Vývoj v období reforem

byla silná nechuť obyvatelstva vůči dalším politickým konfliktům a politice vůbec. Nálada ve společnosti nasvědčovala uvolnění, kterého mělo být dosaženo díky růstu ekonomiky, životní úrovně a blahobytu. Znamenáček doslova píše: „Veřejné postoje k politice se změnily v určitý cynismus, apatii či aktivní opozici (jako pozůstatek politiky mas a ‚demokracie‘ kulturní revoluce). Můžeme tak vysledovat rostoucí antagonismus mezi státem a společností a z tohoto pohledu byly reformy jistou reakcí na rostoucí napětí mezi státem a společností a ve skutečnosti byly určitou vzpourou vůči státu. Ekonomické reformy tak mohly být klíčem k nápravě některých politických škod.“¹³

1.2 Vývoj v období reforem 1.2.1 Období od roku 1978 a 80. léta

V návaznosti na politický vývoj v první dekádě 70. let se postupně začaly vyskytovat první náznaky budoucích změn. Jistou předzvěstí bylo VSLZ v lednu 1975, na kterém zazněl požadavek vytvořit do r. 2000 z ČLR politicky a ekonomicky silný stát. Tento požadavek se však objevoval již v tzv. „čtyř modernizacích“, které se poprvé objevily již v r. 1964. Ty si kladly za cíl restrukturalizaci zemědělství, následně průmyslu, vědy a technologie a nakonec armády. V následujících dvou letech po smrti Mao Zedonga se však stala ústřední otázkou, jakým způsobem bude tohoto cíle dosaženo. Rozhodujícím proto bylo rozhodnutí 3. plenárního zasedání 11. funkčního období ÚV KS Číny v roce 1978 o zemědělství a tzv.

politice „otevřených dveří“, která měla umožnit příliv zahraničních investic a obchodu.

Městské oblasti byly reformovány na základě rozhodnutí 3. plenárního zasedání 12. funkčního období ÚV KS Číny v roce 1984. V roce 1979 došlo k rozhodnutí o transformaci zemědělských komun zpět na individuální zemědělské hospodářství, zároveň byl vyjádřen souhlas s podporou tzv. „městských a vesnických podniků“. Důležitým momentem byl opětovný nástup k moci Deng Xiaopinga v roce 1981, který byl velkým zastáncem reforem a politiky Otevřených dveří. Následovalo zavedení soukromého vlastnictví (getihu) v roce 1984 a zavedení „systému smluvní odpovědnosti“ ve státních podnicích. V reakci na narůstající problémy spojených s dynamickými reformami bylo krátkodobě znovu nařízeno centrální řízení na konci 80 let, jež se vyznačovalo například omezením MVP.

13 Znamenáček, M.: Čínská ekonomika – hlavní změny a perspektiva. VŠE v Praze. 1996, s. 11.

13

Obecně lze však konstatovat, že výsledkem procesu modernizace se Čína měla stát více otevřenou, moderní a industrializovanou. Ideologicky došlo k odklonu od socialismu sovětského typu a v ekonomickém smyslu k příklonu k tržním principům. Ty byly oficiálně přijaty a začleněny do socialistického pojetí jako pouhý nástroj k dosažení vytyčených cílů. Vzniká tak typicky čínský model tzv. „socialisticky tržní ekonomiky“, který byl přijat na sjezdu KS Číny v roce 1992.¹⁴

Jak poznamenává Sylvie Démurger, hlavním cílem reforem 80. let bylo nastartování růstu domácí ekonomiky na mikroekonomické úrovni, a to podnícením klasických stimulů, jako byla motivace ziskem umožněných díky systému odpovědnosti na základě kontraktů v zemědělství a průmyslu. Příznačným pro vývoj ČLR je potom pravidelné střídání zavádění ekonomických reforem, jejich působení, ekonomického boomu a recentralizace za účelem zastavení narůstající hospodářské nestability.¹⁵

Hnací silou reforem Deng Xiaopinga byl lehký průmysl a příjmy z vývozu.¹⁶ Lehký průmysl byl významný pro svou poměrně nízkou kapitálovou náročnost. Na rozdíl od jiných odvětví byl schopný docílit poměrně vysokého kapitálu určeného pro další investice, a tedy i technologický rozvoj. Proto bylo také některým provinciím a lokální správě povoleno investovat do oblastí podle jejich uvážení. Výsledkem byla diferenciace sektorů a znatelný nárůst produkce. Rokem 1980 počínaje byly postupně vytvářeny tzv. „zvláštní ekonomické zóny“, ve kterých mohli na čínské poměry volně podnikat zahraniční investoři. Dalšími kroky reforem byla realokace finančních zdrojů a zvýšení cen v zemědělství, čímž bylo dosaženo motivace produktivity práce a následného výstupu. V průmyslu bylo stěžejní zavedení zadržování zisků z nadkvótních prodejů. Mezi další kroky patřila vládní podpora vývozu zboží a surovin a podpora dovozu technologií a know-how. Díky nadbytku zemědělské produkce byla pozitivně ovlivněna domácí spotřeba, což mělo za následek opětovné urychlení industrializace a prosazování dalších a odvážnějších reforem. Postupně byl zaváděn duální cenový systém (řízených a tržních cen), bylo reformováno zdanění podniků a zrušen monobankovní systém.

14 Znamenáček, M.: Čínská ekonomika – hlavní změny a perspektiva. VŠE v Praze. 1996, s. 13.

15 Démurger, S.: Economic Opening and Growth in China. OECD Development Centre Studies. OECD Publications. 2000, s. 55.

16 Deng Xiaoping, Socialiasm with Chinese Characteristics [online]. Wikipedia – The Free Encyclopedia.

Poslední revize 2006 [cit. 2006-12-09]. Dostupné z <http://en.wikipedia.org/wiki/Deng_Xiaoping>.

14

Důležitým faktorem bylo také vytyčení tří základních desetiletých strategií rozvoje. Podle oficiálních informací Čínského internetového informačního centra chtěla vláda v prvním kroku, naplánovaném na období 1981-1990, dosáhnout zdvojnásobení HDP na obyvatele z roku 1980, tedy zvýšení z 250 USD na 500 USD/obyv. Ve druhé desetileté fázi se měl HDP na obyvatele znovu zdvojnásobit, a překročit tak hranici 1000 USD/obyv. Nakonec se Číně mělo podařit ve třetím období zdolat hranici HDP 4000 USD (hranice 3000 měla být překonána do konce 20. století), což by jí zajistilo při srovnání podle PKS pozici středně rozvinutých států. V podstatě by tento krok mohl být chápán jako završení čínské ekonomické modernizace.¹⁷

Naproti tomu Znamenáček píše, že v rámci dlouhodobého programu modernizace země byl stanoven konkrétní cíl: do r. 2000 zčtyřnásobit HNP/obyvatele 250 USD dosažený v r. 1980 na 1000 USD/obyv., což by mělo zajistit uspokojivou životní úroveň obyvatelstva. V dalekém horizontu se předpokládá dosažení veličiny ekonomické úrovně ve výši 4000 USD/obyv. (v cenách r. 1990) do roku 2030-2050.¹⁸

Z obou výše uvedených plánů jednoznačně vyplývá, že rozhodnutí vlády dosáhnout lepších hospodářských výsledků a příznivějšího postavení ve světové ekonomice bylo odhodlané a velmi ambiciózní.

Situace v zahraniční politice se vyvíjela obdobně jako na vnitropolitické scéně. Zatímco Deng Xiaoping navštívil Spojené státy, značnou měrou urovnal čínsko-japonské vztahy a docílil smlouvy s Velkou Británií a Portugalskem o Hong-Kongu a Macau, sovětsko-čínské vztahy zůstaly naprosto chladné. Srovnání se Sovětským svazem je na tomto místě dobrým příměrem. Ve chvíli, kdy se SSSR snažil o udržení původního směru v rámci obrodné perestrojky a jeho ekonomický vývoj se stále více přikláněl k záporným hodnotám, čínská politika se nebála od nefungujících principů oprostit a za předpokladu udržené politické kontroly v ekonomické rovině těžit z výhod tržního mechanizmu.

17 In the 1980s, China put forward the three-step development strategy of the country's modernization drive.

What is the aim of each step? After the strategy is realized, how will China have changed? [online]. China Internet Information Center. Poslední revize neuvedena [cit. 2006-12-09]. Dostupné z

<http://www.china.org.cn/english/features/Q&A/ 161643.htm>.

18 Znamenáček, M.: Čínská ekonomika – hlavní změny a perspektiva. VŠE v Praze. 1996, s. 12.

15

1.2.2 Období 90. let

Z politického hlediska byla situace po červnu 1989, kdy se uskutečnily protesty na náměstí Tiananmen, komplikovaná. Do předsednického křesla byl téhož roku zvolen Jiang Zemin (ve funkci 1989-2002), který byl oponentem Dengových dynamických reforem. Jistým břemenem se ukázalo období, ve kterém Jiang vládl. Projevily se v něm totiž negativní důsledky reforem 80. let. Předně šlo o silně akcelerovanou inflaci let 1988 a 1989, široce rozšířenou korupci a zvětšující se rozdíly mezi regiony, mezi městy a venkovem, popřípadě příliš prudký rozvoj některých z nich. Zejména v některých přímořských městských oblastech došlo k nárůstu nezaměstnanosti (až 40 %), destabilizaci finančních trhů, prudkému zhoršení životního prostředí, bujení organizovaného zločinu, apod.¹⁹

V reakci na prudké zvýšení růstu cen (viz tab. č. 1) došlo k dočasnému pozastavení reforem, zavedení centrálního řízení cen a politiky úprav. V důsledku toho se snížil růst HDP, což zapříčinilo nárůst zadluženosti podniků. To pak dál vedlo k zvýšení počtu bankrotujících státních především průmyslových podniků. V roce 1990 proběhla stimulativní monetární a fiskální expanze. Po opadnutí nebezpečí byla na konci roku 1992 ukončena „politika úprav“, opětovně nastartovány reformy a podpora politiky „otevřených dveří“. V letech 1993-1995 se však inflace objevuje znovu v dvojciferných číslech, což přimělo vládu k zavedení restriktivních opatření. Jejich výsledkem bylo dosaženo prudkého poklesu růstu cen, který v posledních dvou letech této dekády přechází dokonce v deflaci.

Mezi další významné události 90. let zcela jistě patří otevření burzy cenných papírů v Shenzhenu v roce 1990. V roce 1992 bylo rozhodnuto o zavedení Socialistického tržního mechanizmu. V roce 1993 byl přijat nový systém účetnictví společností. V roce 1994 byl přijat obchodní zákon, který umožňoval transformaci státních podniků na společnost s ručením omezeným, a čínský Yuan se stává volně směnitelným na běžných účtech. O rok později začal být využíván Systém smluvní odpovědnosti i v zaměstnaneckých vztazích všech průmyslových podniků. Zároveň byly legalizovány komerční banky. V roce 1996 bylo dosaženo plné konvertibility při transakcích na běžných účtech a v roce 1997 byl zahájen plán restrukturalizace většiny státních podniků. Naprosto podstatnou se pak stala novela ústavního zákona, prosazená v roce 1999, která výslovně uznává osobní vlastnictví.

19 Jiang Zemin [online]. Wikipedia – The Free Encyclopedia. Poslední revize 2007 [citace 2007-03-27].

Dostupné z < http://en.wikipedia.org/wiki/Jiang_Zemin >.

16

Tab. č. 1 Vývoj maloobchodních a spotřebitelských cen v letech 1985-1999 (běžné ceny)

Index spotřebních cen

Zdroj: GENERAL PRICE INDICES, China Statistical Yearbook 2005 [online], National Bureau of Statistics China, poslední revize 2005 [cit. 2007-03-25], Dostupné z <http://www.stats.gov.cn/english/

statisticaldata/yearlydata/ index.htm#>.

1.2.3 Období od roku 2000

V listopadu 1999 ČLR uzavřela se Spojenými státy bilaterální dohodu o vstupu Číny do WTO, k němuž došlo o dva roky později (10.11.2001). V roce 2002 KS Číny oficiálně schvaluje přínos soukromého sektoru. V roce 2003 došlo za prvé k rozhodnutí o zdokonalení socialistického tržního mechanizmu, za druhé byl v březnu téhož roku zvolen generálním

17

Obecně by se dalo toto jednání označit za odklon od politiky ekonomického růstu za každou cenu a uvážení i jiných rizik s ním spojených.

V roce 2003 Čína zaznamenala přechodnou fázi „přehřátí“ ekonomiky.²⁰ O rok později byla přijata novela Ústavy, která zaručuje právo na soukromé vlastnictví.

1.2.4 Shrnutí vývoje období reforem

Od roku 1978 a prvního zavádění reforem prošla Čína zásadními změnami. Mezi nejdůležitější milníky patřilo rozhodnutí o prosazování politiky „otevřených dveří“, následované postupnými reformami vedoucími k aplikaci tržně ekonomického mechanizmu.

Ohrožení tohoto procesu představovalo z politického hlediska vojenský zásah na náměstí Tiananmen, na které navázalo období politické nejistoty a zmražení zahraničních vztahů. V ekonomické rovině se jako největší riziko ukázala především prudká, až dvouciferná inflace v letech 1988-89 a 1993-95, která byla způsobena převisem agregátní poptávky nad nabídkou.

První inflační tlak byl zaznamenán již v roce 1980. Vlivem dopadů ekonomických reforem došlo k nárůstu a prohloubení inflačních vlivů a od roku 1985 míra růstu maloobchodních cen neklesla pod 6 % hranici. V letech 1988-89 potom inflace eskalovala na 18,5 a 17,8 %.

Pozastavením cenové reformy, snížením státních investic, uvolněním kontroly importu a dalšími přísnými opatřeními došlo v roce 1990 k prudkému poklesu (na 2,1 %). O tři roky později, po opětném uvolnění průběhu reforem, dochází k dalšímu nárůstu, tentokrát na 21,7 % u maloobchodních cen a 24,1 % u spotřebitelských cen. Posléze zavedené restrikce vedly sice ke snížení růstu maloobchodních cen (0,8 % v r. 1997), zapříčinily však také šestileté období deflace (1998-2003).²¹

Mezi další ekonomická rizika patřila především narůstající rozdílnost mezi regiony, stále naléhavější se ukázaly rozdíly mezi městskými oblastmi a venkovem. Přes veškeré problematické stránky vývoje je však možné konstatovat, že se Číně podařilo pod vedením

20 Since 2003, the Chinese economy has experienced another period of overheating [online]. China Internet Information Center. Poslední revize neuvedena [cit. 2006-12-09]. Dostupné z <http://www.china.org.cn/english/

features/Q&A/161626.htm>.

21 PRICE INDICES, China Statistical Yearbook 2005 [online]. National Bureau of Statistics of China. Poslední revize 2005 [cit. 2006-12-10]. Dostupné z <http://www.stats.gov.cn/english/

statisticaldata/yearlydata/index.htm#>.

18 Statistics of China. Poslední revize 2005 [cit. 2006-12-09]. Dostupné z <http://www.stats.gov.cn/english/

statisticaldata/yearlydata/index.htm#>.

22 GROSS DOMESTIC PRODUCT, China Statistical Yearbook 2005 [online]. National Bureau of Statistics of China. Poslední revize 2005 [cit. 2006-12-09]. Dostupné z <http://www.stats.gov.cn/english/

statisticaldata/yearlydata/index.htm#>.