UNIVERZITA KARLOVA Fakulta tělesné výchovy a sportu
DIPLOMOVÁ PRÁCE
Úroveň tělesné zdatnosti a základní motoriky u dětí mladšího školního věku
Vedoucí práce: Mgr. Jakub Kokštejn, Ph.D. Vypracoval: Bc. Jan Munia
2
Prohlašuji, že jsem závěrečnou diplomovou práci zpracoval samostatně a že jsem uvedl všechny použité informační zdroje a literaturu.
v Praze dne
………
podpis autora
3 Evidenční list:
Souhlasím se zapůjčením své diplomové práce ke studijním účelům. Uživatel svým podpisem stvrzuje, že tuto diplomovou práci použil ke studiu a prohlašuje, že ji uvede mezi použitými prameny.
Jméno a příjmení: Fakulta / katedra: Datum vypůjčení: Podpis:
4 Poděkování:
Mé poděkování patří mému školiteli PhDr. Jakubu Kokštejnovi, Ph.D. za odborné vedení a pomoc při zpracování této práce. Dále bych chtěl poděkovat vedení MZŠ Velký Osek a v neposlední řadě své rodině za podporu při studiu.
5 Abstrakt
Název práce: Úroveň tělesné zdatnosti a zjištění úrovně motoriky u dětí mladšího školního věku
Cíle práce: Zjistit aktuální úroveň tělesné zdatnosti a základní motoriky dětí mladšího školního věku.
Metoda: Hlavní metodou výzkumu bylo pozorování. Výzkumný soubor zahrnoval 54 dětí (8,9±0,6 let; 31 dívek a 23 chlapců). Pro hodnocení tělesné zdatnosti byl použit Unifittest (6- 60), pro hodnocení motoriky byl použit motorický test MABC-2. Studentův t-test a Cohenův koeficient velikosti účinku byly použity pro hodnocení skupinových rozdílů.
Výsledky: V motorickém testu MABC-2 dosáhlo 22 % dětí výsledku v zóně nad 84 percentilem, 20 % dětí v rozmezí 51.-84. percentil, 50 % dětí 17.-50. percentil, 4 % dětí 6.-15.
percentil a též v zóně < 5. percentil. Výsledky testové baterie Unifittest (6-60) ukázaly, že 41
% dětí bylo průměrných, 20 % podprůměrných, 17 % výrazně podprůměrných, 15 % nadprůměrných a 7 % výrazně nadprůměrných. Dívky dosáhly významně vyššího výkonu v celkovém skóre motorického testu MABC-2 v porovnání s chlapci (11,5±2,7 vs. 10,0±3,2;
d=0,51) a byly lepší ve všech subtestech. Avšak významně lepšího výsledku dosáhly dívky pouze v subtestu manuálních dovedností (12,4±3,1 vs. 10,6±3,0; d = 0,59; p < 0,05). Naopak chlapci dosáhli vyššího výkonu v úrovni tělesné zdatnosti v porovnání s dívkami (19,5±5,3 vs. 22,1±6,6), avšak tento rozdíl nebyl významný. V rámci testové baterie Unifittest (6-60) významně vyššího skóre dosáhli chlapci v testu člunkového běhu 4x10 metrů (13,5±1,0 vs.
12,8±1,3; d = 0,61; p < 0,01). Jedinci účastnící se organizovaných sportovních aktivit dosáhli významně lepších výsledků, jak v měření úrovně pohybových dovedností (11,3±2,5 vs.
9,7±3,8; d=0,51), tak i v úrovni tělesné zdatnosti (21,8±5,8 vs. 17,7±5,4; d = 0,73; p < 0,01).
Významně lepší výsledky zaznamenaly děti účastnící se organizovaných sportovních aktivit v subtestech manuální dovednosti a rovnováhy. Významně lepší výkon dosáhli jedinci účastnící se organizovaných sportovních aktivit v dílčích testech: skok daleký z místa, člunkový běh 4x10 metrů a leh - sed.
6
Klíčová slova: pohybové dovednosti, tělesná zdatnost, mladší školní věk, MABC-2, UNIFITTEST (6-60)
7 Abstract
Name: The level of physical fitness and the detection of the motor skills level of primary school age children.
Objectives: To find out the current level of physical fitness and basic motor skills of primary school age children.
Methods: The main method of the research was an observation. The study included 54 children (8.9 ± 0.6 years old, 31 girls and 23 boys). For the evaluation of physical fitness, we used the Unifittest (6-60) and for the evaluation of motor skills was used the MABC-2 motor test. The Student´s test and the Cohen´s d effect size coefficient, were used for the evaluation of group differences.
Results: In the MABC-2 motor skills test, 22 % of children achieved the result in a zone above the 84th percentile, 20 % of children were between 51-84th percentile, 50 % of children were in the range between 17-50th percentile, 4 % of children were between 6-15th percentile and another 4 % of children were in the range of <5 percentile. The results of the Unifittest test battery (6-60) showed us that 41 % of children were average, 20 % of children were below average, significantly below were 17 % of children, above average were 15 % of children and 7 % of children were well above average. Girls achieved significantly higher overall MABC-2 performance compared to boys (11.5 ± 2.7 vs 10.0 ± 3.2; d = 0.51). Girls achieved better results in all subtests. However, a significantly better result was achieved by the girls only in the manual skills subtest (12.4 ± 3.1 vs. 10.6 ± 3.0, d = 0.59, p <0.05). On the other hand, boys achieved higher performance at the fitness level test compared to girls (19.5
± 5.3 versus 22.1 ± 6.6) but this difference was not significant. Within the Unifittest(6-60)test battery, significantly higher score was reached by boys in a 4x10 meter shuttle run (13.5 ± 1.0 vs. 12.8 ± 1.3, d = 0.61, p <0.01). Individuals who participate on organized sport activities achieved significantly better results, both in measuring the level of movement skills (11.3 ± 2.5 vs. 9.7 ± 3.8, d = 0.51), as well as in measuring fitness level (21, 8 ± 5,8 vs. 17,7 ± 5,4, d
= 0,73, p <0,01). Significantly better results in the subtests of manual skills and balance were recorded by children who participate on organized sport activities. In the partial tests such as
8
standing broad jump, 4x10 meter shuttle run and sit-ups (60 seconds), children who participate on organized sport activities achieved better results
Keywords: motor skills, physical fitness, primary school age, MABC-2, UNIFITTEST (6-60)
9
Obsah
1 ÚVOD ... 11
2 TEORETICKÁ ČÁST ... 12
2.1 Pohybová aktivita a její význam ... 12
2.1.1 Pohybová aktivita a zdraví ... 13
2.1.2 Tělesná zdatnost jako produkt pohybové aktivity ... 14
2.1.3 Pohybová inaktivita ... 14
2.2 Pohybové dovednosti ... 15
2.2.1 Dělení základních pohybových dovedností ... 17
2.2.2 Diagnostika pohybových dovedností ... 18
2.2.3 Pohybová gramotnost ... 19
2.3 Pohybové schopnosti ... 20
2.3.1 Silové schopnosti ... 21
2.3.2 Rychlostní schopnosti ... 22
2.3.3 Vytrvalostní schopnosti ... 24
2.3.4 Koordinační schopnosti ... 26
2.3.4 Pohyblivost ... 28
2.3.5 Diagnostika pohybových schopností ... 29
2.4 Mladší školní věk ... 29
2.4.1 Tělesný rozvoj v mladším školním věku ... 29
2.4.2 Sociální vývoj v mladším školním věku ... 30
2.4.3 Emociální vývoj v mladším školním věku ... 30
2.4.4 Mentální a kognitivní vývoj v mladším školním věku ... 30
2.5 Výzkum v oblasti pohybových dovedností a tělesné zdatnosti u dětí školního věku 31 3. VĚDECKÁ OTÁZKA, CÍL PRÁCE, ÚKOLY PRÁCE A HYPOTÉZY ... 33
3.1 Vědecká otázka ... 33
3.2 Cíl práce ... 33
3.3 Úkoly práce ... 33
3.4 Hypotézy ... 33
4. METODIKA PRÁCE ... 34
4.1 Popis výzkumného souboru ... 34
4.2 Metody ... 35
4.2.1 Hodnocení tělesné zdatnosti ... 36
4.2.2 Hodnocení základních pohybových dovedností a identifikace vývojového deficitu motoriky ... 39
4.3 Sběr dat ... 41
4.4 Analýza dat ... 41
10
4.4.1 Použité základní deskriptivní charakteristiky ... 41
4.4.2 Ověření normality dat ... 42
5. VÝSLEDKOVÁ ČÁST ... 44
6. DISKUZE ... 58
7. ZÁVĚR ... 62
LITERATURA ... 64
SEZNAM GRAFŮ ... 70
SEZNAM TABULEK ... 71
SEZNAM OBRÁZKŮ ... 72
SEZNAM PŘÍLOH ... 73
11
1 ÚVOD
Téma diplomové práce s názvem „Úroveň tělesné zdatnosti a zjištění úrovně motoriky u dětí mladšího školního věku“ jsem zvolil hned z několika důvodů. Prvním z nich je má trenérská praxe, které se věnuji již od studia na gymnáziu. Při tréninku se zaměřuji především na práci s dětmi mladšího školního věku, a to jak ve sportovních klubech, tak při školních sportovních kroužcích. Dalším důvodem výběru je moje snaha ukázat dětem cestu k pohybově aktivnímu způsobu trávení volného času. V neposlední řadě se na výběru tématu podílel můj zájem na zjištění úrovně motoriky a tělesné zdatnosti u dětí mladšího školního věku.
Vzhledem ke způsobu, jak děti v současnosti tráví svůj volný čas (fenomén Youtube, tablety, …), mi přijde zvolené téma aktuální a považuji za důležité se o tuto problematiku zajímat.
Cíle práce jsou následující: zjistit aktuální úroveň základních pohybových dovedností a tělesné zdatnosti u českých dětí mladšího školního věku. Současně je dílčím cílem snaha zjistit možné rozdíly v úrovni základních pohybových dovedností a tělesné zdatnosti vzhledem k pohlaví dětí a jejich účasti v organizovaném sportu.
Ke zjištění úrovně pohybových dovedností jsme použili testovou baterii MABC-2. Pro zjištění úrovně pohybové zdatnosti jsme vybrali testovou baterii Unifittest (6-60), bez měření množství podkožního tuku. Zjištěná data jsme zanesli do tabulek a grafů a vynesli konečné závěry. Výsledky jsem získal testováním žáků 2. a 3. třídy na Masarykově základní škole ve Velkém Oseku.
12
2 TEORETICKÁ ČÁST
2.1 Pohybová aktivita a její význam
„Pohybová aktivita je jedním ze základních předpokladů zdravého životního stylu ve všech fázích života člověka. Výrazně ovlivňuje kvalitu života, především ve smyslu bio-psycho- sociální pohody a harmonického rozvíjení osobnosti. Jednoznačně lze konstatovat, že k prvkům zdraví přispívá pohybová aktivita. Všechny její formy pomáhají člověku při naplňování spokojené životní cesty. Proto jsou tělesná výchova, sport a pohybové aktivity důležitou součástí života každého z nás a jejich prostřednictvím můžeme odstraňovat životní nejistoty a hledat vlastní cesty ve smyslu naplňování života a zdraví“ (Blahutková et al., 2005, s. 12).
Podle Frömela et al. (1999) vytváří pohybová aktivita (dále jen PA) komplex lidského chování, jenž zahrnuje všechny pohybové činnosti člověka a je uskutečňována kosterním svalstvem při současné spotřebě energie. PA je jakýkoli tělesný pohyb, který je zabezpečený prací kosterních svalů a který vede ke zvýšení energetického výdeje člověka (Carpensen et al., 1985). Dobrý et al. (2009) považují PA jako jakýkoli druh tělesného pohybu člověka, který je řízen vnitřními determinantami fyziologickými, psychickými a nervosvalově koordinačními, a dále vnější podobou pohybu vykonávaného hybnou soustavou při energetickém výdeji vyšším než klidový metabolismus člověka.
Měkota a Cuberek (2007) uvádějí, že pojmy pohybová aktivita či pohybová činnost se upřesňují dalšími přívlastky, jako je intencionální (cílená), habituální (obvyklá, běžná), spontánní (samovolná), sportovní (uplatňuje se v různých sportech), volnočasová (uplatňující se ve volném čase), organizovaná (ve škole, v klubu – prováděná pod vedením tělovýchovného pedagoga).
Frömel et al. (1999) rozdělují PA na organizovanou a neorganizovanou formu. PA organizovanou formou provádí jedinec pod odborným vedením (např. trenér, instruktor, lektor, učitel TV). Neorganizovaná forma PA je prováděna spontánně bez odborného vedení.
Může být prováděna samostatně nebo ve skupině.
13 2.1.1 Pohybová aktivita a zdraví
Podle Světové zdravotnické organizace byly v roce 2012 civilizační onemocnění příčinou 68 procent všech úmrtí na světě. Mezi civilizační onemocnění se řadí ischemická choroba srdeční, cévní mozková příhoda, vysoký krevní tlak, diabetes mellitus 2. typu a mnohá další. Ministerstvo zdravotnictví a sociální služeb Spojených států amerických (2008) uvádí, že výzkum z oblasti lidského zdraví se všeobecně shoduje s tvrzením, že pravidelná a přiměřená PA snižuje riziko výskytu negativních zdravotních dopadů na zdraví člověka spojených především s výskytem civilizačních chorob. Pravidelná PA a přiměřený energetický příjem je nejefektivnější prostředek v boji s civilizačními chorobami (Stejskal, 2004).
Preventivní vliv pohybové aktivity na zdraví člověka dle Kalmana et al. (2009):
stimuluje produkci endorfinů v mozku – přináší dobrou náladu, lepší snášení bolesti, pocit uvolnění, štěstí;
zvyšuje duševní potenciál – schopnost více a déle přemýšlet, zlepšuje paměť;
harmonizuje systém autonomního nervstva a endokrinního systému – pocit klidu, vyrovnanosti, zvyšuje se sexuální aktivita, odolnost vůči stresu;
uvolňuje svalové napětí a odstraňuje záporné emoce – zvyšování sebevědomí, zmírnění rozčilení, snazší vyrovnání se s problémy;
upravuje biochemické hodnoty tuků v krvi, mění metabolismus tuků – ztráta nadbytečných kilogramů, oddalování procesu kornatění tepen srdce a mozku;
má preventivní vliv na úbytek vápníku z kostí – prevence osteoporózy;
zvyšuje pevnost a pružnost kloubních vazů a úponových svalových šlach, ohebnost kloubů, svalovou sílu, vytrvalost a klidové napětí svalu;
podporuje krevní oběh, zvyšuje vytrvalost, je lépe zajištěna látková výměna i na periferii končetin, lépe pracují ledviny, má preventivní vliv na vznik křečových žil, zvýšenou srážlivost krve, trombózu hlubokých žil dolních končetin a poruchu lymfatické cirkulace;
zlepšuje schopnost krve přenášet kyslík;
snižuje klidovou hodnotu srdeční frekvence, zlepšuje činnost srdce, normalizuje krevní tlak;
zpomaluje proces stárnutí, prodlužuje délku života a aktivní délku života ve stáří;
stimuluje hluboké břišní dýchání;
14
má preventivní vliv na vznik chronického únavového syndromu;
pomáhá přestat kouřit, potlačuje abstinenční příznaky;
snižuje riziko potratu, usnadňuje porod.
Nepřiměřený objem a intenzita PA může mít negativní následky jako je chronická únava, celkové oslabení organismu, pocity vyčerpání a ztráta motivace k další činnosti (Měkota, Cuberek, 2007).
2.1.2 Tělesná zdatnost jako produkt pohybové aktivity
Tělesná zdatnost je výsledkem pohybových aktivit, kde se rozhodujícím prvkem stává míra fyziologických adaptací jedince jako přímý důsledek pohybové aktivity (Bunc, 1995).
Na mezinárodní konferenci v Singapuru v roce 1990 byla přijata následující definice:
Tělesná zdatnost je schopnost řešit dané úkoly s dostatkem energie a pohotově, bez zjevné únavy a s dostatečnou rezervou pro příjemné trávení volného času (Měkota, Cuberek, 2007).
Tělesnou zdatnost ovlivňuje dědičnost a způsob našeho života. Vliv na ni mají pohybová aktivita, otužování, zdravá výživa a životospráva (Měkota, Cuberek, 2007). Tělesnou zdatnost můžeme označit jako souhrn především tělesných předpokladů k optimální reakci na podněty prostředí (Dovalil, 2002). Dovalil (2002) tvrdí, že pohybové dovednosti a schopnosti se řadí k aktivním tělesným předpokladům, k pasivním patří odolnost a otužilost. Adaptace na pohybové zatížení, kterého dosáhneme pomocí sportovního tréninku a tělesných cvičení, je důležitá pro rozvoj tělesné zdatnosti. Tělesná zdatnost závisí na pohlaví, tělesném rozvoji, stavu funkčních systémů, výživě, pohybovém režimu a také způsobu života (Dovalil, 2009).
2.1.3 Pohybová inaktivita
„Stává se oblíbenějším pasivnější způsob života, k němuž patří sledování televize, videa či hraní počítačových her, což se odráží ve snížení zdatnosti, a ve svých důsledcích to může vést k ohrožení zdravotního stavu“ (Kaplan, Bartůněk, Neuman, 2003, s. 12).
Pohybová inaktivita označuje jedince, pro jehož chování je charakteristický nízký objem obvyklých denních pohybových aktivit a nedostatek dovednostních pohybových aktivit (Marcus, Forsyth, 2010). Pohybovou inaktivitu můžeme popsat jako stav minimálního tělesného pohybu, během kterého se energetický výdej přibližuje k hodnotám klidového
15
metabolismu (Vainio, 2002). Světová zdravotnická organizace definuje pohybovou inaktivitu jako čtvrtý nejčastější rizikový faktor úmrtnosti ve světě (WHO, 2014).
2.2 Pohybové dovednosti
Dovednost je způsobilost vyprodukovat určitý finální výsledek s maximem jistoty, minimem energie či minimem času, je vyvinuta jako výsledek praxe. Pohybová dovednost je dovednost, ve které je kvalita pohybu primární determinantou úspěchu (Měkota, Cuberek, 2007).
Jemná motorika
Definic jemné motoriky je několik. Měkota a Cuberek (2007) uvádějí, že do jemné motoriky patří převážně činnost ruky, případně práce prstů a při specifické činnosti také pohyby úst a chodidel.
„Jemná (obratná, obratnostní, šikovnostní, dovednostní atd.) motorika je definována jako schopnost obratně kontrolovaně manipulovat malými předměty v malém prostoru“
(Vyskotová, Macháčková, 2013, s. 10).
Jemná motorika zahrnuje pohybové aktivity, které jsou prováděné drobnými svalovými skupinami rukou, ústy či nohou a vyžadují přesnost při plnění pohybového úkolu (Vyskotová, Macháčková, 2013).
Dle Vítkové (2004) jemná motorika zahrnuje následující oblasti:
logomotoriku – oblast řeči jedince;
oromotoriku – oblast pohybu ústní dutiny;
grafomotoriku – oblast psaní a kreslení;
vizuomotoriku – oblast zpětné vazby pohybu pomocí zraku.
16 Hrubá motorika
Souhrn pohybových aktivit, při kterých jsou zapojovány velké svalové skupiny nebo cílené pohyby celého těla označujeme jako hrubou motoriku (Opatřilová, 2008).
Hrubá motorika zajišťuje pohyb tak, aby byl bezpečný a nedocházelo k přetížení kloubních ploch. Zároveň zabezpečuje stabilitu polohy segmentů v klidu i v pohybu a v potřebném rozsahu. Na rozdíl od jemné motoriky se zapojují především větší svalové skupiny a pohyby jsou méně přesné a ve větším rozsahu zastávají především silovou funkci a opornou funkci (Véle, 2006). Velé (2006) uvádí, že systémy jemné a hrubé motoriky od sebe nelze oddělit, jelikož se jejich činnost navzájem prolíná.
Rovnováha
„Rovnováhou rozumíme schopnost udržet tělo v žádoucí poloze pro určitou činnost“
(Zemánková, 1996, s. 117).
Pojem rovnováha lidského těla je z pohledu biomechaniky vymezen následující definicí:
Rovnováha je stav, kdy algebraický součet pravoúhlých průmětů všech sil se shodným vektorem působení se rovná nule a zároveň algebraický součet momentů všech sil se stejným směrem je roven nule. Rovnováha je zajišťována působením soustavy vnitřních a vnějších sil, a proto při pohybu nedojde k jejímu porušení, ačkoli svislá těžnice působení sil neprotíná plochu opory (Vaverka, Janura, 1994). Véle (1997) označuje rovnováhu lidského těla jako proces udržování za stálého „konfliktu“ svalových skupin, které proti sobě antagonisticky působí.
Měkota a Novosad (2005) člení schopnosti rovnováhy na statickou a dynamickou rovnováhu a balancováním předmětu.
Statická rovnováha – schopnost udržet tělo v určité klidové poloze; např. stoj na jedné noze nebo výdrž ve stoji na úzké ploše;
Dynamická rovnováha – schopnost provést pohybový úkol na úzké ploše nebo pohyblivém předmětu; např. chůze po kladině, chůze po houpajícím se žebříku;
Balancování předmětu – schopnost udržet nějaký předmět v určité labilní poloze; např.
tyč, míč apod.
17 2.2.1 Dělení základních pohybových dovedností
Základní pohybové dovednosti se dělí do 3 skupin na lokomoční, manipulační a rovnovážné (Canadian Sport for Life,2014).
Obrázek 1: Základní pohybové dovednosti (Canadian Sport For Life – Long-Term Athlete Development Resource Paper 2.0, 2014)
Dvořáková (2001) dělí základní pohybové dovednosti na nelokomoční dovednosti, lokomoční dovednosti a manipulační dovednosti.
Nelokomoční dovednosti
Do nelokomočních dovedností patří změny poloh těla a pohyby jeho částí. Pro ovládání těla je nutné své tělo vnímat, uvědoměle ovládat jeho jednotlivé části, a to i bez zrakové kontroly a v různých polohách. Do této kategorie se řadí následující dovednosti: vytvářet různé polohy a měnit je; udržovat rovnováhu v různých polohách, polohy a pohyby těla s využitím nářadí (Dvořáková, 2001).
18 Lokomoční dovednosti
Pohybové dovednosti spočívající v přemísťování těla v prostoru. Do této kategorie patří:
lezení a plazení, chůze, běh, skoky, poskoky a jejich nejrůznější kombinace (Dvořáková, 2001).
Manipulační dovednosti
Manipulační dovednosti se zpočátku vyznačují nejistým úchopem předmětu v dlani, který se postupně vyvíjí v úchop prsty a přechází v rozvoj jemné motoriky. Nejrůznější změny a variabilitu zajišťuje použití různých předmětů jiného tvaru, velikosti, povrchu atd. Mezi manipulační dovednosti patří také ovládání předmětů jinými částmi těla nebo ovládání předmětů pomocí náčiní (Dvořáková, 2001).
2.2.2 Diagnostika pohybových dovedností
Při diagnostice pohybových dovedností se uplatňují dva základní principy. První princip je založen na změření výsledků určité pohybové dovednosti, druhý princip bere v úvahu i zapojení svalů, provedení pohybu a posuzuje průběh pohybové činnosti (Měkota, Cuberek, 2007).
Diagnostikovat úroveň pohybových dovedností lze mnoha motorickými testy. Autoři diplomových prací (Líbalová, 2012; Valtr, 2012; Jahodová, 2013;) uvádějí následující:
MOT 4-6 (Motoriktestfür Vier- bis SechjärigeKinder)
Movement-ABC (MovementAssessmentBatteryforChildren)
PDMS (PeabodyDevelopmentScales)
KTK (KörperkoordinationtestfürKinder )
TGMD (Test of Gross Motor Development)
MMT (theMaastrichtseMotoriek Test)
BOTMP (Bruininks-Oseretsky Test of Motor Proficiency)
BGMA (Basic Gross Motor Assessment)
AIMS (Alberta Infant Motor Scale)
PDMS-2 (PeabodyDevelopmental Motor scales)
GMFM (Gross Motor FunctionMeasure)
PEDI (PediatricEvaluationof Disability Index)
TheHarris Infant Neuromotor Test
BINS (TheBayley Infant NeurodevelopmentalScreener)
BSID II (BayleyScalesofInfantDevelopment-II)
TheToodler and Infant Motor Evaluation 24
The Miller First Step Screening Test forEvaluationingPreschoolers
DCD (Developmentalcoordinationdisorder)
19 2.2.3 Pohybová gramotnost
Pohybová gramotnost souvisí s úrovní tělesné zdatnosti a pohybových dovedností.
Pohybová gramotnost může být definována jako motivace, důvěra, fyzická kompetence, porozumění a znalost udržovat fyzickou aktivitu na individuální příslušné úrovni po celý život (Whitehead, Murdock, 2006).
Corlett a Mandigo (2013) uvádějí, že gramotnost v pohybovém smyslu je více než znát základní pohybové dovednosti, jde spíše o schopnost provádět pohyby a vědět, co dělat v různých situacích spojených s pohybem.
Balai et al. (2005) definují pohybovou gramotnost následovně: Jedinci, kteří jsou fyzicky gramotní pohybovat se kompetentně a s důvěrou při nejrůznějších fyzických aktivitách, které prospívají zdravému vývoji celého člověka.
Stejně jako čtení a počítání, které rozvíjejí slovní nebo matematickou gramotnost, pohybová gramotnost rozvíjí "pohybový slovník" základních pohybových dovedností a základních sportovních dovedností (Balai et al., 2005).
Lidé, kteří jsou fyzicky gramotní, mají pravomoc, sebedůvěru a motivaci si vychutnat celou řadu sportovních a pohybových aktivit (Balai et al., 2005).
Pro kompletní pohybovou gramotnost by se děti měly naučit základní pohyby a sportovní dovednosti v těchto čtyřech prostředích.
Na zemi – základy pro sportovní hry, různé sporty, tanec a fyzickou aktivitu;
Ve vodě – základy pro všechny aktivity spojené s vodním prostředím;
Na sněhu a ledu – základy pro zimní aktivity, při kterých je pohyb klouzáním;
Ve vzduchu – základy pro gymnastiku, skoky do vody a ostatní aktivity provozované ve vzduchu (Balai et al., 2013).
Pohybově gramotný jedinec zvládá širokou škálu základních lidských pohybů, základních pohybových dovedností a základních sportovních dovedností (Canadian Sport For Life, 2014)
20 2.3 Pohybové schopnosti
Dle Periče, Dovalila (2010) jsou pohybové schopnosti chápány jako samostatné soubory vnitřních předpokladů organismu člověka k pohybové činnosti, v níž se také projevují.
Mezi pohybové schopnosti patří:
Vytrvalostní schopnosti Silové schopnosti Rychlostní schopnosti Koordinační schopnosti Pohyblivost
Pro identifikaci jednotlivých pohybových schopností se vychází z hlavních charakteristik pohybové činnosti. U každé pohybové činnosti lze objevit projevy „síly“,
„vytrvalosti“, „rychlosti“ aj., jejich poměr se liší podle pohybových úkolů. Jedná se o projevy schopností člověka, o nichž vypovídají určité charakteristiky pohybů (např. jejich trvání, rychlost, překonávaný odpor, složitost pohybu apod.). Pohybové schopnosti v člověku mají příčinu uvnitř organismu, jsou dány vztahy vznikajícími na základě složitých vazeb a součinnosti systémů v lidském těle. Tato integrace je prováděna na úrovni biochemických dějů, fyziologických funkcí i psychických procesů. Pohybové schopnosti jsou relativně stálé v čase, pro jejich změnu je vyžadováno dlouhodobé tréninkové působení. Pohybové schopnosti se dělí na kondiční a koordinační. Kondiční pohybové schopnosti jsou silové, rychlostní a vytrvalostní. Tyto schopnosti výrazně podmiňují metabolické procesy, souvisejí převážně se získáváním a využíváním energie pro vykonávání pohybu. Řízení a regulace pohybu je charakteristické pro koordinační schopnosti (Perič, Dovalil, 2010).
Čelikovský (1976) uvádí, že motorické schopnosti jsou relativně samostatné integrované soubory vnitřních předpokladů jedince k motorické činnosti. Motorické schopnosti na sebe velice blízce navazují, neexistují samostatně. Rychlost, vytrvalost, pohyblivost a koordinace se nemůžete rozvíjet bez svalové síly. Síla je opět závislá na ostatních schopnostech (Jarkovská, 2005). V antropomotorice se hlavní zájem koncentruje na schopnosti motorické. Jedná se o velice obsáhlou a členitou třídu schopností, jež podmiňují
21
pohybovou činnost, dosahování výkonů, tam kde je pohyb složkou dominantní (Měkota, Novosad, 2005).
Rozdělení motorických schopností:
Tabulka 1: Obecné schéma taxonomie motorických schopností (Votík, 2005) MOTORICKÉ SCHOPNOSTI
KONDIČNÍ KOORDINAČNÍ
silové schopnosti
vytrvalostní schopnosti
ARS
obratnostní schopnosti
RRS rovnováhové
schopnosti
Rytmické schopnosti
pohyblivé schopnosti ARS = akčně rychlostní schopnost
RRS = reakčně rychlostní schopnost
2.3.1 Silové schopnosti
Síla je schopnost překonávat odpor vnějšího prostředí pomocí svalového úsilí (Měkota, Novosad, 2005).
„Silové schopnosti jsou definovány jako schopnost překonávat či udržovat vnější odpor svalovou kontrakcí“ (Perič, Dovalil, 2010, s. 78). Ve většině sportovních disciplín se úroveň silových schopností významně podílí na struktuře sportovního výkonu. Vliv silových schopností závisí na charakteru disciplíny a délce trvání závodu v určité specializaci. Ve sportech, kde se překonává odpor náčiní, odpor vlastního těla, aktivní odpor soupeře a odpor prostředí, mají silové schopnosti rozhodující význam. Stále více se uplatňuje ve sportovních hrách, kde se překonává aktivní odpor soupeře. Ve všech sportech by se měly silové schopnosti úmyslně ovlivňovat, a to podle potřeby jednotlivého sportu (Perič, Dovalil, 2010).
Schopnost neuromuskulárního systému produkovat síly proti vnějšímu odporu (Stone et al., 2007).
22
Rozdělení silových schopností je založeno na vnějším projevu, typu svalové kontrakce a na požadavcích jejich rozvoje.
Statická síla – podstatou je izometrická kontrakce, úsilí se pohybem neprojevuje, jedná se většinou o udržení těla či břemena v určitých polohách.
Dynamická síla – je charakteristická izotonickou kontrakcí, projevuje se pohybem hybného systému či jeho části, v souvislosti s velikostí odporu a rychlostí pohybu můžeme dynamickou sílu dále dělit na:
výbušnou (explozivní) sílu – spočívá v maximálním zrychlení a nízkým odporem;
rychlou sílu – je charakteristická nemaximálním zrychlení a nízkým odporem;
vytrvalostní sílu – pracuje se s nízkým odporem a nevelkou soustavnou rychlostí;
maximální sílu – překonává vysoký až hraniční odpor malou rychlostí, je základem pro ostatní druhy silových schopností (Perič, Dovalil, 2010).
2.3.2 Rychlostní schopnosti
„Rychlost lze obecně definovat jako schopnost dosáhnout vysoké rychlosti a frekvence cyklického, jednorázového (acyklického) nebo kombinovaného pohybu svalovou kontrakcí“
(Zahradník, Korvas, 2012, s. 9).
Perič, Dovalil (2010) definují rychlostní schopnosti jako schopnost vyvíjet činnost s maximální intenzitou. Je chápána jako schopnost konat krátkodobou pohybovou činnost (do 20 sekund), a to bez odporu nebo pouze s malým odporem (asi 20–25 % maximálního odporu). Je charakteristická zapojením převážně zóny ATP-CP.
23
Rychlostní schopnosti se dále dělí podle tří základních projevů:
Rychlost reakce – je dána dobou reakce na určitý podnět;
Rychlost jednotlivého pohybu (zvaná jako rychlost acyklická) – jedná se o jeden pohyb, u kterého přesně rozlišíme začátek a konec;
Rychlost lokomoce (zvaná jako rychlost cyklická) – běh, bruslení, jízda na kole apod.
Rychlost lokomoce má dále několik podob:
rychlost akcelerace – co nejprudší zrychlení;
rychlost frekvence – to jsou pohyby s co nejvyšší frekvencí;
rychlost se změnou směru – slalomy, zrychlení, zpomalení apod.
U jednotlivých projevů existuje relativní nezávislost. Ta se projevuje tím, že vysoká úroveň dílčí schopnosti neznamená vysokou úroveň druhé schopnosti a rozvoj jedné automaticky nepřináší rozvoj druhé (Perič, Dovalil, 2010).
Pro rychlost pohybu jsou limitujícími faktory: poměr jednotlivých typů svalových vláken, svalová stavba, dále schopnost organismu využívat energetické zdroje v závislosti na intenzitě zatížení a době trvání, nervosvalové faktory podílející se na produkci síly, svalová pohyblivost, technika (Cacek, Grasgruber, 2008). Bedřich (2006) uvádí rychlost jako vnitřní předpoklady vykonání pohybu vysokou až maximální rychlostí. Rychlost je schopnost začít a skončit s činností v co nejkratším čase. Rychlost je pohybová schopnost konat krátkodobou pohybovou činnost do 20 sekund v daných podmínkách (konstantní dráha nebo čas bez odporu, nebo s malým odporem) co nejrychleji (Choutka, Dovalil, 1987).
Herní rychlost je aplikace rychlosti ve specifickém herním kontextu, maximalizuje herní výkon. (Jeffreys, 2013)
24
Velice důležitý vliv na rychlostním výkonu mají svalový, nervový, energetický systém a psychické předpoklady jedince. Pro celkový přehled všech faktorů přikládám obrázek.
Obrázek 2: Faktory ovlivňující rychlost (Geese, Hillbrecht, 2005)
2.3.3 Vytrvalostní schopnosti
Vytrvalost je schopnost udržet fyzickou aktivitu po delší dobu, je důležitá pro sporty, které trvají déle než minutu (Bompa, 2000).
Perič a Dovalil (2010, s. 106) popisují vytrvalostní schopnosti následovně: „Za vytrvalost je všeobecně považována pohybová schopnost člověka k dlouhotrvající tělesné činnosti: soubor předpokladů provádět cvičení s určitou nižší než maximální intenzitou co nejdéle, nebo po stanovenou potřebnou dobu co nejvyšší možnou intenzitou.“
Vytrvalostní schopnosti se dají chápat jako schopnosti odolávat únavě. Jsou závislé zejména na úrovni fyziologických funkcí, mezi které patří okysličovací a transportní procesy
25
ve svalech a rozvoj oběhově-dýchacího systému. Dalšími procesy, které ovlivňují vytrvalostní schopnosti, jsou procesy psychické a morálně-volní. Vytrvalostní schopnosti plní úlohu kondičního základu výkonu. Vytvářejí v organismu podmínky, aby sportovec mohl zvládnout soutěž v plném tempu a nasazení po celou dobu konání soutěže. Dalším úkolem vytrvalosti jsou velice rozvinuté zotavovací schopnosti. Mírné až střední okysličení způsobuje produkce laktátu, která nastává při zatížení organismu. To negativně ovlivňuje centrální nervovou soustavu a pro další činnost je nutné tyto produkty co nejrychleji odbourávat. Vytrvalostní schopnosti můžeme posuzovat jako předpoklad pro uplatnění taktických dovedností, tvořivosti a soutěžní inteligence (Perič, Dovalil, 2010).
Vytrvalostní schopnosti se dají dělit podle několika hledisek:
Podle svalových skupin:
Celková – pracují více jak 2/3 svalstva – např. běh, bruslení, plavání;
Lokální – pohybu se účastní méně než 1/3 svalů jedince – např. opakovaná střelba z místa při košíkové.
Podle typu svalové kontrakce:
Dynamická – v pohybu, např. běh;
Statická – bez pohybu, např. udržení těla v určité pozici (výdrž ve shybu).
Podle délky trvání:
Dlouhodobá – délka trvání je 8–10 minut a více, energeticky je zajišťováno z kyslíkové zóny;
Střednědobá – délka trvání je v rozmezí 3–8 minut, energeticky je zajišťováno laktátově- kyslíkovou zónou;
Krátkodobá – doba trvání je kolem 2–3 minut, energeticky je zabezpečováno prostřednictvím laktátové zóny;
Rychlostní – délka trvání do 20 sekund, energeticky je zajišťováno zónou ATP-CP.
26 S ohledem na podíl uvolněné energie:
Aerobně – uvolňování energie za přítomnosti kyslíku;
Anaerobně – štěpení látek se uskutečňuje bez vstupu kyslíku.
Vytrvalost ve smyslu pohybové činnosti je definována jako schopnost jedince provádět cvičení s nemaximální intenzitou po stanovenou dobu co nejdéle. Vytrvalost je schopnost odolávat únavě (Příbramská, 1989). Frank (2006) uvádí, že vytrvalost je závislá na kvalitě kardiovaskulárního systému (příjem a zpracování kyslíku), procesu látkové výměny a CNS.
Komplex vytrvalostních schopností představuje bazální pilíř fyzické kondice, významnou část zdravotně orientované zdatnosti. Je předpokladem pro dosažení úspěchu ve většině sportů. Ve srovnání s ostatními kondičními schopnostmi má vytrvalostní schopnost určité nadřazené postavení a je vědecky nejlépe podložena (Měkota, Novosad, 2005).
2.3.4 Koordinační schopnosti
Podle Dovalila et al. (2008) jsou koordinační schopnosti dispozice lehce a účelně koordinovat vlastní pohyby, přizpůsobovat je variabilním podmínkám, provádět nejednoduchou pohybovou činnost a rychle si osvojovat nové pohyby.
Balej a Juger (2006) tvrdí, že koordinační schopnosti jsou schopnosti, které umožňují člověku vykonávat pohybové činnosti podle pohybové úlohy tak, aby měly z hlediska časové, prostorové a dynamické struktury co nejefektivnější průběh a výsledek.
Podle Periče (2008) jsou koordinační schopnosti neboli také obratnostní schopnosti charakteristické schopností orientace pohybů dle stanovené potřeby, přizpůsobení se novým pohybům nebo předvádění již osvojených pohybů v odlišných podmínkách. Řídící funkce centrální nervové soustavy podle Dovalila (2009) zahrnuje přímé řízení a koordinaci svalů při pohybové činnosti, vliv na funkci příslušných analyzátorů a zajištění sportovní činnosti příslušnými fyziologickými funkcemi. Centrální nervová soustava přijímá, zpracovává a uchovává informace a zajišťuje potřebnou kvalitu provedení (Dovalil, 2009).
27
Obrázek 3: Základní koordinační schopnosti (Hirtz, 1997 v Měkota, Novosad, 2005)
Obrázek 4: Schéma struktury koordinačních schopností (Riegrová a kol., 2006)
28
Nejčastěji koordinační schopnosti rozlišujeme následovně:
diferenciační schopnost orientační schopnost schopnost rovnováhy schopnost reakce schopnost rytmu schopnost spojovací schopnost přizpůsobovací schopnost diferenciace učenlivost (doplita)
regulace svalového napětí a relaxace (Dovalil et al., 2008)
Kromě obecnějších koordinačních schopností mají speciálně u sportovců vyšší výkonnostní význam další specifické koordinační schopnosti, vázané přímo na požadavky daných výkonů (Dovalil et al., 2008).
2.3.4 Pohyblivost
Pohyblivost definujeme jako schopnost provádět pohyby velkého kloubního rozsahu (Dovalil et al., 2008).
Závisí na anatomické stavbě kloubů, na pružnosti vazů, šlach a svalů, jejich uvolnění a protažení, reflexní aktivitě svalů (antagonistů) určitého kloubu, celkovém psychickém stavu, věku, únavě, teplotě okolního prostředí, současně i na síle činných svalů (agonistů) (Dovalil et al., 2008). Perič, Dovalil (2010) chápou pohyblivost jako předpoklady pro rozsah pohybů v jednotlivých kloubech neboli schopnost vykonávat pohyby ve velkém kloubním rozsahu.
29
Měkota a Novosad (2005) uvádějí, že pohyblivost je schopnost realizovat pohyb v náležitém rozsahu o maximální amplitudě.
Pohyblivost je rozsah pohybu kloubu nebo série kloubů (Bompa, 2000).
2.3.5 Diagnostika pohybových schopností
Diagnostikou se rozumí poznávací činnost začínající pozorováním či jiným druhem smyslového vnímání, záznamem, měřením projevů daného jevu a končící jejich výkladem.
Cílem je získávání informací nejrůznějšího druhu. Obecně se diagnostika zaměřuje na zjišťování předpokladů k pohybové činnosti (Dovalil et al., 2008).
Následující testové baterie diagnostikují úroveň tělesné zdatnosti:
Unifittest (6-60)
Eurofit test
Fitnessgram
Fleishman test
AAHPER test
ICSPFT test
Denisiukův test
2.4 Mladší školní věk
Pokud hovoříme o mladším školním věku, máme na mysli děti v kalendářním věku 6-11 let, tedy děti navštěvující první stupeň základní školy (Dovalil et al., 2009).
2.4.1 Tělesný rozvoj v mladším školním věku
V mladším školním věku tělesná výška a hmotnost obyčejně narůstají rovnoměrně.
Mění se vzhled těla, převážně se prodlužují horní končetiny. U kostí stále probíhá osifikace, tudíž kostra není plně vyvinuta (Thorová, 2015).
30 2.4.2 Sociální vývoj v mladším školním věku
Proces postupné socializace zažívá dítě při nástupu do školy. Postavení rodičů se mění a dítě se postupně začleňuje do kolektivu a setkává se s novými vrstevníky. Dítě se musí přizpůsobit novým pravidlům a přijmout autoritu učitele. Dítě si buduje i konkrétní postavení ve skupině spolužáků. Učitel velice ovlivňuje žákovo sebevědomí v pozitivním smyslu, ale naopak nevhodným přístupem může učitel žáka ovlivnit negativně (Zacharová 2012).
V dětských kolektivech vznikají jevy, jako jsou neúspěch, pocit méněcennosti a pocity ohrožení, které mají za následek nárůst negativního hodnocení a postojů, pokles autority dospělých a hledání nových autorit (Rychtecký, Fialová, 1998). Dovalil et al. (2009) tvrdí, že se v tomto věku projevují jemnější citové odstíny – smysl pro čest, pravdu, spravedlnost, odvahu a dané slovo. V mladším školním věku vznikají silné kamarádské vztahy (Dovalil et al., 2009).
2.4.3 Emociální vývoj v mladším školním věku
Děti chtějí být v centru pozornosti a jejich sebepojetí se rozvíjí na základě zkušeností a připomínek od ostatních. Vliv vrstevníků se stává silnou hnací silou všech činností. To je doba, kdy děti začínají chápat, že je třeba stanovit pravidla (Balai et al., 2005).
2.4.4 Mentální a kognitivní vývoj v mladším školním věku
Vzhledem k tomu, že rozsah pozornosti je krátký a paměť se rozvíjí postupně, mají děti v této fázi omezenou schopnost logického myšlení. Z tohoto důvodu jsou děti zaměřeny na konkrétní kroky a opakování činností. Zlepšují své schopnosti prostřednictvím zkušeností (Balai et al., 2005).
31
2.5 Výzkum v oblasti pohybových dovedností a tělesné zdatnosti u dětí školního věku
Brázdová (2013) prováděla testování formou testu Unifittest (6-60) v roce 2012 v Praze a Středočeském kraji u dětí navštěvujících 5. třídu ZŠ. Autorka potvrdila svou hypotézu, že úroveň zdatnosti u dětí 5. tříd ZŠ je podprůměrná. V diplomové práci Vokouna (2009) nalezneme výsledky z testování dětí mladšího školního věku formou testové baterie Unifittest (6-60) v základních školách ve Valašském Meziříčí. Z počtu 62 žáků 2. třídy je 12 (19 %) výrazně podprůměrných, 14 (23 %) podprůměrných, 20 (32 %) průměrných, 10 (16 %) nadprůměrných a 6 (10 %) výrazně nadprůměrných. Celkově se tedy ukázalo, že výrazně podprůměrných a podprůměrných dětí je více v poměru 13:8 než nadprůměrných a výrazně nadprůměrných dětí. Zjišťování tělesné zdatnosti ve 3. třídách ukázalo následující výsledky.
Z celkového počtu 69 testovaných dětí ze 3. tříd je 17 výrazně podprůměrných, 14 podprůměrných, 23 průměrných, 12 nadprůměrných a 3 výrazně nadprůměrných. Neboli 25
% výrazně podprůměrných, 20 % podprůměrných, 34 % průměrných, 14 % nadprůměrných a 4 % výrazně nadprůměrných dětí.
Jahodová (2013) diagnostikovala úroveň motoriky pomocí testové baterie MABC-2 u dětí v Libereckém a Králohradeckém kraji. Jahodová zjistila, že osmiletí chlapci dosáhli průměrného standardního skóre 11,3 ± 2,8. Dívky ve věku 8 let dosáhly průměrného standardního skóre 11,3 ± 2,2. Průměrné standardní skóre 11 ± 2,9 bylo naměřeno u 9 letých chlapců, stejně staré dívky dosáhly 11 ± 1,9. Desetiletí chlapci dosáhli průměrného standardního skóre 11,3 ± 2,1, dívky ve stejném věku dosáhly průměrného standardního skóre 11,5 ± 2,6. Vzhledem k populační normě pro české děti (standardní skóre 10 = 50. percentil) lze konstatovat, že celkový výkon dětí v motorickém testu vykázal nadprůměrné hodnoty.
Tichý (2013) ve své disertační práci testoval základní pohybové dovednosti u dětí prvního stupně na pražské ZŠ pro žáky se specifickými vývojovými poruchami učení a chování. Z 24 testovaných dětí zjistil, že významné motorické obtíže se vyskytly u jednoho dítěte (4 %), riziko motorických obtíží se objevilo u 5 dětí (21 %) a u zbylých 18 (75 %) dětí nebyly zjištěny žádné motorické obtíže. Po prvním testování prošly děti ročním intervenčním reedukačním programem navrženým autorem předmětné práce. Intervenční reedukační program obsahoval cvičení pro rozvoj hrubé a jemné motoriky a stability, probíhal 60 minut týdně vždy v pátek odpoledne po vyučování. Při opakovaném měření po roční intervenci bylo zjištěno riziko přítomnosti motorických obtíží u 3 dětí (13 %), zbylých 21 dětí (87 %) vykázalo normální úroveň základních motorických dovedností v motorickém testu MABC-2.
32
Výsledky studie Tichého tak naznačují, že cílený a pravidelný trénink základních pohybových dovedností může vést ke zvýšení úrovně zmíněných dovedností, které mají v budoucnu přesah do celé řady komplexnějších a náročnějších dovedností v oblasti habituální a sportovní.
Capistrano et al. (2016) ve své studii vyhodnocoval vztah mezi pohybovým výkonem a tělesnou zdatností u dětí ve věku 7 až 10 let. Diagnostikoval 98 dětí od 7 do 10 let (průměrný věk 8,97± 1,2) z Brazilského města Florianópolis. Z 98 účastníků studie 5,9 % mělo výrazné motorické obtíže, 13,9 % se objevilo v rizikové zóně a 80,2 % bylo bez motorických obtíží.
Výsledek studie ukazuje, že chlapci s motorickými obtížemi měli významně nižší hodnoty v testech agility a explozivní síly dolních končetin. Ze studie vyplývá, že je důležité v mladším školním věku zapojovat ty pohybové aktivity, které přispívají ke zvýšení úrovně pohybových dovedností a tělesné zdatnosti.
Ze zmíněných studií můžeme konstatovat, že tělesná zdatnost dětí mladšího školního věku je podprůměrná.
33
3. VĚDECKÁ OTÁZKA, CÍL PRÁCE, ÚKOLY PRÁCE A HYPOTÉZY
3.1 Vědecká otázka
Je aktuální úroveň základních pohybových dovedností a tělesné zdatnosti dostatečná pro zdravý vývoj dětí mladšího školního věku?
3.2 Cíl práce
Zjistit aktuální úroveň základních pohybových dovedností a tělesné zdatnosti u českých dětí mladšího školního věku. Současně je dílčím cílem snaha zjistit možné rozdíly v úrovni základních pohybových dovedností a tělesné zdatnosti vzhledem k pohlaví dětí a jejich účasti v organizovaném sportu.
3.3 Úkoly práce
- studium odborné literatury;
- vybrat základní školu;
- zajistit pomůcky pro měření;
- stanovit si metodické cíle a hypotézy;
- provést měření na zvoleném vzorku probandů;
- zpracovat a interpretovat získaná data;
- vyhodnotit výsledky výzkumu.
3.4 Hypotézy
H1: Předpokládáme, že úroveň základních pohybových dovedností (vyjádřena celkovým testovým skórem testu MABC-2) bude z hlediska průměru dané skupiny dětí minimálně průměrné vzhledem k populační normě (standardní skóre 10; ekvivalent 50.
percentil).
H2: Předpokládáme, že v úrovni základních pohybových dovedností z oblasti chytání, míření a házení (subtest hrubé motoriky) dosáhnou chlapci významně vyšších hodnot standardního skóre v porovnání s dívkami.
34
H3: Předpokládáme nevýznamné rozdíly v úrovni základních pohybových dovedností (vyjádřených celkovým standardním skórem testu MABC-2) mezi chlapci a dívkami.
H4: Předpokládáme, že úroveň tělesné zdatnosti, vyjádřena celkovým testovým skórem testu Unifittest (6-60), bude z hlediska průměru dané skupiny dětí minimálně průměrná vzhledem k populační normě (standardní skóre 20).
H5: Předpokládáme, že děti s pravidelnou organizovanou sportovní aktivitou dosáhnou významně vyššího skóre v testu Unifittest (6-60) pro hodnocení tělesné zdatnosti.
4. METODIKA PRÁCE
Tento výzkum je typem kvantitativním s teoreticky empirickým charakterem. Z hlediska splnění námi stanovených cílů práce jsme použili pozorování jako hlavní výzkumnou metodu (Hendl, 2012).
4.1 Popis výzkumného souboru
Výzkumný soubor zahrnuje žáky ve věku 7 až 10 let (8,9±0,6 let) z 2. a 3. třídy ZŠ. Ve výzkumném souboru jsou zahrnuti žáci Masarykovy základní školy Velký Osek. Základní škola se nachází v obci Velký Osek s přibližně 2200 obyvateli. Školu navštěvují děti z Velkého Oseka a přilehlých obcí. Školu celkem navštěvuje asi 350 žáků. Samotný výběr školy proběhl na základě dostupnosti.
Celkově se ve výzkumném vzorku nachází 54 žáků, z toho 31 dívek a 23 chlapců.
Výzkum byl odsouhlasen etickou komisí FTVS UK. Před testováním podepsali všichni zákonní zástupci informovaný souhlas, kde svým podpisem souhlasili s testováním svého dítěte.
35 4.2 Metody
Pro hodnocení tělesné zdatnosti žáků, byly použity vybrané testy z testové baterie Unifittest (6-60) (Měkota, Kovář a kol., 1995). Posouzení úrovně základních pohybových dovedností proběhlo pomocí testové baterie MABC-2 (Henderson et al., 2007). Pomocí nestandardizovaného dotazníku bylo zjištěno, zda se děti účastní organizované pohybové aktivity, případně jaké, a kolik hodin týdně se jí věnují.
36 4.2.1 Hodnocení tělesné zdatnosti
Člunkový běh 4 x 10 metrů
Charakteristika: test běžecké rychlostní schopnosti se změnou směru, částečně také obratnosti Zařízení: 2 kužely (mety) maximálně 20 cm vysoké vzdálené od sebe 10 m, stopky s přesností na 0,01 s
Průběh testování:
- hráč zaujme startovní polovysoké postavení u první mety, - na signál vybíhá vpřed k druhé metě,
- druhou metu obíhá a vrací se k první na start,
- první metu obíhá tak, aby dráha mezi druhým a třetím úsekem tvořila osmičku, - na konci třetího úseku již metu neobíhá, pouze se jí dotkne rukou,
- vrací se k první metě, které se dotkne.
Hodnocení: pomocí stopek měříme čas od startovacího signálu, proběhnutí 4 úseků až po závěrečný dotek první mety s přesností na setiny sekundy.
Pravidla: každá testovaná osoba si proběhne dráhu na zkoušku, povinně se provádějí dva pokusy, mezi pokusy je odpočinek v časové dotaci 5 minut (Fajfer, 2005).
Obrázek 5: Člunkový běh (Fajfer, 2005)
37 Skok daleký z místa odrazem snožmo
Charakteristika: test dynamické, explozivně silové schopnosti dolních končetin Zařízení: pásmo s přesností na centimetry
Průběh testování: testovaná osoba ze stoje mírně rozkročného odrazem snožmo skočí, co nejdále dokáže
Hodnocení: hodnotí se délka skoku v centimetrech, zaznamenává se ten nejlepší ze tří pokusů Pravidla: odrazová plocha by měla být ve stejné úrovni s dopadem, měří se poslední stopa dopadu, mezi jednotlivými skoky je časový odstup nejméně 2 minuty (Fajfer, 2005)
Obrázek 6: Skok daleký z místa (Fajfer, 2005)
Leh-sed opakovaně po dobu 60 sekund
Charakteristika: test dynamické, vytrvalostně silové schopnosti břišního svalstva a bedrokyčlostehenních flexorů
Zařízení: stopky s přesností na sekundy
38
Průběh testování: testovaná osoba se přesune do polohy leh na zádech pokrčmo, ruce v týl, ruce se dotýkají podložky. Nohy jsou pokrčeny mírně od sebe, u země je přidržuje pomocník.
Testovaná osoba co nejrychleji provádí opakovaně sed a leh (oběma lokty se dotkne současně kolen, záda se musí dotknout podložky) s cílem provést maximální počet cviků po dobu 60 sekund.
Hodnocení: hodnotí se počet úplných, správně provedených cyklů za 60 s. (1 cyklus je přechod z lehu do sedu a zpět do lehu)
Pravidla: test se provádí pouze jednou, je nutné dodržovat úhel pokrčení 90 stupňů v podkolení jamce (Fajfer, 2005)
Obrázek 7: Leh – sed opakovaně (Fajfer, 2005)
Vytrvalostní člunkový běh
Charakteristika: test dlouhodobé běžecké vytrvalostní schopnosti
Zařízení: stopky s přesností na sekundy, prostor s možností označit a realizovat běh ve vzdálenosti 20 metrů, zvukové zařízení, CD či jiný zvukový zdroj s nahraným programem Průběh testování: testovaná osoba opakovaně překonává vzdálenost 20 metrů, podle vymezeného časového signálu, který je reprodukován zvukovým zařízením. Test končí, jakmile testová osoba není schopna dvakrát po sobě uběhnout 20 metrů v daném časovém limitu.
39 Hodnocení: test hodnotíme s přesností na 0,5 minuty Pravidla: test se provádí pouze jednou
Obrázek 8: Vytrvalostní člunkový běh (Chytráčková, 2002)
4.2.2 Hodnocení základních pohybových dovedností a identifikace vývojového deficitu motoriky
Pro hodnocení úrovně motoriky a identifikace vývojového deficitu motoriky byla použita testová baterie MABC-2 (Henderson et al., 2007). Testová baterie MABC-2 se skládá ze tří základní dimenzí a celkem osmi konkrétních dílčích testů v rámci kategorií pro vybranou věkovou skupinu.
Dílčí testy MABC – 2 pro věkovou kategorii 7–10 let:
Manuální dovednosti – 3 testy:
- zasouvání kolíčků do otvorů, - provlékání šňůry otvory, - kreslení dráhy.
Házení a chytání – 2 testy:
- chytání obouruč,
- házení předmětu na položený cíl.
40
Rovnováha (statická a dynamická) – 3 testy:
- rovnováha na jedné desce,
- chůze vpřed po čáře s dotykem pata, špička,
- poskoky na vyznačené podložce v přímém směru (Henderson et al., 2007).
Obrázek 9: Diagnostický set MABC-2 (Henderson et al., 2007)
Tabulka 2: Diagnostická interpretace výsledků testové baterie MABC-2 (Henderson et al., 2007)
pásmo celkový testový skór percentilové pásmo Popis
1. pásmo > 70 > 15. percentil žádné motorické obtíže
2. pásmo 62–70 6–15. percentil riziko motorických
obtíží, doporučení pro další monitorování
3. pásmo ≤ 61 ≤ 5. percentil významné motorické
obtíže, doporučení pro specializovaná
vyšetření
41 4.2.3 Dotazník
Děti byly požádány o vyplnění krátkého dotazníku. Dotazník je zaměřen na organizovanou sportovní aktivitu dětí.
Dotazník obsahuje následující otázky:
Provádíš organizovanou sportovní aktivitu (děláš nějaký sport)?
Jakou organizovanou sportovní aktivitu děláš (jaký sport děláš)?
Kolik hodin týdně se věnuješ organizované sportovní aktivitě (sportu)?
4.3 Sběr dat
Sběr dat proběhl ve 4 dnech v průběhu června 2015 v tělocvičně ZŠ Velký Osek.
Jednalo se konkrétně o dny 2., 3., 9. a 10. června 2015. Sběr dat probíhal v rámci vyučování v dopoledních hodinách. Ve dnech 2. a 3. 6. 2015 probandi vyplnily dotazník a účastnily se měření pomocí testové baterie MABC-2. Ve dnech 9. a 10. června 2015 proběhlo měření pomocí testové baterie Unifittest (6-60). Pořadí jednotlivých testů bylo následovné: člunkový běh 4 x 10 metrů, skok daleký snožmo s odrazem z místa, sed–leh za 60 sekund, vytrvalostní člunkový běh. Na měření přiházeli žáci vždy v doprovodu třídního učitele po jednotlivých třídách (přibližně 18 žáků). Testování proběhlo cca za 12 hodin.
4.4 Analýza dat
4.4.1 Použité základní deskriptivní charakteristiky
Aritmetický průměr
Aritmetický průměr je součet všech hodnot v určitém souboru dat, který vydělíme celkovým počtem případů. (Magnello& Van, 2010).
Medián
Medián je hodnota, která rozděluje řadu podle velikosti seřazených výsledků na dvě stejně početné části. Je označován zkratkou Me (Hendl, 2012). Pokud má soubor lichý počet hodnot, je medián prostřední hodnota. Je-li počet hodnot sudý, musíme medián vypočítat aritmetickým průměrem ze dvou prostředních hodnot (Chráska, 2003).
42 Směrodatná odchylka
Pro data, která byla získána poměrovým či intervalovým měřením se nejčastěji pro míru variability používá směrodatná odchylka. Směrodatnou odchylku označujeme symbolem S. Směrodatná odchylka je odmocnina z rozptylu (Chráska, 2007).
4.4.2 Ověření normality dat
Kolmogorovův – Smirnovův test
Kolmogorovův – Smirnovův test je založen na výpočtu suprema empirické a teoretické distribuční funkce, následně ho porovnáváme s kritickou hodnotou Kolmogorova – Smirnovatestu (α) (Anděl, 2003). Testujeme hypotézu, která tvrdí, že náhodný výběr X1,…, Xn pochází z rozložení s distribuční funkcí Φ (x). Fn(x) je výběrová distribuční funkce.
(Budíková et al., 2010).
Shapirův – Wilkův test normality
Tento test se využívá ve statistice pro testování hypotézy, která tvrdí, že náhodný výběr x1,…xn s blíže nespecifikovanými parametry μ a σ2, N (μ a σ2) pochází z normálního rozložení. Test zjišťuje, zda se významně liší body sestrojeného kvantil – kvantilového grafu (Q – Q plotu) od regresní přímky proložené těmito body. Mezi teoretickým a empirickým rozložením je větší shoda, pokud se hodnota testové statistiky blíží číslu 1 (Hebák et al., 2004).
Mann – Whitney U – test
Z důvodu zamítnutí normálního rozložení dat v řadě případů Mann – Whitney U – test je neparametrický test, který můžeme použít v té situaci, kdy se musíme rozhodnout, jestli dva výběry mohou pocházet ze stejného základního souboru, tzn., jestli je rozdělení četností stejné. U – test značíme symbolem U (Chráska, 2007).
43 Věcná významnost (effectsize)
Cohenův koeficient věcné významnosti „d“ byl použit pro hodnocení věcné významnosti rozdílů mezi třemi skupinami hráčů (dle úrovně technické zručnosti v dovednosti „obcházení). Hodnoty Cohenova koeficientu „d“ jsou vyjádřeny následovně: d >
0,8 = velký efekt, d = 0,5 – 0,8 = střední efekt, d = 0,2 – 0,5 = malý efekt (Cohen, 1977;
Hendl, 2009).
44
5. VÝSLEDKOVÁ ČÁST
Graf 1 znázorňuje intenzitu organizované sportovní aktivity. Patnáct probandů se neúčastní žádné organizované sportovní aktivity. Jednou týdně navštěvuje organizovanou sportovní aktivitu 8 probandů. Nejvíce probandů, tedy 17 se účastní 2x týdně, 12 probandů se účastní 3x týdně a pouze 2 probandi navštěvují organizovanou sportovní aktivitu 4x týdně.
Graf 1: Intenzita organizované sportovní aktivity
15; 28%
[HODNOTA]; 15%
17; 31%
12; 22%
2; 4%
Intenzita organizované sportovní aktivity
0x týdně - 15 dětí 1x týdně - 8 dětí 2x týdně - 17 dětí 3x týdně - 12 dětí 4x týdně - 2 děti
45
Při zjišťování, kterých organizovaných sportovních aktivit se děti z 2. a 3. tříd na ZŠ Velký Osek účastní, jsme došli k následujícím výsledkům. Nejvíce dětí hraje fotbal – 19 z nich, přičemž se jedná především o chlapce. O pomyslné druhé místo se dělí sportovní gymnastika a sokolská všestrannost, které navštěvuje osm dětí. Pět dětí navštěvuje kroužek pohybových her. Atletice se věnují dvě děti. Golfu, stolnímu tenisu, tenisu, judu, sebeobrannému systému krav maga a mažoretkám se věnuje vždy jeden proband.
Graf 2: Organizované sportovní aktivity, které navštěvují probandi
19; 40%
8; 17%
8; 17%
5; 10%
2; 4%
1; 2%
1; 2% 1; 2% 1; 2% 1; 2% 1; 2%
Organizované sportovní aktivity, které navštěvují probandi
fotbal - 19
sportovní gymnastika - 8 sokolská všestranost - 8 pohybové hry - 5 atletika - 2 golf - 1 stolní tenis -1 tenis - 1 judo - 1 krav maga - 1 mažoretky - 1
46
Výsledky hodnocení motoriky testovou baterií MABC-2 (Henderson et al., 2007) jsme rozdělili do 5 zón podle percentilu. Zóny jsou následující <5, 6 – 16, 17 – 50, 51 – 84 a >84.
Na následujících grafech vidíme výsledky v celkové motorice, manuálních dovednostech, v míření a chytání a rovnováze. V každém grafu můžeme vidět počet probandů a procentuální vyjádření v určité zóně. V kategorii souboru Chlapci + Dívky je počet probandů 54, soubor Chlapci obsahuje počet 23 probandů, dívek je 31.
Graf 3: Celková motorika Chlapci + Dívky
Graf 4: Celková motorika Chlapci
2; 4% 2; 4%
27; 50%
11; 20%
12; 22%
Celková motorika Chlapci + Dívky
<5 percentil 6 – 16 percentil 17 – 50 percentil 51 – 84 percentil
>84 percentil
2; 9%
2; 9%
13; 56%
2; 9%
4; 17%
Celková motorika Chlapci
<5 percentil 6 – 16 percentil 17 – 50 percentil 51 – 84 percentil
>84 percentil
47 Graf 5: Celková motorika Dívky
Graf 6: Manuální dovednosti Chlapci + Dívky
Graf 7: Manuální dovednosti Chlapci
15; 48%
8; 26%
8; 26%
Celková motorika Dívky
<5 percentil 6 – 16 percentil 17 – 50 percentil 51 – 84 percentil
>84 percentil
2; 4% 3; 5%
14; 26%
19; 35%
16; 30%
Manuální dovednosti Chlapci + Dívky
<5 percentil 6 – 16 percentil 17 – 50 percentil 51 – 84 percentil
>84 percentil
2; 9%
1; 4%
8; 35%
8; 35%
4; 17%
Manuální dovednosti Chlapci
<5 percentil 6 – 16 percentil 17 – 50 percentil 51 – 84 percentil
>84 percentil
48 Graf 8: Manuální dovednosti Dívky
Graf 9: Míření a chytání Chlapci + Dívky
Graf 10: Míření a chytání Chlapci
1; 3% 1; 3%
6; 19%
11; 36%
12; 39%
Manuální dovednosti Dívky
<5 percentil 6 – 16 percentil 17 – 50 percentil 51 – 84 percentil
>84 percentil
10; 19%
32; 59%
11; 20%
1; 2%
Míření a chytání Chlapci + Dívky
<5 percentil 6 – 16 percentil 17 – 50 percentil 51 – 84 percentil
>84 percentil
5; 22%
14; 61%
4; 17%
Míření a chytání Chlapci
<5 percentil 6 – 16 percentil 17 – 50 percentil 51 – 84 percentil
>84 percentil
49 Graf 11: Míření a chytání Dívky
Graf 12: Rovnováha Chlapci + Dívky
Graf 13: Rovnováha Chlapci
5; 16%
18; 58%
7; 23%
1; 3%
Míření a chytání Dívky
<5 percentil 6 – 16 percentil 17 – 50 percentil 51 – 84 percentil
>84 percentil
2; 4% 2; 4%
22; 41%
17; 31%
11; 20%
Rovnováha Chlapci + Dívky
<5 percentil 6 – 16 percentil 17 – 50 percentil 51 – 84 percentil
>84 percentil
2; 9%
1; 4%
9; 39%
7; 31%
4; 17%
Rovnováha Chlapci
<5 percentil 6 – 16 percentil 17 – 50 percentil 51 – 84 percentil
>84 percentil
