Hlavní práce4592_xskam25.pdf, 271.8 kB Stáhnout

(1)

Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta národohospodá ř ská

BIOPALIVA

bakalá ř ská práce

Autor: Michal Skalický

Vedoucí práce: doc. Ing. Antonín Dvo ř ák, CSc.

Rok: 2007

(2)

Prohlašuji na svou čest, že jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně a s použitím uvedených zdrojů.

Michal Skalický

V Praze, dne 2. 1. 2007

(3)

Anotace:

Název práce: Biopaliva

Práce pojednává o biopalivech, které představují v současnosti se rozvíjející nový trend v oblasti obnovitelných zdrojů energie šetrnějších k životnímu prostředí.

Je zaměřena především na situaci v našem nejbližším okolí, tedy na Evropskou Unii a Českou republiku.

Annotation:

Work title: Biofuels

The work concerns the problematics of biofuels, which are at present new tendency in renewable sources of energy that protects the environment. The work is aimed at the situation in our vicinage, it means in the European Union and the Czech republic.

(4)

OBSAH:

ÚVOD ... 5

1. ZÁKLADNÍ DRUHY BIOPALIV ... 6

1.1 Bionafta... 6

1.2 Bioetanol ... 7

1.3 Bioetanol pro zážehové motory... 8

1.4 Bioetanol pro vznětové motory... 9

2. PROČ BIOPALIVA ?... 9

2.1 Nedostatek ropy ... 10

2.2 Ekologické důvody ... 11

2.3 Jiné důvody... 11

3. HISTORICKÝ VÝVOJ BIOPALIV VE SVĚTĚ... 12

4. HISTORICKÝ VÝVOJ BIOPALIV V ČR ... 15

5. VÝHODY A NEVÝHODY VYUŽITÍ BIOPALIV ... 16

5.1 Výhody ... 16

5.1.1 Zemědělství ... 16

5.1.2 Rozvoj venkova ... 17

5.1.3 Životní prostředí... 18

5.1.4 Snížení závislosti na dovozu ropy a ropných produktů... 19

5.2 Nevýhody ... 21

5.3 Trvalá udržitelnost tohoto procesu ... 22

6. EU a BIOPALIVA ... 23

6.1 Inspirace ... 23

6.2 Směrnice „2003/30/EC z 8.5.2003“ ... 23

6.3 Zelené knihy... 25

7. ČR a BIOPALIVA... 27

7.1 Kroky k zavedení biopaliv v ČR ... 27

7.1.1 Oleoprogram... 27

7.1.2 Podpora výroby bioetanolu ... 28

7.1.3 Ratifikace Kjótského protokolu ... 29

7.1.4 Vstup do EU ... 29

7.2 Současný stav využívání biopaliv v ČR... 30

7.2.1 Jaké jsou výhody České republiky v oblasti biopaliv? ... 30

7.2.2 Jaké jsou současné nedostatky České republiky v oblasti biopaliv? ... 31

7.2.3 Dotace výroby biopaliv v ČR... 32

7.2.4 Možnosti pro ČR jak dosáhnout v r.2010 potřebné 5,75 %-ní náhrady stávajících paliv biopalivy ... 33

7.2.5 Předpokládaná spotřeba paliv v ČR do r. 2010 ... 34

ZÁVĚR……….38

POUŽITÉ ZDROJE………40

SEZNAM TABULEK A GRAFŮ………...41

SUMMARY, KEY WORDS, JEL CLASSIFICATION………..……..42

(5)

ÚVOD

Jako téma pro svou bakalářskou práci jsem si zvolil problematiku biopaliv.

Ačkoliv se na první pohled může zdát, že člověk se začíná myšlenkou zavedení biopaliv do svého života zabývat až v době, kdy již velmi naléhavě potřebuje řešit problémy s dosud používanými zdroji energie, tzn. že potřebuje především snížit jejich dopady na životní prostředí a postupně substituovat docházející ropu, není tato úvaha zcela na místě. Pokud bychom se vrátili o pěkných pár desítek let zpět, zjistili bychom, že již v roce 1826 americký vědec a vynálezce Samuel Morey vyvinul spalovací motor na terpentýn a alkohol. Pokud bychom pátrali v historických faktech pojednávajících o biopalivech dále, zcela jistě bychom narazili na období začátku druhé poloviny 90-tých let, kdy Němec Otto používal čtyřválcový motor na

etylalkohol. Průkopník amerického automobilového průmyslu Henry Ford se také této myšlence neubránil a na začátku 20. století vyvinul tzv. „ T model „ poháněný buď benzínem nebo lihem popřípadě jejich vzájemnou kombinací. Čím více se blížíme do současnosti, tím více se využívání biopaliv rozrůstá. Nejprve na úrovni jednotlivých států ( jako například uveďme Brazílii, kde v 60-tých letech minulého století byla zavedena auta na líh, čímž se Brazílie řadí ke světovým průkopníkům tohoto průmyslu ), poté i celých oblastí ( např. Evropa ).

Jak je patrné z předcházejících řádků, biopaliva zasáhla do vývoje lidstva již v 19-tém století, avšak až v současnosti se jim začíná přikládat stále větší míra důležitosti. Ve své práci bych se proto pokusil probrat problematiku s nimi spjatou, jelikož se domnívám, že hledání vhodného substitutu za v současnosti používané zdoje energie, je pro lidstvo jedním z největších problémů 21. století. Práce bude rozdělena na dvě hlavní části. První bude věnována biopalivům z celkového pohledu.

Zde budou uvedeny základní druhy biopaliv, důvody k jejich využívání, historický vývoj biopaliv ve světě a u nás a výhody a nevýhody, které při využívání energie z biomasy pro lidstvo plynou. Druhá část se bude zabývat nejprve kroky Evropské Unie a poté České republiky, jež jsou v současnosti uskutečňovány za účelem napomoci zavedení biopaliv do našich běžných životů.

Postup při zpracování práce bude založen na vyhledávání, shromažďování a analyzování informací. Jejím cílem by mělo být poskytnout čtenáři dostatek informací o tomto nově zaváděném energetickém trendu, se zaměřením na naše nejbližší okolí, tedy na Evropskou Unii a převážněČeskou republiku.

(6)

1. ZÁKLADNÍ DRUHY BIOPALIV

Mezi biopaliva řadíme „alkoholy, estery, ethery a ostatní chemické sloučeniny vyrobené z cukernaté, škrobnaté nebo celulózové biomasy. Biopaliva jsou nejvíce využívána jako paliva pro spalovací motory. Dva typy paliv, jejichž využívání se nejvíce rozvinulo, jsou bioetanol a bionafta. Jejich rozšíření je ovlivňováno několika faktory, které zahrnují stav a proveditelnost konverze biomasy, její dostupnost a použitelnost paliva. Vyrábí se fermentací cukernaté suroviny ( melasa ), fermentací škrobnaté suroviny po převedení škrobu na cukry ( obilí ) nebo hydrolýzou celulózové biomasy ( sláma, štěpky ). Používají se buď ke zvýšení oktanového čísla paliva a ke zvýšení emisní kvality benzínu nebo mohou být přidávána přímo do benzínůči nafty nebo nepřímo formou ethyltercbutylesteru. Mohou být používána i jako pohonné hmoty přímo s příměsí aditiv a kosolventů.“¹ Podrobněji se jejich výrobou zabývat nebudeme, jelikož ta spadá spíše do oblasti chemie. Přejděme nyní k vymezení základních druhů. Jak již bylo zmíněno, mezi základní a nejrozšířenější dva druhy patří bionafta a bioetanol. Bioetanol lze ještě rozdělit dle typu motoru v němž se využívá na bioetanol pro motory zážehové a bioetanol pro motory vznětové.

1.1 Bionafta

„Bionafty jsou metylestery nebo etylestery mastných kyselin, jenž se získávají transesterifikací triglycerydů obsažených v olejích nebo tucích. Surovinami mohou být rostlinné oleje, např. řepkový, lněný, slunečnicový, sójový nebo živočišné tuky, např. hovězí lůj, drůbeží nebo vepřové sádlo, rybí tuk. Jako suroviny lze použít i upotřebené fritovací oleje nebo živočišné tuky. V současné době se zhruba 80 % světové produkce bionafty vyrábí z řepkového oleje. Bionafta má dobrou vznětlivost, vhodnou mazací schopnost a dobrou biologickou odbouratelnost po úniku do země. Bionafta má řadu nevhodných vlastností, zejména nízkou termicko-oxidační stabilitu.

Přítomnost glyceridu má za následek jeho usazování při skladování a tvorbu

viskózních směsí, které mohou ucpávat palivové filtry. Voda v bionaftě podporuje růst mikroorganismů a tvorbu kyselých kalů. Za přítomnosti vody probíhá hydrolýza

esterů a vzniklé produkty mohou za určitých podmínek polymerizovat. Při

1 http://www.info-podnikani.cz/cz/clanky/zemedelstvi/program-podpora-vyroby-bioetanolu/1000505/9087/

(7)

déletrvajícím odstavení vozidla může docházet k zalepení funkčních součástí palivového příslušenství, vyžadující i výměnu systému vstřikování paliva. Vzhledem k rychlejšímu znehodnocování motorového oleje je nutná jeho častější výměna.

Bionafta působí nepříznivě na těsnicí materiály palivového příslušenství, na pryžové hadice a na některé barvy a laky. Uvedené problémy jsou menší u směsných

motorových naft, kdy se bionafta přidává v malém množství do motorové nafty. Aby nedocházelo k poruchám palivového příslušenství, je vhodné do nafty přidávat max.

pouze 5% bionafty. Z hlediska vzniku škodlivých výfukových emisí má velký význam kyslík obsažený v esterech, který zlepšuje průběh spalování v motoru, což vede ve srovnání s naftou k nižší tvorběčástic, oxidu uhelnatého a nespálených uhlovodíků, obsah oxidů dusíku bývá vyšší.“²

1.2 Bioetanol

Jinak také označován jako líh či alkohol „se získává lihovým kvašením zemědělských plodin, nejčastěji obilovin, kukuřice, brambor, cukrové řepy

a cukrové třtiny. V porovnání s naftou i s benzínem má bioetanol nízkou výhřevnost, oproti naftě nízké cetanové číslo (CČ) a velmi malou mazací schopnost, v porovnání s benzínem vysoké oktanové číslo (OČVM). Přidáním bioetanolu do benzínu se zvyšuje OČVM, ale i tlak par. Kvůli nízké výhřevnosti je měrná spotřeba bioetanolu vyšší než spotřeba benzínu nebo nafty, takže palivový systém se musí v případě vyššího obsahu bioetanolu v palivu předimenzovat. Skupenské výparné teplo bioetanolu je v porovnání s benzínem vyšší a působí výraznější ochlazení palivové směsi přiváděné do motoru, čímž se dosáhne většího naplnění válců palivovou směsí. Vyšší skupenské výparné teplo ale působí problémy při spouštění motoru za nízkých teplot. Používá se pomocné zařízení pro spouštění za nízkých teplot, případně se motor spouští na benzín. Velké problémy vyvolá i malé množství vody v palivu, které může být příčinou rozpadu směsi bioetanolu s benzínem na dvě fáze, přičemž bioetanol přechází do fáze vodní. Bioetanol může způsobit korozi některých součástí, zejména palivového příslušenství motoru, i když tuto nepříznivou vlastnost

2

http://www.enviweb.cz/?env=_archiv_gacgd&search=uplatn%ECn%ED+motorov%FDch+biopaliv+v+doprav%

EC+v+%C8R

(8)

lze zmírnit přidáním inhibitorů koroze. Agresivně působí také na některé plasty a pryže.“³ „Podle zkušeností z mnoha zemí jej lze používat po přidání speciálních antikorozních aditiv přímo do upravených spalovacích motorů. Další možností je přidávání libovolného množství bioetanolu do stávajících paliv, vždy s většími nebo menšími úpravami těchto motorů. Nejjednodušším se však jeví přímé přimíchávání bioetanolu do benzínu a nafty až do cca 15% objemu, které nevyžaduje žádné úpravy moderních spalovacích motorů. Velmi častým využitím bioetanolu je výroba tzv. ETBE (etyltercierbutylester). ETBE výrazně zlepšuje vlastnosti minerálních paliv a do značné míry redukuje emise.“⁴

1.3 Bioetanol pro zážehové motory

Lze uplatňovat několika možnými způsoby. Prvním je „náhrada benzínu palivem s vysokým obsahem bioetanolu pro speciálně přizpůsobené zážehové motory.“⁵ Další možností jsou tzv. „motory pro Flexible Fuel Vehicles ( FFV ), jenž mohou být provozovány jak na benzín, tak na bioetanolové palivo s různým poměrem bioetanolu – až do 85%. FFV dodává v současnosti řada výrobců

automobilů jako např. VW, Fiat, Renault, Volvo, Saab či Ford. V Evropě je palivo E85 používáno nejvíce ve Švédsku, kde je v provozu více než 16 tisíc vozidel Ford Focus FFV a počet plnících stanic s palivem E85 je vyšší než 250.“⁶ Třetím způsobem využití bioetanolu pro zážehové motory je etyltercbutyléter ( ETBE ). Ten „může nahradit v současné době nejvíce používanou přísadu metyltercbutyléter ( MTBE ) a nevyžaduje žádné přizpůsobení benzínového motoru. Tento způsob náhrady je již několik let používán ve Francii a ve Španělsku, kde rafinerie ETBE vyrábějí.“⁷

Poslední možností je „bioetanol přidaný do benzínu v max. množství zhruba do 20%

jako kyslíkatá složka současně zvyšující oktanové číslo a nevyžadující žádné přizpůsobení benzínového motoru.“⁸

3,

EC+v+%C8R

4 http://www.agroetanol.cz/print/bioetanol.htm

5 http://www.agroetanol.cz/print/bioetanol.htm 4

(9)

1.4 Bioetanol pro vzn ě tové motory

„V porovnání s naftou má bioetanol malou výhřevnost, nízkou vznětlivost a velmi malou mazací schopnost. Vznětlivost i mazací schopnost lze pomocí vhodných přísad téměř dokonale přizpůsobit potřebám právě vznětových motorů. S ohledem na nižší výhřevnost bioetanolu je ale nutné provést úpravy ( předimenzování )

palivového příslušenství tak, aby umožnilo zvýšit dávky paliva. Vznětový motor na bioetanolové palivo je jen málo odlišný od naftového motoru, poněvadž vlastnosti bioetanolu jsou, až na výhřevnost, upraveny pomocí přísad tak, aby byly blízké vlastnostem nafty. Bioetanol pro vznětové motory nemá dosud příliš široké uplatnění.

V Evropě je používán hlavně ve Švédsku. Městské autobusy s motory na bioetanol vyrábí firma Scania, přičemž více než 200 jich je provozováno ve Stockholmu a přibližně stejné množství i v jiných městech.“⁹

(10)

2. PRO Č BIOPALIVA 2.1 Nedostatek ropy

Již v roce 1956 předpověděl americký geolog M. King Hubbert „že těžba ropy v USA dosáhne vrcholu okolo roku 1970. V roce 1971 dosáhla skutečně těžba ropy v USA svého vrcholu a od té doby neustále klesá. Do dnešní doby dosáhlo vrcholu těžby mnoho dalších oblastí, např. Severní moře v roce 1999 (nyní v něm klesá produkce tempem 10-12 % ročně). Těžba ropy klesá v 33 ze 48 zemí, které jsou největšími producenty. Vzhledem k tomu, že ropa je neobnovitelný zdroj energie, je pravděpodobné, že podobný vrchol těžby se odehraje i v celosvětovém měřítku.

Nejvíce kontroverzní na této teorii je datum, kdy má tento vrchol nastat. Sám Hubbert předpovídal okamžik světového vrcholu těžby na rok 2000. Tento odhad však

pochází z doby před ropnými šoky ze 70.-tých let a hospodářskou recesí začátku let 80.-tých, v jejichž důsledku se poptávka po ropě snížila a tím oddálil vrchol její těžby.

“¹⁰ Pro snadnější představu vznikla tzv. Hubertova křivka ( graf č.1 ).

Graf 1 – Hubbertova křivka

tzv. Hubertova křivka, která ukazuje vyčerpatelnost ropy. V určitém bodě je dosaženo jejího maxima, za něž se již člověk nemůže dostat. V tomto bodě platí předpoklad, že již jsou známa všechna dostupná naleziště a nejlepší možná technologie získávání ropy z nich. Zdroj: http://www.hubbertpeak.com/hubbert/

10 http://biopalivo.cs.gabsmad.info/cs/ropn%C3%BD%20vrchol

(11)

Kolik ropy nám tedy ještě zbývá? Nad touto otázkou si lámou hlavu vědci na celém světě. „Za předpokladu současného objemu těžby vystačí známé zásoby ropy na dalších 43 let. První problém tohoto odhadu je právě v předpokladu stálé úrovně těžby. Další problém je v ne zcela věrohodné povaze oficiálních údajů o ropných rezervách. Mezi roky 1980 a 2004 se oficiálně udávané rezervy zvýšily z 667 na 1 189 gigabarelů, aniž by to doprovázel odpovídající trend v objevech nových ropných nalezišť. Křivka nových objevů dosáhla vrcholu v šedesátých letech a od té doby neustále klesá a od roku 1980 spotřebovává lidstvo každý rok stále více ropy, než činí nové objevy. Ropné rezervy jsou obecně pouze odhady.“¹¹ Ačkoliv všechny tyto odhady zcela jistě nemohou být přesné, na první pohled z nich je patrné, že ropa obrovským tempem dochází. Člověk tedy stojí před nelehkou otázkou, jak tomuto problému čelit. Biopaliva představují jednu z možných cest řešení.

2.2 Ekologické d ů vody

Druhým závažným důvodem, kvůli kterému se lidstvo rozhoduje pro využívání energie z biomasy představují důvody ekologické. Pro období 60-tých a 70-tých let je charakteristické, že lidé začínají vnímat možné ekologické hrozby. Dříve zůstávaly tyto obavy spíše v ústranní, protože si většina lidí myslela, že jich se bezprostředně netýkají. Nyní ovšem ekologické problémy nabývají na intenzitě a lidé na vlastní kůži vnímají důležitost jejich řešení. Objevují se první problémy, jako např. nedýchatelnost v době dopravních špiček ve velkých městech a lidé si začínají uvědomovat, že pokud nepřijdou s nějakým řešením, bude se situace v budoucnu ještě zhoršovat.

Biopaliva představují mnohem menší znečištění

pro ovzduší než běžně užívaná motorová paliva, proto napomáhají také řešení tohoto problému.

2.3 Jiné d ů vody

Nedostatek ropy a ekologické důvody představují dvě stěžejní oblasti pro zavedení biopaliv. Vlády ve snaze získat podporu pro biopaliva u svých občanů mnohdy uvádí i důvody jako např. podpora zemědělství či rozvoj venkova.

11 http://biopalivo.cs.gabsmad.info/cs/ropn%C3%BD%20vrchol

(12)

3. HISTORICKÝ VÝVOJ BIOPALIV VE SV Ě T Ě

Již v úvodu své práce jsem se zmiňoval o tom, že člověk se nezačíná zabývat myšlenkou využívat biopaliva jako zdroj energie až v období, kdy je k tomu nucen v důsledku narůstajících ekologických problémů, postupného vyčerpávání zásob ropy či jiných současných důvodů, ale mnohem dříve. První zmínky o využití energie z biomasy, jak jsme si ukazovali, sahají do první poloviny 19-tého století.

„Největší zkušenosti s využíváním biopaliv má bezesporu Brazílie. Již v osmdesátých letech minulého století tamní vojenská vláda zavedla program, který měl snížit závislost země na ropě a podpořit zemědělství. V letech 1983 - 1988 už bylo 88 % prodaných nových vozů uzpůsobeno na využívaní nového paliva - směsi benzínu a etanolu. Země zpočátku podporovala tento trend dotacemi. Díky extrémně levné ropě ale došlo k tomu, že pro zemědělce bylo zajímavější vyrábět cukr než dodávat surovinu pro etanol. To se odrazilo v poptávce po palivu i nových vozech přizpůsobených pro biopaliva. Kongres na to reagoval zákonem přikazujícím rafinériím míchat do pohonných hmot malé množství etanolu. Nyní je však situace jiná především kvůli drahé ropě. Brazilská vláda navíc aktivně pracuje na tom, aby země byla energeticky zcela nezávislá na okolních státech.“¹² Pozadu nezůstávají ani jiné státy. Tento pokrok si pochopitelně nemohly nechat ujít Spojené státy americké, které začínají v osmdesátých letech budovat výrobní zařízení na etanol.

Podobně tomu bylo i v jiných zemích, jako například v Kanadě, Austrálii nebo Číně.

„Evropa, včetněČeské republiky, je stále na začátku a mnoho analytiků začíná mít pochybnosti, zda své plány dokáže splnit.“¹³

O biopaliva se nezajímají v současnosti již jen politici, ale i někteří podnikatelé.

„Paul Allen, spoluzakladatel Microsoftu, se spojil s rizikovým kapitalistou Martinem Tobiasem a pracují na velkém biopalivovém projektu v americkém Seattlu. Spotřeba biopaliv dosáhla v minulém roce 75 miliónů galonů, letos se již počítá s

dvojnásobkem. Tobias je přesvědčen, že velký prostor se otevírá i ve využívání biopaliv pro výrobu elektrické energie.

Globální produkce etanolu neustále roste. Podle posledních čísel, jež jsou k dispozici, dosáhla 11 miliard galonů v roce 2004. Celých 73 % přitom bylo využito jako palivo. Průmysl poptával 10 % a na výrobu alkoholických nápojů připadlo 17 %.

12 http://biom.cz/prevzate.stm?x=1906310

(13)

Celých 70 % světové produkce přitom připadá na Brazílii a Spojené státy. Vzhledem k omezeným možnostem rozšíření produkce cukru v USA se země soustředí na výrobu etanolu z kukuřice. V roce 2004 bylo využito na biopaliva 1,26 miliard bušlů kukuřice, což odpovídá 32 miliónům tun, pro rok 2008 se však již počítá s

dvojnásobkem. I přes všechny technologické novinky a genetické inženýrství by bylo potřeba pro pokrytí poptávky čtyř rekordních úrod v řadě. To se v historii zatím nestalo. Kvůli cyklům ve vývoji klimatu by navíc mohlo přijít sedm let s méně příznivým počasím. I další čísla ukazují na možnost růstu cen. Podle Food and Agricultural Organization, který je součástí OSN, bude u obilnin růst poptávky v příštích letech silnější než u nabídky. Tento trend by se měl podle její zprávy odrazit ve světových zásobách. Ty by se k červenci 2007 měly dostat na bezprecedentně nízkou úroveň a odstartovat růstový trend. Report dále hovořil i o cukru, jehož cena by měla do konce roku zůstat stabilní na současných vysokých úrovních, v minulém roce stoupla o 73 %. Velmi progresívně se vyvíjí na světových burzách i řepka startující dlouhodobý růstový trend. Pro investory to znamená především možnost vydělat na vývoji cen surovin, z nichž se biopaliva vyrábějí. Analytici očekávají, že nástup biopaliv se agresívně promítne do cen obilnin, cukru a rostlinných olejů v následujících dvou letech. “¹⁴

(14)

Mezi největšími výrobci etanolu figurují na prvních dvou místech již zmiňované Spojené státy americké a Brazílie. V následující tabulce naleznete deset největších producentů etanolu v současnosti. ( Údaje pochází z roku 2005 )

Tabulka 1 – Největší producenti etanolu ve světě:

Země Objem výroby v miliónech galonů

ročně

Brazílie 3989

USA 3535

Čína 964

Indie 462

Francie 219

Rusko 198

Jihoafrická republika 110

Velká Británie 106

Saúdská Arábie 79

Španělsko 79

Zdroj: iHNed.cz, 14.06.2006

(15)

4. HISTORICKÝ VÝVOJ BIOPALIV V Č R:

„Od dvacátých let minulého století nacházel bioetanol uplatnění v palivech pro motory závodních automobilů. Paliva obsahovala zhruba 50 % bioetanolu, dále benzín a benzol, případně i aceton. Od roku 1923 bylo v ČSR pod názvem

„Dynalkol“ dodáváno palivo hmotnostního složení 50 % bioetanolu, 30 % benzolu a 20 % benzínu. Povinnost přidávání bioetanolu do benzínu vyrobeného v ČSR i

dovezeného ze zahraničí v množství 20 % byla stanovena zákonem č. 85/1932 Sb. a trvala až do druhé světové války. V souladu s ČSN 65 6507 z roku 1994 „Biopalivo pro vznětové motory - Methylestery řepkového oleje“ se v ČR vyráběl MEŘO.

Vzhledem k problémům, které čistý MEŘO působí, začalo se vyrábět směsné motorové palivo složené převážně jako motorová nafta z uhlovodíků a obsahující pouze menší množství MEŘO. V ČSN vydaných v roce 1998 byly stanoveny

požadavky na dva druhy směsných paliv: palivo s obsahem minimálně 30 % MEŘO a palivo s obsahem maximálně 5 % MEŘO. Směsná paliva s obsahem MEŘO vyšším než 30 % byla na trhu pod různými obchodními názvy, např. Seta Diesel, Natur Diesel ND 21, Natur Diesel ND 22b, BIOPAL 22, BIOSTER M, Diesel-Economic 96, EKOPAL I, EKOMIX, Diesel SP96 EKO. Požadavky na kvalitu metylesterů mastných kyselin zpřísnila v roce 2004 vydaná ČSN EN 14214 AC. Podle současných norem se směsné motorové nafty vyrábějí smísením motorové nafty pro mírné klima podle ČSN EN 590 a MEŘO podle ČSN EN 14214 AC.“¹⁵

15

EC+v+%C8R

(16)

5. VÝHODY A NEVÝHODY VYUŽITÍ BIOPALIV 5.1 Výhody

Tato část práce bude věnována kladným a záporným stránkám, jež biopaliva představují pro lidskou společnost. Nejprve se podívejme na jednotlivé oblasti, pro něž zavedení a využívání biopaliv představuje kladný efekt.

5.1.1 Zemědělství

Mezi základní dvě výhody plynoucí pro oblast ze,mědělství patří tzv. „nadbytek obilovin“¹⁶ a „využití osevních ploch.“¹⁷ Co se pod těmito názvy

ukrývá? První bych ještě upřesnil rozšířením na „pomoc při řešení nadbytku obilovin.“

Zemědělci jsou ve své práci vlastně takovými podnikateli, kteří na počátku každé sezony stojí před nelehkou otázkou, jaká bude poptávka po jejich produktech, aby jejich nabídka byla dostatečná. Svou roli oproti podnikatelům v jiných oblastech mají těžší z několika důvodů. Výrobní podnik si lehce spočítá, kolik že výrobků se mu v horizontu měsíce, let…podaří vyrobit při stávajícím tempu výroby, počtu

zaměstnanců atd. Zemědělec to má ve svém rozhodování daleko těžší z důvodu nepředvídatelnosti rozmarů počasí, odhadu úrodnosti půdy a podobných faktorů. Jednodušeji řečeno, zemědělec může svou úrodu jen odhadovat na základě

získaných zkušeností a tyto odhady bývají jen přibližné a ne zcela přesné. Nyní se mu ale nabízí možnost, že veškerá jeho produkce by našla využití při zpracování k výrobě bioetanolu. Může tedy zasadit na všechna svá pole a jen se starat o to, aby vypěstoval co možná nejvíce. S tímto souvisí také další již zmíněná otázka, kolik vlastně vypěstovat, jaká bude poptávka po jeho produktech? Zemědělec totiž může svou nabídku vztahovat až do budoucnosti, jelikož nejprve musí vypěstovat určitou plodinu a poté až ji může nabídnout k prodeji. Zde záleží na charakteru plodiny, ale předpokládejme stabilní období půl až jednoho roku. I to je však dostatečné k tomu, aby se změnilo kupní chování spotřebitelů, aby nyní poptávali mnohem méněči více jím vypěstované plodiny a on s tím již těžko něco udělá. Také tento problém by mu

(17)

odpadl, jelikož poptávka po biopalivech je mnohem snáze předvídatelná a při současném vývoji v této oblasti lze říci, že by prodal veškerou svou úrodu.

„Druhou výše zmíněnou výhodu pro zemědělství představuje „využití osevních ploch.“ Tato výhoda ve své podstatě také ukrývá něco z oné první, kdy jsme si

uváděli, že nyní se zemědělec bude snažit využít veškerou svou půdu, jelikož předpokládá dostatečnou poptávku po svých produktech. Ovšem je nutné ji zmínit samostatně, především kvůli uvědomění si, jaké důsledky může přinášet s ohledem na onu nevyužitou půdu. Zvláště nebezpečným faktorem z hlediska zemědělské rostlinné výroby je problematika tzv. černého úhoru nebo-li půdy, která leží ladem, jejíž výměra je např. v ČR již na více než 130 tis.ha a každým rokem ho přibývá 25 až 30 tis. ha. Černý úhor vznikne tehdy, je-li úroda ze zemědělské půdy sklizena, přičemž k dalšímu osetí této půdy již zejména z důvodů nejistoty prodeje

vypěstované produkce nedojde. Takováto půda začne po velice krátké době zarůstat plevelem a dochází na ní k výskytu škodlivých organizmů. Nebude-li černý úhor odstraněn během jednoho až dvou let, je velice pravděpodobné, že dojde k šíření škodlivých organizmů což v mnoha případech přeroste v jejich přemnožení, čimž může vzniknout škoda i na zemědělské půdě sousedící s půdou, která dlouhodobě leží ladem. Dalším významným důvodem proč je dlouhodobý černý úhor pro

zemědělské podniky nežádoucí je fakt, že půda ležící ladem ztrácí velmi významně svoji hodnotu, neboť dochází k jejímu ochuzení o důležité minerální látky a to zejména vyplavováním dusíku, uvolňováním fosforu a draslíku. Dochází také k okyselování půdy a ke snížení její organické hodnoty.”¹⁸

Toto jsou základní dvě výhody, jež zavádění biopaliv přináší v oblasti zemědělství. Dala by se jich vyčíslit zcela jistě ještě mnohem širší škála,

např. „zvýšení počtu pracovních míst v zemědělství, příliv investic do této oblasti…“

5.1.2 Rozvoj venkova

Kdybychom se opět měli pokusit vymezit základní body, jak jsme tomu udělali v otázce zemědělství, náš výčet by obsahoval „rovnoměrnější rozdělení příjmů mezi obyvatelstvo, příliv obyvatelstva do venkovských oblastí, větší zájem o tyto oblasti.“

Jelikož všechny tyto charakteristiky mají mnoho společného, nemá význam je

(18)

v následujících řádcích od sebe oddělovat, a proto se jimi budu zabývat jako celkem.

V dnešní době existuje rozdíl mezi životem venkovským a životem městským. Ve městě je mnohem snadnější nalézt pracovní uplatnění, využití volného času ( kina, divadla, zábavné akce…) a mnoho dalšího. Důsledek nárůstu poptávky po

zemědělských produktech, jež jsou typické pro venkovský život, by zcela jistě znamenal přísun peněz do venkovských oblastí, zvýšení zájmu o tyto oblasti, uvědomění si a posléze také růst jejich důležitosti.

5.1.3 Životní prostředí

Další, neméně důležitou oblastí, o níž se zmíníme představuje životní prostředí. V tomto odstavci bych stěžejní dva body označil jako

„znečištění životního prostředí a péče o krajinu.“ Automobilů neustále přibývá a člověk si začal uvědomovat nejen výhody, jež mu umožňují, ale také negativa, jež sebou přinášejí. „Doprava je v současné době považována za největšího

znečišťovatele ovzduší a životního prostředí vůbec. V ČR se očekává, že se emise CO2 zvýší do roku 2010 oproti roku 1999 trojnásobně, což má za následek změnu klimatu a s tím související vážné nebezpečí teplotního stresu zapříčiněného jednak zvyšující se teplotou a dále zhoršenou kvalitou životního prostředí. “¹⁹ Biopaliva mají na životní prostředí pochopitelně mnohem nižší dopady než běžně užívaná paliva.

„Bioetanol je z hlediska emisí jako palivo neutrální, protože objem vyprodukovaných spalin CO2 je následně spotřebován rostlinami, které jsou použity pro výrobu

bioetanolu. Bude-li uvažováno s celým životním cyklem bioetanolu, tedy i včetně emisí způsobených zemědělskými stroji při obdělávání půdy (která by se však stejně musela obdělávat) má bioetanol emise CO2 o 60% nižší a ostatní emise (CO, CH, Nox, PM) 2 až 10 krát nižší než mají konvenční pohonné hmoty podle použitého motoru, neboť v případě, že je v motoru spalován bioetanol, zůstává oxid uhličitý v uzavřeném přírodním cyklu a celkové množství tohoto plynu v ovzduší se

nezvyšuje.“²⁰

Podíváme-li se na tuto oblast podrobněji, zjistíme, že nejen snížení emisí výfukových plynů představuje jediný kladný efekt. „Neméně důležitým faktorem z hlediska péče o životní prostředí je snaha o zachování kvality půdního fondu a s tím

(19)

související zajištění ochrany a tvorby krajiny. Je zřejmé, že kvalita půdního fondu se odvíjí od struktury pěstovaných polních plodin. V současné době je vzhledem k situaci na odbytovém trhu agrárních komodit patrný trend každoročního snižování osevní plochy obilovin a zároveň nárůst osevní plochy řepky olejné až na maximální přípustnou mez. Pěstování řepky olejné je navíc na mnoha místech obměňováno několikanásobněčastěji než je z hlediska zachování kvality půdního fondu žádoucí.

Tento nevhodný osevní postup vede k jednostrannému vyčerpávání zemědělské půdy a navíc také k přemnožení řady půdních škůdců jako například krytonosců, slimáků apod. Zavedení programu výroby bioetanolu v této souvislosti přispěje k opětovnému nárůstu osevní plochy obilovin, jakožto tradičních polních plodin, což bude mít za následek zlepšení kvality půdního fondu při zajištění tvorby a ochrany krajiny.“²¹

5.1.4 Snížení závislosti na dovozu ropy a ropných produktů

O ropě již bylo mnohé řečeno v kapitole „Proč biopaliva?“ ovšem při výčtu kladných vlastností zavedení biopaliv nelze tuto oblast opomenout. Na prvním místě tedy nutno zmínit

„docházející celosvětové zásoby ropy.“ Další problémy v této oblasti představují „ výskyt ropy v politicky labilních oblastech, či stále se zvyšující náklady na její těžbu.“

K docházejícím celosvětovým zásobám ropy se není třeba vracet, o tomto problému bylo již vše podstatné uvedeno výše. Co se skrývá pod zbylými dvěma problémy?

Poměrná část ropných nalezišť se nachází v zemích, jejichž politické prostředí není zrovna nejstabilnější. Pro představu si uveďme Irák ( před svržením vlády Saddáma Husajna ), Afgánistán, Lybii či Saudskou Arábii. S takovýmito státy je mnohem

problematičtější uzavírat obchody, různé dohody, jelikož se může stát, že z nějakých důvodů nebudou své závazky plnit. Oni také velmi dobře vědí o svém významu na celosvětovém trhu, a proto se jej snaží využít. Pokud by se rozhodli ke snižování dodávek zásob ropy, potenciální celosvětové zásoby by se výrazně stenčily a pro okolní svět by nastaly obrovské komplikace. Proto při jakémkoliv problému mohou využít těchto výhružek.

(20)

Zvyšující se náklady na těžbu ropy vyplývají ze stále hůře přístupných nalezišť. Ropa v oblastech s nejlepším přístupem byla již vyčerpána a nyní je třeba čerpat z oblastí, kde jsou zapotřebí mnohem složitější a tudíž nákladnější

technologie. „ Stále se zvyšující náklady na těžbu ropy povedou postupně k

vyrovnání nákladů potřebných na dovoz ropy a výrobu biopaliv z biosurovin a bude zvýšená poptávka po surovinách pro výrobu motorového paliva především v

důsledku očekávaného velkého nárůstu poptávky v zemích se stále se rozvíjejícím motorismem jako je např. Čína.“²²

Toto byly ty nejdůležitější výhody jež zavádění biopaliv představuje. Pro lepší orientaci si je shrňme v následující tabulce.

Tabulka 2 – Oblasti a výhody zavední bioetanolu Zemědělství Nadbytek obilovin

Využití osevních ploch

Zvýšení počtu pracovních míst Příliv investic

Rozvoj venkova Rovnoměrnější rozdělení příjmů mezi obyvatelstvo

Příliv obyvatelstva do venkovských oblastí Větší zájem o tyto oblasti

Životní prostředí Snižující se znečištění životního prostředí Péče o krajinu

Sníženi závislosti na dovozu ropy

Docházející celosvětové zásoby ropy

Výskyt ropy v politicky labilních oblastech Stále se zvyšující náklady na její těžbu

(21)

5.2 Nevýhody

Při výčtu kladných vlastností zavádění biopaliv jsme se zabývali zvlášť jednotlivými oblastmi lidských životů a hledali jsme výhody plynoucí právě pro tyto oblasti. Nyní se podívejme na jednotlivá negativa či spíše problémy, jež jsou s tímto novým zdrojem energie spojeny.

Investice do výroby – Vždy když se přichází s nějakým novým procesem, první a nejvíce nákladnou věc představuje investice do technologie. Není tomu

pochopitelně jinak ani v námi zkoumané oblasti. Nejprve je tedy nutné pro všechny producenty uskutečnit investici do výrobních zařízení, jež umožňují přeměnu a zpracování plodin na bioetanol a také do zařízení, jež umožňují přimíchávání bioetanolu do pohonných hmot.

Nutnost předělání stávajících automobilových motorů – Nejedná se o nic jiného než opět o jistý druh investice. Majitelé automobilů by museli nechat jejich motory uzpůsobit na biopaliva, pokud by se začaly používat ve větším rozsahu než je jen jejich nízké ředění do pohonných hmot, jež stávajícím typům motorů ještě nevadí.

Také výrobci automobilů, lépe řečeno jejich motorů, by museli vyvíjet nové druhy s pohonem na biopaliva.

Správně nastavit dotační politiku – Jelikož neustále se ještě nejeví výhodné začít s podnikáním v této oblasti, je na snaze otázka, zda by nemělo toto být podpořeno dotacemi ze strany státu. K problému dotací se dostaneme mnohem podrobněji v další části mé práce, proto bych jej nyní opustil pouze s takovouto stručnou zmínkou. Nelze jej ovšem v našem výčtu opomenout.

Nutná rozsáhlá zemědělská půda – Nyní by se zemědělci, jak jsme si ukazovali, snažili vyprodukovat co možná nejvíce plodin, jelikož by měli zaručen jejich odbyt. Důležitou otázkou ovšem zůstává, zda by také měli dostatečné množství půdy. Velmi výrazně by proto vzrostl význam oblastí s rozsáhlými a vysoce úrodnými půdami. V důsledku vysoké poptávky po plodinách potřebných na biopaliva by také mohlo dojít k situaci, že zemědělci by raději své vypěstované produkty nabídli tomuto

(22)

průmyslu než průmyslu potravinářskému, což by zde mohlo snížit nabídku.

K vyrovnání by patrně došlo, jelikož poté by opět vzrostla poptávka v oblasti

potravinářství a tudíž také akceptovatelná cena, ale při nejmenším pár počátečních let by mohl panovat nesoulad.

Investice do zemědělství – pochopitelně také tato oblast by se nevyhnula potřebným investičním nákladům. Zde by bylo nutné investovat zejména do vývoje technologie, aby bylo možné na co nejmenším rozsahu půdy vypěstovat co možná nejvíce plodin a při tom nesnížit vůbec nebo jen částečně kvalitu půdy, aby mohla být využívána i v následujících období. Tyto investice by tedy byly především

do výzkumu v této oblasti.

Vracet humus do půdy aby nedošlo k její likvidaci – jak jsem ukazoval

v předešlých řádcích, je nutné nejen udržovat dostatečné množství půdy, ale také její kvalitu. Pokud by půda vydržela pouze několik sklizní, nebylo by to zcela jistě dobré s ohledem jejího využití v budoucnosti. Je tedy nutné udržovat její kvalitu „ vracením humusu, “ tedy neustálým hnojením. Zde by tedy také byly nutné investice do vývoje co možná nejkvalitnějších druhů hnojiv.

5.3 Trvalá udržitelnost tohoto procesu

ve všem, k čemu se člověk rozhoduje z dlouhodobějšího hlediska, by měla stát otázka problému trvalé udržitelnosti na prvním místě. Je nesmírně důležité podrobně zanalyzovat všechny výhody, nevýhody a nutné investice s ohledem na trvalou udržitelnost. Pokud by se ukázalo, že nelze zatěžovat půdu, jelikož by poté velmi významně ztratila svou úrodnost nebo že z jakéhokoli jiného důvodu je tento proces trvale udržitelný pouze v horizontu několika let, je zbytečně nákladné provádět všechny výše zmíněné druhy investic a raději je zapotřebí hledat jiné možnosti.

(23)

6. EU a BIOPALIVA 6.1 Inspirace

Odkud orgány a představitelé Evropské Unie čerpaly zkušenosti, když se rozhodly k tomuto kroku? Pochopitelně, že podobně jako je tomu i v mnoha jiných oblastech, i zde se Evropské Unii staly hlavním vzorem Spojené Státy Americké.

„Vláda USA se stala po první velké ropné krizi v Perském zálivu v roce 1980

zakladatelem a garantem Národního biopalivového programu především za účelem snížení závislosti země na dovozu ropy z politicky citlivých oblastí, zlepšení obchodní bilance a zlepšení životního prostředí zejména ve velkých městských aglomeracích.

Vyjma státních institucí jako je Vláda U.S., U.S. Department of Energy nebo

U.S.Department of Agriculture, v jejichž gesci je komplexní řešení programu výroby biopaliv z obnovitelných zdrojů energie, je do tohoto programu aktivně zapojena řada dalších státních i soukromých organizací, která po vertikále výzkum - vývoj - výroba - trh řeší problematiku výroby biopaliv v celé její šíři (surovinové zdroje, biotechnologie, výrobní technologie, zpracování vedlejších produktů výroby biopaliv, ekonomika, podpora trhu).“²³

6.2 Sm ě rnice „ 2003/30/EC z 8.5.2003

na podporu využití biopaliv nebo jiných obnovitelných zdrojů energie v dopravě “²⁴

„ Požadavek na snížení emisí, snížení závislosti členských států EU na dovozu fosilních paliv, vytvoření příležitosti pro udržitelný rozvoj venkova v tržně orientované společné zemědělské politice EU, jakož i další aspekty vedly Evropský parlament a Radu ke schválení Směrnice 2003/30/EC z 8.5.2003 o podpoře využití biopaliv nebo dalších obnovitelných pohonných hmot v dopravě. Tato Směrnice nařizuje všem členským státům EU zajistit pomocí národních opatření v jednotlivých letech na svých trzích s pohonnými hmotami alespoň minimální obsah biopaliv nebo jiných alternativních zdrojů. Členské státy EU měli povinnost upravit národní

legislativu tak, aby byla ve shodě s touto Směrnicí, a to nejpozději do 31.12.2004 a neprodleně informovat EK o provedených změnách. Zároveň musí členské státy EU

24 http://biom.cz/legislativa.stm?x=138607

(24)

do 1. června každého roku počínaje rokem 2005 předložit Evropské komisi zprávu o opatřeních která byla učiněna v rámci podpory využívání biopaliv nebo jiných

alternativních pohonných hmot, o národních zdrojích určených k výrobě biomasy pro jiné využití než v dopravě a o celkovém prodeji pohonných hmot a podílu biopaliv a jiných alternativních pohonných hmot na trhu za předcházející rok.“²⁵

Schválení této směrnice představuje velice důležitý krok v rámci Evropské Unie a tedy i České republiky v této oblasti. Evropská Unie se na základě zkušeností ze Spojených Států a v důsledku množství problémů spojených s používáním

dosavadních zdrojů energie, rozhodla na základě Akčního plánu Evropské komise postupně nahrazovat paliva vyráběná z ropy částečně biopalivy, zemním plynem a vodíkem. Podle této směrnice „ má ke konci roku 2010 energetický podíl biopaliv pro dopravu v každém z členských států Evropské Unie činit 5,75% ( podíl zemního plynu, pro představu, 2% ) z energie dodané pro dopravu v benzinech a v naftách.

Za biopaliva se podle této směrnice považují kapalné nebo plynné pohonné hmoty vyráběné z biomasy: bioetanol, bionafta, bioplyn, biometanol, biodimetyléter, bio- ETBE, bio-MTBE, biovodík, čisté rostlinné oleje a syntetická paliva, jejichž složky byly vyrobeny z biomasy.“²⁶

„ Směrnice stanovila pro členské státy zejména následující povinnosti:

- Stanovit minimální podíl biopaliv nahrazující naftu anebo benzíny pro dopravní účely v každém členském státu.

- Zajistit k 31.12. 2005 minimální podíl biopaliv prodávaných na národních trzích v EU ve výši 2% vypočtených na základě obsahu energie ze všech benzínů a nafty prodávaných pro dopravní účely. Současně zajistit, že se tento podíl bude zvyšovat stanovením minimálního množství biopaliv k přimíchávání do minerálních olejů.

- Monitorovat dopady používání biopaliv přimíchaných do motorové nafty v poměru vyšším jako 5% a tam kde to bude třeba, přijmout nezbytná opatření na zajištění souladu norem s relevantní evropskou legislativou o emisních standardech.

26

EC+v+%C8R

(25)

- Zajistit předávání informací veřejnosti o dostupnosti biopaliv a dalších alternativních pohonných hmot.“²⁷

6.3 Zelené knihy

Pokud se v rámci evropského společenství objeví nějaké aktuální téma, je snaha zapojit do jeho projednávání všechny jeho členy. K tomuto kroku slouží tiskopisy označené jako „ Zelené knihy .“ Zelené knihy jsou „dokumenty, které mají podpořit debatu a nastartovat proces konzultací na evropské úrovni k určitému tématu. Tyto konzultace mohou následně vyústit v publikování tzv. Bílé knihy, která na základě výsledků předchozí uskutečněné debaty již předkládá praktické návrhy pro uskutečnění konkrétní akce.“²⁸ Vydávání těchto knih spadá do kompetence Evropské komise.

Jelikož problematika biopaliv je velice závažná a aktuální, snažila se také zde Evropská komise přizvat k rozhodování o budoucích krocích i ostatní subjekty

prostřednictvím Zelené knihy. Evropská komise nejprve v roce 2000 „vydala Zelenou Knihu "Evropská strategie pro zajištění dodávek energie," která navrhovala 20 %-ní substituci fosilních paliv v sektoru silniční dopravy palivy alternativními a to do roku 2020 s dvojím cílem, zajistit dodávky paliva a snížit skleníkové plyny.“²⁹ Ovšem pouze krátkodobý vývoj ukázal, že je nutné jednak tuto otázku řešit mnohem více komplexněji a jednak, že Evropa potřebuje v této oblasti nový impuls. Tento nový impuls a komplexnější přístup řešení představuje Zelená kniha „Evropská strategie pro udržitelnou, konkurenceschopnou a bezpečnou energii,“³⁰ vydaná

8.3. 2006. Tato Zelená kniha vytyčuje několik otázek, jež by měly být v co nejbližším časovém horizontu zodpovězeny. Přičemž nejvíce je kladen důraz na problematiku okolo zemního plynu a právě nahrazení ropy.

Tato Zelená kniha nadále zdůrazňuje, že přístup k energii je nezbytnou součástí našich každodenních životů, proto bychom měli tuto oblast zcela jistěřadit

28 http://www.businessinfo.cz/cz/clanky/z/zelena-kniha/1000719/5458/

30 http://209.85.135.104/search?q=cache:9RztB2wBmgcJ:ec.europa.eu/energy/green-paper-

energy/doc/2006_03_08_gp_document_cs.pdf+Evropsk%C3%A1+strategie+pro+udr%C5%BEitelnou,+konkure nceschopnou+a+bezpe%C4%8Dnou+a+energii&hl=cs&gl=cz&ct=clnk&cd=1&client=firefox-a

(26)

do popředí svých zájmů. Také, že Evropská Unie, vzhledem k tomu, že představuje druhý největší trh s energií na světě, má velkou zodpovědnost v celosvětovém měřítku při řešení důležitých otázek. Vzhledem k tomuto má pochopitelně množství vysoce efektivních nástrojů, jelikož se dotknou široké škály spotřebitelů ( můžeme se zde dočíst údaj uvádějící přibližně 450 milionů spotřebitelů ). Nabádá státy k rychlým krokům, jelikož implementace inovací v oblasti energetiky trvá mnohdy delší časové období. Zdůrazňuje nutnost kooperace jednotlivých členských států. „Uvádí návrhy a možnosti, jež by mohly být základem nové ucelené evropské energetické politiky.“³¹

31 http://209.85.135.104/search?q=cache:9RztB2wBmgcJ:ec.europa.eu/energy/green-paper-

energy/doc/2006_03_08_gp_document_cs.pdf+Evropsk%C3%A1+strategie+pro+udr%C5%BEitelnou,+konkure nceschopnou+a+bezpe%C4%8Dnou+a+energii&hl=cs&gl=cz&ct=clnk&cd=1&client=firefox-a

(27)

7. Č R a BIOPALIVA:

7.1 Kroky k zavedení biopaliv v Č R:

7.1.1 Oleoprogram

První kroky, v naší novodobé historii, spadají do počátku 90-tých let, kdy Ministerstvo zemědělství zpracovalo a vyhlásilo tzv. „Oleoprogram.“ Tento program řešil „zpracování řepky olejné na alternativní palivo pro vznětové motory a podporu tohoto paliva při uplatnění na tuzemském trhu. Podařilo se jej velmi rychle uvést do života zejména prostřednictvím významných podpor ze strany státu, které byly poskytovány na základě usnesení vlády ČR č. 42 ze dne 22.1.1992. Ze státního rozpočtu bylo v letech 1991-1995 poskytnuto v rámci návratných finančních výpomocí 772,7 mil. Kč určených k vybudování výrobních kapacit. Za státního přispění se tak podařilo ve velice krátkém časovém horizontu vybudovat technické zázemí výroby. Další státní prostředky uvolněné v rámci "Oleoprogramu" již byly a jsou směřovány výhradně k podpoře výroby MEŘO ( metylesteru řepkového oleje ) a bionafty. Výroba MEŘO a tedy bionafty je závislá na dodávce řepky olejné, jakožto základní vstupní suroviny.“³² Tato plodina ovšem představovala, jak se později ukázalo, řadu problémů s možným dalším rozvojem tohoto vládního programu.

Jednak „vykazuje agrotechnická omezení, která neumožní další zvyšování jejích osevních ploch. Je tedy zřejmé, že další rozšíření pěstovaných ploch řepky olejné je nereálné bez vyřazení tržních ploch a jejich přesunutí do ploch pro výrobu MEŘO, což by znamenalo výrazné navýšení dotací ze státního rozpočtu do tohoto systému. Další bariérou představuje fakt, že řepka olejná je vysoce tržní plodinou, která již 10 let vyrovnává ekonomickou bilanci rostlinné výroby. Nezanedbatelné jsou také negativní vlivy řepky na ekologii. Narůstající osevní plocha řepky působí jednak dietetické problémy vybraných býložravých živočichů, jednak na celkovou

ekologickou situaci prostřednictvím dlouhé řady pesticidů, které jsou na porosty řepek aplikovány i bez ověření jejich účinků na zvěř. Z výše uvedených argumentů je

(28)

zřejmé, že hranice výroby MEŘO a tedy bionafty je při množství 65.100 tun MEŘO u nás limitní.“³³

7.1.2 Podpora výroby bioetanolu

Jak jsme si ukázali, vláda při snaze aplikovat „Oleoprogram“ narazila na problémy spojené s řepkou olejnou, jež jsou limitní pro tuto výrobu. Snažila se proto hledat nové možnosti řešení. Dalším vládním programem se stala „Podpora výroby biopaliv.“ „Vláda ČR v usneseních

č. 125 z r. 1996 a č. 420 z r. 1998 schválila nepotravinářské využití části zemědělské produkce ve výrobě kvasného lihu při výrobě směsí pohonných hmot a uložila

zpracování návrhů nezbytných právních norem a zajištění organizačních

předpokladů, směřujících k použití bioetanolu v pohonných směsích nejpozději do roku 2000. Daná usnesení se však doposud nepodařila uvést do praxe. Od prvního čtvrtletí 2003 je ze strany Ministerstva zemědělství patrná snaha vyřešit absenci opatření vedoucích k širšímu uplatnění bioetanolu při výrobě motorových paliv.

Ministerstvo zemědělství se v rámci spolupráce s různými státními institucemi zabývá zejména vyřešením problematiky zajištění povinného odběru bioetanolu a jeho

zapracování do pohonných hmot. Schválený program Ministerstva zemědělství

"Podpora výroby bioetanolu pro jeho přimíchávání do benzínů a nafty, pro záměnu metanolu při výrobě metylesteru řepkového oleje a metytercbutylesteru a jako alternativního paliva s podporou jeho uplatnění na tuzemském trhu" je koncipován tak, aby bylo vždy výhodnější použít do všech pohonných hmot na trhu v ČR bioetanol vyrobený v ČR ze surovin vypěstovaných na území ČR bez čerpání dotačních prostředků na jeho výrobu při současném dodržení pravidel EU. Celková spotřeba bioetanolu, využitelného jako obnovitelného zdroje energie v pohonných hmotách, měla být v roce 2006 cca 3,5 mil. hl. To znamená, že by bylo možné pro výrobu bioetanolu při uvedeném množství hl ke spotřebě v roce 2006, využít v roce 2005 cca 226.300 ha orné půdy. Je nanejvýš žádoucí tuto výměru osít uvedenými plodinami, jejichž technologie, agrotechnika, pěstební systémy jsou v České

republice absolutně zvládnuty. S výjimkou horských oblastí je lze pěstovat všude s dobrým výnosem a jelikož se nejedná o potravinářské obilniny, nevykazují ani afinitu

(29)

k vlivu ročníku. Protože celá tato výměra nebude užita pro potravinářské ani krmné účely, vhodně doplní stávající systémy hospodaření na orné půdě včetně všech multiplikačních efektů v celém agrosektoru (hnojiva, výroba osiv, technika pro kultivaci půdy, osevní technika, sklizňová technika, agrochemie apod.).“³⁴

7.1.3 Ratifikace Kjótského protokolu

Světové státy ve snaze zabránit neustálému zvyšování emisí vypouštěných do ovzduší, v jejichž důsledku dochází k jeho znečišťování a globálnímu oteplování, vypracovaly v rámci OSN Rámcovou úmluvu

o změně klimatu. „Kjótský protokol byl následně přijat k této Rámcové úmluvě

11.12.1997. „Protokol je zaměřen na stanovení kvantitativních redukčních emisních cílů smluvních států a způsoby jejich dosažení.“³⁵ To znamená, že státy, jež jej ratifikují, mají stanoveny limity o něž musí do určitého roku snížit množství vypouštěných emisí. Česká republika „jej podepsala 23.11.1998 na základě Usnesení vlády č.669 ze dne 12.10.1998 a ratifikovala jej 25.10.2001,“³⁶čímž se tedy zavázala k postupnému snižování emisí na svém území. Vláda se proto musí snažit nalézt nástroje, jak tohoto cíle dosáhnout. Jedním z možných účinných nástrojů může být již výše zmíněný program na podporu biopaliv. Ratifikací

Kjótského protokolu se Česká republika také zavázala k postupnému nahrazování běžných fosilních paliv z obnovitelných zdrojů.

7.1.4 Vstup do EU

Jelikož ČR patří již několik let k právoplatným členům Evropské Unie, platí pro ni pochopitelně povinnosti, o nichž jsme se zmiňovali v předešlé podkapitole ( viz.

Směrnice 2003/30/EC z 8.5.2003 ). Tyto povinnosti tudíž také napomáhají snaze o zavedení biopaliv v ČR.

35 http://www.chmi.cz/cc/kjotprot.html

36 http://www.chmi.cz/cc/kjotprot.html

(30)

7.2 Sou č asný stav využívání biopaliv v Č R

V úvodu práce jsem zmínil, že jejím cílem by mělo být poskytnout čtenáři informace především se zaměřením na jeho nejbližší okolí, tedy na Českou republiku. Pojďme se tedy podrobněji podívat na prostředí, jež se u nás

v současnosti vytváří ve snaze napomoci rozvoji tomuto novému trendu. V předchozí části byly uvedeny pokusy, jak nastartovat výrobu biopaliv pomocí buď národních programů ( viz Oleoprogram a Program podpory bioetanolu ), nebo ratifikací mezinárodních dokumentů ( viz Kjótský protokol ). Kromě toho, jsem zmiňoval povinnosti, jež ČR vyplývají z důvodu členství v EU a také právě z ratifikace Kjótského protokolu. K těmto povinnostem se vrátíme později, kdy budeme na základě současné spotřeby paliv v ČR odhadovat spotřebu budoucí a tudíž nutný poměr biopaliv. Nyní se zaměřme na silné a slabé stránky České republiky v této oblasti.

7.2.1 Jaké jsou výhody České republiky v oblasti biopaliv

Výroba biopaliv velmi úzce souvisí se zemědělstvím, jelikož je k ní zapotřebí právě zemědělských plodin. V České republice, také vzhledem k její příznivé

zeměpisné poloze, patří zemědělství k tradičním odvětvím národního hospodářství.

„Zemědělští podnikatelé dnes v ČR hospodaří na přibližně 4 264 tis. ha zemědělské půdy, která tak tvoří zhruba polovinu (54 %) celkové rozlohy státu. Na jednoho

obyvatele republiky připadá 0,42 ha zemědělské půdy, z toho 0,30 ha půdy orné, což je evropský průměr.“³⁷ Pro naše zemědělství je charakteristické dostatečné množství zemědělské půdy, její dobrá kvalita a s ní spojená vysoká úrodnost, zkušenosti získané tradicí a také dostatečné kapacity při využívání půdy. Zcela jistě by se dalo vyčíslit ještě několik pozitiv českého zemědělství, ovšem to pro nás není až tak podstatné. Důležitější je si uvědomit, že právě v této oblasti bychom měli hledat výhody pro Českou republiku. Zemědělská produkce představuje na pomyslném žebříčku výroby biopaliv první stupeň, proto bychom se na ni měli soustředit a

neustále se snažit udržovat její vysokou úroveň, což bude znamenat přínosy pro naši ekonomiku do budoucna, podaří-li se biopaliva úspěšně zavést do běžného života.

37 http://www.mze.cz/Index.aspx?ch=73

(31)

Zemědělství sice představuje jedinou významnou výhodu pro Českou republiku v této rozvíjející se oblasti, ovšem jak jsme si ukázali, výhodu nemalou.

K dalším výhodám uveďme „nezaostalost za ostatními státy“. Mám tím na mysli fakt, že celá tato oblast je teprve ve svých počátcích. Jednotlivé státy či oblasti světa ( např. EU ) zatím pouze hledají možnosti, jak tento proces úspěšně nastartovat a jelikož Česká republika se také těchto „začátků“ účastní, viděl bych v tom pozitivum pro budoucí období. Státy, jež zatím nepřikládají biopalivům až tak veliký význam mohou posléze zjistit, že zapojit se do již rozběhnutého celosvětového toku nemusí být snadné a nenákladné.

7.2.2 Jaké jsou nedostatky České republiky v oblasti biopaliv

Proces výroby bioetanolu a jeho přimíchávání do pohonných hmot v úplné jednoduchosti lze shrnout do třech základních kroků:

Plodina – přeměna v bioetanol – přimíchávání bioetanolu do benzinu

Co se pod jednotlivými částmi skrývá je patrné na první pohled. „Plodina“

představuje zemědělcem vypěstovanou úrodu, z níž se poté bioetanol získává.

Problematikou zemědělství jsme se zabývali v předchozím odstavci a došli k závěru, že by nám tato oblast měla přinášet spíše pozitiva. Podíváme-li se podrobněji na zbylé dvěčásti, zde již nalezneme nedostatky v ČR. „Přeměna v bioetanol“ znamená zpracování vypěstovaných plodin, jejich postupná chemická úprava v biolíh. Tento proces se děje v lihovarech a zde narazíme na nedostatečné kapacity na území našeho státu. Vláda počítá s vyhlášením výběrového řízení na výstavbu lihovarů na výrobu bioetanolu a posléze s realizací této výstavby. Ovšem celý tento proces bude ještě několik let trvat. Optimistické předpovědi, kdy bychom měli mít dostatečné výrobní kapacity, uvádí polovinu roku 2008. Toto je první závažný problém, jež je pro českou republiku nezbytně nutné vyřešit. Druhý, neméně podstatný představuje ona poslední část schématu. V současnosti není na území našeho státu ani jediné zařízení na přimíchávání bioetanolu do automobilových benzínů. Vláda opět počítá s jeho vybudováním. I zde se podle optimistických předpovědí uvádí rok 2008.

Nedostatečné výrobní kapacity ať již samotného bioetanolu nebo také na jeho

(32)

přimíchávání jako složky do pohonných hmot představují vážné nedostatky pro Českou republiku a v současnosti omezují dostát závazkům vyplývajících ze Směrnice EU. Pochopitelně bychom nalezli řadu dalších negativ, jako např. složitost právních norem týkajících se této oblasti.

7.2.3 Dotace výroby biopaliv v ČR

V předchozích řádcích jsme se nejprve zabývali výhodami a poté

nevýhodami, jež může Česká republika v současnosti v této oblasti nalézt. Dotace záměrně uvádím samostatně, jelikož jejich striktní přiřazení k jednomu z těchto bodů je nemyslitelné vzhledem k úhlu pohledu, z nějž se na problematiku podíváme. Zcela jistě na dotace bude odlišně nahlížet podnikatel, jenž v jejich důsledku zlepší své příjmy a občan, z jehož daní jsou prostředky vypláceny, či podnikatel v jiné oblasti, jenž se musí bez dotací obejít. Jak je vidět, problematika dotací je nesmírně citlivou otázkou. Jelikož biopaliva stále představují rozvíjející se oblast, je nesmírně důležité neudělat nějakou chybu, aby se celý tento proces nepřibrzdil či nezastavil. Při

jednání v Parlamentu ČR se vláda rozhodovala mezi třemi návrhy.

„První: nařídit míchání biolihu do benzínu a řepkového metylesteru do nafty bez jakékoliv dotace.“³⁸ Jinými slovy nařídit povinnou hranici přimíchávání biopaliv a poté nechat celý proces trhu, čekat, jak si s tím poradí a případně provést nějaké dodatečné úpravy. Tento krok by znamenal zvýšení nákladů pro výrobce a z toho plynoucí nárůst ceny pohonných hmot pro spotřebitele.

„Druhá: zavést vratku spotřební daně pro všechny podnikatele, kteří biopaliva uvedou na trh.“³⁹ Tedy poskytnout dotační prostředky zprostředkovatelským

subjektům.

„Třetí: přímo podpořit výrobce biopaliv.“⁴⁰ Tzn. prostředky směřovat

k výrobcům a tím snížit jejich náklady, čímž by se udržely ceny pohonných hmot na stejné úrovni.

Varianta označená jako „druhá“ byla brzy zamítnuta z obavy, že rafinérie prodávající paliva ve vlastní režii by mohly začít stanovovat přemrštěné ceny a státní firma Čepro by nad procesem ztratila kontrolu. Dlouhou dobu se zdálo, že se

38 http://finweb.ihned.cz/index.php?p=P00000_d&article%5Bid%5D=18456170

(33)

poslanci při hlasování přikloní k variantě poslední. Dotace by se poskytly výrobcům, spotřebitelé by nepocítili na vlastní kůži zdražení pohonných hmot a své náklady by nesli v systému přerozdělování přes daně. Tato varianta sebou nese řadu problémů. Především obavu z korupce, kdy by na základě známostí či úplatků výrobci mohli získávat mnohem více, než by jim ve skutečnosti náleželo. Tato varianta není

dostatečně motivující pro výrobce, protože v důsledku dotací jim nevzrostou výrobní náklady, a proto se nebudou tolik snažit zdokonalit a zúspornit proces výroby. Je s ní spojena také „nespravedlnost“ přerozdělování. Prostředky jdou z daní všech občanů, ovšem zcela jistě všichni netankují stejné množství pohonných hmot ( zde ovšem narážíme již na problematiku spravedlnosti samotného zdanění ).

Především kvůli obavám z korupce nakonec zvítězila na návrh ministryně zemědělství Mileny Vicenové varianta uvedená ve výčtu na prvním místě, tedy ta, která nepočítá s dotacemi žádnými. Tato varianta je v současnosti podporována Evropskou komisí. Znamená to, že ceny pohonných hmot by sice měli zaznamenat nepatrný nárůst v příštích letech, ovšem její zastánci uvádí, že mimo možného problému s korupcí odstraní zatížení pro státní rozpočet, jež by při aplikaci zbylých dvou znamenalo „0,9 až 2,45 mld korun ročně.“⁴¹

7.2.4 Možnosti pro ČR jak dosáhnout v r.2010 potřebné 5,75 %-ní náhrady stávajících paliv biopalivy

Rok 2010 představuje dle požadavků Směrnice EU 2003/30/EC hranici, kdy by členské státy měly dosáhnout 5,75 %-ní náhrady stávajících paliv biopalivy.

Směrnice neudává tempo, jakým by měly k nahrazení dojít, tzn. že státy mají několik možností, jak požadavek splnit.

- Stačí jim pouze udržovat či nepatrně navyšovat první referenční hodnotu pro rok 2005 ( do této doby měla být nahrazena 2 % ) a až ke konci období postupně přejít na požadovanou hodnotu roku 2010, 5,75 %.

- Mohou se rozhodnout k pravidelnému přimíchávání biopaliv, tedy každý rok navyšovat hodnotu o přibližně 0,75 % ( za 5 let musí zvýšit ze 2 % na 5,75 %

= o 3,75 %...3,75 : 5 = 0,75 % ). Nahrazovat v pravidelných ročních intervalech přibližnou hodnotu 0,75 %.