Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta financí a ú č etnictví
Katedra financí a oce ň ování podniku Studijní obor: Finance
Finan č ní analýza Č eské pojiš ť ovny a mezipodnikové srovnání pojiš ť oven
Autor diplomové práce: Milan Fišer
Vedoucí diplomové práce: Ing. Jan Jurečka, CSc.
Rok obhajoby: 2006
Č estné prohlášení:
Prohlašuji, že diplomovou práci na téma „Finanční analýza České pojišťovny a mezipodnikové srovnání pojišťoven“ jsem vypracoval samostatně a veškerou použitou literaturu a další prameny jsem řádně označil a uvedl v přiloženém seznamu.
V……….dne……….
podpis
Anotace:
Diplomní práce se zabývá finanční analýzou České pojišťovny s následnou aplikací metod mezipodnikového srovnání na pojišťovny. Porovnávány jsou tyto pojišťovny: Česká pojišťovna, Kooperativa a Allianz. Jednotlivé subjekty jsou představeny v samostatných kapitolách, aby se s nimi čtenář seznámil. Teoretická část popisuje kromě finanční analýzy a metod mezipodnikového srovnání také pojetí rizika v pojišťovnictví a pojistné produkty. Předmětem analýzy jsou také specifické ukazatele pro pojišťovny, které sledují jednotlivé subjekty podnikající na pojistném trhu.
Obsah:
1 Úvod 1
2 Teoretická část 2
2.1 Přiblížení oboru pojišťovnictví 2
2.1.1 Úvod 2
2.1.2 Pojišťovnictví 2
2.1.3 Právní úprava v České republice 3
2.1.4 Pojetí rizika 4
2.1.5 Pojistné produkty 7
2.1.6 Porovnání mezi výrobními podniky a pojišťovnami 11
2.2 Finanční analýza – teoretická část 12
2.2.1 Definice 12
2.2.2 Uživatelé finanční analýzy 13
2.2.3 Horizontální a vertikální analýza 14
2.2.4 Poměrové ukazatele 14
2.2.5 Ukazatele specifické pro pojišťovny 24
2.3 Problematika a způsoby mezipodnikového srovnávání 25
2.3.1 Úvod 25
2.3.2 Srovnatelnost podniků 26
2.3.3 Druhy metod mezipodnikového srovnávání 26
2.3.4 Metody jednorozměrného měření 27
2.3.5 Metody vícerozměrného měření 27
3 Aplikační část 33
3.1 Seznámení s porovnávanými pojišťovnami 33
3.1.1 Úvod 33
3.1.2 Charakteristika České pojišťovny 33
3.1.3 Charakteristika pojišťovny Allianz 39 3.1.4 Charakteristika pojišťovny Kooperativa 40
3.2 Finanční analýza 42
3.2.1 Horizontální a vertikální analýza 43
3.2.2 Poměrové ukazatele 51
3.2.3 Ukazatele specifické pro pojišťovny 59
3.2.4 Shrnutí finanční analýzy 61
3.3 Mezipodnikové porovnání pojišťoven 62
3.3.1 Metody vícerozměrného měření 63
4 Závěr 69
5 Zdroje 72
6 Příloha 74
1 Úvod
V každé zemi podniká několik desítek subjektů, které se zabývají pojištěním.
V České republice se trh s pojištěním neustále dynamicky rozvíjí. Největší pojišťovnou na českém pojistném trhu je Česká pojišťovna. Její finanční analýza je předmětem diplomové práce a dále je provedeno s pojišťovnami Kooperativa a Allianz.
Nejdříve se čtenář seznámí s pojišťovnictvím, jeho právní úpravou, pojetím rizika v pojišťovnictví a pojistnými produkty, které je možné využít. Následující subkapitoly přibližují finanční analýzu a mezipodnikové srovnávání z teoretického pohledu. Začátek aplikační části přibližuje jednotlivé pojišťovny a ukazuje jednotlivé pojistné produkty, které má v nabídce Česká pojišťovna pro firemní zákazníky. Česká pojišťovna měla v roce 2005 tržní podíl v předepsaném pojištění (viz dále) přes 34%. Následující kapitola se zabývá praktickou částí finanční analýzy, která ukazuje, jak si stojí Česká pojišťovna.
Jedna subkapitola ukazuje, jaké ukazatele sledují pojišťovny. Následuje kapitola s mezipodnikovým srovnáním, jejíž účelem je ukázat, jaký z porovnávaných subjektů dosáhl nejlepšího výsledku v daných ukazatelích.
Při zpracovávání finanční analýzy a mezipodnikového srovnání došlo oproti předchozím ujištěním a mým předpokladům k omezenému přístupu k podrobnějším informacím o výsledcích jednotlivých pojistných produktů životního a neživotního pojištění za předchozí roky. Tento fakt byl způsoben pravděpodobně tím, že nebylo během jednání o povolení napsat diplomní práci v České pojišťovně dostatečně vyjasněno, do jaké hloubky by měla být finanční analýza zpracována. Detailní údaje za jednotlivé pojistné produkty jsou citlivé a podléhají obchodnímu tajemství.
Cílem diplomové práce je ukázat aplikaci finanční analýzy na pojišťovnu a dále, že hodnoty některých ukazatelů se odlišují od hodnot běžných pro výrobní podniky.
Mezipodnikové srovnání má čtenáři nastínit postavení tří největších pojišťoven v České republice z pohledu finančních ukazatelů důležitých pro externí uživatele a zájemnce a také s ohledem na ukazatele, které sledují pojišťovny samy pro své interní potřeby.
2 Teoretická č ást
2.1 P ř iblížení oboru pojiš ť ovnictví
2.1.1 Úvod
Cílem této části je představit odvětví pojišťovnictví, poukázat na rozdíly mezi výrobními podniky a pojišťovnami, seznámit s pojistnými produkty pojišťoven, právní úpravou v ČR (případně v EU) a pojetím rizika v pojišťovnictví.
2.1.2 Pojišťovnictví
Pojišťovnictví představuje zvláštní odvětví. Jeho úkolem je zajistit lidem finanční náhradu rizik, které jim mohou vzniknout neboli eliminuje negativní finanční důsledky nahodilosti. Do pojišťovnictví patří činnosti pojišťovací (Příloha 1), zajišťovací (Příloha 2) a zprostředkovatelské (Příloha 3) a s tím spojené činnosti. Zajištěním se rozumí rozdělení rizika ve směru od pojišťovny k zajišťovně, která zjednodušeně řečeno pojišťuje pojišťovnu (Příloha 4). Zprostředkovatelskou činností se rozumí kroky vedoucí k uzavření pojistné (zajistné) smlouvy na účet pojišťovny (zajišťovny) a pomoc při správě těchto smluv a vyřizování nároků z nich plynoucích. Státní orgány kontrolují dodržování zákonů v oboru pojištění. Jedná se např. o kalkulaci pojistného, tvorbu technických rezerv atd.
Schéma 1: Vztahy v pojištění
pojistník
pojistitel (pojiš ť ovna)
zajistitel (zajiš ť ovna)
Pojistníkem je osoba, která s pojišťovnou uzavřela pojistnou smlouvu.[1]
Subjekty, které patří pod pojišťovnictví:
- pojišťovací zprostředkovatelé, - státní dozor nad pojišťovnami,
- poradenské a ostatní firmy v pojišťovnictví, - asociace pojišťoven,
- finanční instituce zabývající se pojištěním vedle pojišťoven (např.: banky).[2]
Pojišťovny se dělí podle zaměření činnosti na univerzální, životní a neživotní.
Pojišťovny univerzální poskytují pojištění všech druhů rizik a mohou také zajišťovat.
Pojišťovny zabývající se životním pojištěním většinou poskytují pojištění pro případ úmrtí, pojištění pro případ dožití a smíšené pojištění pro případ smrti nebo dožití.
Pojišťovny zabývající se neživotním pojištěním mohou nabízet tyto druhy pojištění:
majetková, odpovědnostní, právní ochrany nebo neživotní pojištění osob (úrazové a nemocenské pojištění).
2.1.3 Právní úprava v České republice
Pojišťovnictví v České republice upravují tyto právní normy:
Zákon o pojišťovnictví (Zákon č. 363/1999 Sb.) – určuje základní pravidla pro podnikání, určuje činnosti a pravomoci státního dozoru
Zákon o pojistné smlouvě (Zákon č. 37/2004 Sb.) – vymezuje náležitosti pojistné smlouvy a co musí obsahovat
Zákon o pojišťovacích zprostředkovatelích a likvidátorech pojistných událostí (Zákon č. 38/2004 Sb. účinný od 1. 1. 2005) – upravuje zprostředkovatelskou a likvidační činnost
Zákon o penzijním připojištění se státním příspěvkem (Zákon č. 170/1999 Sb.) Zákon o důchodovém pojištění (Zákon č. 155/1995 Sb.)
Zákon o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (Zákon č. 168/1999 Sb.) a další zákony.
Vyhláška č. 303/2004 Sb., kterou se provádí některá ustanovení zákona o pojišťovnictví
2.1.4 Pojetí rizika
Společnost je neustále vystavována vzniku různých událostí, které není možné předem předvídat, a tím vzniká nebezpečí realizace nějaké škody a subjekt se nachází v nejistotě.
Následující tabulka ukazuje, co je ohroženo nebezpečím a v jakém důsledku.
Tabulka 1: Nebezpečí
osoby věci majetek
v důsledku poškození, zničení nebo ztráta neočekávané finanční výdaje
- nemoci v důsledku v důsledku nutnosti
- úrazu - živelní události - náhrady škody jiným osobám - pracovní neschopnosti
- smrti
Nebezpečí ohrožují
- zásahu jiné osoby (jiných osob)
- úhrady jiných neočekávaných výdajů (např. procesní náklady)
Zdroj: Ducháčková, E.: Pojišťovnictví a pojištění. 1.vydání. Praha : Vysoká škola ekonomická 2000.
ISBN 80-245-0023-X.
Pro nejisté jevy a procesy se užívá pojem riziko, který je chápán jako možnost vzniku události s výsledkem odchylným od cíle s určitou objektivní pravděpodobností a který je nejistotou měřitelnou pravděpodobností na rozdíl od pravé nejistoty, kterou nelze měřit. Budoucí situaci je možné předem charakterizovat určitou hodnotou pravděpodobnosti, a tím vyjmout nejistotu rizika z neurčitosti.
Realizací určitého rizika vznikají:
- kladné nebo záporné odchylky od cíle – spekulativní riziko (sázky, spekulace na burzách)
- pouze negativní odchylky od cíle – čisté riziko (nebezpečí ztráty) Pojištění se zabývá pouze riziky čistými.
Schéma 2: Riziko
riziko
záměrné (spekulativní)
riziko
čisté riziko
Zdroj: Ducháčková, E.: Pojišťovnictví a pojištění. 1.vydání. Praha : Vysoká škola ekonomická 2000.
ISBN 80-245-0023-X.
Čisté riziko má:
o objektivní stránku – je dána objektivně nezávisle na lidech
• např.: přírodní katastrofa
o subjektivní stránku – je dána v závislosti na činnosti lidí, bez ohledu na vědomé či nevědomé chování
• neopatrnost – nebezpečná jízda autem
• morální riziko – vztahuje se na změnu pravděpodobnosti realizace rizika po sjednání pojištění – pojišťovací podvody, žhářství
• schopnosti a charakterové vlastnosti – nebezpečí zranění při práci Jiné členění rizika je podle příčiny vzniku rizika – viz schéma č. 3.
Schéma 3: Členění rizik
rizika
rizika přírodní
rizika vyvolaná lidským faktorem
rizika technická rizika vyvolaná lidmi
Zdroj: Ducháčková, E.: Pojišťovnictví a pojištění. 1.vydání. Praha : Vysoká škola ekonomická 2000.
ISBN 80-245-0023-X.
Dále je nutné odlišovat 3 rozměry rizika z hlediska realizace :
o okamžik realizace rizika – tento rozměr má každé riziko. Může trvat určitou dobu nebo okamžik.
o výskyt realizace rizika – lze sledovat pouze u rizik s absolutní nahodilostí, tzn. že se nemusí realizovat. Naopak rizika s relativní nahodilostí se realizují vždy, jen není předem známo kdy.
o rozsah realizace rizika – mají pouze rizika, která se mohou realizovat částečně i plně. Ostatní rizika rozsah realizace nemají, protože se realizují pouze celkově (plně).
Realizací rizika dojde ke vzniku škody, která může mít různé podoby (viz následující tabulka) a jejíž následky mají různý charakter:
1) neplánované výdaje – např. náklady na opravu, léčení 2) ztrátu příjmů – přerušení výroby, pracovní neschopnost
Tabulka 2: Druhy škody
Materiální škody Nemateriální škody jsou bezprostředně hospodářské ztráty
pro poškozené v důsledku působí nepřímo na majetek - ztráty majetkové hodnoty - bolest po úrazu
- vzniku neplánovaných výdajů - ztráta blízkého příbuzného - snížení nebo ztráty příjmů
Škody na osobách Věcné škody Majetkové škody zranění, nemoc nebo
úmrtí osoby
ztráta, poškození nebo zničení věci
ztráty na majetku, zásah do majetku jako takového
Zdroj: Ducháčková, E.: Pojišťovnictví a pojištění. 1.vydání. Praha : Vysoká škola ekonomická 2000.
ISBN 80-245-0023-X.
Pro pojišťovnictví má pojem riziko tři různé významy:
1. předmět ohrožovaný nahodilým nebezpečím (např. stroj v továrně) 2. pravděpodobnost vzniku náhodné události s negativními dopady
3. událost způsobující škodu, tedy zdroj rizika (např. požár) – tento význam je nejčastějším chápáním rizika
Riziko nelze vyloučit, ale je možné ho omezit nebo odvrátit pomocí preventivních opatření a včasným rozpoznáním rizika. Mezi preventivní opatření pro podniky patří např. využití požární ochrany, alarmy, dodržování bezpečnosti práce atd. Některá rizika nelze odvrátit nebo omezit, a proto je nutné je krýt finančně. Existují tři možnosti:
1. krytí prostřednictvím státu – pouze řešení škod velkého rozsahu (katastrofy) nebo základní sociální lidské potřeby
2. individuální krytí rizika – různé formy spoření a podobně
3. pojištění – přenesení rizika na pojistitele a rozdělení rizika mezi více zúčastněných
2.1.5 Pojistné produkty
Pojistné produkty se dělí do dvou základních skupin podle druhu pojištění:
- produkty životního pojištění (Příloha 5) - produkty neživotního pojištění (Příloha 6).
Pojistné produkty představují nabídku služeb, která se u každé pojišťovny liší.
2.1.5.1 Produkty životního pojištění
Existují základní tři druhy životního pojištění:
a) pojištění pro případ dožití b) pojištění pro případ úmrtí
c) smíšené pojištění pro případ smrti nebo dožití.
Pojištění pro případ dožití
V základní podobě je obdobou spoření, kdy dochází pouze k tvorbě úspor. V den určený v pojistné smlouvě dojde k výplatě pojistného plnění ve výši sjednané pojistné částky. Pojišťovna ručí v závislosti na sjednané pojistné částce. V praxi se vyskytují dvě základní modifikace tohoto druhu pojištění: 1) důchodové pojištění
2) termínové (věnové) pojištění
Ad 1) Důchodové pojištění představuje určitý druh pojištění na dožití se určitého věku, kdy začne pojistitel vyplácet pojistníkovi postupně pojistnou částku, jejíž výše byla sjednána.
Ad 2) Termínové pojištění se uzavírá na dožití věku finančně závislé osoby (dítěte). K výplatě pojistného plnění dojde při dovršení sjednaného věku pojištěné osoby – ukončení studia, sňatek (proto věnové pojištění), plnoletost. Vyplacení může být jednorázové nebo postupné. V České republice je toho pojištění známo jako pojištění mládeže.
Pojištění pro případ úmrtí
Toto pojištění kryje pouze riziko úmrtí, jak plyne z názvu a slouží k zajištění pozůstalých, úhradě závazků pojistníka atd. K výplatě pojistného plnění dojde pouze v případě, že k úmrtí dojde během platnosti pojistné smlouvy a je vyplaceno obmyšlenému, což je osoba určená pojistníkem a uvedená ve smlouvě.
Existují dva druhy pojištění pro případ úmrtí: 1) trvalé pojištění 2) dočasné pojištění
Ad 1) Pojistné plnění se vyplatí vždy, ale je otázkou kdy. Pravděpodobnost úmrtí pojištěného s věkem roste, proto by měla s věkem růst cena pojištění (pojistného)
- přirozené pojistné, ale v praxi bývá sjednána cena konstantní na celou dobu platnosti smlouvy – konstantní pojistné. Existuje horní hranice pro výplatu pojistného plnění (85 let) a také pro placení pojistného – 65 let. Maximálně do 65-ti let věku pojištěnce se platí pojistné. Ve vyšším věku může být pouze vypláceno, avšak nejdéle do 85-ti let věku pojištěné osoby.
Ad 2) Smlouva je uzavřena pouze na určitou omezenou dobu a kryje tedy riziko smrti po sjednanou pojistnou dobu. Využívá se hlavně pro krytí půjček a úvěrů a velikost pojistné částky se může odvíjet od dlužné částky. Pojistné plnění je vyplaceno jen tehdy, když k pojistné události dojde během sjednané pojistné doby.
Smíšené pojištění pro případ smrti nebo dožití
Jedná se o kombinaci obou předchozích druhů pojištění, tzn. pojistitel vyplatí sjednanou pojistnou částku, když se pojistník dožije tohoto dne, a pokud se nedožije, pak je pojistné plnění ve stejné výši před koncem sjednané pojistné doby vyplaceno osobě, kterou pojistník sám určil. Dnes je smíšené pojištění rozšiřováno o krytí jiných rizik – např. invalidní připojištění.
Specifickou formou smíšeného pojištění je univerzální životní pojištění, které umožňuje pružně reagovat na současnou finanční situaci pojištěného a přizpůsobovat rozsah pojistné ochrany. Jde o modifikaci pojistného a dobu placení pojistného. Obsahuje dvě složky:
rizikovou a spořivou složku. Spořivou složku lze dočasně zrušit. Slouží ke spoření.
Riziková složka slouží jako vybrané pojistné (ke krytí pojistné události).
Existují další varianty životního pojištění: investiční životní pojištění – výše pojistného plnění závisí na výnosech z investování rezerv pojistného a riziko nese pojistník (má volbu portfolia)
připojištění k životnímu pojištění – jedná se o pojištění úrazové, invalidní, vážných chorob a dlouhodobé péče.
2.1.5.2 Produkty neživotního pojištění
Existují čtyři základní druhy neživotního pojištění:
a) pojištění majetková b) pojištění odpovědnostní
c) pojištění právní ochrany
d) neživotní pojištění osob – úrazové a nemocenské pojištění Majetkové pojištění
Majetkové pojištění je zaměřené na škody na majetku, kdy pojistitel poskytuje plnění, pokud dojde k realizaci rizika obsaženého v pojistných podmínkách, ze kterých vyplývá, jestli:
- pojištění kryje pouze jedno určené riziko - pojištění kryje několik vyjmenovaných rizik
- tzv. All risks pojištění – proti všem rizikům na objektu kromě určitých výjimek – např. riziko války
Tento druh pojištění lze rozdělit na tyto produkty:
- pojištění majetku obyvatelstva - pojištění zemědělských rizik
- pojištění průmyslových a podnikatelských rizik Odpovědnostní pojištění
V tomto případě je předmětem pojištění právní vztah. Škoda vzniká tehdy, když pojištěný způsobí škody jinému subjektu. Jedná se o škody majetkové, finanční, na zdraví nebo na životě. Pojistné plnění neobdrží pojištěný, ale je vyplaceno poškozenému – subjekt, který má právo na náhradu škody, která obsahuje náhradu škody samotnou nebo také náklady na soudní řízení o škodě nebo obhajobu. Většinou bývá tento druh pojištění uzavírán na základě zákona: odpovědnostní pojištění za škody při provozu vozidel, profesní odpovědnostní pojištění a odpovědnostní pojištění při pracovních úrazech a nemocech z povolání. Existuje ještě obecné odpovědnostní pojištění, kam patří např. pojištění odpovědnosti za výrobek nebo odpovědnostní pojištění držitelů zvířat.
Pojištění právní ochrany
Kryje náklady pojištěného v souvislosti s jeho právními úkony a náklady spojené s prosazením požadavků na náhradu škod pojištěného. Většinou jsou kryty tyto výdaje pojištěného:
- soudní výdaje a náklady
- náklady a odměny právního zástupce - náklady na svědky a soudní znalce
- náklady na provedení výkonu rozhodnutí atd.
Existují tři druhy pojištění právní ochrany - motorového vozidla, rodiny a podniků. Úrazové pojištění
K výplatě pojistného plnění dojde, pokud v důsledku úrazu je pojištěný přechodně nebo trvale tělesně poškozen nebo zemře. „Úrazem se rozumí neočekávané a náhlé působení zevních sil nebo vlastní tělesné síly nezávisle na vůli pojištěného, ke kterému došlo během trvání soukromého pojištění a kterým bylo pojištěnému způsobeno poškození zdraví nebo smrt.“[3]
Úrazové pojištění má primárně krýt: trvalé následky úrazu smrt následkem úrazu.
V praxi bývá sjednáváno toto pojištění buď samostatně nebo v rámci sdružených pojištění spolu s životními riziky. Lze se také pojistit na denní odškodné při pobytu v nemocnici nebo pojištění drobných úrazů a další.
Nemocenské pojištění
Toto pojištění poskytují komerční pojišťovny jako doplněk povinného zdravotního a sociálního pojištění. Pojistné je závislé na velikosti pojistného plnění, věku, pohlaví atd.
Do nemocenského pojištění patří např.: pojištění nadstandardní zdravotní péče, pojištění léčebných výloh v zahraničí.
2.1.6 Porovnání mezi výrobními podniky a pojišťovnami
Výrobní podniky se zaměřují především na výrobu fyzicky hmatatelných předmětů a následně na jejich prodej. Pojišťovny představují také firmy, které vyrábějí produkty, ale ty nejsou hmatatelné. Jde o produkty, které mají za úplatu snižovat riziko realizace určité situace neboli zajistit, aby pravděpodobné riziko bylo kryto finanční náhradou, která bude vyplacena při realizaci rizika. Odlišuje se také alokace peněz.
Výrobní podniky musí držet zásoby materiálu, zboží nebo potřebují výrobní halu a další předměty potřebné k výrobě. Pro pojišťovny je důležité finanční umístění peněz (např. držba dluhových cenných papírů), které vybraly na pojistném a které budou muset v případě realizace pojistných událostí vyplatit. Jde vlastně o rezervy. Je na každé
pojišťovně, jak se rozhodne investovat držené finanční prostředky, ale musí je alokovat tak, aby to neodporovalo zákonům určité země.
Pojišťovny zajímají ještě jiné než ekonomické ukazatele, které nejsou důležité pro výrobní podniky. Jedná se především o tyto ukazatele – např.: hrubé předepsané pojistné, náklady na pojistná plnění, škodní procento na vlastní rub u neživotního pojištění, finanční umístění technické rezervy, počet smluv a počet zaměstnanců a další.
Na druhou stranu některé ekonomické ukazatele pro pojišťovny nejsou tak důležité jako pro výrobní podniky. Ukazatele zadluženosti udávají pro pojišťovny extrémní hodnoty zadlužení, protože většina majetku pojišťoven představuje závazky ve formě přijatého pojistného, které může být kdykoli vyplaceno jako náhrada škody.
Pro odvětví pojišťovnictví hrají velice významnou roli pojistní matematici, kteří počítají, jak vysoké pojistné je potřeba stanovit, aby pojišťovna byla schopna vyplácet pojistné a pokryla své náklady. Tito zaměstnanci zastávají klíčovou roli v pojišťovnách a mají vysokou zodpovědnost za správné určení výše pojistného, které ovlivňuje celá řada faktorů – věk a pohlaví pojištěnce, pravděpodobnost krádeže atd. Záleží hlavně na druhu pojištění, pro které je pojistné počítáno. Odlišné druhy pojištění mají odlišné ovlivňující faktory.
Pojišťovnám odpadají zase jiné problémy, které musí řešit výrobní podniky.
Otázku zásobování, částečně logistiku. Oba druhy firem musí pamatovat na marketing, dobrou nabídku a kvalitu produktů. Pojišťovny musí dbát na vysokou odbornost zaměstnanců, kteří produkty prodávají, aby byli schopni potenciálním zájemcům o pojištění vysvětlit výhodnost svého produktu.
Pro úspěšné podnikání a přežití na konkurenčním trhu je nutné, aby podnik, ať je předmětem jeho podnikání cokoliv, tvořil zisk a rostla hodnota jeho akcií.
2.2 Finan č ní analýza – teoretická č ást
2.2.1 Definice
„Finanční analýza v užším pojetí spočívá v hodnocení stavu a minulého vývoje financí podniku na základě rozboru účetních výkazů. Jejím úkolem je osvětlit obsah účetní závěrky pro potřeby různých zájemců, zjistit souvislosti vykazovaných údajů a určit, zda je podnik spravován podle zásad zdravého a racionálního podnikání.
analýzu likvidity, analýzu finanční stability, analýzu finančního chování, a to z hlediska stavu v běžném roce a vývoje za uplynulý rok. Analýza účetních výkazů ústí do komplexního hodnocení financí podniku z hlediska jejích uživatelů.
Finanční analýza v širším pojetí aspiruje na předpověď budoucího vývoje podnikových financí. Navazuje na výsledky analýzy účetních výkazů a posuzuje vyhlídky podniku na pokračující a výnosnou existenci se zřetelem k jeho dosavadní výkonnosti a tržním očekáváním. Předpověď je založena buďto na extrapolaci minulého vývoje financí podniku nebo na chování kapitálového trhu.“[4]
2.2.2 Uživatelé finanční analýzy
Důležitý aspekt pro použití podnikových informací a hloubku finanční analýzy představuje, pro koho je určena a kdo ji provádí. Finanční analýzu lze rozdělit na interní a externí. Interní analýza vychází z interních údajů (např. finančního nebo manažerského účetnictví), které jsou mnohem podrobnější než informace zveřejňované a jinak veřejně dostupné, které slouží pro externí finanční analýzu. Mezi uživatele finanční analýzy patří mnoho skupin lidí, které přibližuje další text.
Manažeři využívají detailní informace z účetnictví, a tím mohou odhalovat silné a slabé stránky podniku, a přizpůsobovat podnikatelský záměr a celkové chování podniku.
Investoři sledují dvě hlediska – investiční a kontrolní. Investiční hledisko je důležité pro rozhodnutí o budoucích investicích. Kontrolní hledisko je aplikováno vůči manažerům a jejich kontrole. Banky a jiní věřitelé se zajímají o podnik v případě poskytování úvěrů a při hodnocení podmínek jeho poskytnutí. Hodnotí bonitu dlužníka a také realizovatelnost investičního projektu, pokud je úvěr poskytován na investiční projekt. Obchodní partneři (odběratelé a dodavatelé) se zajímají o zdraví podniku, protože by mohl být narušen obchodní řetězec při možném bankrotu podniku.
Zaměstnancům jde o udržení a zachování pracovních míst. Konkurenti se s podnikem srovnávají a snaží se být lepší. Stát a jeho orgány se zajímají o kontrolu účetnictví, daní a vytvářejí různé statistiky atd.
Informace v této kapitole byly čerpány z knihy: Grünwald, R., Holečková, J.:
Finanční analýza a plánování podniku. 2. vydání. Praha : Vysoká škola ekonomická 2004. ISBN 80-245-0684-X.
2.2.3 Horizontální a vertikální analýza
Horizontální analýza sleduje časový vývoj jednotlivých ukazatelů (dynamický prvek), a proto je také nazývána analýzou trendů. Finanční výkazy obsahují informace o jednotlivých položkách za několik předchozích období, kdy se porovnávají jednotlivé řádky výkazů horizontálně, po letech. Postup výpočtu je následující:
procentní změna *100(%)
1 1
−
− −
=
t t t
hodnota hodnota hodnota
Počítají se indexy řetězové, které srovnávají vždy dvě za sebou jdoucí hodnoty určitého ukazatele, a bazické, které mají vždy stejný základ, tzn. porovnávají se hodnoty ukazatele v jednotlivých letech s hodnotou téhož ukazatele ve stále stejném výchozím (základním) období.
Pomocí vertikální analýzy se zjišťuje podíl jednotlivých položek na určitém základu v rámci některého z výkazů. Za základ (celek) se bere u rozvahy bilanční suma a u výkazu zisků a ztrát tržby nebo velikost celkových výnosů. Tato metoda umožňuje prozkoumat strukturu finančních výkazů a její změny, pokud jsou k dispozici údaje za několik po sobě jdoucích období. Lze identifikovat nejdůležitější změny komponent a možné trendy vývoje v budoucnosti, ale nedokáže ukázat příčiny jednotlivých změn a pouze je konstatuje. Velkou výhodou procentního rozboru je možnost porovnávání libovolně velkých podniků, protože nehodnotí absolutními čísly, ale procenty.
Porovnávané subjekty musí být porovnatelné – měly by být konkurenty nebo alespoň podnikat ve stejném odvětví. Podniky působící v různých oborech podnikání mají odlišnou strukturu majetku, zdrojů, nákladů atd., a proto nemá velký význam je porovnávat.
2.2.4 Poměrové ukazatele
Tento druh ukazatelů vznikne podílem absolutních hodnot položek z finančních výkazů. Existuje několik základních druhů poměrových ukazatelů:
o „Ukazatele zadluženosti ukazují, jak hluboko je společnost v dluzích.
o Ukazatele likvidity měří, jak snadno se firma může dostat k hotovým penězům.
o Ukazatele ziskovosti se používají k odhadu, jak efektivně firma využívá svá
o Ukazatele tržní hodnoty ukazují, jak vysoko firmu hodnotí investoři.“[5]
o Ukazatele rentability říkají, kolik korun zisku připadá na 1 korunu jmenovatele (aktiva, tržby atd.).
2.2.4.1 Ukazatele zadluženosti
Informují uživatele finanční analýzy o velikosti zadlužení organizace a kolik cizích zdrojů využívá ke své činnosti. Objem cizího kapitálu závisí nejenom na oboru, ve kterém podnik působí, ale také na přístupu k riziku, protože s růstem dluhů roste riziko a do určité výše zadlužení roste také výnosnost podnikání. Vlastní kapitál je dražším zdrojem financování než kapitál cizí, protože u cizího kapitálu vzniká daňový štít; tzn.
existuje možnost započítat úrokové náklady do daňově uznatelných nákladů a požaduje se větší výnosnost vlastního kapitálu, protože je rizikovější. Hlavními ukazateli zadluženosti jsou poměr vlastního kapitálu a celkových aktiv, ukazatel věřitelského rizika a ukazatel úrokového krytí.
Poměr vlastního kapitálu a celkových aktiv (Equity Ratio)
Tento ukazatel říká, z kolika procent kryje kapitál akcionářů aktiva podniku.
Výsledné hodnoty se mohou pohybovat pouze v intervalu mezi 0% až 100%. Spočte se takto: Vlastní kapitál/Aktiva = 1/Finanční páka = 1/(Aktiva/Vlastní kapitál)
Ukazatel finanční páky vznikne při rozkladu rentability vlastního kapitálu (viz dále).
Poměr celkových závazků a vlastního kapitálu
Jedním z důležitých ukazatelů je poměr mezi celkovými závazky a kapitálem akcionářů, protože má vliv na míru rizika podniku. Pohybuje se v rozmezí 0 až nekonečno:
D/E Ratio (Debt Equity Ratio) = Kapitál věřitelů/Kapitál akcionářů Věřitelské riziko
„Čím vyšší je hodnota tohoto ukazatele, tím vyšší je zadluženost podniku a tím vyšší je i riziko věřitelů.“[4] Zadluženost je nutné posuzovat z celkového hlediska a s ohledem na výnosnost a strukturu kapitálu.
Věřitelské riziko = Celkové cizí zdroje/Celková aktiva
Úrokové krytí
„Výše tohoto ukazatele vypovídá o tom, kolikrát celkový efekt reprodukce pokryje úrokové platby. Jednotlivé ratingové agentury pracují s touto klíčovou charakteristikou.
Za rozhraní investice a spekulace je považována hodnota ukazatele 3.“[6]
Úrokové krytí = EBIT/Celkový nákladový úrok, kde EBIT = zisk před úroky a daněmi
nebo Úrokové krytí = (EBIT + Odpisy)/Celkový nákladový úrok Doba splácení dluhů
Tento ukazatel vyjadřuje, jak dlouho (počet let) by zkoumaný subjekt splácel dluhy, které se někdy nahrazují cizími zdroji nebo úročenými cizími zdroji.
Doba splácení dluhů = dluhy/(zisk po zdanění + odpisy)
Převrácenou hodnotou tohoto ukazatele je krytí dluhů, které se vypočte:
Krytí dluhů = (zisk po zdanění + odpisy)/dluhy 2.2.4.2 Ukazatele likvidity
S pomocí ukazatelů likvidity se zjišťuje platební schopnost podniků, která představuje nutnou podmínku dlouhodobé existence podniku na trhu a její řízení zapadá do celkové strategie firmy. Nežádoucími vlastnostmi ukazatelů likvidity jsou jejich relativně rychlé změny, protože objem krátkodobých aktiv a pasiv se v čase rychle mění, např. velikost zásob, peníze na účtu. S platební schopností jsou spojeny pojmy – likvidita, likvidnost a solventnost. Každý z nich má vlastní význam:
„Likvidita je vyjádřením schopnosti podniku přeměnit svá aktiva na peněžní prostředky a těmi krýt včas, v požadované podobě a na požadovaném místě všechny splatné závazky.
Likvidnost vyjadřuje míru obtížnosti transformace majetku do hotovostní formy.
Je obecnou charakteristikou majetku; jednotlivé majetkové části se liší podle schopnosti rychlosti přeměny. Likvidnost se váže především k majetkovým složkám, které nazýváme oběžná aktiva; na straně pasiv mají protipoložku v krátkodobých závazcích.
Solventnost je vyjádřením schopnosti podniku hradit včas, v požadované výši a na požadovaném místě všechny splatné závazky.“[6]
Rozlišují se 3 stupně likvidity, které odpovídají odstupňování likvidnosti oběžného majetku:
Tabulka 3: Stupně likvidity
Likvidnost oběžného majetku Stupeň likvidity
Finanční majetek 1. peněžní (okamžitá) likvidita Krátkodobé pohledávky +
Finanční majetek 2. pohotová likvidita Zásoby + Krátkodobé
pohledávky + Finanční majetek 3. běžná likvidita
Zdroj: Grünwald, R., Holečková, J. Finanční analýza a plánování podniku. Praha : Vysoká škola ekonomická 2004. ISBN 80-245-0684-X.
Peněžní (okamžitá) likvidita
Podnik by měl držet minimálně tolik finančního majetku (pozn. pod čarou:
finanční majetek – peníze, ceniny, účty v bance a krátkodobý finanční majetek), aby v nutném případě mohl ihned uhradit z jedné pětiny své krátkodobé závazky, tzn. likvidita 1. stupně by měla mít hodnotu minimálně 20%. Doporučovaná hodnota okamžité likvidity se pohybuje okolo jedné.
Okamžitá likvidita = finanční majetek ( peněžní prostředky) / krátkodobá pasiva Pohotová likvidita
Pohotová likvidita ( neboli Test kyselosti) říká, jak je podnik schopen uhradit své krátkodobé peněžní závazky z krátkodobých pohledávek a finančního majetku a tato schopnost je tím vyšší, čím je hodnota ukazatele vyšší. V praxi se doporučuje udržovat pohotovou likviditu v rozmezí hodnot 1,0 až 1,5. V případě vyšších hodnot drží podnik velký objem pohotových prostředků, které nepřinášejí zhodnocení, a tím se snižuje výnosnost vložených prostředků. Na druhou stranu nízké hodnoty „testu kyselosti“ mohou vést k neschopnosti splácet krátkodobé závazky
Pohotová likvidita = (krátkodobé pohledávky + finanční majetek)/krátkodobá pasiva = (oběžná aktiva – zásoby)/krátkodobá pasiva
Ukazatel provozní likvidity lze upravit také do podoby, která nepočítá se splácením krátkodobých bankovních úvěrů a bere ve jmenovateli pouze krátkodobé závazky.
Provozní pohotová likvidita = (krátkodobé pohledávky + finanční majetek)/krátkodobé závazky
Běžná likvidita (Current Ratio)
Běžná likvidita měří, „kolikrát pokrývají oběžná aktiva krátkodobé dluhy podniku, resp. kolika jednotkami (Kč) oběžných aktiv je kryta jedna jednotka (Kč) krátkodobých dluhů.“[4] Důležitost tohoto ukazatele tkví v potřebě podniku hradit krátkodobé závazky z aktiv odpovídajících tomuto účelu a ne prodejem dlouhodobých aktiv. Pro zlepšení pohledu na běžnou likviditu je vhodné očistit čitatel o nedobytné a špatně dobytné pohledávky, dále se nezahrnují náklady příštích období a také může vzniknout problém u zastaralých zásob, a proto by se měla snížit jejich hodnota. Doporučovaná hodnota běžné likvidity se pohybuje v intervalu 1,6 až 2,5 (pro konzervativní strategii hodnoty vyšší, pro agresivní strategii nižší, minimálně 1,0).
Mezi nevýhody ukazatele běžné likvidity patří, že nepřihlíží ke struktuře oběžných aktiv z pohledu likvidnosti, nerozděluje krátkodobé závazky podle splatnosti a také lze ovlivnit jeho hodnotu k datu sestavování finančních výkazů – např. nákupem zásob nebo splacením některých závazků.
Běžná likvidita = oběžná (krátkodobá) aktiva / krátkodobá pasiva,
kde oběžná aktiva = zásoby + krátkodobé pohledávky + finanční majetek
Obecně lze říci, že ukazatele likvidity mají statický charakter, protože se sestavují vždy k datu sestavení finančních výkazů. Je vhodné sledovat likviditu za několik stejně dlouhých období po sobě následujících a hodnotit její vývoj v čase nebo z pohledu interní finanční analýzy sledovat likviditu v krátkých časových úsecích. Dalším významným ukazatelem nutným ke správnému hodnocení likvidity je pracovní kapitál (working capital), který popisuje jaká část oběžného majetku je kryta dlouhodobými finančními zdroji.
Pracovní kapitál = oběžná aktiva – krátkodobá pasiva
Zhoršení finanční situace podniku většinou znamená pokles absolutní hodnoty pracovního kapitálu a naopak dostatečná výše pracovního kapitálu je znakem ochrany proti problémům v peněžních tocích. Kladná hodnota pracovního kapitálu představuje částku, která by podniku zbyla, kdyby musel splatit většinu svých krátkodobých závazků a pokračoval by částečně v činnosti.
2.2.4.3 Ukazatele aktivity
Ukazatele aktivity se využívají k analýze toho, jakým způsobem organizace svá aktiva používá a následně k jejich řízení. Struktura majetku závisí na oboru, ve kterém zkoumaný subjekt podniká. Existují dvě základní podoby těchto ukazatelů:
• rychlost obratu (obrat) – počet obrátek neboli kolikrát se daná položka přemění do jiných položek,
• doba obratu – představuje inverzní hodnotu rychlosti obratu a znamená délku období, které je potřebné k realizaci jednoho obratu.
Obrat celkových aktiv
Ze základního ukazatele aktivity, kterým je obrat celkových aktiv, vychází všechny další dílčí ukazatele, když se provede pyramidový rozklad, tzn. rozložení globálního ukazatele na ukazatele částečné pro analýzu vlivu, který majetek nejvíce ovlivňuje celkovou aktivitu. Vzorec:
Obrat celkových aktiv = tržby/aktiva = 1/rychlost obratu celkových aktiv
Tržby mohou nahradit výnosy. „Nejkomplexnější ukazatel obrat celkových aktiv lze rozdělit na obrat stálých aktiv (= tržby/stálá aktiva) a obrat oběžných aktiv (= tržby/oběžných aktiv).“[4] Dále je možné rozkládat oba ukazatele na ještě podrobnější ukazatele. Nejčastěji používanými jsou u stálých aktiv – obrat dlouhodobého hmotného majetku a u oběžných aktiv – obrat zásob, pohledávek, finančního majetku a pracovního kapitálu. Pro příklad je uváděn výpočet obratu pohledávek:
Obrat pohledávek = tržby/pohledávky = 365/doba obratu pohledávek
Doba obratu pohledávek je vyjádřena ve dnech, proto je při výpočtu použito číslo 365 (v případě jiné konvence o délce roku se použije odlišný počet dnů např. 360). Tento ukazatel se alternativně nazývá doba splatnosti pohledávek a informuje o tom, kolik dní jsou peníze drženy v pohledávkách, než je uhradí odběratel.
Na druhou stranu by měl podnik sledovat svou dobu splatnosti krátkodobých závazků, tzn. jak dlouho podniku trvá uhradit své závazky neboli jak používá bezplatný obchodní úvěr.
Doba splatnosti krátkodobých závazků = Krátkodobé závazky/(Tržby/365)
Firmy by se měly snažit minimalizovat dobu splatnosti pohledávek vůči odběratelům a maximalizovat dobu splatnosti svých závazků vůči dodavatelům, protože rozdíl mezi nimi – obchodní deficit – musí subjekt financovat ze svého. Je vhodné brát na zřetel pouze pohledávky a závazky z obchodního styku, protože z rozvahy pojišťovny není toto rozdělení zřejmé, bude propočet udělán pro pohledávky a závazky jako takové.
2.2.4.4 Ukazatele rentability
Rentabilita neboli výnosnost říká, kolik jednotek zisku připadá na jednu jednotku jmenovatele, kde jmenovatelem může být celkový kapitál, vlastní kapitál, tržby, náklady (nebo jiné veličiny).
„Ke zjišťování a měření rentability, resp. výnosnosti vloženého kapitálu se v praxi nejvíce využívají tyto ukazatele:
• rentabilita celkového kapitálu,
• rentabilita vlastního kapitálu,
• rentabilita tržeb (odbytu), resp. zisková marže nebo ziskové rozpětí,
• rentabilita nákladů.
Tyto ukazatele patří do kategorie tzv. mezivýkazových poměrových ukazatelů, protože využívají údajů ze dvou základních účetních výkazů: z rozvahy zjišťujeme velikost kapitálu, z výkazu zisku a ztrát zjišťujeme velikost zisku a tržeb.“[4]
Rentabilita celkového kapitálu (Return on Assets, ROA)
Ukazatel ROA informuje o celkové efektivitě podniku a je možné ho vyjádřit v několika podobách:
a) zdaněná rentalibilita celkového kapitálu bez nákladových úroků ROA = zisk po zdanění / celková aktiva
Tato forma rentability celkového kapitálu – neuvažuje zdaněné nákladové úroky – není zcela metodicky korektní, ale poskytuje informaci o schopnostech managementu využívat celková aktiva ve prospěch vlastníků podniku. Je závislá na způsobu financování aktiv. Nebere v úvahu, jestli bylo podnikání financováno z vlastních nebo cizích zdrojů.
b) zdaněná rentabilita celkového kapitálu a) nezdaněná rentabilita celkového kapitálu
Pyramidový rozklad rentability celkového kapitálu
Pyramidový rozklad neboli DuPontova analýza představuje rozložení určitého syntetického ukazatele na analytické ukazatele, které pomáhají zjistit, co mělo největší vliv na vývoj globálního ukazatele.
Rentabilita celkového kapitálu se rozkládá na součin rentability tržeb (ziskové rozpětí) a obrat celkových aktiv. ROA je ovlivněn oběma částmi rozkladu:
aktiv obrat tržeb
a rentabilit aktiva
tržby tržby
ROA= zisk * = *
Dílčí ukazatel rentability tržeb je popsán dále v této kapitole a obrat aktiv v kapitole 2.2.4.3.
Rentabilita vlastního kapitálu (Return on Equity – ROE)
Poskytuje informaci, kolik zisku připadá na korunu investovaného kapitálu vlastníky a také, jak byl zhodnocen vlastní kapitál a zda výnos odpovídá podstoupenému riziku.
ROE = Čistý zisk / Vlastní kapitál
Pyramidový rozklad rentability vlastního kapitálu
Stejně jako rozklad rentability celkového kapitálu je možné také rozložit rentabilitu vlastního kapitálu:
kapitál vlastní
aktiva aktiva
tržby tržby
zisk čistý
ROE= * *
ROE = čisté ziskové rozpětí * obrat celkových aktiv * finanční páka
Ukazatel čisté ziskové rozpětí je vysvětlen dále v této kapitole a obrat celkových aktiv v části 2.2.4.3. Čím je vyšší zadlužení podniku, tím je vyšší hodnota finanční páky, tzn. představuje určité vyjádření zadluženosti podniku a pomáhá zvyšovat rentabilitu vlastního kapitálu využíváním cizího kapitálu společně s vlastním kapitálem, ale jen do chvíle než vliv nákladových úroků převýší vliv finanční páky.
Rentabilita tržeb (Return on Sales, ROS)
Rentabilita tržeb (Ziskové rozpětí nebo zisková marže) vyjadřuje, kolik zisku vytvoří podnik při určité úrovni tržeb. Počítá se takto:
čisté ziskové rozpětí (net profit margin) =
= EAT/ Tržby z prodeje vlastních výrobků a služeb + Tržby z prodeje zboží, kde EAT = zisk po zdanění.
Tvoří dílčí část v rozkladu výnosnosti vlastního kapitálu. Zjišťuje, kolik procent z tržeb (výnosů) představuje čistý zisk. Existuje druhá varianta a tou je provozní zisková marže.
Rentalibita nákladů
Ukazatel nákladovosti vychází z rentability tržeb, jak je zřejmé z následujícího vzorce:
Rentabilita nákladů
tržby zisk tržby
náklady = −
= 1 = 1 – rentabilita tržeb
Z toho vyplývá, že zvýšení rentability tržeb je realizovatelné pomocí snížení nákladů. Hodnota rentability nákladů by měla být co nejnižší, ale tuto výši může podnik ovlivnit snižováním nákladů, ale také růstem obratu, který následně působí na absolutní velikost zisku. V případě nutnosti zjistit příčinu růstu nákladovosti se rentabilita nákladů rozloží na součet dílčích ukazatelů podle jednotlivých nákladových druhů (např. odpisy, osobní náklady, energie atd.).
2.2.4.5 Ukazatele tržní hodnoty
O ukazatele tržní hodnoty se zajímají především investoři a potenciální investoři, a to z důvodu návratnosti svých investic nebo z důvodu nové emise akcií.
Účetní hodnota akcie (Book Value, BV)
Je účetním odrazem minulé výkonnosti podniku, kdy pro zdravé podniky platí, že book value v čase roste. Reinvestovaný zisk představuje přírůstek ve vlastním kapitálu a odráží využití růstových příležitostí.
Účetní hodnota akcie = Vlastní kapitál / Počet emitovaných kmenových akcií
Čistý zisk na akcii (earnings per share, EPS)
Čistý zisk představuje zisk po zdanění a po výplatě prioritních dividend. Jak je již z názvu patrné, informuje o zisku na jednu kmenovou akcii, který by mohl podnik vyplatit majitelům kmenových akcií jako dividendu, ale neříká nic o reálně vyplacené dividendě.
Čistý zisk na akcii = Čistý zisk / Počet emitovaných kmenových akcií Poměr tržní ceny akcie a její účetní hodnoty (price book value)
Pokud je poměr tržní ceny akcie a její účetní hodnoty větší než jedna, znamená to, že cena akcie na trhu je vyšší, než je její ocenění v účetnictví. Když se pohybuje hodnota pod jedničkou, je velmi pravděpodobně omezena reprodukční schopnost podnikových aktiv a roste riziko podnikání.
Poměr tržní ceny akcie a její účetní hodnoty = Tržní cena akcie / Účetní hodnota akcie
Dividendový výnos (běžná výnosnost akcie, dividend yield)
Vypočítá se jako poměr dividendy na jednu akcii a tržní ceny akcie a udává, o kolik se zhodnotila investice akcionáře. Z pohledu investora může být dividendový výnos základním měřítkem k držbě, koupi nebo prodeji akcií. Na druhou stranu však akcie kromě běžného výnosu přináší také kapitálový výnos plynoucí z růstu ceny akcie na trhu, který může převážit u investora svou důležitostí výnos běžný. Růst tržní ceny (při neměnné dividendě) zhoršuje dividendový výnos.
Dividendový výnos = dividenda na 1 akcii / tržní cena (kurz) akcie Podobným ukazatelem je procentní výnos akcie:
Procentní výnos akcie = (dividenda na 1 akcii / jmenovitá hodnota akcie) x 100%
Výplatní poměr
Informuje o tom, jak velký podíl vytvořeného čistého zisku byl vyplacen akcionářům v podobě dividend, tzn. vypovídá o dividendové politice firmy. Reciprokou hodnotou je dividendové krytí, které udává „kolikrát je dividenda pokryta na ní připadajícím ziskem a vypovídá o použití zisku na jiné účely.“[6]
Výplatní poměr = dividenda na 1 akcii / zisk po zdanění na akcii
Dividendové krytí = 1/výplatní poměr = zisk po zdanění na akcii/dividenda na 1 akcii
Aktivační poměr
Aktivační poměr se vypočítá jako rozdíl jedné a výplatního poměru. Říká, jaká část zisku nebyla vyplacena ve formě dividend, ale reinvestována do podniku.
Aktivační poměr = 1 – výplatní poměr
= 1 – (Dividenda / Čistý zisk na akcii) Trvale udržitelná míra růstu
Vynásobením aktivačního poměru rentabilitou vlastního kapitálu se vypočítá udržitelná míra růstu podniku (investovaného kapitálu):
Trvale udržitelná míra růstu = ROE x Aktivační poměr
= ROE x (1 – dividenda/zisk po zdanění na akcii) Poměr ceny akcie k zisku na akcii (Price Earnings Ratio - P/E)
Tento poměr ukazuje, jak dlouhá je návratnost investice, tzn. doba k zaplacení ceny akcie jejím výnosem, za předpokladu neměnné výše zisku a ceny, a také vyjadřuje, kolik jsou investoři (akcionáři) ochotni zaplatit za každou jednu korunu zisku na akcii.
Nízká hodnota ukazatele může znamenat nízký růstový potenciál nebo vyšší rizikovost akcie. Na druhou stranu vysoké hodnoty signalizují růst dividend nebo nízkou rizikovost, a proto akcionáře uspokojí nižší výnos.[4]
P/E = Tržní cena akcie / Čistý zisk na akcii
Jiný způsob výpočtu je vyjádření pomocí tempa růstu:
g r akcii na zisk čistý
dividenda E
P = −1
1 * ,
kde r je výnos, který akcionáři očekávají z podobných investic akcie g
cena tržní
dividenda
r= +
2.2.5 Ukazatele specifické pro pojišťovny
Tato kapitola seznamuje s ukazateli, které sledují jednotlivé pojišťovny.
Odvětví pojišťovnictví se odlišuje od jiných oborů hlavně tím, že firmy, které v něm působí, mají větší část zdrojů půjčenou, respektive slouží k úhradě smluvních
případech). Sleduje se, jakou část z aktiv drží ve formě finančního umístění (investice), ale v kapitole o mezipodnikovém srovnání pojišťoven bude počítáno, kolik procent z celkových aktiv má subjekt ve formě finančního umístění, protože suma aktiv porovnávaných pojišťoven je různě velká, a proto by absolutní ukazatele neměly správnou vypovídací schopnost.
Další sledované ukazatele přestavují tzv. výkonové ukazatele, které měří v absolutních hodnotách pro pojišťovnu důležité údaje. Jedná se hlavně o hrubé předepsané pojistné, objem vyplacených plnění (náklady na pojistná plnění), technické rezervy a počet uzavřených smluv. Všechny veličiny kromě počtu uzavřených smluv se dělí dále na údaje životního a neživotního pojistění. Pojišťovny jsou povinny odděleně evidovat neživotní a životní pojišťění, protože nesmějí vyplácet pojistná plnění životního pojištění z přijatého pojistného neživotního pojištění a obráceně. U životního pojištění dochází k posunu mezi platbami pojistného a výplatou pojistného plnění. Tento posun je důležitý pro možnosti investování peněz, které pojišťovna vybere na pojistném. Jde o pojištění na několik let, a proto mohou být peníze investovány do dlouhodobých finančních instrumentů.
Pojišťovny sledují také počet svých zaměstnanců, protože vypočítávají speciální poměrový ukazatel, který umožňuje porovnávat výkonost jejich zaměstnanců:
Předepsané pojistné / počet zaměstnanců
Čím je hodnota ukazatele vyšší, tím vyššího výkonu zaměstnanců pojišťovna dosahuje.
Důležitým ukazatelem je také počet vyřízených pojistných událostí pojišťovnou v jednotlivých letech. Tento ukazatel se vydělí počtem uzavřených smluv a pojišťovna je možné porovnat, jak se vyvíjelo množství pojistných událostí k nově uzavřeným smlouvám.
2.3 Problematika a zp ů soby mezipodnikového srovnávání
2.3.1 Úvod
Tato kapitola přibližuje a vysvětluje jednotlivé metody mezipodnikového srovnávání, které slouží k porovnání podniků a hodnocení výsledků hospodaření.
2.3.2 Srovnatelnost podniků
Předpokladem srovnatelnosti je nutná podmínka, aby hodnocený soubor podniků tvořil věcně, prostorově, formálně a časově shodnou skupinu. Měly by být vybírány podniky, jejichž obor podnikání je stejný nebo velmi blízký, aby se splnila podmínka věcné srovnatelnosti. (Nelze porovnat banku s výrobcem elektroniky.) Musí mít podobnou velikost a úroveň vybavení. Hodnocené jednotky by měly podnikat na prostorově srovnatelném teritoriu, které bude mít podobné vlastnosti. Formální srovnatelnost je zajištěna jednotnými účetními a statistickými výkazy. Časové shody je dosaženo určením nějakého okamžiku nebo doby, za kterou budou jednotky hodnoceny.
Je nutné brát v úvahu, že mnoho činitelů, které působí na podnik, nemůže podnik ovlivnit vlastní vůlí. Jedná se především o ceny energií, výrobků a další. Na druhou stranu lze mnoho činitelů ovlivnit vedením podniku a jejich správným řízením vést podnik k lepším výsledkům a zvyšovat jeho výkonnost. Je možné porovnávat pouze ukazatele, které jsou měřitelné. Ukazatele by měly být časově nebo vzájemně nezávislé, proto se zkoumá autokorelace (příloha 7) a multikolinearita (příloha 8) zvolených ukazatelů. 2.3.3 Druhy metod mezipodnikového srovnávání
Můžeme rozlišit hodnocení podniků jednorozměrné a vícerozměrné.
Jednorozměrné hodnocení porovnává soubor jednotek podle jednoho ukazatele – např. rentability, počtu zaměstnancůči výrobků. Využívají se statistické charakteristiky polohy (většinou průměr, medián nebo modus) a variace (rozptyl (Příloha 9) nebo variační koeficient (Příloha 10)). Je možné seřadit podniky podle zkoumaného ukazatele, a pak je rozdělit do homogenních skupin. Vícerozměrné (vícekriteriální, multidimenzionální) metody hodnotí soubor jednotek podle více ukazatelů, které jsou zvoleny. Volba vhodných charakteristik představuje podstatnou část problému pro úspěšné porovnání podniků. Metod hodnocení je několik a budou předmětem kapitoly Metody vícerozměrného měření. Vybrané objekty (podniky) a zvolené ukazatele utřídíme do tabulky, kde v řádcích jsou hodnotící ukazatele a ve sloupcích hodnoty, které nabývají u jednotlivých sledovaných podniků. Většina podkladů k této kapitole byla čerpána z Synek, M.: Ekonomická analýza. 1. vydání. Praha: Vysoká škola ekonomická 2004. ISBN 80-245-0603-3.
2.3.4 Metody jednorozměrného měření
Jednorozměrné metody představují jednoduchý způsob hodnocení, kdy se využívají statistické charakteristiky polohy (většinou průměr), variace (rozptyl, variační koeficient) nebo poměrové (případně absolutní) ukazatele, které dovolují posoudit situaci podniku a jsou pro hodnocení vhodné. Na základě zvoleného kritéria se vyhodnotí, na jakém místě se nachází jednotlivé podniky, výrobky nebo jiné věci.
2.3.5 Metody vícerozměrného měření
Tyto metody mohou být použity k multidimenzionálnímu hodnocení:
- metoda pořadí - bodovací metoda
- metoda normované proměnné
- metoda vzdálenosti od fiktivního bodu - metody s váženými ukazateli
- pyramidová analýza - faktorová analýza
- metoda shlukové analýzy 2.3.5.1 Metoda pořadí
Je nejjednodušší ze všech metod. Jednotlivým ukazatelům u sledovaných podniků se určí pořadí a následně pro každý podnik se hodnoty pořadí sečtou. Součet lze také vydělit počtem sledovaných ukazatelů, a tím dojde k hodnocení průměru. Je potřeba dávat pozor na ukazatele, které jsou minimalizovány, aby bylo první místo přiřazeno podniku s nejnižší hodnotou. Podnik, který dosáhl nejnižšího součtu hodnot pořadí, je nejlepší.
K největším nevýhodám této metody patří, že nepřihlíží k absolutním rozdílům mezi hodnotami ukazatelů a ve své prosté formě nebere v úvahu váhy jednotlivých ukazatelů, ale to eliminuje forma metody váženého pořadí, kdy určíme každému sledovanému ukazateli jeho váhu.
Vzorec pro výpočet vážené hodnoty pořadí Pi:
∑
== m
j
j ij
i d v
P
1
*
,kde: dij………...dílčí pořadí i-tého sledovaného podniku podle j-tého kritéria vj………koeficient významnosti daného kritéria (váha kritéria),
∑
vj =1 m………...počet uvažovaných kritérií.Nejlepší je podnik s minimální hodnotou Pi a nejhorší je podnik s maximální hodnotou Pi. 2.3.5.2 Bodovací metoda
Její výhodou je poměrná jednoduchost. Používá se varianta zjednodušená a základní. Problém vzniká u této metody, když jsou minimální a maximální hodnoty extrémní, protože to značně ovlivňuje konečné výsledky, jak je zřejmé z postupu výpočtu – viz další odstavce.
• Metoda zjednodušená
Postupuje se tak, že se u každého ukazatele najde podnik s maximální hodnotou, pokud požadujeme růst ukazatele nebo minimální hodnotou, pokud požadujeme co nejmenší hodnotu ukazatele. Nalezenou hodnotu ohodnotíme 100 body (nebo 10 body – podle vhodnosti). Zbytek objektů dostane počet bodů podle tohoto výpočtu:
- maximalizace ukazatele:
max i ij
ij x
m =x
- minimalizace ukazatele:
ij i
ij x
m =xmin ,
kde xij je hodnota i-tého ukazatele u j-tého objektu, i = 1, 2…, p počet sledovaných ukazatelů,
j = 1, 2, …, n je počet podniků,
xmax (xmin) – nejvyšší (nejnižší) hodnota i-tého ukazatele,
mij – počet bodů, které připadají na j-tý podnik v i-tém ukazateli.
• Metoda základní
Opět se vyhledá pro každý sledovaný ukazatel podnik s nejlepší (maximální nebo minimální – Záleží na každém sledovaném ukazateli, co je žádoucí – viz metoda zjednodušená.) hodnotou ukazatele a přiřadíme mu 100 bodů, naopak nejhoršímu přiřadíme 0 bodů. Pro zbylé podniky se body dopočítají pomocí lineární interpolace:
- maximalizace ukazatele:
min max
max i i
i ij
j m m
m m m
−
= −
- minimalizace ukazatele:
min max
max i i
ij i
j m m
m m m
−
= −
Následně se všechny body pro jednotlivé podniky sečtou a určí se pořadí podniků, kterého dosáhly. Pokud nastane situace, že nejsou dostupné hodnoty všech sledovaných ukazatelů pro některé podniky, je nutné dopočítat průměrnou bodovou hodnotu, která říká, kolik bodů podnik získal z maximálního možného počtu bodů.
Pomocí bodovací metody lze hodnotit podniky souborem ukazatelů, jejichž hodnoty jsou vyjádřeny v různých měřících jednotkách.
Dosud popisujeme prostou variantu bodovací metody, kde se nepoužívá vážení sledovaných hodnot.
Další variantu představuje vážená bodovací metoda, u které je nutné sledovaným kritériím přiřadit váhy a tím posoudit, jaká je jim dána důležitost a dopočítat počet bodů pro každý podnik tak, že se body za jednotlivá kritéria pronásobí váhami a sečtou se.
2.3.5.3 Metoda normované proměnné
Narozdíl od předchozích metod je složitější, ale přesnější. Využívá směrodatné odchylky. Používá se i na mezinárodní úrovni například pro srovnávání ekonomik států a hodnotí je podle několika stovek kritérií.
Nejdříve je nutné pro každý ukazatel spočítat aritmetický průměr a směrodatnou odchylku. Vzorec pro výpočet směrodatné odchylky:
( )
∑
−= 1* 2
i ij
ij x x
s n ,
kde xi je aritmetický průměr i-tého ukazatele, xij je hodnota i-tého ukazatele u j-tého objektu, sxi je směrodatná odchylka i-tého ukazatele, n je počet sledovaných podniků (objektů).
Dále se transformují původní hodnoty ukazatelů na normovaný tvar, tj. teoretická veličina. Transformace se provede takto:
- maximalizace ukazatele:
xj i ij
ij s
x
u x −
=
- minimalizace ukazatele:
xi ij i
ij s
x
u x −
= ,
kde viz výše.
V dalším kroku sečteme normované hodnoty pro každý podnik zvlášť. V případě různého počtu ukazatelů u jednotlivých firem se vypočítá aritmetický průměr a stanovíme pořadí sledovaných objektů podle průměru (součtu) hodnot. Nejlepším podnikem je ten, který dosáhl nejvyšší kladnou hodnotu.
Výsledky nejsou tolik ovlivňovány extrémními maximálními a minimálními hodnotami, jak je tomu u bodovací metody. Metoda normované proměnné přihlíží narozdíl od bodovací metody k relativní variabilitě jednotlivých ukazatelů.
2.3.5.4 Metoda vzdálenosti od fiktivního bodu (objektu)
Přináší zajímavé výsledky v podobě možnosti zjistit, o kolik určitý podnik zaostává za ideálním (fiktivním) podnikem, který vznikne tak, že mu přiřadíme nejlepší hodnoty, které jsou maximální nebo minimální podle vlastnosti hodnoceného kritéria, jednotlivých ukazatelů ze souboru sledovaných podniků (objektů). Všechny ukazatele se přetransformují do normovaného tvaru – viz postup u metody normované proměnné a vypočtou se průměrné euklidovské vzdálenosti d*j,0 jednotlivých podniků (objektů)
