Hodnocení vedoucího diplomové práce – teoretická část*
Jméno a příjmení studenta BcA. Jiří Mynařík
Studijní program Teorie a praxe audiovizuální tvorby
Obor/ateliér Ateliér audiovizuální tvorba/režie a scenáristika
Forma studia prezenční Akad. rok 2015/2016
Název práce Nezávislý vizionář Mike Cahill Vedoucí práce Mgr. Jana Bébarová
Pomocí X označte v tabulce hodnocení u každého z kritérií.
KRITÉRIA HODNOCENÍ Nedostatečné Dostatečn
é Uspokojující Dobré
Velm i
dobré Výborn
é Nedokážu posoudit
Naplnění tématu a rozsah práce x
Nastavení cílů a metod práce x
Úroveň teoretické části práce x
Úroveň analyticko-výzkumné části práce x
Splnění cíle práce x
Struktura a logika textu x
Kvalita zdrojů a práce s nimi v textu x
Inovativnost, kreativita a využitelnost x
Jazyková a formální úroveň práce, přílohy x
Konzultace studenta x
Jiří Mynařík je hloubavý mladý muž, pro kterého je každý úkol výzvou. Stejně jako téma magisterské práce, které pečlivě promýšlel. Je oceněníhodné, že jako předmět svého výzkumu si vybral aktuální, dosud nezpracovanou látku: analýzu osobitého režijního stylu talentovaného zástupce současné americké nezávislé filmové scény. Soustředěně vedená analýza Cahilových filmů z hlediska jednotlivých složek filmového díla sestává z pozoruhodných postřehů zejména z hlediska tematicko-motivických přesahů režisérových filmů, v nichž Jiří Mynařík naplno projevuje svůj intelekt a vytříbené jazykové vyjadřování (bohužel však trpí občasnými gramatickými chybami, zejména v psaní čárek). Za analytickou částí ovšem zaostává předchozí více méně popisný teoretický oddíl. Povrchní je diplomantovo představení metodologie a s ní spjaté terminologie, se kterou hodlá pracovat, čímž se snižuje úroveň odbornosti práce. Problematické je rovněž uchopení pojmu nezávislý film, z jehož nedefinování není jasné, co pro diplomanta ona nezávislost znamená. I přes zmíněné nedostatky se však jedná o bezesporu velmi přínosnou práci, která vnáší hluboký a inspirativní vhled do dosud komplexně nereflektované problematiky.
Otázky k obhajobě (výhrady, připomínky, náměty, atd):
Co si představujete pod pojmem nezávislý film a jak v rámci této kategorizace funguje dílo Mikea Cahilla?
Návrh klasifikace B – velmi dobře
V(e) Zlíně dne 5. 6. 2016
...
………
podpis vedoucího práce
Pro klasifikaci použijte tuto stupnici:
A - výborně B - velmi dobře C - dobře D - uspokojivě E - dostatečně F - nedostatečně
* nehodící se škrtněte
Posudek vedoucího diplomové práce –praktická část
Jméno a příjmení studenta BcA. Jiří Mynařík
Studijní program Teorie a praxe audiovizuální tvorby
Obor Audiovizuální tvorba
Forma studia Prezenční Akad.
rok 2015/2016 Název práce „Těžká hodina“ - scénář
Vedoucí práce doc. MgA. Jana Janíková, ArtD.
Jiří Mynařík je tvůrčí typ, který se i během studia opíral o velmi dobré znalosti literatury a nechával se inspirovat významnými literárními díly. Ne jinak je tomu i v případě jeho magisterské práce, byť zde se role inspirace posunula nikoliv do roviny adaptace, nýbrž do díla, jež zachycuje tragický závěr život básníka Jiřího Wolkera.
Scénář jsem při četbě vnímala jako dobře napsaný literární text, který má ucelený gradující dramatický děj a živé postavy s dobrými dialogy. Příběh mi osudovou linkou místy evokoval film „Bright Star“ Jane Campion, který zachycoval obdobně dramatický osud básníka Johna Keatse. Tím ovšem nechci srovnávat celkové pojetí látky, protože „Bright Star“ je romantický film, o čemž se v případě „Těžké hodiny“ nedá hovořit.
Forma „Těžké hodiny“ se opírá o rámec, jenž tvoří vzpomínky matky. Její rozhovor s novinářkou člení dějovou linku na řadu zásadnějších událostí. Vedle toho se zde rozvíjí drobný příběh novinářky Horákové, který reflektuje náhled na básníka, kolem kterého komunistický systém vytvořil gloriolu.
Expozice příběhu otevírá scéna, v níž Horáková vstává se svým přítelem a odhaluje skutečnost, že ji jako novinářku pro nepřijatelné ideje odsunuli do strojíren, kde zastává dělnickou práci. Tahle žena se s Wolkrovými ideály zcela jistě nemůže ztotožnit. Nabídka napsat pro noviny rozhovor s Wolkerovou matkou není přijata s nadšením, přesto do ní jde.
Hlavní dějová linka má silný dramatický oblouk. Wolker je hodný syn, úspěšný student, oslavovaný autor. Matka je na něj hrdá. Brzy se však přihlásí tuberkulóza, která útočí silněji a silněji. Polovina příběhu se odehrává v sanatoriu, kde je hlavní hrdina více méně pasivní, děj tím však není nijak retardován, protože autor umně střídá fáze naděje a strachu ve Wolkerově souboji s nemocí.
U postavy Wolkera by stálo za to chvíli se zastavit. S největší pravděpodobností to byl vyrovnaný, schopný a talentovaný chlapec, přesto by se mohl vystavět motiv, který by před něj postavil konkrétní cíl – ať už je to souboj s nemocí, který chce vyhrát a něco pro to dělá, či potřeba dopsat za každou cenu poslední sbírku, nebo naopak problém s nápadem na další dílo, či vývoj jeho vztahu k matce… Zároveň je ovšem třeba brát v úvahu, že jeho vykreslení koresponduje s glorifikací vzpomínek matky a není možno očekávat rozporuplnou postavu se silnými kladnými i zápornými rysy. O to plnokrevnější je postava matky. Projevuje se jako vypravěčka a zároveň i jako protagonistka vyprávěného příběhu. Její úloha je v obou dějových linkách zásadní a určující. V úloze vypravěče osvětluje Jiřího i svůj postoj ke komunistickému systému a jeho idejím. V příběhu plní roli antagonistky – matky uzurpující si svého syna
všemi prostředky, matky, která s oidipovským komplexem řeší, co jí řešit nepřísluší, matky, která do poslední chvíle bojuje o blaho svého dítěte. Často je k okolí zlá a nespravedlivá a přesto milující, obětující se. Tento nezdravý vztah se odráží v hlavní dějové lince i v rámci.
Svým výkladem však zcela nahlodá předpojatost Horákové. Článek, který novinářka napíše, je o básníkovi, který hájil právo jedince na důstojný život. Tím je promyšleně završena i linka
novinářky, která se vrací raději do továrny, než aby popisovala Wolkra v duchu komunistických intencí.
Vyprávění má pozvolné tempo, velký důraz je kladen na dialog. Doporučila bych však ještě věnovat znovu pozornost obrazové stránce, která je mnohde statickým zachycením rozhovorů. Znovu bych se vrátila k filmu „Bright Star“, kde má obraz mocný vliv na emoce diváka a je stejně poetický, jako dílo Keatse. Tato cesta je v „Těžké hodině“ naznačena v několika silných scénách, které plní dialektickou funkci, obsah slov – v tomto případě básní, je kombinován s dramatikou i poetikou mizanscény.
Scénář považuji za zdařilý. Přináší nový pohled na komunismem glorifikovaného básníka, umně zasazuje do dějového a obrazového kontextu jeho tvorbu. Narace čtenáře udržuje v pozornosti i očekávání. Autor scénářem prokazuje svou tvůrčí i řemeslnou zručnost.
Návrh klasifikace A výborně
V(e) Zlíně dne 15. 5. 2016
...
..……… podpis vedoucího práce
