Hlavní práce3783_xtonj01.pdf, 630.9 kB Stáhnout

Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta financí a účetnictví Katedra financí a oceňování podniku

Hlavní specializace: Finance

Název diplomové práce:

Finanční analýza firmy ESSELTE, s.r.o.

Diplomant: Jaroslav Ton Školní rok 2005 / 2006 Vedoucí diplomové práce: doc. Ing. Rolf Grünwald, CSc.

Poděkování:

Tímto bych rád poděkoval vedoucímu své diplomové práce

doc. Ing. Rolfu Grünwaldovi, CSc. za podporu a cenné připomínky,

jimiž mě provázel při zpracování tohoto tématu. Zároveň bych chtěl

poděkovat své rodině za trpělivost a pochopení, neboť mi byli během

mého studia ekonomie nejvěrnější oporou.

P r o h l á š e n í

Prohlašuji, že diplomovou práci na téma

„Finanční analýza firmy ESSELTE, s.r.o.“

jsem vypracoval samostatně a že jsem uvedl

veškerou použitou literaturu a podkladové materiály, ze kterých jsem čerpal v seznamu literatury.

V Praze dne 23. srpna 2006

Jaroslav Ton

ABSTRAKT

Cílem práce je analyzovat finance podniku a jeho marketingovou strategii. V první části jsem popsal změny rámce podnikání po vstupu České republiky do Evropské unie. Ve druhé stěžejní části je zpracována finanční analýza firmy ESSELTE, s.r.o. pomocí horizontální a vertikální analýzy účetních výkazů, poměrových ukazatelů, bonitního modelu, faktorové analýzy, analýzy peněžních toků a dalších metod. Obchodní strategie velkoobchodu je vyhodnocena ve třetí části. Přínos práce shledávám ve využitelnosti závěrů finanční analýzy a nástrojů inovativního marketingu v praxi nejen velkoobchodu.

ABSTRACT

I have as my objective to analyse the corporate finance and its marketing strategy.

In the first part I have outlined the changes of business framework after the Czech Republic joined the European Union. In the second fundamental part I have done the financial analysis of ESSELTE Co. Ltd. using the tools of horizontal and vertical analysis of financial statements, account ratios, site model, factor analysis, cash flow analysis and other methods. Business strategy of the wholesale enterprise is interpretated in the third part. Conclusions of the financial analysis and the methods of inovative marketing are recognized as the gains not only for the whohesale practice.

OBSAH

Úvod……….1

1

1.1 Česká republika a její postavení v Evropské unii ... 4

1.2 Změny pro podnikání po vstupu ČR do EU ... 6

1.3 Vnitřní trh Evropské unie a volný pohyb zboží... 11

1.4 Zhodnocení dopadů změn po vstupu ČR do EU... 15

2

2.1 Principy a cíle finanční analýzy... 16

2.2 Horizontální a vertikální analýza... 17

2.3 Bonitní model a související analýzy ... 21

2.4 Faktorová analýza ... 32

2.5 Analýza peněžních toků... 36

2.6 Analýza zdrojů financování a jejich užití ... 38

3

3.1 Marketingová strategie ESSELTE, s.r.o... 41

3.2 Tradiční a inovativní marketing... 48

3.3 Velkoobchod a jeho místo v globalizující se ekonomice ... 56

Závěr ... 58

Literatura... 61

Seznam příloh ... 64

ÚVOD

Finanční analýza v té podobě, jak ji známe dnes, vychází především ze zkušeností anglosaských zemí. Samotný název byl převzat z anglického termínu financial analysis. Mohlo by se proto zdát, že v podmínkách tržního hospodářství se jedná o obor zcela nový. Je však potřeba si uvědomit, že i v dobách centrálně plánovaného hospodářství byly aplikovány systémy kontroly analytického charakteru. Nejednalo se však o rozbor ekonomické efektivnosti podnikové činnost, ale o kontrolu plnění úkolů centrálního plánování. Mezi sledované ukazatele patřila především míra dosažení požadovaných hodnot hmotných kvantitativních ukazatelů.

Naproti tomu předmětem současné finanční analýzy je rozbor finančních ukazatelů a jejím cílem je komplexní ohodnocení minulé a současné finanční a majetkové situace podniku a v širším kontextu i stanovení předpokladů pro jeho další ekonomicky efektivní podnikání. Za syntézu jednotlivých finančně-analytických postupů pak můžeme považovat tvorbu finančních plánů, které představují číselné vyjádření marketingových a strategických firemních plánů.

Úkolem finančního analytika je především ohodnotit finanční zdraví podniku a jeho schopnost tvořit do budoucna hodnotu pro investory, vlastníky i věřitele, a také porovnat hodnocený podnik s prostředím, ve kterém se nachází. Výchozím zdrojem dat jsou údaje shromážděné v účetnictví podniku. Ve finanční analýze čerpám zejména ze základních finančních výkazů, to znamená rozvahy a výkazu zisků a ztrát. Informace v podobě zachycené ve výkazech nejsou samy o sobě schopny uživatelům poskytnout úplný obraz o kvalitě hospodaření podniku, jeho silných a slabých stránkách, stupni rizik a potenciálu dalšího rozvoje.

Finanční analýza proto zkoumá získané údaje, poměřuje je mezi sebou navzájem, kvantifikuje poměrové ukazatele a rozšiřuje tak vypovídací schopnost primárních údajů získaných z finančního účetnictví. Stanoví také optimální finanční parametry na různých úrovních podrobnosti a poskytuje tak vodítko pro kontrolu plnění firemních záměrů.

Cílem této práce je provést finanční analýzu hospodaření společnosti ESSELTE, s.r.o, a to jednak z hlediska úrovně hospodaření za sledované období a jednak z hlediska prognózy finančních perspektiv této firmy. Úspěšnost podnikání každé firmy ovlivňuje řada faktorů vnějších i vnitřních. Jejich rozboru se věnuji v práci v potřebném rozsahu.

Práce je tématicky členěna do tří částí. V první popisné části je popsáno makro prostředí, ve kterém se nacházejí podniky po vstupu České republiky do Evropské unie, hlavní přínosy

vstupu ČR do EU pro podnikatelskou sféru a změny pro podnikání firem po vstupu do Unie.

Značný prostor je věnován popisu vnitřního trhu Evropské Unie a analýze podmínek pro volný pohyb zboží na tomto trhu. Cílem této části je zachytit odlišnosti podnikání na uzavřeném trhu malé české ekonomiky v porovnání s možnostmi, ale i omezeními, spojenými s obchodováním na trhu největšího jednotného hospodářského celku světa, který se v některých oblastech řídí podstatně odlišnými pravidly. Tato část se zaměřuje i na opatření na ochranu obchodu v rámci společné obchodní politiky EU a integraci ČR do tohoto systému způsobem umožňujícím praktický náhled do této problematiky.

Ve druhé analytické části práce je zpracován rozbor hospodaření velkoobchodního podniku ESSELTE, s.r.o. Cílem jeho finanční analýzy je stanovit diagnózu finančního zdraví a vyjádřit, zda je tento podnik perspektivně schopen vytvářet hodnotu pro investory. Postupně jsou analyzovány údaje obsažené v účetních výkazech metodami absolutními i relativními. Důraz je kladen na metody relativní – horizontální a vertikální analýzu účetních výkazů a hodnocení poměrových ukazatelů – analýzu rentability, likvidity a finanční stability. Syntézou těchto postupů je sestavení bonitního modelu založeného na univerzálních poměrových ukazatelích vyjadřujících jištění finančních rizik a jeho aplikace pro účely stanovení diagnózy finančního zdraví ESSELTE, s.r.o. Pomocí bonitního modelu testuji finanční důvěryhodnost analyzovaného podniku a vývoj jeho finančního zdraví. Testování finančního zdraví pomocí bonitního modelu je založeno na porovnání zjištěných hodnot poměrových ukazatelů s hodnotami žádoucími, stanovenými na základě empirických poznatků. Předběžné výsledky jsou dále podrobovány zkoumání analýzou peněžních toků a analýzou finančních zdrojů a správnosti jejich užití a korigovány pomocí faktorové analýzy, jejímž prostřednictvím zkoumám příčiny vývoje finančního zdraví. Závěry ústí do komplexní charakteristiky finanční situace a chování podniku.

Ve třetí části práce je analyzována obchodní a marketingová strategie analyzovaného podniku. Jejím obsahem je distribuční, komunikační, cenová a platební politika, rozvoj obchodních značek, vztahů se zákazníky i význam výzkumu a vývoje nových produktů pro firmu. Trh, na kterém společnost působí, je velmi konkurenční, jak ukazuje i obsažená situační analýza. Mnohé konkurenční výhody podnik čerpá ze své příslušnosti k nadnárodní skupině Esselte, přičemž jejich rozbor je také obsažen v této části. Jelikož firma považuje za svou hlavní přednost schopnost pružné inovace, zamýšlím se v závěru této kapitoly nad rozdíly mezi tradičním a inovativním marketingem a doufám, že tato teoretická pasáž může motivovat nejen marketingové pracovníky k novým přístupům, jak odhalit dosud skryté tržní příležitosti a dobýt nové trhy.

1 PODMÍNKY PODNIKÁNÍ VELKOOBCHODU PO VSTUPU ČESKÉ REPUBLIKY DO EVROPSKÉ UNIE

Firma ESSELTE, s.r.o. zahájila podnikání na tuzemském trhu v dubnu roku 1997.

Nejvýznamnější změnou, která ovlivnila podmínky podnikání v České republice na makro úrovni za uplynulé desetiletí, byl vstup České republiky do Evropské unie a dopady na podnikatelské prostředí se vstupem do EU související. V první části této diplomové práce se proto věnuji objasnění významu začlenění naší do ekonomiky do struktur vnitřního trhu EU.

Prvotním dopadem na podnikatele bylo nepochybně zesílení konkurence spojené s otevřením trhu ČR zahraničním firmám na straně jedné a naopak čerpání výhod spojených s jednodušším přístupem na trhy ostatních členských zemí, starých i nových. Pravidla, kterými se řídí obchodní podnikání v Unii, jsou v mnoha ohledech značně odlišná od právního rámce podnikání platného do 30. dubna 2004 na území České republiky. Hlavní rozdíly jsou dány uplatňováním společné obchodní politiky EU a jsou spojeny i s integrací ČR do systému opatření na ochranu obchodu v rámci společné obchodní politiky EU. Volný pohyb zboží umožněný praktickým odbouráním vnitřních hranic mezi členskými zeměmi Evropské unie je omezován uplatňováním netarifních omezení. Jejich problematice se věnuji v závěrečné části této první kapitoly také s ohledem na jejich nedostatečnou znalost českými podnikateli i přesto, že tato opatření mohou mít za následek faktické zablokování exportů a importů. Management firmy ESSELTE, s.r.o. věnuje této oblasti značnou pozornost, přičemž společnost čerpá i ze zkušeností svých sesterských firem etablovaných na trzích starých členských států EU (Skandinávie, Německa, Velké Británie).

V souvislosti se vstupem do Unie je nezbytné efektivně zužitkovat všech možností nabízejících se podnikatelům tím, že jsme se stali součástí největšího jednotného ekonomického prostoru světa a především dobře poznat dopady jednotlivých změn v souvislosti se vstupem republiku do EU, resp. Evropského hospodářského prostoru (EHP). V úvodní části zaměřené na změny podmínek pro podnikání po vstupu do Unie se snažím popsat samotnou EU, její fungování a postavení ve světě a pozici ČR v Unii a jejích programech a institucích. Po této obecněji pojaté pasáži se zaměřuji na popis změn v obchodní, celní a daňové oblasti, a to hlavně s ohledem na společnou obchodní politiku EU, která je ve výlučné pravomoci Rady EU, Evropské komise (EK) a dalších nadnárodních evropských institucí. Pokouším se také poskytnout vodítko pro poznání podstatných rysů mechanismu volného pohybu výrobků po unijním trhu, systému harmonizace technických požadavků na výrobky na vnitřním trhu EU,

principů vzájemného uznávání na vnitřním trhu se zbožím a využití Informačního systému technických předpisů (TRIS).

1.1 Česká republika a její postavení v Evropské unii

Česká republika představuje malou otevřenou ekonomiku s velmi omezenými surovinovými zdroji, která je závislá na exportu zboží a služeb. Hlavním zdrojem růstu tuzemské ekonomiky je zvyšování objemu exportu. Vstupem do Evropské unie získala Česká republika výhody pro obchod s řadou zemí a několika integračními uskupeními, se kterými má Unie smluvně zajištěny preferenční obchodní vztahy. To ovšem neznamená, že se z obchodně politického hlediska snížil význam třetích zemí. Evropská unie, která po rozšíření v roce 2004 sdružuje 25 členských států, je největším světovým ekonomickým uskupením a největší světovou obchodní mocností. V Evropské unie žije 452 milionů obyvatel. Podle údajů z roku 2002¹ se rozšířená EU podílela 28 % na světovém HDP, 18 % na světovém obchodu zbožím a více než 25 % na světovém obchodu službami. Podílí se také více než 20 % na světových přímých investicích. Je hlavním hospodářským partnerem pro většinu zemí světa. Evropská unie zahrnuje tři oblasti, tzv. pilíře. První pilíř je tvořený Evropskými společenstvími, druhý pilíř zahrnuje společnou zahraniční a bezpečností politiku a třetí pilíř pokrývá spolupráci v oblasti justice a vnitřních věcí. Evropská unie a její instituce mají pouze ty pravomoci, které jim byly přiděleny ve smlouvách. Pravomoci Evropské unie se dělí na výlučné pravomoci, sdílené pravomoci a doplňující pravomoci. V oblastech výlučné pravomoci má EU právo přijímat a určovat pravidla a členské státy v nich mohou zasahovat jen s povolením Unie. Jedná se o oblast společné obchodní politiky vůči třetím zemím, společný celní sazebník vůči třetím zemím, měnové politiky pro dvanáct zemí eurozóny a do velké míry i vnitřní trh. Do oblasti sdílených pravomocí patří občanství, vízová, přistěhovalecká a azylová politika, hospodářská a měnová unie, zemědělství a rybolov, doprava, daně a hospodářská soutěž. V těchto oblastech mohou členské státy vydávat legislativu za předpokladu, že již tak neučinila Unie. V oblasti doplňujících pravomocí se aktivita EU omezuje jen na podporu členských států. V kompetenci členských států zůstávají oblasti jako organizace ozbrojených sil, vnitřní organizace států, veřejná správa, veřejný pořádek a bezpečnost a organizace justice.

Česká republika se 1. května 2004 stala spolu s dalšími devíti státy (Estonskem, Kyprem, Litvou, Lotyšskem, Maďarskem, Maltou, Polskem, Slovenskem a Slovinskem) členskou zemí

1 Viz. HAD, Miloslav, STACH, Stanislav, URBAN, Luděk. Česká republika v Evropské unii : členství, přínosy a výzvy.

Praha : Český institut pro integraci EU, 2005, str. 8

Evropské unie. Tento historický okamžik znamenal pro ČR nejen završení několikaletého úsilí o integraci do evropských struktur, nýbrž i svým způsobem dokončení reformního procesu po roce 1989. Plnoprávným členstvím získala ČR zastoupení ve všech unijních institucích a ČR rovněž získala zastoupení v dalších institucích a poradních orgánech EU: ve Výboru regionů, v Hospodářském a sociálním výboru, u Účetního dvora, Evropského soudního dvora a Soudu prvního stupně a v Evropské centrální bance. Vstupem do EU došlo ke zlepšení podmínek pro zahraniční obchod ČR. V rámci EU se ČR stala zemí s nejrychleji rostoucím zahraničním obchodem. Uvnitř jednotného trhu EU se zejména při získávání zahraničních investic projevuje výhodná centrální geografická poloha ČR jako optimálního distribučního místa pro celou EU.

Z tohoto důvodu také centrála skupiny Esselte rozhodla o umístění regionálního logistického centra pro oblast střední a východní Evropy v Praze a pověřila management ESSELTE, s.r.o.

koordinací obchodních aktivit v regionu, včetně plánovaného rozšíření výrobních aktivit skupiny v Rusku. Projevila se také skutečnost, že ČR je důležitou tranzitní zemí. Českým výrobcům dále pomáhá i zrychlené odbavování na českých hranicích, kde byla odstraněna cla a celní procedury, oběh zboží se zeměmi EU se urychlil a zlevnil, a tím se zvýšila konkurenceschopnost českého zboží. ESSELTE, s.r.o. využívá všech zmíněných výhod a plánuje dále posílit své exportní aktivity.

Lze říci, že ČR představuje pro většinu členských států obchodní prioritu mezi novými členskými zeměmi. Nejedná se přitom jen o zájem o český trh, ale i o zájem o umístění investic, výrobní kooperace a spolupráci na třetích trzích. České subjekty získaly možnost čerpat unijní prostředky ze strukturálních fondů a Fondu soudržnosti (FS). K 1. 5. 2004 přešly do režimu FS projekty schválené ještě jako projekty předvstupního nástroje ISPA. Koncem roku 2004 bylo v rámci FS schváleno celkem patnáct projektů v celkové výši 458,9 mil. EUR (zhruba 14 mld. Kč). Z hlediska objemu finančních prostředků z EU tvoří FS cca 1/3 z celé pomoci.² ESSELTE, s.r.o. využila dofinancování z prostředků Evropské unie při nedávné akvizici výrobního závodu v Lánově. Spolupráce na třetích trzích (Balkán, Ukrajina, Pobaltí) je mezi firmami skupiny Esselte s výhodou využívána. Vnitřní trh, který podléhá stejným základním pravidlům, představuje 25 členských států EU a tři státy EHP/ESVO (Island, Lichtenštejnsko a Norsko). Dohoda o EHP sjednocuje tyto státy do jednoho vnitřního trhu. Dohoda o účasti České republiky v EHP byla sjednána v návaznosti na Smlouvu o přistoupení k EU jako akt, jehož smluvními stranami jsou všichni stávající členové EHP, Evropské společenství a všech deset států nově přistupujících k EU.

Hlavní přínosy vstupu České republiky do Evropské unie lze spatřovat v oblasti mezinárodně politické a hospodářské, upevnění hospodářského a politického systému v České republice a posílení práv českých občanů. S ohledem na zaměření této diplomové práce se budu dále věnovat pouze hospodářské oblasti. Česká republika je ekonomicky závislá na obchodu s členskými státy EU. Do Evropské unie směřovalo v roce 2004 více než 80% českého zahraničního obchodu. Jako vývozně orientovaná ekonomika využívá Česká republika všech výhod plynoucích z jednotného vnitřního trhu EU, který je založen na volném pohybu osob, zboží, služeb a kapitálu, rozšiřují se odbytové možnosti českého průmyslu a zvyšuje se přitažlivost pro zahraniční investory. Začlenění do Evropské unie umožňuje Česku lépe využívat jeho komparativních výhod. Můžeme rozvinout naše příznivé předpoklady – geografickou blízkost rozvinutých evropských ekonomik, rozvinutou dopravní infrastrukturu, kvalifikovanou, a v porovnání se starými členskými zeměmi levnou, pracovní sílu a dlouhou průmyslovou tradici. ESSELTE, s.r.o. aktivně využívá výhod spojených se vstupem ČR do Unie. Kromě výše popsaných aktivit připravuje projekt zaměřený na spolupráci s dalšími firmami ve skupině ze Švédska, Německa a USA při vývoji nových produktů a rozšíření svého podnikání o oblast vývoje aplikačního software pro potřeby skupiny Esselte.

1.2 Změny pro podnikání po vstupu ČR do EU

ESSELTE, s.r.o. stejně jako další české firmy, které se zabývají obchodem se zahraničím, čekalo po vstupu České republiky do EU několik podstatných změn, které vyplynuly z uplatňování společné obchodní politiky EU v České republice. Na druhou stranu je potřeba zdůraznit, že vstupem do EU nedošlo k žádné skokové změně podnikatelského prostředí v ČR.

Podmínky pro podnikání se ve vztahu k EU mění postupně a většina legislativních změn byla přijata již před naším vstupem do Unie, a to v době harmonizace našeho právního řádu s právem EU. Ve vztahu k velkoobchodnímu typu podniku je asi nejpodstatnější změnou začlenění ČR do vnitřního trhu EU, neboť v mnoha směrech tím došlo k otevření trhu EU českým subjektům. Podnikatelé musejí od data vstupu ČR do EU počítat s daleko přísnějším vymáháním právních předpisů i s přímou intervencí Evropské komise v takových oblastech jako je ochrana rovné hospodářské soutěže a kontrola poskytování státní pomoci. Nový způsob vynucování práva EU v ČR znamená pro podnikatele rovněž možnost bránit se aktivním využíváním svých evropských práv. Právo EU chrání svobody volného trhu, tj. volný pohyb zboží, služeb, osob a kapitálu, stejně jako svobodu usazení se v jiné členské zemi za účelem podnikání. Tyto svobody mohou být omezeny nepřeberným množstvím administrativních

předpisů, licencí, poplatků nebo rozhodnutí, které jsou ve skutečností skrytou diskriminací podnikatelů z jiných zemí nebo neúčelným omezením volnosti trhu. Podnikatelé členských zemí mají právo zasáhnout proti takovým praktikám, mnohdy ještě před přijetím problematického rozhodnutí, anebo soudní cestou, nikoli však přes vzdálený Evropských soudní dvůr v Lucemburku, ale u místně příslušného soudu. Využití nových svobod chráněných právem EU však nejprve vyžaduje jejich alespoň rámcové poznání. Tyto stručně naznačené změny v právní oblasti jsou z hlediska českých firem hrozbou (cena za jejich převzetí a důslednější aplikaci) i přínosem (lepší ochrana práv doma i v jiných zemích EU) zároveň. Průměrný západoevropský podnikatel má zajištěn kvalitní přísun informací o platných a chystaných předpisech, může se spolehnout na svou komoru či svaz, že mu v případě potřeby zajistí potřebné poradenství, anebo, že budou za jeho oprávněné zájmy lobbovat. Ve snaze zajistit českým podnikatelům obdobný servis byla Hospodářskou komorou ČR, Svazem průmyslu a dopravy ČR, Konfederací zaměstnavatelských a podnikatelských svazů ČR a agenturou CzechTrade vytvořena Česká podnikatelská reprezentace při orgánech EU v Bruselu.³ Management ESSELTE, s.r.o. si cení výsledků spolupráce s těmito institucemi.

Po vstupu Česka do EU se změnil pohled na obchod s ostatními členskými státy EU.

Obchodování s členskými zeměmi EU (a také EHS a Švýcarskem) již není vnímáno jako zahraniční obchod, ale je součástí vnitrounijního obchodu, protože český trh se stal prvkem jednotného vnitřního trhu Evropské unie. Zboží tedy nepodléhá pravidelné celní kontrole, ani celním ani jiným poplatkům, které souvisejí s vývozními či dovozními operacemi. Novinkou se staly výkazy pro Intrastat - výkazy umožňující sledovat obchod mezi jednotlivými členskými státy EU. Pro obchodní operace s členskými státy EU nahradily dosud používané JCD. V rámci Intrastatu byly zavedeny nové pojmy - odeslání (vývoz) a přijetí (dovoz). Samo celní řízení se při obchodování se zeměmi mimo EU - kromě leteckých zásilek - přesunulo do zemí EU, které mají vnější hranici EU, a to při vývozu i dovozu zboží. Vývozci ze zemí Unie mohou při zjišťování informací o tom, jaké jsou podmínky pro obchodování s jednotlivými zeměmi mimo EU, využívat databázi Market Access Database (MAD). Tato databáze uvádí údaje o vývozních a investičních podmínkách v nečlenských zemích EU, o dovozních celních tarifech na zboží ze zemí EU, zahrnuje i průvodce dovozními formalitami ve třetích zemích a také statistickou databázi obchodních toků s jednotlivými státy členěných podle položek celního sazebníku.⁴ Exportní aktivity skupiny Esselte zaměřené na třetí trhy, především balkánské země, koordinuje ESSELTE, s.r.o. Využívání informací obsažených v MAD se stalo neocenitelným

3 Viz. http://www.cebre.cz/profil.asp

pomocníkem při realizaci těchto záměrů. Dovozci do EU se mohou informovat o celních sazbách uplatňovaných při importu zboží do EU na stránkách Evropské komise - databáze TARIC obsahuje i odkazy na příslušné právní předpisy, kterými se dovozy daného zboží řídí.⁵ Většina nakupovaných výrobků, které ESSELTE, s.r.o. distribuuje na českém a slovenském trhu, pochází ze členských zemí EU (Německa, Skandinávie) a databáze TARIC představuje ulehčení zpracování dovozních procedur i plánování nákupů zboží. V souvislosti se vstupem ČR do EU vstoupily v platnost důležité změny v oblasti daně z přidané hodnoty. Pravomoci Evropské unie v oblasti daní patří mezi tzv. sdílené pravomoci. Pro kontrolu stanovení nároku na osvobození obchodních transakcí od DPH při dodávkách do jiného členského státu EU dodavatel vyplňuje a finančnímu úřadu předkládá souhrnná hlášení. Jedním z požadovaných údajů je i daňové identifikační číslo (DIČ) obchodního partnera v zemi dodání. Pro usnadnění kontroly správnosti DIČ vytvořila Evropská unie systém ověřování DIČ z národních registrů plátců DPH v jednotlivých členských zemích. Propojení těchto registrů slouží zároveň správcům daně členských států EU ke kontrole správnosti údajů v daňových přiznáních firem při vykazování vnitrounijních obchodních operací. Komunitární systém výměny informací v oblasti DPH se nazývá VIES (VAT Information Exchange System).

Historie společné obchodní politiky (SOP) se datuje od roku 1957. Na vytvoření SOP se členské státy Evropského společenství dohodly už při podpisu Římských smluv v roce 1957.

Podle článku 133 Smlouvy o ES Evropská komise navrhuje oblasti jednání, Rada EU je schvaluje kvalifikovanou většinou a Evropská komise vede jednání na základě svěřeného mandátu ve věcech týkajících se mezinárodního obchodu. Znamená to, že členské státy EU se ve své zahraničně obchodní politice podřizují výhradně ustanovením mezinárodních smluv uzavřených Evropskou unií se třetími zeměmi a EU vystupuje jako celek i v rámci Světové obchodní organizace (WTO). Česká republika se 1. května 2004 začlenila do společných politik Unie – společné zemědělské politiky a do SOP. Na Česko se vztahuje společný celní sazebník, preferenční dohody o obchodu EU se třetími zeměmi a uskupeními, závazky EU převzaté ve WTO a ochranná opatření Unie. Evropská komise zastupuje obchodní zájmy ČR ve WTO a vůči třetím zemím. Vstupem do EU přestaly platit podmínky, které si Česká republika v rámci vlastní obchodní politiky s jednotlivými zeměmi vyjednala. Vývozce či dovozce si musí také ověřit, zda zboží, kterým obchoduje, nepodléhá licenčnímu řízení, ať už při vývozu nebo dovozu. Z pohledu institucionálního je rozhodujícím orgánem pro provádění společné obchodní politiky Rada, která rozhoduje na základě návrhů předložených Komisí. Členské státy nejsou oprávněny samostatně vystupovat, monopol na předkládání návrhů

5 Adresa TARICu je http://ec.europa.eu/taxation_customs/dds/en/tarhome.htm

k provádění SOP ve dvoustranném i mnohostranném rozměru, na doporučení ke sjednání mezinárodních dohod i na vedení vlastních jednání má Komise. Rada rozhoduje při hlasování kvalifikovanou většinou s výjimkou případů zavádění konečných antidumpingových a vyrovnávacích opatření, kde postačuje většina prostá. Systematicky je informován a konzultován Evropský parlament, jehož souhlasu je zapotřebí u určitých dohod přesahujících rámec společné obchodní politiky (včetně WTO) a u asociačních a kooperačních dohod. Z hlediska použitých nástrojů lze společnou obchodní politiku EU členit na autonomní a smluvní. Autonomní obchodní politika zahrnuje všechna opatření týkající se dovozu a vývozu zboží, která uplatňuje EU mimo rámec smluvních závazků vůči třetím státům. Patří sem společné vývozní a dovozní předpisy, ochranná opatření, opatření proti nekalým obchodním praktikám, kvantitativní omezení a zahraničně politicky motivované obchodní zákazy. Smluvní obchodní politika zahrnuje veškerá smluvní ujednání EU se třetími zeměmi o dovozu a vývozu zboží. Co se změnilo v této oblasti především pro podnikatelskou sféru? V prvé řadě byla od okamžiku vstupu zrušena všechna stávající opatření přijatá podle do té doby platné české legislativy.

Jedná se o opatření přijatá podle zákona č. 62/2000 Sb., o některých opatřeních při vývozu nebo dovozu a o licenčním řízení, jakož i stávající licencování dovozu a vývozu výrobků podle nařízení vlády č. 185/2000 Sb., kterým se stanoví výrobky, jež mohou být dováženy do České republiky nebo vyváženy z České republiky jen na základě licence podle zákona č. 62/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Okamžikem rozšíření EU o nové členské státy byla zrušena opatření uplatňovaná ze strany EU vůči nim. Zároveň však začala být i v těchto nových státech EU uplatňována veškerá opatření přijatá v rámci Evropské unie vůči třetím zemím.

Veškerá opatření přijatá v rámci EU vůči třetím zemím, která byla platná v okamžiku vstupu České republiky a dalších států do EU, byla modifikována tak, že se nevztahují (pokud se vztahovala) na nové členské státy a současně byla, v případech množstevních omezení, změněna jejich úroveň tak, aby zohledňovala dovozy realizované do těchto států v předchozích letech.

Systém opatření EU na ochranu obchodu v rámci SOP je dosti obsáhlý. Mimo antidumpingu ho lze rozdělit do několika specifických skupin. V některých případech jsou přijímána v rámci EU opatření podle dvoustranných dohod uzavřených ES s třetími státy. Česká republika musí po vstupu do Unie respektovat i její opatření přijatá na ochranu vnitřního trhu.

Posuzování potřeby přijetí ochranných opatření je v kompetenci Evropské komise. Potřebné podklady o vývoji dovozů výrobků do členských států EU, na základě kterých je posuzována potřeba ochrany proti zvýšeným dovozům, předkládají Komisi jednotlivé členské státy. Následné konzultace mohou být vedeny na základě žádosti členského státu nebo z iniciativy Komise.

Cílem uvedených konzultací je posoudit podmínky, za kterých jsou dovozy realizovány a

zda ekonomická a obchodní situace ve výrobním odvětví zavdává důvod k zahájení šetření.

Součástí oznámení o zahájení šetření je vždy sumarizace informací odůvodňujících zahájení šetření. Podklady pro jednání zástupce členského státu v poradním výboru jsou obvykle získávány na základě statistických dat a/nebo informací od dotčených domácích subjektů.

V průběhu šetření Komise shromažďuje podklady k určení, zda dovozy předmětného výrobku způsobují nebo hrozí způsobit vážnou újmu zainteresovaným výrobcům Společenství. Jedná se zejména o informace o objemu dovozů a vývoji dovozních cen a jejich následného vlivu na situaci výrobců Společenství, dále faktory jiné než vývoj dovozů, které způsobují nebo hrozí způsobit vážnou újmu výrobcům Společenství. Uvedené informace mohou být Komisí vyžadovány i od zainteresovaných subjektů České republiky. V závěru šetření Komise předkládá zprávu poradnímu výboru s návrhem zda šetření ukončit bez přijetí opatření, nebo navrhnout Radě ES sledování dovozů nebo přijetí ochranného opatření. Procedura šetření nevylučuje při zvlášť kritických okolnostech zavést sledování dovozů nebo prozatímní ochranné opatření.

Prozatímní ochranné opatření může mít formu dodatečného cla a v souladu s pravidly WTO může trvat maximálně 200 dnů. Není-li v této lhůtě přijato definitivní opatření, vybraná cla musí být vrácena. Pro ESSELTE, s.r.o. je tato oblast zajímavá možností účinné obrany proti dovozům levného konkurenčního zboží, především kancelářských potřeb, z Číny a dalších asijských zemí.

Sledování dovozů může být zavedeno na základě rozhodnutí Rady nebo Komise, pokud vývoj dovozů předmětného výrobku nebo přímo soutěžícího výrobku naznačuje hrozbu vážné újmy výrobcům Společenství a je v zájmu Společenství sledování zavést. Rozhodnutí o zavedení sledování dovozů je obvykle přijímáno Komisí. Sledování může mít formu zpětné kontroly dovozů nebo kontroly před uskutečněním dovozu. Komise může za stanovených podmínek zavést též sledování dovozů pouze do jednoho nebo více regionů Společenství. Ochranné opatření může být zavedeno v případě, že výrobky jsou dováženy do Společenství v tak zvýšeném množství a za takových podmínek, že to způsobuje nebo hrozí způsobit vážnou újmu výrobcům Společenství. Výrobní základna skupiny Esselte je jen pozvolna přesouvána do zemí s nižšími pracovními náklady a využití ochranných opatření skupinou je proto poměrně aktuální. Jsou-li splněny podmínky pro přijetí opatření, Komise může změnit dobu platnosti dovozních dokumentů vydaných v rámci sledování dovozů výrobku nebo zavést proceduru autorizace dovozů a zejména zavést systém dovozních kvót. V případě zavedení systému dovozních kvót se bere ohled na zachování tradičních obchodních toků a objemů kontraktů uzavřených před vstupem opatření v platnost.

1.3 Vnitřní trh Evropské unie a volný pohyb zboží

Volný pohyb zboží je základním předpokladem pro fungování vnitřního trhu EU.

Značného uvolnění pohybu zboží bylo dosaženo již odstraněním tzv. tarifních překážek (tj. cel a omezení s jim rovnocenným účinkem), které zabraňovaly dalšímu rozvoji kooperace a specializace mezi podniky v různých členských státech. Samotné odstranění těchto tarifních překážek přineslo znatelný nárůst vzájemné obchodní výměny, netarifní překážky obchodu však přetrvávaly. S rozdíly národních předpisů ohledně požadavků na výrobky a s problémy s tím spojenými se EU potýká již řadu let a v průběhu času se na tomto poli dospělo k dvěma způsobům řešení. Prvním z nich je harmonizace (sjednocování) národních předpisů členských států EU pro jednotlivé druhy výrobků. To znamená, že členské státy se prostřednictvím orgánů Unie dohodly na kompromisním znění požadavků na jednotlivé výrobky a tyto společné normy pak platí shodně ve všech členských státech EU. Tento způsob na jedné straně zaručuje volný pohyb výrobků po unijním trhu a na druhé straně zaručuje vysokou míru ochrany (je používán zejména pro potenciálně nebezpečné či složité výrobky). V současnosti jsou tak harmonizovány technické požadavky. Záhy po odstranění tarifních překážek se totiž ukázalo, že jejich zrušení nestačí pro uvolnění pohybu zboží v širším měřítku, protože běžné výrobky narážely i nadále na různé (většinou technické) požadavky stanovené v národních předpisech jednotlivých členských států, které se od sebe samozřejmě lišily. Základem fungujícího vnitřního trhu EU, a tím i volného pohybu zboží, je zajištění volné a spravedlivé soutěže jednotlivých subjektů na trhu. Některé subjekty na trhu však zneužívají svého postavení k deformaci hospodářské soutěže. Harmonizace technických požadavků díky jednotným požadavkům sice odstraňuje překážky volnému pohybu zboží, nalezení nezbytných kompromisů mezi členskými státy však bývá často zdlouhavé. Navíc harmonizace nepokrývá všechny typy výrobků na trhu. Proto se vedle sjednocování technických požadavků uplatňuje také princip vzájemného uznávání.

Princip vzájemného uznávání pomáhá odstraňovat neoprávněné překážky ve volném pohybu zboží na vnitřním trhu. Technické normy byly účinným prostředkem, kterým národní státy chránily svůj trh pro domácí výrobce proti konkurenci z jiných států, neboť tato byla nucena přizpůsobit výrobu exportovaného zboží technickým normám jednotlivých členských států dovozu. Jedním z prvních integračních záměrů pro uvolnění pohybu zboží bylo sblížení nebo také harmonizace technických norem členských států. Evropa se zprvu vydala cestou velice detailní úpravy na evropské úrovni (tzn. že směrnice obsahovaly velmi komplexní úpravu, která měla kompletně nahradit úpravy všech členských států). Tento úkol se však záhy ukázal jako nezvládnutelný a bylo třeba hledat jiné řešení. To bylo nalezeno ve zcela novém přístupu

evropského zákonodárství, které od té doby stanoví pouze všeobecně závazné rámce technických požadavků za účelem zajištění bezpečnosti výrobků a výrobkům udělí označení CE v případě, že splňují podmínky směrnic. To znamená, že požadavky na výrobky jsou zásadně vyjádřeny v technických předpisech nebo směrnicích a jsou považovány za splněné, byla-li dodržena technická norma. Ta dodržena být nemusí, pokud výrobce prokáže, že požadavky technického předpisu splnil jiným způsobem. Technické normy byly prohlášeny za nezávazné, což i uvolnilo cestu invenci. Otázka bezpečnosti výrobku pak vyžaduje různě náročné prokazování shody výrobku s požadavky směrnice, která se na výrobek vztahuje.⁶ Harmonizovány byly především výrobky náročné z hlediska bezpečnosti a ochrany života a zdraví. Asi čtvrtina výrobků z hlediska HDP a téměř 90 procent výrobků z hlediska sortimentu jsou i nadále vyráběny podle národních, od sebe se lišících, předpisů členských států. Volný pohyb neharmonizovaných výrobků se na vnitřním trhu EU řídí podle principu vzájemného uznávání. Rozdílné národní požadavky na výrobky jsou jednou z hlavních překážek volnému pohybu zboží v EU, požadavky kladené na dovážené či vyvážené výrobky, jako jsou rozměry, složení, značení a další. Každý stát má velké množství požadavků na výrobky, jejichž cílem je například ochrana spotřebitele nebo životního prostředí. Je-li výrobek uveden na trh pouze v jednom členském státě, stačí když vyhoví místním technickým normám a vše je v pořádku.

Jakmile však má být distribuován do dalších zemí, mohou se objevit problémy. Požadavky na výrobek se často liší stát od státu a přizpůsobování výrobku rozdílným normám v různých zemích by bylo v lepším případě velmi nákladné, v horším případě tak náročné, že by mohlo úplně podnikatele od expanze na daný trh odradit. Vědět o těchto problémech a také jak jim čelit by proto mělo být důležitou součástí strategických úvah českých firem ohledně dovozu či vývozu výrobků.

Princip vzájemného uznávání se aplikuje u výrobků, které nejsou harmonizovány na evropské úrovni. Základním východiskem principu vzájemného uznávání je myšlenka, že pokud je zboží dobré pro spotřebitele jednoho členského státu, je dobré i pro spotřebitele z ostatních členských států a musí v nich být proto umožněn prodej tohoto zboží. Jinými slovy členské státy uznávají, že i když jsou výrobky vyrobené v souladu s jinými předpisy, normami nebo postupy, než jsou jejich vlastní, tyto v zásadě zaručují srovnatelnou míru bezpečnosti a nemohou jim tak odepřít přístup na svůj trh. Vedle členských států EU se princip vzájemného uznávání aplikuje i na členské státy EHP a Turecko. Z právního hlediska vychází princip vzájemného uznávání přímo ze Smlouvy o ES (z článků 28 - 30), a jeho aplikace má přednost

6 Pouze v sektorech, jejichž výrobky mají přímý vliv na život a zdraví, jako potraviny, léčiva, motorová vozidla a chemické výrobky, zůstala technická regulace v dosavadní podobě technických norem závazného typu.

před národním právem nebo administrativní praxí orgánů státní správy, které by s ním byly v rozporu. V jednotlivých případech mohou členské státy omezit volný pohyb jednotlivých výrobků, a to na základě oprávněných zájmů. Důkazní břemeno přitom leží na orgánu dotčeného členského státu. Shledají-li orgány jiného členského státu, že dovážené zboží není dostatečně označeno, nesmí hned zakázat jeho prodej, ale musí nejprve vyzvat dovozce k tomu, aby označení výrobků doplnil. Typickým příkladem porušování principu vzájemného uznávání je postup orgánů členských států vyžadujících přezkoušení, případně přizpůsobení vlastním předpisům, u výrobků, které již byly vyzkoušeny kompetentní institucí v jiném členském státě.

Podnikatel se může principu vzájemného uznávání přímo dovolávat před všemi orgány státu, kam dováží své výrobky. Může dokonce požadovat náhradu škody v případě, že utrpěl újmu na základě národního předpisu, který odporuje principu vzájemného uznávání. Princip vzájemného uznávání se totiž uplatní za předpokladu, že výrobek je vyroben nebo uveden na trh v souladu s právními předpisy, normami či postupy, to znamená, že splňuje požadavky stanovené v některém členském státě. Pokud je tedy zboží vyrobeno v ČR nebo dovezeno do ČR z nečlenských zemí EU (mimo státy EHP a Turecko) a uvedeno u nás na trh, musí být v souladu s českými předpisy, normami či postupy. Dále se může ještě stát, že na některý výrobek nejsou stanoveny požadavky v žádném národním předpise dotyčného členského státu. Pak platí obecná zásada, že výrobek musí být bezpečný. Evropská komise si je vědoma, že princip vzájemného uznávání nefunguje vždy tak, jak by měl a proto se snaží poskytnout o problematice technických požadavků na výrobky maximum informací. Pokud má podnikatel dojem, že orgány jiného členského státu neoprávněně brání přístupu výrobku na místní trh, má možnost obrátit se na systém SOLVIT, který tyto případy rychle a neformálně řeší. Pomoc SOLVITu je zdarma a nebrání podnikateli, aby využil jiných prostředků, například podal stížnost Evropské komisi nebo se obrátil na soud.

Pokud podnikatel vyváží výrobky do zemí EU a zajímají jej připravované předpisy v jednotlivých členských zemích v oblasti jeho podnikání, k jeho dispozici slouží databáze Evropské komise, kde lze nalézt návrhy technických předpisů členských států EU - informační systém vytvořený Evropskou komisí na základě Směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/34/ES o postupu při poskytování informací v oblasti technických norem a předpisů ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/48/ES. Podle této směrnice musí členské státy oznamovat Evropské komisi každý návrh technického předpisu předtím, než je schválen a stane se součástí národního práva. Pokud se český podnikatel domnívá, že některý návrh by způsobil problémy nebo by vytvořil technickou překážku obchodu v rámci vnitřního trhu EU, může se obrátit na Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (ÚNMZ), který je

kontaktním místem pro směrnici 98/34/ES v České republice.⁷ ÚNMZ poskytuje informace o notifikacích technických předpisů pro podnikatele (včetně úplného znění Nařízení vlády ČR č. 339/2002 Sb.8). Je potřeba zdůraznit, že pokud členský stát neoznámí návrh technického předpisu, je takový předpis nevynutitelný a v případě soudního sporu ho soud musí odmítnout aplikovat. Oznámené návrhy technických předpisů jsou překládány do všech jazyků EU a jsou k dispozici na stránkách Evropské unie v databázi TRIS (Technical Regulations Information System - informační systém technických předpisů). Databáze je veřejně přístupná a denně aktualizována. Pro snadnější vyhledávání jsou návrhy uspořádány do kategorií podle toho, čeho se týkají, což usnadňuje vyhledávání.⁹ Databáze TRIS umožňuje každému zdarma se zaregistrovat¹⁰ a dostávat elektronickou poštou upozornění na nové návrhy. Podobný postup, jaký vytvořila Evropská komise, funguje i v rámci WTO.

7 Viz. http://www.unmz.cz/kontakt_98_34/index.htm

8 Viz Příloha 7

9 Databáze ke směrnici 98/34/ES je přístupná na internetové adrese http://europa.eu.int/comm/enterprise/tris/.

10 Na adrese: http://europa.eu.int/comm/enterprise/tris/pisa/app/mailing_liste/index.cfm?lang=EN

1.4 Zhodnocení dopadů změn po vstupu ČR do EU

Vstupem do Evropské unie se Česká republika začlenila do jednotného vnitřního trhu, v němž platí čtyři základní principy – volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu. Českým podnikatelským subjektům to přináší velké možnosti a výhody, ale též náročnější prostředí pro podnikání. Padly celní bariéry, byly odstraněny překážky při překročení hranic v rámci Evropské unie a snížily se transakční náklady. Obrat zahraničního obchodu dosáhl v roce 2004 3 526,2 mld. Kč (z toho vývoz 1 790,2 mld. Kč a dovoz 1 779,0 mld. Kč) a byl proti období před členstvím v EU vyšší o 609,1 mld. Kč. Větší podíl na přírůstku obratu zahraničního obchodu měl vývoz (56,4 %), který se zvýšil o 23,8 % (o 343,8 mld. Kč), podíl dovozu na přírůstku obratu činil 43,6 % a byl vyšší o 17,5 % (o 265,3 mld. Kč). Při analýze hospodářských dopadů vstupu ČR do EU lze zdůraznit pozitivní skutečnost, že ČR měla v roce vstupu do EU (přes celkovou pasivní obchodní bilanci se světem v objemu -20,6 mld. Kč) vysoce přebytkovou obchodní bilanci se zeměmi EU (+219,3 mld. Kč). Podíl zemí EU na českém zahraničním obchodě vzrostl. Zatímco v roce 1993 představoval podíl zemí EU15 na českém vývozu pouze 52,7 %, nyní již po rozšíření o deset nových zemí tento podíl v roce 2004 vzrostl na 86,0 % (k zemím EU15 na 68,3 %). Zvýšil se i podíl zemí EU na českém dovozu z 56,2 % v roce 1993 na dnešních 72,2 % (k zemím EU15 na 58,6 %).¹¹ Příznivá je struktura českého zahraničního obchodu, nejvíce roste vývoz výrobků z technologicky náročných odvětví, jako jsou stroje, elektrická a telekomunikační zařízení, dopravní prostředky nebo průmyslové zboží, tj. zboží s vysokým podílem přidané hodnoty. Vstup České republiky do EU přináší pro české podniky nové příležitosti i hrozby. Integrace do vnitřní trhu celého EHP představuje začlenění tuzemské ekonomiky do největšího jednotného hospodářského celku světa, z čehož vyplývající přínosy jsou zřejmé a byly v této části práce i pojmenovány . Při popisu ohrožení jsme kladl důraz na změny vyplývající z implementace společné obchodní politiky EU do našeho právního řádu. Domnívám se, že obchodní politika státu i některých firem může být ve vleku zájmů velkých zemí a silných nadnárodních korporací. Tuzemské podniky tudíž musí flexibilně reagovat na změny kontextu, ve kterém bude jejich podnikání zarámováno. Soustředil jsem se proto na popis opatření na ochranu obchodu v rámci společné obchodní politiky EU a zejména na objasnění systému netarifních překážek volného obchodu. Praktické návody, jak se efektivně v tomto systému pohybovat, následovaly po tomto popisu.

11 Viz. HAD, Miloslav, STACH, Stanislav, URBAN, Luděk. Česká republika v Evropské unii : členství, přínosy a výzvy.

Praha : Český institut pro integraci EU, 2005, str. 61.

2 FINANČNÍ ANALÝZA FIRMY ESSELTE, S.R.O.

2.1 Principy a cíle finanční analýzy

Finanční analýza společnosti ESSELTE, s.r.o. vychází z údajů poskytnutých podnikem ve formě finančních výkazů zpracovaných za období let 2001 až 2003 v podobě rozvahy a výkazu zisků a ztrát. Údaje zachycené v těchto výkazech jsou sestaveny na podkladě finančního účetnictví podniku vedeného v souladu s českými účetními předpisy platnými ve sledovaném období, především pak podle zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, v platném znění. Je potřeba mít na paměti, že finanční výkazy jsou výstupem účtování a zvolených účtovacích metod. Do jisté míry jsou tak ovlivněny volností, se kterou lze zaúčtovat některé reálné transakce, a to zejména možností volby metody odepisování a problematičností některých položek, zejména s přívlastkem „ostatní“ nebo „jiné“. Finanční výkazy jsou výraznou agregací původních účtů a jako takové mohou mít v některých ohledech omezenou vypovídací schopnost, což zpětně ovlivňuje i praktickou využitelnost výstupů finanční analýzy. Požadované výstupy také ovlivňuje skutečnost, že analýza čerpá data z minulosti, například u rozvahy existuje problém, že nereflektuje aktuální hodnotu aktiv a pasiv a ne vždy je prakticky snadno proveditelné očištění účetních dat a určení realistické hodnoty položek aktiv a pasiv. Změna způsobů účtování v průběhu po sobě následujících období znesnadňuje porovnání situace podniku v čase. Některé z těchto negativních okolností se nutně projevily i při zpracovávání této finanční analýzy podniku ESSELTE, s.r.o.

Cílem finanční analýzy je vyjádřit, zda se jedná o finančně zdravý podnik. Ke stanovení finančního zdraví podniku je použito soustavy vhodných nástrojů, které napomáhají odhalit, zda je podnik schopen v současnosti i perspektivně naplňovat smysl své existence. Prakticky to znamená, že je schopen trvale dosahovat takového zhodnocení vloženého kapitálu, které je požadovány investory jednak vzhledem k obecné míře rizika, s jakou je spojeno podnikání firmy v dané ekonomice a oboru podnikání a jednak vzhledem ke konkrétní specifické výši rizika spojené s činností sledovaného podniku. Mezi základní hodnocená kritéria patří dostatečná rentabilita, likvidita a míra zadlužení. Finančně zdravý podnik hodnotu vytváří, nemocný podnik hodnotu ničí. Z hlediska akcionáře je ekonomického zisku jako faktoru tvorby hodnoty dosaženo za situace, kdy účetní zisk převyšuje nejen všechny explicitně vyjádřené náklady, ale i náklady na kapitál v podobě nákladů obětované příležitosti. Tato koncepce tvorby hodnoty úzce souvisí se snahou po dosažení základního cíle podnikání v tržní ekonomice, tedy s cílem

maximalizace tržní hodnoty firmy pro její vlastníky. Finanční analýza napomáhá ke kontinuálnímu zlepšování a zefektivňování podnikatelských činností, které vyúsťuje do růstu hodnoty podniku, vyjádřené například na kapitálovém trhu růstem hodnoty jeho akcií. Finanční analýza je také nástrojem pro řízení společnosti, navrhuje opatření k dosažení podnikových cílů a slouží jako podklad pro strategické plánování rozvoje podniku. Odpověď na otázku, jak podnik naplňuje smysl své existence, lze posuzovat i z hlediska dalších uživatelů finanční analýzy a jejich informačních potřeb. Informace poskytované finančním účetnictvím využívají vedle investorů (vlastníků podniku, bank a jiných věřitelů) obchodní partneři z řad dodavatelů a odběratelů, finanční úřady a další orgány státní správy a samosprávy, ale i konkurenti a další externí uživatelé. Finanční analýza poskytuje údaje také interním uživatelům – manažerům podniku a jeho zaměstnancům. Různí uživatelé mají odlišné preference, což se odráží v odlišných, dosti často protichůdných požadavcích na stav a chod podniku. Zájmem podniku a jeho akcionářů je dostatečná rentabilita a nízké zadlužení, neboť obojí zvyšuje finanční důvěryhodnost podniku. Nízká zadluženost však může negativně dopadat na ziskovost v podobě nedostatečného využití cizího kapitálu. Dostatek volných likvidních prostředků umožňuje operativnost rozhodování, neadekvátní podíl peněžních a dalších vysoce likvidních aktiv na celkových aktivech však snižuje výnosnost investovaného kapitálu. Je proto třeba hledat optimální majetkovou strukturu a hospodářskou situaci podniku posuzovat ze všech pohledů a vyhodnotit i vztahy mezi zkoumanými veličinami. Jádrem metodiky finanční analýzy jsou poměrové ukazatele, jejich konstrukce, porovnání a vývoj v čase. Pomocí komplexního ohodnocení finanční analýza směřuje ke stanovení diagnózy finančního zdraví podniku a podle jeho stavu a vývoje testuje finanční důvěryhodnost podniku. Vývoj finančního zdraví je dán vztahem finančního zdraví v běžném roce k finančnímu zdraví v roce minulém. Finanční analýza také zkoumá příčiny vývoje finančního zdraví, například podle kritérií správného financování.

2.2 Horizontální a vertikální analýza

Finanční analýza je do značné míry negativně ovlivněna skutečností, že není upravena všeobecně uznávanými jednotnými standardy, což způsobuje nejednoznačnost výkladu a interpretace jejich výsledků. Přestože neexistuje oficiální metodika finanční analýzy, vyvinuly se určité obecně přijímané analytické postupy, podle kterých je zpracována i tato analýza společnosti ESSELTE, s.r.o. Mezi základní požadavky kladené na finanční analýzu patří její komplexnost a soustavnost. Výchozím bodem finanční analýzy je vertikální a horizontální rozbor finančních výkazů. V případě horizontální analýzy sledujeme vývoj zkoumané proměnné

chronologicky ve vztahu k minulému období. Vertikální analýza porovnává jednotlivé položky se stanovenou základní veličinou a sleduje strukturu finančního výkazu (vztaženou například k celkovým tržbám nebo k celkovým aktivům). Nejprve se musíme zabývat informacemi zachycenými v účetních výkazech a porovnat vývoj jednotlivých položek obsažených v účetnictví zpracováním rozdílů a indexů. Je potřeba také zkoumat vývoj struktury, určit, jak se mění váha jednotlivých položek v celkovém kontextu. Analyzované účetní výkazy jsou obsaženy v přílohách své práce, významné položky obou výkazů a jejich vývoj popisuji v této části, věnované horizontální a vertikální analýze rozvahy a výkazu zisků a ztrát. Pro snazší orientaci v textu se některá zjištění prolínají a tak sdělení v obou následujících odstavcích nejsou striktně vázána pouze na horizontální, resp. pouze na vertikální, analýzu jednoho z výkazů.

V rámci horizontální analýzy rozvahy podniku sestavené k 31.12. 2001, 2002 a 2003 zkoumám významově podstatné položky aktiv a pasiv a jejich vývoj v čase (absolutní změny – rozdíly vztažené ke stavu v předchozím roce i relativní změny vyjádřené procentní změnou meziročně). Bilanční suma, resp. celková aktiva, vykazuje v celém období značný pokles.

V roce 2002 o 64 204 tisíc Kč (o 38,3 %) a v roce 2003 o 12 825 tisíc Kč (o 12,4 %). Tato změna je způsobena především poklesem oběžných aktiv, který je opět podstatnější v roce 2002 (relativně dokonce o 39,5 %). Stálá aktiva se sice snížila relativně více v roce 2003, ale vzhledem k jejich podílu na celkových aktivech byl dopad této změny na bilanční sumu v absolutním vyjádření zanedbatelný (o 1 152 tisíc Kč v roce 2002 a o 1 277 tisíc Kč v roce 2003). Význam dlouhodobého majetku pro podnikání velkoobchodu je malý, ESSELTE, s.r.o. nevlastní žádné pozemky a v majetku má budovy jen za minimální cenu.

V rámci oběžných aktiv pozoruji mírný nárůst zásob, v takřka v přímé úměře s růstem tržeb.

Krátkodobé pohledávky se snížily v roce 2002 o více než polovinu (o 68 013 tisíc Kč absolutně, tj. o 51,5 %), v dalším roce pokračoval jejich pokles pozvolněji (o 8 387 tisíc Kč, tj. o 13,1 %).

V rámci krátkodobých pohledávek pozorujeme dramatický pokles pohledávek za ovládanými a řízenými osobami (v obou letech) doprovázený nejprve mírným poklesem pohledávek z obchodních vztahů (v roce 2002 o 1 855 tisíc Kč, tj. o 7,3 %) a poté jejich navýšením (o 9 272 tisíc Kč, což znamená růst o silných 39,5 %). Pohledávky za státem nejsou významné ani v jednom z analyzovaných obdobích, proto nemá praktický smysl hodnotit jejich vývoj.

Krátkodobý finanční majetek tvořený převážně zůstatky na účtech v bankách v čase kolísá (nejprve roste o 4 666 tisíc Kč, resp. o 63,2 %, aby poklesl v dalším roce o 4 649 tisíc Kč, tj. o 38,6 %). Dohadné účty aktivní (nevyfakturované výnosy) výrazně ovlivnily snížení krátkodobých pohledávek v roce 2002 poklesem o 30 403 tisíc Kč (tj. o 99,6 %). Ostatní aktiva nejsou významná, představují je hlavně náklady příštích období (automobily na leasing).

Vývoj v oblasti pasiv je charakterizován nahrazováním cizích zdrojů vlastním kapitálem.

Vlastní kapitál roste z důvodu ziskového hospodaření a není odčerpáván vlastníky. V roce 2002 představuje nárůst vlastního kapitálu částku 10 693 tisíc Kč (nárůst o 30,0 %), v běžném roce vidíme nárůst o 8 629 tisíc Kč (nárůst o 18,6 %). Základní kapitál nedoznal za celé období žádných změn, rezervní fond byl doplněn zejména v roce 2002 a na konci roku 2003 dosáhl zákonem požadovaných 10 % základního kapitálu. Čistý zisk se kumuluje v položce nerozdělený zisk minulých let (nárůst dokonce o 103,7 % v roce 2002, resp. o 49,9 % v roce 2003, tj. o 10 873 tisíc Kč, resp. o 10 685 tisíc Kč). Vývoj zisku a rentabilitu zkoumám blíže v dalších částech své práce, horizontální analýza odhaluje jeho pokles nejprve o 752 tisíc v roce 2002 (o 6,6 %) a poté o 2 063 tisíc Kč v roce 2003 (o 19,3 %). Cizí zdroje poklesly v roce 2002 o 74 010 tisíc Kč, to znamená o plných 57,1 %, aby v roce 2003 pokračovaly v dalším poklesu o 20 894 tisíc Kč (opět o nemalých 37,6 %). Vzhledem k tomu, že cizí zdroje ESSELTE, s.r.o.

sestávají převážně z krátkodobých závazků, jejich vývoj kopíroval změny v položce cizí zdroje.

V rámci krátkodobých závazků naproti tomu došlo k radikálnímu vývoji. Závazky z obchodních vztahů narostly sice ještě v roce 2002 jen o 2 651 tisíc Kč (nepříliš významných 14,5 %), ale v běžném roce poskočily o 45,9 % a rostly tak v absolutním vyjádření o 9 615 tisíc Kč. Ještě dramatičtější vývoj prodělaly závazky k ovládaným a řízeným osobám. Po poklesu o 43 776 tisíc Kč (o 58,1 %) v roce 2002 klesly v roce 2003 na nulu, tj. o 31.600 tisíc Kč. Tento vývoj je zajímavý porovnat se změnami pohledávek za ovládanými a řízenými osobami.

Je možné, že pouze došlo k započtení vzájemných závazků a pohledávek mezi firmami ve skupině Esselte. Dohadné účty pasivní (nevyfakturované dodávky) poklesly v roce 2002 o 98,2 % (o 31 769 tisíc Kč) a jejich význam v roce 2003 zůstal okrajový, paralelně k vývoji dohadných účtů aktivních, což zřejmě souvisí se změnou způsobu účtování a znesnadňuje tak další hodnocení. Zůstatek přechodných účtů pasiv byl v celém období nevýznamný.

Vertikální analýza aktiv potvrzuje zásadní podíl oběžných aktiv a zejména krátkodobých pohledávek na majetku firmy. Poměr dlouhodobého majetku na celkových aktivech osciluje okolo 5 %, oběžná aktiva tak představují téměř 95 % bilanční sumy. V rámci oběžných aktiv je zajímavý pokles váhy pohledávek za ovládanými a řízenými osobami (jejich podíl na aktivech v roce 2001 byl 45,0 %, v roce 2002 38,6 % a v na konci roku 2003 klesl na 21,9 %) a dohadných účtů aktivních (nevyfakturovaných výnosů), které za rok 2001 představovaly majetkovou hodnotu 30 517 tisíc Kč a podílely se na aktivech 18,2 % - v roce 2002 klesly téměř na nulu. Pokles významu dohadných účtů aktivních se opět zrcadlí ve faktickém vynulování dohadných účtů pasivních ve stejném období (a dá se tak patrně přičíst na vrub změně účetních postupů). Zřejmě proto také stoupl relativní význam zásob (z 12,0 %

roce 2001 na 19,8 % v roce 2002) a pohledávek z obchodních vztahů (z 15,1 % na 22,7 %) přesto, že v absolutním vyjádření rostly tyto položky jen mírně. Opětovný pokles pohledávek za ovládanými a řízenými osobami v roce 2003 dále zvýšil váhu zásob (na 24,5 %) a pohledávek z obchodních vztahů (na 36,1 %) na celkových aktivech. Podíl krátkodobého finančního majetku se pohyboval okolo 10 % aktiv, což se dá považovat u velkoobchodu za přijatelné.

Vertikální analýza pasiv potvrzuje závěry o nahrazování cizího kapitálu vlastním.

Jestliže se vlastní kapitál podílel na pasivech v roce 2001 21,3 %, pak v roce 2003 již byl na úrovni 60,7 %. Akumulace zisku v položce nerozdělený zisk minulých let postupně snižovala váhu základního kapitálu na vlastním kapitálu při jeho nezměněné výši, podíl základního kapitálu na vlastním kapitálu byl v roce 2001 36,5 %, v roce 2002 28,1 % a v roce 2003 23,7 %, avšak z důvodu poklesu bilanční sumy rostl podíl základního kapitálu na celkových pasivech (z 7,8 % až na 14,4 %). Cizí zdroje v protisměrném vývoji snížily svou váhu na celkových pasivech z 77,3 % v roce předminulém na 38,2 % v roce běžném. V předchozím odstavci jsem se z důvodu lepší přehlednosti věnoval vývoji a změně jejich váhy u dalších položek pasiv a tak už jen závěrem dodávám, že i relativní význam závazků z obchodních vztahů narůstal (z 10,9 % pasiv v roce 2001 na 33,7 % pasiv v roce 2003) a význam závazků k ovládaným a řízeným osobám (z úvodních 45,0 % na konečných 0 %) a dohadných účtů pasivních (z 19,3 % na 2,1 %) ve vztahu k celkovým pasivům setrvale klesal.

Vertikální analýza výsledovky za rok 2003 ukazuje, že obchodní marže dosahuje velmi uspokojivé výše 35,8 % z tržeb za prodej zboží ve výši 214 488 tisíc Kč (tzn. 76 882 tisíc Kč).

Podniku se daří své zboží navzdory silné konkurenci uplatnit na trhu za výhodných cenových podmínek. Hrubá marže dokládá obchodní zdatnost prodejního oddělení a vzhledem k nárůstu tržeb (meziročně o zhruba 5 %) se zdá, že prodejní ceny jsou nastaveny správně. Podíl výkonové spotřeby na tržbách je docela vysoký, dosahuje 18,4 %. Podíl nakupovaných služeb na tržbách je 15,9 %, což není málo. Pokud jsou v rámci služeb hrazeny převážně plánované marketingové náklady (na reklamu, propagaci a odbytové náklady), stálo by za samostatnou analýzu důkladně prozkoumat jejich skutečný přínos ve vztahu tržbám a zisku. Přidaná hodnota se podílí na tržbách za prodej zboží ve výši 17,4 % a nejvíce z ní ukrajují osobní náklady (10,5 % tržeb, samotné mzdy 7,7 % - to je měsíčně 1 371 tisíc Kč). Fixní charakter osobních nákladů může být překážkou dalšího ziskového hospodaření, pokud by mzdové požadavky zaměstnanců neúměrně narůstaly bez odpovídajícího zvyšování produktivity práce. Manévrovací prostor podniku v mzdové oblasti je totiž omezen situací na trhu práce v Praze, kde zaměstnává většinu svých pracovníků. Odpisy podnik zatěžují jen minimálně, konkrétně představují 1,2 % tržeb za zboží.

Provozní výsledek hospodaření ve výši 14 029 tisíc Kč se podílí na tržbách 6,5 % a vzhledem k hrubé marži není příliš vysoký. Finanční výsledek hospodaření (ztráta ve výši 557 tisíc Kč) nemá velký negativní dopad na celkové hospodaření podniku. Promítají se do něj především kursové rozdíly, neboť podnik nečerpá žádné bankovní úvěry. Čistý zisk (výsledek hospodaření za účetní období) ve výši 8 630 tisíc Kč znamená 4,0 % podíl na tržbách a vzhledem k situaci na trhu (silná konkurence a pozice odběratelů z řad obchodních řetězců) se jeví jako uspokojivý.

Z provedených analýz usuzuji na dostatečnou rentabilitu investovaného kapitálu.

Na druhou stranu výše čistého zisku klesala ve dvou po sobě jdoucích obdobích a v běžném roce dokonce výrazněji. Zdá se, že to souvisí s objemem nakupovaných služeb, neboť hrubá marže se jeví jako velmi uspokojivá. Teprve budoucnost ukáže, nakolik měly tyto marketingové náklady povahu prorůstové investice a nakolik byly jen výdaji nutnými na udržení tržní pozice podniku. S ohledem na výši těch nákladů, které mají spíše fixní charakter, a jejich podíl na tržbách, se domnívám, že podnik není příliš ohrožen ani zhoršeným vývojem na trhu. Objem výdajů na mzdy je sice relativně značný, ale podnik není zatížen splácením úvěrů ani dalších fixních závazků. Nízká zadluženost zvyšuje hodnocení podniku, převažující financování vlastním kapitálem je pozitivní. Další analýzy musí prověřit, zda vysoký podíl vlastního kapitálu zejména na konci roku 2003 nedopadá negativně na ziskovost. Silné finanční zázemí a vývoj zadluženosti jsou však jistě pozitivním rysem financí podniku. Pozitivní je také pokles krátkodobých závazků a pohledávek, byť samotné závazky a pohledávky z obchodních vztahů (externích) rostou, nicméně nepříliš významně. Výše krátkodobého likvidního majetku se zdá být dostatečná a umožňující operativní rozhodování managementu podniku. Práce se zásobami ukazuje na zvládnuté logistické procesy. Finance podniku se jeví jako stabilní, rentabilita podnikání vysoká a likvidita dostatečná a s ohledem na silné postavení podniku na trhu, zázemí nadnárodní skupiny Esselte a spíše pozvolný technický pokrok v oboru se další vývoj podniku jeví bez větších rizik s dalším potenciálem růstu. Tuto hypotézu dále podrobuji zkoumání využitím ostatních nástrojů finanční analýzy.

2.3 Bonitní model a související analýzy

Stav finančního zdraví ESSELTE, s.r.o. zjišťuji na základě bonitního modelu, založeného na univerzálních poměrových ukazatelích, vyjadřujících jištění finančních rizik. Tyto poměrové ukazatele testují tři aspekty finančního zdraví, a to rentabilitu, likviditu a finanční stabilitu.

Ve jmenovateli použitých základních poměrových ukazatelů jsou rizikové faktory. Za rizikové lze považovat zejména fixní závazky – bankovní úvěry a další cizí zdroje s pevně stanovenou

dobou splatnosti jistiny, úroků a dalších splátek, ale obecně i další položky pasiv. Je potřeba si uvědomit, že i vlastní kapitál je svého druhu riskantním závazkem vytvářet hodnotu pro vlastníky. Z položek aktiv klasifikujeme jako riskantní zásoby. V čitateli poměrových ukazatelů využitých k sestavení bonitního modelu jsou položky představující krytí rizik. Patří sem především zisk v jeho různých vyjádřeních, ale také krytí některými nehmotnými aktivy, jako jsou nehmotná oběžná aktiva nebo pracovní kapitál. Bonitní model si klade za cíl klasifikovat podnik podle stupně finančního zdraví v celém spektru od velmi nadějného až po velmi chabé. Zjištěné poměrové ukazatele se hodnotí počtem bodů a pak se podle stanoveného pravidla k dosaženému celkovému počtu bodů přisoudí podniku určitý stupeň finančního zdraví. Výběr poměrových ukazatelů i požadavky na jejich výši se určují na základě ekonomických vztahů, doplněných o empirické poznatky získané při finanční analýze podniků v Česku.¹² Výhodou bonitních modelů obecně je také to, že vedle stanovení diagnózy firmy umožňují určit její pozici v rámci konkrétního odvětví nebo oboru.

Ukazatelé rentability se vyjadřují jako poměr dosaženého výnosu k vloženému kapitálu.

Ukazatel zdaněné rentability vlastního kapitálu RVK (anglicky ROE – Return on Equity) vyjadřuje vztah zisku po zdanění Z (EAT – Earnings After Taxes), odpovídajícího hospodářskému výsledku z účetní období, k účetní hodnotě vlastního kapitálu VK. Vypočte se podle vzorce:

Z

RVK = x 100 [%]

VK

Vypovídací schopnost tohoto ukazatele je limitována použitím účetní hodnoty zisku a vlastního kapitálu. Účetní zisk zásadně ovlivňují například použité metody odepisování majetku, způsoby ocenění jednotlivých položek aktiv (zejména zásob) a politika tvorby účetních a daňových rezerv. Také účetní hodnota vlastního kapitálu nevyjadřuje tržní hodnotu vlastního kapitálu.

Z pohledu vlastníků tím pádem nereflektuje dobře požadavek na srovnatelnost výnosů z provozování podniku a alternativních výnosů z investování. Hodnota ukazatele za rok 2003 činí u ESSELTE, s.r.o. 15,7 %, za rok 2002 je to 23,1 %. Krajní přijatelnou hodnotu jsem stanovil na 4,1 %. Vycházím přitom z průměrné úrokové sazby z úvěrů za rok 2002 (blíže

12 Viz. GRÜNWALD, Rolf. Analýza finanční důvěryhodnosti podniku. 1. vyd. Praha : Ekopress, 2001, str. 13-14