ČESKOSLOVENSKO-POLSKÝ SPOR O TĚŠÍNSKO JAKO JEDEN Z PRVKŮ DEZINTEGRACE STŘEDNÍ EVROPY PO 1. SVĚTOVÉ VÁLCE

Západo č eská univerzita v Plzni Fakulta filozofická

Diplomová práce

Č ESKOSLOVENSKO-POLSKÝ SPOR O T Ě ŠÍNSKO JAKO JEDEN Z PRVK Ů DEZINTEGRACE ST Ř EDNÍ EVROPY PO

1. SV Ě TOVÉ VÁLCE

Tomáš Matoušek

Plzeň 2013

Západo č eská univerzita v Plzni Fakulta filozofická

Katedra historických věd

Studijní program Historické vědy Studijní obor Moderní dějiny

Diplomová práce

Č ESKOSLOVENSKO-POLSKÝ SPOR O T Ě ŠÍNSKO JAKO JEDEN Z PRVK Ů DEZINTEGRACE ST Ř EDNÍ EVROPY PO

1. SV Ě TOVÉ VÁLCE

Tomáš Matoušek

Vedoucí práce:

PhDr. et Dipl.-Pol. Martin Jeřábek, Ph. D.

Katedra historických věd

Fakulta filozofická Západočeské univerzity v Plzni Plzeň 2013

Prohlašuji, že jsem práci zpracoval samostatně a použil jen uvedených pramenů a literatury.

Plzeň duben 2013 ………..

Rád bych poděkoval vedoucímu práce dr. Jeřábkovi za vstřícnost a ochotu při poskytovaní odborných rad a podnětů v důležitých momentech psaní této diplomové práce.

Obsah

1 ÚVOD ... 1

1.1 Cíle práce, výzkumné otázky, výchozí hypotézy a premisy práce... 3

1.2 Výchozí teoretické přístupy a metody zpracování práce ... 5

1.3 Struktura práce a použité zdroje ... 7

1.4 Vymezení používaných pojmů... 10

2 HISTORIE, GEOGRAFIE, DEMOGRAFIE A HOSPODÁŘSKÝ CHARAKTER TĚŠÍNSKA, POČÁTKY A KOŘENY KONFLIKTU .. 12

2.1 Poloha a prostorové vymezení regionu Těšínska ve vztahu k historii a jeho geografická charakteristika ... 13

2.2 Těšínsko jako historická součást Slezska... 15

2.3 Historický vývoj samotného Těšínska jako slezského knížectví do konce 1. světové války ... 17

2.4 Národnostní a náboženské poměry na Těšínsku, jejich vývoj do začátku 20. let minulého století ... 20

2.5 Přechod v industriální charakter Těšínska a okolí i jeho hospodářský rozvoj a význam ... 25

3 STŘEDNÍ EVROPA V KONTEXTU VÝVOJE MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ A JEJÍ DEZINTEGRACE PO 1. SVĚTOVÉ VÁLCE... 28

3.1 Střední Evropa a její dezintegrace po 1. světové válce, Československo a Polsko součástí Versailleského systému ... 28

3.2 Vzájemné vztahy a situace Československa a Polska

v kontextu dezintegrace střední Evropy po první světové válce . 31

4 PŘÍMÝ KONFLIKT O TĚŠÍNSKO, SEDMIDENNÍ VÁLKA,

PLEBISCIT A MEZINÁRODNÍ ARBITRÁŽ ... 35

4.1 Od prozatímního řešení sporné otázky při vzniku

československého a polského státu k „sedmidenní válce“... 35 4.1.1 Období zrodu národních států Československa a Polska na podzim 1918, začátek vyhrocení konfliktu... 35 4.1.2 Vojenský konflikt mezi Československem a Polskem – tzv.

„sedmidenní válka“ ... 39

4.2 Období řešení na probíhající mírové konferenci, otázka

plebiscitu a řešení pomocí mezinárodní arbitráže ... 43 4.2.1 Těšínsko pod kontrolou mezinárodní kontrolní komise, první vzájemné pokusy řešení sporu... 44 4.2.2 Možnost řešení sporu plebiscitem, předplebiscitní vyostření konfliktu, cesta k mezinárodní arbitráži... 47 4.2.3 Okolnosti zavržení plebiscitu, mezinárodní arbitráž,

rozhodnutí o rozdělení Těšínska dohodovými mocnostmi... 50

5 DŮSLEDKY SPORU NA ČESKOSLOVENSKO-POLSKÉ

VZTAHY, REGION TĚŠÍNSKA A POLSKOU MENŠINU ... 55

5.1 Vliv a důsledky sporu na československo-polské vztahy

v kontextu vývoje mezinárodních vztahů ve střední Evropě... 56 5.2 Nástin dalšího vývoje samotného těšínského regionu v

kontextu pokračujícího sporu o něj v průběhu 20. století... 60 5.3 Osud polské menšiny v české části Těšínska-Záolší jako důsledek rozdělení regionu... 65

6 ZÁVĚR ... 70

7 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A PRAMENŮ... 76

8 SUMMARY... 83

9 SEZNAM PŘÍLOH A PŘÍLOHY Č.1 AŽ 14 ... 85

1 ÚVOD

V této diplomové práci bych se rád věnoval československo- polskému sporu o Těšínsko¹ a přímému konfliktu o něj, vzniklým důsledkům pro československo-polské vztahy v kontextu dezintegrace střední Evropy po první světové válce i v daných souvislostech k samotnému těšínskému regionu, který je v současnosti prakticky souměrně rozložen na území dvou středoevropských států a členů Evropské unie Česka a Polska.

Pro Českou republiku je jeho část rozděleného regionu dodnes poměrně velmi specifickou částí území státu s doposud zde existující ne bezvýznamnou polskou menšinou. Tato skutečnost i koncentrovanost této menšiny a stále ještě poměrně silné povědomí regionální - slezské identity, ale také situování těšínského regionu v duchu českého pragocentrismu v „odlehlé“ severovýchodní části republiky dává oblasti dodnes poměrně velmi specifický charakter. V polské části regionu je toto povědomí také přítomno stále poměrně silně i díky s ním spojenému regionálnímu nářečí bližšímu polštině, tudíž i Poláky na obou stranách často používanému. A to vše přesto, že v současnosti je vlivem asimilace a odsunů jiných etnik polská část regionu národnostně homogenní, a není tudíž jeho specifičnost v rámci Polska, mimo historických souvislostí, vnímána tak výrazněji jako v Česku.

Historicky obývalo území Těšínska více etnik a kultur: česká, polská, německá, slezská, ale i židovská a rómská. Z této široké palety etnik přímo na Těšínsku v důsledku asimilačních tlaků, holocaustu a poválečného německého odsunu zůstaly prakticky dvě hlavní, česká a polská. Tato etnika byla doplněna výrazněji po druhé světové válce o Slováky migrující do české části regionu za prací a tvořící i v

1 K přesnému vymezení oblasti a pojmu Těšínsko, který může být chápán v různých souvislostech odlišně a nepřesně, dojde v kapitole 2.1 této práce. Pozn. T.M.

současnosti významnou etnickou složku. Slezské etnikum, ke kterému se dnes explicitně hlásí poměrně malá část obyvatel, tak v širším pojetí žije v již zmíněném místním regionálním povědomí a jazykovém dialektu.

Těšínsko, jeho historie a současnost, bylo významně poznamenáno právě rivalitou výše zmíněných etnik spojenou s růstem národního povědomí a s rozsáhlou industrializací oblasti v důsledku nálezu velkých ložisek a těžby černého uhlí rozvinuté hlavně v druhé polovině 19. století. S extenzivním průmyslovým rozvojem byla od počátku také spojena velká migrace a přistěhovalectví, které k těmto narůstajícím tenzím v druhé polovině 19. století a začátku 20. století jen přispívaly. Mimo jiné také znamenaly výraznou demografickou změnu i dopad na charakter regionu. Velmi výrazně pak došlo k zásahu do vývoje regionu vlivem právě česko-polského sporu o toto hospodářsky poměrně velmi cenné území v první polovině 20. století.

Tento spor a v jeho důsledku vzniklá problematika v české části regionu koncentrované polské menšiny není v české moderní společnosti, snad mimo severní Moravu, příliš známa. Pro českou širokou veřejnost, potažmo i politickou scénu, je to v současnosti problém neznámý nebo okrajový a historický, který mimo odbornou veřejnost je považován za vyřešený nebo nezajímavý, a není důvod mu věnovat již více pozornosti. Přece jen trochu jinak je tato problematika samozřejmě vnímána přímo v regionu Těšínska a okolí, případně na severní Moravě a ve Slezsku. Pro polskou menšinu v Česku a pro polskou stranu obecně neztratila problematika československo- polského sporu o Těšínsko tolik na aktuálnosti a těší se stále poměrně dostatečnému zájmu nejen odborné veřejnosti, ale i větší společenské a politické pozornosti než v samotné České republice.

Spor o Těšínské knížectví vyústil v krátký a poměrně intenzivní vojenský konflikt při vzniku obou dotčených států, když tato krátká historická epizoda a následná mezinárodní arbitráž, která pro mnohé nešťastně rozdělila region na území dvou států, spíše příznivěji vyzněly v československý prospěch. Tento fakt a opětovné přiostření sporu

před a po druhé světové válce poznamenaly těšínský region a vzájemné vztahy obou zemí v negativním slova smyslu na hodně let dopředu, kdy pocit křivdy a roztrpčení (hlavně na polské straně v určitých kruzích) přetrvává dodnes.

Neexistence bližší politické, vojenské a v základu právě i ekonomické spolupráce mezi Československem a Polskem po první světové válce – států nacházejících se v historickém prostoru zájmů mezi Německem a Ruskem - jejich víceméně samostatné spoléhání na západní mocnosti, případně východní, bylo také jedním z faktorů, jež

vedly až k jejich dočasnému zániku v období druhé světové války. Právě

hlavně z pohledu Polska nedořešená těšínská otázka, rozdílné názory na uspořádání poměrů ve střední Evropě a také výrazně odlišný postoj k Rusku, potažmo k Sovětskému svazu, poměrně malá ekonomická spolupráce a spíše protichůdné hospodářské zájmy zhatily případné plány na sblížení Polska s Československem hned v počátku. To přesto, že pozdější pokus o sblížení dosáhl za druhé světové války pod tlakem okolností až podoby vize určité středoevropské federace. K plné konsolidaci československo(česko)-polských vzájemných vztahů dochází až po roce 1989, které tak snad můžeme v současnosti nazvat jako vysoce nadstandardní, určitě alespoň v politické a hospodářské rovině.

1.1 Cíle práce, výzkumné otázky, výchozí hypotézy a premisy práce

Základním cílem a tedy úkolem této diplomové práce je analýza československo-polského sporu o Těšínsko v kontextu s charakterem, významem i historickým vývojem oblasti a jeho důsledky jak pro region Těšínska a jeho obyvatele, tak také na československo-polské vztahy po první světové válce a následně jejich vliv na mezinárodní situaci obou zemí po první světové válce a ve svém důsledku až do současnosti. To vše částečně také s ohledem na koncept dezintegrace

střední Evropy mezi válkami, ke které došlo vlivem vzniku „nových“

nebo obnovených států ve střední Evropě po rozpadu, zániku nebo transformaci evropských říší Rakouska-Uherska, Ruska a Německa, ale i Turecka.

Základní a stěžejní výzkumné otázky, které budou v práci nastoleny, jsou následující: Jaký byl charakter a jak důležitý i specifický byl region Těšínska pro obě země v sledovaném období?

Jaký byl nejbližší vývoj v regionu před a po vzniku územního sporu?

Jaký byl rozsah a konkrétní průběh přímého konfliktu o region Těšínska včetně jeho následného mezinárodního arbitrážního řešení? Jaké byly dopady sporu na samotný region Těšínska a jeho obyvatelstvo, jeho vývoj, skladbu, jednotlivá etnika a polskou menšinu? Jaké byly důsledky konfliktu pro obě strany sporu na úrovni státu a jak tyto důsledky ovlivnily jejich vzájemné vztahy a situaci v kontextu dezintegrace střední Evropy po první světové válce? Byl konflikt o Těšínsko opravdu tím hlavním a nejdůležitějším faktorem v zásadě chladných až nevraživých československo-polských vztahů mezi válkami? Byly by vztahy a potřebná spolupráce dotčených zemí vstřícnější v případě nekonfliktního řešení sporu?

V diplomové práci bude pracováno s těmito základními hypotézami nebo premisami. Vzhledem k strategické poloze a hospodářskému významu regionu, různorodé skladbě obyvatel a historickému vývoji, silnému nacionalismu na všech stranách se v těchto souvislostech jeví konflikt o Těšínsko při vzniku nových středoevropských států jako těžko odvratitelný nebo jako předvídatelný či očekávatelný, přestože vedoucí představitelé vznikajících nových států poměrně dlouho věřili v jeho bezproblémové a hladké řešení.

Bohužel díky následnému až do krajnosti vyhrocenému průběhu konfliktu a v zásadě neakceptaci arbitrážního řešení z pohledu hlavně polské strany i neústupnosti a neochotě Československa ke smířlivějšímu i vstřícnějšímu přístupu došlo k praktickému zablokování jakékoliv možné bližší spolupráce dotyčných států v meziválečném období. A to přesto, že oba státy stály v daném období prakticky ve

velmi podobné historické a geopolitické situaci, čelily mocenskému a revizionistickému tlaku svých sousedů a byly sobě národnostně i jazykově, méně již také kulturně, velmi blízké. V důsledku to pro oba znamenalo nejen opětovné vyhrocení konfliktu o Těšínsko na počátku druhé světové války, ale i společný osud faktické likvidace obou států v období druhé světové války ze strany německé Třetí říše a následný pád do područí nového impéria Sovětského Ruska. Otázka, že by tomu mohlo být určitě jinak v případě neexistence konfliktu o Těšínsko, je vzhledem k zásadním zahraničněpolitickým neshodám obou zemí dost nepravděpodobná, a dokonce příliš spekulativní, přesto lze předpokládat, že spor byl jedním z prvků těchto neshod a výrazně k danému stavu přispěl.

1.2 Výchozí teoretické přístupy a metody zpracování práce

Tato diplomová práce by měla mít primárně charakter historické případové studie a měla by být vypracována v duchu empiricko- analytického přístupu, tedy pokud možno s důrazem na nestrannost a maximální objektivitu i přesnost faktů. Přestože práce by měla být ve své podstatě historická, bude i zde využito multidisciplinárního pojetí společenských věd a v některých svých částech se jí dostane například charakteru z oboru politologie, regionalismu nebo geopolitiky. Ambicí diplomové práce rozhodně není dojít k nějakým obecným teoretickým závěrům nebo vyvozovat obecně použitelné premisy platné ve zkoumané problematice jednotlivých oborů, přestože by k nim snad mohla přispět v kombinaci s jinými podobně zaměřenými pracemi. Základní snahou tedy bude hlavně sledovat jednotlivé historické a související procesy týkající se dotčeného regionu i jednotlivých aktérů sporu a pokusit se je analyzovat a následně dojít k závěrům, které by měly naplnit výše zmíněné cíle práce.

Z pohledu zpracování by se mělo jednat o historickou práci metodologicky postavenou v zásadě na studiu pramenů, převážně knižně vydaných dokumentů, případně memoárů. Primárním zdrojem, ve smyslu k této práci, by však mělo být co nejširší využití dosud

existující báze sekundární literatury vztahující se k dané problematice Těšínska a československo-polských vztahů a sporů o ně.

Mimo základního systematického studia vybrané literatury již zpracovaných prací vážících se k tématu a jejich analýzy - viz seznam literatury této práce a následná kapitola - by ještě dalším pomocným zdrojem práce měl být částečně i empirický výzkum a studium pramenů institucí nacházejících se v daném regionu. Například oblastních muzeí nacházejících se na Těšínsku, regionálních českých i polských občanských spolků nebo organizací (Kongres Poláků v ČR, česko-polská správa Euroregionu Těšínské Slezsko), ale i rozhovory s jejich zástupci a pracovníky, kteří se problematice věnují. K využití by mělo také dojít internetových zdrojů výše zmíněných institucí v regionu, ale i obecných organizací a státních institucí vážících se k tématu.

Základní postup při zpracování této práce bude následující. V práci dojde k popisu geografie, demografie a historie regionu i historicko-politických souvislostí vzniku sporu o Těšínské knížectví.

Následně bude sledován vývoj sporu i regionu Těšínska včetně složení obyvatelstva a vývoje polské menšiny v Československu až k opětovnému přiostření konfliktu před druhou světovou válkou s krátkým exkurzem do následného vývoje. To vše sledováno v kontextu s konceptem dezintegrace střední Evropy, která byla mezi válkami charakterizována vznikem malých středoevropských „národních“ států s mnoha národnostními, politickými i hospodářskými antagonizmy, často „a priori“ danými.

V závěru budou shrnuty analyzované poznatky a na jejich základě dojde k pokusu odpovědět na otázky položené v úvodu, naplnit cíle práce, ohodnotit a analyzovat míru významu regionu a sporu i důsledků československo-polského konfliktu o Těšínsko. A to jak pro jednotlivé dotyčné státy a jejich meziválečné vztahy, tak i obyvatele těšínského regionu.

1.3 Struktura práce a použité zdroje

Diplomová práce je ve svém základu členěna do šesti hlavních kapitol včetně úvodu a závěru. V úvodu práce by mělo dojít k nastínění tématu a problematiky československo-polského sporu i základnímu představení regionu v kontextu moderních dějin až po aktuální současnost. Dále zde dojde k seznámení se s teoretickými a metodologickými přístupy, ze kterých práce vychází, budou stanoveny hlavní cíle práce, popsána struktura a členění práce i použité zdroje pro vypracování analýzy. Na závěr dojde k ujasnění používaných pojmů v této práci.

Druhá kapitola zabývající se starším historickým vývojem Těšínska (od vzniku raných středověkých států Česka a Polska až do konce první světové války) by měla přiblížit jeho poměrně složité dějiny a hlavně zachytit důvody vzniku česko-polského sporu z pohledu historického vývoje oblasti. Právě dějiny se staly pro tento „historický“ region v mnohém ohledu determinantem jeho následného vývoje a rozvoje v minulosti, současnosti a možná zůstanou i v budoucnosti. Dále zde budou představeny základní signifikantní charakteristiky regionu, jež jej dělají specifickým. Tedy geografie, složitá národnostní skladba a náboženské poměry v regionu i extenzivní industriální rozvoj spojený hlavně s těžbou uhlí, a tím i důležitý hospodářský význam oblasti.

Ve třetí kapitole pak bude podrobněji přiblížena situace ve střední Evropě v období po ukončení první světové války a vypuknuvší československo-polský spor o Těšínsko, ale také bude porovnána situace obou národních států v období jejich vzniku. Právě zasazení sporu do širších středoevropských souvislostí v kontextu dezintegrace středoevropského prostoru a jejich vzájemných vlivů na oba aktéry by mělo být velmi důležitou součástí této práce.

Čtvrtá kapitola, obsahově nejrozsáhlejší, se pak bude zabývat přímo česko-polským konfliktem o Těšínsko a jeho řešením. Tedy situací těsně před sedmidenní válkou, průběhem vojenských operací, následným řešením dohodovými mocnostmi, okolnostmi kolem navrhovaného

plebiscitu a arbitrážním rozhodnutím o rozdělení Těšínska i jeho faktickým důsledkům.

Pátá kapitola by měla poukázat na vliv a důsledky česko-polského sporu na vzájemné vztahy obou zemí v kontextu následného vývoje mezinárodní vztahů a situace ve střední Evropě, bude také charakterizován a nastíněn osud polské menšiny na české straně již rozděleného regionu, tzv. Záolší, včetně následného vývoj regionu v průběhu 20. století.

V závěru práce pak dojde k shrnutí (syntéze) poznatků získaných rozborem (analýzou) v předchozích kapitolách a pokusu odpovědět na otázky položené v úvodu při stanovení cílů práce.

Hlavním zdrojem informací a dat potřebných k vypracování této diplomové práce se pak stává hlavně poměrně nepříliš počtem bohatá česká a početnější polská literatura vážící se k této problematice, která je však mimo těšínský region pro zájemce jen velmi málo dostupná. Hlavně při zpracovávání kapitol týkajících se historicko-politických událostí souvisejících s česko-polským konfliktem o sporné území Těšínska byla snaha používat pokud možno také polskou literaturu a zdroje tak, aby byl dán prostor pro názory obou stran, i když právě pohled a interpretace historických faktů a událostí je u obou jmenovaných stran často poměrně rozdílná. Přesto vzhledem k dostupnosti a možnostem přístupu k polské literatuře české zdroje logicky převažují, polské pak hlavně doplňují sporná místa výkladu dějin nebo faktů, které nebyly jinak dostupné. Mimo literaturu současných autorů nebo badatelů byla snaha alespoň minimálně použít i dobové zdroje z doby mezi válkami, aby došlo k co nejbližšímu dokreslení atmosféry a názorů. Tyto zdroje byly většinou dostupné prezenčně ze sbírek Národní knihovny v pražském Klementinu nebo muzejní knihovny Silesia či Městské knihovny v Českém Těšíně (nebo jako „reprint“ původní literatury),² ale také ze Studijní a vědecké knihovny a Univerzitní knihovny v Plzni.

2 Např. polská nacionalisticky až šovinisticky orientovaná kniha vydaná v roce 1936 – JANOWICZ, Tomasz, Studium historyczno-polityczne, Wojna o Śląsk Cieszyński. Pozn. T.M.

Z literatury použité při zpracování této analýzy bych dle zaměření zdůraznil několik autorů a prací, které se staly stěžejními. K nim patří hlavně práce historiků, kteří mají blízko k regionu Těšínska. Dan Gawrecky, Rudolf Žáček a Jaroslav Valenta jsou předními odborníky u nás, kteří se dlouhodobě zabývají problematikou, tedy historií Těšínska a Slezska, tak i místními etniky a jejich vztahy v historii. Výběrem bylo čerpáno z těchto jejich prací: Politické a národnostní poměry v Těšínském Slezsku 1918-1938,³ Těšínsko od roku 1450 do vymření Piastovců,⁴ Slezsko česko-polských vztazích letech 1918-1920.⁵ Okolnosti válečného konfliktu byly nejvíce čerpány z prací odborníků zabývajících se vojenskou historií, Jiřího Bílka a Miroslava Brofta. Jedná se o knihy: Kyselá těšínská jablíčka, Československo-polské konflikty o Těšínsko 1919, 1938, 1945⁶ a Vojenské dějiny Československa, díl III.⁷ Vzájemné a mezinárodní vztahy jsem čerpal z prací Jiřího Dejmka, Petra Jelínka a Antonína Klimka. Jako nejvíce přínosné bych vyzdvihl práce Jiřího Dejmka a studii Petra Jelínka Zahraničně-politické vztahy Československa a Polska 1918- 1924.⁸ Z pohledu situace střední Evropy jsou to práce Jana Křena Dvě století střední Evropy⁹ a Oskara Krejčího Geopolitika středoevropského prostoru.¹⁰ Z polských prací bych pak výběrem zmínil práce Marka

3 GAWRECKI, Dan, Politické a národnostní poměry v Těšínském Slezsku 1918-1938, Český Těšín 1999.

4 ŽÁČEK, Rudolf, Těšínsko od roku 1450 do vymření Piastovců. In: Borák Mečislav, Gawrecki Jan, Nástin dějin Těšínska, Ostrava 1992.

5 VALENTA, Jaroslav, Slezsko česko-polských vztazích letech 1918-1920. In: Kolektiv autorů, Slezsko v československo-polských vztazích 1918-1947, Opava 1991.

6 BÍLEK, Jiří, Kyselá těšínská jablíčka, československo-polské konflikty o Těšínsko 1919, 1938, 1945, Praha 2011.

7 BROFT, Miroslav, Boj o Těšínsko. In: Kolektiv autorů, Vojenské dějiny Československa, díl III., Praha 1987.

8 JELÍNEK, Petr, Zahraničně-politické vztahy Československa a Polska 1918-1924, Opava 2009.

9 KŘEN, Jan, Dvě století střední Evropy, Praha 2005.

10 KREJČÍ, Oskar, Geopolitika středoevropského prostoru, Praha 2010.

Kamińského Konflikt polsko-czeski 1918-192,¹¹ Krzysztofa Nowaka Pierwsza Niepodległość, Polacy na Śląsku Cieszyńskim v 1918 roku¹² a Sebastiana Pilarskiho Zarys stosunóv polsko-czechosłowackich 1918- 1933.¹³

Další méně významná část informací byla získána z internetových zdrojů jak místních institucí (stránky měst, městských muzeí, Euroregionu Těšínské Slezsko / Śląsk Cieszyński), tak státních institucí českých i polských. K použitým internetovým zdrojům lze také počítat české a polské informační portály nebo magazíny.

Při získávání dalších informací a podkladů k této diplomové práci bylo také částečně použito i metody terénního výzkumu. Právě dřívější několikadenní pobyt přímo v regionu Těšínska a osobní návštěva místních institucí vážících se k historii i současnosti regionu spolu s velmi vstřícnými rozhovory se sekretářem české strany Euroregionu Těšínské Slezsko, panem Václavem Laštůvkou, a předsedou Kongresu Poláků v ČR, panem Jozefem Szymeczkem, byly pro doplnění sledované problematiky určitě přínosem. Přestože tyto informace nebyly explicitně využity v textu této práce, rozhodně zpětně posloužily k dokreslení nejen současného stavu věcí v regionu, ale hlavně historických událostí a vztahů mezi národnostmi a obyvateli, které byly primárně předmětem výše zmíněných rozhovorů.

1.4 Vymezení používaných pojmů

Na konci úvodu této analýzy je také ještě nutné nejdříve upřesnit a vyjasnit samotný pojem Těšínsko i další termíny a názvy používané v této práci i obecně ve vztahu k tomuto regionu. K pojmu Těšínsko se úzce váže termín „Těšínské Slezsko“ (polsky Śląsk Cieszyński), který by měl

11 KAMIŃSKI, Marek, Kazimierz, Konflikt polsko-czeski 1918-1921, Władysław 2004.

12 NOWAK, Krzysztof, Pierwsza Niepodległość. Polacy na Śląsku Cieszyńskim v 1918 roku, Cieszyn 2008.

13 PILARSKI, Sebastian, Zarys stosunóv polsko-czechosłowackich 1918-1933. Toruń 2008.

zahrnovat celé historické území Českého nebo také Rakouského Slezska rozděleného v roce 1920 mezi tehdejší Československo a Polsko. Tedy vždy, pokud bude v této práci použit pojem Těšínsko nebo těšínský region, je myšlen tento široce pojatý historicko-geografický pohled. Toto vyjasnění je velmi důležité, protože jak na české, tak na polské straně býval někdy tento termín zúžen jen na tu část regionu (např. v médiích, ale i v odborné literatuře nebo učebnicích), která připadla po rozdělení jednotlivým státním útvarům Česka a Polska nebo jen na bezprostřední okolí města Těšína / Českého Těšína.¹⁴

Pojem Těšínsko nebo Těšínské Slezsko (Śląsk Cieszyński) je však také nutno odlišit od v současnosti aktuálního pojmu Euroregion Těšínské Slezsko / Śląsk Cieszyński. Ten označuje na konci 90. let minulého století nově vzniklý subjekt dobrovolné přeshraniční spolupráce českých a polských obcí na bázi regionální politiky Evropské unie, ale který nezahrnuje ve svém rozsahu celé historické území Těšínska - Těšínského Slezska.¹⁵

Poslední pojem, který je nutno pro potřeby této práce vysvětlit, je původně polský termín Zaolzie (v českém prostředí se vyskytuje většinou jako Zaolzí nebo Záolší) a označuje spornou část dnes české části rozděleného historického území Těšínska, na kterém se většinově nacházelo polské etnikum, a kde se nyní nachází významná část polské menšiny v Česku.¹⁶ Jedná se tedy o území, které si Polsko neúspěšně nárokovalo při mezinárodní arbitráži po první světové válce a vojensky obsadilo po „Mnichovu“ v roce 1938, aby je následně pak po druhé světové válce „definitivně“ ztratilo.

14 CABADA, Ladislav, HRICOVÁ, Helena, Těšínské slezsko. In: Cabada Ladislav a kolektiv, Evropa regionů, Plzeň 2009, s. 53.

15 SZYMECZEK, Józef , Step. In: Mniejszości narodowe na Śląsku Cieszyńskim dawniej i dziś (sborník referátů z mezinárodní vědecké konference konané dne 4.10.2001 v Českém Těšíně), Český Těšín 2001, s. 16.

16 CABADA, HRICOVÁ, s. 54.

2 HISTORIE, GEOGRAFIE, DEMOGRAFIE A HOSPODÁŘSKÝ CHARAKTER TĚŠÍNSKA, POČÁTKY A KOŘENY KONFLIKTU

Asi jen málokterá oblast české, ale možná i polské republiky má tolik spletitou historii, specifický charakter a složitou identitu jako region Těšínsko. Tento kraj v podhůří Beskyd byl díky své poloze vždy přirozenou spojnicí na cestě mezi českým a polským státem, ale i díky Jablunkovskému průsmyku i do tehdejších Uher (na území dnešního Slovenska).¹⁷ Tato poměrně strategická poloha území, později posílena rostoucím hospodářským významem oblasti, znamenala i zvýšený zájem o tento region ze strany okolních zemí doprovázený narůstajícími konflikty mezi etniky a národy, které se zde postupem času zformovaly a snažily se prosadit své zájmy. Stručně můžeme region Těšínska na počátku 20.

století charakterizovat jako transhraniční, vnitrozemský a multietnický.

Přestože tato práce by měla být hlavně prací historickou, tak po poměrně rozsáhlejším nástinu staršího historického vývoje dějin Těšínska dojde i k představení geografické, demografické a hospodářské charakteristiky regionu. Jejich hlubší pochopení a seznámení se s nimi považuji pro dosažení cílů této práce za velmi důležité nebo skoro nezbytné. Historie zasáhla v minulosti tento hraniční region několikrát dosti výrazně a pozměnila tak směr jeho vývoje přímo zásadně, když historické konotace právě ovlivňovaly specifický charakter oblasti, který pociťujeme na Těšínsku dodnes stále poměrně silně.

Právě velmi bohaté a různorodé dějiny spojené s geografickou polohou regionu spoluvytvářely tento specifický charakter multietnického a transhraničního území na pomezí několika států a národností, částečně i kultur. Dějinami utvořené demografické, národnostní i náboženské složení regionu včetně jeho hospodářské charakteristiky a důležitosti byly faktory, které jsou pro pochopení československo-polského sporu o něj

17 Tímto průsmykem prochází v minulosti velmi důležitá železniční trať Košicko – Bohumínské dráhy, která se stala významným faktorem v historii regionu. Pozn. T.M.

klíčové.

Následné kapitoly zabývající se starší historií Těšínska, potažmo Slezska, nejsou jejím úplným a chronologickým přehledem, ale jsou určitým výběrem zásadních skutečností z dějin vážících se k sledovanému regionu, a které svým významem jsou pro vzniklý česko- polský spor důležité nebo jej do budoucna významně ovlivnily.

2.1 Poloha a prostorové vymezení regionu Těšínska ve vztahu k historii a jeho geografická charakteristika

Těšínský region se v současnosti nachází v severovýchodní části České republiky (prakticky tvoří její nejvýchodnější část) a jižního Polska.

Svojí jižní hranicí sousedí se Slovenskou republikou, tedy přímo sousedí s česko-polsko-slovenským rozhraním.¹⁸ V České republice v současnosti správně náleží do Moravskoslezského kraje s centrem v Ostravě, rozkládajíc se na části území okresů Karviná, Frýdek-Místek a Ostrava- město.¹⁹ Na polské straně pak patří do Slezského vojvodství (Województwo Śląskie) s centrem v Katovicích (Katowice), když polský díl Těšínska leží částečně v okresech Těšínském (Powiat ziemski Cieszyński), Bielském (Powiat ziemski Bielski) a městě Bílsko - Bělá (Powiat grodzki Bielsko - Biała).²⁰

Historické území Těšínského Slezska (Těšínska) má přibližně čtvercový charakter o celkové rozloze 2 300 km² (230 000 hektarů). Na území českého státu se nachází 56% rozlohy regionu (přibližně 1280 km²), na polský stát připadá 44% území, tedy cca 1020 km². Můžeme říci, že těšínský region má celkem jasné a i na mapě poměrně zřetelné

18 Viz. obrazová příloha č.1 této práce.

19 Portál Státní správy, http://www.statnisprava.cz/rstsp/redakce.nsf/i/mesta_mestyse_a_ obce, [23.2.2013].

20 Úřad Slezské vojvodství, http://www.katowice.uw.gov.pl/wojewodztwo/mapa_i_spis_

powiatow.html, [23.3.2013].

geografické hranice.²¹

Přirozenou osu regionu tvoří řeka Olše, na které se nachází centrum celého regionu, dnes státní hranicí a zároveň řekou rozdělené

„dvojměstí“ „český“ Český Těšín a „polský“ Cieszyn (Těšín). Západní hranici nejen regionu, ale historicky i zemskou hranici mezi Slezskem a Moravou pak tvoří řeka Ostravice a částečně Odra, od jejich soutoku. Na Ostravici se pak nachází další dvojměstí, slezský (těšínský) Frýdek a moravský Místek i současné krajské (republikové) centrum Ostrava.²² Naopak východní hranice prochází od jihu po hřebenech Slezských Beskyd a řece Bělá (Biała). I zde hranice regionu tvoří historickou zemskou hranici mezi Slezskem a Polskem (Haličí) a opět se zde setkáváme s řekou rozděleným dvojměstím, slezského města Bílsko (Bielsko) a polské Bělé (Biała), dnes sloučených v jeden celek. Severní hranici tvoří od východu řeka Visla, od jejího soutoku s Bělou, a posléze řeka Olše, do jejího soutoku s Odrou u Bohumína. Tato hranice historicky odděluje Těšínsko od zbytku Slezska (ostatních slezských knížectví). Jižní hranici regionu pak tvoří východní část Moravskoslezských Beskyd s jejich nejvyšším vrcholem Lysou horou (1323 m) a Jablunkovským průsmykem jako historicky významné spojnice do Uher. Jižní hranice je tedy historická zemská hranice mezi Slezskem a Uhrami (dnešním Slovenskem).²³

Historicky oblast Těšínska náleží k daleko většímu historicko- geografickému celku, Slezsku. Historické území Slezska, které samo prošlo velmi bohatou historií a procesů dělení na území s různým statutem, je dnes také spolu s Těšínskem rozdělené mezi Polsko a Českou republiku, když výrazně větší část historického Slezska se

21 ONDŘEKA, Zbyšek, Historicko – geografické vymezení Těšínska, jeho hranice a začlenění do českého státu. In: Kolektiv autorů, Těšínské Slezsko : výběr příspěvků z mezinárodní konference "Těšínské Slezsko - historie a současnost ve společné Evropě“, Český Těšín 2008.

22 Historicky je dnešní Ostrava dělena také jako dvojměstí, na Moravskou a Slezskou Ostravu.

Pozn. T.M.

23 Viz příloha č.1 a č.2, této práce.

nachází právě na území Polské republiky.²⁴

Z pohledu geografické a přírodně morfologické charakteristiky území je možno při pohledu na zeměpisnou mapu konstatovat z jihu postupný přechod od horského charakteru oblasti přes podhorský a vrchovinný až k čistě nížinnému, na severu. Panuje zde mírné středoevropské klima, samozřejmě ovlivněné nadmořskou výškou, ale i ekologickou zátěží z extenzivního průmyslového rozvoje v posledních dvou stoletích historie regionu.

2.2 Těšínsko jako historická součást Slezska

Jak již bylo zmíněno, historicky oblast Těšínska náleží k daleko většímu historicko-geografickému celku, tedy Slezsku. Pojem Slezsko stejně jako Těšínsko je pojem dnes již historický, regionální a neváže se k němu jako celku v současnosti žádný státní, správní nebo jiný politický útvar. O Slezsku můžeme hovořit jako o politickém útvaru nebo celku od konce 10. století, kdy se stává po rozpadu Velkomoravské říše díky své poloze (jakožto komunikační region s hospodářským významem) předmětem zájmu představitelů raného českého a polského státu.

V tomto období se také zde vyskytující slovanské kmeny identifikující se s místním prostředím jako „slezské“.²⁵ Právě v rámci tohoto celku pak po staletí probíhajícím procesem různého dělení a slučování nebo přičleňování vznikají postupem času různé územní celky rozdílné velikosti a statutu. Tyto lenní dědičné útvary nabývají vesměs podoby poměrně nezávislých knížectví a panství, jejichž počet dosáhne postupně bezmála dvaceti. Jedním z nich je také Těšínské knížectví jako základ dnešního Těšínska.²⁶

Slezsko (v jeho rámci i Těšínsko) po bojích o toto území mezi

24 ONDŘEKA, s. 10-13.

25 KORBELÁŘOVÁ, Irena, ŽÁČEK, Rudolf, Těšínsko – Země Koruny české (K dějinám knížectví od počátků do 18.století), Český Těšín 2008, s. 14.

26 Tamtéž, s. 13-20.

Přemyslovci a Piastovci v 11. století se stává součástí středověkého polského státu a od poloviny 12. století údělným piastovským knížectvím,²⁷ které se postupně rozděluje na Dolní a Horní Slezsko. Ale již počátkem 13. století dochází k oslabení centrální polské knížecí vlády, a tím spolu se zvyšujícími se nároky českých králů na polský trůn²⁸ je zahájen proces oddělování Slezska od Polska. Růst vlivu českého státu ve Slezsku vrcholí až za vlády Jana Lucemburského, kterému se sice nepodaří získat pro sebe polskou korunu, ale tzv. „trenčínskou smlouvou“

v roce 1335 s Kazimírem III. Velikým je výměnou za zřeknutí se nároků na polský trůn definitivně uznáno začlenění této lidnaté a hospodářsky rozvinuté země (včetně Těšínského knížectví) do českého státu (jako Země Koruny české), ve kterém prakticky beze změny setrvává až do slezských válek v polovině osmnáctého století.²⁹ K definitivnímu potvrzení daného stavu dochází za vlády krále Karla IV. vydáním listiny, kterou legalizoval a potvrzoval lenní závislost slezských knížat na českém králi, a tím inkorpoval (věčně spojil) Slezsko do řady Zemí Koruny české jako prvotně léno českého státu a pak teprve říše.³⁰

Důležitým fenoménem pro Slezsko (tedy i Těšínsko) tohoto období 13. i 14. století je podobně jako v českých pohraničních oblastech narůstající německá kolonizace. I zde německé obyvatelstvo doplňovalo zdejší hospodářskou strukturu, osídlovalo neobydlené oblasti a místně národnostně (jazykově) postupně překrývalo původní slovanské (slezské) obyvatelstvo. Přítomnost německého etnika je pak ve Slezsku velmi významným prvkem pro vývoj celého regionu, prakticky po dobu následných šesti století, aby pak po druhé světové válce vlivem jeho

„odsunu“ úplně zmizelo.³¹

27 Vládla zde vedlejší větev polské královské dynastie Piastovců. Pozn. T.M.

28 Poslední Přemyslovci Václav II. a jeho syn Václav III. dokonce získávají na pět let polskou korunu, která je ovšem opět ztracena po zavraždění Václava III. roku 1306. Pozn. T.M.

29 GAWRECKI, Dan a kol., Dějiny Českého Slezska 1740-2000. Opava 2003, s. 20-21.

30 FUKALA, Radek, Slezsko neznámá země Koruny české, Knížecí a stavovské Slezsko do roku 1740, České Budějovice 2007, s. 84-85.

31 CABADA, HRICOVÁ, s. 54.

Zajímavý je i přístup některé polské protičesky zaměřené literatury hlavně z počátku třicátých let 20. století (v době opětovně otevřeného česko-polského sporu o Těšínsko), kdy jsou události v tomto období prezentovány jako společná česko-německá (křižácká) expanze Čechů vůči bratrskému polskému a slovanskému národu, s úmyslem obsadit, počeštit a poněmčit původně čistě polské prostředí. ³² Právě nejstarší středověké dějiny Těšínska a Slezska se stávají jednou ze součástí vyhrocené argumentace a agitace v době sporu o Těšínsko po první světové válce.

2.3 Historický vývoj samotného Těšínska jako slezského knížectví do konce 1. světové války

V období konce 13. století tak vzniká rozdělením hornoslezského Opolského knížectví na čtyři územní části (Opolsko, Bytomsko, Ratibořsko a Těšínsko) samostatné Těšínské knížectví pod vládou piastovských knížat. Již první těšínský kníže Měšek I. uzavřel roku 1291 smlouvu s českým králem Václavem II., která měla s určitostí již charakter lenního závazku. Lenní svrchovanost českého krále následně uznala i další slezská knížata, když proces včlenění Těšínska (spolu s celým Slezskem) do Zemí Koruny české je pak završen již výše zmíněnou smlouvou z Trenčína týkající se celého Slezska. Následných patnáct piastovských knížat v čele Těšínska se až do vymření rodu roku 1653 stává věrnými stoupenci českého krále. Následně pak Těšínsko přechází jako odúmrť v české léno přímo pod českou korunu, kterou v té chvíli drží Habsburkové, kteří je budou držet až do rozpadu rakousko-uherské monarchie v roce 1918.³³

V tomto období dochází na Těšínsku i k posílení českých politických, jazykových a kulturních vlivů. Spisovný český jazyk se

32JANOWICZ, Tomasz, Studium historyczno-polityczne. Wojna o Śląsk Cieszyńsk. Kraków / Komorów 1936/2009 reprint, s. 17-27.

33 ŽÁČEK, Rudolf, Dějiny Slezska v datech, Praha 2004, s. 449-451.

kodifikuje jako jazyk úřední a soudní, případně liturgický. V českém jazyce je v druhé polovině 16. století sepsáno i „Zřízení zemské knížectví Těšínského“ (jakýsi těšínský právní zákoník) a čeština zasahuje do všech sfér společenského života i díky srozumitelnosti pro místní „slezské“, dialektem blízkému polštině mluvící obyvatelstvo. Toto své přední postavení si čeština udržela ještě v 17. století, když její vliv postupně a cíleně ze strany rakouských úřadů slábne, až k úplné dominanci němčiny jako úředního jazyka u německého etnika, ke které došlo po nastolení nové správy tzv. Rakouského Slezska, v druhé polovině 18. století.³⁴

V tomto novém útvaru se Těšínsko ocitá po tzv. slezských válkách (o rakouské dědictví) v polovině 18. století. Po těchto válkách většina Slezska připadá Prusku (vzniká tzv. Pruské Slezsko) a habsburské monarchii zůstávají pouze dvě slezské oblasti později kodifikované jako Opavsko a Těšínsko. ³⁵ Tyto dva kraje sloučené v jeden útvar Rakouské Slezsko pak v letech 1849 -1918 tvoří jednu habsburskou korunní zemi s centrem v Opavě.³⁶

Celé devatenácté století je jak pro Těšínsko, tak jako pro celou evropskou civilizaci obdobím technického rozvoje a velkých společenských změn doprovázených zrody národních států a s tím spojeným budováním novodobého národního povědomí a nacionalismem.

Tyto změny jsou zde o to výraznější, když po objevu velkých zásob černého uhlí v oblasti dochází, hlavně ve druhé polovině 19. století, k velmi extenzivnímu nárůstu průmyslové výroby v regionu. Rozvíjí se těžba uhlí, hutnictví železa, strojírenství, ale i návazné obory jako

34PINDUR, David, České kulturní a jazykové vlivy na Těšínsku v období od 14. století do konce 18. století. In: Kolektiv autorů : Těšínské Slezsko : výběr příspěvků z mezinárodní konference "Těšínské Slezsko - historie a současnost ve společné Evropě" konané dne 15. 5.

2008 Český Těšín 2008, s. 19-27.

35 Panství zahrnující Těšínské Slezsko a administrativní členění Těšínska včetně dělení na politické a soudní okresy v období tzv. Rakouského Slezska, názorně ukazuje obrazová příloha č.4 této práce.

36 HONZÁK, František, PEČENKA, Marek, STELLNER, František, VLČKOVÁ, Jitka, Evropa v proměnách staletí. Praha 2001, s. 604 – 607.

stavebnictví, energetika a samozřejmě železnice.³⁷ Vlivem právě této překotné industrializace celé oblasti se stává Těšínské Slezsko a okolí jedním z nejvýznamnějších průmyslových regionů Rakouska-Uherska a dochází tím i k poměrně výrazným demografickým změnám. Počet obyvatel se velmi prudce a extenzivně zvýšil, do oblasti za prací migruje velké množství přistěhovalců z Čech, Moravy a hlavně z polské Haliče.³⁸ Od roku 1770, kdy byl počet obyvatel Těšínského Slezska přibližně 110 tisíc a v roce 1846 přibližně 200 tisíc, dosáhl k roku 1910 přibližně 450 tisíc, když zhruba 2/3 až 3/4 z nich používalo polštinu nebo dialekty jí blízké.³⁹

Národnostní otázka a jazyková příslušnost začíná hrát na Těšínsku velmi důležitou roli při formování národního povědomí místních obyvatel.

Vznikají různé národnostní spolky, čtenářské, sportovní, společenské a kulturní, aktivizují se spisovatelé, vlastenci i národní školství. Právě polské obrozenecké hnutí a prosazování polské identity i polského jazyka je v tomto boji doslova o „duše“ úspěšnější a k polské identitě je při sčítání lidu v roce 1880, na základě jazykové příslušnosti, řazeno přibližně 59% obyvatel, k české pak 27% a k německé 14%.⁴⁰ Němci, v tomto období, tvoří z velké části vyšší vrstvy průmyslových vlastníků, Češi tvoří vesměs střední vrstvu technicko-administrativních pracovníků a mezi dělníky je pak nejvíce Poláků. Původní společný „panslavistický“ zájem Čechů a Poláků bránit se německé nadvládě (v rámci rakousko-uherské monarchie) a germanizaci se postupně v průběhu 19. století vytrácí a začínají narůstat vzájemné antipatie obou etnik. Tyto averze jsou spojené i s narůstajícími státotvornými myšlenkami u obou národů a růstem polských ambicí v prostoru Těšínska i českého strachu z polonizace a

37 Podrobněji se hospodářskému vývoji regionu věnuje jedna z následných kapitol. Pozn. T.M.

38 ZAHRADNIK, Stanisław, Nástin historického vývoje. In: Kadłubiec Karol Daniel a kol., Polská národní menšina na Těšínsku v České republice (1920-1995), Ostrava 1997, s. 10-12.

39 SPYRA, Janusz, Rozwój świadomości regionalnej i narodowej mieszkańców Śląska Cieszyńskiego przed pierwszą wojną światową. in: Kolektiv autor, Śląsk Cieszyński, Granice - przynależność – tożsamość, Cieszyn 2008, s. 28 -29.

40 ZAHRADNIK, Stanisław, RYCZKOWSKI, Marek, Korzenie Zaolza, Warszawa 1992, s.45.

naopak.⁴¹

V této době se objevuje nebo „obnovuje“, vedle již nově etablovaných národností i tzv. Šlonzácké hnutí, hlásící se k původní slezské identitě. Šlonzáci jsou jako etnikum jazykově blízko polštině a kulturně německému prostředí. Protože však pro národnostní identitu je v té době hlavní jazykové kritérium, je zejména Poláky toto hnutí zpochybňováno jako odpadlické od polské myšlenky (objevují se názory o germanizovaných Polácích pod českým vlivem) a neobjevuje se ani v předválečných cenzech.⁴²

2.4 Národnostní a náboženské poměry na Těšínsku, jejich vývoj do začátku 20. let minulého století

K tomu, abychom měli národnostní obraz Těšínska, mimo již hlavně v historickém přehledu zmíněná „regiontvorná“ etnika: polské, české a německé, úplný, musíme se ještě jednou a podrobněji zmínit o tzv.

Šlonzácích a také o dalších národnostech, které byly v historii nebo jsou dodnes v regionu významněji přítomny, tedy Židech a Slovácích i Romech. U každého etnika je krátce zmíněn i následný osud jak v práci sledovaném období, tak prakticky až do současnosti, aby případně došlo k nastínění táhnoucích se důsledků a dopadů původního československo- polského sporu.

Již výše zmíněné šlonzácké hnutí, které bývá propojováno se slezským separatismem, bylo úzce spojeno s osobou Josefa Koždoně (1873-1949) a Slezskou lidovou stranou. U mnoha Poláků bylo v minulosti

41 GROBELNÝ, Andělín, Těšínsko od jara národů k samostatným státům (1848 – 1918) In:

Kolektiv autorů, Nástin dějin Těšínska, Ostrava 1992, s. 61-75.

42 NOWAK, Krzysztof, Ruch ślązakowski na Śląsku Cieszyńskim. In: Mniejszości narodowe na Śląsku Cieszyńskim dawniej i dziś : referaty wygłoszone na międzynarodowej konferencji naukowej, która odbyla się 4.10.2001 w Czeskim Cieszynie = Minulost a současnost národnostních menšin na Těšínsku : sborník referátů z mezinárodní vědecké konference, konané dne 4.10.2001 v Českém Těšíně, Český Těšín 2001, s. 61.

odsuzováno pro zradu polské věci a jeho zřejmé proněmecké zaměření, jako nástroje antipolské politiky. Dokonce byla šlonzákům později přisuzována i vina za prohraný česko-polský spor o Těšínsko a poměrně vstřícný přístup k německé okupaci v době druhé světové války.⁴³ Komplikovaná byla samotná identita Šlonzáků, která je vztažena k oblasti Těšínského Slezska jako specifického slezského kulturního regionu, s vlastním jazykovým projevem těšínského nářečí blízkého polštině, ale hlásící se k německému kulturnímu prostředí. Jednoznačně odmítali být řazeni k jakékoliv národnostní skupině, polské, německé nebo české a důsledně trvali na své místní slezské (šlonzácké) identitě.⁴⁴ Jejich největší počet a vliv byl v okrese Bílsko, především však v okolí Skočova.⁴⁵

Právě hlavně polský tlak na začlenění Šlonzáků jako polského etnika znamenal spolu s Němci i podporu české strany v době dělení Těšínska i v případném plebiscitu, když doufali ve zřízení autonomního Těšínského Slezska v rámci Československé republiky nebo dokonce v úplnou státní samostatnost. Proto i rozdělení Těšínska na dvě části se právě Šlonzáků dotklo výrazně, nejvíce i z důvodu toho, že 4/5 z nich zůstali na polské straně regionu, kde je očekávala v budoucnosti netolerance a neuznání ze strany polské administrativy a tvrdá polská asimilační politika. Ale ani v ČSR se později nesetkali se svým proněmeckým zaměřením a vlastní nečeskou identitou s přílišným pochopením a byli v meziválečném období vesměs odkázáni na spolupráci s německou i polskou menšinou.⁴⁶ Druhá světová válka a začlenění obyvatel hlásících se k slezské národnosti (pomocí tzv.

volkslistů) jako jednoho z německých etnik, znamenal spolu s Němci prakticky konec tohoto hnutí po druhé světové válce. Přesto se i v současnosti, po možnosti občanů hlásit se k libovolné národnosti, přihlásilo se k slezské identitě při sčítání lidu v roce 2001 přesně 10 878

43 Tamtéž.

44 CABADA, HRICOVÁ, s. 66.

45 GĄSIOR, Grzegorz: Zaolzí, Warszawa 2008, s. 47.

46 GAWRECKI, Politické a národnostní poměry, s. 115-117.

občanů, tedy přibližně 0,1% obyvatel České republiky.⁴⁷

Německé etnikum, které bylo na Těšínsku v poměru k polskému i českému nejméně početné, mělo v době rakousko-uherské monarchie výsadní postavení a tvořilo nejvyšší vrstvu společnosti jak v politické, tak hospodářské rovině. Ztráta tohoto privilegovaného postavení po první světové válce v souvislosti se vznikem Československa a Polska byla mezi Němci pociťována velmi bolestně.⁴⁸ Po rozdělení Těšínska byla, oproti polské straně regionu, této menšině v Československu přiznána všechna práva jako všem ostatním, tedy s možností kulturního rozvoje a politické angažovanosti. Je nutno říci, že německé etnikum na Těšínsku (tak jako v celém tehdejším Československu i Polsku) se s faktem, že se ocitlo na území nových slovanských států, nikdy vnitřně nesmířilo a jeho iredentistické tendence byly patrné celé meziválečné období. Tento fakt se naplno projevil v období před Mnichovem 1938, kdy stupňující se požadavky německé, ale zároveň právě i polské menšiny připravovaly půdu pro likvidaci Československé republiky v její původní prvorepublikové hranici. Návrat ke svému privilegovanému postavení, v období druhé světové války, a německý útlak ostatních národů na Těšínsku včetně židovské a rómské genocidy, znamenal ve svém důsledku úplný poválečný odsun německého obyvatelstva jak z československé, tak polské strany regionu a konec po staletí dlouhé přítomnosti tohoto etnika na Těšínsku.

Druhá světová válka a období těsně po ní, znamenalo také konec židovské komunity v regionu, i když z úplně z jiných důvodů. Toto další, sice nepříliš početné, ale významné etnikum se nacházelo na Těšínsku po několik staletí. Židé přichází do oblasti Těšínska poměrně pozdě, až v průběhu 16. století, když je pak jejich činnost i život omezován různými nařízeními a patenty, prakticky až do rakousko-uherské tzv. Prosincové

47 ČSÚ, http://www.czso.cz/csu/2003edicniplan.nsf/t/C2002EA6AD/$File/Kapitola3.pdf [21.3.2013].

48 GAWRECKI, Politické a národnostní poměry, s. 118-119.

ústavy z roku 1867, znamenající pro židovskou obec rovnoprávnost. Židů v oblasti poté poměrně rychle přibývá, věnují se obchodu, finančnictví, ale tvoří i součást vzdělané vrstvy např. lékařů nebo právníků. V roce 1869 se v celém Těšínském Slezsku nacházelo 4 078 Židů, v roce 1931 pak 12 276 (7 623 v polské a 4 653 v české části regionu). Většina Židů v regionu se v období konfliktu považovala za Němce nebo inklinovala k německému prostředí a přibližně 80% z nich považovalo němčinu za mateřský jazyk. Poměrně klidné soužití s ostatními etniky na Těšínsku bylo narušeno až šířením protižidovských nálad v době hospodářské krize, které se ještě výrazně vyostřilo před druhou světovou válkou.⁴⁹ Již období po Mnichovu 1938 znamená pro židovskou komunitu pronásledování a útlak jak v polském záboru, tak ve zbylé československé části. Genocida Židů během druhé světové války prakticky znamená likvidaci židovské komunity na Těšínsku. Pro příklad je možné uvést osud početné těšínské židovské komunity, která před válkou čítala necelé tři tisíce osob a po válce se jich vrátila přibližně pouze stovka.⁵⁰ Většina z těch mála navrátivších se Židů však v letech 1945-49 emigruje na Západ nebo do Palestiny.⁵¹

Dalším výrazným etnikem, které se nachází na území Těšínska, respektive jeho české části a přetrvalo do současnosti, jsou Slováci. Dnes tvoří poměrně významnou a početnou menšinu⁵² srovnatelnou s tou polskou. Migrace Slováků na Těšínsko probíhala postupně prakticky od 19. století, hlavní část však přichází v několika vlnách až po druhé

49 SPYRA, Janusz, Zarys dziejóv ludności żidowskiej na Śląsku Cieszyńskim. In: Mniejszości narodowe na Śląsku Cieszyńskim dawniej i dziś (sborník referátů z mezinárodní vědecké konference konané dne 4. 10. 2001 v Českém Těšíně ), Český Těšín 2001.

50 SPYRA, Janusz, Po stopách těšínských židů, Cieszyn 2004.

51SZYMECZEK, Józef, Stát, církev a národ v československé části Těšínského Slezska, Český Těšín 2004.

52 Do rozpadu Česko-Slovenské federace nebyli Slováci považováni za menšinu, ale za jedno ze státotvorných etnik. Viz ŠRAJEROVÁ, Oľga, Slovenská národnostná menšina v ČR

v zrkadle výskumov. In: Mniejszości narodowe na Śląsku Cieszyńskim dawniej i dziś ( sborník referátů z mezinárodní vědecké konference, konané dne 4.10.2001 v Českém Těšíně ), Český Těšín 2001, s. 104.

světové válce jako občané Československa. Příčinou je od počátku růst průmyslové výroby, který si žádá nových pracovních sil, jichž je díky zprvu extenzivnímu průmyslovému růstu a pozdějšímu demografickému poklesu (německý odsun, holocaust) v oblasti nedostatek. Slováci tak v současnosti spolu s českým etnikem, polskou menšinou, ale i romskou komunitou postupně dotvořili současný multietnický charakter české části Těšínska.

Přes spornost o absolutních počtech jednotlivých etnik v různých zdrojích lze říci, že v období konce první světové války na Těšínsku, dle sčítání lidu v roce 1910, mělo obyvatelstvo hlásící se k polské národnosti jednoznačnou většinu.⁵³ Nejvýrazněji v politických okresech Bílsko a Těšín, relativní většinu v okrese Fryštát (Bohumín), mimo okresu Frýdek, tedy nejzápadnější části Těšínska, kde převládalo jednoznačně české etnikum. Největší počet německého etnika se nacházel v okrese a v samotném městě Bílsko,⁵⁴ významnou část obyvatel však Němci tvořili také v Těšíně, Bohumíně a Frýdku.⁵⁵

Poměrně zajímavé jsou v historii oblasti také náboženské poměry na Těšínsku, a to hlavně ve vztahu k téměř čistě katolickému Polsku.⁵⁶ Obecně lze říci, že víra na Těšínsku je v novodobé historii i současnosti silnější a intenzivnější u Poláků než u Čechů. Poláci připisují víře větší důležitost a je více spojena s jejich společensko-kulturními aktivitami a identitou.⁵⁷ Co se týče vyznání, byl a je hlavně u polského obyvatelstva zajímavý fakt, že zhruba třetinu z nich tvoří evangelíci. Luteránství bylo na Těšínsku vždy velmi silné a známý stereotyp „co Polák, to katolík“ zde určitě neplatilo a dodnes neplatí. Naopak bylo velmi vžité rčení „ Pevný

53 Viz příloha č. 5 – Etnické složení Těšínského Slezska podle sčítání lidu 1910.

54 JELÍNEK, s. 41-42.

55 GĄSIOR, Grzegorz, s. 47.

56 Ke katolickému vyznání se dodnes hlásí 96% obyvatel Polska, 3% procenta jsou ateisté a jen 1% zbývá na všechny ostatní církve, včetně protestantských. Katolická církev je také v privilegovaném postavení vůči státu. Viz KUBÁT, Michal, Demokracie v Polsku, Politický systém Polské republiky 1989 – 2005, Praha 2005, s. 143 – 145.

57 RUSEK, Halina, Religia i polskość na Zaloziu, Kraków 2002, s. 242-243.

jak luterská víra kolem Těšína“.⁵⁸ Vzhledem k tomu, že oblast Těšínska měla a má poměrně pestrou náboženskou skladbu, stávalo se vyznání hlavně v meziválečném období nástrojem politického a národnostního boje různých stran. Výsledkem může být i rozdělení evangelických církví prakticky dle národností nebo protikatolická kampaň po první světové válce.⁵⁹ Každopádně od dob reformace silná pozice evangelické církve oproti ostatním regionům země jak v Polsku, tak v Česku trvá prakticky dodnes a patří určitě k jedněm z charakteristických rysů Těšínského Slezska.⁶⁰

2.5 Přechod v industriální charakter Těšínska a okolí i jeho hospodářský rozvoj a význam

Hospodářský význam těšínského regionu se velmi zvýšil s průmyslovým rozvojem celé oblasti v průběhu 19. a 20. století, který byl v přímé souvislosti s nálezem ložisek a následnou těžbou černého uhlí.

Průmyslový rozvoj se tak stal jednou ze základních determinant vývoje Těšínska v posledních 200 letech, který svým rozsahem výrazně změnil demografii celého regionu jak v počtu obyvatel, tak skladbě. A ve svém důsledku vzhledem k témuž významu byl i jednou z příčin konfliktů mezi místními etniky, potažmo po rozpadu Rakouska-Uherska, i mezi nově vzniklými státy, které si region nárokovaly.

Hospodářský význam měl těšínský region jako komunikační prostor mezi Čechami, Polskem, Slezskem i Uhrami již od středověku. Jednalo se o poměrně bohatou a v severní části úrodnou oblast se značným podílem zemědělské výroby i řemeslné produkce.⁶¹ V 17. a 18. století

58 MICHALSKA, Małgorzata, Religijność na pograniczu. Polaci na Zaolziu, Czeski Cieszyn 2006, s. 317.

59 GAWRECKI, Politické a národnostní poměry, s. 98-99

60 Viz příloha č. 7 – Náboženská struktura Záolší 1910 – 1991, také přibližně odráží situaci v celém Těšínsku.

61 ŽÁČEK, Rudolf, Těšínsko od roku 1450, s. 34-39.