Vysoká škola ekonomická v Praze
Fakulta podnikohospodářská
Studijní obor: Ekonomika a management
Název diplomové práce:
Ekonomie štěstí – vliv vybraných faktorů na pocit štěstí u podnikatelů a zaměstnanců
Autor diplomové práce: Bc. Štěpánka Petrů
Vedoucí diplomové práce: prof. Ing. Jindřich Špička, Ph.D.
P r o h l á š e n í
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma
„Ekonomie štěstí – vliv vybraných faktorů na pocit štěstí u podnikatelů a zaměstnanců“
vypracovala samostatně s využitím literatury a informací, na něž odkazuji.
V Praze dne 25. 8. 2020 Štěpánka Petrů
Poděkování:
Na tomto místě bych ráda poděkovala zejména vedoucímu práce prof. Ing. Jindřichu Špičkovi, Ph.D., za cenné rady, věcné připomínky, a především za vstřícnost a trpělivost při konzultacích a vypracování diplomové práce. Dále bych ráda poděkovala Lukáši Kovandovi, Ph.D., za uvedení do tématu v rámci kurzu Popekonomie. V neposlední řadě bych chtěla poděkovat mé rodině a blízkým přátelům za podporu v průběhu celého studia.
Název diplomové práce:
Ekonomie štěstí – vliv vybraných faktorů na pocit štěstí u podnikatelů a zaměstnanců
Abstrakt:
Tato práce se zabývá tématem ekonomie štěstí. Klade si za cíl odhalit determinanty, které mají vliv na pociťované štěstí, a především prozkoumat vztah podnikání a pocitu štěstí.
První část práce se věnuje teoretickému rámci. Je zde představena ekonomie štěstí, dále jsou zde představeny metody měření štěstí a největší důraz je kladen na identifikaci jednotlivých prediktorů na základě literatury. V praktické části je prvně popsán způsob zpracování dat, dále jsou zde představeny proměnné, které jsou využity v samotném modelu. Hlavní testovaná hypotéza zní: „Podnikatelé jsou šťastnější než zaměstnanci“.
Vedlejší testované hypotézy se týkají dalších prediktorů a jejich vlivu na vysvětlovanou proměnnou. Pro otestování hypotéz byla použita ordinální regrese. Byl potvrzen pozitivní vliv podnikání, zdravotního stavu, víry, vnímání příjmu domácnosti a pohlaví na pociťované štěstí. Vliv právního rodinného statusu, věku a vzdělání nebyl potvrzen.
V závěru práce jsou porovnány jednotlivé vlivy na pocit štěstí mezi podnikateli a zaměstnanci.
Klíčová slova:
Ekonomie štěstí, životní spokojenost, měření štěstí, determinanty pocitu štěstí, Easterlinův paradox
JEL klasifikace
C21, I31, I00
Title of thesis:
Economics of happiness – The influence of selected factors on the wellbeing of entrepreneurs and employees
Abstract:
This thesis deals with the topic of the economics of happiness. The main aim of this thesis is to explore the influence of selected factors on the wellbeing, expecially explore relationship between entrepreneuring and wellbeing. The first part of the thesis provides a theoretical framework, in which it is presented theory of economics of happiness, methods of measuring happinness and the greatest emphasis is places on the identification of individual predictors based on the liretature. The practical part is introduces by description of data processing and description of the variables that have been used in the model. Main hypothesis is: „Entrepreneurs are happier than employees.“ Next hypothesis are conected with others predictors influence of wellbeing. For testing hypothesis was used ordinal regression. The positive influence of enterpreneuring, good health, belonging tu particular religion or denomination, feeling about households income and gender on perceived happiness was confirmed. The influence of legal marital status, age and education has not been confirmed. At the end of the thesis are comparder individual influences of predictors on the wellbeing among enterpreneurs and employees.
Key words:
Economics of happiness, wellbeing, measuring of happiness, predictors of wellbeing, Easterlin paradox
JEL classification:
C21, I31, I00
Obsah
Úvod ... 7
Teoretická část ... 9
1. Ekonomie štěstí ... 9
1.1. Definice pojmů štěstí a životní spokojenosti... 9
1.2. Vývoj vnímání pocitu štěstí a jeho determinantů ...10
1.3. Měření štěstí ...11
1.4. Faktory ovlivňující štěstí ...16
1.5. Sestavení rovnice a shrnutí hypotéz ...26
Praktická část ...28
2. Data ...28
2.1. European Social Survey ...28
2.2. Dataset ...29
3. Proměnné ...33
3.1. Vysvětlující proměnné ...33
3.2. Vysvětlovaná proměnná ...42
3.3. Korelace mezi vysvětlujícími proměnnými ...43
4. Analýza vlivu jednotlivých faktorů na pocit štěstí ...46
4.1. Sestavení modelu ...46
4.2. Interpretace modelu a diskuse výsledků ...52
5. Analýza vlivu jednotlivých faktorů na pocit štěstí u zaměstnanců a podnikatelů...56
5.1. Sestavení modelu – pouze zaměstnanci ...56
5.2. Interpretace modelu – pouze zaměstnanci ...58
5.3. Sestavení modelu – pouze podnikatelé ...59
5.4. Interpretace modelu – pouze podnikatelé ...60
6. Omezení výzkumu ...64
Závěr ...65
Seznam literatury ...67
Seznam tabulek ...73
Seznam grafů ...73
Seznam obrázků ...74
Seznam příloh ...74
Přílohy...75
7
Úvod
Ekonomie štěstí je dnes již brána jako součást moderní ekonomické teorie. V minulosti docházelo k tlakům na vyčlenění psychologických aspektů z mainstreamu. V reakci na to Kahneman a Tversky (1971) ve své práci kritizují přístup k člověku, jako k čistě racionálnímu tvorovi. I díky tomu se zpětně začala prosazovat kombinace ekonomie a společenských věd, díky čemuž vznikly nové směry ekonomie, mezi které patří i ekonomie štěstí. Ta konkrétně kombinuje ekonomii s psychologií. Téma štěstí, včetně jeho determinantů, je v poslední době často diskutovaným tématem. Návody na štěstí se frekventovaně objevují v komerčním médiu, tématu se však hojně věnuje i odborná literatura. Díky zájmu o analýzu této oblasti, zařadili akademické výzkumné projekty, otázky týkající se životní spokojenosti do svých výzkumů. Těchto dat bude využito i v této práci.
Hlavním přínosem této práce bude prozkoumání, zda má podnikání vliv na pocit štěstí člověka. Ačkoliv počet podnikatelů celkem přibývá, v roce 2019 začalo podnikat 59 000 lidí a 46 000 naopak podnikání ukončilo, nárůst je způsoben především mladými OSVČ v oblasti IT. Ekonom Lukáš Kovanda upozorňuje na fakt, že počet nových podnikatelů ve věku 30-50 let rapidně klesá. V roce 2011 začalo podnikat v tomto věku zhruba 50 000 lidí a v roce 2018 už to bylo pouze 24 000. Tato skupina je pro ekonomiku státu klíčová, protože jsou to podnikatelé, kteří sami zaměstnávají a ti jsou tím hlavním hnacím motorem ekonomiky (Lukáš Kovanda, 2019).
Teoretická část práce se bude věnovat vymezení pojmů štěstí a životní spokojenosti.
Tato kapitola je zařazena převážně z důvodu nejednoznačnosti pojmů. Dále bude představena historie vnímání štěstí a jeho determinantů. Je přirozené, že se v historii pohled na faktory ovlivňující štěstí a na štěstí jako takové vyvíjel, stejně jako společnost, kultura, tradice a náboženství. Věnovat se bude také měření štěstí, konkrétně budou popsány metody sběru dat a také vybrané průzkumy a jejich způsob měření proměnné štěstí. Největší důraz bude kladen na představení jednotlivých determinantů, které mohou mít na vysvětlovanou vliv. Na základě toho budou sestaveny hypotézy. Hlavní hypotéza bude: Podnikatelé jsou šťastnější než zaměstnanci. Vedlejší testované hypotézy se budou týkat dalších prediktorů a jejich vlivu na vysvětlovanou proměnnou.
Analýzy v empirické části budou vycházet z dat European Social Survey (ESS) za rok 2018 pro Českou republiku. Nejprve bude představen výzkumný projekt ESS. Poté dojde k práci s datasetem. Výsledný dataset bude reprezentativní podle pohlaví a věku. V další části budou představeny a popsány všechny proměnné, které do modelu vstupují.
Následně budou testovány hypotézy pomocí ordinální regrese v programu Jamovi.
Hypotézy znějí: podnikání, vzdělání, pevné zdraví, víra v boha, manželství, ženské pohlaví a příjem mají pozitivní vliv na pociťované štěstí a dále věk má negativní vliv na pociťované štěstí. V další části dojde k rozdělení respondentů na zaměstnance a podnikatele a vliv jednotlivých determinantů bude zkoumán zvlášť pro obě skupiny.
8
Na základě těchto výsledků dojde k diskusi a doporučení podnikatelům pro zvýšení pocitu štěstí, či pro prevenci před snížením pocitu štěstí.
Hlavním cílem je tedy prozkoumat vztah jednotlivých determinantů na pocit štěstí, především pak efektu podnikání. Dále srovnat jednotlivé efekty mezi podnikateli a zaměstnanci, například zda jsou citliví na jiné prediktory.
.
9
Teoretická část
1. Ekonomie štěstí
V druhé polovině 20. století dochází k tlakům na vyloučení vlivu psychologických aspektů z mainstreamové ekonomické teorie (Kovanda, 2013). Na vědu se v tomto období nahlíží z hlediska pozitivismu, z toho důvodu dochází k izolaci ekonomie od dalších společenských věd, které berou v potaz subjektivní jevy. Hlavní proud ekonomie se tedy opírá o vědecké pravdy a psychologie tyto pravdy nepřinášela.
Normativní proud nebyl zcela potlačen, byl však podružný (Kovanda, 2014). Dle Katze (1996) byla hlavním důvodem separace normativních a pozitivních aspektů ve vědě Friedmanova esej z roku 1953, která jasně vytyčila hranice mezi vědami přírodními a společenskými. Esej byla tedy stavebním kamenem při snaze o začlenění ekonomie mezi exaktní vědy, a to především z důvodu jasného rozdělení aspektů. Pokud se tedy ekonomie vyhne normativním soudům, lze ji považovat za vědu exaktní (Kovanda, 2014).
V sedmdesátých letech dvacátého století dochází ke kritice tohoto přístupu, zejména k chápání člověka, který se chová podle modelu homo economicus, tedy racionálně, minimalizuje své náklady, maximalizuje své zisky a je schopen plánovat a kalkulovat (Holman, 2011). Kahneman a Tversky (1971) poukazují na fakt, že člověk nereaguje ryze racionálně, na jeho rozhodování mají vliv i emoce, a tak jeho rozhodnutí nemusí být nutně v jeho nejlepším zájmu a nedá se plně predikovat. Lidé často podléhají heuristikám, tzv.
zkratkám, díky kterým dochází k systematickým chybám v rozhodnutí. Heuristik člověk využije k zrychlení řešení složitého problému. V roce 1974 vydali esej, která prohloubila poznatky v oblasti reprezentativních heuristik. Jedním z příkladů může být odhad pravděpodobnosti hodu mincí. Účastníci například porovnávali pravděpodobnost toho, že padne třikrát hlava a třikrát ocas v tomto pořadí a možnosti, že se hlava a ocas budou pravidelně střídat (všech 6 hodů). Většina z nich se rozhodla, že je pravděpodobnější střídání stran mince. Takzvané rychlé myšlení tedy způsobuje to, že účastníci mají pocit, že pravděpodobněji padne to, co v minulém hodu nepadlo, avšak obě varianty jsou samozřejmě stále stejně pravděpodobné.
Díky těmto pracím se začali rozvíjet nové směry, které propojili ekonomii a psychologii (případně jiné společenské vědy). Tímto spojením vznikla například behaviorální ekonomie a později i ekonomie štěstí a krásy (Kovanda, 2013).
1.1. Definice pojmů štěstí a životní spokojenosti
V zahraniční literatuře se vyskytuje nejen pojem „happiness“ tedy štěstí, ale také pojem
„well-being“, který bývá překládán jako životní spokojenost a jeho synonymum
„subjective well being“.
Dle Seligmana (2011) je štěstí aktuální krátkodobější pocit, který ovlivňuje dlouhodobou životní spokojenost. Seligman (2004) uvádí, že životní spokojenost je celistvé zhodnocení života jedince. Lyubomirski (2001) do své definice životní spokojenosti promítá smysluplnost života jedince a radost, kterou jedinec prožívá. Diener (2002) pracuje
10
s pojmem subjektivní životní spokojeností, kterou definoval jako jev, který je tvořen kognitivním a citovým hodnocením života daného jednotlivce. Kognitivní hodnocení přihlíží k celkové životní spokojenosti, ale také k spokojenosti v jednotlivých sférách života, mezi které patří například vztahy a práce. Citové hodnocení vnímá emoce a pocity, které dělí na pozitivní (láska, souznění atd.) a negativní (strach, hněv, pocit viny, bolest atd.) Bruni a Porta (2007) se při definování subjektivní životní spokojenosti přiklání k subjektivnímu vnímání dlouhodobé spokojenosti jednotlivce, zahrnuje však i zhodnocení příjemných a nepříjemných životních zážitků. Autoři také poukazují na rozdíl mezi štěstím, které vnímají krátkodobě a životní spokojeností, která je dlouhodobějšího rázu. Seligman (2011) rozložil pocit štěstí na čtyři dílčí složky, které je snazší zkoumat a měřit. Jedná se o pozitivní emoce, smysluplnost, angažovanost a dobré mezilidské vztahy. Pod pojmem pozitivní emoce si lze představit například nadšení, pocit sounáležitosti nebo radost. Smysluplnost definuje jako pocit, který vzniká na základě účasti na projektu, který má přesah a jedinec jej vnímá jako přínosný.
Může se jednat o práci, vzdělávání či dobrovolnictví atd. Angažovaností je myšlen stav, který představuje úplné vtažení a pohlcení do činnosti. Pojem subjektivní životní spokojenost zahrnuje všechny tyto složky a dávají životu smysl. Důležité je, že subjektivní životní spokojenost je stav, který je stabilní.
Na základě výše zmíněné literatury je jasné, že jednotná definice štěstí a životní spokojenosti není. Lze však o štěstí uvažovat jako o aktuální emoci a o životní spokojenosti jako o stavu dlouhodobém, který reflektuje celkovou spokojenost s vlastním životem. Životní spokojenost je dozajista ovlivněna pocity štěstí. V této práci bude tedy zkoumána subjektivní životní spokojenost.
1.2. Vývoj vnímání pocitu štěstí a jeho determinantů
Je přirozené, že se v historii pohled na faktory ovlivňující štěstí a na štěstí jako takové vyvíjel, stejně jako společnost, kultura, tradice, náboženství atd. První větší zaznamenané úvahy pochází od Aristotela, který se štěstím zabýval ve svém díle Etika Nikomachova.
Při definici využívá pojem Eudaimonia, které představuje čiré štěstí, největší stav blaženosti. Tento stav je posledním stupněm uspokojení. Aristoteles uvádí, že při tomto stavu se jedinec chová podle svého nejlepšího svědomí a díky tomu má hřejivý pocit ze svého bytí. Je to nejlepší možný pocit, nelze již ničím překonat. Všechny předchozí skutky mají pouze vést k dosažení tohoto stavu. Eudaimonia představuje vrchol pyramidy štěstí (Aristoteles ze Stageiry, 1996- překlad) Tohoto stavu lze dosáhnout pomocí ctností, mezi které patří například láska, přátelství, víra, zdravé sebevědomí, skromnost, sebeovládání (Štika, 2008).
Epikúros na dosažení absolutního štěstí nahlíží z opačného pohledu, dle něj je potřeba odstranit ze života všechny strasti. Je potřeba oddělit nezbytné potřeby od těch, které se nezbytnými mohou zdát na první pohled. Právě z těchto potřeb mohou pramenit strasti. Strastmi rozumí především strach, bolest a násilí (Hadot, 2017). Všechny bytosti se rodí s pocitem úplné slasti, tedy bez jakýchkoli strastí. V průběhu života se slast
11
nahrazuje strastmi, díky tomu, že se člověk potýká s různými životními situacemi. Strast a slast fungují jako substituty (Anderson, 2006).
Adam Smith souhlasí s Aristotelem v tom, že pocit štěstí vnímá jako nejvyšší cíl lidské existence. Také se domnívá, že je ho dosahováno pomocí ctností, konkrétně Smith vystihuje opatrnost, spravedlnost, dobročinnost a sounáležitost. Adam Smith však na rozdíl od Aristotela uvádí, že prostředek k dosažení štěstí je také bohatství (Busch, 2008).
Na rozdíl od Aristotela, Kant odmítá, že by nejvyššího štěstí bylo dosahováno pomocí ctností člověka. Argumentuje tím, že Aristotelovy „dobré“ ctnosti mohou být i špatné, pokud jsou využity k nekalé věci. Jako příklad uvádí odvahu, která může posloužit i špatné věci. Kant věří, že k absolutnímu štěstí dojde člověk pomocí naplňování svých potřeb a tužeb, cnost a morálka zde nehraje roli. Kant štěstí ztotožňuje s blažeností, které lze dosáhnout maximalizací libých prožitků a eliminací těch nelibých. Libé a nelibé prožitky nejsou přesně definovány, každá bytost je individuální a vnímá skutečnosti jedinečně (Kant, 1996).
Alfred Marshall vidí jako hlavní zdroj štěstí víru, tedy náboženství. Dále také sociální vazby a rodinný život. Dle něj je chudoba hlavní překážou v rodinném životě (Hadey, 2006). Marhall tedy uvažuje negativní vztah chudoby a štěstí. Jeho teorie koresponduje s teorií Adama Smitha, ten uvažuje pozitivní vztah bohatství a štěstí.
Důležitým milníkem je příchod teorie užitku a utilitarismu. Benthan předkládá teorii, že člověk se snaží minimalizovat strasti a maximalizovat užitek. Veřejné štěstí je potom součtem individuálních užitků (Štika, 2008). Dle Benthama je důležité maximalizovat veřejné štěstí, dle něj toho dosáhne tím, že bude co nejvíce lidí ve společnosti spokojených. Cílem veškerého lidského jednání je zvyšování užitku (Bentham, 1879).
1.3. Měření štěstí
Jakým způsobem se dá věrohodně kvantifikovat proměnná štěstí, to je problematika, kterou se zabýval například ekonomové Frey a Stutzer ve své studii „What can economists learn from happiness research?“ (2002). V následující části budou popsány čtyři metody získání věrohodných výsledků.
1.3.1. Metody sběru dat
První metodou je měření pomocí psychologických a neurobiologických indikátorů.
Tuto metodu označují autoři za cestu ke skutečnému objektivnímu štěstí. Pokud by bylo opravdu možné přesně měřit, interpretovat a porovnávat výsledky změn těchto indikátorů, mohli bychom uvažovat o úplné objektivitě měření štěstí. Zkoumanými indikátory mohou být například hormony, jako je endorfin, dopamin či serotonin. Autoři uvádí, že hlavním problémem této metody je, že při aktuální dostupnosti techniky pro měření a rozvoji medicíny, není možné tento přístup aplikovat pro velký vzorek pozorování. V tuto chvíli
12
neexistují nástroje, které by dokázaly zkoumat a srovnávat tak komplexní proměnnou, jakou je štěstí.
Druhá metoda je postavena na pozorování sociálního chování jedinců. Tato metoda vychází z hypotézy, která říká, že pociťované štěstí je jedním z faktorů, které ovlivňují chování a jednání člověka. Mezi sledované jednání patří například účasti na společenských akcí, kamarádskost, jak často se subjekty vídají se svými přáteli atd.
Tato metoda je nepřesná nejen díky náročnosti na sběr dat, ale především díky individuálním povahám subjektů. Každý člověk má jinou míru potřeby socializace.
Někdo má už rodinu a preferuje čas s rodinou před společenskými akcemi, někdo je introvertní a stačí mu méně kontaktu s lidmi a nemusí to nutně znamenat, že je díky tomu méně šťastný. Z těchto důvodů je tato metoda nevyhovující pro statistické vyhodnocování dat velkého počtu subjektů a výsledky nemají vypovídající hodnotu.
Třetí metodou je pozorování neverbálního chování, tím je myšleno sledování mimiky, gestikulace, řeči těla, které mají souviset s psychickým stavem člověka jeho pociťovaným štěstím. Příkladem může být počet úsměvů, frekvence pláče, hlasitého smíchu, dotyky s další osobou, křečovité či uvolněné jednání atd. Stejně jako v případě metody pozorování sociálního chování, jsou výsledky této metody neinterpretovatelné pro velký počet subjektů. Samotné pozorování by bylo velmi komplikované a nákladné a výsledky jen těžko porovnatelné.
Příkladem může být i studie, která vyvrací vztah mezi mírou sebevražd a úrovní štěstí.
Korelační koeficient je pouze 0,13, vztah mezi proměnnými je tedy velmi slabý (Blanchflower, Oswald 2007).
Čtvrtou metodou je měření štěstí pomocí průzkumu. Tato metoda je pro měření různých ekonomicko psychologických proměnných nejvíce rozšířená nejen kvůli své dostupnosti, ale také díky jednoduchosti a možnosti srovnání výsledných dat. Průzkumy nejčastěji probíhají pomocí anket a dotazníkových šetření (Frey a Stutzer, 2002). Tato metoda bude využita i v praktické části této diplomové práce, proto bude následovat rozbor hlavních úskalí, která plynou z využití této metody.
Pořadí kladených otázek
Problémem může být pořadí položených otázek. Studie prokazují, že prohození dvou otázek může vést k odlišným odpovědím a výsledkům. Respondenti si mohou otázku vyložit jinak, pokud jí předcházela otázka jiná nebo mohou například na otázku druhou zalhat, aby odpověď korespondovala s první odpovědí, na kterou také zalhali (Bertrand a Mullainathan 2001). Další experiment potvrdil důležitost pořadí pokládaných otázek. Experiment rozdělil respondenty na dvě náhodné skupiny a zeptal se jich na dvě otázky. Jedna se týkala jejich štěstí a druhá se dotazovala na počet schůzek v posledním měsíci. V případě, že byla položena první otázka na pocit štěstí a až posléze na počet schůzek, výsledná korelace byla zanedbatelná (0,12). Pokud se však prvně tázali na počet schůzek a až poté na štěstí, korelace vzrostla na 0,66 (Kahneman a spol. 2006).
13 Formulace otázek
Přesné formulování otázky je velice důležité. Je potřeba docílit co nejnižších odchylek v chápání otázky. I přes správné a jasné formulování může být otázka pochopena každým subjektem trochu odlišně (Bertrand a Mullainathan 2001). Pokud je průzkum mezinárodní, je potřeba se soustředit i na správný překlad otázky, který nebude měnit význam. Stevenson a Wolfers (2008) poukazují na dva přístupy v mezinárodních průzkumech. První je využívaný World Value Survey a ten se snaží otázku položit jednoduše a výstižně. Jejich otázka zní: „Když vezmete v úvahu všechny skutečnosti, jak jste spokojen se svým životem jako celkem?“. Respondenti vybírají na stupnici od 1 do 10. Druhou možností je více respondentům přiblížit otázku pomocí vizualizace a symbolů. Tento způsob využívá například Gallup World Pool, jejichž průzkumová otázka zní „Představte si žebřík, jehož každá příčka odpovídá číslům 0, která odpovídá nejnižší příčce do10, která odpovídá nejvyšší příčce. Předpokládejme, že 0 odpovídá Vaší představě nejhoršího života, 10 naopak té nejlepší. Na které příčce cítíte, že v současné době stojíte?“
Srovnávání s ostatními a nadhodnocování
Respondenti mohou přizpůsobovat své odpovědi tomu, co považují za běžnou standardní odpověď ostatních dotazovaných. Dotazovaní mají tendence svými odpověďmi nevyčnívat z řady nebo se uchylují k lživým lepším odpovědím. Lepšími je myšleno pozitivněji vnímané (Bertrand a Mullainathan 2001).
Další chyby mohou vzniknout například díky nedostatečné koncentraci respondenta, který nevěnuje otázkám dostatečnou pozornost. Někteří si nemusí otázku pečlivě přečíst, někteří mohou chtít urychlit průzkum a vyplní odpověď bez rozmyslu. Důvodem může být například velké množství otázek nebo zdlouhavá a složitá formulace (Bertrand a Mullainathan 2001).
I přes výše zmíněné problémy, které mohou výsledky vychýlit, jsou výsledky této metody vypovídající a konzistentní. Doposud nebyla vyvrácena důvěryhodnost těchto výsledků (Frey, Schutzer, 2002).
1.3.2. Vybrané průzkumy a způsoby jejich měření proměnné štěstí
V následující kapitole budou rozebrány základní přístupy k měření štěstí pomocí průzkumů, jejich metodologie a základní indexy štěstí.
Jednoduchý model – jedna otázka, odpověď pomocí škálování
Jedná se o nejvyužívanější model, který volí metodu přímé a jasné otázky. Tuto metodu využívají například tato výzkumná pracoviště: General Social Survey, World Value Survey, European Social Survey nebo Eurobarometr. Výzkumná otázka zní „Taking all things together, how satisfied are you with your life as a whole these days? Would you say you are very satisfied, somewhat satisfied, somewhat dissatisfied, or very dissatisfied?“ V překladu „Když vezmete v úvahu všechny skutečnosti, jak jste spokojen
14
se svým životem jako celkem v těchto dnech?“ Respondenti vybírají na stupnici. Čísla na stupnici odpovídají jednotlivým úrovním spokojenosti se životem (1=velmi spokojen, 2= spíše spokojen, 3= spíše nespokojen, 4= velmi nespokojen) v případě World Value Survey, která využívá čtyř stupňovou škálu (Kahneman, Krueger, 2006). Velikost škály se liší v jednotlivých výzkumech například v General Social Survey a European Social Survey je škála deseti stupňová. Eurobarometr využívá čtyř stupňovou škálu. Princip počítání výsledků je však stejný. Hlavní výhoda této metody tkví v tom, že respondent není zahlcen velkým počtem otázek. Nevýhodou je, že výpověď respondenta může být ovlivněna aktuálním rozpoložením (Večerník, 2012).
Cantrilův sebeukotvující žebříček tužeb
Podobnou metodu zjišťování míry štěstí používá i anketa Gallup World Pool, která využívá Cantrilův sebeukotvující žebříček tužeb. Výzkumná otázka zní: „Please imagine a ladder with steps numbered from zero at the bottom to 10 at the top. The top of the ladder represents the best possible life for you and the bottom of the ladder represents the worst possible life for you. On which step of the ladder would you say you personally feel you stand at this time?“. Respondenti si tedy představují žebřík, jehož každá příčka odpovídá číslům od 0 do 10, přičemž 0 odpovídá nejhorší možná život, který si respondent umí představit a 10 odpovídá nejlepšímu možnému životu, který si respondent umí představit. Respondenti volí na stupnici číslo, podle toho, kde si myslí, že se nachází.
Tato metoda nutí respondenty k představení si dvou extrémů, díky čemuž lépe zařadí svou dlouhodobou úroveň spokojenosti a nejsou tolik ovlivněni aktuálními výkyvy nálad (Cantril 1965).
PANAS – metoda pozitivních a negativních emocí
PANAS je zkratkou metody The Positive and Negative Affect Schedule. Tato metoda je založena na hodnocení aktuální nálady. Využívá k tomu 20 výrazů, které odpovídají emocím Subjekt má za úkol přiřadit jednotlivým pocitům/emocím číslo, podle toho, jak moc intenzivně tento pocit cítí. Škála je pěti stupňová, číslo 1 odpovídá odpovědi vůbec a 5 odpovídá odpovědi velmi/ velmi výrazně. V podnětných výrazech je 10 pozitivních a 10 negativních emocí. Mezi podnětné výrazy patří například: plný zájmu, smutný, plný vzrušení, rozčílený, plný energie atd. U pozitivních i negativních afektů se hodnocení respondenta sečte zvlášť. Součet jednoho z nich se pohybuje v rozmezí od 10 do 50, podle hodnocení respondenta. K vyhodnocení se používá rozdíl součtu kladných a záporných emocí. Tato metoda je vhodná k měření aktuálních pocitů respondenta, neměří jeho pocit obecní dlouhodobé spokojenosti (Watson a kolektiv, 1988). Princip této metody je znázorněn na obrázku č. 1.
15
Obrázek 1: Schéma metody PANAS
Zdroj: obrázek přejatý z webu: https://peerj.com/articles/1822/
Metoda využívající škálu SWLS
Tato metoda stojí na škále Satisfaction With Life Scale, kterou sestavil psycholog Diener.
Respondenti pracují s pěti výroky, u kterých uvádí, do jaké míry s nimi souhlasí. Těmito výroky jsou:
Můj život se v mnoha směrech blíží mému ideálu života
Podmínky mého života jsou výtečné
Jsem spokojen se svým životem
Dosud jsem od života dostával to podstatné, co od něj očekávám
Kdybych mohl žít svůj život ještě jednou, nic zásadního bych na něm neměnil Respondenti výroky hodnotí na sedmi bodové škále, přičemž číslo 1 znamená největší nesouhlas, číslo 7 znamená absolutní souhlas a 4 odpovídá neutralitě. Vyhodnocení probíhá součtem všech odpovědí respondenta (Diener, 1985). Pozitivem této metody je stabilnější objektivnější výsledek, díky většímu počtu otázek. Pokud by byla pouze jedna
16
a subjekt si jí špatně vyložil, mělo by to na celkový výsledek větší dopad (Večerník, 2012).
Metoda rekonstrukce dne
Tato metoda předpokládá, že respondenti si při vzpomínání na aktivitu, vybaví i emoci, která ji doprovázela. Respondenti mají za úkol připomenout si všechny aktivity z předešlého dne a celý den podle nich „rozkouskovat“. Pomocí škály přiřazují jednotlivým aktivitám emoce, které se jim vybavují s danou činností. Výsledky jsou zpracovány do U-indexu, ten odpovídá procentu času, které respondenti stráví činností, kterou vnímají negativně a vypočítá se jako hodnocení respondenta x váha hodnocení.
Váha odpovídá délce činnosti. Tato metoda je poměrně náročná na čas, ale má velmi dobré využití pro mezinárodní srovnání (Kahneman a Krueger, 2006).
Oxfordský dotazník
Respondenti reagují na 8 výroků, týkajících se spokojenosti v různých oblastech.
Konkrétně jde o tyto výroky:
Necítím se zvláště spokojený(á) s tím, jaký jsem.
Mám pocit, že život je velmi obohacující.
Jsem spokojený(á) se vším ve svém životě.
Nemyslím si, že vypadám atraktivně.
Některé věci mi přijdou krásné.
Mohu vyzkoušet vše, co chci.
Cítím se psychicky naprosto bdělý (svěží).
Nemám zvlášť šťastné vzpomínky na minulost.
V této metodě respondenti vybírají na škále od 1 do 6, podle toho, do jaké míry souhlasí s tvrzením. Číslo 1 odpovídá odpovědi naprosto souhlasím a 6 odpovědi naprosto nesouhlasím. Výsledek je vypočítán aritmetickým průměrem. Hlavní odlišností této metody je to, že zahrnuje i dílčí otázky týkající se například atraktivity nebo psychického bdělosti. Je tedy předpokládán přímý pozitivní vliv na pocit spokojenosti (Hills, Argyle, 2001).
1.4. Faktory ovlivňující štěstí
Odhalení všech determinantů štěstí je takřka nemožné, každý člověk má jiné preference a jiné životní postoje a cíle, avšak dle Cantrila (1965) jsou ty základní a hlavní determinanty stejné napříč kulturami i sociální úrovní respondentů. Tuto teorii postavil na základě svého výzkumu, který provedl na území 14 zemích světa. Respondentům položil otázku, co od spokojeného života chtějí. Výsledkem bylo pět faktorů, které lidé chtějí a v jejichž naplnění vidí podstatu spokojeného života. Jedná se o pevné zdraví, materiální zabezpečení, práce, dobrý rodinný stav a dobrý charakter.
V následující kapitole budou detailněji popsány determinanty, které mají vliv na pocit štěstí. Budou představeny studie, které tyto determinanty zkoumají. Na základě těchto poznatků budou vybrány ty faktory, které budou použity jako vysvětlující proměnné v praktické části.
17 1.4.1. Věk
Vliv věku člověka na pocit štěstí nemá lineární vývoj, tudíž nelze obecně určit pozitivní či negativní vztah. Vliv věku na pocit štěstí popisuje konvexní křivka, která je zpočátku klesající, zhruba do středního věku, poté je rostoucí. Znamená to tedy, že zhruba do 50-55 let je vztah negativní, s rostoucím věkem klesá pocit štěstí a poté je vztah pozitivní, s rostoucím věkem opět roste pocit štěstí (Blanchflower a Oswald, 2007). V roce 2017 provedli ekonomové David Blanchflower a Andrew Oswald další průzkum pro prověření tohoto vztahu. Tentokrát se průzkumu zúčastnilo 1,3 milionu respondentů z 51 zemí světa ve věku od 20 do 90. Výsledkem byla opět křivka ve tvaru písmene U. Od 30. roku věku začíná klesat pocit štěstí, nejnižších hodnot dosahuje zhruba v 50, poté opět roste na míru štěstí před poklesem. V grafu č. 1 lze vidět křivku vývoje v Evropské Unii. Stejně jako v křivce všech 51 zemí, nabývá i tato křivka minima cca v 55-56 letech a má tvar písmene U. Je potřeba zmínit, že autoři zkoumají vztah věku a štěstí při přístupu ceteris paribus, tedy za jinak neměnných podmínek (Blanchflower a Oswald, 2017).
Graf 1:Vztah věku respondenta a pociťovaného štěstí v Evropské Unii podle Blanchflowera a Oswalda
Zdroj: graf přejatý z webu: https://finlord.cz/2018/08/se-pocit-stesti-meni-case/
Autoři Frijters a Beatton (2012) představili model, v kterém uvažují, že ostatní faktory nejsou konstantní. Dále do modelu také zahrnuli statistická omezení, která spočívají v osobnostních rysech a schopnostech, díky čemu zamezují nadhodnocování či podhodnocování krize středního věku. V modelu je zahrnuto i očekávání, že vážně nemocní či velmi pracovně vytížení lidé se výzkumu zúčastní s menší pravděpodobností než ostatní. Díky těmto skutečnostem je výsledný tvař křivky více plochý a pokles ve středních letech je jen velmi slabý. Křivka velmi rychle klesá od 70. roku života.
18
V grafu č. 2 jsou zachyceny křivky odpovídající vztahu věku a štěstí v Austrálii, Německu a Velké Británii.
Graf 2:Vztah věku respondenta a pociťovaného štěstí v Austrálii, Německu a Velké Británii podle Frijtersa a Beattona
Zdroj: graf přejatý z http://tinyurl.com/phatldb
Vliv věku na štěstí není tedy jednoznačný. Výše zmíněné studie se sice liší ve vývoji tvaru křivky, ale říkají, že vztah mezi štěstím a věkem opravdu existuje. Psycholožka Susan Krauss Whitborneová kritizuje výzkum Blanchflowera a Oswalda, tvrdí, že nikdy nenašla žádný psychologický znak, který by se pojil s věkem. Netvrdí, že krize středního věku neexistuje, tvrdí však, že není způsobena věkem (psychologytoday.com, 2009).
Na základě literatury byla stanovena dílčí testovaná hypotéza: Věk má negativní vztah s pociťovaným štěstím. Tato hypotéza vychází z tvaru křivky tohoto vztahu podle Blanchflowera a Oswalda (2017). Vzhledem k tomu, že práce zkoumá rozdíly mezi pociťovaným štěstím u zaměstnanců a podnikatelů, tedy osob převážně v produktivním věku, bude brána v potaz především klesající část křivky.
19 1.4.2. Pohlaví
Na vliv pohlaví na pocit štěstí jsou různorodé názory. Dle Easterlina (2003) jsou ženy šťastnější zhruba do 50 let, poté jsou šťastnějšími muži. Avšak po očištění proměnné štěstí od vlivů dalších vysvětlujících proměnných docházejí autoři k závěru, že ženy jsou šťastnější po čas celého života. S tímto výsledkem se ztotožňuje i studie Grahama a Chattopadhyay (2013), ženy se dle této studie cítí šťastnější než muži.
Palmore a Luikarta (1972) naopak tvrdí, že žádný vztah mezi pohlavím a pociťovaným štěstím neexistuje. Rozdíly ve štěstí nejsou způsobeny pohlavím. Ke stejným závěrům dospěl Sun (2015), jehož průzkum proběhl na území Číny a výsledky neprokazují vztah mezi štěstím a pohlavím respondenta.
Neexistence vztahu mezi pohlavím a pociťovaným štěstím je podpořena i teorií aspiračně adaptačního modelu. Ten předpokládám, že na štěstí budou mít zásadní vliv měnící se faktory, naopak ty stabilní, jako je třeba pohlaví, budou mít vliv minimální nebo žádný (Inglehart, 2002).
Na základě literatury byla stanovena dílčí testovaná hypotéza: Ženy jsou šťastnější než muži.
1.4.3. Zdraví
Podstatným faktorem, který bezesporu má vliv na pocit štěstí je zdraví, což prokázalo mnoho podvedených studií. Dle Grahama (2008) je tato vysvětlující proměnná nejdůležitějším determinantem a korelace mezi zdravím a štěstím je nejsilnější ze všech sledovaných, silnější než korelace štěstí s příjmem. Graham dále uvádí, že na tento vztah lze nahlížet podobně jako na vztah štěstí a příjmu. Ve své práci popisuje přizpůsobování se novým a lepším zdravotním standardům, na které si člověk zvykne a očekává jejich zlepšování i nadále. U zdraví stejně jako u příjmu dochází k takzvaným klesajícímu meznímu užitku, tedy mezní užitek ze zdraví roste, ale jen do určitého bodu. Tento vztah je vysvětlen na příkladu prodlužování délky života, od určité chvíle nemá další prodlužování života takový efekt.
Zda má změna zdravotního stavu vliv trvalý či přechodný zkoumat psycholog Philip Brickman (1978), který ve své studii porovnával 20 respondentů, kteří díky nehodě ochrnuli s kontrolní skupinou. Jeho studie prokázala, že oběti nehody pociťují v životě menší štěstí než ostatní respondenti. Oběti nehod se tedy neadaptují úplně a jejich štěstí se nevrací na původní úroveň před nehodou, avšak nejsou tak nešťastní, jak psycholog předpokládal. Z těchto výsledků uvažuje, že oběti nehody se adaptují na své postižení a v dlouhodobém hledisku není pokles štěstí tak markantní.
Na výše zmíněnou práci Brickhamma navázal svým výzkumem z roku 2006 Gilbert.
Zkoumal, kolik jsou ochotni respondenti zaplatit, aby se vyhnuli nehodě s následkem ochrnutí, a také kolik jsou ochrnutí respondenti ochotni zaplatit po nehodě, za jejich uzdravení. Výsledky podporují teorii adaptace, pro předejití ochrnutí jsou respondenti ochotni zaplatit více než ochrnutí pro uzdravení. K podobným závěrům dochází i Oswald a Powdthavee (2006), kteří svou studií potvrdili negativní efekt vážné nemoci či nehody s trvalými následky na pocit štěstí, tento negativní vztah má klesající tendence, avšak nedojde k jeho vynulování a vrácení na původní úroveň štěstí.
20
Autoři Diener a Chan (2011) zpochybňují směr kauzality. Domnívají se, že je možné uvažovat i pozitivní vliv štěstí na zdravotní stav člověka. Tento efekt odpovídá prodloužení života člověka o 4 až 10 let.
I přes jisté pochyby, týkající se směru kauzality je důležité determinant zdraví do modelu zahrnout. Výše zmíněné studie prokázaly silný vztah mezi zdravím a pociťovaným štěstím. Pevné zdraví má pozitivní vliv na pocit štěstí, Co se týče vlivu vážných nemocí a nehod,z výše zmíněné literatury lze uvažovat negativní vztah, ale v dlouhodobém horizontu dochází k adaptaci a negativní vztah klesá, ale nedochází k úplnému vyrovnání na původní úroveň.
Na základě literatury byla stanovena dílčí testovaná hypotéza: Pevné zdraví má pozitivní vztah s pociťovaným štěstím.
1.4.4. Náboženství, víra
To, zda je víra v boha relevantním determinantem pocitu štěstí zkoumal například ekonom John Helliwell (2003). Pro svůj výzkum čerpal data z World Values Survey, díky čemuž mohl efekt pozorovat napříč celým světem a dokázal tak porovnat i efekty různých náboženství. Dle jeho výzkumu, víra v boha pozitivně ovlivňuje výslednou proměnnou štěstí, a to bez ohledu na náboženskou příslušnost. Štěstí roste i s rostoucím počtem účasti na náboženských setkáních, příkladem může být třeba počet návštěv kostela.
Další výzkum čerpá z dat European Social Survey a zaměřuje se tedy na srovnání jednotlivých evropských států. Průzkumu se zúčastnilo 24 zemí. I zde byl prokázán pozitivní vztah víry a pocitu štěstí a také pozitivní vztah mezi participací na náboženských aktivitách a štěstí. Nejvíce pozitivní vztah byl vypozorován u protestantské víry a nejnižší u pravoslavné (Cuňado, Sison, Calderón, 2011).
Kladný vztah mezi vírou a pocitem štěstí bývá zpravidla vysvětlován tím, že věřící pociťují větší jistotu i při těžkých životních situacích a vzhledem k podstatě některých druhů náboženství se nemusí upírat pouze na prožívání pozemského života (Clark a Lelkes, 2005).
Na základě literatury byla stanovena dílčí testovaná hypotéza: Víra v boha má pozitivní vztah s pociťovaným štěstím.
1.4.5. Rodinný stav
Dalším velmi důležitým determinantem štěstí je rodinný stav. Autoři, kteří se touto problematikou zabývají, rozdělují respondenty na svobodné a ty co jsou v manželství.
V některých přístupech se lze setkat s rozšíření manželství i o dlouhodobé pevné vztahy.
Easterlin (2004) provedl výzkum na území Německa, který se zabýval nejen vztahem manželství a štěstí, ale také tím, zda v případě tohoto vztahu dojde v čase k adaptaci.
Autor došel k závěru, že manželství opravdu pozitivně ovlivňuje pocit štěstí, avšak tento stav trvá pouze rok po sňatku, poté se úroveň štěstí vrací zpět na původní hodnoty, tedy projevuje se adaptační vliv. Stejný výzkum proběhl i na území Spojených států amerických. Výsledky tohoto průzkumu také dokazují pozitivní vztah manželství a štěstí,
21
ale zde zcela chybí vliv adaptace, tedy štěstí se ani v čase manželství nesnižuje zpět na původní hodnoty. I v dlouhodobém horizontu přetrvává pozitivní vliv manželství na pocit štěstí.
Naopak od manželství, rozvod nebo úmrtí manžela má velmi negativní vliv na pocit štěstí.
Co se týče rozvodu, Easterlin předpokládá, že dojde k úplné adaptaci a negativní výkyv ve štěstí se vrátí zpět na původní úroveň. Autoři Stutzer a Frey (2006) souhlasí s pozitivním vztahem manželství a pocitu štěstí i s teorií adaptace. Křivka tohoto vztahu je zachycena na grafu č. 3, z něhož lže pozorovat, že štěstí narůstá ještě před uzavřením manželství. Na grafu lze také sledovat, že pocit štěstí se vrací k původním hodnotám, tedy potvrzuje teorii adaptace.
Graf 3:Vztah manželství a pocitu štěstí podle Strutzera a Freye (2006)
Zdroj: graf převzatý z : https://www.sciencedirect.com/science/article/abs/pii/S1053535705001745
Na grafu č. 4 lze vidět porovnání pociťovaného štěstí u lidí v manželství (křivka s trojúhelníky), u těch, kteří do manželství vstoupí později (křivka se čtverci) a u těch, kteří zůstanou svobodní (křivka s kosočtverci). Lidé v manželství jsou šťastnější než svobodní. Pociťované štěstí těch,co do manželství vstoupili později, nejprve klesá a poté v reakci na manželství stoupá. Nakonec dojde k převýšení těch, kteří jsou v manželství už od začátku (u nich již působí efekt adaptace a křivka je díky tomu klesající). Lze sledovat, že úroveň štěstí svobodných (po celý život) se s úrovní štěstí lidí v manželství vyrovnává až kolem 60. roku, jinak je nižší.
22
Graf 4:Rozdíl mezi vnímaným štěstím u lidí v manželství, lidí co do manželství vstoupí později a u svobodných po celý život podle Strutzera a Freye (2006)
Zdroj: graf přejatý z: https://www.sciencedirect.com/science/article/abs/pii/S1053535705001745
S pozitivním vztahem manželství a štěstí se ztotožňují i Clark a Oswald (1994). Oswald v roce 2004 tuto teorii společně s Blanchflowerem rozšířil o dodatek, který říká, že nejen manželství má pozitivní vliv na štěstí, ale i dlouhodobý pevný nemanželský stav (Blanchflower a Oswald, 2004).
Vysvětlením pozitivního vlivu manželství na pocit štěstí může být například to, že po vstupu do manželství se zvyšuje životní úroveň partnerů. Důvodem může být dělba některých nákladů, příkladem je třeba nájem, na jehož zaplacení je ve vyvinutých zemích vydávána většina výdajů. Dalším důvodem je i větší finanční jistota. Pokud jeden z partnerů přijde o práci, může se spolehnout na toho druhého a nemusí se obávat tíživé situace (Rogers, 1995). Další teorií je, že po vstupu do manželství dochází ke zlepšení životního stylu. Častým příkladem může být přechod na domácí stravu u muže namísto stravování se ve stravovacích zařízeních. Jeden druhého může ovlivnit v omezení zlozvyků (kouření, alkohol, nezdravé jídlo,málo spánku…) (Waite, Gallagher, 2000).
Autoři se věnují i možnosti, že vztah není kauzalitou. Tedy, že manželství nutně nenavyšuje pocit štěstí. Vztah může být také vysvětlen teorií selekce. Ta tvrdí, že je pravděpodobnější, že do manželství vstoupí jedinec, který je šťastnější.
Lze předpokládat, že šťastnější lidé jsou více nakloněni sociálním interakcím a jsou přátelštější, proto mají větší šanci najít partnera a uzavřít manželství (Frey, Stutzer, 2003).
Teorie selekce je zpochybňována longitudinálními výzkumy. Ty sledují a porovnávají psychický a fyzický stav jedince před a po vstupu do manželství. Tyto výzkumy selektivní teorii vyvrací (Brown 2000).
23
Na základě prostudované literatury byla stanovena dílčí testovaná hypotéze: Manželství má pozitivní vztah s pociťovaným štěstím.
1.4.6. Vzdělání
Vzdělání, jako faktor ovlivňující štěstí je vnímán velmi rozporuplně. Vzděláváním se dochází k růstu lidského kapitálu. Díky vyššímu vzdělání lze předpokládat, že člověk bude mít větší uplatnění na trhu práce, nebude se tolik potýkat s problémem nezaměstnanosti, bude mít vyšší příjmy, lepší společenské postavení a také bude mít větší možnost při výběru zaměstnání, což může vést ke spokojenějšímu pracovnímu životu a k větší míře seberealizace (Oreopoulos a Salvanes, 2011). Z těchto poznatků plyne, že každé vyšší vzdělání by mělo mít pozitivní vliv na pocit štěstí. Blanchflower a Oswald (2004) provedli průzkum, při kterém byl jako vysvětlující proměnná použit věk, ve kterém respondent opustil školu. Výsledky potvrzují pozitivní vztah těchto proměnných. S každým dalším rokem, který respondent strávil ve škole, rostlo jeho štěstí.
Easterlin (2004) se ztotožňuje s pozitivní korelací mezi vzděláním a štěstím, připisuje ji však vyšším příjmům, které jsou s vyšším vzděláním spojeny. Vzdělání tedy neovlivňuje štěstí přímo. Ke stejným závěrům dochází i autoři Cuňado a Peréz (2011) a štěstí vnímají pouze jako nepřímý determinant s pozitivním dopadem.
U vzdělání, stejně jako u příjmů, lze sledovat klesající mezní užitek (Easterlin, 2004).
Důležitý je stupeň dosaženého vzdělání, největší vliv lze sledovat při dosažení středoškolského vzdělání. V porovnání s tím má vysokoškolský titul slabší efekt.
Důvodem může být fakt, že vysokoškolsky vzdělaní lidé mají jiné spotřební chování.
Růst jejich příjmu následuje i růst životní úrovně a nároků (Frey, Stutzer, 2003).
Vztahu vysokoškolského vzdělání a jeho vlivu na pocit štěstí se hlouběji věnují autoři Heckman, Lochner a Todd (2006). Ti tvrdí, že krátce po získání vysokoškolského vzdělání je vztah negativní a až časem se stane pozitivním. Tento jev vysvětlují náročností získání titulu. Dokončení studií je náročným obdobím a na psychickém stavu studentů se podepisují všechny neúspěchy, probdělé noci a další stresory. Po získání titulu si absolvent hledá práci a snaží se o co nejlepší uplatnění. Začlenění do pracovního procesu, osamostatnění, přijmutí plné finanční zodpovědnosti, to vše mohou být faktory, které vedou ke krátkodobému negativnímu vlivu. Po čase dochází k obratu a vztah je pozitivní.
Čistě negativní vztah uvažuje norská ekonomka Ingebjorg Kristoffersen. S každým vyšším stupněm vzdělání klesá pocit štěstí. Autorka též argumentuje vyššími životními nároky, které jsou spojen s vyšším vzděláním. Vysoce vzdělaní lidé jsou ambiciózní a mají chuť se pořád zdokonalovat. Je možné, že se pohybují v sociální bublině velmi vzdělaných a úspěšných lidí, s jejichž životy srovnávají ten svůj (2018).
Na základě prostudované literatury byla stanoven a dílčí testovaná hypotéza: Vzdělání má pozitivní vliv na pociťované štěstí.
1.4.7. Příjem
Intuitivně by se dalo očekávat, že příjem bude mít výrazný pozitivní vliv na pocit spokojenosti. Autoři, kteří se tímto vztahem zabývají, nedochází k jednotnému závěru.
24
Prvotním zpochybněním pozitivního vztahu těchto dvou proměnných byl výzkum ekonoma Richarda Easterlina, který ve své práci z roku 1974, popsal jev, který je znám pod pojmem Easterlinův paradox. Podstatou je jeho zjištění, že štěstí s růstem příjmu roste, avšak pouze do určitého bodu. Tomuto bodu se říká bod nasycení. Tento vztah platí uvnitř jedné země. Pokud se podíváme na srovnání mezi jednotlivými zeměmi, vztah mezi úrovní štěstí a agregovanými příjmy neexistuje. Tedy pozitivní vztah lze očekávat na úrovni jednoho státu či společnosti, avšak neznamená to, že bohatší země jsou šťastnější než ty chudší (Stevenson a Wolfers, 2008).
Layard (2006) se ve své práci snaží vysvětlit, proč štěstí nevykazuje stabilní růst s růstem důchodu. Důkazem může být několikanásobné zvětšení kupní síly lidí žijící v Západním světě, avšak pociťované štěstí zůstává konstantní. Tento vývoj lze pozorovat na grafu č. 5. Autor se snaží využít poznatků z psychologie a vysvětlit tento jev. Prvním důvodem může být fakt, že lidské štěstí je negativně ovlivňování příjmem ostatních. Jde o efekt negativních externalit. Druhým důvodem může být rychlá adaptace na vyšší příjem.
To autor nazývá fenoménem závislosti. Třetím vysvětlením může být to, že vnímání štěstí je silně podmíněno kulturou.
Graf 5:Vztah důchodu na hlavu a štěstí v USA podle Layarda
Zdroj: graf převzatý z: https://www.jstor.org/stable/41421484?seq=1
Autoři Bruni a Porta se ztotožňují s rychlou adaptací na větší příjem, tím dojde ke zvýšení životního standardu. Podle nich se však již nelze vrátit k původnímu životnímu standardu.
Ten nový tedy považují za normální a nepřináší jim dlouhodobě pocity štěstí navíc (2005).
Naopak autoři Stevenson a Wolfers (2013) nesouhlasí s existencí bodu nasycení. Dle nich má důchod pozitivní efekt na pociťované štěstí při všech úrovních důchodu. Efekt je větší
25
u lidí potýkajících se s chudobou. S růstem původního bohatství efekt klesá, nikdy však nedojde k jeho vynulování.
Autoři Blanchflower a Oswald (2004) ve své studii potvrzují pozitivní vztah těchto proměnných. Jejich studie vychází z dat z Velké Británie. Respondenti byli podle příjmu rozděleni do 4 skupin. Referenční skupinou byla 1., která představuje skupinu s nejmenšími příjmy. Štěstí bylo měřeno pomocí škály, která nabývá hodnot od 0 do 3.
Výsledky ukazují, že druhá příjmová skupina má pociťované štěstí o 0,1 větší než první.
Třetí příjmová skupina se oproti první cítí šťastnější o 0,15. Respondenti patřící do nejvyšší příjmové skupin se cítí o 0,32 šťastnější.
Na základě prostudované literatury byla stanovena dílčí testovaná hypotéza: Příjem má pozitivní vztah s pociťovaným štěstím. I při uvažování existence Easterlinova paradoxu, dochází k pozitivnímu vztahu mezi proměnnými. Sice pouze do bodu nasycení, ale pozitivní vztah byl prokázán.
1.4.8. Práce- druh ekonomické aktivity a nezaměstnanost
Většina studií zkoumá především vliv nezaměstnanosti na pociťované štěstí.
V následující části práce budou představeny i tyto studie. Tato práce má za cíl porovnat rozdíl ve štěstí mezi podnikateli a zaměstnanci, z toho důvodu se práce bude věnovat i aspektům podnikání, které mohou mít vliv na pocit štěstí.
Český ekonom Lubomír Mlčoch (2007) vnímá faktor zaměstnání/ nezaměstnanosti jako jeden z nejsilnějších, který může ovlivnit pocit štěstí. Zejména pak nezaměstnanost uvádí jako velmi silný faktor s negativním vlivem.
Winkelmann provedl na území Německa průzkum, který trval deset let. Pozoroval změnu pociťovaného štěstí u respondentů, kteří přišli o práci nebo naopak práci našli.
Ztráta zaměstnání má negativní efekt a naopak nalezení práce má pozitivní efekt (2009).
Na území Švýcarska provedli podobný průzkum Frey a Stutzer (2002). Došli k závěrům, že pocit štěstí se ztrátou zaměstnání klesne o 20%. Tak zásadní vliv je vysvětlen tím, že se ztrátou zaměstnání se pojí i ztráta příjmů a zhoršení životního standardu a poškození pověsti. V extrémních případech může nezaměstnanost vést i k depresím.
Autoři Dolan, Peasgood a White v roce 2008 porovnali výsledky 4 studií z přelomu tisíciletí. Všechny se shodují v negativním vztahu nezaměstnanosti a pocitu štěstí. Efekt se pohybuje mezi 5-15% rozdílu v pociťovaném štěstí oproti zaměstnaným respondentům.
Ze studií jednoznačně vyplývá, že nezaměstnanost má negativní efekt na pociťované štěstí. U zaměstnaných může být negativní efekt způsoben například počtem odpracovaných hodin, oddálení odchodu do důchodu, práce o státních svátcích či víkendech (Mlčoch, 2007).
Vztahem počtu odpracovaných hodin s pocitem štěstí se zabývali ve Velké Británii.
Z výsledků vyplynulo, že muži jsou šťastnější při vyšším počtu odpracovaných hodin než ženy. Těm mohou více vyhovovat zkrácené úvazky (Booth, van Ours, 2009).
Na téma podnikání a jeho vliv na životní spokojenost nevzniklo prozatím mnoho prací, proto budou v následující části rozebrány faktory, které mají vliv na výslednou
26
proměnnou štěstí. Autoři Bakker a Oerlemans vytyčily čtyři faktory, které jsou spjaty se spokojeností v práci. Pozitivní vliv má mít pracovní spokojenost a angažovanost.
Negativní vliv představuje vyčerpání z práce a workoholismus. To, jak tyto faktory působí na člověka, určuje především jeho charakter, pracovní nasazení, náplň práce atd.
Tyto determinanty tedy ovlivňují spokojenost s prací a tím i životní spokojenost (2011).
Podnikatelé jsou vystaveni velké odpovědnosti, rizikům plynoucí z jejich podnikání a strachu. Tyto emoce jsou silnější než při běžném zaměstnání. Zaměstnanec dává v sázku svoje místo a reputaci, podnikatel někdy i všechny své úspory. Do svého podniku investoval nejen finance, ale i čas. Díky vyšší pracovní zátěži a výše zmíněným negativním aspektům, může dojít k nespavosti, úplnému vyčerpání a dále i dalším zdravotním problémům (Patzelt, Shepherd, 2011). Rubino a kolektiv (2009) ve své práci uvádějí, že u podnikatelů je velmi častý syndrom vyhoření. Alstete ve své práci uvádí, že podnikatelé se při své činnosti musí vypořádávat se stresem. Stres plyne z velkého množství kompetencí podnikatele, nejistot a pracovních povinností (2008). Podnikání je také spojeno s velkou časovou náročností, díky které může docházet k oslabení vztahů mezi přáteli a rodinou. Podnikání bývá doprovázeno i pocitem osamělosti (Kuratko,Hodgetts, 2004). Je prokázané, že podnikatelé mohou mít problém plně oddělit práci a volný čas. Díky stresu z práce dochází k narušení partnerství (Sonnentag, Fritz, 2015).
Autoři Lukeš, Nový a kolektiv (2005) se věnují možnostem předcházení stresu. Důležitá je podpora přátel a rodiny, vyvážení práce a odpočinku, zdravý životní styl a udržování fyzické kondice.
Vliv podnikání na pocit štěstí tedy není jednoznačný. Podnikání je spojeno s vyšším stresem plynoucím z práce. Podnikatelé mnohdy nedokáží oddělit volný čas od práce a pracují „přesčas“. To může vést k vyčerpání nebo syndromu vyhoření. Pokud jsou však dodržovány určitá opatření, lze stresu předcházet. Pozitivní stránkou podnikání je, že lze očekávat vyšší angažovanost podnikatele. I přes zmíněné stresory bude v praktické části uvažováno, že pozitivní efekt angažovanosti a smysluplnosti práce převáží.
Tedy, že podnikatelé budou spokojenější než zaměstnanci. To je také hlavní hypotézou této práce.
1.5. Sestavení rovnice a shrnutí hypotéz
Cílem práce je prozkoumání vlivu podnikání na pocit štěstí a dále porovnání faktorů, které působí na pocit štěstí u podnikatelů a u zaměstnanců. Na základě tohoto cíle byla stanovena hlavní testovaná hypotéza, která zní:
H1: Podnikatelé vykazují větší pocit štěstí než zaměstnanci
Na základě prostudované literatury byly odhadnuty faktory, které budou v modelu v podobě vysvětlujících proměnných, a také jejich vliv. Z toho vyplynuly dílčí testované hypotézy:
27
H2: Věk má negativní vztah s pociťovaným štěstím.
H3: Vzdělání má pozitivní vztah s pociťovaným štěstím.
H4: Pevné zdraví á pozitivní vztah s pociťovaným štěstím.
H5: Víra v boha má pozitivní vztah s pociťovaným štěstím.
H6: Manželství má pozitivní vztah s pociťovaným štěstím.
H7: Ženské pohlaví má pozitivní vztah s pociťovaným štěstím.
H8: Příjem má pozitivní vztah s pociťovaným štěstím.
Výsledná rovnice, která bude zkoumat rozdíl mezi pociťovaným štěstím zaměstnanců a podnikatelů zní takto:
Štěstí = β0 + β1 * věk+ β2 * pohlaví + β3 * vzdělání + β4 * příjem+ β5 * zdraví+ β6 * rodinný stav+ β7 * víra+ β8 * podnikání+ ε
Poté dojde k rozdělení respondentů na podnikatele a zaměstnance a bude zkoumáno, zda jsou efekty faktorů odlišné pro oba druhy ekonomické aktivity. Například, zda je faktor manželství víc ovlivňuje štěstí podnikatelů apod. Z rovnic bude tedy odstraněn efekt podnikání a budou vypadat následovně:
Štěstí (podnikatelé) = β0 + β1 * věk+ β2 * pohlaví + β3 * vzdělání + β4 * příjem+ β5 * zdraví
+ β6 * rodinný stav + β7 * víra+ ε
Štěstí (zaměstnanci) = β0 + β1 * věk+ β2 * pohlaví + β3 * vzdělání + β4 * příjem+ β5 * zdraví
+ β6 * rodinný stav + β7 * víra+ ε
28
Praktická část
V této části práce bude analyzován vztah jednotlivých výše zmíněných faktorů na pocit štěstí. Zprvu bude představena metoda sběru dat, které budou následně využity pro analýzu.
Dále budou popsány jednotlivé proměnné, jak vysvětlující, tak vysvětlovaná.
Vysvětlovanou proměnnou je pocit štěstí, vysvětlující proměnné vyplynuly z rešerše literatury a jsou jimi: věk, pohlaví, vzdělání, příjem, zdraví, manželství, víra a efekt podnikání. V další části práce budou respondenti rozděleni na podnikatele a zaměstnance a budou zkoumány vlivy jednotlivých faktorů na každou skupinu zvlášť.
Na základě rešerše literatury byla zvolena hlavní testovaná hypotéza, která zní:
H1: Podnikatelé vykazují větší pocit štěstí než zaměstnanci.
Vedlejší testované hypotézy také reagují na rešerši literatury a snaží se odhalit vliv jednotlivých faktorů na pocit štěstí. Tyto hypotézy znějí:
H2: Věk má negativní vztah s pociťovaným štěstím.
H3: Vzdělání má pozitivní vztah s pociťovaným štěstím.
H4: Pevné zdraví á pozitivní vztah s pociťovaným štěstím.
H5: Víra v boha má pozitivní vztah s pociťovaným štěstím.
H6: Manželství má pozitivní vztah s pociťovaným štěstím.
H7: Ženské pohlaví má pozitivní vztah s pociťovaným štěstím.
H8: Příjem má pozitivní vztah s pociťovaným štěstím.
Tyto vztahy budou testovány pomocí regresní analýzy v programu Jamovi.
2. Data
2.1. European Social Survey
Data jsou získána z výzkumného šetření European Social Survey (ESS). ESS je evropský výzkumný projekt, který má za cíl měřit postoje a vzorce chování ve více než 30 ti evropských zemích. Výzkumná šetření provádí každé dva roky.
Tato šetření mají dvě části. První část neboli základní modul je pro všechny vlny stejný a zaměřuje se kromě subjektivního blahobytu také na kriminalitu, demokracii, politiku, imigraci, média, náboženství, sociální exkluzi, důvěru v instituce, diskriminaci a její vnímání a také národní a etnickou identitu. V každé vlně je také rotační modul, jehož témata se pro každou vlnu liší. Tato témata většinou reagují na aktuální dění.
Příkladem může být téma reflektující klimatické změny, nerovnosti v oblasti zdraví nebo například důvěra v policii a soudy.
29
Mezi hlavní cíle ESS mimo jiné patří i dosažení a šíření vyššího standardu v mezinárodním výzkumu. Díky tomu dochází ke zdokonalování dotazníkového šetření, lepšímu výběru oslovených respondentů, tedy i větší reprezentativnosti vzorku, lepší formulaci otázek,které neovlivňují respondenty například formulací či pořadím.
2.2. Dataset
Data byla získána z dotazníkového šetření za rok 2018 v České republice. Výběr použitých otázek z dotazníkového šetření je k nalezení v příloze č. 1. Tato práce se zabývá faktory, které působí na pocit štěstí podnikatelů a zaměstnanců. Z toho důvodu byli vyfiltrováni pouze ti respondenti, kteří mají placenou práci. Tedy jsou zaměstnanci, samostatně výdělečně činní nebo pracují v rodinném podniku, a to i na placené či neplacené dovolené nebo v pracovní neschopnosti. Tato skupina čítala 2398 respondentů. Z tohoto souboru byli odfiltrováni respondenti, kteří uvedli, že pracují v rodinném podniku. Těmi se tato práce nebude zabývat. Dále byli odstraněni respondenti, kteří neodpověděli na otázku, týkající se jejich pociťovaného štěstí, jelikož je to vysvětlovaná proměnná a její hodnoty jsou pro výpočty nejdůležitější.
Po těchto úpravách byl získán základní dataset, který čítá 2349 respondentů. Data byla zkontrolována, zda se v nich nevyskytují odlehlé hodnoty a chyby.
2.2.1. Reprezentativnost vzorku
Aby se daly výsledky, které plynou z analýzy vzorku, vztahovat na základní soubor, je potřeba, aby byl vzorek reprezentativní. Reprezentativnost je základní kritérium pro interpretaci výsledků. Vybraný soubor se porovnává se základním především v základních znacích, mezi které patří například věk, pohlaví, bydliště či vzdělání. V této práci bude uvažována reprezentativnost dle pohlaví a věku respondentů.
Reprezentativnost byla měřena pomocí testů X2 Goodness fit, který testuje, zda proporce v pozorovaném vzorku odpovídají očekávaným proporcím, zde procentuálnímu rozdělení populace od 15 do 90 let podle pohlaví a podle věku.
Na základě údajů z Českého statistického úřadu za rok 2018 uvažujeme, že v populaci je 51,01 % žen a 48,99 % mužů ve věku od 15 do 90 let. (ČSÚ, 2019) Výsledky testu X2 Goodness fit jsou zaznamenány v tabulce č. 1. Nulová hypotéza zní, že proporce v pozorovaném vzorku odpovídají očekávaným proporcím. Alfa (α) označuje hladinu významnosti, na které dochází k zamítnutí či nezamítnutí nulové hypotézy. Tato hypotéza byla zamítnuta na 5 % hladině významnosti (p-value<α). Výsledky tedy naznačují, že skutečné proporce se liší od těch testovaných a nelze tedy uvažovat reprezentativnost podle pohlaví.
30
Tabulka 1:X2 Goodnes fit test – test reprezentativnosti vzorku podle pohlaví
Proportion Test (N Outcomes) Proportions
Level Count Proportion 1 Observed 1026 0.437 Expected 1151 0.490 2 Observed 1323 0.563 Expected 1198 0.510
χ² Goodness of Fit χ² df p 26.5 1 < .001
Zdroj: tabulka vlastního zpracování pomocí programu Jamovi
Pro test reprezentativnosti dle věku, byli respondenti rozděleni do 4 věkových kategorií.
15-35 let = kategorie 1, 36-55 let= kategorie 2, 56-75 let = kategorie 3 a 75–90 let = kategorie 4. Z údajů z ČSÚ bylo vypočítáno procentuální zastoupení těchto věkových kategorií v celé populaci ve věku 15–90 let. Kategorie 1 je zastoupena 28 %, kategorie 2 je zastoupena 36 %, kategorie 3 je zastoupena 28 % a kategorie 4 je zastoupena 8 % (ČSÚ, 2019). Výsledky testu X2 Goodness fit jsou zaznamenány v tabulce č. 2. Nulová hypotéza zní, že proporce v pozorovaném vzorku odpovídají očekávaným proporcím. Alfa (α) označuje hladinu významnosti, na které dochází k zamítnutí či nezamítnutí nulové hypotézy. Tato hypotéza byla zamítnuta na 5 % hladině významnosti (p-value<α). Skutečné proporce se tedy liší od těch testovaných a nelze uvažovat reprezentativnost vzorku podle věku.
