Práva a povinnosti akcionářů na valné hromadě akciové společnosti

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra Práva

Práva a povinnosti akcionářů na valné hromadě akciové společnosti

Bakalářská práce

Autor: Simona Koutníková

Právní administrativa v podnikatelské sféře

Vedoucí práce: Mgr. Markéta Hlavicová

Praha Duben, 2015

Prohlášení

Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu.

Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Teplicích dne 7.4.2015 Simona Koutníková

Anotace

Tato práce je rozdělena do čtyř základních kapitol. V první kapitole obecně vysvětluji

základní pojmy, jako jsou akciová společnost, akcionáři a valná hromada. Poté v dvou dalších kapitolách se podrobně věnuji, jak vychází z názvu mé bakalářské práce, popisu a analýze práv a povinností akcionářů a to jak majetkových, tak nemajetkových. Poslední důleţitou částí této práce je komparace dvou právních úprav práv a povinností akcionářů, a to současné s právní úpravou účinnou do 31. prosince 2013.

Klíčová slova: Práva, povinnosti, zákon, akcionář, valná hromada

Annotation

This work is divided into four primary chapters. The first part explains basic concepts such as joint-stock company, the shareholders and the General Meeting. Then in my next two

chapters, I dedicate to describing and analyzing laws and obligations of the shareholders both property and non-property. The last important part of this task is compare two law alternations of rights and obligations of the shareholder, concurrently with the legislation effective until December 31.2013.

Key words: Rights, obligations, law, shareholder, general meeting

4

ÚVOD

1 AKCIONÁŘI

1.1 Akciová společnost ... 9

1.2 Akcionáři ... 11

1.2.1 Práva akcionářů ... 13

1.2.1.1 Právo na dividendu ... 14

1.2.1.2 Právo na podíl na likvidačním zůstatku ... 15

1.2.2 Práva kvalifikovaných akcionářů ... 16

1.2.3 Doplňková práva ... 17

1.2.4 Akcionářské povinnosti ... 17

1.2.4.1 Vkladová povinnost ... 17

1.2.4.2 Povinnost loajality ... 18

1.2.4.3 Doplňkové povinnosti ... 19

1.2.5 Přechodná ustanovení ... 19

1.3 Valná hromada ... 19

1.3.1 Rozhodování na valné hromadě ... 20

1.3.2 Oprávnění ke svolání valné hromady ... 22

1.3.3 Působnost valné hromady ... 23

2 PRÁVA AKCIONÁŘŮ NA VALNÉ HROMADĚ

2.1 Právo účasti na valné hromadě ... 24

2.1.1 Procedurální práva akcionářů ... 25

2.1.2 Pozvánka na valnou hromadu ... 25

2.1.3 Účast akcionáře na valné hromadě ... 26

2.1.4 Usnášeníschopnost valné hromady ... 29

2.2 Hlasovací právo ... 30

2.2.1 Výkon hlasovacího práva ... 30

2.2.2 Omezení hlasovacího práva ... 32

2.2.3 Zneuţití hlasovacího práva ... 32

2.3 Právo na vysvětlení ... 33

2.4 Právo uplatňovat návrhy a protinávrhy ... 35

2.5 Právo dovolávat se neplatnosti usnesení valné hromady ... 38

3 POVINNOSTI AKCIONÁŘŮ NA VALNÉ HROMADĚ

4 KOMPARACE PRÁVNÍCH ÚPRAV

5

ZÁVĚR

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY

Monografie ... 51

Právní předpisy ... 51

Články ... 52

Internetové zdroje ... 52

Judikatura ... 52

6

ÚVOD

Předmětem této bakalářské práce je zpracování tématu o právech a povinnostech akcionářů na valné hromadě akciové společnosti. Práce je rozdělena do čtyř základních kapitol. V první kapitole se stručně věnuji nejprve podstatě akciové společnosti a poté podrobněji akcionářům a valným hromadám z obecného hlediska, v dalších dvou kapitolách pak analyzuji jednak práva akcionářů na valné hromadě, a jednak jejich povinnosti, a to jak majetkové, tak nemajetkové povahy. Poslední kapitola se věnuje komparaci současné právní úpravy práv a povinností akcionářů s právní úpravou účinnou do 31. prosince 2013.

Cílem této bakalářské práce je popis všech a práv a povinností, která pro akcionáře vyplývají z jejich účasti na valné hromadě akciové společnosti. Pro naplnění cíle vyuţívám jednak metodu popisnou, a jednak metodu analytickou. Pro naplnění cíle této práce čerpám z informací získaných z níţe citované odborné literatury, časopisů, internetových zdrojů a příslušné judikatury.

Akciové společnosti jsou povaţovány za nejsloţitější institut obchodního práva. Jde o společnosti čistě kapitálové, jejichţ právní úprava je rozsáhlejší a komplexnější neţ úprava ostatních forem obchodních korporací. Jde také o společnosti, jejichţ existence je pro zdravé fungování hospodářství konkrétního státu či Evropské unie potřebná¹. Právě sloţitost tohoto druhu korporace, její potřebnost pro optimální ekonomický vývoj a zpracování z pohledu zúčastněných osob, tedy akcionářů, mě vedla k výběru tohoto tématu pro mou bakalářskou práci.

Zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a druţstvech (zákon o obchodních korporacích), v textu dále jen „ZOK“, s účinností od 1. ledna 2014 přinesl v oblasti obchodního práva celou řadu nových institutů, mimo jiné také v oblasti týkající se akciové společnosti a akcionářských práv. Tato úprava nahradila úpravu stávající, obsaţenou v zákoně

1 Dvořák např. uvádí, ţe „akciová společnost je velmi nedokonalý nástroj pro podnikání, dosud však nikdo nic dokonalejšího nevymyslel“ - DVOŘÁK, T. Akciová společnost a evropská společnost. 2., aktualiz.

vydání. Praha: ASPI, 2009, s. 5. Podle Štenglové a kol. můţeme nejstarší kořeny akciové společnosti hledat jiţ v římském právu, v podobě, jak ji známe dnes, vznikaly akciové společnosti ve středověké Itálii. Jejich boom však nastal v souvislosti s rozvojem námořní dopravy a obchodem se zámořskými koloniemi. První akciové společnosti v novodobém pojetí jsou zakládány v průběhu 17. století; prvními akciovými společnostmi byly holandská Východoindická společnost a anglická Společnost pro východní Indii. Na rakouském území vznikaly první akciové společnosti aţ v průběhu 18. století, první akciovou společností zaloţenou na českém území byla Praţská akciová společnost paroplavební z roku 1822 – srov. ŠTENGLOVÁ, I.; HAVEL, B.; CILEČEK, F.;

KUHN, P.; ŠUK, P. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 1. vydání. Praha : C.H. Beck, 2013, s. 427.

7

č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (v textu dále jen „ObchZ“), který problematiku obchodního práva, do té doby fakticky neregulovanou, upravoval od 1. ledna 1992².

Věřme, ţe nová právní úprava, nahrazující úpravu provedenou obchodním zákoníkem v části týkající se obchodních společností a druţstev, znamená pro české obchodní právo ten správný impuls k tomu, aby se zlepšily vztahy v podnikatelském prostředí. Některé věci účinností ZOK zůstaly zachovány; např. v ustanovení § 1 ZOK jsou stanoveny druhy obchodních korporací, jimiţ jsou obchodní společnosti a druţstva. Společnostmi pak jsou veřejná obchodní společnost a komanditní společnost, které ZOK povaţuje za společnosti osobní, a dále společnost s ručením omezeným a akciová společnost, které ZOK povaţuje za společnosti kapitálové. Společnostmi jsou nadto také evropská společnost a evropské hospodářské zájmové sdruţení.

ZOK ve své první části dále upravuje mimo jiné obecné otázky týkající zaloţení korporací, vkladů a jejich správy, základního kapitálu, podílu³, orgánů obchodních korporací, neplatnosti korporací či jejich zrušení a zániku. Součástí první části ZOK jsou také záleţitosti týkající se veřejné obchodní společnosti, komanditní společnosti a společnosti s ručením omezeným, jakoţ i akciové společnosti, jejíţ rozsah úpravy je nejobsáhlejší; akciová společnost je upravena v hlavě V. první části ZOK, konkrétně v ustanoveních § 243 aţ § 551.

Podle ustanovení § 421 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (v textu dále jen „ObčZ“), je akciová společnost vţdy povaţována za podnikatele, i kdyţ by byla zaloţena za jiným účelem, neţ je podnikání. Podle ustanovení § 243 odst. 1 ZOK je akciová společnost takovou společností, jejíţ „základní kapitál je rozvržen na určitý počet akcií“. Všichni akcionáři mají tzv. vkladovou povinnost do společnosti jiţ při jejím zaloţení, příp. při zvýšení základního kapitálu; na druhou stranu neručí za dluhy akciové společnosti, a to ani do výše svého nesplaceného vkladu. Akcionáři se zásadně nepodílí na vedení společnosti, to je svěřeno statutárnímu orgánu; společnost však ovládají prostřednictvím valné hromady. Právě

2 Těţiště právní úpravy obchodního, resp. hospodářského práva spočívalo do té doby jednak na tzv.

hospodářském zákoníku (zákon č. 109/1964 Sb.), jednak pak na zákoně o mezinárodním obchodním styku (zákon č. 101/1963 Sb.). Hospodářský zákoník doznal zásadní porevoluční změnu zákonem č. 103/1990 Sb., kdyţ přestala platit ustanovení o hospodářsko-právních vztazích, které vznikaly při hospodářské činnosti socialistických organizací. Právní úprava provedená od 1.1.1992 ObchZ, která reagovala na politické a ekonomické změny v Československu v roce 1989, se však v podstatě neosvědčila; prof. Eliáš např. tvrdí, ţe obchodní zákoník „zůstal zastaralým ve srovnání s obdobnými evropskými úpravami již při svém schválení“ - ELIÁŠ, K. Osnova občanského zákoníku. Osnova zákona o obchodních korporacích. 1. vydání. Plzeň:

Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2009, str. 15.

3 Podílem je ve smyslu ustanovení § 6 ZOK „účast společníka v obchodní korporaci a práva a

povinnosti z této účasti plynoucí“.

8

o právech a povinnostech vyplývající pro akcionáře z jejich účasti na valné hromadě pojednávají další části této práce.

9

1 AKCIONÁŘI

Na počátku této kapitoly se alespoň velmi stručně zmiňuji o podstatě akciové společnosti. V dalších podkapitolách pak zpracovávám téma akcionářů a valných hromad z obecného hlediska.

1.1 Akciová společnost

Akciová společnost je právnickou osobou, kterou ustanovení § 20 ObčZ definuje jako

„organizovaný útvar, o kterém zákon stanoví, že má právní osobnost, nebo jehož právní osobnost zákon uzná“. Akciová společnost je zároveň obchodní korporací, které ZOK přiznává právní osobnost, a zároveň je korporací kapitálovou, pro kterou platí, ţe veškeré podíly se mohou soustředit v rukou jedné osoby, tj. v tomto případě akcionáře. V případě, ţe taková situace nastane, vztahují se na tuto společnost příslušná ustanovení o jednočlenné společnosti, tj. ustanovení § 11 aţ § 14 ZOK.

Pro akciovou společnost, jako společnost čistě kapitálovou s přiznanou právní osobností, pak platí, ţe je samostatným subjektem práva a má proto práva a povinnosti, které však nejsou právy ani povinnostmi jejích akcionářů. S tím souvisí i nezbytnost toho, oddělit majetek akciové společnosti od majetku akcionářů; majetek společnosti totiţ není majetkem jejích akcionářů⁴. Akciová společnost je vlastníkem věcí, které má ve svém majetku, a akcionáři k němu nemají ţádný bezprostřední vztah; zároveň majetek společnosti není dostupný pro případné věřitele akcionářů konkrétní akciové společnosti.

Podstatou akciové společnosti jako společnosti kapitálové pak je existence některých znaků, které jí odlišují od ostatních typů korporací, zejména od osobních společností, mezi které řadíme veřejnou obchodní společnost a komanditní společnost. Základním znakem akciové společnosti je skutečnost, ţe není závislá na účasti konkrétních akcionářů, a ţe zánik jednoho z akcionářů nemá vliv na její další existenci, to znamená, ţe zánik akcionáře neznamená zánik společnosti. Pokud jde o majetkové poměry společnosti, jsou povinné vklady, přičemţ jejich minimální výši předepisuje zákon. Akciová společnost je povinna tvořit základní kapitál, tj. souhrn všech vkladů, zákon přitom předepisuje jeho minimální výši;

4 Tento princip je podstatou kapitálových společností. Umoţňuje totiţ trvání a existenci společnosti bez ohledu na majetkové poměry jednotlivých akcionářů.

10

výše základního kapitálu akciové společnosti je minimálně 2 mil. Kč, příp. 80 tis. EUR⁵. Podíly na zisku a ztrátě nese primárně společnost, nikoliv akcionáři.

Pokud jde o práva a povinnosti akcionářů, ti nejsou povinni osobně se účastnit na činnosti společnosti, jejich ručení za dluhy společnosti jsou omezené, příp. ţádné, a velikost jejich podílů je závislá na jejich vkladu a nemusí být stejná. Vnitřní organizace akciové společnosti je vymezena zákonem, takţe má určitou soustavu orgánů, které společnost řídí a jednají za ni navenek; v těchto orgánech mohou být jak akcionáři, tak třetí osoby.

Z ustanovení § 44 odst. 1 ZOK vyplývá, ţe nejvyšším orgánem akciové společnosti je valná hromada. Rozhodování valné hromady se řídí zásadně většinovým principem a k rozhodování není nezbytné, aby se jej účastnili všichni akcionáři; postačí zákonem, příp.

stanovami určené kvorum⁶. Akciová společnost je zaloţena přijetím stanov ve formě veřejné listiny⁷, její vznik se váţe na zápis do veřejného rejstříku⁸. Dalšími orgány akciové společnosti jsou pak kontrolní orgány, např. dozorčí rada, a statutární orgán. Ode dne 1.1.2014 v souvislosti s účinností ZOK je statutární orgán v akciové společnosti řešen buď v systému dualistickém, či systému monistickém. V dualistickém systému se zřizuje představenstvo a dozorčí rada, v monistickém systému pak správní rada a statutární ředitel⁹.

Akciovou společnost lze, obdobně jako ostatní korporace, resp. právnické osoby, zrušit, a to ve smyslu ustanovení § 168 odst. 1 ObčZ právním jednáním, uplynutím doby, rozhodnutím orgánu veřejné moci nebo dosaţením účelu, pro který byla stanovena, příp.

z dalších zákonných důvodů. Právnická osoba můţe být zrušena buď s likvidací, anebo bez likvidace v těch případech, kdy její celé jmění nabývá její právní nástupce¹⁰. Podle ustanovení

§ 173 odst. 1 ObčZ v případě, ţe se právnická zrušuje při přeměně, zrušuje se bez likvidace dnem účinnosti přeměny. Moţnosti přeměny obchodních korporací a druţstev nalezneme ve speciální úpravě, a to v zákoně č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a druţstev, ve znění pozdějších předpisů (v textu dále jen „zákon o přeměnách“). Ten umoţňuje

5 Srov. ustanovení § 246 odst. 2 ZOK. Oproti ustanovení § 162 ObchZ, který umoţňoval zaloţení akciové společnosti na základě veřejné nabídky akcií (tzv. sukcesivní zaloţení), ZOK takovou moţnost nedává, a proto stanoví pouze jedinou hranici minimální výše základního kapitálu, která odpovídá nejniţší přípustné výši základního kapitálu při zaloţení společnosti bez veřejné nabídky akcií. Oproti předchozí úpravě v ObchZ je pak moţné vyjádřit základní kapitál v eurech.

6 Srov. ŠTENGLOVÁ, I.; HAVEL, B.; CILEČEK, F.; KUHN, P.; ŠUK, P. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 120.

7 Srov. ustanovení § 250 ZOK ve spojení s ustanovením § 8 ZOK.

8 Srov. ustanovení § 126 odst. 1 ObčZ.

9 Srov. ustanovení § 396 ZOK.

10 Srov. ustanovení § 169 odst. 1 ObčZ.

11

přeměny formou fúzí, rozdělení, převodu jmění na společníka, změnu právní formy a přeshraniční přemístění sídla.

Ustanovení § 172 ObčZ stanoví pravidla a definuje jednotlivé důvody pro zrušení právnické osoby soudem, ZOK tyto důvody v ustanovení § 93 ještě rozšiřuje¹¹ a zároveň umoţňuje, aby návrh na zrušení právnické osoby podal jak ten, kdo na tom má právní zájem, tak státní zastupitelství, pokud na tom shledá závaţný veřejný zájem. V případě skončení likvidace společnosti dochází k jejímu výmazu z veřejného rejstříku. Právní mocí příslušného rozhodnutí právnická osoba zaniká.

1.2 Akcionáři

Podle teorie je akcionářem „zvláštní označení pro společníka akciové společnosti“.

Akcionář se na řízení akciové společnosti podílí prostřednictvím akcií, tedy cenných papírů nebo zaknihovaných cenných papírů, s nimiţ jsou spojena práva akcionáře podílet se právě na řízení akciové společnosti, na zisku, příp. na likvidačním zůstatku při zrušení společnosti s likvidací, a to buď na základě zákona, anebo podle stanov společnosti¹².

Počet akcií kaţdého akcionáře je důleţitý právě s ohledem na jeho právo podílet se na řízení společnosti. Toto právo totiţ v sobě obsahuje zejména to, ţe kaţdý akcionář má právo zúčastnit se valné hromady a hlasovat na ní. A právě hlasovací právo je spojeno s počtem akcií. O výkonu akcionářova práva podílet se na řízení společnosti svou účastí na valné hromadě a právem hlasovat na ní, se podrobněji věnuji v následující kapitole.

Význam existence akcionářů v akciových společnostech je zřejmý; ţádná akciová společnost totiţ bez nich nevznikne. Jsou zde prakticky od počátku. Akcionáři jsou těmi, kteří přijímají stanovy společnosti a tím společnost zaloţí, jsou také těmi, kteří svými vklady umoţní společnosti začít fungovat, a nepochybně jsou také těmi, kteří vymezují mantinely toho, jakým směrem se akciová společnost bude vyvíjet, a to především prostřednictvím oprávnění podílet se na jejím řízení. V neposlední řadě jsou to právě akcionáři, kteří mohou rozhodnout, ţe akciovou společnost ruší, ať jiţ bez likvidace s právním nástupcem, či s likvidací, která má za následek zánik společnosti.

11 ZOK stanoví pro zrušení korporace tyto důvody: pokud korporace pozbyla všechna podnikatelská oprávnění, nebo pokud není schopna po dobu delší neţ 1 rok vykonávat svou činnost a plnit tak svůj účel, nebo pokud nemůţe vykonávat svou činnost pro nepřekonatelné rozpory, nebo pokud provozuje činnost, kterou mohou vykonávat pouze fyzické osoby, bez pomoci těchto osob.

12 Srov. ustanovení § 256 odst. 1 ZOK. Podle ustanovení § 514 ObčZ se cenným papírem rozumí „listina, se kterou je právo spojeno takovým způsobem, že je po vydání cenného papíru nelze bez této listiny uplatnit ani převést“.

12

Na rozdíl od osobních obchodních společností zpravidla netrvají akcionáři na tom, aby se na řízení společnosti podíleli ve větším rozsahu, neţ je nezbytně nutné. Důvody jsou pochopitelné. Účast v osobních společnostech, jako jsou veřejná obchodní společnost či komanditní společnost, znamená pro společníky těchto společností skutečnou osobní investici, která můţe být v případech, kdy je společnost např. předluţena či v platební neschopnosti, nejen pro samotnou společnost, ale také pro ně osobně doslova likvidační.

Společníci v osobních společnostech totiţ za závazky společnosti ručí společně a nerozdílně celým svým majetkem¹³.

Zájmem akcionářů naproti tomu je především zhodnocení jejich investic, tedy toho, co do akciové společnosti vloţili. Akcie totiţ slouţí především jako investiční nástroj, se kterým si akcionář spojuje zejména budoucí, trvalý a určitým způsobem i jistý výdělek. Akcionáři jsou si také zpravidla vědomi toho, ţe společnost je řízena profesionálním managementem, tj.

buď představenstvem, či správní radou, a co řízení společnosti tak skutečně zasahují ve velmi omezeném rozsahu při účasti na valné hromadě.

Postavení akcionáře v akciové společnosti vyplývá i z tzv. teorie „shareholder value“, jak o tom hovoří např. Dědič a kol.¹⁴; podle této teorie je zájem společnosti totoţný se zájmem akcionáře jako investora a tímto zájmem je především růst hodnoty společnosti, resp.

rostoucí či trvale vysoký kurs akcií¹⁵. Na druhou stranu si uvědomme, ţe kaţdý akcionář můţe mít o tom, jak své vloţené prostředky zhodnotit, jinou představu. Je sice pravdou, ţe většina akcionářů má zájem především na růstu hodnoty akcií a tím na svém výdělku, lišit se však mohou kroky, jak toho dosáhnout. K tomu slouţí všem akcionářům soubor práv a povinností v rámci akciové společnosti.

Soubor práv a povinností akcionáře je vlastně obsahem vztahu mezi ním a akciovou společností. Kaţdý akcionář má k dispozici s ohledem na svou účast ve společnosti celou řadu práv na jedné straně, prostřednictvím nichţ získává především určitý majetkový prospěch a účastní se na řízení společnosti. S vlastnictvím akcií však nejsou spojena pouze oprávnění, ale také povinnosti, jichţ je však méně neţ oprávnění, jak si ukáţeme v následujících kapitolách.

Poměr akcionářských práv a povinností, který určuje právní postavení akcionáře ve

13 Srov. např. ustanovení § 95 odst. 1 ZOK.

14 Srov. DĚDIČ, J.; ŠTENGLOVÁ, I.; KŘÍŢ, R.; ČECH, P. Akciové společnosti. 7., přeprac. vydání.

Praha: C. H. Beck, 2012, s. 653.

15 Srov. ČECH, P. Akciové společnosti po rekodifikaci. Právní rádce. 2012, r. 20, č. 5, s. 22-24. ISSN 1210-4817.

13

společnosti, je dán samotnou povahou akciové společnosti a jejím hospodářským významem nástroje k akumulaci kapitálu¹⁶.

Jak jsem uvedla výše, akcionáři jsou především investoři, kteří ze své účasti ve společnosti očekávají pouze zhodnocení svých investic, a na tom, aby společnost či její činnost nějakým způsobem ovládli, zájem nemají. S ohledem na důleţitost akciových společností v rámci ostatních korporací a na nutnost aktivit, jejichţ počet a obsah je vyšší a rozsáhlejší neţ u ostatních společností, je to logické. Nelze proto na akcionáře naloţit více povinností neţ práv. Nutno podotknout, ţe nejlepším řešením ze strany akcionářů je jmenovat skutečný profesionální management společnosti a kontrolovat jej prostřednictvím valných hromad. Černá k tomu např. uvádí, ţe akcionář jako čistý investor se po splacení emisního kurzu o společnost v podstatě vůbec nemusí zajímat¹⁷.

Závěrem této kapitoly se ještě zmíním o ustanovení § 244 odst. 1 ZOK, které výslovně stanoví, ţe „společnost zachází ze stejných podmínek se všemi akcionáři stejně“. V tomto ustanovení je tak zakotven zákaz diskriminace, ten je však vázán na stejné podmínky všech akcionářů. Pokud tedy budou někteří akcionáři mít jiné podmínky, bude se na ně hledět z jiné optiky a také s nimi bude společnost zacházet jinak neţ s ostatními akcionáři. To se týká např.

tzv. kvalifikovaných akcionářů či vlastníků kmenových a prioritních akcií, příp. moţnosti omezit práva některých akcionářů stanovami.

1.2.1 Práva akcionářů

Obecná práva akcionáře a jeho povinnosti jsou upraveny v ustanoveních § 344 aţ § 395 ZOK. Teorie akcionářská práva dělí na základní, zvláštní a na práv akcionářské minority¹⁸, příp. na základní (hlavní), doplňková (vedlejší) a práva akcionářské minority¹⁹. Podle Eliáše a kol. náleţí základní práva kaţdému akcionáři bez výjimky a vyznačují se tím, ţe „profilují akcionářský poměr ke společnosti jako takový“; z logiky věci pak vyplývá, ţe zvláštní práva náleţejí pouze některým akcionářům, např. pokud akcionář vlastní jiný druh akcií neţ kmenové akcie²⁰.

16 Srov. např. ČERNÁ, S. Obchodní právo. 1. vydání. Praha: ASPI, 2006, s. 39.

17 Srov. tamtéţ, s. 194.

18 Srov. např. ELIÁŠ, K. a kol. Kurs obchodního práva: obchodní společnosti a družstva. 6. vydání.

Praha : C.H. Beck, 2010, s. 336.

19 Srov. např. DVOŘÁK, T. Akciová společnost a evropská společnost. 2., aktualiz. vydání. Praha: ASPI, 2009, s. 215-216.

20 ELIÁŠ, K. a kol. Kurs obchodního práva: obchodní společnosti a družstva. 6. vydání. Praha: C. H.

Beck, 2010, s. 336.

14

Dvořák chápe rozsah základních práv úţeji²¹; např. podle něho nejsou základními právy všechna práva náleţející všem akcionářům, ale pouze ta nejvýznamnější, např. právo na podíl na zisku společnosti, právo na podíl na likvidačním zůstatku, právo účastnit se valné hromady a právo na ní hlasovat. Obsah zvláštních práv pak je mnohem širší neţ obsah základních práv, a nejsou zde pouze práva, kterých někteří akcionáři pouţívají v důsledku svého vlastnictví jiného druhu akcií neţ jmenovaných.

Další z autorů, Černá, akcionářská oprávnění rozlišuje shodně jako shora jmenovaní autoři, přidává však ještě další dělení těchto oprávnění, a to na práva majetkové povahy a na práva nemajetkové povahy, a dále na práva všeobecná, která náleţí všem akcionářům, a na práva kvalifikovaná, která náleţí pouze akcionářům, jejichţ akcie přesahují svou jmenovitou hodnotou zákonem stanovenou výši základního kapitálu společnosti²². Jako práva majetková můţeme označit ta práva, se kterými se pojí určitý ekonomický profit akcionáře, jako práva nemajetková pak označujeme ta práva, která akcionáři umoţňují podílet se na fungování společnosti²³.

1.2.1.1 Právo na dividendu

Prvním z obecných a základních práv akcionáře je jeho právo na dividendu, upravené v ustanovení § 348 ZOK. Dividendou se nazývá podíl akcionáře na zisku; ziskem se přitom rozumí „nekonsolidovaný hospodářský výsledek společnosti za účetní období, tj. součet hospodářského výsledku za běžnou činnost a mimořádného hospodářského výsledku“²⁴. Z tohoto ustanovení vyplývá, ţe akcionář „má právo na podíl na zisku, který valná hromada schválila k rozdělení mezi akcionáře“.

Podíl na zisku se přitom podle ustanovení § 34 odst. 1 ZOK stanoví pouze na základě řádné či mimořádné účetní závěrky, kterou schválí nejvyšší orgán obchodní korporace, v případě akciových společností tedy valná hromada akcionářů. Podle Štenglové a kol.

vyjadřuje podíl společníků na výsledku hospodaření společnosti ekonomický základ vztahu mezi společníkem, tj. v našem případě akcionářem a společností; v průběhu trvání tohoto vztahu totiţ dochází k výměně majetkových hodnot²⁵. Tento princip je jednoduchý. Společník

21 Srov. DVOŘÁK, T. Akciová společnost a evropská společnost. 2., aktualiz. vydání. Praha: ASPI, 2009,

s. 215-216.

22 Srov. ČERNÁ, S. Obchodní právo. 1. Vydání. Praha: ASPI, 2006, s. 158.

23 Černá uvádí, ţe na rozdíl od majetkových práv nemají práv nemajetkové povahy individuální charakter a označují se jako práva vespolná – srov. tamtéţ.

24 Srov. ŠTENGLOVÁ, I.; HAVEL, B.; CILEČEK, F.; KUHN, P.; ŠUK, P. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 531, s. 76-77.

25 Srov. tamtéţ, s. 75.

15

či společníci se rozhodnou zaloţit obchodní korporaci, vloţí do ní tedy své prostředky, ať jiţ finanční nebo peněţní, anebo naturální, a určitým způsobem se na chodu korporace v průběhu jejího trvání podílejí zpravidla svou osobní účastí na jejích projektech. Za tyto jeho vklady, ať mají jakoukoliv podobu, mu proto zákon přiznává právo na to, aby mohl plody, které vznikly také z jeho investic, uţívat či se na jejich uţívání podílet.

Proto zákon hovoří o právu akcionáře na dividendu, tj. na podíl na zisku akciové společnosti. Podílem na zisku přitom rozumíme na jedné straně dluh společnosti vůči svému akcionáři a na druhé straně pohledávku akcionáře za společností²⁶.

V praxi vypadá postup při rozdělení a výplatě akcionářů takto: v první řadě akciová společnost vypracuje řádnou či mimořádnou účetní závěrku, a to na základě vedeného účetnictví. Výsledek závěrky můţe být buď zisk, anebo ztráta.

Za účelem schválení závěrky je svolána valná hromada společnosti, která na svém zasedání schválí rozdělení buď celého zisku, anebo jeho části mezi akcionáře, příp. další osoby. Další jednání pak spočívá na statutárním orgánu, který o vyplacení podílu na zisku rozhoduje; to vyplývá z ustanovení § 34 odst. 3 ZOK. Pokud představenstvo či správní rada akciové společnosti zjistí, ţe rozdělení zisku a jeho podílů je v rozporu se zákonem, podíly akcionářům nevyplatí. V případě, ţe je představenstvo či správní dospějí k závěru, ţe rozdělení zisku a jeho podílů přijaté valné hromadou je v souladu se zákonem, podíly akcionářům vyplatí.

1.2.1.2 Právo na podíl na likvidačním zůstatku

Mezi další základní práva, která náleţejí všem akcionářům, patří ve smyslu ustanovení

§ 37 a násl. ZOK jejich právo na podíl na likvidačním zůstatku, pokud je akciová společnost zrušena s likvidací. Ode dne, kdy byl schválen návrh na rozdělení likvidačního zůstatku, se podíl akcionáře na likvidačním zůstatku stává jeho pohledávkou za společností, jeho nárok je však nárokem reziduálním, takţe jeho pohledávka se uspokojuje vţdy aţ po uspokojení pohledávek všech věřitelů společnosti, kteří se se svými pohledávkami do likvidace přihlásili²⁷. Likvidační zůstatek se rozděluje mezi akcionáře nejprve do výše, v jaké splnili

26 Od podílu na zisku odlišujeme právo na zisk, které vzniká tehdy, kdyţ společník nabyde podíl ve společnosti, a zaniká tehdy, pokud společník přestane být podílníkem. Podíl na zisku vzniká, jak jsme uvedli výše a jak vyplývá z ustanovení § 348 ZOK, rozhodnutím valné hromady o rozdělení zisku. Podíl na zisku zaniká především splněním dluhu či na základě jiných skutečností (např. dohody, narovnání apod.), tj. zcela v souladu s obecnými ustanoveními o zániku dluhů podle ustanovení § 1908 a násl. ObčZ.

27 Proto je právo na podíl na likvidačním zůstatku označováno jako právo podřízení – srov. např.

ČERNÁ, S. Obchodní právo. 1. Vydání. Praha: ASPI, 2006, s. 164.

16

svou vkladovou povinnost, a pokud zůstatek nestačí, podílejí se akcionáři na likvidačním zůstatku v poměru k výši svých splacených vkladů.

1.2.2 Práva kvalifikovaných akcionářů

Za kvalifikované akcionáře, tj. tzv. akcionářskou menšinu, povaţuje ZOK v ustanoveních § 365 a násl. ty akcionáře, kteří vlastní alespoň 3 % akcií společnosti se základním kapitálem vyšším neţ 100 mil. Kč, alespoň 5 % akcií společnosti se základním kapitálem niţším nebo rovným 100 mil. Kč a alespoň 1 % akcií společnosti se základním kapitálem vyšším nebo rovným 500 mil. Kč.

Obdobně jako při úpravě podle ObchZ jsou těmto akcionářům i za účinnosti nové právní úpravy přiznávána zvláštní práva. ZOK tak kvalifikovaným akcionářům umoţňuje, aby mohli poţádat představenstvo ke svolání k projednání akcionářem navrţených záleţitostí valnou hromadu, přičemţ pokud představenstvo poţadovanou valnou hromadu nesvolá, můţe se kvalifikovaný akcionář obrátit na soud a poţádat jej o zmocnění ke svolání valné hromady.

Kvalifikovaní akcionáři dále mohou poţádat představenstvo, aby zařadilo určitou záleţitost na pořad jednání valné hromady. Kvalifikovaní akcionáři mají oprávnění také ve vztahu k dozorčí radě, kterou mohou poţádat, aby přezkoumala výkon působnosti představenstva společnosti v konkrétních záleţitostech; dozorčí rada je povinna písemně informovat tyto akcionáře o výsledcích provedeného přezkumu, a to nejpozději do dvou měsíců od obdrţení ţádosti.

Právem kvalifikovaných akcionářů je také právo domáhat se za společnost náhrady újmy proti členům představenstva nebo dozorčí rady, resp. právo domáhat se splnění jejich případné povinnosti, která jim plyne z dohody o vypořádání způsobené újmy, a právo domáhat se za společnost splacení emisního kurzu proti akcionáři. Mezi další práva kvalifikovaných akcionářů patří jejich právo navrhnout soudu, aby jmenoval znalce pro účely přezkumu zprávy o vztazích, pokud se kvalifikovaný akcionář domnívá, ţe nebyla vypracována řádně; soud je povinen jmenovat znalce do 15 dnů ode dne, kdy mu byl takový návrh doručen, jinak platí, ţe navrţeného znalce schválil.

Další ustanovení, která pomáhají posilovat práva menšinových akcionářů, nalezneme také v ustanoveních ZOK týkajících se zvláštních práv společníků ovládané osoby, tj.

v ustanoveních § 89 a násl. Neovládající akcionáři ovládané akciové společnosti díky této úpravě mohou od ovládající osoby poţadovat odkup svých akcií za přiměřenou cenu v případě, ţe dojde k podstatnému zhoršení jejich postavení, příp. k jinému podstatnému

17

poškození jejich oprávněných zájmů v důsledku vyuţití vlivu ovládající osoby na ovládané akciové společnosti. Musí být však splněna ještě jedna podmínka, a to nemoţnost spravedlivě poţadovat po těchto akcionářích, aby v ovládané společnosti setrvali²⁸.

Ustanovení týkající se ochrany kvalifikovaných, tedy menšinových akcionářů jsou ustanovení svou povahou kogentní a lze se od nich odchýlit pouze za účelem zvýšení úrovně jejich ochrany, coţ vyjadřuje přímo ustanovením § 365 odst. 4 ZOK.

1.2.3 Doplňková práva

Mezi doplňková práva patří, která náleţejí buď všem akcionářům bez výjimky, anebo práva, která náleţí pouze některým akcionářům společnosti. Podrobná identifikace doplňkových práv by přesáhla téma této práce, proto se demonstrativně zmíním pouze o některých z nich.

Patří sem např. právo akcionářů disponovat se svými akciemi, právo podat soudu návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady (o tom pohovořím podrobněji v části týkající se práv akcionáře vyplývajících z jeho účastni na valné hromadě), příp. právo vytlačit ostatní vlastníky účastnických cenných papírů ze společnosti (tzv. squeeze-out). Patří sem také přednostní právo na získání vyměnitelných a prioritních dluhopisů, přednostní právo upsat část nových akcií společnosti při zvyšování základního kapitálu společnosti, příp. právo podílet se na zvýšení základního kapitálu společnosti z vlastních zdrojů společnosti.

1.2.4 Akcionářské povinnosti

Jak jsem uvedla výše, je rozsah akcionářských povinností niţší neţ rozsah akcionářských oprávnění. Důvodem je zejména povaha akciové společnosti jako společnosti kapitálové. Nicméně existence určitých povinností akcionáře v rámci společnosti je nutná, a to zejména s ohledem na vytvoření protiváhy oproti právům a k vyváţení právního postavení akcionáře. Shodně jako v případě oprávnění, i akcionářské povinnosti dělíme do dvou základních skupin, a to na povinnosti základní (hlavní) a povinnosti doplňkové (vedlejší)²⁹. 1.2.4.1 Vkladová povinnost

Základní povinností akcionáře je především vkladová povinnost, která je předmětem úpravy ustanovení § 344 a násl. ZOK. Akcionář je povinen splatit emisní kurs jím upsaných

28 Srov. ustanovení § 89 ZOK.

29 Srov. např. ELIÁŠ, K. a kol. Kurs obchodního práva: obchodní společnosti a družstva. 6. vydání.

Praha : C.H. Beck, 2010, s. 346, či např. DVOŘÁK, T. Akciová společnost a evropská společnost. 2., aktualiz.

vydání. Praha: ASPI, 2009, s. 216.

18

akcií v době určené ve stanovách³⁰, příp. v rozhodnutí valné hromady o zvýšení základního kapitálu³¹. Zákon stanoví, ţe akcionář tak musí učinit nejpozději do jednoho roku ode dne vzniku společnosti, příp. od účinnosti zvýšení základního kapitálu společnosti.

V případě, ţe je akcionář v prodlení se splacením emisního kursu, uhradí společnosti úrok z prodlení z dluţné částky ve výši dvojnásobku sazby úroku z prodlení stanovené nařízením vlády, pokud stanovy neurčují jinak; to vyplývá z ustanovení § 344 odst. 2 ZOK.

Jestliţe je akcionář v prodlení s plněním své vkladové povinnosti, vyzve jej představenstvo, aby svou povinnost splnil v dodatečné lhůtě. Tu určují buď stanovy společnosti, anebo činí 60 dnů od doručení výzvy. Pokud ani v náhradní lhůtě akcionář svou vkladovou povinnost nesplní, představenstvo vyloučí ze společnosti akcionáře pro ty akcie, ohledně nichţ svou vkladovou povinnost nesplnil. Vyloučením přestává být akcionář společníkem akciové společnosti tehdy, pokud se prodlení se splněním vkladové povinnosti týká všech jím upsaných akcií, protoţe, jak vyplývá z výše uvedeného, vyloučen můţe být pouze v rozsahu akcií, které dosud nesplatil.

1.2.4.2 Povinnost loajality

S právem akcionáře na výkon svých práv souvisí jeho povinnost uplatňovat tato práva způsobem, který není zneuţívající, a způsobem, který bere přiměřené ohledy na zájmy společnosti, resp. ostatních akcionářů, označovaný v literatuře jako tzv. princip loajality³². Ten je nyní vymezen v ustanovení § 212 ObčZ. Podle Černé je loajalita vůči společnosti základním východiskem všech povinností akcionáře s tím, ţe tento princip platí obecně v kaţdém soukromoprávním vztahu, tedy i v rámci korporací; je také výkladovým pravidlem, v jehoţ rámci je potřeba interpretovat jednotlivé dílčí povinnosti akcionáře vůči společnosti³³.

30 Údaje o tom, kolik akcií který zakladatel upisuje, za jaký emisní kurs, způsob a lhůtu pro splacení emisního kursu a jakým vkladem bude emisní kurs splacen, musí být ve stanovách přímo určeny, jak vyplývá z ustanovení § 250 odst. 3 písm. a) ZOK.

31 Podle ustanovení § 475 písm. i) ZOK obsahuje usnesení valné hromady o zvýšení základního kapitálu upsáním nových akcií účet u banky a lhůtu, v níţ upisovatel splatí emisní kurs nebo jeho část, popřípadě místo a lhůtu pro vnesení nepeněţitého vkladu. Podle ustanovení § 479 písm. c) ZOK obsahuje smlouva, kterou upisuje předem určený zájemce nebo jediný akcionář akcie, také lhůtu pro splacení emisního kursu; o této lhůtě rozhodne valná hromada rozhodující o zvýšení základního kapitálu.

32 Srov. např. DĚDIČ, J.; ŠTENGLOVÁ, I.; KŘÍŢ, R.; ČECH, P. Akciové společnosti. 7., přeprac.

vydání. Praha : C.H. Beck, 2012, s. 356.

33 Srov. ČERNÁ, S. Obchodní právo. 1. Vydání. Praha: ASPI, 2006, s. 185. Srov. také rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.6.2007, sp. zn. 29Odo 387/2006. Dostupný na WWW:

<http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/F0C6EE9DDD0990C9C1257A4E00671BBA?o penDocument&Highlight=0>.

19 1.2.4.3 Doplňkové povinnosti

Mezi doplňkové povinnosti lze zařadit např. povinnost uznat a respektovat rozhodnutí valné hromady, které soud neprohlásil za neplatné, povinnost respektovat zákaz výkonu hlasovacích práv, pokud jsou k němu dány podmínky, povinnost učinit v určitých případech nabídku převzetí, oznamovací povinnost apod.

1.2.5 Přechodná ustanovení

Podle ustanovení § 777 odst. 4 ZOK se práva a povinnosti akcionářů v akciových společnostech vzniklých před účinností ZOK řídí i nadále těmi dispozitivními ustanoveními ObchZ, která upravují práva a povinnosti akcionářů a nejsou v rozporu s donucujícími ustanoveními ZOK, nebo od kterých se akcionáři ve stanovách neodchýlili.

Pokud tedy společnosti vzniklé před účinností ZOK nevyuţijí moţnosti podřídit se změnou svých stanov ZOK jako celku, coţ mohou učinit nejpozději do 2 let od jeho účinnosti, budou se i nadále řídit některá práva a povinnosti akcionářů dispozitivními ustanoveními obchodního zákoníku. S ohledem na přetrvávající nejasnosti ohledně výkladu pojmu práva a povinnosti akcionářů nelze s určitostí říci, kterých konkrétních práv a povinností se toto ustanovení dotýká. Převáţí-li však úzká interpretaci tohoto pojmu, bude se v akciové společnosti jednat pouze o minimum takovýchto práv a povinností, a to s ohledem na kogentnost dosavadní úpravy, která v oblasti práv a povinností akcionářů připouštěla smluvní volnost jen zcela výjimečně.

1.3 Valná hromada

Valná hromada je v akciové společnosti jejím nejvyšším orgánem, tj. orgánem, kterému přísluší rozhodovat v nejdůleţitějších záleţitostech společnosti, a je orgánem, který je v rámci společnosti vytvářen obligatorně; výjimkou jsou pouze tzv. jednočlenné společnosti, v nichţ působnost nejvyššího orgánu vykonává společník společnosti³⁴. Jak uvádějí Štenglová a kol., z povahy obchodních společností jako právních osob, které jsou vytvořeny zpravidla určitým počtem fyzických i právnických osob, plyne, ţe musí ustavit přinejmenším jeden, ale častěji více vnitřních organizačních útvarů, jejichţ členové nahrazují vůli společnosti a následně ji projevují navenek, vůči třetím osobám, příp. zajišťují jiné funkce³⁵.

34 Srov. ustanovení § 11, resp. § 12 ZOK.

35 Srov. ŠTENGLOVÁ, I.; HAVEL, B.; CILEČEK, F.; KUHN, P.; ŠUK, P. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 1. vydání. Praha : C.H. Beck, 2013, s. 531, s. 113.

20

1.3.1 Rozhodování na valné hromadě

Valná hromada je vţdy kolektivním orgánem akciové společnosti a tvoří ji všichni akcionáři. To vyplývá z několika ustanovení ZOK. Jednak z ustanovení § 398 odst. 1 ZOK, podle něhoţ „akcionáři vykonávají své právo podílet se na řízení společnosti na valné hromadě“, dále z ustanovení § 353 odst. 1 ZOK, resp. § 399 ZOK, které akcionářům umoţňují „účast na valné hromadě“, dále také z ustanovení § 353 odst. 1 ZOK, resp. § 415 ZOK, která upravují hlasovací práva akcionářů na valné hromadě, a konečně z ustanovení § 357 ZOK, které upravuje tzv. právo na vysvětlení, které akcionářům dává moţnost

„požadovat a obdržet vysvětlení záležitostí týkajících se společnosti nebo jí ovládaných osob“.

Skutečnost, ţe valná hromada je orgánem kolektivním, znamená, ţe o záleţitostech rozhoduje ve sboru a usnášení je schopna za přítomnosti nebo jiné účasti většiny členů, přičemţ rozhoduje většinou hlasů zúčastněných členů. Tyto zásady rozhodování valné hromady upravuje z obecného hlediska ustanovení § 156 odst. 1 ObčZ. Ustanovení § 158 odst. 1 ObčZ však stanoví, ţe zakladatelské právní jednání můţe stanovit pro schopnost usnášet se vyšší počet zúčastněných, resp. kvalifikovanou, nikoli prostou většinu.

Podle ustanovení § 158 odst. 2 ObčZ můţe zakladatelské právní jednání připustit rozhodování orgánu i mimo zasedání v písemné formě nebo s vyuţitím technických prostředků a můţe rovněţ určit, ţe v případě dosaţení rovnosti hlasů při rozhodování voleného orgánu právnické osoby rozhoduje hlas předsedajícího; k tomu přistupuje speciální úprava např. V ustanovení § 398 a násl. ZOK. Úprava v ustanovení § 158 odst. 3 ObčZ, podle které můţe zakladatelské právní jednání určit, ţe v případě dosaţení rovnosti hlasů při rozhodování voleného orgánu právnické osoby rozhoduje hlas předsedajícího, se pro obchodní korporace nepouţije vzhledem ke speciální úpravě v ustanovení § 44 odst. 3 ZOK, podle které kolektivní orgány kapitálových společností volí předsedu, jehoţ hlas je v případě rovnosti hlasů rozhodující, ledaţe společenská smlouva pro tento případ určí jinak. Z tohoto ustanovení pak plyne, ţe vyuţije-li společnost ve společenské smlouvě moţnost jeho modifikace tak, ţe předsedovi kolektivního orgánu nepřizná rozhodující hlas, bylo by praktické, aby její kolektivní orgány měly lichý počet členů.

Rozhodování valné hromady akciových společností se řídí zásadně tzv. většinovým, tedy demokratickým principem. K přijetí rozhodnutí pak není nutné, aby se valné hromady zúčastnili všichni akcionáři, postačí zákonem, příp. stanovami určené kvorum.

21

Stanovy mohou připustit hlasování na valné hromadě nebo rozhodování mimo ni s vyuţitím technických prostředků, jak umoţňuje mimo jiné ustanovení § 398 odst. 2 ZOK³⁶. Podmínky takového hlasování nebo rozhodovány musí však být určeny tak, aby umoţňovaly společnosti ověřit totoţnost osoby oprávněné vykonávat hlasovací právo a určit akcie, s nimiţ vykonávané hlasovací právo je spojeno. Pokud tyto podmínky nebudou splněny, k hlasům odevzdaným takovým postupem ani k účasti takto hlasujících akcionářů se nepřihlíţí.

V případě, ţe valná hromada by měla probíhat s vyuţitím technických prostředků, vţdy to musí být uvedeno v pozvánce na valnou hromadu. Podmínky určují buď stanovy, anebo představenstvo.

Akcionáři se valné hromady účastní zpravidla osobně či prostřednictvím zástupce (advokáta či obecného zmocněnce), nicméně, jak vyplývá ze shora uvedeného, je umoţněno, aby valná hromada proběhla s vyuţitím technických prostředků. V takovém případě není akcionář na valné hromadě přítomen ani osobně, ani prostřednictvím svého zástupce, ale účastní se jí jinak. Mezi technické prostředky, prostřednictvím nichţ se akcionáři mohou valné hromady účastnit, řadíme např. videokonference, internetové komunikační programy, sluţby telekomunikačních operátorů (SMS, MMS) a také korespondenční hlasování.

Z ustanovení § 398 odst. 2 ZOK vyplývá, ţe technické prostředky lze vyuţít i pro rozhodování per rollam³⁷, tj. rozhodování mimo valnou hromadu. Obecně se předpokládá, ţe při rozhodování per rollam bude vyuţita především písemná forma. Pouţití technických prostředků při tomto rozhodování však výslovně musí umoţňovat stanovy společnosti.

V případě, ţe ve stanovách je sice zakotvena moţnost rozhodování per rollam, ale vyuţití technických prostředků v nich upraveno není, mohou sice akcionáři per rollam rozhodovat, ale pouze v obecné písemné formě, nikoliv s vyuţitím technických prostředků.

Z pohledu nové právní úpravy je třeba ještě přihlédnout k tomu, ţe ta jiţ nerozlišuje řádnou valnou hromadu a mimořádnou valnou hromadu, ale pouze valnou hromadu řádnou a valnou hromadu náhradní, která se svolává v kratší lhůtě se stejným programem v případě, ţe

36 Toto ustanovení bylo do českého právního řádu implementováno na základě článku 8 Směrnice 2007/36/ES. Podle tohoto článku jsou elektronickými prostředky: a) přenos valné hromady v reálném čase, b) dvousměrná komunikace v reálném čase umoţňující akcionářům oslovit valnou hromadu ze vzdáleného místa, c) mechanismus pro odevzdávání hlasů před konáním valné hromady nebo v jejím průběhu bez potřeby udělit plnou moc třetít osobě, která je na valné hromadě přítomna.

37 Štenglová a kol. k povaze rozhodování per rollam uvádějí, ţe není zcela jednoznačná. I kdyţ z gramatického výkladu je zřejmé, ţe jde o rozhodování mimo valnou hromadu, a takto přijetí rozhodnutí se tak nepovaţuje za rozhodnutí valné hromady. Tito autoři se však přiklánějí k tomu, označovat rozhodování per rollam jako rozhodování valné hromady mimo jednání. Tomu ostatně nasvědčuje i ustanovení § 419 odst. 2 ZOK, které hovoří o návrhu rozhodnutí valné hromady – srov. ŠTENGLOVÁ, I.; HAVEL, B.; CILEČEK, F.;

KUHN, P.; ŠUK, P. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 1. vydání. Praha : C.H. Beck, 2013, s. 531, s.

653.

22

řádně svolaná valná hromada nebyla usnášeníschopná s tím, ţe pro ni ex lege není vyţadována určitá minimální účast, aby byla způsobilá přijímat usnesení.

Na konci této podkapitoly se zmíním ještě o tom, ţe některá usnesení valné hromady musí mít formu veřejné listiny, jak vyplývá z ustanovení § 416 odst. 2 ZOK. To se týká skutečností, jejichţ účinky nastávají aţ zápisem do obchodního rejstříku, příp. změn stanov, dále např. moţností započtení peněţité pohledávky vůči společnosti proti pohledávce na splacení emisního kursu, o vydání vyměnitelných nebo prioritních dluhopisů, o zrušení společnosti s likvidací apod. Podle ustanovení § 776 odst. 2 ZOK pro účely tohoto zákona se veřejnou listinou rozumí notářský zápis.

1.3.2 Oprávnění ke svolání valné hromady

Svolání valné hromady akciové společnosti se řídí buď zákonem, anebo stanovami.

Svolává ji zpravidla představenstvo, a to většinou hlasů členů představenstva přítomných na jeho zasedání. Podle ustanovení § 402 odst. 1 ZOK obecně platí, ţe valná hromada má být svolána nejméně 1x za účetní období³⁸, tj. 1x za rok; pokud však stanovy určují, ţe má být valná hromada svolána častěji, musí to představenstvo respektovat a stanovami se v tomto směru řídit. Z uvedeného pak jasně vyplývá, ţe valnou hromadu akciové společnosti nelze konat méně často, např. pouze 1x za 2 roky apod.

Zákon nevylučuje, aby valnou hromadu svolaly i jiné osoby či orgány akciové společnosti, např. dozorčí rada nebo její člen ve smyslu ustanovení § 404 ZOK, příp.

kvalifikovaný akcionář, který je zmocněný soudem ve smyslu ustanovení § 368 ZOK. Zákon také nevylučuje, aby valná hromada byla svolána také jindy, neţ je určeno v zákoně či ve stanovách. Např. na ţádost kvalifikovaného akcionáře ve smyslu ustanovení § 367 ZOK, či z důvodu, ţe podle účetní závěrky dosáhne nehrazená ztráta poloviny základního kapitálu ve smyslu ustanovení § 403 odst. 2 ZOK, příp. z jiných váţných důvodů, příp. pokud to vyţadují zájmy společnosti³⁹, resp. pokud dojde k zániku funkce člena představenstva ve smyslu ustanovení § 443 ZOK.

Pokud jde o povinnost členů představenstva účastnit se valné hromady, tu zákon výslovně neupravuje. Nicméně soudní praxe dospěla k závěru, ţe členové představenstva se

38 Účetní období je definováno jako „nepřetržitě po sobě jdoucích 12 měsíců“ - ŠTENGLOVÁ, I.;

HAVEL, B.; CILEČEK, F.; KUHN, P.; ŠUK, P. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 1. vydání. Praha : C.H. Beck, 2013, s. 531, s. 614.

39 Pokud např. společnost nemá zvolené představenstvo, příp. zvolené představenstvo dlouhodobě neplní své povinnosti.

23

zásadně jednání valné hromady účastnit musí⁴⁰. Určitá povinnost k jejich účasti nadto vyplývá z povinností statutárního orgánu při výkonu funkce, takţe neúčast jeho členů na jednání valné hromady by mohla být povaţována za porušení povinností při výkonu této funkce a mohla by být důvodem i pro odvolání z funkce. V případě, ţe valnou hromadu svolává jiná osoba neţ představenstvo, musí o jejím konání představenstvo vyrozumět.

1.3.3 Působnost valné hromady

Působnost a procedurální postup valné hromady stanoví zákon v ustanovení § 421 a násl. ZOK. Zásadně platí, ţe valná hromada rozhoduje usnesením, tj. váţným, určitým a srozumitelným projevem vůle (právním jednáním) společnosti, který vyvolává právní následky, které jsou v něm vyjádřeny, jakoţ i právní následky plynoucí ze zákona, dobrých mravů, zvyklostí a zavedené praxe stran⁴¹.

Obecně platí, ţe do působnosti valné hromady patří pouze ty záleţitosti, které jí svěřuje zákon nebo stanovy. V případě, ţe valná hromada rozhodne o něčem, co do její působnosti nepatří, nevyvolá její rozhodnutí ţádné právní účinky. Demonstrativní výčet záleţitostí, které spadají do působnosti valné hromady, uvádí ustanovení § 421 odst. 2, odst. 3 ZOK. Patří sem např. změna stanov, pokud jí toto rozhodování svěřuje do působnosti zákon nebo stanovy, dále např. změna výše základního kapitálu, schválení řádné, mimořádné či konsolidované účetní závěrky, zrušení společnosti s likvidací, jmenování a odvolání likvidátora, schválení smlouvy o tichém společenství apod. Působnost valné hromady vyplývá také ze zákona č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a druţstev, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přeměnách“); valná hromada je tak oprávněna rozhodnout o přeměně akciové společnosti fúzí, rozdělením, převodem jmění na společníka, změny právní formy či přeshraničním přemístění sídla.

40 Srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.1.2009, sp. zn. 29Cdo 3009/2007. Dostupné na WWW:

<http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/8A34663F3906EA59C1257A4E00690591?open Document&Highlight=0>.

Nepřítomnost členů představenstva na jednání valné hromady můţe být důvodem pro vyslovení neplatnosti usnesení přijatých na valné hromadě pouze tehdy, pokud nebudou v důsledku této nepřítomnosti akcionářům podána vysvětlení záleţitostí týkajících se společnosti, pokud je takové vysvětlení potřebné pro posouzení obsahu záleţitostí zařazených na valnou hromadu nebo pro výkon akcionářských práv – srov. tamtéţ.

41 Srov. např. ŠTENGLOVÁ, I.; HAVEL, B.; CILEČEK, F.; KUHN, P.; ŠUK, P. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 1. vydání. Praha : C.H. Beck, 2013, s. 531, s. 659. Srov. také ustanovení § 151 odst. 1 ObčZ, podle něhoţ „zakladatelské právní jednání určí, jakým způsobem a v jakém rozsahu členové orgánů právnické osoby za ni rozhodujíc a nahrazují její vůli“.

24

2 PRÁVA AKCIONÁŘŮ NA VALNÉ HROMADĚ

Tato kapitola se týká podstaty této práce, tedy práv akcionářů na valné hromadě akciové společnosti. Výše bylo řečeno, ţe valná hromada je nejvyšším orgánem akciové společnosti, orgánem kolektivním a tvoří jí všichni akcionáři společnosti. Mezi základní práva akcionářů patří právo podílet se na řízení společnosti, v níţ jsou zainteresováni svým vkladem, a to zejména právě prostřednictvím své účasti na valné hromady akciové společnosti.

Oprávnění související s podílem na řízení společnosti označujeme také jako oprávnění vespolná, jak jsem o tom hovořila výše, neboť akcionáři je neuplatňuji izolovaně, ale právě pouze na valné hromadě společně s ostatními akcionáři. Eliáš chápe právo podílet se na řízení společnosti v uţším smyslu s omezením na právo akcionářů účastnit se valné hromady⁴². Já osobně se však přikláním k názoru, ţe obsahem práva akcionáře podílet se na řízení společnosti je celý komplex práv, resp. patří sem všechna práva, která souvisejí s akcionářovou účastí na valné hromadě společnosti, tj. i právo hlasovací, právo ţádat vysvětlení, právo na uplatnění návrhů a protinávrhů apod.

V této kapitole se o jednotlivých akcionářských oprávněních na valné hromadě zmíním podrobněji.

2.1 Právo účasti na valné hromadě

Právo akcionáře účastnit se valné hromady a podílet se na jejím rozhodování o záleţitostech společnosti je spojeno s akciemi a nelze jej samostatně převést. Kaţdý akcionář má na základě svých akcií právo účastnit se valné hromady, a to buď osobně, nebo prostřednictvím svého zástupce, jímţ můţe být advokát či obecný zmocněnec, příp.

s vyuţitím technických prostředků, např. prostřednictvím videokonference či internetové komunikace.

Jestliţe zákon hovoří o právu účasti na valné hromadě, je tomu skutečně tak. Účast na valné hromadě je pro akcionáře skutečně pouze právem, nikoliv jeho povinností. Nicméně s ohledem na to, ţe je valná hromada akciové společnosti jejím nejvyšším orgánem, která je oprávněna jednat a rozhodovat o nejvýznamnějších záleţitostech společnosti, je zároveň

42 Srov. ELIÁŠ, K. a kol. Kurs obchodního práva: obchodní společnosti a družstva. 6. vydání. Praha : C.H. Beck, 2010, s. 337.

25

hlavním prostředkem, jimţ akcionáři mohou zásadním způsobem ovlivnit fungování a směřování společnosti.

2.1.1 Procedurální práva akcionářů

Procedurální práva akcionářů, která se týkají přípravy valné hromady, povaţuje např.

Filip za nejvýznamnější element akcionářského vlivu na řízení⁴³. Právě ve fázi přípravy valné hromady lze totiţ ovlivnit její průběh a zároveň také její výsledek.

Právem akcionáře tak je, aby byl včas na valnou hromadu pozván; tím mu je umoţněno, aby realizoval své právo na podíl na řízení společnosti. Obecně je svolavatelem valné hromady představenstvo společnosti, které také připravuje její program; akcionář má však právo také na to, aby na program jednání valné hromady byla zařazena určitá otázka. Jak si dále vysvětlíme, důleţitou sloţkou procedurálních práv je také akcionářské oprávnění podávat návrhy a protinávrhy.

2.1.2 Pozvánka na valnou hromadu

S právem akcionáře účastnit se valné hromady odpovídá povinnost společnosti jej na valnou hromadu pozvat, a to tak, aby byli s dostatečným předstihem informováni o datu, čase a místě jejího konání a o jejím obsahu, tedy o tom, co bude předmětem jednání. Je povinností společnosti, resp. osob, které valnou hromadu svolávají, aby učinili vše, co po nich lze spravedlivě poţadovat, aby takovou informovanost akcionářů zajistily⁴⁴.

Z ustanovení § 406 ZOK vyplývá, ţe osoba, která valnou hromadu svolává, nejméně 30 dnů před jejím konáním uveřejní pozvánku na ní na internetových stránkách společnosti, a to aţ do dne, kdy se valná hromada koná⁴⁵. Dále tato osoba pozvánku zašle akcionářům, kteří vlastní akcie na jméno nebo zaknihované akcie, a to na adresu, která je uvedena v seznamu akcionářů. Pokud jde o akcionáře, kteří vlastní akcie na majitele, povaţuje se pozvánka za doručenou zveřejněním pozvánky na internetových stránkách.

Údaje, které musí pozvánka na valnou hromadu obsahovat, demonstrativně uvádí ustanovení § 407 odst. 1 ZOK. Patří sem např. firma a sídlo společnosti, dále místo, datum a

43 Srov. FILIP, V. Procedurální práva akcionářů na valné hromadě. Právní rozhledy. R. 2010, č. 5, s. 153.

ISSN 1210-6410.

44 Srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 22.4.2009, sp. zn. 29Cdo 3469/2008. Dostupné na WWW:

<http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/E4C93FAB0C8A3249C1257A4E006714AE?op enDocument&Highlight=0>.

45 Povinnost akciové společnosti zaloţit vlastní internetové stránky vyplývá z ustanovení § 7 odst. 2 ZOK.

26

hodina konání valné hromady, označení, zda se svolává řádná či náhradní valná hromada, návrh usnesení valné hromady a jeho zdůvodnění apod.

2.1.3 Účast akcionáře na valné hromadě

V případě, ţe se akcionář valné hromady účastní osobně, tj. přímo v místě jejího konání či s vyuţitím technických prostředků, nevznikne zpravidla ţádný problém. Ačkoliv bude svolavatel respektovat ustanovení § 408 odst. 1 ZOK, které ukládá stanovit místo, datum a hodinu konání valné hromady tak, aby nepřiměřeně neomezovala právo akcionáře se jí zúčastnit, můţe se stát, ţe z různých důvodů se jí akcionář nebude moci osobně zúčastnit. Pro případ, ţe se akcionář nechá na valné hromadě zastoupit svým zástupcem, vyţaduje zákon splnění určitých procedurálních podmínek.

Problematiku účasti akcionáře na valné hromadě v zastoupení upravuje ustanovení § 399 ZOK. Podle věty druhé tohoto ustanovení „plná moc pro zastupování na valné hromadě musí být písemná a musí z ní vyplývat, zda byla udělena pro zastoupení na jedné nebo na více valných hromadách“. Předchozí právní úprava tuto problematiku začlenila do ustanovení § 184 odst. 4 ObchZ a v zásadě byla shodná. Jak však uvádějí Štenglová a kol., právní teorie povaţovala za sporné, zda taková plná moc akcionáře je plnou mocí k právnímu úkonu, či zda jde o zvláštní plnou moc k výkonu práva; správná odpověď na tuto otázku pak byla důleţitá také pro posouzení, zda je k zastupování akcionáře na valné hromadě oprávněna i osoba, které akcionář udělil tzv. generální plnou moc, tj. plnou moc ke všem právním úkonům⁴⁶.

Soudní praxe přitom dospěla k závěru, ţe plná moc k zastupování akcionáře na valné hromadě není plnou mocí k právnímu úkonu a tzv. generální plná moc neopravňuje zmocněnce k zastupování akcionáře na valné hromadě společnosti⁴⁷. S účinností od 1.1.2014 byl termín „právní úkon“ nahrazen termínem „právní jednání“, jak vyplývá z ustanovení § 545 a násl. ObčZ. Toto ustanovení, na rozdíl od předchozí právní úpravy, kde byl termín

„právní úkon“ definován, termín právní jednání nijak nedefinuje, pouze uvádí, ţe právní jednání „vyvolává právní následky, které jsou v něm vyjádřeny, jakož i právní následky plynoucí ze zákona, dobrých mravů, zvyklostí a zavedené praxe stran“.

46 Srov. ŠTENGLOVÁ, I.; HAVEL, B.; CILEČEK, F.; KUHN, P.; ŠUK, P. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 1. vydání. Praha : C.H. Beck, 2013, s. 531, s. 608.

47 Srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.11.2002, sp. zn. 29Odo 215/2002. Dostupné na WWW:

<http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/D158B855EE9323ADC1257A4E0067C235?ope nDocument&Highlight=0>.