FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ VYSOKÉ ŠKOLY EKONOMICKÉ V PRAZE
KATEDRA PODNIKOVÉHO A EVROPSKÉHO PRÁVA
Hlavní specializace: Mezinárodní obchod
P RÁVO VÝKUPU ÚČASTNICKÝCH CENNÝCH PAPÍRŮ V ČESKÉ PRÁVNÍ ÚPRAVĚ
DIPLOMOVÁ PRÁCE
Vedoucí diplomové práce: JUDr. Radim Kříž
Zpracovala: Erika Novotná
Rok 2007
Prohlašuji tímto, že jsem bakalářskou práci na téma
„Právo výkupu účastnických cenných papírů v české právní úpravě“
zpracovala sama pouze s využitím pramenů v práci uvedených.
OBSAH
ÚVOD ... 4
1 OBECNÉ VYMEZENÍ A PŘEDPOKLADY... 7
2 KOMUNITÁRNÍ ÚPRAVA... 9
2.1 SMĚRNICE O NABÍDKÁCH PŘEVZETÍ... 9
2.1.1 Squeeze-out ... 9
2.1.2 Sell-out ... 10
2.1.3 Oblast působnosti směrnice ... 10
2.2 TZV.DRUHÁ SMĚRNICE OBCHODNÍCH SPOLEČNOSTÍ... 10
2.3 SHRNUTÍ... 11
3 PRÁVO VÝKUPU ÚČASTNICKÝCH CENNÝCH PAPÍRŮ... 12
3.1 PRÁVNÍ ÚPRAVA... 12
3.1.1 Okolnosti přijetí ... 12
3.1.2 Základní koncepce ... 13
3.1.3 Časová působnost ... 15
3.2 PODMÍNKY PŘÍPUSTNOSTI... 15
3.2.1 Účastnické cenné papíry jako předmět výkupu ... 17
3.2.2 Vymezení hlavního akcionáře a rozhodného podílu... 18
3.3 ROZHODNUTÍ O VYTLAČENÍ... 23
3.3.1 Svolání valné hromady... 24
3.3.2 Přijetí usnesení valné hromady... 27
3.3.3 Zápis usnesení do obchodního rejstříku a informační povinnost představenstva ... 29
3.4 VYŘAZENÍ KÓTOVANÝCH ÚČASTNICKÝCH CENNÝCH PAPÍRŮ ZOBCHODOVÁNÍ... 30
3.5 PŘECHOD VLASTNICKÉHO PRÁVA KÚČASTNICKÝM CENNÝM PAPÍRŮM... 31
3.6 PROTIPLNĚNÍ... 34
3.6.1 Určení výše protiplnění... 35
3.6.2 Splatnost a forma protiplnění ... 38
3.6.3 Přezkum přiměřenosti výše protiplnění... 39
3.6.4 Výplata protiplnění ... 42
3.7 POSTAVENÍ ZÁSTAVNÍCH VĚŘITELŮ... 44
3.8 DOZOR REGULAČNÍHO ORGÁNU... 46
3.9 NĚKTERÉ DALŠÍ SPORNÉ OTÁZKY... 53
4 DALŠÍ ASPEKTY PRÁVA VÝKUPU... 56
4.1 ÚSTAVNĚPRÁVNÍ KONTEXT... 56
4.2 EKONOMICKÉ RATIO LEGIS... 60
ZÁVĚR ... 65
RESUMÉ ... 68
LITERATURA... 70
ÚVOD
Předmětem zájmu předkládané diplomové práce je právo výkupu účastnických cenných papírů v podobě, jak jej upravil český zákonodárce. Právo výkupu představuje institut, který je v zahraniční a konec konců i v české odborné literatuře nazýván různě.
Používají se pojmenování jako vytěsnění, vytlačení, příp. vyloučení; často se lze setkat také s anglickým termínem squeeze-out. Skutečností je, že všechny tyto právě uvedené označení vystihují podstatu zkoumaného institutu lépe než pojmenování, jenž zvolil český zákonodárce. Hlavní výtku představuje konstrukce tohoto právního nástroje jako přechodu vlastnického práva k dotčeným účastnickým cenným papírům. Takže o koupi, resp. smluvním převodu těchto cenných papírů, jak by rubrika předmětné části zákona s názvem „Právo výkupu účastnických cenných papírů“ napovídala, nemůže být řeč.
I přes své uvedení do právního řádu České republiky již v polovině roku 2005, zůstává institut práva výkupu i nadále aktuálním tématem, které vzbuzuje četné spory a stalo se proto předmětem mnoha polemik jak mezi investorskou, tak mezi odbornou právnickou veřejností. Byl dokonce napaden před Ústavním soudem. Nutno podotknout, že kritiku, kterou byla právní úprava práva výkupu zasypána ať už ze strany samotných legislativců (především senátorů), médií, ale zejména odborné právnické veřejnosti, je třeba v mnohém uznat za oprávněnou. Institut vytlačení ve znění, v jakém se v současnosti nachází v českém obchodním zákoníku, vykazuje nemalé nedostatky způsobující mnohé interpretační nejednoznačnosti. Na frak tak dostává důvěra v právo jako definiční předpoklad zásady právní jistoty představující imanentní součást právního státu.
Zavedení institutu vytlačení v právních řádech mnoha evropských zemí má svůj výrazný ekonomický podtext. V akciové společnosti našeho typu se charakter účasti menšinových akcionářů na společnosti blíží spíše investici než smluvnímu vztahu s ostatními společníky, pro niž není příznačná úzká vazba akcionáře na společnost. Stále více se tak na akcionáře hledí jako na kapitálové investory, spíše než na společníky osobně zainteresované na chodu společnosti. Akciové společnosti je také vlastní jistá složitost jejího vnitřního uspořádání, ať už z hlediska vazeb mezi jednotlivými orgány společnosti, ale také významně z hlediska vyvažování nejrůznějších individuálních a kolektivních zájmů jednotlivých subjektů složitě zapletených do vztahů založených existencí akciové společnosti. Nejobtížnější se v souvislosti se zkoumaným institutem vytlačení a otázkou jeho souladu s obecným pořádkem jeví nalezení rovnováhy mezi
zájmem společnosti na její ekonomické efektivnosti a ochranou vlastnického práva, kterážto je jednou ze základních zásad demokratického státu.
Těžiště zájmu předkládané práce tvoří analýza české právní úpravy zkoumaného institutu. Snahou autorky bylo nicméně zahrnout do textu také srovnání se zahraniční právní úpravou, takřka výhradně německou. Právě úprava německá byla pravděpodobně významným inspiračním zdrojem stávajícího pojetí vytlačení (to se nelze s jistotou dovědět, neboť k návrhu zákona, jímž byl institut práva výkupu do českého právního řádu uveden, neexistuje důvodová zpráva). Tato práce však není primárně prací srovnávací, jednotlivá srovnání jsou obsažena na různých místech textu tam, kde to autorka shledala účelným. Srovnávací výklad tudíž netvoří samostatné kapitoly, snahou bylo pojmout jej jako nedílnou součást textu celého pojednání. Významným limit představovala v této souvislosti omezená dostupnost zahraniční literatury, se kterou se autorka v průběhu své tvorby potýkala. Cílem práce nebylo také podat komparaci práva výkupu a převodu jmění na společníka jako dvou odlišných forem vytlačení. Práce se výhradně zaměřuje na analýzu vytlačení v podobě práva výkupu.
Následující text je rozdělen do několika celků. První část je ryze uvozující, když vymezuje základní formy a předpoklady squeeze-otu. Druhá část obsahuje letmý rozbor relevantní komunitární úpravy. Důraz je zde kladen na objasnění stávající právní úpravy zkoumaného institutu v acquis communitaire. Zcela vynecháno bylo pojednání o kontextu vývoje moderního korporačního práva na komunitární úrovni, což koresponduje s celkovým pojetím práce jako výpovědi ohledně aktuální právní úpravy předmětného institutu především v tuzemsku. Stěžejní je třetí část, která se věnuje již samotné analýze vytěsnění, resp. práva výkupu v pojetí českého právního řádu. Cílem bylo především zpracovat domácí právní literaturu týkající se tématu, poukázat na nejčastěji diskutované problémy předmětné právní úpravy a nastínit tak vyskytující se interpretační nejednoznačnosti. Následuje čtvrtá část věnovaná ústavněprávním a ekonomickým aspektům zkoumané právní úpravy. Objevují se totiž značné pochybnosti nejen o ústavněprávní konformitě institutu jako celku, tj. v obecné rovině, ale také o správnosti zvolené české cesty a úskalí jejích jednotlivých prvků. Pravidelně je namítán zejména možný rozpor předmětných ustanovení s relevantními základními právy a svobodami. Argumentováno pak bývá zpravidla ekonomickým opodstatněním institutu v právu obchodních společností.
Hypotéza spočívá v tvrzení, že stávající znění právní úpravy práva výkupu v českém právním řádu vykazuje natolik závažné vady, že by mělo být změněno.
Práce si za žádných okolností neklade za cíl podat výklad komplexní nebo vyčerpávající. Cílem je především vypovědět o aktuálním stavu problematiky spojené s tématem v České republice a ve vší skromnosti snad přispět k hledání konečné podoby české právní úpravy zkoumaného institutu a její interpretace.
V dalším textu jsou pro pojmenování práva výkupu používány také tyto výrazy:
vytlačení, vytěsnění, squeeze-out. Jsou-li tato označení použita i v jiném významu, pak je to vždy v daném případě patrné z kontextu.
1 OBECNÉ VYMEZENÍ A PŘEDPOKLADY
Vytěsnění nebo vytlačení menšinových akcionářů v zahraničí a konec konců i v českých poměrech nazývané jako (minority) squeeze-out je pojmenování pro postup, kterým většinový akcionář může dosáhnout ukončení účasti menšinových akcionářů ve společnosti, a to i proti jejich vůli.1 Rozlišují se dvě základní formy squeeze-out. První z forem nazývaná také jako tzv. nepravý squeeze-out2 spočívá ve zrušení společnosti bez likvidace a v převodu jmění na majoritního akcionáře. V českém právním řádu odpovídá takový postup úpravě převodu jmění na akcionáře podle § 220p zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále také „ObchZ“
nebo „obchodní zákoník“). U druhé z forem nedochází ke zrušení a zániku původní společnosti, ale k nabytí zbývajících akcií, případně i jiných účastnických cenných papírů dominantním akcionářem, jenž ve společnosti drží kvalifikovaný podíl na základním kapitálu nebo hlasovacích právech, za předpokladu dalšího trvání společnosti. V pojetí českého právního řádu se jedná o právo výkupu účastnických cenných papírů podle ustanovení § 183i až 183n ObchZ, které je také předmětem předkládané diplomové práce.3
Institut vytlačení ať už v té či oné formě představuje v Evropě již vcelku běžný právní nástroj pro realizaci změn vlastnické struktury akciové společnosti. Jeho zakotvením v jednotlivých národních právních řádech se projevuje v poslední době stále zřetelnější důraz na ochranu zájmů většinového akcionáře za určitých specifických okolností a současně zesílení vnímání akcionářů jako kapitálových investorů oproti chápání jejich postavení výhradně jako členů určitého společenství.4
Vytlačení se týká situací, kdy drobní akcionáři nemají žádný reálný vliv na řízení společnosti. Znamená to, že dominantní akcionář dosáhl takového podílu na základním kapitálu nebo na hlasovacích právech společnosti, že je pro menšinové akcionáře nemožné jakkoli prosadit svou vůli na řízení a správu společnosti, ať už na
1 Černá, S. Obchodní právo. Akciová společnost. 3. díl, Praha: ASPI, 2006, s. 209.
2 Čech, P. Další zamyšlení nad úpravou nuceného výkupu akcií. Právní zpravodaj, 2005, č. 7, s. 10.
3 Zima, P. Převod jmění u nás a ve světě. Právní rozhledy, 2003, č. 12, č. 599; Čech, P. Další zamyšlení nad úpravou nuceného výkupu akcií. Právní zpravodaj, 2005, č. 7, s. 10; Havel, B. Squeeze-out.
Protiústavní nebo legitimní nástroj změny vlastnické struktury akciové společnosti? Právní rozhledy, 2004, č. 21, s. 773.
4 Černá, S. Obchodní právo. Akciová společnost. 3. díl, Praha: ASPI, 2006, s. 209; Eliáš, K., Bartošíková, M., Pokorná, J. a kol. Kurs obchodního práva. Právnické osoby jako podnikatelé. 5. vydání. Praha: C. H.
Beck, 2005, s. 336.
valné hromadě nebo mimo ni.5 I za existence jen velmi malého podílu menšinových akcionářů ve společnosti je přesto nezbytné dodržovat zákonné požadavky týkající se např. svolávání zasedání valné hromady nebo plnění informačních povinností.6 Pro společnost se může jednat o povinnosti náročné nejen finančně, ale i časově a organizačně. Neobvyklým není také zneužívání práv menšinovými akcionáři nejčastěji prostřednictvím žalob na neplatnost usnesení valné hromady.
Zásadní pohnutku tak pro úpravu vytlačení představuje „ekonomický argument, že ten, kdo vynaloží prostředky na získání rozhodujícího podílu na cílové společnosti, musí mít možnost – pokud dosáhne kvalifikované většiny – přeměnit cílovou společnost na jednoosobní“.7 Opora pro taková tvrzení spočívá v uznání oprávněného zájmu většinového akcionáře na volném rozvoji jeho podnikatelských aktivit.8
Získal-li tudíž většinový akcionář ve společnosti kvalifikovaný podíl, může prostřednictvím vytěsnění docílit nabytí zbývajících účastnických cenných papírů ve společnosti i proti vůli vlastníků těchto cenných papírů. Cílem je umožnit většinovému akcionáři přeměnit strukturu akciové společnosti a stát se jejím jediným společníkem.
Jelikož se jedná o zásadní zásah do práv menšinových akcionářů, je nezbytným předpokladem konstrukce institutu vytlačení poskytnutí náležité ochrany oprávněným zájmům menšinových akcionářů proti zneužití práva na vytlačení ze strany dominantního akcionáře a zaručení práva na spravedlivé odškodnění.9
Hranice, s níž je spojeno právo na vytlačení menšinových akcionářů ze společnosti, neklesá zpravidla pod 90% podíl na základním kapitálu nebo hlasovacích právech. Často tímto oprávněním disponují většinoví akcionáři společností s účastnickými cennými papíry obchodovanými na regulovaných trzích. Častým bývá také požadavek uskutečnění předchozí nabídky převzetí a konstrukce vytlačení jako legitimního doplňku k úpravě povinných nabídek převzetí.
5 Dvořák, T. Squeeze-out aneb má drobný akcionář důvod k pláči? Právní fórum, 2005, č. 7, s. 253.
6 Černá, S. Obchodní právo. Akciová společnost. 3. díl, Praha: ASPI, 2006, s. 209.
7 Tamtéž, s. 210.
8 Tamtéž, s. 209.
9 Tamtéž, s. 209 a násl.; Eliáš, K., Bartošíková, M., Pokorná, J. a kol. Kurs obchodního práva. Právnické osoby jako podnikatelé. 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, s. 336an.
2 KOMUNITÁRNÍ ÚPRAVA
2.1 Směrnice o nabídkách převzetí
Institut vytlačení má komunitární rozměr, jeho platnou úpravu v acquis obsahuje směrnice o nabídkách převzetí ze dne 21. dubna 2004 (dále také „Třináctá směrnice“
nebo v příslušném kontextu jen „směrnice“),10 která vstoupila v platnost 20. května 2004. Směrnice upravila nejen nabídky převzetí, ale ve svém čl. 15 uložila členským státům povinnost zakotvit do svých národních právních řádů také úpravu nuceného výkupu účastnických cenných papírů od menšinových akcionářů - právo squeeze-outu.
Směrnice vymezuje také úpravu práva menšinových akcionářů požadovat odkoupení cenných papírů v jejich vlastnictví – tzv. sell-out (čl. 16 směrnice).
2.1.1 Squeeze-out
V pojetí Třinácté směrnice slouží tento institut primárně jako právní nástroj doplňující předchozí nabídku převzetí, přičemž se vychází z koncepce vytlačení menšinových akcionářů bez současného zrušení a zániku společnosti. Směrnice tak nepřesahuje rámec úpravy nabídek převzetí a stanoví podmínky pouze pro postup vytlačení časově a věcně navazující na předchozí veřejnou nabídku převzetí, na základě které navrhovatel získal či získá alespoň 90% podíl na základním kapitálu a hlasovacích právech v cílové společnosti (čl. 15 odst. 2 písm. a) směrnice), popř. nabyl či uzavřel smlouvy umožňující nabytí cenných papírů představujících nejméně 90 % hlasujícího základního kapitálu a hlasovacích práv zahrnutých do nabídky (čl. 15 odst. 2 písm. b) směrnice).11 Členské státy jsou oprávněny zvýšit zprvu uvedenou procentní hranici až na 95 %. Podmínkou realizace vytěsnění je určení přiměřené, resp. spravedlivé ceny jako kompenzace pro vytlačované akcionáře. Směrnice stanoví pro uplatnění práva na vytlačení prekluzívní lhůtu tří měsíců od uplynutí doby závaznosti nabídky.
10 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/25/ES o nabídkách převzetí.
11 Jako postup navazující na nabídku převzetí představuje nástroj ochrany navrhovatele, kterému se i přes předložení neomezené nabídky převzetí (a vynaložení nemalých prostředků) nepodařilo získat veškeré účastnické cenné papíry na společnosti. (Austmann, A., Mennicke, P. Übernahmenrechtlicher Squeeze- out und Sell-out. Neue Zeitschrift für Gesellschaftsrecht, 2004, Heft 18, s. 846.)
2.1.2 Sell-out
Za protiváhu vytlačení je označován tzv. sell-out neboli odkoupení na žádost menšinového akcionáře upravené v čl. 16 Třinácté směrnice. Jedná se o právo menšinových akcionářů domáhat se, aby od nich navrhovatel v případě dosažení stejně vysokého podílu na základním kapitálu a hlasovacích právech a za stejných podmínek jako pro squeeze-out účastnické cenné papíry v jejich vlastnictví odkoupil. Podle komunitárního práva tak i sell-out představuje nástroj právní úpravy nabídek převzetí, když je menšinovému akcionáři, který nevyužil nabídky převzetí, následně umožněno zcizení účastnických cenných papírů na společnosti, v jeho vlastnictví.12
2.1.3 Oblast působnosti směrnice
Právo většinového akcionáře realizovat výkup i právo menšinových akcionářů žádat odkoupení cenných papírů jsou v pojetí Třinácté směrnice jednoznačně konstruovány jako nástroje práva kapitálových trhů a vztahují se tudíž pouze na společnosti, jejichž účastnické cenné papíry jsou zcela nebo zčásti přijaty k obchodování na regulovaném trhu některého z členských států EU. Komunitární úprava připouští použití národních pravidel i za jiných okolností (bod 24 in fine Preambule Třinácté směrnice), možné je především rozšíření oblastí aplikace na další situace i společnosti. Oba instituty jsou členské státy povinny transponovat do svých právních řádů. Dvouletá lhůta pro transpozici Třinácté směrnice uplynula dne 20. května 2006 (čl. 21 směrnice).
2.2 Tzv. Druhá směrnice obchodních společností
Poněkud širší dosah věcné působnosti obou výše uvedených institutů byl diskutován v rámci návrhu novely13 tzv. Druhé směrnice14. Navržená ustanovení čl. 39a a čl. 39b upravovala nucený výkup akcií od menšinových akcionářů jak z iniciativy
12 Austmann, A., Mennicke, P. Übernahmenrechtlicher Squeeze-out und Sell-out. Neue Zeitschrift für Gesellschaftsrecht, 2004, Heft 18, s. 846.
13 Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice Rady 77/91/EHS, pokud jde o zakládání akciových společností a udržování a změnu jejich základního kapitálu uveřejnění Evropskou komisí dne 21. září 2004.
14 Směrnice Rady 77/91/EHS, o koordinaci ochranných opatření, která jsou na ochranu zájmů společníků a třetích osob vyžadována v členských státech od společností ve smyslu čl. 58 druhého pododstavce Smlouvy při zakládání akciových společností a při udržování a změně jejich základního kapitálu, za účelem dosažení rovnocennosti těchto opatření.
většinového akcionáře (squeeze-out), tak menšinových akcionářů (sell-out). Odlišností od úpravy těchto institutů v Třinácté směrnici bylo jejich věcné odpoutání od předcházející nabídky převzetí. Nicméně i zde se počítalo s omezením oblasti působnosti pouze na společnosti kótované na regulovaném trhu.15 Výše uvedená ustanovení však nakonec nejsou součástí konečné podoby směrnice16 přijaté dne 6. září 2006. Evropský parlament vyjádřil nesouhlas s navrhovanou úpravou, neboť je toho názoru, že potřeba upravit obecný squeeze-out a sell-out na komunitární úrovni není odůvodněná.17 Oba instituty totiž jednak v právních řádech členských zemí již zpravidla existují, jednak by bylo obtížné najít shodu ohledně jejich konkrétního legislativně technického provedení.18
2.3 Shrnutí
Lze tudíž konstatovat, že právo ES v současnosti neupravuje jakkoli squeeze-out pro nekótované společnosti a pro situace neodvislé od předchozí nabídky převzetí.
Oblast aplikace institutu je tak podstatně užší než jak je upraven v mnohých národních právních řádech.
15 Čech, P., op. cit. sub 2, s. 9.
16 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/68/ES ze dne 6. září 2006, kterou se mění směrnice Rady 77/91/EHS, pokud jde o zakládání akciových společností a udržování a změnu jejich základního kapitálu.
17 Report on the proposal for a directive of the European Parliament and of the Council amending Council Directive 77/91/EEC, as regards the formation of public limited liability companies and the maintenance and alteration of their capital [citováno 13. 4. 2007]. Dostupný z: http://www.europarl.europa.eu.
18 Doležil, T., Havel, B. Squeeze-out trochu jinak. Jurisprudence, 2005, č. 8, s. 14.
3 PRÁVO VÝKUPU ÚČASTNICKÝCH CENNÝCH PAPÍRŮ
3.1 Právní úprava
V českém právním řádu je squeeze-out neboli právo výkupu účastnických cenných papírů, jak institut pojmenovává český zákonodárce, obsažen v ustanovení
§ 183i až §183n ObchZ. Jedná se o úpravu poměrně nedávnou, začleněnou do obchodního zákoníku zákonem č. 216/2005 Sb.19, který nabyl účinnosti zčásti 3. června 2005 a zčásti 1. července 2005.
3.1.1 Okolnosti přijetí
K návrhu na doplnění obchodního zákoníku o těchto několik paragrafů, které vymezují zcela nový institut akciového práva, neexistuje žádná důvodová zpráva. Právo výkupu bylo do původního návrhu zákona, jímž měly být provedeny pouze změny v procesní úpravě obchodního rejstříku, vloženo na základě poslaneckého pozměňovacího návrhu v průběhu jeho druhého čtení v Poslanecké sněmovně. Příslušná ustanovení tak vůbec nebyla podrobena odborné diskuzi nebo projednána v Legislativní radě vlády. Úprava tak díky své nízké legislativní kvalitě vykazuje nemalé nedostatky.
Obsahem kritiky je zejména nejasnost a rozporuplnost předmětných ustanovení, které zúčastněným subjektům neposkytují dostatečnou míru právní jistoty.20 Poukazováno je také na skutečnost, že úprava jednostranně preferuje zájmy většinových akcionářů, nenavazuje na úpravu práva obchodních společností a cenných papírů a vytváří rozpor českého právního řádu s komunitárním právem.21 Novela také nezavedla zrcadlový institut sell-out. Ostatně cílem novely v předmětné části údajně nebyla primárně harmonizace obchodního zákoníku s komunitárním právem, nýbrž dovršení procesu kupónové privatizace, jehož důsledkem je spatřován v bezútěšné situaci rozptýleného vlastnictví na českém kapitálovém trhu.22
19 Zákon č. 216/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č.
189/1994 Sb., o vyšších soudních úřednících, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů.
20 Dědič, J. Malé zamyšlení nad významnou novelou obchodního zákoníku. Právní zpravodaj, 2005, č. 7, s. 3; Čech, P. K (četným) problémům právní úpravy výkupu účastnických cenných papírů (squeeze-out).
Právní rozhledy, 2005, č. 18, s. 651.
21 Josková, L., Pelikán, R. Squeeze-out po česku. Právní zpravodaj, 2005, č. 6, s. 6.
22 Čech, P., op. cit. sub 2, s. 9.
V den nabytí účinnosti všech ustanovení práva výkupu (1. července 2005) byla úprava v rámci projednávání návrhu zákona o finančních konglomerátech doplněna zákonem č. 377/2005 Sb.23, účinným od 29. září 2005. Novelizace zavedla sice některé prvky ochrany menšinových akcionářů, i nadále však úprava trpí vážnými věcnými a legislativními nedostatky.24 Výsledkem celého legislativního počinu je tak stále řada nejasností a otázek, na které panují v odborných kruzích rozdílné názory, a bouřlivá diskuze o právních aspektech institutu trvá do dnešního dne.
3.1.2 Základní koncepce
Vytlačení menšinových akcionářů je v českém právním řádu koncipováno nikoli jako institut práva kapitálových trhů (jak jej pojímá komunitární právo), nýbrž jako institut práva společností. Důsledkem této skutečnosti je možnost vytěsnění minoritních akcionářů za stanovených podmínek ze společností kótovaných i nekótovaných.25 K vytlačení je možné přistoupit nejen v návaznosti na předchozí nabídku převzetí, nýbrž i zcela mimo ni. Úprava před novelou provedenou zákonem č. 377/2005 Sb. sice rozlišovala způsoby, jakými hlavní akcionář rozhodný podíl nabyl, zda-li na základě povinné nabídky převzetí nebo jiným způsobem, v současném znění je však jakákoliv návaznost na předchozí nabídku převzetí ze zákona vypuštěna a samotný způsob nabytí kvalifikovaného podílu hlavním akcionářem se stal nepodstatným. Pro uplatnění postupu vedoucího k vytlačení zbylé akciové minority existuje nicméně podobně jako v Třinácté směrnici časové omezení v délce tří měsíců od okamžiku nabytí kvalifikovaného podílu na cílové společnosti.
Obdobná je německá úprava „obecného“ vytlačení menšinových akcionářů, která rovněž nestanoví návaznost na nabídku převzetí nebo omezení využití vytlačení pouze na společnosti, jež emitovaly účastnické cenné papíry obchodovatelné na regulovaném trhu, ale pojala tento institut jako nástroj práva společností, resp.
akciového práva.26 Tato „obecná“ právní úprava vytěsnění obsažená v ustanovení
§ 327a až 327f německého akciového zákona (dále také „AktG“) vstoupila sice
23 Zákon č. 377/2005 Sb., o doplňkovém dohledu nad bankami, spořitelními a úvěrními družstvy, institucemi elektronických peněz, pojišťovnami a obchodníky s cennými papíry ve finančních konglomerátech a o změně některých dalších zákonů (zákon o finančních konglomerátech).
24 Čech, P. K některým výkladovým problémům v poslední novele obchodního zákoníku. Právní
zpravodaj, 2005, č. 10, s. 3; Čech, P. K (četným) problémům právní úpravy výkupu účastnických cenných papírů (squeeze-out). Právní rozhledy, 2005, č. 18, s. 651.
25 Černá, S. op. cit. sub 1, s. 213.
26 Austmann, A., Mennicke, P. Übernahmenrechtlicher Squeeze-out und Sell-out. Neue Zeitschrift für Gesellschaftsrecht, 2004, Heft 18, s. 846.
v platnost ve spojitosti se zákonem o nabývání cenných papírů a nabídkách převzetí (dále také „WpÜG“27) a měla také doplňovat tam vymezenou povinnost učinit nabídku převzetí při dosažení určitého kontrolního podílu dominantním akcionářem, její působnost ale není omezena okruhem případů s nabídkou převzetí spojených.
14. července 2006 však nabyla platnosti novela28 WpÜG, která má za cíl uvést německé právo společností v soulad s požadavky Třinácté směrnice. Kromě jiného tak novela zavádí procedury squeeze-out a sell-out pro situace bezprostředně navazující na předchozí veřejnou dobrovolnou nebo povinnou nabídku převzetí (§ 39a násl. WpÜG) prostřednictvím zcela zvláštního řízení.29 V současné době tak v německém právním řádu existují dva rozdílné postupy pro vytlačení akciové minority. Postup podle WpÜG je přípustný pouze následuje-li po předchozí nabídce převzetí a je-li uskutečněn v rámci tří měsíční lhůty, která běží od uplynutí doby závaznosti nabídky. V ostatních případech se uplatní pravidla obsažená v AktG, pro jejichž využití je nerozhodné, jakým způsobem nebo k jakému okamžiku většinový akcionář svůj podíl nabyl. Oba postupy najednou uplatnit nelze, je-li podán návrh na uskutečnění vytěsnění podle WpÜG, má toto řízení přednost a do jeho ukončení nelze k proceduře podle AktG přistoupit.30
27 Wertpapiererwerbs- und Übernahmegesetz neboli WpÜG vstoupil v platnost 1. ledna 2002 a upravil jednotně veřejné nabídky převzetí pro akciové společnosti a komanditní společnosti na akcie, jejichž účastnické cenné papíry byly přijaty k obchodování na regulovaných trzích. Působnost zákona se vztahuje rovněž na nabytí účasti na uvedených formách společností bez ohledu na výši získaného podílu. Současně s tímto zákonem bylo přijato doplnění německého akciového zákona o §§ 327a-f umožňující vytlačení menšinových akcionářů proti zaplacení odpovídajícího protiplnění.
28 Gesetz zur Umsetzung der Richtlinie 2004/25/EG des Europäischen Parlaments und des Rates vom 21.
April 2004 betreffend Übernahmeangebote (Übernahmerichtlinie-Umsetzungsgesetz). Nabyl účinnosti ke dni 14. června 2006.
29 Jedná se o tzv. übernahmenrechtlichen Squeeze-out / Sell-out oproti aktienrechtlichen Squeeze-out.
I přes existenci úpravy vytlačení menšinových akcionářů ze společnosti trval požadavek praxe na zavedení právního nástroje, který by zbylou minoritu ve společnosti umožnil rychle a nenákladně vyloučit. Díky svému „nastavení“ se totiž u vytlačení podle německého akciového zákona jedná o relativně zdlouhavou a nákladnou proceduru. V praxi se vytvořilo pravidlo, že za účelem stanovení přiměřené výše protiplnění je nezbytné provést zevrubné ohodnocení cílové společnosti. Poté přezkoumají přiměřenost stanoveného protiplnění jeden nebo více znalců jmenovaných soudem.
Následuje svolání valné hromady a přijetí rozhodnutí o vytěsnění. V této fázi hrozí zdlouhavé soudní řízení zejména ve formě žalob na prohlášení dotčeného usnesení valné hromady za neplatné (tzv.
Anfechtungsklage), takové řízení má za následek nemožnost provedení zápisu usnesení valné hromady do obchodního rejstříku a značně tak celou proceduru oddaluje. (Rühland, P. Der übernahmerechtliche Squeeze-out im Regierungsentwurf des Übernahmerichtlinie-Umsetzungsgesetzes – Ökonomisch sinnvoll, aber nicht vollständig mit höherrangigem Recht vereinbar. Neue Zeitschrift für
Gesellschaftsrecht, 2006, Heft 11, S. 402).
30 Seibt, C. H., Heiser, K. J. Analyse der Übernahmerichtlinie-Umsetzungsgesetzes (Regierungsentwurf).
Die Aktiengesellschaft, 2006, Heft 9, S. 317; Arnold, M. Übernahmerichtlinie-Umsetzungsgesetz:
Squeeze-out künftig ohne HV möglich. Die Aktiengesellschaft, 2006, Heft 10, S. R224.
3.1.3 Časová působnost
V souvislosti s nabytím účinnosti zákona č. 216/2005 Sb., resp. některých jeho dílčích ustanovení vznikaly nejasnosti ohledně dne, od kterého bylo třeba počítat tři měsíční lhůtu pro uplatnění práva výkupu. Zákon jako celek nabyl účinnosti dnem 1. července 2005, s výjimkou některých dílčích ustanovení (mimo jiné § 183i a § 183k - 183n ObchZ), které nabyly účinnosti již dnem vyhlášení citovaného zákona, tj. 3. června 2005 (čl. VI zák. č. 216/2005 Sb.). Podle přechodných ustanovení citovaného zákona (čl. V bod 4) mohla osoba, která splňovala podmínky
§ 183i odst. 1 ObchZ ke dni účinnosti citovaného zákona, vykonat právo na vytlačení podle předmětných ustanovení ObchZ do tří měsíců ode dne účinnosti citovaného zákona, jinak toto právo zaniká. Z dikce ustanovení spíše vyplývá, že běh tříměsíční lhůty spojil zákonodárce s účinností celého zákona nikoliv některých jeho dílčích ustanovení. Navíc bylo prakticky nemožné úpravu práva výkupu aplikovat bez ustanovení § 183j ObchZ (obsahující pravidla pro svolání valné hromady), které nabylo účinnosti až 1. července 2005.31
3.2 Podmínky přípustnosti
Zákon podmiňuje dovolenost vytlačení splněním dvou základních podmínek.32 Domoci se získání ostatních účastnických cenných papírů ve společnosti je oprávněna pouze osoba, která ve společnosti dosáhla zákonem kvalifikovaného postavení. Pro takovou osobu používá zákonodárce označení hlavní akcionář, třebaže tato oprávněná osoba nemusí být vždy de facto dominantním akcionářem ve společnosti (viz. dále).33 Označení používá zákonodárce duplicitně s úpravou zrušení akciové společnosti s převodem jmění na akcionáře obsaženou v § 220p odst. 1 ObchZ, přičemž obě definice nejsou zcela shodné.
Právo výkupu účastnických cenných papírů nesvěřuje zákonodárce hlavnímu akcionáři jako časově neomezené, druhou podmínku právní dovolenosti institutu tak
31 Štenglová, I., in Bartošíková, M., Plíva, S., Štenglová, I. Obchodní zákoník. Dodatek ke komentáři.
10. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, s. 96; Dvořák, T. Squeeze-out aneb má drobný akcionář důvod k pláči? Právní fórum, 2005, č. 7, s. 253. K odlišnému závěru dochází např. P. Čech, in Čech, P. K (četným) problémům právní úpravy výkupu účastnických cenných papírů (squeeze-out). Právní rozhledy, 2005, č. 18, s. 652.
32 Dvořák, T. Squeeze-out aneb má drobný akcionář důvod k pláči? Právní fórum, 2005, č. 7, s. 253.
33 Eliáš, K., Bartošíková, M., Pokorná, J. a kol. Kurs obchodního práva. Právnické osoby jako podnikatelé. 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, s. 337.
představuje časový limit pro uplatnění tohoto práva v podobě tříměsíční prekluzivní lhůty, která počíná běžet dnem nabytí rozhodného podílu ve společnosti (§ 183n odst. 3 ObchZ).34 K využití práva hlavního akcionáře dochází podáním žádosti o svolání zasedání valné hromady společnosti. Žádost hlavního akcionáře musí být doručena do sídla společnosti nejpozději v poslední den této lhůty, neboť se jedná o lhůtu hmotněprávní.35 Oproti tomu právní úprava druhé formy vytlačení – zrušení společnosti s převodem jmění na akcionáře podle § 220p ObchZ – žádné časové omezení neobsahuje a hlavní akcionář může k této proceduře přistoupit kdykoliv. Stejně tak německý AktG neohraničuje právo na vytlačení akcionářské minority žádnou lhůtou vázající se k okamžiku nabytí potřebného podílu na společnosti. Koncepce novelizovaného WpÜG je však již jiná a lhůta pro uplatnění tam upraveného práva na vytlačení v souvislosti s předtím uskutečněnou nabídkou převzetí je v zákoně stanovena. (§ 39a odst. 4 WpÜG).
Časové omezení v podobě, jak jej upravil český zákonodárce, se považuje za diskutabilní a spíše komplikující skutečnost. Je otázkou, co přesně zákon rozumí
„rozhodným podílem“ a zda jej lze dosáhnout pouze při prvním překročení hranice 90 % nebo jej hlavní akcionář dosáhne při každém navýšení svého podílu. I v případě nejprve zmíněném však lhůta k uplatnění práva výkupu představuje stejně pouze překážku formální. Hlavní akcionář může totiž kdykoliv převést svůj podíl na třetí osobu a obnovit tak oprávnění k provedení výkupu ve prospěch této osoby. Může také převést jen část akcií svého podílu a tyto za čas zase zpět nabýt, anebo akcie jen půjčit (na základě smlouvy o půjčce cenných papírů dochází k převodu těchto cenných papírů na dlužníka).36
Vytěsnění lze podle tuzemské právní úpravy provést pouze v akciových společnostech, na společnosti s ručení omezeným se působnost institutu nevztahuje.
Německá úprava zahrnuje také komanditní společnosti na akcie; jedná se o typ kapitálové společnosti, který se v českém právním řádu nevyskytuje. Oproti tomu se nový rakouský zákona o vytlačení společníků – Gesellschafter-Ausschlussgesetz (dále pouze „GesAusG“), který nabyl účinnosti dne 20. května 2006, uplatní též na společnosti s ručením omezeným.
34 Ustanovení je systematicky zcela nevhodně zařazeno.
35 Dvořák, T., op. cit. sub 32, s. 254.
36 Čech, P. K (četným) problémům právní úpravy výkupu účastnických cenných papírů (squeeze-out).
Právní rozhledy, 2005, č. 18, s. 653; Dvořák, T., op. cit. sub 32, s. 253.
3.2.1 Účastnické cenné papíry jako předmět výkupu
Ještě než přejdu k vymezení osoby hlavního akcionáře, je naprostou nezbytností věnovat se pojmu účastnických cenných papírů, jež představují samotný předmět práva výkupu, jak je ostatně již patrné z rubriky uvozující předmětná ustanovení zákona.
Zákonnou definici pojmu „účastnické cenné papíry“ najdeme v ustanovení § 183a odst.
1 ObchZ, kde zákon stanoví, že pod tímto pojmem rozumí akcie, zatímní listy a také další druhy převoditelných cenných papírů, na jejichž základě lze akcie nebo zatímní listy dané společnosti nabýt. Jedná se zejména o poukázky na akcie (§ 204b ObchZ), vyměnitelné a prioritní dluhopisy (§ 160 ObchZ) nebo opční listy (§ 217a ObchZ), se kterými je spojeno přednostní právo na upisování akcií či prioritních nebo vyměnitelných dluhopisů. Jinými cennými papíry ve smyslu § 183a odst. 1 ObchZ jsou ale také cenné papíry, které zastupují akcie a na kapitálovém trhu se nejčastěji vyskytují ve formě tzv. depozitních poukázek; pouze však za předpokladu, že je s nimi spojeno právo na nabytí akcií.37 Pod úpravu účastnických cenných papírů podle výše citovaného ustanovení lze řadit i registrovaná samostatně převoditelná práva na upisování akcií a vyměnitelných dluhopisů, jelikož taková práva, ač nejsou přímo spojena s cenným papírem, umožňují nabytí akcií nebo zatímních listů.38
Z logického hlediska by proces vytlačení měl vést k přechodu práv ke všem druhům účastnických cenných papírů a současně zániku nároků třetích osob na vydání akcií společnosti. Lze se domnívat, že cílem postupu vytlačení by mělo být dosažení důsledného vyloučení všech ostatních osob z účasti na společnosti a předejít tak situaci, kdy by po provedeném výkupu kdokoli mohl zpochybnit pozici hlavního akcionáře coby jediného akcionáře společnosti nárokováním vydání akcií společnosti po ukončení celé procedury.39 V této souvislosti však vyvolává nejasnosti a rozdílné interpretace rozpor ustanovení § 183i odst. 1 ObchZ a § 183l odst. 3 ObchZ. Podle § 183i odst. 1 ObchZ rozhodne valná hromada o „přechodu všech ostatních účastnických cenných papírů“. § 183l odst. 3 ObchZ však stanoví, že na hlavního akcionáře přechází pouze vlastnické právo k účastnickým cenným papírům v držení „menšinových akcionářů společnosti“, tedy osob, které se v rozhodný okamžik podílejí na základním kapitálu
37 Štenglová, I., in Bartošíková, M., Plíva, S., Štenglová, I. Obchodní zákoník. Dodatek ke komentáři.
10. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, s. 80; shodně Čech, P., op. cit. sub 36, s. 653.
38 Štenglová, I., in Bartošíková, M., Plíva, S., Štenglová, I. Obchodní zákoník. Dodatek ke komentáři.
10. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, s. 80.
39 Eliáš, K., Bartošíková, M., Pokorná, J. a kol. Kurs obchodního práva. Právnické osoby jako podnikatelé. 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, s. 336; Čech, P., op. cit. sub 36, s. 653.
společnosti zapsaném v obchodním rejstříku.40 V souladu s dikcí § 183l odst. 3 ObchZ tak práva k vyměnitelným a prioritním dluhopisům, depozitním poukázkám, opčním listů a poukázkám na akcie přechází na hlavního akcionáře pouze tehdy, jsou-li ve vlastnictví osob podílejících se současně na základním kapitálu společnosti. Existují proto názory, že vytěsnění lze vztahovat pouze na takové cenné papíry, jejichž vlastníky lze považovat za menšinové akcionáře. Kromě toho se také dovozuje, že se úprava práva výkupu uplatní na cenné papíry, o nichž je oprávněna rozhodovat valná hromada (tj. sem nebudou spadat např. dluhopisy).41 Rozšiřující výklad ustanovení, který by sledoval zřejmý úmysl zákonodárce však není jednoznačně přijímán.42
3.2.2 Vymezení hlavního akcionáře a rozhodného podílu
Pro účely výkupu je za hlavního akcionáře43 považována osoba, která ve společnosti vlastní účastnické cenné papíry (§ 183i odst. 1 ObchZ),
a) jejichž souhrnná jmenovitá hodnota činí alespoň 90 % jejího základního kapitálu, nebo
b) které nahrazují účastnické cenné papíry, jejichž souhrnná jmenovitá hodnota činí alespoň 90 % základního kapitálu společnosti, anebo
c) s nimiž je spojen alespoň 90% podíl na hlasovacích právech ve společnosti.44 Dosažení rozhodného podílu pouze na hlasovacích právech ve společnosti jak stanoví písm. c) předmětného ustanovení ObchZ německý akciový zákon nepřipouští.
V souladu s § 327a odst. 1 je možná pouze varianta, kdy hlavnímu akcionáři náleží podíl ve výši alespoň 95 % základního kapitálu společnosti (§ 327a odst. 1 AktG), čehož důsledkem se za všech okolností zohledňují prioritní akcie bez hlasovacího práva pro výpočet kvalifikovaného podílu. Odlišně vyžaduje WpÜG dosažení 95% podílu na hlasujícím kapitálu. Na hlavního akcionáře pak přechází vlastnické právo pouze k těm akciím menšinových akcionářů, s nimiž je spojeno hlasovací právo. Náleží-li však
40 Osobou podílející se na základním kapitálu společnosti je vlastník akcií a zatímních listů nebo osoba podílející se na základním kapitálu společnosti v souladu s ustanovením § 155 odst. 1 věta druhá ObchZ.
41 Havel, B., Doležil, T. A zase ten squeeze-out. Úvahy nad interpretací § 183i a násl. ObchZ. Právní rozhledy, 2005, č. 17, s. 636.
42 Čech, P., op. cit. sub 36, s. 653; Odlišně I. Štenglová dovozuje, že pojem menšinoví akcionáři, jak je použit v § 183l odst. 3 ObchZ, zahrnuje stejný okruh osob, jako vlastníci účastnických cenných papírů.
(Štenglová, I., in Bartošíková, M., Plíva, S., Štenglová, I. Obchodní zákoník. Dodatek ke komentáři.
10. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, s. 91.)
43 Německý AktG používá také pojem hlavní akcionář (Hauptaktionär), WpÜG je konzistentní s pojmoslovím celého zákona a využívá označení navrhovatel (Bieter).
44 § 220p odst. 1 ObchZ definuje hlavního akcionáře pro účely zrušení akciové společnosti s převodem jmění na akcionáře jako vlastníka akcií, jejichž jmenovitá hodnota přesahuje 90 % základního kapitálu.
hlavnímu akcionáři také alespoň 95% podíl na základním kapitálu společnosti, nabývá tento i vlastnická práva ke zbylým prioritním akciím bez oprávnění hlasovat, v obou případech samozřejmě pokud se hlavní akcionář rozhodne ve stanovené lhůtě právo na vytěsnění realizovat. Pohnutkou pro uložení dosažení většího podílu než stanoví česká právní úprava (95 %) německým zákonodárcem byl požadavek zachování uspokojivé míry ochrany menšinových akcionářů tím, že je umožněno vytěsnění až skutečně zbylých několika společníků, kteří vlastní jen nepatrný podíl na společnosti.45
Podmínky uvedené v českém obchodním zákoníku nejsou kumulativní.46 I. Štenglová dovozuje, že vlastnictví podle písmen a) a b) lze kombinovat. Pod písmeno b) však nelze zařadit vyměnitelné a prioritní dluhopisy, opční listy nebo registrovaná samostatně převoditelná práva na upisování akcií nebo vyměnitelných či prioritních dluhopisů. Spadají sice pod definici účastnických cenných papírů podle
§ 183a odst. 1, bezprostředně však účastnické cenné papíry nenahrazují.47 Odlišný názor připouští jak opční listy (podkladem pro výpočet celkového podílu akcionáře na základním kapitálu je zde povinný údaj o tom, kolik akcií lze na jeho základě získat), tak vyměnitelné dluhopisy, které zase musí obsahovat údaj o druhu, formě, podobě, jmenovité hodnotě a počtu akcií, jenž lze za jeden dluhopis vyměnit (na těchto údajích lze opět založit výpočet celkového podílu akcionáře).48
V prvním a druhém výše uvedeném případě (písm. a) a b)) se musí jednat o základní kapitál již zapsaný v obchodním rejstříku, nikoli základní kapitál upsaný nebo podmíněně zvýšený. V žádném případě nelze zohledňovat vydané vyměnitelné nebo prioritní dluhopisy, jelikož nepředstavují účast na základním kapitálu a není s nimi ani spojeno hlasovací právo.49
Podmínku 90 % podílu na hlasovacích právech ve společnosti může splnit i akcionář, který dosáhl 45% podílu na základním kapitálu, v případě, že byly vydány v maximálním povoleném rozsahu (podle § 159 odst. 1 ObchZ) prioritní akcie bez hlasovacího práva a akcie, s nimiž je spojeno hlasovací právo, tak představují jen 50 %
45 Austmann, A., Mennicke, P. Übernahmenrechtlicher Squeeze-out und Sell-out. Neue Zeitschrift für Gesellschaftsrecht, 2004, Heft 18, s. 847.
46 Havel, B. in Eliáš, K., Dvořák, T. a kol. Obchodní zákoník. Praktické poznámkové vydání s výběrem judikatury od roku 1990. 5. vydání. Praha: Linde, 2006, s. 403.
47 Štenglová, I., in Bartošíková, M., Plíva, S., Štenglová, I. Obchodní zákoník. Dodatek ke komentáři.
10. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, s. 81.
48 Pokorná, J. in Kobliha, I., Kalfus, J., Krofta, J., Kovařík, Z., Kozel, R., Pokorná, J., Svobodová, Y.
Obchodní zákoník. Úplný text zákona s komentářem. 1. vydání. Praha: Linde, 2006, s. 547.
49 Dvořák, T., op. cit. sub 32, s. 253; odlišně Josková, L., Pelikán, R. Squeeze-out po česku. Právní zpravodaj, 2005, č. 6, s. 6.
základního kapitálu.50 Nicméně vzhledem k tomu, že hlavní akcionář musí být s to pouze vlastními hlasy usnesení valné hromady o vytlačení přijmout, je v takovém případě třeba pamatovat na to, že i vlastníci prioritních akcií jsou ex lege oprávněni hlasovat (§ 183i odst. 2 ObchZ). Výše uvedenou situaci řeší německý zákonodárce zavedením procedury vytlačení podle WpÜG pouze pro kmenové akcie, disponuje-li hlavní akcionář rozhodným podílem na hlasujícím kapitálu. Zbylé prioritní akcie, se kterými není spojeno hlasovací právo, je pak hlavní akcionář nabývá až v situaci, dosáhl-li rozhodného podílu i na základním kapitálu společnosti. V této souvislosti je však třeba zmínit, že u vytlačení podle WpÜG není svolávána valná hromada a celý proces vykazuje mnoho odlišností. Za podmínek vymezených v AktG nemůže k naznačené situaci vůbec dojít, neboť zákon požaduje dosažené rozhodného podílu na základní kapitálu společnosti a hlasovacími právy se vůbec nezaobírá.
Dovozuje se také, že se pro účely písmena c) neuplatní ustanovení § 186c odst. 1 ObchZ a při počítání podílu na hlasovacích právech se nezohlední, že některá hlasovací práva nelze z důvodů uvedených v § 186c odst. 2 a 3 vykonávat.51 Vyloučit je naopak třeba hlasovací práva, se kterými je akcionář oprávněn disponovat jedině na základě dohody o výkonu hlasovacích práv. Je nezbytné, aby hlavní akcionář vlastnil účastnické cenné papíry, s nimiž je rozhodující podíl na hlasovacích právech spojen.52
Vlastní-li společnost jí emitované účastnické cenné papíry, rozdělí se tyto podle ustanovení § 183i odst. 4 ObchZ pro účely stanovení rozhodného podílu mezi vlastníky účastnických cenných papírů v poměru jmenovitých hodnot jejich účastnických cenných papírů (podobně jako u převodu jmění na akcionáře podle § 220p odst. 1 ObchZ). Německá úprava pro takový případ stanoví pro účely výpočtu rozhodného podílu povinnost odečíst vlastní účastnické cenné papíry ve vlastnictví společnosti od základního kapitálu společnosti (§ 327a odst. 2 ve spojení § 16 odst. 2 AktG).
Nejasnosti může vyvolávat situace, kdy společnost vydala více druhů cenných papírů, kupříkladu také vyměnitelné dluhopisy. Budou se v takovém případě přidělovat hlasovací práva také mezi vlastníky vyměnitelných dluhopisů? Ustanovení také nebere zřetel na stav, kdy společníky jsou osoby, které v rozhodném okamžiku žádné účastnické cenné papíry na společnosti nemají (v souladu s ustanovením § 155 odst. 1
50 Josková, L., Pelikán, R.: Squeeze-out po česku. Právní zpravodaj, 2005, č. 6, s. 6.
51 Štenglová, I., op. cit. sub 47, s. 81.
52 Pokorná, J., op. cit. sub 48, s. 548.
věta druhá ObchZ).53 Soudím, že i tyto dosud nevydané cenné papíry, které již vydány být měly, je nutné započítat do rozhodného podílu pro vznik práva na vytlačení.54
Zákon stanoví podmínku koncentrace kvalifikovaného podílu v rukou jedné osoby, vyplývá to z užití slov „osoba, která vlastní“ v ustanovení § 183i odst. 1 ObchZ.
Hlavním akcionářem tak nemůže být skupina osob jednajících ve shodě, nýbrž vždy jen jediná osoba, která soustředila relevantní podíl účastnických cenných papírů.55 Uvedený závěr představuje významný rozdíl oproti německé úpravě, kde se podle převažujícího názoru dovozuje, že hlavní akcionář nemusí sám nezbytně držet celý kvalifikovaný podíl na společnosti.56 Německý akciový zákon připouští připočítat k podílu většinového akcionáře účastnické cenné papíry ve vlastnictví subjektu, jehož hlavní akcionář ovládá, třebas i zprostředkovaně ve smyslu § 16 odst. 4 AktG. (§ 327a odst. 2 AktG).57 Nebylo by totiž z ekonomického hlediska smysluplné, kdyby byl dominantní akcionář nucen převést na svou osobu účastnické cenné papíry nacházející se ve vlastnictví osob, jež náleží k jím ovládanému koncernu.58 Hlavní akcionář tak vůbec nemusí být přímým akcionářem společnosti. Postačuje tedy pouhé formální účastenství na společnosti nezávisle na tom, zda následně dojde opět k rozdělení podílů na společnosti mezi vícero subjektů. Smyslem ani účelem institutu totiž není dlouhodobě zaručit existenci společnosti jako jednoosobní, nýbrž především umožnit vytlačení rušivé akciové minority. V opačném případě by muselo být osobě hlavního akcionáře zapovězeno např. formou zvyšování základního kapitálu nebo smluvního převodu umožnit účast na společnosti třetím osobám. Německá právní nauka připouští rovněž,
53 Čech, P., op. cit. sub 36, s. 655.
54 Štenglová, I., op. cit. sub 47, s. 82.
55 Eliáš, K., Bartošíková, M., Pokorná, J. a kol. Kurs obchodního práva. Právnické osoby jako podnikatelé. 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, s. 337; Havel, B., Doležil, T. A zase ten squeeze-out.
Úvahy nad interpretací § 183i a násl. ObchZ. Právní rozhledy, 2005, č. 17, s. 634.
56 Ustanovení § 327a odst. 1 AktG zní: Die Hauptversammlung einer Aktiengesellschaft oder einer Kommanditgesellschaft auf Aktien kann auf Verlangen eines Aktionärs, dem Aktien der Gesellschaft in Höhe von 95 vom Hundert des Grundkapitals gehören (Hauptaktionär), die Übertragung der Aktien der übrigen Aktionäre (Minderheitsaktionäre) auf den Hauptaktionär gegen Gewährung einer angemessenen Barabfindung beschließen. 2§ 285 Abs. 2 Satz 1 findet keine Anwendung.“ Zákonodárce použil výrazu gehören (patřit, náležet), což neimplikuje nezbytně vlastnictví cenných papárů.
57 Kort, M. Hauptaktionär nach § 327a Abs. 1 Satz 1 AktG mittels Wertpapierdarlehen. Die
Aktiengesellschaft, 2006, Heft 16, S. 562. V podrobnostech Frhr. V. Schnurbein, C. Anfechtung von Squeeze-out-Beschlüssen und Registersperre. Die Aktiengesellschaft, 2005, Heft 19, S. 731.
§ 16 odst. 4 AktG zní: „Als Anteile, die einem Unternehmen gehören, gelten auch die Anteile, die einem von ihm abhängigen Unternehmen oder einem anderen für Rechnung des Unternehmens oder eines von diesem abhängigen Unternehmens gehören und, wenn der Inhaber des Unternehmens ein Einzelkaufmann ist, auch die Anteile, die sonstiges Vermögen des Inhabers sind.“
58 Austmann, A., Mennicke, P. Übernahmenrechtlicher Squeeze-out und Sell-out. Neue Zeitschrift für Gesellschaftsrecht, 2004, Heft 18, S. 848. Shodně Frhr. V. Schnurbein, C. Anfechtung von Squeeze-out- Beschlüssen und Registersperre. Die Aktiengesellschaft, 2005, Heft 19, S. 731.
aby hlavní akcionář získal kvalifikovaný podíl na společnosti formou půjčky cenných papírů a pouze prozatímně.59
Vyžaduje se pouze, aby hlavní akcionář držel rozhodný podíl k okamžiku podání žádosti o svolání valné hromady a k okamžiku samotného rozhodnutí o vytlačení. Na následný pokles podílu hlavního akcionáře, třebas i v mezidobí od přijetí předmětného usnesení valné hromady o vytlačení do jeho zápisu do obchodního rejstříku se pohlíží jako na nerozhodný a v zásadě neškodný. Podobné změny mohou však naznačovat zneužití práva, které ale musí prokázat ten, kdo jej tvrdí. K otázce rozhodného okamžiku obdobně dikce § 183i odst. 1 ObchZ nasvědčuje, že podmínka vlastnictví kvalifikovaného podílu na společnosti musí být splněna jednak v okamžiku podání žádosti o svolání valné hromady (neboť teprve jejím splněním vzniká hlavnímu akcionáři subjektivní právo svolání valné hromady požadovat) a jednak ke dni konání valné hromady.60 Ani český obchodní zákoník nerozlišuje právní důvod nebo časové období, na jaké hlavní akcionář potřebné cenné papíry nabyl. Obcházení zákazu např., aby vytěsnění provedla skupina osob jednajících ve shodě, by mohlo být stíháno prohlášením usnesení valné hromady za neplatnou pro zneužití práva. Takové tvrzení by však muselo být prokázáno.61
V souvislosti s nabytím rozhodného podílu vzniká otázka, jak postupovat, jestliže hlavnímu akcionáři současně vznikne také povinnost učinit nabídku převzetí podle § 183b n. ObchZ. Pokud by hlavní akcionář provedl výkup účastnických cenných papírů podle §183i - 183n ObchZ za podmínek stanovených pro nabídku převzetí nebo podmínek pro vytěsněné menšinové akcionáře příznivějších (zvláště pokud by protiplnění odpovídalo ceně určené podle § 183c ObchZ), nebylo by porušení povinnosti učinit nabídku převzetí důvodem pro prohlášení usnesení valné hromady o vytlačení za neplatné (§ 131 odst. 3 a) a § 183 ObchZ).62
59 Kort, M. Hauptaktionär nach § 327a Abs. 1 Satz 1 AktG mittels Wertpapierdarlehen. Die Aktiengesellschaft, 2006, Heft 16, S. 559 a násl.
60 Havel, B., Doležil, T. A zase ten squeeze-out. Úvahy nad interpretací § 183i a násl. ObchZ. Právní rozhledy, 2005, č. 17, s. 634.
61 Čech, P., op. cit. sub 36, s. 656.
62 Štenglová, I., op. cit. sub 47, s. 81.
3.3 Rozhodnutí o vytlačení
Rozhodnutí o vytlačení minoritních akcionářů přijímá valná hromada společnosti. Takový požadavek není v evropských právních řádech tak úplně běžný.63 Požadavek na svolání valné hromady obsahuje zejména německá úprava vytlačení v AktG, nově také rakouská v GesAusG. Požadavek německého zákonodárce na provedení celé procedury na základě rozhodnutí valné hromady je v odborné literatuře64 považován za nepříliš šťastný, když se v rámci vytlačení jedná toliko o změny v okruhu akcionářů a společnost samotná de facto není dotčena. Navíc dosavadní praxe ukázala, že požadavek přijetí rozhodnutí valné hromady o vytěsnění neúměrně ztěžuje postavení hlavního akcionáře, aniž by na druhou stranu vytlačované minoritě poskytovala odpovídající dodatečnou ochranu. Menšinoví akcionáři mohou napadat usnesení valné hromady u soudu (tzv. Anfechtungsklage65), bránit tím povolení zápisu přijatého rozhodnutí valné hromady do obchodního rejstříku a docílit tak značných časových prodlev.66 Takový stav nepřispívá k právní jistotě ani jedné ze stran.
Hlavním rozdílem postupu podle německého akciového zákona a vytlačení, jež následuje po nabídce převzetí podle WpÜG je, že v posledně uvedeném případě nedochází k přechodu vlastnického práva k předmětným cenným papírům na navrhovatele na základě rozhodnutí valné hromady cílové společnosti a zápisu takového usnesení do obchodního rejstříku, nýbrž na základě rozhodnutí příslušného soudu a
63 K letmému srovnání právní úpravy ve Velké Británii, Itálii, Francii a Nizozemsku blíže např.
Austmann, A., Mennicke, P. Übernahmenrechtlicher Squeeze-out und Sell-out. Neue Zeitschrift für Gesellschaftsrecht, 2004, Heft 18, S. 852 a násl..
64 Např. Austmann, A., Mennicke, P. Übernahmenrechtlicher Squeeze-out und Sell-out. Neue Zeitschrift für Gesellschaftsrecht, 2004, Heft 18, S. 846 – 855; Rühland, P. Der übernahmerechtliche Squeeze-out im Regierungsentwurf des Übernahmerichtlinie-Umsetzungsgesetzes – Ökonomisch sinnvoll, aber nicht vollständig mit höherrangigem Recht vereinbar. Neue Zeitschrift für Gesellschaftsrecht, 2006, Heft 11, S. 401 – 407; Tretzmüller-Szauer, C. Squeeue-out-Regelungen im Entwurf zum Übernahmerichtlinie- Umsetzungsgesetz. Die Aktiengesellschaft, 2006, Heft 5, S. R83 – R84; Arnold, M. Übernahmerichtlinie- Umsetzungsgesetz: Squeeze-out künftig ohne HV möglich. Die Aktiengesellschaft, 2006, Heft 10, S.
R224 – R226.
65 Podle § 327e odst. 2 ve spojení s § 319 odst. 5 AktG může být zápis rozhodnutí valné hromady o vytěsnění jen tehdy uskutečněn, pokud představenstvo doloží, že předmětné rozhodnutí nebylo napadeno u soudu, nebo že taková žaloba byla pravomocně zamítnuta. Nedoloží-li tak, je zápis dotčeného usnesení do obchodního rejstříku blokován, mluví se proto o tzv. Registersperre. K vytlačení po danou dobu nemůže dojít, neboť nenastanou právní účinky předmětného rozhodnutí. Výjimku představují situace, kdy je žaloba nepřípustná, zřejmě bezdůvodná nebo převáží zájem na okamžitém zanesení dané skutečnosti do obchodního rejstříku před zájmem na odložené účinnosti usnesení. V těchto případech zákon připouští zápis do obchodního rejstříku, i když byla podána žaloba na popření a nebylo ještě rozhodnuto o jejím zamítnutí. O povolení zápisu za uvedených podmínek se rozhoduje v tzv. Freigabeverfahren podle § 327e odst. 2 ve spojení s § 19 odst. 6 AktG. (Frhr. V. Schnurbein, C. Anfechtung von Squeeze-out-Beschlüssen und Registersperre. Die Aktiengesellschaft, 2005, Heft 19, S. 725).
66 Austmann, A., Mennicke, P. Übernahmenrechtlicher Squeeze-out und Sell-out. Neue Zeitschrift für Gesellschaftsrecht, 2004, Heft 18, S. 852.
k okamžiku nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. Takový postup je méně nákladný (odpadá zejména nutnost nechat ohodnotit celou společnost, nést náklady na znalecké posudky pro přezkoumání navržené výše protiplnění a na svolání valné hromady) a navrhovatel se také vyvaruje rizika spojeného s možností napadení zákonnosti přijatého usnesené valné hromady o vytlačení u soudu (Anfechtungsklage). Návrh k soudu musí navrhovatel podle WpÜG podat před uběhnutím tří měsíční lhůty od uplynutí závaznosti nabídky převzetí. Jedná se o jednoinstanční řízení, proti rozhodnutí soudu je přípustná okamžitá stížnost k soudu vyšší instance mající odkladný účinek.
Rozhodnutí působí vůči všem akcionářům. Vlastnické právo k cenným papírům zbývajících menšinových akcionářů přechází na navrhovatele okamžikem nabytí právní moci rozhodnutí. Návrh na zápis předmětného soudního rozhodnutí do obchodního rejstříku je povinno podat představenstvo bez zbytečného odkladu po nabytí právní moci rozhodnutí. S ohledem na to, že k přechodu vlastnického práva zde dochází k okamžiku právní moci soudního rozhodnutí, má zápis v tomto případě pouze deklaratorní povahu.
3.3.1 Svolání valné hromady
Osoba mající postavení hlavního akcionáře je oprávněna požadovat svolání valné hromady, která rozhodne o tom, že na ni přejde vlastnické právo ke všem ostatním účastnickým cenným papírům společnosti. S tímto požadavkem se hlavní akcionář obrací na představenstvo. Představenstvo je povinno vyhovět žádosti hlavního akcionáře a ve lhůtě patnácti dnů ode dne doručení žádosti svolat valnou hromadu (§ 183j odst. 1 ObchZ).
V této souvislosti probíhá diskuze ohledně otázky, zda-li se zasedání valné hromady může konat již patnáct dnů po ohlášení valné hromady (tj. zda se uplatní ustanovení § 181 odst. 2 ObchZ upravující svolávání mimořádné valné hromady) anebo se zde použije obecná třicetidenní lhůta podle § 184 odst. 4 ObchZ. V současnosti převažující názor spočívá v mínění, že hlavní akcionář vždy splňuje (byť paradoxně) požadavek minimálního podílu pro založení práva svolání valné hromady k zasedání v kratší patnáctidenní lhůtě podle § 181 odst. 1 a 2 ObchZ. S ohledem na neexistenci zvláštní úpravy v části týkající se práva výkupu je proto nezbytné aplikovat právě ustanovení § 181 odst. 2 ObchZ, které obsahuje obecnou úpravu pro tento a obdobné
případy.67 Opačný názor kritizuje takovou aplikaci ustanovení § 181 ObchZ jako mechanickou a ryze účelovou, nemající oporu v zákoně. Argumentuje dále, že úprava obsažená v § 183j ObchZ je speciální k § 184 ObchZ, nikoliv k § 181 ObchZ, čehož důsledkem se stává požadavek svolání valné hromady třicet dnů před jejím konáním.68 Podstatou je především tvrzení, že odlišný přístup vyznívá v neprospěch ochrany zájmů minoritních akcionářů, do jejichž práva je zasahováno. Užití ustanovení § 181 ObchZ by vedlo k časovému zkrácení práv menšinového akcionáře získat informace, popřípadě využít postupu podle § 183k ObchZ. Přitom ustanovení § 181 ObchZ je primárně určeno právě k ochraně minoritních akcionářů.69 V rámci úpravy výkupu zákon nikterak neodkázal na úpravu obsaženou v § 181 ObchZ, případně na zvláštní povahu svolávané valné hromady.70 Dovozuje se tudíž, že valná hromada podle § 183i je sice mimořádnou valnou hromadou, nikoliv však ve smyslu § 181 ObchZ a na její svolání se tak uplatní pravidla vymezená v § 184 ObchZ.71
Výše nastíněné odlišné interpretace mají přímé implikace pro situaci, kdy představenstvo valnou hromadu nesvolá, ať už proto, že žádosti nevyhoví, zůstane nečinné nebo bude nefunkční. V prvním uvedeném případě by se hlavní akcionář mohl domáhat, aby jej soud zmocnil ke svolání valné hromady a ke všem úkonům souvisejícím (§ 181 odst. 3 ObchZ).72 Oproti tomu v případě subsidiární aplikace § 184 ObchZ za situace takového pochybení představenstva připadá jednak v úvahu svolání valné hromady členem představenstva podle § 184 odst. 3 ObchZ; lze se také dovolávat odpovědnosti za škodu, popřípadě se domáhat svolání valné hromady dozorčí radou podle § 199 ObchZ.73 Z praktického hlediska by však diskutovaná situace neměla vůbec nastat, jelikož hlavní akcionář jakožto osoba držící na společnosti majoritní podíl jistě ovlivnila složení představenstva a dozorčí rady.74
Spolu se žádostí o svolání zasedání valné hromady za účelem vytlačení doručuje hlavní akcionář společnosti zdůvodnění určení výše protiplnění (tj. nepochybně i jeho
67 Zejména Štenglová, I., op. cit. sub 47, s. 86; Čech, P., op. cit. sub 36, s. 659.
68 Eliáš, K., Bartošíková, M., Pokorná, J. a kol. Kurs obchodního práva. Právnické osoby jako podnikatelé. 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, s. 337.
69 Pokorná, J., op. cit. sub 48, s. 509; Dědič, J. in Dědič, J. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. III. Díl.
Praha: Polygon, 2002, s. 1813.
70 Havel, B., Doležil, T. A zase ten squeeze-out. Úvahy nad interpretací § 183i a násl. ObchZ. Právní rozhledy, 2005, č. 17, s. 635.
71 Havel, B., op. cit. sub 46, s. 405.
72 Čech, P., op. cit. sub 36, s. 659.
73 Havel, B., Doležil, T. A zase ten squeeze-out. Úvahy nad interpretací § 183i a násl. ObchZ. Právní rozhledy, 2005, č. 17, s. 635.
74 Tamtéž, s. 635.
