Dobrovolnictví
Musílková
Co to vůbec je?
• Jednoduše řečeno, dobrovolnictví je nepovinná činnost
vykonávána ve prospěch druhých bez nároku na finanční
odměnu.
Typy dobrovolníků
• Nejčastěji se dělí na dvě základní složky – dobrovolnictví formální a neformální.
• Neformální – zná každý z nás, je to totiž jakákoliv pomoc, poskytnuta z vlastní dobré vůle a bez žádné mzdy. Například když nemocné soudce dojdete
vyvenčit psa. Nebo když kamarádovi zalijete květiny, když je na dovolené.
Definice se různí, ale obecně se do této skupiny nepočítá pomoc vlastní
rodině, takže mytí nádobí po rodinné večeři z vás dobrovolníka ještě nedělá.
• Formální dobrovolnictví, jak název napovídá, je zaštítěné nějakou organizací nebo institucí a jeho podobu většinou upravuje i nějaký druh smlouvy. Je tedy mnohem jasněji vymezeno než dobrovolnictví neformální a většinou je také míněno, když se mluví o dobrovolnictví obecně. Příkladem můžou být
dobrovolníci sdružení pod organizací Člověk v tísni, kteří uspořádali sbírku na
pomoc hladovějícím v Africe.
Další eventuality
• Na dobrovolnictví můžeme také nahlížet z několika perspektiv neboli úhlů.
• Dobrovolnictví se často vnímá jako neplacené práce – dobrovolník vykonává užitečnou činnost v organizaci, kterou jim pomáhá.
• Také se na to celé můžeme dívat jako na volnočasovou aktivitu – dobrovolník se sám rozhodl, že chce trávit svůj čas tímto
způsobem a je to pro něj i koníček.
• Dalším aspektem může být občanský aktivismus – lidé se chtějí zapojovat do dění ve společnosti, chtějí něco měnit a jako
prostředek k tomu volí dobrovolnictví.
„Proč to ten dobrovolník vlastně dělá a co z toho má?“
• Nyní nastává ta chvíle, položit si otázku: „Proč to ten dobrovolník vlastně dělá a co z toho má?“.
• Odpověď je velice individuální – každý si z toho odnese něco trochu jiného.
Ale obecně můžeme říct, že dobrovolnictví rozhodně není vynakládání snahy za nic. To, co za něj vždycky dostaneme na oplátku, je dobrý pocit.
• Není to ale vše – častokrát mladí lidé využívají dobrovolnictví, aby získali
praxi v oboru, aby se naučili nové znalosti a dovednosti a obecně zvýšili svou kvalifikaci.
• Také nesmíme zapomínat na fakt, že během dobrovolnické práce přijdete do kontaktu se spoustou lidí, uděláte si nové přátele, navážete známosti.
• Díky zapojením se do činnosti nějakého sdružení jako dobrovolník máte
možnost skutečně měnit svět kolem sebe a pomáhat.
Organizace spojené s dobrovolnictvím
• V ČR mezi nejrozšířenější a nejstarší organizace spojené s dobrovolnictvím patří:
• sbory dobrovolných hasičů (zasahují v případě požáru nebo živelních katastrof bez nároku na odměnu);
• Český červený kříž (jeho členové jsou v případě potřeby připraveni poskytnout první pomoc)
• různé neziskové organizace působící v oblasti sociálních či zdravotnických služeb
• různé turistické a okrašlovací spolky (starají se o značení turistických tras, údržbu památek apod.)
• spolky, sdružení a humanitární organizace, které se věnují pomoci lidem – zdravotně postiženým, nebo sociálně slabším
• různé organizace zaměřené na práci s dětmi a mládeží, jejich vedoucí jsou zpravidla dobrovolníci
• různé tělovýchovné jednoty, dobrovolníky jsou především cvičitelé jejich oddílů – zpravidla vykonávají činnost bez nároku na odměnu
• Mezi novější, ale také velmi rozšířené organizace spojené s dobrovolnictvím patří:
• spolky ochránců přírody, jejichž členové se bez nároku na odměnu podílejí na ochraně přírody
• V ČR relativně novou formu dobrovolnictví představují krátkodobé dobrovolnické projekty, známé jako workcampy.
Zákon o dobrovolnictví
• Od roku 2002 májí vlastní zákon o dobrovolnické službě.
• Tento zákon ale neupravuje všechno dobrovolnictví obecně, ale jen některé jeho specifické případy.
• V praxi to znamená, že organizace se může rozhodnout, zda chce nabízet lidem
dobrovolnický program, který bude vyhovovat tomuto zákonu, nebo ne. Pokud se rozhodne, že ano, musí splnit celou řadu podmínek. Jako odměna ji pak bude vydána akreditace
Ministerstva vnitra (akreditace znamená něco jako potvrzení, že dobrovolnický program vyhovuje tomuto zákonu), bude moci čerpat státní dotace na dobrovolníky a dobrovolníci k ní budou mít větší důvěru.
• Tato akreditace se nevztahuje na celou organizaci ale na dobrovolnické programy, to
znamená, že máme-li třeba organizaci Oříšek, která nabízí dobrovolnický program „Pojďme uklidit svět“ a „Jdeme navštívit děti do nemocnice“, tak může sledovat podmínky ze zákona o dobrovolnické službě například jen v jednom z programů a druhý může být bez
akreditace, tzn. bez státních dotací a bez garantovaných výhod pro dobrovolníky (např.
pojištění dobrovolníka je jednou z výhod, které musí akreditované programy splňovat).
