Obsah
1. Co je to dobrovolnictví... 4
2. Kdo je to dobrovolník... 5
3. Druhy dobrovolnictví ... 6
3.1. Dárcovství ... 6
3.2. Dobrovolná občanská výpomoc ... 8
3.3. Dobrovolnictví vzájemně prospěšné... 8
3.4. Dobrovolnictví veřejně prospěšné ... 9
3.5. Zahraniční dobrovolná služba ... 9
4. Historie dobrovolnictví ... 9
4.1. Dobrovolnictví v USA... 10
4.2. Dobrovolnictví v Evropě... 10
4.2.1.Německo ... 11
4.2.2.Francie... 11
4.2.3.Velká Británie ... 12
4.2.4.Nizozemsko ... 12
4.2.5.Česká republika ... 12
4.3. Mezinárodní rok dobrovolníků... 13
5. Zákon o dobrovolnické službě... 14
6. Cena dobrovolné práce... 17
6.1. Uživatelé ceny dobrovolné práce ... 17
6.2. Důvody potřeby oceňovat dobrovolnou práci ... 18
7. Ocenění dobrovolné práce ... 19
7.1. Neziskové organizace ... 19
7.2. Státní správa prostřednictvím statistiky ... 19
7.3. Nadace, sponzoři, dárci... 20
7.4. Média a veřejnost ... 20
8. Ekonomická hodnota dobrovolné práce v různých zemích světa ... 20
8.1. Získávání důležitých dat ... 20
8.2. Země... 21
8.2.1.Belgie... 21
8.2.2.Česká republika ... 22
8.2.3.Estonsko... 22
8.2.4.Francie... 22
8.2.5. Irsko... 23
8.2.6.Jihoafrická republika ... 24
8.2.7.Polsko... 24
8.2.8.Portugalsko... 25
8.2.9.Rakousko... 25
8.2.10.Španělsko... 25
8.2.11.USA ... 26
8.2.12.Velká Británie ... 26
8.3. Porovnání zemí ... 27
9. Metody oceňování dobrovolné práce ... 29
9.1. Kanada ... 30
9.2. Spojené státy americké ... 31
9.3. Česká republika... 32
10. Aplikace metod oceňování v praxi... 33
10.1.Získávání dat ... 33
10.2.Jednotlivé výpočty ... 34
10.3.Tabulka... 35 10.4.Vyhodnocení výsledků... 35 Závěr ... 37 Seznam použité literatury
Přílohy
Úvod
Pro svou bakalářskou práci jsem si zvolila téma z oblasti dobrovolnictví, které se v poslední době stává celosvětovým fenoménem. Jsem přesvědčena, že otázka dobrovolně věnované práce lidem, kteří pomoc nejvíce potřebují je v dnešním uspěchaném času stále více důležitá. Po vzoru Kanady a Spojených státu amerických, které jsou průkopníky dobrovolnictví v dnešní podobě, se tento trend dostal i do západní Evropy. V České republice již několik let stoupá zájem o tuto činnost, co lze považovat za velmi úspěšný trend.
Dobrovolnictví je základním stavebním prvkem občanské společnosti.1 Je to svobodně zvolená činnost konaná ve prospěch druhých bez nároku na odměnu. Dobrovolník dává část svého času, energie a schopností ve prospěch činnosti, která je časově i obsahově vymezena.
Za tuto činnost nedostává finanční odměnu, ale často nedocenitelný dobrý pocit z pomoci ostatním, získává zkušenosti a nezřídka i přátelství.
Lidé vykonávali dobrovolnictví od prvopočátku své existence. S vývojem společnosti se také měnila forma dobrovolnictví. V teoretické části představím dobrovolnictví včetně jeho druhů a historie, jak ve světě tak i v České republice. Praktická část staví na dobrovolnictví veřejně prospěšném. Zajímala mě hlavně hodnota práce, kterou lidé vykonávají dobrovolně a její celková ekonomická hodnota v různých zemích. K ocenění této hodnoty se používá ve světě několik metod. Mě nejvíce zajímala konkrétní hodnota dobrovolné práce v České republice, proto jsem se chtěla dovědět, jakou metodou se k této hodnotě dá dopracovat, aby co nejreálněji vykazovala skutečnost.
1Zdroj:www.mameotevreno.cz/prilohy. Všeobecná deklarace o dobrovolnictví. Její plné znění uvádím v Příloze 1.
I. TEORETICKÁ Č ÁST
1. Co je to dobrovolnictví
Pod pojmem dobrovolnictví se skrývá široká paleta činností, které zahrnují nejrůznější okruhy lidského života. Je velmi obtížné stanovit přesnou definici dobrovolnictví v České republice, a to proto, že dobrovolnictví „bylo devalvováno politikou totalitního režimu, který řadu společenských činností postavil na principu dobrovolného (ale při tom povinného) socialistického kolektivismu. Současná společnost, postižená kapitalistickým šustěním bankovek, zase veřejnost učí, že je nerozumné vykonávat jakoukoliv činnost bez nároku na finanční odměnu.“2
Dobrovolnictví je základním stavebním prvkem občanské společnosti a vyskytuje se v různých formách. Ta, která je zaměřená převážně na rodinu a příbuzenstvo, se nazývá občanská výpomoc, na sousedy zase sousedská. Termín dobrovolnictví vzájemně prospěšné charakterizuje dobrovolnou činnost probíhající obvykle v rámci komunity vytvořené v obci, okolo fary, sportovního klubu apod. Hranice mezi sousedskou výpomocí a vzájemně prospěšným dobrovolnictvím jsou neostré. Oba typy dobrovolné pomoci se vyznačují spontánností a neočekáváním finanční odměny.
Během posledních let se tyto formy dobrovolnictví postupně transformují v tržní vztahy, ale jsou dosud běžné v rámci rodiny, širšího příbuzenstva a sousedských vztahů. Dobrovolnictví, na němž staví neziskové organizace, které organizují také dobrovolnická centra, označujeme jako veřejně prospěšné dobrovolnictví. Na rozdíl od sousedské výpomoci je v dobrovolnictví nezbytné, aby se příjemce dobrovolné práce mohl na dobrovolníka v dohodnutém rámci spolehnout. Proto partnerem dobrovolníka je obvykle organizace, která mu nabídne příležitost k dobrovolné činnosti. Místem uplatnění pro veřejně prospěšné dobrovolnictví jsou většinou nestátní neziskové organizace, jež se snaží získat dobrovolníky z řad veřejnosti, ať již se jedná o jednorázové akce, nebo dlouhodobou dobrovolnou spolupráci.
Dobrovolnictví je svobodně zvolená činnost konaná ve prospěch druhých bez nároku na odměnu. Dobrovolník dává část svého času, energie a schopností ve prospěch činnosti,
2 Zdroj: http://www.dobrovolnik.cz/d_coje.shtml
která je časově i obsahově vymezena. Za tuto činnost nedostává finanční odměnu, ale často nedocenitelný dobrý pocit z pomoci ostatním, získává zkušenosti a nezřídka i přátelství.
Pojmovým znakem dobrovolnictví je:
vykonávání činnosti nezištně, tj. bez nároku na odměnu činnost na základě svobodného rozhodnutí
činnost je ku prospěchu třetí osoby, respektive osob
činnost je vykonávána vedle jiné činnosti, která je v daném okamžiku pro osobu dobrovolníka hlavní, ačkoli tento znak je v souvislosti s chápáním dobrovolnictví jako řešení nezaměstnanosti potlačován.
2. Kdo je to dobrovolník
Nejrozšířenější definicí u nás je zřejmě ta, kterou používají Sozanská a Tošner:
„Dobrovolník je člověk, který bez nároku na finanční odměnu poskytuje svůj čas, svoji energii, vědomosti a dovednosti ve prospěch ostatních lidí či společnosti.“3
Tuto činnost, která je časově i obsahově vymezena, vykonává primárně bez regulérního platu a bez požadavku na kariérní postup – prostě proto, že ho to baví a že má pocit, že je to potřeba. Zároveň dobrovolník získává zkušenosti, nezřídka přátelství a další přínosy.
Dobrovolník je zcela normální člověk, kterému není lhostejné, co se děje v jeho bezprostřední blízkosti a který dělá něco pro změnu stavu, jež podle jeho názoru tuto změnu vyžaduje. Řadového občana vedou k dobrovolnictví v drtivé většině případů důvody morální - potřeba pomoci druhému či lidstvu, ať již přímo nebo nepřímo. Dobrovolník je člověk, který si dostatečně věří v tom, že může sám změnit věci, se kterými není spokojen. Je to člověk, který se odhodlá udělat ten jednoduchý, ale důležitý krok k tomu, aby se sám zapojil do činnosti, která je třeba nedostatečně zajišťována státními institucemi. Někdo, kdo neváhá obětovat svůj volný čas pro druhé (např. dětí či nemocných) anebo zajištění aktivity, kterou by jinak neměl kdo organizovat (např. vysázet pár stromů). Někdy se jedná o pár hodin týdně či měsíčně, najdou se ale i notoričtí dobrovolníci, kteří nakonec nemají čas hledat konzervativní zaměstnání. Tady ale, jako všude jinde, platí zásada trvale udržitelného života, protože vyčerpaný dobrovolník se brzy sám stává pacientem.
3 Tošner, Sozanská, 2001
Už v daleké historii pramenilo dobrovolnictví, ještě než se mu tak začalo říkat, jak z čistě nezištných důvodů, tak i strategických. Uvedu alespoň náboženské důvody, kdy lidé přinášely různé oběti, aby se zalíbili Bohům, nebo důvody ekonomické (investice do budoucna), ale také třeba bezpečnostní (pomůžu žebrákovi, on mě pak nebude obtěžovat).
Dnes je situace trochu jiná. Každý dobrovolník za svou pomoc taky něco očekává, často jsou to však ale zkušenosti v oblastech jinak nedostupných, později využitelné ve studiu nebo v zaměstnání. Dobrovolná činnost je přitažlivá také pro svou různorodost a operativnost. Nově získaní přátelé zaručují nové zážitky, nová řešení problémů, nový pohled na svět a samozřejmě také zábavu. V neposlední řadě je pro dobrovolníky velkým přínosem získaná či posílená sebedůvěra.
3. Druhy dobrovolnictví
Existuje několik forem dobrovolnictví. Některé z nich jsou tak neodmyslitelnou součástí našich každodenních životů, že je za dobrovolnictví ani nepokládáme. Kolikrát jsme podrželi dveře osobě odkázané na invalidní vozík nebo pomohli slepci přejít přes cestu?
Máme tendenci nazývat to dobrým skutkem, nikoli dobrovolnictvím. Každý člověk má vrozenou schopnost darovat dobrovolně a nezištně svůj čas a práci, lišíme se pouze v tom, do jaké míry a v jaké formě jsme ochotni tak činit.
Mezi druhy dobrovolnictví4řadíme:
dárcovství
dobrovolná občanská výpomoc dobrovolnictví vzájemně prospěšné dobrovolnictví veřejně prospěšné dobrovolná služba.
3.1. Dárcovství
Jde o jednoduchou pasivní formu dobrovolnictví, která nevyžaduje mnoho času ani energie dobrovolníka. Jedná se spíše o jednorázovou pomoc na veřejně prospěšné účely nebo do sbírek pro obyvatele postižené přírodními katastrofami. Dárcovství je stále populárnější.
4 Zdroj: http://www.dobrovolnik.cz/d_druhy.shtml
Nejznámější sbírková akce v ČR je spojená s povodněmi, které v roce 1997 postihly Moravu a východní Čechy. Po povodňové vlně se vzedmula celonárodní vlna dárcovského nadšení. Tato dobročinná „multiakce povodně" znamenala pro dárcovství významný moment v jeho novodobé historii.
Dárcovství můžeme v zásadě dělit na peněžní a nepeněžní. Podle dat, které uvádí Frič5: „Za posledních deset let svými penězi přispěl na dobročinné účely každý druhý občan ČR. V roce 1999 věnovalo na dobročinné účely nějakou finanční částku 24 % občanů. Věcný dar v tomto roce poskytlo 28 % občanů. Podíl dárců (peněžních nebo věcných) v české dospělé populaci činil v r. 1999 43 %.“
Dárci své dary umísťují do různých sfér. Destinace u peněžních a nepeněžních darů jsou zhruba ty samé, jejich pořadí se však liší.
Nepeněžní dary
o neziskové organizace, které se věnují organizování charitativní činnosti (19 %)
o sociální služby (které věcným darem podpořilo 6,5 % dotázaných) o zdraví (5 %),
o mezinárodní aktivity (3 %) o kultura a umění (1,5 %).
Většinou se jednalo o šatstvo a obuv. Dalšími nejčastěji darovanými věcmi byly knihy a hračky, léky a toaletní potřeby, krev a lidské orgány a nábytek, technické vybavení, pomůcky.
Peněžní dary
o organizování dobročinnosti (11,5 %) o zdraví (6,4 %)
o sociální služby (5,6 %)
o náboženství, sport a rekreace (1,3 %).
Nejčastějším konkrétním adresátem peněžních darů obvykle bývá organizace Fond ohrožených dětí, následováno Českým červeným křížem a Ligou proti rakovině.
5 Zdroj: http://www.agnes.cz/index.php?cmd=page&id=56
3.2. Dobrovolná ob č anská výpomoc
Dobrovolná občanská výpomoc je součástí jakékoli společnosti od prvopočátku její existence. Zvlášť silná byla v období totalitního režimu, kdy fungování trhu i služeb nebylo na příliš dobré úrovni. Lidé byli proto odkázání na vzájemnou výpomoc, či už v rámci rodiny nebo mezi sousedy a známými. V té době nebylo žádnou výjimečností půjčovat si oblečení, auta i víkendové obydlí za získání nějaké informace, více či méně významné.
Dodnes tyto vztahy přetrvávají, ne však v tak široké formě jak tomu bylo dřív.
Setkáváme se s nimi v kruhu blízké rodiny nebo na venkově, kde si sousedé zvyknou pomáhat.
3.3. Dobrovolnictví vzájemn ě prosp ě šné
S tímto druhem dobrovolnictví se setkáváme v klubech či různých sdruženích v rámci určité komunity, kde jejich členové pomáhají v zájmu realizace svých cílů a poslání – sportovní kluby, spolky. Snad nejrozšířenějším spolkem je Sbor dobrovolných hasičů.
K nebývalému rozvoji neziskových organizací v České republice došlo po pádu komunistického režimu v roce 1989. Řada spolků a sdružení byla obnovena, některé z nich získala v rámci restitucí původní majetek a mohla tak ve své činnosti pokračovat dál. Patří k nim například Sokol, kterému se v krátké době podařilo znovuvytvořit celostátní síť organizací, které jsou v podstatné míře postaveny na dobrovolné práci svých členů.
Kromě těchto „staronových“ spolků a sdružení vzniklo a stále vznikají nové a nové organizace. Jsou zaměřené především na kulturu, sport, děti a mládež. Organizátoři vykonávají různé aktivity dobrovolně, sami pro sebe a své přátelé. Za těmito aktivitami a událostmi se ale ukrývá desetitisíce odpracovaných hodin, které jsou spolu se sbírkami, finančními i věcnými, nezbytné ke zkvalitnění života svých členů.
Do této skupiny dobrovolnictví patří také spolky, které pomáhají znevýhodněným skupinám ve společnosti, jako jsou například senioři, menšiny nebo handicapovaní.
3.4. Dobrovolnictví ve ř ejn ě prosp ě šné
Dobrovolnictví veřejně prospěšné vychází z ochoty a zájmu občanů angažovat se svobodně a podle svého přesvědčení v pomoci druhým nebo přispívat svou činností ke změně ve společnosti. Oproti vzájemně prospěšnému dobrovolnictví je u tohoto typu dobrovolnictví na prvním místě potřeba být užitečný svému okolí, ať již jde o jednorázovou akci nebo dlouhodobou dobrovolnou spolupráci. Klasickým příkladem jsou dobrovolní pracovníci v sociálních službách, při práci se znevýhodněnými skupinami obyvatel, humanitární dobrovolníci, ale také většina členů Horské služby, vedoucí skautingu a jiných mládežnických organizacích.
3.5. Zahrani č ní dobrovolná služba
Zahraniční dobrovolná služba se objevuje v České republice až po roce 1989, kdy do země přijela řada dobrovolníků především z USA a západoevropských zemí. Jejich činnost byla prvotně zaměřena převážně na výuku jazyků.
Jedná se obvykle o dlouhodobý (až několikaměsíční) závazek, nejčastěji vykonávaný v zahraničí. Postupem času vznikají i české organizace, které se věnují vysílání dobrovolníků do zahraničí, ať již na skupinové "pracovní tábory" či na samostatné studijní a vzdělávací pobyty v humanitárních či ekologických organizacích. Tyto organizace poskytují různé výhody, pojištění, kapesné, příspěvky na stravu a bydlení apod. Mezi organizace dobrovolné služby v ČR patří např. Mládež pro Evropu., United Nations Volunteers nebo INEX-SDA.
4. Historie dobrovolnictví
V různých zemích se dobrovolnictví vyvíjelo různě. Zaměřila jsem se spíše na popis evropských státu před jinými světovými, protože těmi bylo dobrovolnictví v Českých zemích ovlivněno mnohem více.
4.1. Dobrovolnictví v USA
Počátky dobrovolnictví v USA jdou ruku v ruce s příchodem prvních osadníků na toto území. „V severní Americe – na rozdíl od Evropy – existovala komunita vzájemně se podporujících občanů dříve, než byla vytvořena ústřední vláda, která zajišťovala základní funkce státu.“6 V dalších stoletích občanské iniciativy bojovaly za zrušení otroctví, za rovnost volebního práva pro všechny, prováděly charitativní a osvětovou činnost.
Největší rozmach zaznamenalo organizované dobrovolnictví v posledních třiceti letech. Velká část obyvatel USA i Kanady cítí potřebu dělat něco pro druhé, i když nejsou napojeni na nějakou konkrétní organizaci.
Základním posláním dobrovolnických center je propagace a podpora dobrovolnictví, realizace vlastních dobrovolnických programů, organizování seminářů a dalších typů vzdělávání pro neziskové organizace. Jednotlivá centra se liší velikostí a počtem profesionálních pracovníků.
V roce 1964 prezident J. F. Kennedy založil v USA Mírové sbory (Peace Corps). Svou vizi formuloval slovy: „Neptej se, co může udělat tvá zem pro tebe. Ptej se, co můžeš ty udělat pro svojí zem.“7 Do současné doby více jak 187 000 dobrovolníků Peace Corps byli pozváni do 139 zemí světa, aby podporovali osvětu boje proti AIDS, přes pomáhání nemocným až po vzdělávání v oblasti informačních technologií.8
Postupně vznikaly další dobrovolnické organizace a nadace, za všechny uvádím nadaci Points of Light Foundation, založenou v roce 1990 a United Way (1887).
4.2. Dobrovolnictví v Evrop ě
V Evropě se dobrovolnictví odvíjí od církevních charitativních organizací a rozkvětu spolků v období industrializace. Postupně přicházel z Ameriky trend dobrovolnických center, avšak mezi jednotlivými evropskými zeměmi existují velké rozdíly co do počtu i fungování těchto center.
6 Tošner, Sozanská, 2001
7 Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/John_Fitzgerald_Kennedy
8 Zdroj: http://www.peacecorps.gov/index.cfm?shell=learn.whatispc
4.2.1. Německo
Německo je v oblasti dobrovolnictví snad nejaktivnější evropskou zemí. Působí při integraci přistěhovalců, při budování mezinárodních vazeb na evropské i světové úrovni. Tato skutečnost je výsledkem toho, že dobrovolnictví tu nabralo charakter nového sociálního hnutí či formování nové občanské společnosti.
Historie německého dobrovolnictví je velice dlouhá a rozmanitá. Dobrovolnictví je zde založeno na „principu podřízenosti“9, tedy při zabezpečení blahobytu společnosti se nejprve počítá s pomocí lidí, až potom následuje stát. Podřízenost byla plně vyvinuta po 2. světové válce jako součást sociální legislativy a byla vyvinutá „šesticípá“ asociace. Téměř každá nezisková organizace v dnešním Německu je členem jedné z těchto šesti asociací, kterými jsou:
Robotnická sociální služba Německé sdružení Caritas Asociace nesdružených charit Německý Červený kříž Protestantská sociální péče
Centrální židovská sociální agentura.
Podle Druhého průzkumu o dobrovolnictví10 se v roce 2004 věnovalo této činnosti 36
% obyvatel Německa, tedy asi 22 milionů lidí. Tento počet oproti minulým letem mírně vzrostl.
Většina obyvatel se věnuje práci v oblasti rekreace a sportu, kultury. Mezi nejpočetnější skupiny dobrovolníků patří důchodci a nezaměstnaní.
4.2.2. Francie
Ve Francii má dobrovolnictví zcela jiné podmínky. Příčinnou toho je silně centralizovaná vláda a zákon z roku 1791, který uvádí, že „žádná organizace nemá dovoleno jednat jako prostředník mezi občany a státem“.11 Více jak polovina dobrovolníku se proto
9 Zdroj: http://www.cev.be/Documents/FactsFigures%20Germany%20final.pdf
10 Zdroj: http://www.cev.be/Documents/FactsFigures%20Germany%20final.pdf
11 Tošner, Sozanská, 2001
vyskytuje v organizacích zaměřených na sport, kulturu a rekreační aktivity. Pouze 13 % dobrovolníků pomáhá v organizacích zaměřených např. na seniory či bezdomovce.
4.2.3. Velká Británie
Dobrovolnictví má ve Velké Británii dlouhou tradici. Jedná se hlavně o charitativní činnost a vzájemnou pomoc lidí na odlehlém venkově. V 70. letech 20. století bylo založeno tzv. Dobrovolnické centrum. Byla tu také založena internetová stránka TheSite, kde probíhá vzájemná spolupráce 16 tisíc nevládních organizací.
4.2.4. Nizozemsko
Nizozemsko je zemí, kde je silně vyvinutý smysl pro pomoc druhým. V 70. letech minulého století skupiny občanů začaly zakládat vlastní svépomocné programy jako reakci na nespokojenost s tradičními postupy státní péče. Vznikají tu nové druhy dobrovolnictví, jako je pomoc bezdomovcům či lidem infikovaných HIV.
4.2.5. Česká republika
Prvopočátky dobrovolnictví v ČR sahají do středověku, kdy existovala náboženské bratrstva. Tuto nábožensky motivovanou činnost však nelze nazývat ve vlastním smyslu dobrovolnou. Byla totiž organizována povětšinou duchovními a i když nebyla jejich hlavní činností, konali ji právě z pozice duchovních, tedy jako součást svého povolání.
Spolková činnost a s ní související dobročinnost rozkvétala v českých zemích zejména s nástupem raného kapitalismu v 19. století a s tím spojeným obdobím prudkého rozmachu industrializace, kdy vzrůstá počet lidí žijících v nedůstojných podmínkách. Tehdy vznikla řada vlasteneckých spolků na podporu umění, kultury, vědy a vzdělání. Být součástí některé z těchto aktivit bylo pokládáno za čest, jindy za vlasteneckou povinnost.
Po vzniku samostatného Československa se dobročinnost ještě rozvinula. Vznikaly dobrovolné organizace s různými organizačními formami, jako soukromé, obecní, náboženské, národnostní.
Vývoj byl přerušen nejprve německou okupací a následně vznikem socialistického státu. Nacisty za 2. světové války byly organizace potlačeny hlavně kvůli národnostnímu akcentu. Za totalitního režimu byly majetky nekomunistických sdružení zkonfiskovány, některé spolky ihned rozpuštěny, jiné násilně přetvořeny, začaly vznikat nové na základě komunistické doktríny. Všechny organizace musely být sdruženy v tzv. Národní frontě. Ty, které zůstaly nezávislé, byly státem pronásledovány a likvidovány. „Dobrovolná činnost, která jinak přispívá k rozvoji demokratické společnosti a zvyšování účasti občanů na správě věcí veřejných, tak byla využita k budování socialismu prostřednictvím všudypřítomné ideologizace dobrovolné činnosti, "povinně dobrovolných" akcí a kontroly každé možnosti provozování nezávislých aktivit.“12 Dá se říci, že dobrovolnictví získalo punc něčeho neautentického, vnucovaného, čemu je potřeba se pokud možno vyhnout. Tato příchuť zůstává v povědomí mnoha českých občanů bohužel dodnes.
Nová kapitola dobrovolnických aktivit se začíná psát po roce 1989. Byly obnoveny spolky a sdružení potlačené minulým režimem (YMCA, Sokol) a začal prudký rozvoj nezávislých sdružení v oblasti ekologie, lidských práv, humanitární činnosti, sportu, kultury, sociální oblasti atd. Stát mnoho z nich podporuje poskytováním grantů pro různé oblasti, zejména v sociální sféře. Přestože veřejnost je často skeptická vůči dobrovolné činnosti a velká část populace prohlašuje, že by se nikdy ničeho podobného nedopustila, lze v posledních letech v České republice vysledovat pozitivní tendence. Lidé začali hledat kromě svého profesního uplatnění jiné způsoby seberealizace, ve kterých by mohli využít svých dovedností a znalostí.
Od Listopadové revoluce uběhla docela dlouhá doba než se ČR dočkala přesnějšího vymezení, co se dobrovolnictví týče. Zákon o dobrovolnické službě byl přijat v roce 2002.
Tomuto zákonu se podrobněji budu věnovat v 5. kapitole.
4.3. Mezinárodní rok dobrovolník ů
Mezinárodní rok dobrovolníků byl vyhlášen Organizací spojených národů v roce 2001, tedy na začátku nového století i nového milénia. Návrh podala japonská vláda jako vděk tisícům dobrovolníkům z celého světa, kteří se podíleli na odstraňování následků
12 Zdroj: http://www.dobrovolnik.cz/d_hist.shtml
ničivého zemětřesení, jež postihlo Japonsko v roce 1995. K tomuto návrhu se mezi prvními zeměmi připojila i Česká republika.
Po vyhlášení Mezinárodního roku dobrovolníků se činnost dobrovolných organizací dostala do širšího povědomí lidí a nabrala tak novou dimenzi. Lidé mají stále větší a větší zájem stát se dobrovolníkem a též vzrostl i počet organizací a jednotlivců, kteří se dobrovolnictvím zabývají dlouhodobě.
5. Zákon o dobrovolnické služb ě
24. dubna 2002 byl přijat zákon č. 198/2002 Sb., o dobrovolnické službě a o změně některých zákonů (dále zákon o dobrovolnické službě), který vešel v účinnost 1. ledna 200313. Zákon o dobrovolnické službě je konkrétním a nejdůležitějším výsledkem aktivit, jež proběhly v rámci Mezinárodního roku dobrovolníků, vyhlášeného Organizací spojených národů na rok 2001. Tento zákon v našem právním řádu zakotvuje několik nových pojmů, mezi než například patří dobrovolník, dobrovolnická služba, vysílající a přijímající organizace.
Tento zákon upravuje podmínky, za kterých stát podporuje dobrovolnickou službu organizovanou podle tohoto zákona a vykonávanou dobrovolníky bez nároku na odměnu.
Stát zásadně podporuje rozvoj a ochranu dobrovolníků, tj. fyzických osob, které vykonávají určitou činnost zdarma (nikoliv za mzdu). To znamená, že povinnosti, jež zákon přináší, se maximálně vztahují k těm subjektům, které s dobrovolníky spolupracují (vysílající a přijímající organizace) a méně k dobrovolníkům samotným.
Zákon taxativně vymezuje oblasti, ve kterých je možné vykonávat dobrovolnickou službu. § 2 odst. l uvádí, že dobrovolnická služba zahrnuje činnosti v oblasti pomoci:
nezaměstnaným sociálně slabým zdravotně postiženým seniorům
příslušníkům menšin, imigrantům
v oblasti postpenitenciární péče, drogově závislým osobám, obětem domácího násilí
mládeži a dětem ve volném čase
13 Zdroj: http://www.mvcr.cz/prevence/dobrovol/zakon.html
při katastrofách, v oblasti ochrany životního prostředí a při uchování kulturního dědictví.
Dobrovolnická služba je členěna na krátkodobou a na dlouhodobou. Dlouhodobá dobrovolnická služba, která trvá déle než tři měsíce, požívá silnější ochrany tohoto zákona a také se těší výraznější státní podpoře.
Dobrovolníkem podle zákona může být fyzická osoba starší 15 let, jde-li o výkon dobrovolnické služby na území České republiky, a starší 18 let, jde-li o výkon dobrovolnické služby v zahraničí, která se na základě svých vlastností, znalostí a dovedností svobodně rozhodne poskytovat dobrovolnickou službu. Dobrovolník vykonává dobrovolnickou službu na základě smlouvy uzavřené s vysílající organizací.
Vysílající organizaci uděluje akreditaci Ministerstvo vnitra. Toto ministerstvo uděluje akreditaci na návrh akreditační komise složené po jednom zástupci Ministerstva zahraničních věcí, Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, Ministerstva vnitra, Ministerstva práce a sociálních věcí, Ministerstva životního prostředí, Ministerstva zdravotnictví, Ministerstva kultury, Ministerstva financí, Rady vlády pro nestátní neziskové organizace; akreditační komise je poradním orgánem ministerstva. Akreditace se uděluje na dobu 3 let.
Ministerstvo vede seznam vysílajících organizací, kterým udělilo akreditaci. Tento seznam je veřejným seznamem přístupným elektronicky. Jeho součástí je i vymezení jednotlivých druhů dobrovolnické služby a jejich zaměření, jejichž organizování a zajišťování vysílající organizace provádí.
Vysílající organizace je povinna uzavřít před vysláním dobrovolníka k výkonu dobrovolnické služby několik pojistných smluv, a to:
smlouva kryjící odpovědnost za škodu na majetku nebo na zdraví, kterou dobrovolník při výkonu dobrovolnické služby způsobí sám nebo mu bude při výkonu dobrovolnické služby způsobena. Dobrovolník odpovídá pouze za škodu způsobenou úmyslně
zdravotní pojištění v státě, v němž má být dobrovolnická služba vykonávána vysílající organizace odpovídá dobrovolníkovi za to, že vykonává-li
dobrovolnickou službu mimo obec svého trvalého pobytu, bude podle povahy dobrovolnické služby řádně a ve zdravotně nezávadném prostředí ubytován a že dobrovolnickou službu bude v závislosti na její povaze vykonávat v podmínkách neohrožujících jeho život nebo zdraví
vysílající organizace je povinna při výběru dobrovolníků, s nimiž uzavře smlouvu, a při sjednávání podmínek výkonu dobrovolnické služby uplatnit rovné zacházení, s výjimkou případu, kdy to povaha dobrovolnické služby neumožňuje.
Organizace mohou získat státní dotaci podle § 11 odst. l, který stanoví, že ministerstvo vnitra může poskytnout vysílající organizaci dotaci ze státního rozpočtu na úhrady:
důchodového pojistného
pojistného z odpovědnosti za škodu
na část výdajů spojených s přípravou dobrovolníků na část výdajů spojených s vedením jejich evidence
na část výdajů spojených se zajišťováním jejich dobrovolnické služby.
Zákon má však taky několik nedostatků. Podle výzkumu, kterého autorem je Vojtěch Tutr14, se více organizací shodovalo v tom, že hlavním nedostatkem zákona je vyloučení odměny pro dobrovolníky. Dále bylo za nedostatek označováno:
ustanovení znemožňující dobrovolnickou činnost členů pro vlastní organizaci, což de facto vylučuje sportovní, kulturní a ostatní zájmové organizace z možnosti ucházet se o podporu ze strany státu
fakt, že není možno žádat dotaci pro přijímající organizaci na činnosti, které by mohla vykonávat, za předpokladu že by to bylo účelné. Tím se myslí například příprava dobrovolníků v případech, kdy je logičtější, aby ji vykonávala přijímající organizace
hranice 15 let pro dobrovolníky (byl též vznesen návrh vtělit do zákona podmínky, za kterých by bylo možné s mladšími dobrovolníky spolupracovat) nutnost pojistit dobrovolníky předem, na což mnoho organizací nemá volné
prostředky a navíc není jisté, zda při nenárokovosti dotace dostane tyto prostředky zpětně uhrazeny
taxativní vymezení dobrovolnické činnosti
to, že zákon vytváří dvojí kvalitu dobrovolnictví; složitost a nesrozumitelnost pojmů; prodlužování akreditace na úrovni nové žádosti
nutnost utratit dotace do konce kalendářního roku, což mnohdy není možné, jelikož jsou získány těsně před jeho koncem.
14 Zdroj: http://www.dobrovolnik.cz/nazory.shtml?restrict=number...1&res_val=27
II. PRAKTICKÁ Č ÁST
6. Cena dobrovolné práce
Ačkoliv dobrovolnictví je součástí společnosti od prvopočátku její existence, nikdy v minulosti nevyvstala potřeba oceňovat vykonávanou dobrovolnou práci. Šlo o jakousi přirozenou pomoc jiným lidem v nouzi a nikdo se nepozastavoval nad případným ušlým ziskem. Až v dnešní uspěchané době, kdy jsou lidé zvyklí zpeněžit téměř každou činnost, si zvlášť uvědomujeme, co taková oběť v podobě nezištné pomoci na úkor volného času znamená pro ty, které ji potřebují.
Avšak dobrovolník svojí práci vytváří značné hodnoty, které bychom mohli srovnat s prací profesionála. Jak v jedné ze svých prací uvádí Novák: „Účelné se pro naše další úvahy jeví na dobrovolnou práci pohlédnout jako na reálnou peněžní částku darovanou organizaci dobrovolníkem. Procedura teoreticky zahrnuje dva kroky: (a) dobrovolník odvede práci, za kterou dostane normálně zaplaceno, ale (b) celou odměnu bezezbytku daruje zpět organizaci.
V praxi však transfer peněžních prostředků neproběhne. Na cenu práce, kterou by takto dobrovolník dostal, proto nahlížíme jako na skrytou (latentní) veličinu.“15
Právě na tuto cenu práce, coby skrytou veličinou, se zaměřím ve své praktické části.
6.1. Uživatelé ceny dobrovolné práce
V praxi bývá někdy dobrovolníkovi udělena symbolická odměna, která však komplikuje situaci, proto v následujícím textu budeme od této možnosti abstrahovat a dobrovolník bude pro nás i nadále znamenat jedince bez jakékoli hmotné odměny.
Určit dopady a pozitivní přínosy práce dobrovolníků pro společnost je velice obtížné.
Dobrovolnictví se nachází v tolika různých činnostech a oborech, že je snad nemožné zjistit univerzální přístup na hodnocení dopadů. Proto se jako jeden ze specifických uvažovaných nástrojů, jak určit pravý dopad dobrovolnictví, nabízí finanční vyjádření hodnoty dobrovolnické práce.
15 Novák, T.: Cena dobrovolné práce, 2006
6.2. D ů vody pot ř eby oce ň ovat dobrovolnou práci
Význam ocenění dobrovolnické práce velice výstižně popisuje Novák v jiné práci:
„Hodnota dobrovolnické práce by umožnila nakládat s odvedenou prací jako s ekonomickou hodnotou. Předkladatelé projektů by mohli vykazovat dobrovolnickou práci jako reálně získanou hodnotu spolupodílející se na peněžních prostředcích projektů. Dobrovolná práce a její ekonomická interpretace by umožnila vyjádřit skutečný význam neziskového a veřejného sektoru v rámci národního hospodářství a vystopovat její vývojové trendy.“16
Důležitost určení této ceny si uvědomují i některé zahraniční organizace, které se o toto vyjádření snaží už několik let, např. v USA se stanovuje nepřetržitě od roku 1980.
Nejvíce práce v tomto výzkumu však odvedla Kanada, kde oddělení Voluntary Action Directorate instituce Canadian Heritage vydalo dokonce příručku se snadným postupem stanovení hodnoty dobrovolné práce ve finančním vyjádření.17 Cílem takto stanovené ceny dobrovolné práce je především vyjádření celkového ekonomického přínosu všech dobrovolníků vykonávající práci pro určitou organizaci v daném období.
Pro ocenění dobrovolné práce snad každého napadne přiřadit každé práci její tržní ocenění. V praxi je však tento postup nepoužitelný. Takový přístup by vyžadoval výskyt všech dobrovolných prací – nebo jim velmi blízké – na trhu. Navíc neexistence finanční odměny by zcela určitě vyžadovala zvýšené požadavky na administrativu, nemluvě o pokušení manipulace.
Praktičtější jsou přístupy pracující s průměrnými hodnotami cen práce. Tyto postupy jsou sice jednoduché a snadno aplikovatelné, neodráží však druh ani náročnost prací, které dobrovolníci provádějí. Absolutní rovnost ceny dobrovolné práce pro všechny druhy činností zamezí pokusům o zneužití a nebude činit nároky na zvýšení vykazování.
Je třeba zdůraznit, že cenou dobrovolné práce vyjadřujeme pouze hodnotu, která vyjadřuje reálný, i když skrytý, vklad jedince do organizace, pro kterou pracuje, nikoliv požadovanou odměnu dobrovolníka nebo formu „ocenění“ za jeho práci.
16 Novák, T.: Ekonomická hodnota dobrovolnické práce, 2004
17 Postup tohoto snadného výpočtu uvádím v kapitole č. 9.1.
7. Ocen ě ní dobrovolné práce
Potřeba ocenit dobrovolnou práci vychází zcela z praktických potřeb aktérů využívajících dobrovolné práce v neziskovém sektoru nebo mající v této sféře své zájmy.
Uživateli takového ukazatele by byli především:
management neziskových organizací státní správa prostřednictvím statistiky nadace, sponzoři, dárci
média a veřejnost.
7.1. Neziskové organizace
Neziskové organizace (sportovní, sociální, vzdělávací, environmentální atd.) využívají ocenění hlavně pro spolufinancování grantů - některé projekty je třeba spolufinancovat (povinně prostředky ze státního rozpočtu, min. 30 % - nařízení vlády - Viz Usnesení vlády č. 114/200118 o povinné spoluúčasti ve výši 30 % ke grantům poskytnutých státem), nebo pro analýzu hospodaření NNO.
7.2. Státní správa prost ř ednictvím statistiky
Ta ocenění uplatňuje při zjišťování relativní výkonnosti veřejného sektoru (neziskového) pro rozdělování prostředků. Tato informace je v současné době zkreslena z důvodu zahrnutí pouze těch položek, které procházejí účetnictvím. Značným pokrokem je fakt, že od roku 2004 se začíná sledovat tzv. Satelitní účet neziskových organizací, který umožňuje sledovat data za celý neziskový sektor, včetně počtu dobrovolníků. Brzy bude možné tyto data v Česku porovnávat i se zahraničím.
18 Zdroj: https://www.vlada.cz/scripts/detail.php?id=15893
7.3. Nadace, sponzo ř i, dárci
Tato skupina si na základě ocenění utvoří představu o spolufinancování, a to z druhé strany než NNO, tj. zda a kolik budeme akceptovat dobrovolnou práci jako formu spolufinancování?
7.4. Média a ve ř ejnost
Je velice důležité medializovat problematiku dobrovolnictví. Hlavním důvodem je jeho popularizace, informování veřejnosti o užitečnosti a tím zvýšení zájmu o dobrovolnou práci.
8. Ekonomická hodnota dobrovolné práce v r ů zných zemích sv ě ta
Jedním z cílů mé bakalářské práce je zmapovat hodnotu dobrovolné práce nejen v České republice, ale také v zahraničí.
8.1. Získávání d ů ležitých dat
Během posledních třech měsíců jsem rozeslala asi 35 e-mailů do různých zemí.19 Seznam jednotlivých organizací v různých státech mě byl poskytnut vedoucím mé bakalářské práce. V anglickém jazyce odeslaném e-mailu jsem žádala především o zaslání informace nebo odkazu, kde se vyskytují informace o hodnotě dobrovolné práce v příslušné zemi.
Postupně jsem dostala celkem 10 odpovědí, ze kterých pouze 5 obsahovalo informaci, kterou jsem hledala. Z 35 rozeslaných e-mailů je to bohužel žalostně málo, ale svědčí to o novosti tohoto ukazatele a malému rozšíření. Na jedné webové stránce20, na níž mě odkázali ze Severního Irska, se mi však podařilo najít informace hned o osmi evropských státech – Francie, Belgie, Polsko, Rakousko, Irsko, Velká Británie, Španělsko a Portugalsko.
19 Znění tohoto e-mailu najdete v Příloze 2.
20 Zdroj: http://www.cev.be/facts&figures.htm#country
Jedná se o výsledky výzkumu ekonomické hodnoty dobrovolné práce v jednotlivých státech. Zkoumané roky se však v každé zemi liší. Je to dáno tím, že některé státy zkoumají tuto hodnotu už několik let, ne-li desetiletí (USA, Kanada), pro některé jde o zcela novou záležitost (ČR) a v jiných státech se touto hodnotou ještě ani nezabývají, nebo na ni zatím pracují (Portugalsko, státy východní Evropy).
V následujícím textu uvedu nejnovější zdroje, které se mi v dané zemi podařilo sehnat.
Tyto data jsou pouze informativní. Velmi těžko lze jednotlivé země mezi sebou porovnávat, protože se jedná o země s odlišnou ekonomickou úrovní, vývojem a přístupem k dobrovolnictví.
8.2. Zem ě
Požadované informace se mi podařilo zjistit v následujících zemích (země jsou uváděny v abecedním pořadí):
Belgie
Česká republika Estonsko
Francie Irsko
Jihoafrická republika Polsko
Portugalsko Rakousko Španělsko
Spojené státy americké (USA) Velká Británie.
8.2.1. Belgie
Podle výzkumu z roku 1999 zasvětí Belgičané dobrovolné práci v průměru 5 hodin týdně. Nejvíce hodin odpracují důchodci nad 65 let (10 hodin týdně), lidé ve věku 55-64 let (6,5 hodin/týden) a lidé mezi 45-54 let života (4,5 hod/týden). Do dobrovolnictví se zapájí 39
% obyvatelstva.
Podle sociálně-ekonomického centra belgické Univerzity v Liège dobrovolné aktivity tak představují více jak 160 000 pracovních míst na plný úvazek.
Ekonomickou váhu v Belgii se mi, bohužel, nepodařilo zjistit.
Belgické dobrovolnictví se zaměřuje na prospěch celé společnosti, např. poskytováním péče starým a handicapovaným lidem nebo zpřístupněním sportu co největšímu počtu mladých lidí.
8.2.2. Česká republika
V České republice bylo v roce 2004 podle posledního zjišťování 568 243 dobrovolníků, tedy něco přes 5 % veškerého obyvatelstva. Nejvíce se tu dobrovolníci věnují oblasti sociálních služeb (37 %), druhý největší podíl je zaznamenán ve sportu a rekreacích (17 %). Následuje oblast zdravotnictví a životního prostředí.21
Celková ekonomická hodnota není v ČR zjišťována centrálně. Český statistický úřad začal s oceňováním dobrovolné práce počínaje rokem 2005. Kromě ČSÚ se věnují i jiné subjekty. Jednotlivými metodami oceňování a jejich konkrétní hodnotou se budu věnovat v kapitolách č. 9 a č. 10.
8.2.3. Estonsko
Z Estonska jsem dostala odpověď, že na danou problematiku ještě nemají výsledky.
V současnosti jen pracují na strategii podporování a rozšiřování dobrovolnictví a jako součást toho soustřeďují pozornost také na ocenění dobrovolné práce. Sbírají proto ze zahraničí veškeré podklady na toto téma, aby se co nejdřív mohli dohodnout na metodě, která by jim danou cenu co nejreálněji vyčíslila. Zároveň doufají, že v příštím roce se jim podaří výsledky získat.
8.2.4. Francie
V roce 1996 věnovali ve Francii lidé dobrovolnictví v průměru 23 hodin do měsíce.
Muži věnovali této činnosti obecně více času než osoby ženského pohlaví. V posledních
21 Zdroj:http://www.agnes.cz/index.php?cmd=page&id=56
letech je možno sledovat trend, kde se sice zvyšuje počet dobrovolníků, klesá ale počet hodin, které měsíčně dobrovolnictví zasvěcují.
Podle France Bénévolat Association v roce 2002 představoval počet dobrovolně odpracovaných hodin přes 716 000 pracovních míst na plný úvazek. Počet dobrovolníků byl roven počtu 907 000 pracovních míst na plný úvazek.
Ekonomická váha neziskového sektoru v roce 1995 dosáhla 76 miliard eur. K této sumě se Francie dopracovala na základě výpočtu, který přestavuje roční sumu všech hodin odpracovaných pro dobrovolnický sektor, vydělenou celkovým počtem hodin, které ve Francii pracují normálně zaměstnaní lidé za týden, což je 35 hodin týdně.
Největší část dobrovolných pracovníků tvoří profesionálové. Mladiství stráví dobrovolnictvím v průměru 1-3 hodiny týdně, což podle francouzských statistik není uspokojivé. Příčinou toho je pravděpodobně nedostatek času a informací.
Mezi hlavní sociálně-ekonomické přínosy z dobrovolnictví se ve Francii řadí především:
podílení se na řešení sociálních a environmentálních problémů
vybudování společnosti, která bude více zaměřena na humanitární pomoc propagování celosvětové spolupráce.
8.2.5. Irsko
Podle výzkumu, který provedl National College of Ireland, se v Irsku v roce 2003 lidé věnovali dobrovolnictví v průměru 5-12 hodin měsíčně. Docházelo však k obrovským rozdílům mezi odpracovanými hodinami: někteří lidé poskytli měsíčně necelou hodinu svého času, jiní pracovali i 50 hodin. V Irsku se dobrovolnictví věnuje celkově až 58 % obyvatelstva.
Celkový počet času věnovaného dobrovolné práci byl v roce 2003 ekvivalentní 96 450 pracovním místům na plný úvazek.
Tyto lidské zdroje tak tvořily ekonomickou váhu neziskového sektoru představující 600 milionů eur.
Sociálně-ekonomické přínosy z dobrovolnictví jsou v Irsku především:
Přispívání k demokratické, pluralitní společnosti
Poskytování možností na rozvoj decentralizované instituční struktury
Podpora nových myšlenek pro zjednodušení sociálních problémů a zvýšení kvality života.
8.2.6. Jihoafrická republika
Podle studie, kterou na podnět Johns Hopkins University v USA vypracovali WITS Graduate School of Public and Development Management (P&DM) a Social Surveys, se v roce 1998 věnovalo dobrovolnictví v Jihoafrické republice 1,5 milionů lidí. Tento přínos byl roven 316 991 pracovním místem na plný úvazek.
Celková hodnota dobrovolné práce se tak vyšplhala na R 3,5 bilionů Randů, což v roce 1998 představovalo přibližně 4,4 miliard eur.
Dobrovolnictví v Jihoafrické republice sice tvořilo v roce 1998 páteř neziskových organizací, dobrovolnických center však bylo žalostně málo. Od té doby se ale situace změnila. Při ročním pobytu v Jihoafrické republice jsem se setkala s velkým množstvím studentů z celé západní Evropy, kteří dobrovolně pracovali většinou ve věznicích, nemocnicích a dětských domovech. Zvýšil se také počet dobrovolnických center, kde se více začínají angažovat i domácí obyvatelé.
8.2.7. Polsko
Podle výzkumu z roku 2004, který v Polsku vypracovalo sdružení KLON/JAWOR Association, čas, který Poláci věnují dobrovolné práci, nabírá na popularitě. Procento dobrovolníků pracujících dobrovolně více jak 151 hodin ročně se od roku 2001 zdvojnásobil, naopak se oproti roku 2003 snížilo procento lidí, kteří pracují 1-5 hodin ročně, a to o 12 %.
Na základě toho je odhadováno, že v roce 2004 strávili Poláci v průměru 50 hodin dobrovolnou prácí. Dobrovolnictví se věnuje přibližně 18 % celkové populace Polska.
Podle studie, kterou vypracovala americká Univerzita Johnse Hopkinse, přispívalo svou dobrovolnou prací 16 % Poláků v roce 1997. Toto procento odpovídá 20 473 zaměstnancům na plný úvazek, což představuje nárůst počtu pracovních míst na plný úvazek na 111 460, nebo 1,2 % z celkového počtu zaměstnanců.
Odhadovaná ekonomická hodnota dobrovolné práce v Polsku za rok 1997 dosahovala 114 milionů eur. K výpočtu se dopracovali tak, že vynásobili počet dobrovolných zaměstnanců průměrnou mzdou v příslušném odvětví.
8.2.8. Portugalsko
Národní úřad pro podporu dobrovolnictví v Portugalsku nedisponuje k ekonomické hodnotě dobrovolné ceny žádnými údaji. Příčinou toho je jen velmi mladá tradice této činnosti v zemi. Tyto data, ani jiné jim blízké, neposkytuje ani Národní statistický institut.
Podařilo se mi zjistit jen následující informace, které provedla Národní komise pro Mezinárodní rok dobrovolníků v roce 2001, a to: v té době v Portugalsku existovalo 2 366 neziskových organizací. Zapojeno do dobrovolnické činnosti bylo 50 000 osob, většina z nich v oblasti spojené s mládeží nebo hasiči.
8.2.9. Rakousko
Podle dat získaných rakouským Ministerstvem práce a sociálních věcí, dobrovolnictví se v roce 2005 věnovalo 33 % populace a strávili tím v průměru 20,3 hodin měsíčně. Ročně tak odpracovali až 545 milionů hodin. Nejvíce se dobrovolníci věnovali oblasti sportu, následováno péčí o staré a handicapované lidi a mimoškolskými aktivitami. Celkově byl tento počet ekvivalentní 261 883 pracovních míst na plný úvazek a představoval 8,19 % všech zaměstnaných osob.
Při průměrné hodinové mzdě 10 eur byla celková částka za rok 2005, kterou dobrovolníci vytvořili, odhadována na 5,45 miliard eur.
V zemi se nachází více jak 100 000 dobrovolnických sdružení. V posledních letech je v Rakousku sledován nový trend, kdy dobrovolnictví přestává mít altruistickou podstatu a Rakušané za tím vidí spíše zábavu. Proto došlo ke zvýšení dobrovolnické aktivity hlavně ve sportu či kultuře, naopak zájem o pomoc v sociální sféře nebo ochraně zvířat má klesající tendenci.
V této zemi můžeme zpozorovat i jiný zajímavý fakt, a to, že v průměru se dobrovolné práci věnují více muži (37 %), než ženy (30 %). Vzhledem k věku je nejaktivnější skupina mezi 30 a 50 rokem života, nejméně aktivní jsou mladí lidé mezi 16 a 29 rokem.
8.2.10. Španělsko
Podle různých studií se ve Španělsku věnují lidé dobrovolnictví průměrně 14-20 hodin měsíčně. Jiný průzkum zaměřující se jenom na dobrovolnictví v sociální sféře ukázal, že
průměrný počet odpracovaných hodin odpovídá 4,5 hodinám týdně. 6% z celkového počtu dobrovolníků pracuje na plný úvazek. Celkový podíl obyvatelstva účastnícím se na dobrovolnictví dosahovalo hodnotu 43 %.
Autor jednoho výzkumu, Ruiz Olabuenaga tvrdí, že v roce 2001 se množství odvedené dobrovolné práce rovnalo 253 599 pracovním místům na plný úvazek, což představovalo 2,19
% z celkového množství odvedené práce v zemi. Nejvíce se dobrovolníci věnovali sociálním záležitostem, sportu a kultuře, na třetím místě mělo zastoupení vzdělávání a výzkum.
Stejný autor přirovnal ekonomickou hodnotu dobrovolné práce k hrubému domácímu produktu Španělska. Dobrovolnictví tak tvoří 1.2 % z HDP v roce 2001, což činilo 4 000 milionů eur.
8.2.11. USA
Podle internetové stránky organizace Independent Sector22 se dobrovolnictví v USA věnuje až 44 % dospělého obyvatelstva, kteří průměrně věnují svou práci 7 hodin měsíčně. 83,9 milionů dobrovolníků tedy představuje přes 9 milionů pracovních míst na plný úvazek.
Hodnota tak dosahuje US$ 239 miliard. Independent Sector rovněž stanovuje hodinovou cenu dobrovolné práce, kterou uvedu v kapitole č. 9.
8.2.12. Velká Británie
Informace získané z Velké Británie jsou uvedeny zvlášť pro každou ze čtyř zemí – Anglie, Wales, Skotsko a Severní Irsko. V každé z nich byl proveden výzkum v jiném roce, nemám tedy podklady k tomu, abych tyto data ucelila pro celé Společenství.
8.2.12.1. Anglie23
V roce 1997 zasvětilo dobrovolné práci 22 milionů dobrovolníků. Věnovali se ji v průměru 4 hodiny týdně. V roce 1991 to byly jenom 2,7 hodiny.
22 Zdroj: http://www.independentsector.org/programs/research/volunteer_time.html
23 1997 National Survey of Volunteering, Institute for Volunteering Research.
Zdroj: http://www.cev.be/Documents/Facts%20and%20Figures%20UK%20updated.pdf
Ekonomická hodnota dobrovolné práce v roce 1997 se odhadovala na 59 miliard eur ročně.
8.2.12.2. Skotsko24
Téměř 8 milionů hodin měsíčně bylo poskytnuto ve Skotsku v roce 2000 a činí to 1,52 milionů dobrovolníků, což představuje až 38% veškeré skotské populace. Počet hodin tak vytváří hodnotu, která ročně přispívá skotské ekonomice sumou jedné miliardy eur
8.2.12.3. Wales25
48 % dospělého obyvatelstva ve Walesu v roce 2003 (1,12 milionů) vykonávalo dobrovolnickou činnost, věnujíc jí v průměru 8 hodin měsíčně. Přestavovalo to přibližně 115 milionů hodin ročně, které se cenily 1,6 miliardou eur. Tato suma představovala 3,6 % HDP Walesu.
Obrovskou tradici má ve Walesu dobrovolnictví mezi mladými lidmi (11-15 let).
Zapojuje se až 89 % všech žáků, ročně věnují kolem 17 hodin. Při počtu 165 600 žáků tak dostáváme až k 10 milionům hodin ročně.
8.2.12.4. Severní Irsko26
1,2 milionů dobrovolníků přispělo v roce 2001 přibližně 41,8 milionem hodin práce.
Roční ekonomická hodnota se tak odhaduje přinejmenším na 550 milionů eur.
8.3. Porovnání zemí
Jak jsem se výše již zmínila, kvůli časové nesrovnalosti je porovnávaní jednotlivých zemí velmi obtížné. Nebudu proto srovnávat, která země vytvořila dobrovolnou práci nejvyšší
24 Scottish Household Survey, 2000.
Zdroj: http://www.cev.be/Documents/Facts%20and%20Figures%20UK%20updated.pdf
25 National Assembly of Wales, 2003
Zdroj: http://www.cev.be/Documents/Facts%20and%20Figures%20UK%20updated.pdf
26 Northern Ireland Agenda for Volunteering, 2001.
Zdroj: http://www.cev.be/Documents/Facts%20and%20Figures%20UK%20updated.pdf
hodnotu. Některé údaje však mohou být porovnány, i když se jedná o rozlišné roky. Trend dobrovolnictví v zemích, které uvádím v tabulce, se už několik let nějak výrazně nemění, proto budu data srovnávat v daných letech.
Tabulka č. 1 Tabulka č. 2
V Tabulce č. 1 jsem srovnala země podle počtu odpracovaných hodin připadajících měsíčně na jednoho dobrovolníka a v Tabulce č. 2 potom země podle podílu obyvatelstva zapojujícího se do dobrovolnictví na celkové populaci země. Výsledky se v obou tabulkách značně liší. Jasným příkladem je Severní Irsko, kde jeden dobrovolník pracuje průměrně jenom 4 hodiny do měsíce, do této činnosti se ale zapojuje neuvěřitelných 70 % severoirské populace!
Naopak v Rakousku a Francii se do této činnosti zapájí přibližně jenom třetina obyvatelstva, která se ale dobrovolnictví věnuje průměrně mnohem více (20,3 a 23 hodin měsíčně.)
Podíl dobrovolníků na celkové populaci dosahuje obzvláště nízké procento v ČR a JAR. Věřím ale, že se v následujících letech tento podíl zvýší, protože si lidé začínají čím dále tím více uvědomovat potřebu pomoci těm, kteří to nejvíce potřebují.
Podíl dobrovolnictví na celkovém HDP ve vybraných zemích je přehledně uvedeno v následující Tabulce č. 3. Jelikož mám k dispozici jenom uvedené roky, které se od sebe liší,
pořadí země
počet odpracovaných
hodin/měsíc
1. Francie 23
2. Rakousko 20,3 3. Španělsko 14-20
4. Irsko 5-12
5. JAR 9
6. Wales 8
7. USA 7
8. Belgie 5
Skotsko 5
9. ČR 4,5
10. Polsko 4
Anglie 4
11. Sev. Irsko 3
pořadí země % populace 1. Sev. Irsko 70%
2. Irsko 58%
3. Wales 48%
4. USA 44%
Anglie 44%
5. Španělsko 43%
6. Belgie 39%
7. Skotsko 38%
8. Rakousko 33%
9. Francie 29%
10. Polsko 18%
11. ČR 5%
12. JAR 3%
uvádím HDP za uvedený rok. Opět předpokládám, že podíl na HDP se nějak významně nemění. Na tomto předpokladu pak lze data vyhodnotit.
Tabulka č. 3
země rok ek.váha
(mil €)
HDP*
(mil €)
podíl na HDP v %
Francie 2002 76 000 1 400 000 5,43
Irsko 2003 600 134 780 0,45
JAR 1998 4 400 90 000 4,89
Polsko 1997 114 195 206 0,06
Rakousko 2005 5 450 245 100 2,22
Španělsko 2001 4 000 654 000 0,61
USA 2005 182 000 9 522 000 1,91
VB: Anglie 1997 59 000 1 340 000 4,40
Skotsko 2000 1 000 98 000 1,02
Wales 2003 1 600 35 000 4,57
Sev. Irsko 2001 550 23 000 2,39
* HDP v uvedeném roce27
Nejvyšší a nejnižší podíl dobrovolnictví na HDP je v tabulce zvýrazněn. Nejvyšší hodnotu tak dosahuje Francie (5,43 %) a naopak nejnižší Polsko (0,06 %). Za povšimnutí stojí 4,89 % podíl v Jihoafrické republice. Jde o poměrně vysoké procento, odrážející hlavně pomoc lidem postižených AIDS a sirotkům.
9. Metody oce ň ování dobrovolné práce
Potřebu znát hodnotu dobrovolnické práce potvrzují i zahraniční organizace, které se o podobnou skutečnost snaží již několik let. Průkopníkem je země, která problematice dobrovolnictví věnuje velkou pozornost – Kanada. Ekonomická hodnota se tam pravidelně zjišťuje od konce 70. let. Od roku 1980 se nepřetržitě stanovuje také ve Spojených státech amerických. V Česku se tato cena začíná prosazovat až v druhé polovině devadesátých let.
27 Zdroj: http://www.businessinfo.cz/cz/rubrika/teritorialni-informace-zeme/1000540/
Nejsprávněji by bylo oceňovat dobrovolnou práci tržní cenou, tj. ocenění běžné práce. Ale v tomhle sektoru to není možné hlavně z následujících důvodů:
některé práce se na trhu vůbec nevyskytují
tím že neprochází cena trhem a evidencí, tak je možná záměrná chyba
pro zjišťování je jednodušší mít jednu průměrnou cenu, která je pro všechny práce stejná.
Teoreticky mohou metody vycházet ze dvou úhlů – člověk (na hlavu) a práce (na práci). Je to princip újmy, kterou člověk utrpí tím, že nepracuje jinde. Na hlavu to znamená, že je to utrpěná újma každého člověka - dobrovolníka, kdyby pracoval za peníze; na práci to znamená újma, kdyby dělal tu samou práci jinde (za mzdu). Z mnoha důvodů se u nás i ve světě dává přednost metodám oceňování, které jsou vztaženy na práci
Metod na oceňování dobrovolné práce je ve světě několik. Jen v České republice se můžeme setkat s pěti (viz dále). Některé z nich zůstaly jenom na teoretické úrovni, jiné splnily i svůj praktický účel. Podařilo se mi zjistit, jakou metodou je stanovena hodnota v Kanadě, v USA a všechny metody, které se vyskytly v Česku.
9.1. Kanada
Oddělení Voluntary Action Directorate kanadské instituce Canadian Heritage vydalo příručku28 se snadným postupem stanovení hodnoty dobrovolné práce ve finančním vyjádření.
Cílem však je především vyjádření celkového ekonomického přínosu všech dobrovolníků vykonávající práci pro určitou organizaci v daném období. Vychází nejprve z počtu odpracovaných pracovních dní v roce. Dělením průměrného počtu pracovních dní v daném regionu se získává „člověko-rok“, jemuž se posléze určí průměrná mzda navýšená o nepřiznanou dovolenou, státní svátky a další sociální výhody, které dobrovolník nečerpá.
Hodnoty z roku 2002 vycházejí na zhruba 22,18 CAD/hod. (431,40 Kč).
28 Ross, 1994
9.2. Spojené státy americké
V USA stanovuje hodnotu dobrovolnické práce organizace Independent Sector již od roku 1980. Metodika výpočtu této hodnoty je rovněž poměrně jednoduchá. Hodnota dobrovolnické práce je založena na průměrných hodinových výdělcích výrobních nezemědělských pracovníků vyjma kontrolních a dozorčích orgánů a tento ukazatel je navýšen o 12 %, které zahrnují sociální výhody (dovolená, svátky apod.)29 Jak ukazuje tabulka (viz níže), nejaktuálnější hodnota je k dispozici za rok 2005 ve výši 18,04 USD za hodinu (432 Kč).30
Pro porovnání s Kanadou v roce 2002 se budu řídit kursy amerického i kanadského dolaru k 1.7.2002 podle záznamůČeské národní banky31. Přepočtem 22,18 kanadských dolarů na dolary americké získáme hodnotu $13,90 USD. Hodnota hodinové dobrovolné práce v USA v roce 2002 činila $16,74. Z tohoto výpočtu vidíme, že v USA táto hodnota byla téměř o $3 vyšší než v Kanadě.
Tabulka č. 4
Hodnota dobrovolnické práce na území USA v letech 1980 - 2005 v USD
1980 $7,46 1990 $11,41 2000 $15,68
1981 $8,12 1991 $11,76 2001 $16,27
1982 $8,60 1992 $12,05 2002 $16,74
1983 $8,98 1993 $12,35 2003 $17,19
1984 $9,32 1994 $12,68 2004 $17,55
1985 $9,60 1995 $13,05 2005 $18,04
1986 $9,81 1996 $13,47
1987 $10,06 1997 $13,99
1988 $10,39 1998 $14,56
1989 $10,82 1999 $15,09
Zdroj: Independent Sector, Washington, D.C.
Pozn.: Ve světe se objevuje ještě jeden alternativní způsob peněžního ocenění dobrovolné práce, který vychází ze ztráty, kterou dobrovolník utrpěl tím, že neprodával svoji
29 Zdroj: http://www.independentsector.org/programs/research/volunteer_time.html
30 Dle kurzu USD v roce 2005. Zdroj: http://www2.czso.cz/csu/edicniplan.nsf/t/3D0049470A/$File/U2005.pdf
31 Zdroj: Česká národní banka:
http://www.cnb.cz/cz/financni_trhy/devizovy_trh/kurzy_devizoveho_trhu/denni_kurz.jsp
