Hlavní práce3406_xvitl08.pdf, 393.4 kB Stáhnout

(1)

VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE

FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAH Ů

BAKALÁ Ř SKÁ PRÁCE

2006 Lucie Vítková

(2)

VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE Fakulta mezinárodních vztah ů

Obor: Mezinárodní obchod

Postavení Japonska ve sv ě tovém obchodu

Bakalá ř ská práce Vypracovala: Lucie Vítková

Vedoucí bakalá ř ské práce: Ing. Zuzana Stuchlíková

(3)

Pod ě kování

Za cenné připomínky, rady a motivaci děkuji vedoucí mé práce Ing. Zuzaně Stuchlíkové.

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma „Postavení Japonska ve světovém obchodu“ vypracovala samostatně. Veškerou použitou literaturu a podkladové materiály uvádím v přiloženém seznamu literatury.

V Praze dne ………..….. ………..

Lucie Vítková

(4)

Obsah

Obsah ... 4

Úvod... 5

Seznam zkratek ... 6

Seznam tabulek ... 7

Seznam grafů... 7

1 Zahraniční obchod Japonska ... 8

1.1 Postavení Japonska v mezinárodním obchodě... 8

1.2 Vývoj zahraničního obchodu Japonska v období 2000 - 2005... 10

1.3 Teritoriální struktura japonského zahraničního obchodu zbožím ... 13

1.4 Komoditní struktura japonského obchodu zbožím ... 16

1.5 Japonský zahraniční obchod službami ... 17

2 Zahraničně obchodní politika Japonska ... 19

2.1 Smluvní zahraničně obchodní politika Japonska ... 19

2.1.1 Multilaterální zahraničně obchodní politika Japonska... 20

2.1.2 Bilaterální zahraničně obchodní politika Japonska ... 25

2.1.3 Obecné trendy v regionální ekonomické integraci v Asii... 28

2.1.4 Nepreferenční obchodní dohody Japonska ... 31

2.2 Zahraničně obchodní politika Japonska dle sektorů... 36

3 Vztahy Japonska a České republiky ... 40

3.1 Bilance vzájemné obchodní výměny za období 2001 - 2005 ... 40

3.2 Přímé japonské investice v ČR ... 42

Závěr... 45

Použité zdroje ... 46

Seznam příloh ... 49

Přílohy... 49

(5)

Úvod

Po dlouhém období hospodářského růstu po 2. světové válce se Japonsko dostalo do pozice regionální velmoci východní Asie a stalo se světovým hospodářským centrem. V 90. letech 20. století však zaznamenalo japonské hospodářství dlouhou stagnaci. Změnila tato postavení Japonska ve světovém obchodu? Na pozici země ve světovém obchodu lze nahlížet z více pohledů. Jaké je současné postavení Japonska ve světovém obchodu z hlediska podílů na exportu a importu zboží a služeb? Jak se vyvíjí běžný účet platební bilance Japonska? Které země se nejvíce podílí na dovozu do Japonska a které jsou naopak cílem velké části japonského vývozu? Odpovědi na tyto a další otázky se budu snažit poskytnout v mé práci.

Chtěla bych se také zaměřit na zahraniční obchod Japonska z teritoriálního hlediska.

Za pozornost jistě stojí i změna v obchodní politice Japonska, která byla tradičně ochranářská a beze snah o regionální spolupráci. Jaká je jeho zahraničně obchodní politika dnes, zejména pak politika smluvní? Na které oblasti se zaměřuje? Jaký typ integrace Japonsko preferuje? A jaké je jeho postavení v Asii?

I tyto otázky se stanou předmětem mého zájmu. Dále se v mé bakalářské práci budu zabývat i současnou a budoucí možná spolupráce České republiky a Japonska.

Má práce je psána v duchu střední roviny abstrakce. Přičemž se zaměřuji na popis hlavních makroekonomických veličin a stávajících obchodních vztahů Japonska s jeho partnery.

Téma této práce je dosti široké, jak jsem již předestřela. Nemám ambice poskytnout veškeré informace k tomuto téměř nevyčerpatelnému tématu. Existují různé cesty výběru témat pro bakalářské práce. Já jsem si zvolila poměrně široké téma

„Postavení Japonska ve světovém obchodu“, spíše náhodnou, ale za tu náhodu jsem vděčná. Díky této šířce jsem si při získávání potřebných informací výrazně prohloubila vědomosti i o oblasti východní Asie a postavení dalších dvou hospodářských center ve světovém obchodu. Omezenost českých zdrojů s aktuálními daty mne přinutila pátrat po potřebných informacích na anglických internetových stránkách organizací spojených s japonským obchodem a obchodem vůbec.

(6)

Seznam zkratek

AFTA = Asijská zónu volného obchodu (Asian Free Trade Area)

APEC = Asijsko – tichomořská hospodářská spolupráce (Asia Pacific Economic Integration )

ASEAN + 3 (= ASEAN + Čína, Japonsko a Jižní Korea)

ASEAN = Sdružení národů jihovýchodní Asie (Association of Southeast Asian Nations)

ASEM = Setkání Asie a Evropy (Asia-Europe Meeting).

CER = bližší ekonomické vztahy (Closer Economic Realtions)

EAFTA = Východoasijská zóna volného obchodu (East Asia Free Trade Area) EFTA = Evropské sdružení volného obchodu (European Free Trade Association) EPA = dohoda o ekonomickém partnerství ( Economic Partnership Agreement) EU = Evropská unie

FDI = přímé zahraniční investice (foreign direct investment)

FTA = zóna volného obchodu (Free Trade Area)/ dohoda o volném obchodu (Free Trade Agreement)

FTAA = Zóna volného obchodu Ameriky (Free Trade Area of the Americas)

GATT/ WTO = Všeobecná dohoda o clech a obchodu/ Světová obchodní organizace (The General Agreement on Tariffs and Trade / World Trade Organisation)

GSP = Všeobecný systém preferencí(Generalized System of Preferences)

JACEP = Těsnější spolupráce Japonsko – ASEAN (Japan-ASEAN Closer Economic Partnership)

JPY = japonský jen

LCDs = nejméně rozvinuté země (Least Developed Countries) MERCOSUR = Společný trh Jihu (Mercado Común del Sur )

MEZI = japonské ministerstvo hospodářství, obchodu a průmyslu (Ministry of Economy, Trade and Industry)

MFN (clause) = doložka nejvyšších výhod (Most Favourite Nation clause) MOFA =japonské ministerstvo zahraničních věcí (Ministry of foreign affairs)

NAFTA = Severoamerická zóna volného obchodu (North American Free Trade Agreement)

NIE = nově industrializované ekonomiky

ODA = oficiální rozvojová pomoc (Official Developement asistance)

(7)

OPEC = Organizace zemí vyvážejících ropu (Organization of the Petroleum Exporting Countries)

P5 FTA = Zóna volného obchodu tichomořské pětky: Austrálie, Chile, Nový Zéland, Singapur a USA (= Pacific five FTA)

TEF = obchodní a ekonomický rámec (Trade and Economic Framework ) TPF = celková produktivita (total factor productivity)

USD = americký dolar

WTO = Světová obchodní organizace (World Trade Organization)

Seznam tabulek

Tabulka 1: Největší světový exportéři a importéři zboží (údaje za rok 2004

v miliardách USD a v procentech)... 9

Tabulka 2: Největší světový exportéři a importéři komerčních služeb... 9

Tabulka 3: Průměrný růst světového exportu zboží vybraných ekonomik (v %) ... 11

Tabulka 4: Průměrný růst světového importu zboží vybraných ekonomik (v %) ... 11

Tabulka 5: Vývoj zahraničního obchodu Japonska v letech 2000-2005... 11

Tabulka 6: Bilance běžného účtu platební bilance vybraných ekonomik (2000-2004) v mld. USD... 12

Tabulka 7: Dynamika HDP hospodářských center (pro léta 1999 až 2005, procentní změna oproti předchozímu roku) ... 12

Tabulka 8: Teritoriální struktura zahraničního obchodu zbožím Japonska v r. 2005. 13 Tabulka 9 : Největší světový vývozci/ dovozci zemědělských produktů v roce 2004 (v mld. USD) ... 17

Tabulka 10 : Vývoj Obchodní bilance Číny a Japonska v období 1994 – 2004 (v mld. USD) ... 33

Tabulka 11: Vývoj obchodu ČR s Japonskem v letech 2001 – 2005... 41

Seznam graf ů

Graf 1: Hlavní vývozní oblasti Japonska (v roce 2004, v mld. USD) ... 14

Graf 2: Japonský dovoz zboží z USA a Číny (v milionech USD)... 15

Graf 3: Japonský vývoz zboží do USA a Číny (v milionech USD) ... 15

Graf 4: Počet japonských turistů (období 1984 – 2000, v milionech osob)... 18

Graf 5: Podíl jednotlivých zdrojů energie na spotřebě Japonska (2003, v %) ... 37

(8)

1 Zahrani č ní obchod Japonska

Pro japonský zahraniční obchod je již několik desetiletí charakteristický velký obchodní přebytek. V 50. letech a 1.polovině 60. let mělo Japonsko negativní platební bilanci, ale od roku 1965¹ Japonsko dosáhlo toho, že se japonský export stal hlavním pilířem rozvoje japonského hospodářství a motorem japonského

„hospodářského zázraku“. Díky uplatňování promyšlené průmyslové technologické politiky, aktivní proexportní politiky a investic do vysokého školství a výzkumu a vývoje dosáhlo konkurenceschopnosti svých výrobků na světových trzích.

Uplatňováním této exportně determinované strategie růstu dosáhlo Japonsko výrazného hospodářského růstu, který mu pomohl zvýšit jeho politickou moc stát se regionální velmocí a hospodářským centrem.

Japonsko má nedostatek přírodních zdrojů, a proto jeho zahraniční obchod tradičně charakterizuje dovoz průmyslových a energetických surovin pro užití ve zpracovatelském průmyslu a naopak vývoz výrobků zpracovatelského průmyslu s vysokou přidanou hodnotou. Řada důležitých japonských průmyslových odvětví je závislá na exportu (automobilový průmysl, elektrotechnický průmysl, všeobecné strojírenství).²

1.1 Postavení Japonska v mezinárodním obchod ě

Japonsko je jedním ze tří světových hospodářských center, je největším světovým věřitelem a hraje významnou roli ve světovém obchodu zbožím a službami, přesto že má jen 127,69 milionů obyvatel (což představuje 2,1 % světové populace v roce 2004).³

Japonsko zaujímá čtvrté (a ještě v roce 2003 to bylo třetí)⁴ místo ve světovém exportu zboží za Německem, USA a Čínou. Japonský podíl na hodnotě světového exportu dosahuje 6,3 %, v hodnotovém vyjádření 471,8 miliard amerických dolarů (USD)(údaj dle WTO = World Trade Organization pro rok 2003). Japonsko je 6.

1 Viz. Příloha tabulka č.12 ,zdroj: http://www.customs.go.jp/toukei/info/index_e.htm , podrobněji příloha tabulka č. 13, zroj: http://www.mof.go.jp/bpoffice/ebparea.htm.

2 Japonsko - Souhrnná teritoriální informace , ZÚ Tokio 2006, červen 2006.

3 Statistical Handbook of Japan 2005, http://www.stat.go.jp/English/data/handbook/.

4 World trade in 2003 — Overview, WTO,

http://www.wto.org/english/res_e/statis_e/its2004_e/its04_overview_e.pdf.

(9)

největším světovým dovozcem zboží, jeho podíl představuje 4,9 % hodnoty světového dovozu, což je 382,9 miliard USD (údaj dle WTO pro rok 2003). Největším dovozcem jsou USA, následuje Německo a Čína, viz tab. 1.⁵

Tabulka 1: Největší světový exportéři a importéři zboží (údaje za rok 2004 v miliardách USD a v procentech)

Exportéři Hodnota Podíl v % Importéři Hodnota Podíl v %

Německo 912,3 10,0 USA 1525,5 16,1

USA 818,8 8,9 Německo 716,9 7,6

Čína 593,3 6,5 Čína 561,2 5,9

Japonsko 565,8 6,2 Francie 465,5 4,9

Francie 448,7 4,9 Velká Británie 463,5 4,9

Holandsko 358,2 3,9 Japonsko 454,5 4,8

Zdroj: World trade in 2004 – Overview, WTO, s.20.

Pozn: údaje zahrnují vnitřní obchod EU.

Podobně významné postavení zaujímá Japonsko v zahraničním obchodu službami.⁶ Podíl Japonska na vývozu služeb roste. V roce 2003 bylo Japonsko na sedmém místě ve světovém exportu služeb (v hodnotě 70,6 miliard USD) ⁷a v roce 2004 už zaujímalo pátou pozici (94,9 miliard USD, viz tab. 2). Významná je jeho čtvrtá pozice ve světovém dovozu služeb. V oblasti služeb dosahuje Japonsko na rozdíl od obchodu zbožím deficitu (v roce 2003 to bylo 39,7 miliard USD a v roce 2004 30,1 miliard USD).⁸

Tabulka 2: Největší světový exportéři a importéři komerčních služeb (údaje za rok 2004 v miliardách USD a v procentech)

Exportéři Hodnota Podíl v % Importéři Hodnota Podíl v %

USA 318,3 15,0 USA 260,0 12,4

Velká Británie 171,8 8,1 Německo 193,0 9,2

Německo 133,9 6,3 Velká Británie 136,1 6,5

Francie 109,5 5,1 Japonsko 134,0 6,4

Japonsko 94,9 4,5 Francie 96,4 4,6

Španělsko 84,5 4,0 Itálie 80,6 3,8

Zdroj: World trade in 2004 – Overview , WTO, s. 21.

Pozn: údaje zahrnují vnitřní obchod EU.

5 World trade in 2004 – Overview, WTO,

http://www.wto.org/english/res_e/statis_e/its2005_e/its05_overview_e.pdf

6 Jde o tzv. komerční služby – definice dle WTO: služby nezahrnující vládní služby, komerční služby se dále dělí na, dopravu, cestovní ruch a další komerční služby (zahrnující např. komunikační služby, stavební služby, pojišťovací a finanční služby, počítačové a informační služby , honoráře a licenční poplatky aj.) – převzato z WTO Technical notes, WTO,

http://www.wto.org/english/res_e/statis_e/its2005_e/its05_technotes_e.pdf.

8 World trade in 2004 – Overview,WTO,

(10)

V rámci Asie je největším exportérem (90,5 miliard USD v roce 2004) i importérem (88,2 miliard USD v roce 2004) zboží Čína. Ještě v roce 2003 tuto první pozici v Asii zaujímalo Japonsko, to se v roce 2004 umístilo ale až za Čínou (s exportem v hodnotě 86,4 miliard USD a importem v hodnotě 75,7 miliard USD). Za Japonskem se umístil Hongkong a za ním Korejská republika.

Největším vývozcem i dovozcem komerčních služeb v Asii je nadále Japonsko (jeho podíl na světovém vývozu komerčních služeb byl v roce 2004 4,5 %. Druhým největším dovozcem a vývozcem je Čína se schodkem 9,5 miliard USD v roce 2004 (export měl hodnotu 62,1 miliard USD a import 71,6 miliard USD). Na třetím místě ve vývozu a dovozu komerčních služeb byl v Asii v roce 2004 Hongkong, který měl aktivní bilanci služeb s přebytkem 4 miliard USD. Další v pořadí byly Korejská republika (v roce 2004 se schodkem 9,6 miliard USD) a Indie s přibližně vyrovnanou bilancí služeb.⁹

Čína zatím ještě neohrožuje první pozici Japonska v oblasti služeb. Ale to se může brzy změnit. Japonsko postupně ztrácí svou výhodu v oblasti počítačových a informačních služeb, stejně jako výrobě informačních technologií. Tato oblast zažívá velký rozmach právě v Číně.

1.2 Vývoj zahrani č ního obchodu Japonska v období 2000 - 2005

Dynamika vývozu a dovozu zboží

Ze srovnáním procentního růstu exportu i importu největších světových ekonomik (viz tab. 3 a tab. 4) vidíme, že největšího růstu v letech 2002 až 2004 dosahovala Čína. Vysokého růstu exportu a importu dosahovala i v době celosvětového hospodářského útlumu na začátku třetího tisíciletí.

(11)

Tabulka 3: Průměrný růst světového exportu zboží vybraných ekonomik (v %)

2002 2003 2004

Svět 5 17 21

USA -5 5 13

EU25 7 19 19

Japonsko 3 13 20

Čína 22 35 35

Zdroj: International trade statistics 2005 III. Trade by region, s. 39, WTO, http://www.wto.org/english/res_e/statis_e/its2005_e/its05_byregion_e.pdf.

Tabulka 4: Průměrný růst světového importu zboží vybraných ekonomik (v %)

2002 2003 2004

Svět 4 17 21

USA 2 9 17

EU25 5 20 20

Japonsko -3 14 19

Čína 21 40 36

Zdroj: International trade statistics 2005 III. Trade by region, s. 39, WTO, http://www.wto.org/english/res_e/statis_e/its2005_e/its05_byregion_e.pdf.

Japonsko zažívá od roku 2003 oživení hospodářství (viz tab. 7). Přebytek typický pro japonský zahraniční obchod byl vykazován však i v posledních 5 letech, konkétní hodnoty obchodní bilance ukazuje tabulka č. 5. Tento přebytek dokazuje konkurenceschopnost japonského vývozu, kterou si Japonsko stále udržuje zejména technologickým rozvojem a rychlými inovacemi produktů.¹⁰

Tabulka 5: Vývoj zahraničního obchodu Japonska v letech 2000-2005

Vývoz Dovoz Bilance

Rok

hodnot a v mld.

USD

hodnota v mld.

JPY

index (JPY,

%)

hodnota v mld.

USD

hodnota v mld.

JPY

index (JPY, %)

hodno ta v mld.

USD

hodnota v mld.

JPY

index (JPY,

%) 2000 479,3 51 654 108,6 379,8 40 938 116,1 99,4 10 716 87,3 2001 402,9 48 979 94,8 348,9 42 416 103,6 54,0 6 563 61,2 2002 416,4 52 109 106,4 337,4 42 228 99,6 79,0 9 881 150,6 2003 470,5 54 548 104,7 382,6 44 362 105,1 87,9 10 186 103,1 2004 566,3 61 182 112,2 455,3 49 177 110,8 111,0 12 004 117,8 2005* 195,1 21 100 106,9 163,3 17 660 113,0 31,8 3 439 80,3 Zdroj: Japonsko - Souhrnná teritoriální informace za rok 2004 a první polovinu roku 2005. ZÚ Tokio, červen 2005, s. 50.

Pozn.: „index JPY“ představuje meziroční procentní nárůst hodnoty obchodu v JPY (jen) )*rok 2005 se týká období leden – duben a index se vztahuje ke stejnému období loňského roku

10 Japonsko - Souhrnná teritoriální informace, ZÚ Tokio 2006, červen 2006.

(12)

Srovnání vývoje běžného účtu platební bilance

Japonsko má dlouhodobě velmi aktivní saldo obchodní bilance, a dokonce nejvyšší saldo běžného účtu platební bilance na světě, což způsobuje mimojiné tlaky na zhodnocení japonského jenu (JPY). Evropská unie dosahuje z dlouhodobého hlediska vyrované obchodní bilance a USA mají naopak obchodní bilanci dlouhodobě zápornou, podobný je i vývoj celého běžného účtu (viz tab. 6). USA mají největší schodek běžného účtu platební bilance na světě, Japonsko je v opačné pozici.

Tabulka 6: Bilance běžného účtu platební bilance vybraných ekonomik (2000-2004) v mld. USD

Země 2000 2001 2002 2003 2004

Japonsko 119,6 87,8 112,6 136,2 171,8

Německo -25,7 1,6 43,1 51,8 96,4

Čína 20,5 17,4 35,4 45,9 70,0

Rusko 44,6 33,4 30,9 35,4 59,6

USA -413,5 -385,7 -473,9 -530,7 -665,9

Španělsko -19,4 -16,4 -15,9 -23,6 -49,2

Velká Británie -36,5 -32,2 -26,4 -30,6 -47,0

Austrálie -15,3 -8,3 -16,6 -30,2 -39,4

Zdroj: Trade and Developement Report, 2005, UNCTAD, http://www.unctad.org/en/docs/tdr2005_en.pdf, kap. C.

Srovnání vývoje HDP hospodářských center v období 1999 – 2005

Nejvyšší dynamiku HDP v období 1999 až 2005 vykazovaly USA. Japonsko vykazuje od roku 2003 vyšší růst HDP než EU (viz tab. 7).

Tabulka 7: Dynamika HDP hospodářských center (pro léta 1999 až 2005, procentní změna oproti předchozímu roku)

1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005

Japonsko 0,1 2,8 0,4 -0,3 1,4 2,6 1,8

USA 4,1 3,8 0,3 2,4 3,0 4,4 3,5

EU 2,9 3,6 1,7 1,1 0,9 2,1 1,5

Zdroj: International trade statistics 2005, WTO,

http://www.wto.org/english/res_e/statis_e/its2005_e/its05_general_overview_e.pdf . Pozn. EU reprezentuje EU15

Pokud jde o absolutní hodnoty HDP jsou pro USA (10,99 bilionů USD v roce 2003) a EU 15 (11,0 bilionů USD v roce 2003) vyrované. Japonsko vyprodukovalo HDP ve výši 4,3 bilionů USD ( v roce 2003).¹¹

11 Diplomatic Bluebook 2004, Japan , Mofa, 2004, dostupné z http://www.mofa.go.jp/policy/other/bluebook/2005/ch2-d.pdf .

(13)

1.3 Teritoriální struktura japonského zahrani č ního obchodu zbožím

Regionálně je pro japonský zahraniční obchod nejvýznamnější oblastí Asie s celkovým podílem na dovozu i vývozu Japonska přesahujícím 40 % (v roce 2005).

Na japonském vývozu do asijských států se nejvíce podílejí trhy čtyř tzv. „nově industrializovaných ekonomik“ (NIE), což jsou Jižní Korea, Tchajwan, Hongkong a Singapur (viz tab 8). Japonsko si se zeměmi NIE stále udržuje aktivní obchodní bilanci.¹²

Tabulka 8: Teritoriální struktura zahraničního obchodu zbožím Japonska v r. 2005

Vývoz Dovoz Bilance

Region Hodnota bil. JPY

index

%

podíl

%

Hodnota bil.

JPY

index

%

podíl

%

Hodnota bil.

JPY

Čína 8,8 110,6 7,3 12,0 117,8 20,0 -3,2

Jižní Korea 5,1 107,5 7,8 2,7 113,0 4,7 2,4

Tchajwan 4,8 107,0 7,0 2,0 111,0 3,0 2,8

Hong Kong 4,0 103,0 6,0 0,2 99,1 0,3 3,8

ASEAN 8,3 105,2 12,7 8,0 109,5 14,0 0,3

USA 14,9 107,8 22,5 7,1 104,5 12,4 7,8

EU 9,7 102,0 14,7 6,5 104,2 11,4 3,2

Německo 2,1 100,7 3,0 2,0 102,4 3,6 0,1

V. Británie 1,6 103,9 3,0 0,7 102,1 1,3 0,9

Francie 0,9 98,5 1,0 0,9 102,4 1,6 0,0

Ostatní 10,0 172,4 15,2 16,7 165,3 29,4 -6,7

Celkem svět 65,6 107,4 100,0 56,8 115,4 100,0 8,8 Zdroj: Japonsko - Souhrnná teritoriální informace , ZÚ Tokio 2006, červen 2006.

Pozn.:„index“ představuje meziroční procentní nárůst hodnoty

„podíl“ je procentním podílem hodnoty daného regionu na celkové hodnotě pro svět

Na druhém místě v důležitosti pro japonskou ekonomiku je obchod s USA, se kterými udržuje Japonsko dlouhodobě vysoký obchodní přebytek. USA představují dlouhodobě hlavní japonské odbytiště (viz graf 3). USA byly dlouhou dobu největším obchodním partnerem Japonska, až v v roce 2004 byly poprvé v historii posunuty na druhé místo. Největším obchodním partnerem (co do objemu obchodu) se v roce 2004 stala Čína, zahrneme-li do obchodu i Hongkong. Větší část zboží exportovaná do Hongkongu totiž končí v samotné Číně. Čína je nově hlavním japonským importérem (viz graf 2).

Třetím největším obchodním partnerem Japonska je EU 15 s podílem 14,7 % ( v roce 2004) na japonském obchodu. Dovoz z evropské pantáctky mírně stoupl

(14)

(o 3,5 %), zatímco vývoz mírně klesl (o 0,3 %) oproti roku 2003. V rámci EU jsou pro Japonsko nejvýznamnějšími obchodními partnery Německo (s podílem 2,1 % na vývozu a 2,0% podílem na dovozu), Velká Británie a Francie (viz tab. 8).

Graf 1: Hlavní vývozní oblasti Japonska (v roce 2004, v mld. USD) Vývoz z Japonska

v roce 2004

0 5 10 15 20 25 30 35 40 45

Čína Taiwan ASEAN EU

mld.USD 2004

Zdroj: Japonsko Souhrnná teritoriální informace za rok 2004 a první polovinu roku 2005, ZÚ Tokio, 2005.

Pozn: EU představuje 15 států.

Dovoz energetických surovin ze zemí Organizace zemí vyvážejících ropu (Organization of the Petroleum Exporting Countries = OPEC) způsobuje, že na japonském dovozu se tyto země podílí 14,9 %, zatímco na vývozu jen 2,4 %.

Obchodní deficit plynoucí z této disproporce je značný. Vlivem zvyšujících se cen ropy se obchodní bilance Japonska se zeměmi OPEC ještě zhoršuje. Dovoz surovin se projevuje na obchodní bilanci i u dalších zemí jako např. Indonésie nebo Austrálie.¹³

(15)

Graf 2: Japonský dovoz zboží z USA a Číny (v milionech USD)

Zdroj: 2003 Jetro White Paper on International Trade and Foreign Direct Investment (Summary).

Graf 3: Japonský vývoz zboží do USA a Číny (v milionech USD)

Zdroj: 2003 Jetro White Paper on International Trade and Foreign Direct Investment (Summary).

(16)

1.4 Komoditní struktura japonského obchodu zbožím

¹⁴

Komoditní struktura vývozu zboží

Komoditní struktura japonského vývozu se v posledních desetiletích silně měnila.

V 60. letech byl hlavním vývozním artiklem textil a textilní zboží (30 % celkového vývozu), následovaný strojním zařízením (25 %).

V roce 2005 byly hlavními vývozními položkami osobní automobily a jejich části (21,3 %), strojírenská technika obecně (20,6 %) a elektrotechnické zboží (20 %).

Textilie a textilní výrobky se dnes podílejí na exportu jen velmi málo (1,4 %), viz příloha tab. 14.

Komoditní struktura dovozu zboží

Vzhledem k tomu, že Japonsko nemá vlastní energetické zdroje (vyjma vodních, větrných, geotermálních a solárních elektráren), největší položku v japonském dovozu tvoří už tradičně minerální paliva (21,4 % v roce 2005). Dovoz této komodity se v meziročním srovnání zvýšil dokonce o 14,3 %.

Dovozy průmyslové elektrotechniky a strojírenské techniky, které mají relativně velký podíl na celkovém japonském dovozu (11,8 % a 10,7 %), byly v roce 2005 o 4,3 %, resp. 9,4 % vyšší než v roce 2004, viz příloha tab. 15.

Významnou položkou v japonském dovozu jsou potraviny (cca 11 %), jejichž dovoz v roce 2005 dosáhl hodnoty 5,4 bilionu JPY. Lze očekávat, že objem dovozu potravin i jejich podíl na celkovém dovozu bude dlouhodobě stabilní s mírnou růstovou tendencí. Mezi hlavní důvody vysokého podílu potravin na japonském dovozu patří skutečnosti, že Japonsko má velkou koncetraci obyvatelstva, není potravinově soběstačné a ceny domácích zemědělských produktů nejsou z celosvětového hlediska konkurenceschopné.

Japonsko patří mezi významné dovozce zemědělských produktů. Je jejich třetím největším světovým dovozcem za EU 25 a USA (viz tab. 9).

(17)

Tabulka 9 : Největší světový vývozci/ dovozci zemědělských produktů v roce 2004 (v mld. USD)

Exportéři 2004 Importéři 2004

EU 25 * 344,52 EU 25 * 373,76

USA 79,57 USA 88,11

Kanada 40,10 Japonsko 65,43

Brazílie 30,85 Čína 42,28

Čína 24,12 Kanada 19,37

Zdroj: WTO International trade statistics 2005, Trade by sector, WTO s. 116 http://www.wto.org/english/res_e/statis_e/its2005_e/its05_bysector_e.pdf.

)* Pozn: zahrnuje vnitřní obchod EU.

Největším dovozcem zemědělských produktů do Japonska jsou USA, v roce 2004 činil jejich podíl na celkovém japonském dovozu 24,5 % . Pozici druhého největšího dovozce zemědělských produktů do Japonska zaujímá Čína s 13,0% podílem na dovozu, následuje EU 25 s 11,4 %, Austrálie 8,2 %.¹⁵

1.5 Japonský zahrani č ní obchod službami

Sektor služeb zůstává v Japonsku největším přispěvatelem na HDP a zaměstnanosti. V roce 2002 představoval 71,7% HPD a měl podíl 69,4% na zaměstnanosti.¹⁶

Také zahraniční obchod s komerčními službami je pro Japonsko stále důležitější.

Komerčními službami se dle definice WTO rozumí služby nezahrnující vládní služby.

Komerční služby se dále dělí dle této definice na dopravu, cestovní ruch a další komerční služby (zahrnující např. komunikační služby, stavební služby, pojišťovací a finanční služby, počítačové a informační služby , honoráře a licenční poplatky aj.).¹⁷ Podíl telekomunikačních služeb na japonském HDP byl v roce 2002 1,6 %. Export telekomunikačních služeb dosáhl 93 miliard JPY (došlo k nárůstu z 87 miliard v roce 2001). Vývoz telekomunikačních služeb měl hodnotu 115 miliard JPY v roce 2002 (došlo k poklesu o 15 miliard JPY oproti předchozímu roku).

Export finančních služeb dosáhl v roce 2003 403 miliard a import finančních služeb dosáhl hodnoty 252 miliard JPY v tomtéž roce. Bilance finančních služeb tedy byla výrazně aktivní.

15 WTO International trade statistics 2005, Trade by sector, s. 115 http://www.wto.org/english/res_e/statis_e/its2005_e/its05_bysector_e.pdf.

16 Trade policies by sector, dostupné z www.wto.org.

17 WTO Technical notes : http://www.wto.org/english/res_e/statis_e/its2005_e/its05_technotes_e.pdf , s. 254.

(18)

Z oblasti přepravy má Japonsko významnou pozici v letecké přepravě. Vývoz leteckých služeb dosáhl v roce 2002 0,98 bilionů JPY a dovoz 1,4 bilionů JPY. V roce 2002 japonské aerolinky dopravily 37,1 % do Japonska směřujících mezinárodních pasažérů a 42,7 % leteckého nákladu (z hlediska počtu tun).¹⁸

Graf 4: Počet japonských turistů (období 1984 – 2000, v milionech osob)

Zdroj: http://www.japaneselifestyle.com.au/business/japanese_tourism_stats.htm

Japonské obyvatelstvo tradičně jezdí často do zahraničí na dovolené. Dochází neustále k nárůstu počtu japonských turistů cestujících do zahraničí. Naopak málo je rozvinutý tuzemský cestovní ruch. Počet cizinců přijíždějících do Japonska je také nepoměrně menší než počet vyjíždějících Japonců. Hlavním důvodem jsou relativně vysoké životní náklady v japonských městech. K jistému celkem krátkodobému poklesu v počtu vyjíždějících japonských turistů a nárůstu domácích turistů došlo v souvislosti s 11. zářím 2001.¹⁹

V oblasti přijíždějících turistů má Japonsko značné rezervy, proto jedním z cílů programu vlády premiéra Junichiro Koizumiho je zdvojnásobit počet zahraničních turistů přijíždějících do Japonska. ²⁰

18 Trade policy review, report by Japan, WTO, dostupné z www.wto.org.

19http://www.japaneselifestyle.com.au/business/japanese_tourism_stats.htm [duben 2006].

(19)

2 Zahrani č n ě obchodní politika Japonska

Zahraničně obchodní politika je charakterizována jako souhrn aktivit státu (vlády), kterými cílevědomě působí na zahraniční obchod své země. Přičemž zahraniční obchod státu lze charakterizovat jako pohyb zboží či služby z území jednoho státu na území jiného státu či dalších států.

Rozlišujeme dvě základní skupiny obchodně-politických opatření a politik spočívajících v uplatňování těchto opatření: autonomní a smluvní. Autonomní obchodní politika se neopírá o mezinárodní smlouvu, ale o jednostranná rozhodnutí jednoho státu. Smluvní obchodní politika má základ v mezinárodní smlouvách, kterými je daná země vázána. Tyto určují obchodně politický režim mezi smluvními stranami a také vymezují opatření, která může daný stát přijmout. ²¹

V současnosti, kdy je většina zemí členy WTO, mají zahraničně obchodní politiky většiny zemí smluvní základ. Proto (a také vzhledem k omezenému prostoru) se i tato práce zaměřuje především na smluvní zahraničně obchodní politiku Japonska.

2.1 Smluvní zahrani č n ě obchodní politika Japonska

Použití smluvních prostředků obchodní politiky se opírá o mezinárodní smlouvy bilaterálního nebo multilaterálního charakteru. V současnosti ve světě převažuje mnohostranná obchodní politika. Za mnohostrannou obchodní politiku jsou považovány ty aktivity států, které se realizují v rámci pravidel světového obchodu, který je vytvářen uvnitř organizovaného mezinárodního společenství států, které určuje základní normy mezinárodního práva s univerzální, pro každý členský stát zavazující povahou.²²

21 KALÍNSKÁ E., PETŘÍČEK V.: a kol Mezinárodní obchod I, ,VŠE Praha 2003, s.53.

22 KALÍNSKÁ E., PETŘÍČEK V.: a kol Mezinárodní obchod I, ,VŠE Praha 2003, s.57.

(20)

Japonsko bylo dlouho poměrně uzavřenou ekonomikou. Japonský ekonomický vzestup byl podmíněn prosazovanou exportně determinovanou strategií růstu, která spočívala v omezování dovozu a podpoře vývozu. V polovině 80. let 20. století se začala exportně determinovaná strategie přeměňovat ve strategii opírající se o vnitřní trh a domácí poptávku. Růst domácí poptávky byl podmíněn silným JPY, nízkou úrokovou mírou a liberální měnovou politikou. Po splasknutí bublinového boomu nastoupila od roku 1991 vleklá stagnace provázená několika recesemi.²³ V této situaci začalo Japonsko postupně měnit svůj tradiční přístup ke tvorbě smluvní zahraničně obchodní politiky a začalo uzavírat nové obchodní dohody s nejvýznamnějšími partnery s cílem podpořit obchodní výměnu s těmito zeměmi.

2.1.1 Multilaterální zahraničně obchodní politika Japonska

Japonsko obecně preferuje bilaterální dohody, nicméně se účastní několika významných integračních seskupení, kterými jsou Sdružení národů jihovýchodní Asie (Association of Southeast Asian Nations = ASEAN), Asijsko – tichomořská hospodářská spolupráce (Asia Pacific Economic Integration = APEC) a Setkání Asie a Evropy (Asia-Europe Meeting = ASEM ).

Japonsko a ASEAN

Japonsko není členem sdružení ASEAN, v posledních letech však s ním navazuje stále těsnější ekonomické vztahy.

Sdružení ASEAN bylo založeno 8. srpna 1967 v Bankoku pěti státy: Indonésií, Malajsií, Filipínami, Singapurem a Thajskem. Později se postupně připojily Brunej (1984), Vietnam (1995), Laos (1997), Myanmar (1997) a Kambodža (1999). Cíli ASEANU byly od jeho vzniku: 1) akcelerace ekonomického růstu, společenský a kulturní rozvoj oblasti, spojeným úsilím v duchu rovnosti a partnerství podporovat základy prosperující a mírové komunity národů jihovýchodní Asie; 2) podpora regionálního míru a stability udržováním respektu ke spravedlnosti a vládě práva ve vztahu mezi zeměmi regionu a dodržování principů Charty spojených národů.²⁴ Postupně došlo ke snížení cel v obchodě mezi 6 původními státy ASEAN až na 0-5%

23 CIHELKOVÁ E., HOLUB. A., JAKŠ J.: USA Japonsko SRN, VŠE Praha 2005.

24 Sekretariát ASEAN, http://www.aseansec.org/64.htm.

(21)

což odstartovalo růst výrobní koncentrace v oblasti ASEAN. Dochází k rozdělení jednotlivých fází výroby mezi jednotlivé státy ASEAN a vzniká mezi nimi výrobní síť. ASEAN pracuje na vytvoření své vlastní zóny volného obchodu a na zóně volného obchodu s Čínou, Japonskem a Indií. ASEAN také usiluje o zesílení obchodu a investiční spolupráce s Austrálií a Novým Zélandem, které mezi sebou již mají obchodní dohodu o bližších ekonomických vztazích (Closer Economic Relations).

Připravovaná zóna volného obchodu mezi zeměmi ASEAN a Čínou by měla umožnit snížit cla na zemědělské produkty na maximálně 10 %. Omezení cel na výrobky se začala uplatňovat v roce 2005, přičemž zóna volného obchodu by měla být završena do roku 2010. Tuto zónu volného obchodu navrhla Čína s cílem otevřít čínský obchod ASEANU, a „umlčet“ tak hlasy kritizující Čínu jako ekonomickou hrozbu pro země ASEAN. Předpoklady pro vytvoření zóny volného obchodu mezi ASEAN a Čínou pomáhají vytvářet i pobočky japonských firem v oblasti automobilového a elektronického průmyslu. Tyto pobočky zvyšují své výrobní kapacity v Číně a zemích ASEAN a roste pohyb součástek a hotových výrobků přes hranice.²⁵ Očekává se rychlý rozvoj ekonomické spolupráce a brzké snížení cel.

Dále je zamýšlena těsnější spolupráce Japonsko – ASEAN (Japan-ASEAN Closer Economic Partnership = JACEP), jejíž cílovou oblastí je zemědělský sektor. Mnoho odborníků se domnívá, že nejlepším regionálním uspořádáním by byla Východoasijská zóna volného obchodu (East Asia Free Trade Area = EAFTA ), která by se skládala ze zemí ASEAN + 3 (= ASEAN + Čína, Japonsko a Jižní Korea).

Realizace této zóny však poněkud zaostává za jednotlivými dohodami ASEANU s Čínou a Japonskem.²⁶

ASEAN je pro Japonsko významným ekonomickým partnerem, kdy 14,2 % japonského zahraničního obchodu připadá právě na ASEAN. Japonsko představuje pro ASEAN druhého nejvýznamnějšího obchodním partnera (po USA) a největším investorem v regionu ASEAN. Japonsko je také největším poskytovatelem rozvojové pomoci zemím ASEAN (v roce 2001 poskytlo 2,1 miliardy USD). Japonsko má zájem

25 2004 Jetro White Paper on International Trade and Foreign Direct Investment (Summary). Japan:

Jetro, 2004.

26 Prospects for Free Trade Agreements in East Asia. Japan: Jetro, January 2003.

(22)

na politické i ekonomické stabilitě dané oblasti také proto, že země ASEAN jsou pro něj důležitým zdrojem surovin a polotovarů.²⁷

Japonsko a APEC

Oproti sdružení ASEAN, Japonsko je členem Asijsko-tichomořské hospodářské spolupráce , která je příkladem transregionální spolupráce. Organizace APEC byla založena 7.11. 1989 v Canbeře, dnes sdružuje celkem 21 zemí: Austrálii, Brunej, Filipíny, Indonésii, Japonsko, Jižní Koreu, Kanadu, Malajsii, Nový Zéland, Singapur, Thajsko, USA, Čínu, Hongkong, Tchajwan, Mexiko, Papuu-Novou Guineu, Chile, Peru, Rusko a Vietnam.²⁸

Mezi hlavní důvody vzniku APEC patřil fakt, že tato oblast zažívá velký ekonomický rozvoj a následný nárůst závislosti mezi jednotlivými zeměmi tohoto regionu.

Jednotlivé ekonomiky jsou dosti různorodé a navíc tu existovala poměrně značná ochranářská opatření. Ke vzniku APEC dále vedla snaha o vytvoření multilaterální báze pro spolupráci jednotlivých států a zájem velmocí (hlavně USA) na kontrole rozvíjejících se trhů v dané oblasti a snaha o stabilitu oblasti.²⁹

K naplnění svých cílů postupuje APEC cestou otevřeného regionalismu³⁰, která má naprosto eliminovat diskriminaci nečlenů. Závazky jsou prováděny zcela na dobrovolné bázi. Proces liberalizace probíhá na základě individuálních akčních plánů, ve kterých si každá země stanoví své individuální závazky vedoucí k dosažení cílů summitu v Bogoru.

Tři hlavní pilíře činnosti APEC představují: obchodní a investiční liberalizace, ekonomická a obchodní spolupráce a podpora obchodu a investic.³¹

27 Diplomatic Bluebook 2004, Japan , Mofa, 2004 ,s. 55 , dostupné z http://www.mofa.go.jp/policy/other/bluebook/2004/chap2-a.pdf [červen 2006].

28 Eva Cihelková a kol.: Světová ekonomika – nové jevy a perspektivy. Praha, C. H. Beck 2001.

29 Převzato z oficiálních stránek APEC, www.apec.org.

30 „Otevřený regionalismus spočívá v odstraňování překážek mezi zeměmi uvnitř regionálního seskupení a mezi seskupením a třetími zeměmi. „ převzato z Cihelková a kol. : Nový regionalismus ve světě a v Evropě , Sborník z mezinárodní vědecké konference, Praha, OECONOMIA VŠE 2005.

31 Převzato z oficiálních stránek APEC, www.apec.org.

(23)

Od svého vzniku je APEC ekonomicky nejdynamičtější částí světa. Během první dekády existence připadalo na země APEC téměř 70 % celosvětového ekonomického růstu. Mezi hlavní úspěchy, kterých APEC dosáhla během prvních 10 let existence přitom patří: nárůst exportů o 113 % a přímých zahraničních investic o 210 %. Reálný hrubý národní produkt vzrostl ve členských zemích o 1/3.³²

Zájmy Japonska v APEC Japonsko v současnosti považuje APEC za nejdůležitější organizaci pro hospodářskou spolupráci a integraci v regionu. Za důležité v politice APEC považuje následující klíčové úkoly:

• Pokročit v liberalizaci obchodu a investic v Asii a Tichomoří.

• Působit jako fórum pro konzultace a hospodářskou spolupráci mezi členskými zeměmi, které jsou na různých úrovních ekonomického rozvoje.

• Zajistit shodu s postupy ve WTO, hledat možnosti , jak doplňovat a posilovat činnost WTO spíše, než nahrazovat tuto organizaci.

• Snažit se zlepšit porozumění s nečlenskými zeměmi a dalšími mezinárodními organizacemi.

Konkrétní zájmy Japonska jsou různorodé. Japonsko podporuje globalizaci v regionu, rozvoj méně vyspělých členských zemí, dále chce bránit Evropě a západní polokouli v protekcionismu a posílit svůj status ze země s regionální politickou silou na zemi s globální polickou silou prostřednictvím posílení vazeb s Asií a Tichomořím.

Projevem rostoucí orientace Japonska na tuto oblast se stal mimo jiné rychle narůstající podíl japonského obchodu s danými zeměmi. Země APEC jsou důležitým obchodním partnerem Japonska.³³ Na APEC připadá 70 % objemu japonského zahraničního obchodu. Do zemí APEC směřuje přibližně 40 % japonských zahraničních investic. Proto Japonsko usiluje o další posilování vzájemných vztahů mezi zeměmi APEC.³⁴

32 APEC, http://www.apec.org/content/apec/about_apec/achievements_and_benefits.html.

33 Eva Cihelková a kol.: Světová ekonomika – nové jevy a perspektivy. Praha, Ch. H. Beck 2001.

34 Diplomatic Bluebook 2004, Japan , Mofa, 2004 , s. 75 , dostupné z http://www.mofa.go.jp/policy/other/bluebook/2004/chap2-a.pdf [červen 2006]

(24)

Japonsko a ASEM

Japonsko podporuje ekonomický dialog a spolupráci mezi Asií a Evropou (ASEM), aby byl umožněn nárůst obchodu a investic mezi těmito dvěma oblastmi a také aby mohly lépe koordinovat společné zájmy ve WTO, zónách volného obchodu, v oblasti duševního vlastnictví atd. Japonsko má v rámci ASEM zájem hlavně na usnadnění vzájemného obchodu a růst investic, dále o oblast urovnávání sporů, celních procedur, elektronický obchod a posílení práv duševního vlastnictví.³⁵

Japonsko v GATT / WTO³⁶

Japonsko je také členem nejvýznamnější organizace prosazující mnohostrannou liberalizaci mezinárodního obchodu, tedy Světové obchodní organizace, dříve Všeobecné dohody o clech a obchodu (GATT/ WTO = The General Agreement on Tariffs and Trade / World Trade Organisation) od roku 1955, resp. 1995.

Japonsko začalo po 2. světové válce uplatňovat politiku exportně determinovaného růstu - snažilo se tak omezovat dovoz hlavně předpisy a dalšími netarifními omezeními a podporovat vývoz. Jeho politika nebyla tedy zcela v duchu s pravidly GATT/WTO. Japonsko bylo také terčem kritiky členských států GATT / WTO, zejména USA, kvůli přílišné podpoře vývozu vedoucí k vysokým obchodním přebytkům Japonska v obchodě s USA. Po dlouhou dobu tedy patřilo mezi země prosazující v zahraničním obchodu protekcionistická opatření proti mnohostranným pravidlům. V průběhu 80. a 90. let 20. století se však přístup Japonska k zahraničně obchodním opatřením významně změnil.

Hlavním zájmem Japonska v kole mnohostranných jednání WTO/GATT v Doha o liberalizaci mezinárodního obchodu, v tzv. Rozvojové agendě z Doha, bylo další snižování cel na nezemědělské výrobky, posilování antidumpingových dohod WTO, stanovení pravidel pro investice a přijetí opatření, která by chránila rozdílné formy zemědělství. Pokroku v jednání o clech na nezemědělské výrobky bránily rozvojové země, které mají vysoká cla na velké množství výrobků, takže nebylo dosaženo velkého posunu kupředu. Důležitou prioritou bylo také posílení shody WTO o antidumpingu, aby se zabránilo zneužívání uplatňování antidumpingových

35 2002 Jetro White Paper on International Trade and Investment (Summary) . Japan: Jetro, 2002.

36 2002 Jetro White Paper on International Trade and Investment (Summary) . Japan: Jetro, 2002.

(25)

vyšetřování a současných pokut. USA však zaujaly negativní stanovisko k případné změně stávající dohody.

Bylo dosaženo jednoznačné shody o pavidlech pro investice zahrnující zacházení pro cizí firmy. Formulace takovýchto pravidel v rámci WTO je obzvláště důležitá právě pro Japonsko, protože z 1941 dvoustranných investičních smluv, které byly po celém světě uzavřeny do konce roku 2000, jich bylo jen 10 s Japonskem.

Japonsko bude muset zrušit určitá cla na citlivé položky jako zemědělské, lesnické a rybářské produkty, aby zajistilo, že všechny budoucí zóny volného obchodu budou v souladu s článkem 24 Smlouvy o GATT/WTO, která vyžaduje zrušení všech cel, která pokrývají v podstatě celý obchod. Japonsko by mělo být v této oblasti flexibilní a vzít si příklad ze Severoamerické zóny volného obchodu (North American Free Trade Agreement = NAFTA) a zón volného obchodu (Free Trade Area = FTA) uzavřených Evropskou unií, které na problémy s citlivými zemědělskými výrobky uplatňují speciální opatření jako je 10letý rozvrh pro zrušení těchto tarifů nebo odložení takovéhoto rozhodnutí do budoucnosti.

2.1.2 Bilaterální zahraničně obchodní politika Japonska Preferenční obchodní dohody Japonska

Dohody o ekonomickém partnerství a dohody o volném obchodu ³⁷

Japonsko rozlišuje dva typy smluv zahraniční ekonomické spolupráce jdoucí nad rámec WTO. Užším typem je dohoda o volném obchodu (FTA – Free Trade Agreement), která zahrnuje pouze obchod se zbožím. FTA je, coby nástroj podpory zahraničního obchodu Japonskem, využívána méně. Druhým typem je dohoda o ekonomickém partnerství (EPA – Economic Partnership Agreement), která reguluje kromě obchodu se zbožím i celou řadu dalších položek včetně služeb, investic, státních zakázek, regulace konkurenčního prostředí, duševního vlastnictví apod.

Japonsko dosud uzavřelo pouze tři EPA. První byla uzavřena v roce 2002 se Singapurem, druhá v roce 2004 s Mexikem a třetí v roce 2005 s Malajsií.

EPA se Singapurem byla uzavřena v lednu roku 2002. Výsledkem bylo následné zvýšení japonského exportu do Singapuru o 14 % a singapurského vývozu do

Naformátováno: Odrážky a číslování

(26)

Japonska o 8 % (mezi lety 2002 a 2003). EPA se Singapurem má však jiný hlavní účel než jen pouhé zvyšování vývozu na tento trh: Singapur má uzavřené (či bude uzavírat) další podobné dohody s ostatními státy, které jsou předmětem zájmu Japonska (USA, EU, Chile, země ASEAN). Proto je hlavní úlohou EPA se Singapurem poskytovat japonským výrobním korporacím podmínky pro jejich expanzi na další trhy.

Dne 17. září 2004 při své státní návštěvě Mexika premiér Junichiro Koizumi s mexickým prezidentem Vicente Foxem podepsali dohodu o ekonomickém partnerství. Dohoda kromě postupného odbourávání cel i netarifních překážek ve vzájemném obchodu pokrývá i úpravu podmínek v řadě oblastí, jako je podpora investic, malých a středních podniků, vědecko-technická spolupráce, intelektuální vlastnictví, turistika, životní prostředí, rovný přístup ke státním zakázkám, hospodářská soutěž a další. Touto dohodou Mexiko dosáhlo toho, že má FTA/EPA se třemi hlavními ekonomickými oblastmi světa, a to se Severní Amerikou, EU a nyní i s Japonskem. Mexiko má nejširší síť FTA na světě - celkem 11 dohod, které zahrnují 42 zemí reprezentujících 60 % světového HDP. Nová dohoda s Japonskem může mít nepřímý negativní dopad i na podmínky českých exportérů na mexickém trhu. Až dosud byly firmy z EU ve výhodě oproti japonským firmám, ale tato výhoda nyní zaniká a lze očekávat, že japonské firmy časem obsadí mnohem větší díl mexického trhu a budou vytlačovat firmy z ostatních zemí. Podle odhadů japonského ministerstva hospodářství, obchodu a průmyslu (Ministry of Economy, Trade and Industry = METI) absence EPA s Mexikem znamenala pro Japonsko roční ztrátu v bilaterálním obchodu asi 400 mld. JPY.

Pro Japonsko je EPA s Mexikem historickou dohodou, neboť je to první EPA, která zahrnuje i sektor zemědělství, a povede proto k aspoňčástečné liberalizaci strnulého a velmi chráněného japonského zemědělského trhu.

V 1. polovině roku 2005 dosáhlo Japonsko konsensu o podobě jejich EPA s Malajsií a v polovině prosince 2005 ji obě země podepsaly. EPA oba státy zavazuje k postupnému odstranění cel u všech průmyslových výrobků, u většiny produktů ze sektoru zemědělství, lesnictví a rybářství, a to do 10 let. V dohodě je zahrnut i sektor služeb a investic. Velkým úspěchem japonských vyjednavačů je prosazení zahrnutí automobilových výrobků a jejich součástí do této dohody. Malajsie se dlouho snažila chránit vlastní ocelárny a výrobce automobilů, nakonec se s Japonskem dohodla na kompromisu: Malajsie bude postupně snižovat cla na kompletní automobily výměnou

(27)

za japonskou spolupráci při zvyšování kvalifikace malajských specialistů z automobilového průmyslu. Na japonské automobilové součástky budou cla odstraněna ihned, cel budou i nadále zproštěny japonské výrobky z oceli a železa určené pro automobilový průmysl. Japonsko pak kromě pracovníků z automobilového průmyslu oplátkou poskytne školení 1 000 malajských specialistů z oborů zemědělství, vzdělávání a informačních technologií, a to během následujících 10 let. Oba premiéři ve vydaném prohlášení vyhlásili začátek tréninkového programu pro ekonomické partnerství.³⁸

Probíhající jednání

V únoru 2004 začalo Japonsko oficiálně vyjednávat s Thajskem o možnostech uzavření EPA. Největšími překážkami jsou dovoz thajských zemědělských produktů (rýže, mango, obilí, mléčné výrobky, hovězí maso atd.) do Japonska a vysoké celní tarify Thajska na dovoz luxusních automobilů a jejich částí z Japonska.

Na konci roku 2004 bylo dosaženo základní dohody o EPA s Filipínami. Hlavními tématy bylo uvolnění restrikcí pro zaměstnávání filipínských pracovníků ve zdravotnictví v Japonsku, snížení sazeb zemědělských produktů a liberalizace investičních podmínek pro japonské podniky na Filipínách. Dohoda by měla být podepsána do konce roku 2006.

V červenci 2005 byly formálně zahájeny rozhovory o budoucí podobě EPA s Indonésií. Konkrétní výsledek v podobě podepsané dohody se očekává do konce roku 2007. V listopadu 2005 bylo zahájeno jednání o budoucí podobě EPA s Chile a v prosinci 2005 bylo ohlášeno, že začnou dvoustranná jednání o FTA s Vietnamem a Brunejí. V červenci 2006 začnou jednání se šesti zeměmi Perského zálivu (Bahrajn, Kuvajt, Omán, Katar, Spojené arabské emiráty a Saúdská Arábie) a počátkem roku 2007 by měly začít negociace s Austrálií. ³⁹

38 Japonsko - Souhrnná teritoriální informace , ZÚ Tokio 2006, červen 2006, str. 56,57.

39 Japonsko - Souhrnná teritoriální informace , ZÚ Tokio 2006, červen 2006, str. 56,57.

(28)

2.1.3 Obecné trendy v regionální ekonomické integraci v Asii Trendy ve světě a v Asii⁴⁰

Dle údajů WTO funguje v současnosti ve světě 107 zón volného obchodu.

Nejvýznamnější zónou volného obchodu je EU (jejíž export v současnosti dosahuje 2,5 trilionů USD) a jedná se o FTAA (Free Trade Area of the Americas) a jejíž export by dosáhl 1,3 trilionů USD. Projevuje se také tendence k vytváření mezikontinentálních zón volného obchodu. EU vyjednává se Společným trhem Jihu (Mercado Común del Sur = MERCOSUR) a USA uzavřely dohody o FTA s Marokem, Singapurem a Austrálii a v současnosti jednají s Thajskem.

Ve východní Asii⁴¹ se donedávna tendence k vytváření volných zón neprojevovala.

Základní impuls k vytvoření FTA se projevil nejprve v ASEAN, kde 6 původních členů snížilo cla ve vzájemném obchodě téměř na všechny druhy zboží až na úroveň od 0 do 5 % v roce 2003. V roce 2006 se k nim připojí Vietnam. Dále pokračuje odstraňování obchodních bariér. V roce 2002 byly podepsány dohody o zónách volného obchodu mezi Japonskem a Singapurem a v roce 2004 mezi Čínou a Hongkongem a Čínou a Macaem. Začala další jednání o FTA mezi Čínou a ASEAN, Japonskem a ASEAN. Japonsko dále jednotlivě jednalo s Thajskem, Filipínami, Malajsií a Korejskou republikou. V příštích 10 letech by se téměř celá východní Asie díky těmto dohodám měla, až na několik výjimek, stát zónou volného obchodu. Tyto výjimky představují obchod mezi Japonskem a Čínou, Čínou a Korejskou republikou a dále omezení volného obchodu s Taiwanem.

Přestože východní Asie postrádala ekonomickou integraci, měla tato oblast v posledních desetiletích největší míru růstu vnitřního obchodu v porovnání s ostatními částmi světa. Světový obchod vzrostl v letech 1985 – 2003 4krát, zatímco obchod ve východní Asii se zvýšil 7,8krát. Obchod v rámci NAFTA vzrostl za stejné

40 2004 Jetro White Paper on International Trade and Foreign Direct Investment (Summary). Japan:

Jetro, 2004.

41 Východní Asií je míněna oblast, do které patří: Austrálie, Brunej, Kambodža, Čína, Fidži, Hongkong, Indonésie, Japonsko, Kiribati, Laos, Malajsie, Myanmar, Mongolsko, Nový Zéland, Samoa, Tchajwan, Singapur, Thajsko, Tonga, Tuvalu, Vanuatu, Vietnam. Převzato z WTO technical notes, dostupné z http://www.wto.org/english/res_e/statis_e/its2005_e/its05_technotes_e.pdf, s. 251.