V YSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V P RAZE Fakulta financí a účetnictví
katedra finančního účetnictví a auditingu
DIPLOMOVÁ PRÁCE
2021 Bc. Klára Hodboďová
V YSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V P RAZE Fakulta financí a účetnictví
katedra finančního účetnictví a auditingu Studijní obor: Účetnictví a finanční řízení podniku
Účetní vykazování, oceňování a inventarizace majetku divadla
Autor diplomové práce: Bc. Klára Hodboďová Vedoucí diplomové práce: Ing. Michal Svoboda, Ph.D.
Rok obhajoby: 2021
Čestné prohlášení
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma „Účetní vykazování, oceňování a inventarizace majetku divadla“ vypracovala samostatně a veškerou použitou literaturu a další prameny jsem řádně označila a uvedla v přiloženém seznamu.
V Praze dne 22. srpna 2021
...
Bc. Klára Hodboďová
Poděkování
Ráda bych touto cestou poděkovala vedoucímu mé diplomové práce panu Ing. Michalu Svobodovi, Ph.D., za cenné rady a připomínky, které přispěly k vypracování této práce. Dále bych chtěla poděkovat zaměstnancům Divadla pod Palmovkou, konkrétně ekonomickému řediteli panu Ing. Radovanu Marklovi, hlavní účetní paní Jindře Sofronové a účetní paní Veronice Stiborové, za poskytnutí interních informací a jejich vstřícný přístup.
Abstrakt
Diplomová práce je zaměřena na oblast příspěvkových organizací zřízených územními samosprávnými celky a jejich specifické postavení při hospodaření s majetkem. Práce je aplikována do prostředí pražské divadelní instituce - Divadla pod Palmovkou, jehož zřizovatelem je hlavní město Praha. Cílem je především identifikovat způsoby, jakými vybrané divadlo majetek pořizuje, inventarizuje a odpisuje. Práce je rozdělena do dvou částí. V první části je věnována pozornost teoretickým poznatkům týkajících se veřejného sektoru a jeho vlivu na kulturu a příspěvkové organizace. Současně s tím jsou popsány jednotlivé formy podpory kultury a specifika odlišující příspěvkové organizace od podnikatelských subjektů. V praktické části je představeno Divadlo pod Palmovkou spolu s vymezením jeho činností, financováním a nakládáním s majetkem. Z provedené analýzy a získaných informací vyplývá, že Divadlo pod Palmovkou hospodaří se svěřeným majetkem od svého zřizovatele, přičemž je zcela závislé na jeho rozhodnutích.
Klíčová slova
Kultura, divadlo, příspěvková organizace, účetnictví, majetek, Divadlo pod Palmovkou
Abstract
The diploma thesis focuses on the area of contributory organisations set up by local authorities and their specific position in asset management. The work is applied to the setting of Prague theatre institution - Divadlo pod Palmovkou, whose founder is the capital city of Prague. The aim is primarily to identify the ways in which the selected theatre acquires, inventories and depreciates the assets. The work is divided into two parts. In the first part, attention is paid to theoretical knowledge about the public sector and its impact on culture and contributory organisations. At the same time, the different forms of culture support and the specificities distinguishing contributory organisations from business entities are described. In the practical part, Divadlo pod Palmovkou is presented together with the definition of its activities, financing and management of the assets. The analysis carried out and the information gathered show that Divadlo pod Palmovkou manages the entrusted assets from its founder, while being entirely dependent on its decisions.
Key words
Culture, theatre, contributory organisation, accounting, assets, Divadlo pod Palmovkou
Obsah
Seznam zkratek ... 8
Úvod ... 9
Teoretická část ... 10
1. Veřejný sektor ... 10
1.1. Veřejný statek ... 11
1.2. Kultura ... 11
1.2.1. Dopady pandemie na kulturu ... 13
1.2.2. Formy pražských divadel ... 15
1.2.3. Divadelní představení a jeho příprava ... 17
1.3. Příspěvková organizace (PO) ... 19
1.3.1. Tvorba fondů ... 20
1.3.2. Vybraná divadla v působnosti HMP a jejich velikost ... 22
2. Financování kultury ... 24
2.1. Podpora ze státního rozpočtu a státních fondů ... 24
2.2. Podpora z rozpočtu zřizovatele ... 26
2.2.1. Financování vybraných divadel v působnosti HMP ... 26
2.3. Grantové financování ... 28
3. Účetní výkaznictví PO s důrazem na oblast majetku ... 31
3.1. Účetnictví PO ... 31
3.2. Transfery ... 34
3.3. Vnitřní předpisy ... 36
3.4. Majetek ve veřejném sektoru u PO ... 38
3.4.1. Svěřený majetek ... 39
3.4.2. Oceňování majetku ... 41
3.4.3. Odpisování majetku ... 42
3.4.4. Inventarizace majetku ... 43
3.4.5. Způsoby vyřazení majetku ... 45
Praktická část ... 48
4. Divadlo pod Palmovkou ... 48
4.1. Představení organizace a její činnosti ... 48
4.2. Finanční hospodaření ... 51
4.3. Divadlo a COVID-19 ... 53
4.4. Vymezení majetku, práv a povinností ... 54
4.5. Pořizování majetku a jeho financování ... 56
4.6. Inventarizace a její průběh ... 59
4.7. Odpisy majetku ... 61
4.8. Vyřazení majetku ... 62
Závěr ... 64
Citovaná literatura ... 67
Seznam obrázků, grafů a tabulek ... 74
Seznam příloh ... 76
8
Seznam zkratek
CSÚIS Centrální systém účetních informací státu ČÚS Český účetní standard
D Dal
Divadlo Divadlo pod Palmovkou
DM Dlouhodobý majetek
FKSP Fond kulturních a sociálních potřeb HMP Hlavní město Praha
KKO Kulturní a kreativní odvětví
MD Má dáti
MF Ministerstvo financí
MHMP Magistrát hlavního města Prahy MK Ministerstvo kultury
MPO Ministerstvo průmyslu a obchodu PAP Pomocný analytický přehled PO Příspěvkové organizace
ÚJ Účetní jednotka
VK Vlastní kapitál
ZDP Zákon o daních z příjmů ZoÚ Zákon o účetnictví
9
Úvod
Člověk, příroda a kultura jsou vzájemně propojené od nepaměti. Pro každého kultura představuje něco zcela jiného, pro někoho to může být kvalitní literatura, pro jiného třeba určité sociální návyky. Pro mne je to především odehrané divadelní představení, proto se tato práce zaměřuje na prostředí divadelních institucí. Přelomovým rokem pro divadla se stal rok 1989, ve kterém skrze rozvolnění restrikcí došlo k zapojení soukromého sektoru do divadelní sítě.
Sametová revoluce byla tedy nádechem svobody nejen pro české občany, ale i pro divadelní sféru.
V současném kulturním světě mohou být podle českého práva zřizována divadla několika způsoby. Jedním z nich jsou příspěvkové organizace, které jsou stěžejními pro tuto práci. Na management divadel vzniklých jako příspěvková organizace je mnohdy vyvíjen politický nátlak z jedné strany a finanční nátlak z druhé, jelikož divadla jsou podporována z různých veřejných zdrojů, ať už státních či městských.
Tato práce si klade za cíl definovat specifické oblasti týkající se příspěvkových organizací, a to především po stránce majetkové. Majetek představuje nepostradatelnou položku, kterou příspěvková organizace využívá k plnění svého účelu, a často ji bývá svěřen k hospodaření.
Současně s tím je práce zaměřena na postupy spojené s vnitřními předpisy, inventarizací a dalšími zákonem povinnými činnostmi související s majetkem. Veškeré poznatky z teoretické části budou následně aplikovány do prostředí zvoleného pražského divadla.
Práce je rozdělena do dvou hlavních částí – teoretické a praktické. V první části jsou vymezeny základní pojmy týkající se veřejného sektoru, kultury a divadelních institucí.
Zároveň je provedena analýza současného stavu jednotlivých forem pražských divadel s následným zaměřením na příspěvkové organizace. Poté jsou představeny jednotlivé možnosti financování kultury skrze státní rozpočet, rozpočet zřizovatele či prostřednictvím grantového financování. V závěru teoretické části jsou definována jednotlivá specifika příspěvkových organizací týkající se transferů, vnitřních předpisů a oblasti majetku. V praktické části je více přiblíženo vybrané pražské divadlo spolu s jeho finančním fungováním a obecným působením.
Zároveň jsou krátce popsány konkrétní dopady pandemické situace na Divadlo. Stěžejními jsou kapitoly týkající se majetku a z toho vyplývajících práv a povinností. Dále jsou blíže definovány způsoby jeho financování, odpisování a inventarizace v prostředí Divadla.
10
Teoretická část
V této části jsou vysvětleny základní pojmy týkající se tématu veřejného sektoru a jeho vlivu na kulturu a příspěvkové organizace.
1. Veřejný sektor
Jednou z příčin vzniku existence veřejného sektoru mohou být neefektivní alokace zdrojů, které jsou problémem již od počátku lidské civilizace. Dochází tak ke zrodu tržních selhání, které samotný trh nedokáže efektivně řešit – tzn. co, jak a pro koho vyrábět, aby bylo dosaženo optimální úrovně. To může vést jak k neefektivní spotřebě, tak i neefektivní výrobě (SAMUELSON, a další, 2009). Selhání trhu je možné dle Friedmana (2015) chápat jako situaci, kdy racionalita jednotlivce nevede k racionálnímu chování skupiny. Jinak řečeno, každý jedinec činí individuální rozhodnutí ve svém vlastním zájmu, ale takové rozhodnutí nemusí být účelné pro skupinu. Proto je potřeba určitým způsobem tato selhání usměrňovat k rovnováze a v takovém případě přichází na řadu potřeba veřejného sektoru, prostřednictvím kterého stát zasahuje do ekonomiky. Se soukromým sektorem se vzájemně doplňují a tvoří smíšenou ekonomiku. Zároveň společně vytváří podmínky a předpoklady pro efektivní rozvoj a chod celého národního hospodářství spolu se zajištěním plynulého života obyvatelstva (DUBEN, 2003).
Podle Pekové a dalších (2019) je pro veřejný sektor charakteristické kolektivní vlastnictví, veřejné rozhodování, financování z veřejných rozpočtů a veřejná kontrola. Cílem veřejného sektoru je uspokojování kolektivních potřeb a mezi jeho jednotlivé funkce patří:
• ekonomická – produkce potřebných veřejných statků, rovnoměrný rozvoj, řešení tržního selhání,
• sociální – zajištění dostatečného množství služeb, zabezpečení kvality sociálního klima,
• politická – proces veřejné volby, rozvoj společnosti,
• etická – zásady etiky, morální kodex.
Pro správné fungování a existenci veřejného sektoru jsou velmi důležitým aspektem veřejné finance, které jsou potřebné ke korekci tržních selhání a zároveň zajišťování každodenních potřeb obyvatelstva prostřednictvím veřejných statků – např. v oblasti
11
zdravotnictví, školství, kultury nebo bezpečnosti. Vždy na jedné straně vystupují ekonomické subjekty a na druhé straně stát. Na rozdíl od vztahů v běžném životě, kde platí princip „něco za něco“ se veřejné finance vyznačují svou nenávratností, neekvivalencí a nedobrovolností (VODÁKOVÁ, a další, 2013).
1.1. Veřejný statek
Jedním z faktorů dopadající na rozhodování ve veřejném sektoru jsou veřejné statky a jejich charakter. Veřejnými nejsou označovány z důvodu financování z veřejných rozpočtů, nýbrž však kvůli jejich veřejné spotřebě. Veřejné statky je důležité rozlišovat na čisté a smíšené.
I přestože čistý veřejný statek slouží každému jedinci, není možné přesně kvantifikovat jeho podíl na spotřebě a hovoříme tak o nedělitelnosti. Zároveň spotřeba tohoto statku jedince nemá žádný vliv na spotřebu ostatních, proto jsou čisté veřejné statky označovány také za nerivalitní.
Posledním charakteristickým znakem je nevylučitelnost prostřednictvím ceny, jelikož zde neplatí princip „zaplatíš – spotřebováváš“, jako je tomu u ostatních statků a služeb.
(HAMERNÍKOVÁ, 2017).
Smíšené veřejné statky představují nejvíce vyskytující se typ veřejného statku právě v oblasti kultury. Příkladem může být divadelní představení, kdy jedinec zaplatí za vstupenku částku, která je mnohem příznivější, než by tomu bylo např. u soukromého divadla. To z toho důvodu, že zbylá část nákladů je profinancována z veřejných rozpočtů. Rozsah financování přitom závisí na celkových potřebách organizace, které jsou velice individuální a je obtížné je identifikovat.
V současné době většinu kulturních statků, jejichž základem je užitná hodnota, produkují ekonomické subjekty, které vystupují jako příspěvkové organizace (PILNÝ, 2005).
1.2. Kultura
Kultura jednoznačně utváří člověka, jelikož přispívá k pozitivním dopadům do jeho života, jako je blahobyt, vzdělávání nebo socializace. Zároveň s sebou přináší vliv do ekonomiky jednotlivých států a je jedním z mnoha aspektů při sbližování národností (KIMANUKA, 2016).
Mezi kulturní a kreativní odvětví (KKO) patří podle Ministerstva kultury (2014) „činnosti či produkty veřejné, neziskové a tržní bez ohledu na druh a způsob financování subjektu, který je provádí. Přispívají svou přidanou hodnotou ostatním hospodářským odvětvím a mohou být
12
zdrojem technologických i netechnologických inovací. KKO mají mnoho dalších pozitivních dopadů na společnost i na konkrétní jedince.“ Pro Evropskou komisi byla zpracována studie s názvem The Economy of Culture (KEA, 2006), která kulturu rozčlenila do tří oblastí:
• kulturní sektor (tradiční odvětví) - kulturní dědictví, umělecká řemesla, scénické a výtvarné umění,
• kulturní průmysl – film, hudba, rozhlas, knihy a tisk,
• kreativní průmysl – architektura, reklama, design.
O českém divadle lze hovořit ještě dříve než o samostatné české státnosti. Zásadním rokem pro divadelní síť byl rok 1989, kdy došlo k rozvolnění restrikcí a divadla mohla být založena i soukromým sektorem. Sametová revoluce se tak stala okamžikem svobody i pro oblast kultury.
Do té doby nebyla dovolena nezávislá tvorba a kreativita ze stran občanů a jediným provozovatelem divadel mohl být stát, který později divadla ve své působnosti převedl na města. Cílem této transformace bylo ponechat státu vybraná divadla národního charakteru.
Zároveň stát nebyl schopen formulovat žádnou koncepci podpory kultury, proto převedená divadla musela být financována z městských rozpočtů a tím docházelo k mnoha problémům.
K vyčlenění finančních prostředků na podporu kultury došlo až ve druhé polovině devadesátých let (ČERNÝ, a další, 2004). V roce 1996 také došlo k iniciaci vzniku tzv. Bíle knihy, kterou předložil ministr P. Tigrid při svém odchodu z MK. Měla sloužit pro Tigridovy následovníky a demonstrovala vztahy v kulturní politice a jejich následný postup v ostatních evropských státech. Bílá kniha byla významná i z důvodu uvedení ČR do prostoru EU a obsahovala několik doporučení pro tvorbu kulturní politiky (REKTOŘÍK, a další, 2007).
Tento celý proces představoval zrod státní kulturní politiky, přičemž státní kulturní politika je v ČR již etablovaným pojmem, pod kterým se de facto rozumí obecná představa toho, jakou roli by měl plnit stát v oblasti kultury. Je vydávána ministerstvem kultury (MK) vždy na několik let dopředu a v současnosti je možné již vyhledat návrh Státní kulturní politiky 2021-2025+ určené k veřejné konzultaci. Dlouhodobým problémem v oblasti kultury je, dle slov ministra, především nejasná vize způsobená nekonzistentností samotné státní kulturní politiky. Naopak k výhodám patří např. rozvinutý neziskový sektor nebo existence různých nástrojů sloužící k finanční podpoře kultury ze strany státu (MK, 2021).
13
Je jednoznačné, že divadelní síť v ČR je velmi rozmanitá a rozvětvená, skládá se z divadel založenými neziskovými a podnikatelskými subjekty a z veřejných divadel zřizovaných orgány státní správy. Orgánem státní správy se rozumí MK, kraj, obce nebo jednotlivá města či její části (ČERNÝ, a další, 2004).
V dnešní době je situace taková, že podnikat v divadelní oblasti může kdokoliv na základě živnostenského oprávnění. V České republice je aktuálně zhruba 200 divadel a nejvíce se jich vyskytuje v hlavním městě (Divadlo.net, 2021).
Ze statistických údajů o kultuře v ČR lze vyčíst i počet návštěvníků, který byl k roku 2019 dle NIPOS na hranici 6,8 mil. za rok, přičemž obecně za poslední roky docházelo k neustálému nárůstu. Návštěvníci mohli shlédnout až 31 283 odehraných divadelních představení s rozsáhlým repertoárem, který obsahoval jak česká, tak zahraniční díla (NIPOS, 2019). Nelze tímto faktem však jednoznačně říct, že čeští občané by byli natolik kulturně založení, že by každý druhý občan v ČR každoročně alespoň jednou navštívil divadlo, a to z toho důvodu, že statistika neobsahuje rozdělení diváků na jednotlivé skupiny obyvatelstva – tím mám na mysli
% rezidentů, cizinců atd.
1.2.1. Dopady pandemie na kulturu
Vlády jednotlivých zemí byly v důsledku nepříznivého vývoje covidové situace nuceny zavést bezprecedentní opatření, která se dotkla, dá se říct, všech oblastí našeho života. Podle OECD (2020) patří kulturní sektor spolu s odvětvím cestovního ruchu do nejvíce postižených odvětví. Podle ministra kultury L. Zaorálka však nedojde až k takovému propadu, kdy by kultura mlela z posledního, i přestože není současnou prioritou (ČT24, 2021).
Podle slov britského novináře S. Mundyho (2020) by se subjekty v kulturním odvětví měly otevřít, až to samozřejmě epidemiologická situace dovolí, z důvodu navrácení lidí zpátky k životu a jejich probrání z nehybnosti. Tím není myšleno, že by divadelní představení měly být striktně jen komediálního charakteru, nýbrž naopak. Dramatičtější, serióznější díla by mohla reflektovat traumatické zkušenosti, kterými bylo nutné si projít. K tomu uvádí fakt, že právě nejvýznamnější umělecká díla vznikala za dob, kdy se svět nacházel v nejhlubších politických a společenských krizích.
Podle J. Buriana, ředitele Národního divadla, pandemie a veškeré restrikce s tím spojené poukázaly na nenahraditelnost živého kontaktu mezi jevištěm a hledištěm. Zároveň dle jeho
14
slov tato mimořádná doba ještě více podtrhla potřebu razantních reforem v oblasti kultury za účelem ekonomického, finančního či daňového zlepšení podmínek. Ty jsou řešeny již řadu let, ale stále nedošlo k jejich přijetí z důvodu prozatímní problematičnosti. Příkladem může být slibovaná transformace PO na veřejné kulturní společnosti, v jejímž důsledku by vznikly flexibilnější podmínky pro ekonomický chod (např. možnost převádění prostředků, víceleté financování). Vyrovnání se s nastalou krizí by tak bylo pro některá divadla jednodušší a nepředstavovalo takový nápor na veřejné rozpočty (MACHALICKÁ, 2020).
Covidová situace s sebou ale také přinesla značnou digitalizaci nebo alespoň její snahu, čímž došlo k rychlé inovaci, a to nejen v oblasti kultury (OECD, 2020). V důsledku udržení kontaktu se svými diváckými komunitami se mnoho divadel rozhodlo o dosud zcela netypické přístupy, a to vytvoření online prostředí. To však podle odborníků zcela neřeší současné ekonomické problémy.
Právě v takovém období, jako se dnes nacházíme, se od státu očekává pomyslná pomocná ruka. Tyto zásahy nemusí být pouze finančního charakteru, a i přestože mají spíše krátkodobý efekt, pro mnoho účastníků představují zásadní pomoc. Za zmínku stojí třeba poskytnutí různých fondů, podpora likvidity, určitá míra fiskální shovívavosti nebo podpora zaměstnanosti (Compendium of Cultural Policies & Trends, 2020). V České republice byly za pomoci MPO a MK představeny programy na podporu kultury určené jak pro podnikatele či osoby samostatně výdělečně činné vystupující v kulturním sektoru, tak i pro právnické osoby a komerční organizace. Výše jednotlivých příspěvků a dotací je závislá na kategorii, do které žadatel spadá, a aby byla podpora poskytnuta, musí být splněny stanovené podmínky (MPO, 2021).
Uveďme si nyní obecný přehled divadel, které se v minulém roce musely vypořádat s nejistotou a možnými finančními problémy. Komerční divadla vykazovaly nejhorší situaci, i přes čerpání různých kompenzačních programů na podporu (např. Divadlo Na Jezerce, Divadlo Kalich). Naopak divadla vystupující jako PO zřízená ÚSC nebo jiným subjektem ve veřejném sektoru byla zabezpečena díky navýšeným příspěvkům od svého zřizovatele nebo za využití divadelních fondů (např. Národní divadlo, Švandovo divadlo). Obecně prospěšné společnosti (např. Divadlo Archa, Dejvické divadlo) získaly mimořádnou podporu ze strany Ministerstva kultury, díky které ekonomicky ve zdraví přežily rok 2020. Samozřejmě se všechna divadla
15
snažila a nadále snaží snižovat co nejvíce své náklady, ale ne vždy je to možné – v některých případech jen fixní náklady dosahují i milionových hodnot (MANDAUSOVÁ, 2021).
Vývoj pandemie se dotkl nejen oblasti fungování a zajištění prostředků financování, ale také třeba oblasti inventarizace. Pokud zaměstnanci byli převážnou dobu na home office, byla inventarizace provedena nějakým improvizovaným způsobem? Ze zákona o účetnictví dle § 29 odst. 1 totiž účetním jednotkám vyplývá povinnost inventarizovat veškerý majetek a závazky k rozvahovému dni (ZoÚ). Zároveň je důležité zmínit, že zákon nebyl v souvislosti s pandemií novelizován, a proto vyvstává otázka, jestli mohla být v tom případě účetní závěrka vůbec průkazná? Odpověď na tuto otázku bude detailněji zpracována v kapitole 3, až budou blíže popsány specifika v oblasti majetku divadel.
1.2.2. Formy pražských divadel
Jelikož diplomová práce je koncipována do odvětví divadel, konkrétněji pražských, je vhodné si pro lepší představu uvést také jednotlivé právní formy těchto divadel.
Graf 1: Právní formy pražských divadel
Zdroj: vlastní zpracování, na základě dat dostupných z: https://divadlo.net/divadla
Celkem bylo detailněji analyzováno 84 pražských divadel, které jsou uvedeny na webových stránkách Divadlo.net. Celý seznam divadel je součástí přílohy č. 1. Při zjišťování informací ohledně právní formy byly využity stránky jednotlivých divadel a obchodní rejstřík.
vysoká škola ∑2 fyzická osoba ∑3 ústav ∑3
akciová společnost ∑4
obecně prospěšná společnost ∑8
společnost s ručením omezeným ∑18 příspěvková
organizace ∑19 spolek ∑25
16
Z grafu je jasně zřetelná dominance spolků, které se přetransformovaly okamžikem účinnosti NOZ z občanských sdružení. Spolky jsou zakládány především s cílem uspokojování a ochrany různých zájmů, jde tedy o neziskovou formu organizace, popřípadě v rámci doplňkové činnosti mohou vykonávat i podnikatelskou nebo jinou výdělečnou činnost.
Výhodou spolků je nejen značná flexibilita právní úpravy související se samotným vznikem a následným fungováním, ale také nízká ekonomická náročnost (Nový občanský zákoník).
Pražská divadla vystupující jako spolek jsou velikostně zařazovány spíše do divadel malých forem a příkladem mohou být např. Divadlo Orfeus nebo Divadlo Za plotem.
Druhou nejvíce vyskytující se právní formou je příspěvková organizace, a jelikož samotná diplomová práce je aplikovaná do prostředí divadla, které je příspěvkovou organizací, bude detailněji charakterizována v následující kapitole. Mezi další divadla založená jako příspěvkové organizace je možné zařadit známější scény, např. Hudební divadlo Karlín nebo Městská divadla pražská, která jsou celkem složeným z Divadla Komedie, Divadla ABC a Divadla Rokoko.
Dalším hojně se objevující formou jsou i společnosti s ručením omezeným, které se řadí k obchodním korporacím a jsou řazeny do podnikatelského sektoru. Řídí se zákonem o obchodních korporacích a také obecným ustanovení v NOZ. Společnost s ručením omezeným je spojena s nutností vnesení základního kapitálu a ručením společníků v omezené míře (Zákon o obchodních korporacích). Pod formou s.r.o. vystupuje např. Divadlo Lucie Bílé nebo Strašnické divadlo.
Obecně prospěšné společnosti byly do roku 2014 upravovány zákonem č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech. Rekodifikací soukromého práva prostřednictvím nového občanského zákoníku však došlo ke zrušení tohoto zákona z důvodu nevhodné úpravy v evropském kontextu. Tímto krokem se již nově vznikající subjekty nestávají obecně prospěšnou společností, spíše fundací (ústav, nadace, nadační fond) nebo jinou právnickou osobou společensky užitečnou. Důležité je ale zmínit, že subjekty založené do roku 2014 jako obecně prospěšné společnost, jimi zůstávají nebo se mohou přetransformovat ve výše uvedené typy a řídí se dosavadními předpisy (Nový občanský zákoník). V případě pražských divadel se mezi obecně prospěšné společnosti řadí např. proslulé Divadlo Semafor nebo Dejvické divadlo.
Opět jsou tyto divadla spíše menší velikosti.
17
Již méně se můžeme setkat s divadlem s právní formou akciové společnosti, které se řídí obdobnými úpravami jako společnosti s ručením omezeným. Jako akciová společnost vystupuje např. Divadlo Kalich či Divadlo Hybernia, známé především díky svým muzikálům.
Dalším typem je ústav – např. Divadlo U Valšů, které je součástí komunity ŽIVOT 90, nebo třeba divadlo pro tanec – PONEC.
Mezi ojedinělé typy divadel patří forma fyzické osoby podnikající dle živnostenského zákona na příkladu RockOpery Praha a dále studentská divadla sloužící pro prezentaci výsledků hudební a taneční divadelní tvorby HAMU a AMU – divadlo DISK a Inspirace.
1.2.3. Divadelní představení a jeho příprava
Pojem divadelní představení a inscenace jsou často ztotožňovány, i přestože to není úplně správně. Divadelní inscenace totiž představuje časově a kapitálově náročný proces skládající se z několika kroků, jehož výsledkem je, dá se říct, samotné divadelní představení. Mezi důležité kroky inscenace se zařazuje např.:
• zajištění dramatického textu, autorských práv, technické stránky,
• návrh obsazení, zajištění hostujících umělců,
• předběžná kalkulace nákladů,
• zajištění kulis, dekorací a kostýmů,
• zkoušky, premiéra a vyhodnocení celkové inscenace.
Pokud se nejedná o autorské divadlo s vlastními dramatickými texty, zajištění majetkových práv prostřednictvím licenční smlouvy je nezbytnou a často velmi složitou součástí celého procesu. Z takového důvodu je pochopitelné, že se většina divadel, která se nachází v této situaci a potřebují zajistit autorská práva, obrací na agentury zastupující autory a jejich dědice – v ČR např. DILIA (GREGORINI, a další, 2007). Podle zákona č.121/2000 Sb.
je každý při využití jiného než vlastního díla povinen požádat autora o oprávnění k užití díla.
Pokud by se tak nestalo, může být takové jednání považováno za trestný čin. Existují samozřejmě i výjimky, např. v divadlech je možné se setkat s klasickými díly od autorů, od jejichž úmrtí uplynulo již více než 70 let. V takovém případě zákon neukládá povinnost ošetření majetkových práv, pokud není stanoveno jinak (Zákon o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů).
18
Předběžná kalkulace v sobě skrývá neskutečné množství různých nákladů na jednotlivé inscenace a záleží jen na konkrétním divadle, jaké typy bude sledovat a následně vyhodnocovat.
Dvořák (2004) definuje dvě kategorie, a to předpremiérové (fixní) a provozní (pohyblivé) náklady. Předpremiérovými se rozumí vynaložené náklady bez ohledu na počet repríz jako např. výdaje na produkci, propagaci, výrobu vybavení, pojištění nebo honoráře inscenačního týmu. Inscenační tým je tvořen režisérem, dramaturgem, scénografikem, popř. osvětlovačem, zvukařem atd. Provozní náklady jsou naopak proměnnými v čase a jsou zde zařazeny mimo jiné honoráře herců, náklady na umělecký dozor, pronájem techniky a sálů či odpisy majetku.
Např. Městská divadla pražská ve své výroční zprávě z roku 2020 zachycují výslednou nákladovou náročnost pouze prostřednictvím pořizovacích nákladů a nákladů na autorské honoráře. Mezi pořizovací náklady řadí věcné náklady související se vznikem inscenací (výdaje na rekvizity, kulisy, kostýmy) a zároveň také náklady na inscenátory, bez kterých by samotné divadelní představení nevzniklo. Náklady na autorské honoráře jsou spojením tantiém, které se platí autorům majetkových práv týkající se odehraného díla, a také nákladů na hostující herce (Městská divadla pražská, 2021).
S náklady mimo jiné souvisí také tvorba ceny vstupenky, která je v případě divadel zřízených jako PO dotovaná z veřejných zdrojů. Divadla tak nemohou plně aplikovat nákladové modely cenové tvorby a za takových podmínek vzniká subvencovaná cena. Do tvorby ceny divadelního představení vstupují vnější faktory (politické, daně), aspekty trhu (konkurence, segmentace trhu), částečně podmínky divadla (reálné náklady, marketingové cíle) a signály od zákazníka (poptávka, ochota akceptovat cenu). Jelikož každý divák je unikátní s odlišnými potřebami, je také důležitá cenová stratifikace. Rozvrstvení by mělo spočívat v možnosti výběru z několika cenových kategorií vstupenky třeba dle typu míst k sezení (DVOŘÁK, 2004). Ze statistického sledování kultury vyplynuly průměrné ceny vstupenek ze jednotlivé roky. V roce 2005 činila 142 Kč, 2009 již 183 Kč, 2014 byla cena 231 Kč a v roce 2019 se vyšplhala až na 295 Kč za jedno divadelní představení (NIPOS, 2005-2019).
Co se týká materiální stránky divadelního představení, divadla nejprve hledají kulisy a kostýmy s doplňky pro divadelní představení v trvale uloženém divadelním fundusu. Fundus je někdy označován také jako sklad mrtvých kostýmů (DVOŘÁK, 2005). Pokud zde nepochodí, často dochází při pořizování kostýmů k barterovému obchodu, nákupu v second-handu, nebo dokonce za účelem úspory nákladů k přešívání starých kostýmů pro účely nových inscenací
19
(GREGORINI, a další, 2007). K roku 2014 mělo např. Národní divadlo ve své sbírce přes 25 tisíc kostýmů, z čehož polovinu divadlo skutečně využívalo pro potřeby herců (BOROVIČKA, 2014).
Velice důležitým krokem je také finální hodnocení inscenace, které by nemělo pocházet jen od ředitele uměleckého souboru, ale zároveň i od odborných kritiků a diváků. Právě diváci jsou dle Gregoriniho a dalších (2007) nejpodstatnější složkou divadla, proto je jejich odezva pro divadla velice přínosná. Zpětná externí vazba představuje hodnocení spíše viditelné stránky v podobě samotného „aktu“ divadelního představení, naopak závěrečné interní hodnocení řeší i oblasti celkového vedení, čerpání plánovaných finančních prostředků či harmonogram a jeho plnění.
1.3. Příspěvková organizace (PO)
Z důvodu zajištění veřejných statků a služeb populaci jsou v rámci veřejného sektoru zřizovány instituce a veřejnoprávní neziskové organizace, ať už státem nebo územním samosprávným celkem. Jde především o organizační složky nebo příspěvkové organizace, přičemž rozdíl spočívá především v právní subjektivitě (PEKOVÁ, 2011). Vzhledem k tomuto faktu může nesprávné rozhodnutí týkající se volených zástupců ze strany zřizovatele negativně zasáhnout do činnosti PO. Jelikož tato práce je aplikována do prostředí divadla, které je příspěvkovou organizací zřizované územním samosprávným celkem, organizační složky a státní příspěvkové organizace nebudou více specifikovány.
Většina velkých divadel v ČR má statut příspěvkové organizace (LÁZŇOVSKÁ, 2018).
PO jsou vykazovány jako jednotky s právní subjektivitou a řadí se do neziskového sektoru, tzn., že není možné PO účelně zřídit jen pro činnosti, které generují zisk. Spíše se zřizují pro takové, které jsou označovány jako ztrátové, ale zato jsou prospěšné pro veřejnost. Tyto činnosti spadají do tzv. hlavní činnosti, pro kterou byla PO zřízena. K tomu může PO vykonávat po schválení zřizovatelem ještě doplňkovou činnost, což je v praxi velmi běžné, která však musí určitým způsobem navazovat na hlavní a zároveň nesmí dostat přednost, i kdyby to bylo pro PO z ekonomického hlediska výhodnější. Doplňková činnost je vymezena ve zřizovací listině a očekávána jako profitabilní, přičemž zisk může být využit ve prospěch hlavní činnosti PO (Zákon o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů).
20
Jak uvádí Mitwallyová (2014), problémem PO může být ze zákona nedefinovaná oblast týkající se možnosti více zřizovatelů v případech, kdy by to bylo účelné. Jedná se např. o služby v hromadné dopravě, kdy PO je založena zřizovatelem, ale zároveň poskytuje služby i ve vazbě k jinému subjektu. V návaznosti na to by bylo snahou HMP situaci vyřešit zřízením obchodní společnosti, avšak by tím došlo ke ztrátě samotné výhody PO jako osoby veřejného práva.
Fungování PO je upraveno nejen dle zřizovací listiny, kterou zřizovatel vydá o vzniku PO, ale také mnoha právními předpisy a vnitřními směrnicemi, specifické jak pro samotnou PO, tak i vytvořenou zřizovatelem např. za účelem lepšího dohledu či kontroly. Vnitřní směrnice umožňují PO změnit samotné ustanovení předpisu tak, aby to pro ni bylo účelné, a hlavně aby byly dodrženy zásady účetnictví (VOLTNEROVÁ, a další, 2011). Oblast vnitřních směrnic je více specifikována v kapitole 3.3.
Mezi zřizovatelem a PO vznikají specifické vztahy, ze kterých plynou určité povinnosti definované v zákoně. PO se na podnět zřizovatele zapisuje do obchodního rejstříku a hospodaří podle svého rozpočtu, který je povinna sestavit jako vyrovnaný. To znamená, že pokud její vlastní vygenerované tržby z hospodářské činnosti nebudou na pokrytí nákladů stačit, využije peněžní prostředky z rozpočtu zřizovatele. Pokud by však došlo k opačné situaci a výnosy PO by převyšovaly náklady, je povinna rozdíl odvést do rozpočtu zřizovatele. Jde tedy o jistý příjem PO, čímž vzniká úzké napojení na rozpočet zřizovatele. Kromě samotného rozpočtu musí svému zřizovateli také předkládat střednědobý výhled nákladů a výnosů na nejméně 2 roky dopředu. PO mohou dále jako formu podpory financování využít své vlastní fondy, různé dary či finanční prostředky z Národního fondu a ze zámoří (Zákon o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů).
1.3.1. Tvorba fondů
Vybraným účetním jednotkám vč. PO je podle zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů umožněno vytvoření následujících fondů:
• rezervní,
• fond investic,
• fond odměn,
• fond kulturních a sociálních potřeb.
21
Obecně lze říct, že fondy představují akumulaci finančních prostředků vyčleněných za specifickým účelem a platí, že veškeré konečné zůstatky fondů se na konci roku převádí do příštího období.
Rezervní fond
Jak už samotný název napovídá, cílem rezervního fondu je především krytí proti možným budoucím ztrátám, které mohou PO vzniknout v provozní činnosti. Podle § 30 je základním zdrojem rezervního fondu tzv. „zlepšený výsledek hospodaření“, který je vytvořen v situaci, kdy skutečné výnosy spolu s příspěvkem od zřizovatele převyšují provozní náklady (Zákon o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů).
Rezervní fond může PO použít k dalšímu rozvoji organizace jako třeba ke zkvalitnění provozovaných činností, dále k uhrazení případných sankcí za porušení rozpočtové kázně (pokuty, penále). Dalším možným použitím by mohla být úhrada ztráty z minulých let.
V poslední řadě rezervní fond také slouží k časovému překlenutí dočasných rozdílů mezi náklady a výnosy. Důležité je zmínit, že v tomto případě má dočasný charakter opravdu velkou váhu a v případě použití rezervního fondu je PO povinna tuto skutečnost v účetnictví zohlednit a okomentovat ji v příloze účetní závěrky (ČÚS č. 704). PO také může část tohoto fondu po schválení zřizovatelem použít k posílení fondu investic.
Fond investic
Dalším fondem, které PO ze zákona tvoří, je fond investic sloužící v obecném slova smyslu k financování investičních potřeb. Z toho vyplývá, že veškeré peněžní prostředky v tomto fondu pokrývají pouze investiční výdaje, s výjimkou oprav, které jsou provozním výdajem. U oprav však platí podmínka používání opravovaného nebo udržovaného majetku jako stálého aktiva PO pro její činnost. Hlavním zdrojem fondu investic jsou odpisy z DHM či DNM, dále různé investiční dotace nebo peněžní dary poskytnuté na investiční účely.
Fond odměn
Fond odměn je stejně jako rezervní fond tvořen ze zlepšeného výsledku hospodaření a slouží k úhradě odměn zaměstnanců, či pokrytí případného překročení stanoveného objemu prostředků na platy. Zlepšený výsledek hospodaření pro účely tvorby fondu odměn však není možné využít v celkové hodnotě, nýbrž však jen ve výši 80 % a zbylých 20 % tak připadne na
22
tvorbu rezervního fondu. Příspěvky do fondu odměn nejsou povinné, vždy záleží na konkrétním rozhodnutí zřizovatele (Zákon o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů).
Fond kulturních a sociálních potřeb (FKSP)
Uplatnění FKSP tkví v zabezpečování kulturních, sociálních a dalších potřeb prostřednictvím samotné PO nebo i v rámci spolupráce s odborovou organizací. FKSP je tvořen jednak základním přídělem 2 % z ročního objemu nákladů na platy a odměny, tak i dalšími příjmy jako dary, pojistná plnění nebo náhrady škod k majetku pořízenému z fondu. PO nebo i jiné vybrané jednotky, které hospodaří s fondem, jsou povinny stanovit způsoby čerpání tohoto fondu a vytvořit k němu příslušný rozpočet (KRBEČKOVÁ, a další, 2020).
Z fondu je dle vyhlášky Ministerstva financí č. 114/2002 Sb., o fondu kulturních a sociálních potřeb možné čerpat např. následující příspěvky:
• na pořízení hmotného majetku,
• na dopravu do zaměstnání prostřednictvím hromadné dopravy,
• na stravování.
1.3.2. Vybraná divadla v působnosti HMP a jejich velikost
Hlavní město Praha zřizuje v oblasti kultury různé PO v podobě divadel za účelem zajištění veřejných statků. Celkový počet takto zřízených pražských institucí je 10 a významně se svou velikostí a charakterem odlišují. Je samozřejmé, že se odlišuje také jejich hospodaření a financování ze strany HMP, což je více definováno v následující kapitole.
Pro lepší představu o velikosti těchto PO zřízených HMP byl zpracován následující graf, ze kterého je patrné, že u většiny divadel se počet míst v hledišti pohybuje v rozmezí 200 – 400.
23
Graf 2: Celková kapacita hledišť vybraných divadel HMP
Zdroj: vlastní zpracování, na základě dat dostupných z:
https://kultura.praha.eu/jnp/cz/prispevkove_organizace/srovnani_vysledku_hospodareni/index.html
Některá divadla se zaměřují na rodiny s dětmi a loutková představení (Divadlo v Dlouhé, Divadlo Minor a Divadlo Spejbla a Hurvínka), jiná zase na české i světové premiéry (Divadlo na Vinohradech, Divadlo na zábradlí, Divadlo pod Palmovkou), dále operety či muzikály (Hudební divadlo v Karlíně), nebo jde přímo o autorské divadlo (Divadlo Ypsilon).
Specifickým divadlem je např. Švandovo divadlo na Smíchově, které se stalo prvním pražským divadlem uvádějící představení s českými titulky pro neslyšící, či s anglickými titulky pro cizince (Švandovo divadlo).
Divadlo na Zábradlí se svým počtem míst v hledišti 205 a dvěma scénami vychází z analyzovaných dat jako nejmenší divadlo, naopak Hudební divadlo v Karlíně má pouze jednu scénu, ale zato dokáže pojmout až 921 návštěvníků. Městská divadla pražská sice nabízí vcelku vysokou kapacitu hledišť, ale jak už bylo výše uvedeno, je důležité si uvědomit, že Městská divadla pražská jsou celkem utvořeným z Divadla ABS, Komedie a Rokoko. To znamená, pokud by celková kapacita hledišť byla rozpočítána na tyto tři divadla, nelze říct, že jsou svou velikostí nějak významná. Celkový počet míst na představení v 10 vybraných divadlech zřizovaných HMP se pohybuje kolem 4,5 tis. (Kultura Praha, 2020).
205 281
292 338
384
400 620 416
740 921
Divadlo Na zábradlí Divadlo Spejbla a Hurvínka Studio Ypsilon
Divadlo Minor
Divadlo pod Palmovkou Švandovo divadlo na Smíchově Divadlo v Dlouhé
Divadlo na Vinohradech Městská divadla pražská Hudební divadlo v Karlíně
24
2. Financování kultury
Pro zajištění neustálého rozvoje a kvality kultury, je velice důležitým aspektem její podpora. Podle Rektoříka (2007) existují dvě základní formy finančních nástrojů sloužící k financování kultury. První je představována přímou podporou, kam jsou zařazovány např.
dotace od zřizovatelů, fondy, příjmy z vlastní činnosti či granty. Naopak nepřímou veřejnou podporou mohou být daňové úlevy nebo různé sociální podpory pro instituce. V této kapitole jsou blíže specifikovány zdroje financování kultury plynoucí ze státního rozpočtu a státních fondů. Dále příspěvky PO přímo vázané na účet zřizovatele spolu s příklady vybraných pražských divadel. V závěru kapitoly není opomenuto ani na grantové financování.
2.1. Podpora ze státního rozpočtu a státních fondů
Hlavním podporovatelem a orgánem správy v oblasti kultury a umění je Ministerstvo kultury České republiky. Ministerstvo zároveň zpracovává plán státní kulturní politiky na nadcházející období, který definuje priority české kultury, řeší otázku finanční podpory v kultuře a jejího směřování (SVOBODA, 2017). Na financování kultury je vymezena samostatná kapitola č. 334 ve státním rozpočtu, kde jsou k nalezení jednotlivé výdaje na výzkum a vývoj, kulturní služby, PO zřizované MK, a další. Procentní podíly výdajů kapitoly 334 na celkových výdajích státního rozpočtu za posledních 5 let jsou detailněji znázorněny v tabulce č. 1. Výdaje kapitoly 334 jsou vyčísleny bez příspěvků pro církve a náboženské společnosti, které jsou každým rokem skoro stejné a pohybují se kolem 3,3 mld. Kč (MF ČR).
Tabulka 1: Výdaje státního rozpočtu v letech 2016-2020 v mld. Kč
2016 2017 2018 2019 2020
celkové výdaje státního rozpočtu 1 219,8 1 279,8 1 401,0 1 551,7 1 842,9
z toho výdaje kap. 334 9,1 9,7 11,6 12,8 13,6
podíl výdajů kap. 334 ve státním rozpočtu 0,75 % 0,76 % 0,83 % 0,82 % 0,74 % Zdroj: vlastní zpracování, na základě dat ze Státních závěrečných účtů ČR 2016-2020
Obecně platí, že podíl výdajů na kulturu na celkových výdajích státního rozpočtu v ČR není nijak vysoký a zatím nikdy nepřevýšil 1 % státního rozpočtu. Spíše hovoříme o jeho podfinancování, i přestože se kultura na HDP podílí několika procenty.
25
Procenta, jakými se kultura jednotlivých států podílí na HDP, jsou viditelná na následujícím grafu.
Graf 3: Podíl kultury jednotlivých zemí na HDP v % (rok 2019)
Zdroj: vlastní zpracování dle OECD
V roce 2019 činil podíl kultury na HDP zhruba 1,44 % a v mezinárodním srovnání dle OECD (2020) se Česká republika nacházela nad průměrem, který byl z veškerých dat zobrazených zemí stanoven na 1,36 % a v grafu je vyznačen přerušovanou čarou. Nejlépe z mezinárodního srovnání vychází Maďarsko s Islandem, které se pyšní především rozsáhlou oblastí v rámci hudebního průmyslu.
Oblast kultury je podporována nejen prostřednictvím kapitoly 334 státního rozpočtu, ale také za pomoci státních fondů – Státní fond kultury ČR a Státní fond kinematografie. Oba tyto fondy spadají do správy MK a smyslem zřízení bylo především vytvoření aktivních finančních nástrojů pro podporu české kultury (SVOBODA, 2017).
Subvence ze strany Státního fondu kultury není obecně nijak vysoká, v roce 2020 podpořil dle statistik 692 projektů z 831 přijatých žádostí v celkové hodnotě 29,155 mil. Kč (MK, 2020).
1,44
0,00 0,50 1,00 1,50 2,00 2,50 3,00
26
2.2. Podpora z rozpočtu zřizovatele
V oblasti kultury, jak již bylo výše uvedeno, mohou vznikat PO založené zřizovatelem za účelem zajištění veřejných služeb, které jsou přímo napojeny na rozpočet zřizovatele. Čím více divadla diverzifikují své činnosti, ze kterých jim plynou jednotlivé příjmy, tím více jsou finančně zdravé. Deficit mezi náklady a výnosy u PO je, zjednodušeně řečeno, dorovnán z rozpočtu zřizovatele tak, aby byl rozpočet PO vyrovnaný. Podle S. Moše (2015), předsedy Asociace profesionálních divadel, nelze v praxi označit tyto příspěvky od zřizovatele za zaručený zdroj, spíše vychází z politického rozhodnutí zastupitelstev nebo vlády. Ale jelikož zřizovatel zakládá, ať už PO nebo jinou organizaci, z důvodu potřeby, tak ji logicky bude i zajišťovat vhodné podmínky pro její provoz. Z povinnosti zřizovatele uhradit ztrátu PO vyplývá skutečnost, že PO nepodléhá režimu konkurzu a insolvence.
PO mohou být ze strany zřizovatele poskytnuty kromě běžného příspěvku na provoz i finanční prostředky neinvestičního či investičního charakteru, ale vždy musí být příspěvky použity na účel, na který byly poskytnuty. Pokud by tomu tak nebylo, jednalo by se o porušení rozpočtové kázně a PO by tak vznikl zbytečný zpětný odvod do rozpočtu zřizovatele (VOLTNEROVÁ, a další, 2011).
Právě díky podpoře ze strany zřizovatele, mohou u divadel zřízených jako PO vznikat nákladově náročnější díla, a přesto pro diváky finančně dostupná.
2.2.1. Financování vybraných divadel v působnosti HMP
Pro ilustraci byly vybrány některá divadla zřízená HMP jako PO, které mají možnost na podporu využít rozpočet zřizovatele. Z toho jsou vyčleněny příspěvky pro tyto divadla, jejichž výše je závislá na různých parametrech, a v současné době převládá jejich dominance, o čemž je možné se přesvědčit v následující tabulce.
27
Tabulka 2: Srovnání výsledků hospodaření vybraných divadel v tis. Kč
Zdroj: vlastní zpracování, na základě dat z
https://kultura.praha.eu/jnp/cz/prispevkove_organizace/srovnani_vysledku_hospodareni/index.html
Pro účely zanalyzování jednotlivých variant financování u vybraných pražských divadel v působnosti HMP byly použity pouze roky 2019 a 2020, jelikož mezi lety 2018 a 2019 nedošlo k významným změnám. Naopak meziroční změna v letech 2019 a 2020 je razantní, což bylo způsobeno především vývojem covidové situace v České republice, jelikož v roce 2020 došlo k významnému omezení v oblasti kultury, a divadla musela být převážnou část roku uzavřena (Vláda České republiky, 2020). Tím pádem nebylo možné uskutečnit stejné množství divadelních představení, jako tomu bylo v roce 2019, a proces generování vlastních tržeb byl pro divadla mnohem těžší. Zároveň náklady divadel nebylo možné (stejným poměrem jako výnosy) snížit, stoupla tím potřeba příspěvků od zřizovatele.
Potřeba příspěvků od zřizovatele je viditelná i na následujícím grafu, který znázorňuje míru soběstačnosti vybraných divadel v těchto letech.
Divadlo
Divadlo Spejbla a
Hurvínka Městská divadla pražská
Divadlo na Vinohradech
Hudební divadlo v Karlíně 2019 2020 2019 2020 2019 2020 2019 2020 Výše příspěvku HMP 19 845 29 803 91 925 112 866 87 102 113 398 75 889 90 702 Celkové výnosy HČ 8 664 2 452 51 140 27 947 38 401 11 538 125 761 31 335 Z toho tržby z prodeje
vstupenek 8 556 2 265 44 302 21 023 36 175 10 687 120 209 30 257 Celkové náklady HČ 28 504 29 903 143 365 132 605 125 503 114 460 196 704 116 928
28
Graf 4: Míra soběstačnosti vybraných divadel v %
Zdroj: vlastní zpracování, na základě dat z
https://kultura.praha.eu/jnp/cz/prispevkove_organizace/srovnani_vysledku_hospodareni/index.html
Z grafu vyplývá, jakým zásadním způsobem se v rámci jednoho roku změnila potřeba příspěvků od HMP u vybraných divadel, jelikož míra soběstačnosti v průměru klesla o více jak 50 %. V podobném duchu to vypadalo i u ostatních PO v působnosti HMP. Míra soběstačnosti byla vypočítána jako výnosy/náklady z hlavní činnosti jednotlivých divadel (Kultura Praha, 2019-2020).
2.3. Grantové financování
Dalším možným nástrojem pro financování kultury se nabízí grantový systém. Grantem se dle Dvořáka (2005) rozumí ekonomický zdroj z vícezdrojového financování plynoucí především z veřejných zdrojů. Granty jsou často ztotožňovány s dotacemi či jsou přímo definovány jako forma dotace.
Účelem pražského grantového systému, dle posledního usnesení (účinné pro období 2016- 2021), je určení pravidel pro financování a rozvoj kulturní oblasti, a zároveň vytvoření přirozeného konkurenčního prostředí pro všechny kulturní subjekty bez ohledu na právní subjektivitu. Pražský grantový systém je zaměřen primárně na konkrétní produkt, projekt nebo subjekt. Praha je zároveň prvním městem v ČR, které zavedlo grantový systém financování na podporu profesionální kulturní oblasti a reprezentace kultury v zahraničí, a to od roku 1996 (MHMP, 2015). Expertka MK ČR pro kulturní a kreativní sektor J. Adamcová (2019) v rámci kvalitativní analýzy současného grantového systému uvedla: „Grantový systém se za
0%
10%
20%
30%
40%
50%
60%
70%
Divadlo Spejbla a
Hurvínka Městská divadla
pražská Divadlo na Vinohradech
Hudební divadlo v Karlíně
2019 2020
29
posledních deset let podařilo stabilizovat a získal kredibilitu. Skrze aktuální trendy není již kultura vnímána nadále jako dotovaná služba, ale jako investiční příležitost – jako nástroj rozvoje území, sociální soudržnosti, ekonomického růstu, kvality života, udržitelného turismu, oživování kulturního dědictví a jako klíčová součást dobré image města.“ Tomu však předcházel dlouhý proces, který nebyl vždy spojen s klidným průběhem. Dokonce nastavení jednoho z předchozích grantových systémů v oblasti kultury, v centru dění s bývalým radním pro kulturu M. Richterem, vyvolalo protesty a vytvoření petice z důvodu nespravedlnosti či netransparentnosti (ČT24, 2008). Jednalo se o grantový systém magistrátu Prahy, který tehdejší radní navrhl, a obsahoval např. zavedení dotací na vstupenku, nebo přeměnu některých příspěvkových scén na jinou právní formu. Proti tomu se bouřily především PO, podle kterých nebyla transformace dobře připravena a zbytečně by divadla ohrozila z důvodu nemožné konkurenceschopnosti při výkonu veřejné služby za zmiňovaných podmínek (GRÁFOVÁ, 2008). Na opačnou stranu se postavily divadla v soukromém sektoru, které tomuto novému nastavení naopak holdovaly z důvodu možného spravedlivějšího a shodného dotování všech divadel bez ohledu na jeho typ (Radiožurnál, 2008).
Mezi cíle petice spadal především požadavek na oddělení podpory neziskového a ziskového sektoru, zrušení navrhované dotace na vstupenku, zastavení nepřipravené transformace určitých příspěvkových organizací a také odvolání M. Richtera a O. Pechy z funkcí (PETRMICHL, 2008). Výsledkem byla revokace tehdejšího grantového systému a rozhodnutí o nutném přepracování. Toho se aktivně ujal tehdejší primátor P. Bém, který později navrhl zrušení dotace na vstupenku a označil ji jako odvážný krok ze strany M. Richtera.
Nicméně tímto krokem poukázal na slabiny tehdejšího systému. Zároveň došlo k zastavení II.
vlny transformace pražských divadel z PO na jinou právní formu, např. šlo o Divadlo pod Palmovkou, Městská divadla pražská, Švandovo divadlo (iDNES.cz, 2008). Tato vlna přeměny již do současnosti nebyla obnovena a divadla nadále vystupují jako PO v působnosti HMP.
Podpora v grantovém systému financování je poskytována nejvýše do 70 % způsobilých nákladů projektu a zároveň pokrývá schodek rozpočtu žadatele. Granty jsou nejčastěji udělovány jako jednoleté nebo víceleté a rozdělovány podle několika různých oborů. Víceleté granty představují určitou míru jistoty a dlouhodobějšího zajištění prostředků ze strany veřejných rozpočtů a nevzniká tak problém shánění finančních prostředků z roku na rok a s tím spojená administrativní zátěž. Žadatelem o grant nemohou být organizační složky státu či územní samosprávné celky a jejich vytvořené příspěvkové organizace.
30
Finanční prostředky z grantového systému jsou rozdělovány na základě subjektivního rozhodnutí grantové komise, která je tvořena 14 odborníky a 1 členem Zastupitelstva. Celé řízení probíhá ve dvou kolech a bodově se hodnotí kredibilita žadatele, kvalita a ekonomické parametry projektu. Pokud nějaký kulturní subjekt neuspěje, je již v dnešní době možné se proti rozhodnutí odvolat a žadatelé by se tak vždy měli dozvědět, z jakého důvodu jejich žádost neuspěla, což pro ně může být pro další žádosti do budoucna výhodné (MHMP, 2015).
Z výroční zprávy MHMP (2019) vyplynula výše přiznaných grantů v ČR za rok 2019. Do schvalování grantovou komisí bylo zařazeno 703 projektů, z toho 649 jednoletých a 43 víceletých, a celkový objem finančních prostředků vázaných granty činil 335 mil. Kč, přičemž necelých 226 mil. Kč představovaly již schválené víceleté granty pro rok 2019. V oblasti divadel bylo k roku 2019 navrženo 142 žádostí v celkové schválené výši zhruba 130 mil. Kč vč. již schválených víceletých grantů v předchozích letech.
31
3. Účetní výkaznictví PO s důrazem na oblast majetku
Z hlediska ustanovení v účetních předpisech spadá PO do vybraných účetních jednotek, což se odráží ve způsobu vedení jejího účetnictví, které je doprovázeno určitými specifiky.
V následujících podkapitolách jsou blíže rozebrány jak specifické oblasti pro PO, tak i významné oblasti, které mohou být pro účetní jednotky totožné.
3.1. Účetnictví PO
Vybraným účetním jednotkám z vyhlášky č. 410/2009 Sb. vyplývá povinnost spolu se směrnou účtovou osnovou sestavit účtový rozvrh. Součást tvoří syntetické a podrozvahové účty, kterými se PO mají v průběhu roku při účtování transakcí řídit. Podkladem k tomu může být příklad směrné účtové osnovy uvedený v příloze č. 7 vyhlášky 410/2009 Sb.
Podrozvaha má u vybraných účetních jednotek rozsáhlejší využití, než je tomu u podnikatelských subjektů. Na podrozvaze jsou zachycovány skutečnosti, které jsou předmětem účetnictví, ale pro jejich vykázání v rozvaze nedošlo ke splnění všech podmínek. Tyto skutečnosti mohou být vzhledem ke svému významu podstatné mimo jiné při posuzování majetkoprávní situace či využívaní ekonomických zdrojů. Jedná se např. o zachycení drobného majetku, který nesplňuje podmínku limitu pro zařazení do DM v rozvaze, ale z důvodu dodržení zásad účetnictví, by měl být účetní jednotkou sledován. Mezi rozvahou a podrozvahou dochází k prolínání, tzn. tam kde zanikne důvod vykazování, znamená to počátek vykazovaní ve druhé, a naopak. Zároveň stejně jako je tomu u rozvahy, musí být i v případě podrozvahy zajištěna podvojnost účetního zápisu, kterou je dosaženo prostřednictvím tzv. vyrovnávacího účtu – č.
999. Veškerá pravidla (limity, okamžik účtování, …) pro účtování na podrozvahových účtech jsou účetní jednotkou upraveny ve vnitřním předpisu a zároveň jsou informace o stavu podrozvahových účtů nedílnou součástí přílohy v účetní závěrce (ČOUKOVÁ, 2020).
Účetní jednotky využívají také analytické účty (ČÚS 701). Vedení a specifika analytické evidence jsou v kompetenci samotné účetní jednotky, příp. zřizovatele a měly by být ošetřeny vnitřním předpisem. Analytické účty slouží k podrobnějšímu členění, zejména rozdělení hlavní a hospodářské činnosti, a jejich případná absence by mohla poškodit přehlednost účetnictví a znamenat pro management neschopnost řídit finanční stránku PO.
Obecně platí, že sestavení účetní závěrky je jedním z nejdůležitějších výstupů z finančního účetnictví a případné nesprávné informace s sebou nesou své následky (VRABKOVÁ, a další,
32
2017). Dle § 19 ZoÚ sestavuje PO řádnou účetní závěrku ke konci roku a mezitímní závěrku pravidelně každý čtvrt rok. Všechny PO jako součást účetní závěrky standardně dle § 18 odst.
1 ZoÚ vykazují rozvahu, výkaz zisku a ztráty a přílohu. Náklady a výnosy u PO jsou ve výkazu zisku a ztráty rozklíčovány podle hlavní a hospodářské činnosti. Dále po splnění určitých podmínek zároveň sestavují přehled o peněžních tocích a přehled o změnách vlastního kapitálu dle § 18 odst. 2 ZoÚ. Účetní závěrku PO zřízených HMP schvaluje Rada HMP a proces zveřejňování se odlišuje především podle toho, zda byla PO zapsána do obchodního rejstříku.
Pokud se jedná o PO zřízenou po 1. 1. 2001, spadá na ni povinnost zápisu do obchodního rejstříku, a tedy i uveřejnění účetní závěrky s výroční zprávou do sbírky listin obchodního rejstříku. Dříve zřízené tuto povinnost nemají (MF ČR, 2002) – závěrku je možné volně dohledat pouze přes informační portál Monitor, který je ve správě MF. Portál Monitor vznikl na základě záměru vytvořit účetnictví státu, za kterým stála účetní reforma veřejných financí.
Její účinnost je datována k začátku roku 2010 a cílem bylo vytvořit centralizovanou databázi informací stanovené množiny účetních jednotek ve veřejném sektoru – CSÚIS (MF ČR, 2009).
I PO by měla dodržovat účetní zásady stejně jako ostatní účetní jednotky. Jednou z hlavních podmínek dle Bauera (2019) je dodržení průkaznosti. Primární odpovědnost za vedení účetnictví je na straně statutárního orgánu, čímž je v případě PO ředitel, ale nesprávné vedení účetnictví a z toho vyplývající hospodaření PO se přímo promítne do závěrečného účtu zřizovatele, do způsobu jeho schvalování a nakládání s veřejnými prostředky. Následně její zřizovatel může „jen těžko zodpovědně, správně a průkazně vypořádat vztahy s touto příspěvkovou organizací a s veřejnými rozpočty“. Z toho důvodu je kladen velký důraz na nastavení určitých pravidel uvnitř PO, a to nejen v oblasti zajištění průkaznosti, řídící kontroly či včasné informovanosti o nesrovnalostech.
Specifickou oblastí je i poskytování darů jiným subjektům, které mají PO dle § 37 zákona č. 250/2000 Sb. zakázány, a ani zřizovací listina je žádným způsobem neupravuje (kromě bezplatného převodu na zřizovatele). Jak se tedy s takovou situací v účetnictví vyrovnat?
Příkladem může být divadlo, které jako poděkování předalo režisérovi a hercům hlavních rolí květiny či jiné drobné dárky. Aby divadlo mohlo tyto transakce účetně zachytit, je zapotřebí
„obejít“ ustanovení zákona. Tím může být docíleno prostřednictvím účtu 501, kde vykáže věci k darování jako spotřebu materiálu na propagaci (NEJEZCHLEB, a další, 2020). Z právního hlediska se na darované květiny může také nahlížet jako na spotřebovaný náklad.
33
PO může dle § 9 ZoÚ vést účetnictví dle rozhodnutí zřizovatele v plném či zjednodušeném rozsahu. Zjednodušený rozsah vedení účetnictví znamená pro účetní jednotku omezenější výčet povinností, než je tomu v případě plného rozsahu. Zároveň by zjednodušený rozsah měl účetní jednotce ušetřit časový fond. Dle § 13a ZoÚ se jedná o:
a) úlevu při sestavování účtového rozvrhu
Vykazování pouze na bázi účtových skupin. To je však naprosto v rozporu s vyhláškou pro vybrané účetní jednotky, která ukládá povinnost dodržovat směrnou účtovou osnovu členěnou na třídy, skupiny a účty. Proto je zapotřebí se při aplikaci držet nejen ZoÚ, ale také vyhláškou č. 410/2009 Sb.
b) možnost spojit účtování v deníku s hlavní knihou
Vhodnější spíše dříve a při menším množství používaných účtů. V současné době fungujících účetních softwarů však nevýznamné ulehčení pro účetní jednotku.
c) sestavení účetní závěrky ve zjednodušeném rozsahu
Opět spojeno např. s účtováním na bázi účtových skupin – v rozporu s vyhláškou. Sestavení také bez přehledu o peněžních tocích a změnách VK.
d) nepoužívání metod vyjadřující předvídatelná rizika a možné ztráty
Tím jsou myšleny opravné položky a rezervy vyjma zákonných dle zvláštních právních předpisů. U PO se však daňový efekt v podobě zákonných rezerv a opravných položek zcela mine účinkem a zůstane nevyužit, neboť u těchto organizací nejčastěji dochází ke zdaňování pouze u doplňkové činnosti. Neúčtování o účetních rezervách či opravných položkách není podle mého názoru vhodně zvolené, i přestože se divadla s takovými položkami setkají ve velmi omezené míře. Ne vždy je však možné, aby zásady opatrnosti v účetnictví bylo docíleno bez těchto nástrojů.
e) úlevu při vedení knih analytických a podrozvahových účtů
Na základě výše zmíněných informací o analytice a podrozvaze u vybraných účetních jednotek neshledávám u této úlevy potenciál vedoucí ke zjednodušení. Spíše naopak si myslím, že absence podrozvahy a analytiky může způsobit nepřehlednost účetnictví pro interní potřeby a snížit vypovídací schopnost.
34
f) neoceňují majetek a závazky reálnou hodnotou
S reálnou hodnotou se PO může setkat např. při prodeji majetku (účetní operace s tím spojené jsou znázorněny v podkapitole 3.4.5). Avšak vždy platí, že PO majetek nejprve nabídne svému zřizovateli a až v případě jeho nezájmu ho může nabídnout jiným subjektům k prodeji.
3.2. Transfery
Transfery jsou dalším specifickým a zároveň dlouhodobě využívaným prostředkem vyskytující se u vybraných účetních jednotek. Lze je chápat jako poskytnuté finanční prostředky od subjektů z veřejného sektoru skrze veřejné rozpočty, případně přijaté peněžní prostředky, přičemž poskytnutím těchto prostředků se neočekává žádné ekvivalentní protiplnění. Při účtování je potřeba řídit se závaznými a striktními pravidly daných právními předpisy a zajistit tak kompletnost a průkaznost jednotlivých účetních operací (MORÁVEK, 2019). Právě u transferů se účetní jednotka setkává za účelem dodržení účetních zásad s časovým rozlišením, jelikož v praxi často dochází k rozložení účetních transakcí do více účetních období.
Dle Morávka a Prokůpkové (2016) je vhodné při účtování transferů postupovat v návaznosti na následující rozhodovací diagram.
Obrázek 1: Rozhodovací diagram u transferů
PO je nejčastěji v pozici příjemce transferů, a to zejména v režimu záloh s vypořádáním ke konci roku.
1. úroveň
není v režimu transferů
je v režimu transferů
2. úroveň
poskytovatel
příjemce
zprostředkovatel
3. úroveň
bez vypořádání
s vypořádáním
4. úroveň
vypořádání v běžném období
vypořádání v dalším období
5. úroveň
režim ex-post
režim záloh v průběhu
