2 Vymezení základních pojmů

(1)

(2)

VYSOKÁ ŠKOLA BÁŇSKÁ – TECHNICKÁ UNIVERZITA OSTRAVA EKONOMICKÁ FAKULTA

KATEDRA PODNIKOHOSPODÁŘSKÁ

Analýza podnikatelského prostředí v České republice Analysis of Business Environment in the Czech Republic

Student: Jiří Šeliga

Vedoucí bakalářské práce: Dr. Mgr. Michal Koziel PhD.

Ostrava 2021

(3)

(4)

Prohlašuji, že jsem celou bakalářskou práci, včetně všech příloh, vypracoval samostatně.

V Ostravě 9. 7. 2021 Jiří Šeliga

(5)

Obsah

1 Úvod ... 4

2 Vymezení základních pojmů ... 5

2.1 Podnikatel ... 5

2.2 Podnik ... 6

2.3 Podnikání... 7

2.4 Malé a střední podnikání ... 7

2.5 Podnikatelské prostředí ... 8

2.6 Nezaměstnanost ... 15

2.7 Daň ... 17

2.8 Měnová politika ... 18

2.9 Právní formy podnikání v ČR ... 19

2.9.1 Podniky jednotlivce: ... 19

2.9.2 Osobní společnosti: ... 20

2.9.3 Kapitálové společnosti: ... 21

2.9.4 Veřejné (státní) podniky, neziskové organizace: ... 23

2.9.5 Moderní trendy v podnikání: ... 24

3 Analýza současného podnikatelského prostředí v České republice ... 26

3.1 Koeficient korelace ... 26

3.2 Podpora podnikání v ČR ... 27

3.2.1 Nepřímá podpora ... 28

3.2.2 Přímá podpora ... 32

3.3 Analýza pomocí míry nezaměstnanosti ... 36

3.4 Souhrnný indikátor důvěry ... 38

3.5 Index globální konkurenceschopnosti ... 44

3.6 Doing business ... 48

3.7 Analýza pomocí daňovo-odvodového zatížení ... 51

4 Zhodnocení podnikatelského prostředí v ČR a návrh změn ... 53

5 Závěr ... 58

Seznam použité literatury ... 59

Seznam zkratek ... 63 Prohlášení o využití výsledků bakalářské práce

(6)

1 Úvod

Podnikatelské prostředí má zásadní vliv na příznivý vývoj ekonomiky státu a tvorbu nových pracovních míst. Kvalita podnikatelského prostřední je určená příznivými ekonomickými podmínkami, které vytvářejí předpoklady pro efektivní uskutečňování ekonomické činnosti podnikatelských subjektů.

Každý investor, který se chystá zahájit či rozšířit své podnikatelské aktivity, se rozhoduje na základě kvality podnikatelského prostředí v daném území či zemi. Proto je v zájmu každého státu kultivovat a rozvíjet takové prostředí, které bude pozitivně nakloněno k rozvoji podnikání a obstojí v mezinárodním srovnání. Podnikatelé se zejména rozhodují na základě rozsahu nabízených podpor podnikání, časové náročnosti jednotlivých úkonů (byrokratická zátěž) a výše nákladů spojených s podnikatelskou činností.

Jestli chce být Česko konkurenceschopná ekonomika, která bude z dlouhodobého hlediska prosperovat, musí se zaměřit na vytvoření co nejpříznivějších ekonomických podmínek a regulací, které povedou k ekonomickému růstu.

Hlavním cílem naší bakalářské práce je zjištění silných a slabých stránek podnikatelského prostředí na základě dostupných ukazatelů kvality, které budeme porovnávat pomocí korelace. Na identifikaci těchto stránek jsme si vybrali dostupné domácí i zahraniční ukazatele, díky kterým dokážeme stanovit vnitřní i vnější vlivy podnikatelského prostředí.

První kapitola je zaměřená na vymezení důležitých pojmů, které přímo souvisí s podnikatelským prostředím a je nezbytné si je nadefinovat počínaje podnikatelem, podnikem, právními formami podnikání a podobně.

Ve druhé kapitole provádíme analýzu podnikatelského prostředí, abychom mohli přiblížit, s čím se Česká republika ekonomicky potýká. Součástí analýzy podnikatelského prostředí je také přímá a nepřímá podpora státu, díky které se realizují investiční projekty a podporují se různí podnikatelé s jejich podnikatelskými plány.

V poslední kapitole zhodnocujeme výsledky analýzy a vymezujeme silné a slabé stránky ekonomiky a navrhujeme změny, které by mohli ekonomiku zlepšit.

(7)

2 Vymezení základních pojmů

Základním předpokladem kvalitního podnikatelského prostředí je nastavení takových podmínek a pravidel, které povedou k rozvoji firem a tím k zabezpečení ekonomického růstu a konkurenceschopnosti ekonomiky. Podnikatelské prostředí v České republice je řízeno ze vnitř , ale je závislé i na vnějších podmínkách jako jsou např. hospodářské krize, vstup ČR do Evropské unie, devizový kurz koruny k ostatním měnám, zejména k euru a k dolaru. V současnosti podnikatelské prostředí ovlivňuje i nákaza Covidem 19. Pro pochopení, co vše způsobuje změnu podnikatelského prostředí, se zaměříme na domácí a zahraniční ukazatele.

V úvodní části vysvětlíme důležité pojmy, které se budou dále objevovat v textu. Jedná se zejména o podnikatele, podnik, podnikání a malé a střední podnikání, daň, měnovou politiku a právní formy podnikání.

2.1 Podnikatel

Podnikatele lze definovat podle Nového občanského zákoníku (Zákon č.89/2012 Sb.) v

§420 a § 421¹ takto:

„Kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.“

„Pro účely ochrany spotřebitele a pro účely § 1963 se za podnikatele považuje také každá osoba, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či při samostatném výkonu svého povolání, popřípadě osoba, která jedná jménem nebo na účet podnikatele.“

„Za podnikatele se považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Za jakých podmínek se osoby zapisují do obchodního rejstříku, stanoví jiný zákon.“

„Má se za to, že podnikatelem je osoba, která má k podnikání živnostenské nebo jiné oprávnění podle jiného zákona.“

1 Občanský zákoník: Zákon o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) Zákon o mezinárodním právu soukromém a prováděcí a související zvláštní právní předpisy; úplné znění 2014 3. vydání, Nakladatelství ANG, Olomouc ISIBN: 978-80-7263-855-0

(8)

Tolik k definici podnikatele dle zákona, je však jasné že podnikatel není spojován jen s těmito definicemi, nýbrž je spjat s osobnostními předpoklady pro podnikání, jako je:

trpělivost, houževnatost, cílevědomost, systematičnost a podobně. Úspěšný podnikatel se umí rozhodovat ve stresu a pod tlakem a bere na vědomí riziko, které je s rozhodnutím spojeno.

2.2 Podnik

Pro definici Podniku je třeba použít vymezení podniku ve smyslu definice evropského práva, konkrétně Nařízení Komise 800/2008 ze dne 6. srpna 2008, kterým se v souladu s články 87 a 88 Smlouvy o ES prohlašují určité kategorie za slučitelné se společným trhem (obecné nařízení o blokových výjimkách), (dále jen „Nařízení Komise“):

„Podnikem se rozumí každý subjekt vykonávající hospodářskou činnost, bez ohledu na jeho právní formu. K těmto subjektům patří zejména osoby samostatně výdělečně činné a rodinné podniky vykonávající řemeslné či jiné činnosti a obchodní společnosti nebo sdružení, která běžně vykonávají hospodářskou činnost.“

Tato definice je uvedena v příloze 1 Nařízení komise, přičemž dále člení kategorie podniků na mikropodniky, malé a střední podniky. Velkým podnikem je pak podnik, který nesplňuje žádnou z definic těchto tří kategorií².

Pojetí³ podniku jako prostředku pro zhodnocování kapitálu a současně respektování jeho společenských funkcí ve vztahu k interesentům (zájmovým skupinám) může nakonec vyústit do dvou zdánlivě protikladných tezí. Jedna z tezí říká, že dominantním cílem podniku je dosahovat zisku na základě uspokojování koupěschopné poptávky a druhá říká, že dominantním cílem podniku je uspokojovat koupěschopnou poptávku a oprávněné požadavky okolí, tedy sloužit, a tím dosahovat zisku.

Podle Dvořáčka a Slunčíka⁴ lze chápat podnik jako jakýkoliv subjekt vykonávající činnost, která spočívá v nabízení zboží či služeb na trhu. Není přitom rozhodující, zda podnik při své činnosti dosahuje zisku, ale že oslovuje zákazníky s nabídkou svých

2Definice podniku tacr.cz [online] 1.1.2015 [5.5.2021] dostupné z:

https://www.tacr.cz/dokums_raw/definice_podniku.pdf

3 Miloslav Synek , Eva Kislingerová a kol. Podniková ekonomika 6. přepracované vydání. Praha: C.H.

Beck 2015 ISBN 978-80-7400-274-8

4 DVOŘÁČEK, Jiří a Peter SLUNČÍK. Podnik a jeho okolí: jak přežít v konkurenčním prostředí. Praha:

C.H. Beck, 2012. Beckova edice ekonomie. ISBN 978-80-7400-224-3.

(9)

činností. Rovněž tak není rozhodující, jakou právní podobu na sebe podnik bere.

Základním cílem subjektů, které označujeme jako podnik, je přežít, uchovat se jako podnik.“

2.3 Podnikání

Podnikání je samostatná výdělečná činnost vykonávaná na vlastní účet a odpovědnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem zisku.

Podnikání je charakterizováno několika podstatnými rysy:⁵

 snahou o zhodnocení vloženého kapitálu, což vede k dosažení zisku,

 uspokojováním potřeb zákazníků, což vede k dosažení zisku,

 snahou o minimalizaci rizika,

 vloženým kapitálem, který může být vlastní nebo cizí.

2.4 Malé a střední podnikání

V naší práci se bude vyskytovat pojem „Malé a střední podnikání“. V mezinárodní oblasti je často použito označení SME (Small and Medium Enterprises). Malé a střední podniky jsou součástí každé kvalitně fungující tržní ekonomiky, což umožňuje širokou možnost čerpání dotací v této oblasti. Podle Vebra a Srpové⁶ se můžeme setkat se statistickým pojetím, s členěním podle komise EU nebo podle zákona o podpoře malého a středního podnikání.

Statistické pojetí – je od roku 1997 harmonizováno s kvantitativní typologií podnikání Eurostatu (statistický úřad EU) a podniky se dělí do tří skupin následovně:

 malé – do 20 zaměstnanců,

 střední – do 100 zaměstnanců,

 velké – 100 a více zaměstnanců.

Beck 2015 ISBN 978-80-7400-274-8

6 VEBER, Jaromír a Jitka SRPOVÁ. Podnikání malé a střední firmy. Praha : Grada publishing, 2012.

ISBN 978-80-247-4520-6.

(10)

Poněkud jiná kvantitativní kritéria pro klasifikaci malých a středních podniků používá komise EU. Uvedená metodika klasifikace podniků používá 4 kritéria a to počet zaměstnanců, roční obrat, bilanční suma roční rozvahy, nezávislost.

Rozdělení do tří skupin podniků podle uvedených kritérií je následující viz tabulka 2.1:

Tabulka 2.1 Typy podniku

Zdroj – vlastní zpracování

Nezávislost znamená, že podnik není vlastněn z 25% či z více procent jiným podnikem, který nesplňuje definici malého či středního podniku.

Dle zákona číslo. 47/2002 Sb., o podpoře malého a středního podnikání⁷ se za malého a středního podnikatele pro účely tohoto zákona považuje podnikatel, který splňuje kritéria stanovena přímo použitelným předpisem Evropského společenství. Toto členění je důležité pro podnikatele v případě, že žádají o podporu podnikání. Údaje se vztahují k poslednímu uzavřenému účetnímu období. Hodnoty obratu a aktiv se přepočítávají dle kurzu centrální Evropské banky ke konci roku, předcházejícímu roku podání žádosti o podporu.

2.5 Podnikatelské prostředí

Podnikatelské prostředí je široký souhrn vnějších vlivů, které ovlivňují růst, výkonnost a konkurenceschopnost podnikatelských subjektů.

Podnikatelské prostředí definujeme jako souhrn podstatných vlivů působících jak na podnikatele, tak i na podnik a na podnikání. Zahrnuje vlivy, jež působí na soustavnou činnost prováděnou podnikatelem nebo podnikem vlastním jménem a na jeho vlastní zodpovědnost za účelem zhodnocení podnikatelského potenciálu.

Základním předpokladem kvalitního podnikatelského prostředí je nastavení takových podmínek a pravidel, které povedou k rozvoji podnikání a tím se zabezpečí ekonomický

7 Zákon 47/2002 Sb, O podpoře malého a středního podnikání §2. zakonyprolidi.cz. 1.1.2002 [online].

[5.5.2021]. Dostupné z: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2002-

47?text=zákon+o+podpoře+malého+a+středního+podnikání#f2282568 Typ podniku počet zaměstnanců roční obrat

bilanční suma roční

rozvahy Nezávislost

Mikropodnik <10 ≤ 2 mil. Eur ≤ 2 mil. Eur < 25%

Malý podnik <50 ≤ 10 mil. Eur ≤ 10 mil. Eur < 25%

Střední podnik <250 ≤ 50 mil Eur ≤ 50 mil Eur < 25%

(11)

růst a konkurenceschopnost ekonomiky. Podnikatelské prostředí v České republice je řízené nejen zevnitř, ale ovlivňují ho i externí faktory jako například hospodářská krize, co-vid 19 nebo Evropská unie a podobně.

Následující schéma 2.1 zobrazuje faktory podnikového okolí:⁸ Schéma 2.1 Faktory podnikového okolí

Zdroj: (DVOŘÁČEK, Jiří a Peter, SLUNČÍK; 2012) – vlastní zpracování

Okolí je vše, co stojí mimo podnik jako organizaci. Každý podnik je otevřený systém, jednotka, která má vztahy k okolí, ve kterém působí. Výsledky podniku ve značné míře závisí na vnějších faktorech, do kterých vystupují příležitosti či hrozby.

Vnitřní okolí podniku:

Vnitřní okolí je představováno souhrnem sil, které působí uvnitř okolí podniku a jež mají specifické dopady na řízení podniku viz schéma 2.2.

8 DVOŘÁČEK, Jiří a Peter SLUNČÍK. Podnik a jeho okolí: jak přežít v konkurenčním prostředí. V Praze: C.H. Beck, 2012. Beckova edice ekonomie. ISBN 978-80-7400-224-3.

Faktory podnikového okolí

Vnější

Makrookolí Mikrookolí

Vnitřní

Cíle podniku Zdroje Organizační

struktura Pracovní podmínky

(12)

Schéma 2.2 Vnitřní okolí podniku

Analýza vnitřního okolí má být zaměřena na silné a slabé stránky podniku ve vztahu ke konkurenci

Vnější okolí podniku:

Vnější okolí zahrnuje několik faktorů, které přibližuje schéma 2.3.

Schéma 2.3 Vnější okolí podniku

Vstupy

• Práce

• Suroviny

• zkušenosti

• kapitál

• data

• informace

Transformační proces

• podnikatelské operace

Výstupy

• produkty

• zisk

• výdělky

• informace

• odpad

Globální okolí Národní okolí Lokální okolí

Odvětví

Podnik

(13)

Každý podnik vykonává určitou činnost v rámci odvětví. Odvětví je souhrn podniků, které dělají totéž. Každý podnik musí být umístěn v prostoru. Jako další faktor vnějšího okolí je proto nutné posuzovat lokalizační faktory ty jsou jiné v případě výrobních podniků a jiné v případě podniků poskytující služby. Každý podnik je součástí ekonomického systému země, ve které působí a do národního okolí patří charakter vlády, její stabilita, právní prostředí, sociálně-ekonomický charakter společnosti, ekonomická situace a charakter produktů a používaných technologií. Na všechny země působí globalizace světové ekonomiky. I ty představují faktory vnějšího okolí, ke kterým musí podniky přihlížet⁹ viz schéma 2.4.

Schéma 2.4 Komplexní pohled na podnikové okolí

Zdroj: (DVOŘÁČEK, Jiří a Peter, SLUNČÍK; 2012) – vlastní zpracování Marketingové makroprostředí firmy:

Pro lepší pochopení marketingového prostředí je dobré nejdříve znát faktory, které nelze příliš či vůbec ovlivňovat, tedy makroprostředí¹⁰. Makroprostředí bývá ovlivňováno externími institucemi, na které firma má velmi omezený nebo žádný vliv. Právě proto jsou tyto faktory pro firmu dané a krátkodobě neměnné. Jejich nerespektování přináší pro

10 Zamazalová Marcela a kolektiv Marketing 2. přepracované a doplněné vydání; 2010 C. H. Beck Praha ISBN: 978-80-7400-115-4

• Působí zde faktory mezinárodního ekonomického řádu

Globální okolí

• Je představováno politickými,legislativními, ekologickými, demografickými a technologickými faktory za zemi, se kterou se podnik identifikuje

Národní okolí

• Úspěch podniku závisí na jeho umístění v prostoru, městě či oblasti, ev které podnik působí

Lokální okolí

• V tomto okolí podniku se nacházejí současní i možní budoucí konkurenti, dodavatelé, odběratelé a substituční produkty

Odvětví

• Může to být jakýkoliv podnik v jakémkoliv odvětví

Podnik

(14)

firmu rizika různé síly a velikosti. Je to podobné, jako když se firma nachází v určitém prostoru, za jehož hranice by neměla chodit. Základní faktory makroprostředí lze rozdělit do čtyř základních kategorií (STEP):

 sociální,

 technologické,

 ekonomické,

 politické a právní (legislativní rámec).

K těmto kategoriím můžeme připojit ještě přírodní podmínky, případně další faktory spojené s přírodním a ekologickým prostředím, ve kterém firma existuje. Typickým příkladem mohou být třeba podnební podmínky a počasí vůbec, včetně svých výchylek;

u některých trhů je i možnost zemětřesení nebo jiných extrémních podmínek.

Sociální faktory¹¹ – mohou být dvojího druhu: kulturní a demografické.

Kulturní faktory se týkají určitých vlastností daných trhů a jejich subjektů. Kulturou rozumíme soubor hodnot, idejí a odpovídajících postojů skupiny osob anebo subjektů (v případě podobné firemní kultury v daném odvětví). Kultura bývá mezigeneračně předávána. Jako příklad můžeme uvést skutečnost, že v některých zemích se silným vlivem víry nelze použít určité druhy reklamy nebo zobrazování.

Názory nebo postoje můžeme dělit na primární a sekundární. Primární jsou ty, které subjekt získává jako v podstatě neměnné od svých rodičů (případně školy apod.).

Sekundární jsou naopak proměnlivé a to podle sociálních skupin a prostředí, ve kterých se subjekt pohybuje (přátelé, zaměstnání, zájmové kroužky). Firma je tedy může lépe ovlivňovat. Zatímco tedy v případě ovlivňování sekundárních názorů a postojů firma může mít úspěch (třeba vlivem módních vln), pak na primární bude mít vliv jen velmi nepatrný či žádný. To znamená, že primárním faktorům se bude muset firma přizpůsobit, protože u různých kulturních a sociálních skupin může být spotřební chování zcela velmi odlišné.

Demografické faktory charakterizují obyvatelstvo jako celek. Sledují tedy velikost, složení, rozmístění a hustotu obyvatelstva a jiné statistické veličiny. Složení se může týkat například pohlaví, věku, zaměstnání či vzdělanosti. Právě uvedené údaje mohou být

11 KOTLER Philip, WONG V., SAUNDERS J., ARMSTRONG G., Moderní marketing 4. vydání. Praha:

Grada publishing 2007. ISBN: 978-80-247-1545-2

(15)

klíčové pro správné nastavení nabídky a marketingové komunikace, tedy i pro úspěch firmy.

Technické a technologické faktory¹² – Týkají se nejen patentů, ale i jiných zlepšení;

firmy se často snaží konkurovat i za pomoci technických diferenciací. Značnou výhodu v některých odvětvích mají finančně silné a mezinárodně působící velké firmy oproti menším a středním firmám. Někdy ale naopak malé a střední firmy naleznou nějaké průlomové řešení, které jim může zajistit velký úspěch. Těm ostatním nezbývá než kopírovat s určitými změnami anebo po uplynutí zákonné ochrany. Některé změny jsou jen designové, jiné nabízejí trochu jiné složení (barviva, vitamíny, základní funkce).

Ekonomické faktory¹³ – patří zde zejména kupní síla trhu a spotřebitelů a faktory, jež je ovlivňují. Patří mezi ně například rychlost růstu mezd, výše úspor, dostupnost úvěrů v ekonomice, mezní míra spotřeby obyvatelstva, ale také důvěra spotřebitelů v danou měnu a ekonomiku.

Jednotlivé ekonomiky mohou mít velmi odlišnou stratifikaci obyvatelstva podle výše příjmů. V některých zemích je malé procento bohatých a hodně chudých (většinou chudší země), jinde je silná střední třída (většinou rozvinuté země), jejíž kupní síla se velmi liší v objemu i dynamice.

Vzhledem k ekonomickým změnám v mnoha zemích, ale také v důsledku globalizace se tak firmy musí přizpůsobovat nové situaci na trzích. Uvedené faktory mají vliv na strukturu nabídky a strategii firem, na strukturování oslovovaných trhů a segmentaci, ale i na vývoj výrobků.

Politické a právní faktory¹⁴ – ovlivňují marketingové chování firem velmi výrazně.

Jedná se zejména o právní rámec týkající se existence firem i trhů, ochranu spotřebitelů, životního prostředí, ale také vynutitelnost práva vůbec. Z hlediska politického je důležitý přístup vládní administrativy k firmám a trhům, struktura státních výdajů a daňový systém, ale také míra korupce a ekonomická i jiná bezpečnost firem. Patří sem ale i riziko válek, revolucí nebo třeba znárodnění. Mezi politické faktory patří i lobbistické skupiny a další vlivy na politiku, počínaje místními organizacemi, včetně voličů vítězných stran,

(16)

a konče mezinárodními organizacemi. Lze uvést například také zájmové organizace, jako jsou obchodní komory, asociace (pojišťoven, makléřů apod.), Sdružení na ochranu spotřebitelů, ekologické organizace a jiné instituce s určitými politicky definovanými zájmy. Pokud jde o politicko-legislativní faktory, nelze opomenout ani instituce, které definují normy a udělují certifikáty či ocenění, ať již jsou politické, vládní, neziskové nebo různých uskupení. Například certifikát Klasa zajišťuje možnost jeho využití danou (např. potravinářskou) firmou v marketingu nebo podílení se na společných komunikačních procesech. Stejně tak sem lze zařadit různé testy a srovnávání podobných výrobků – ty mohou mít vliv nejen na následnou legislativu (hygienické, bezpečnostní a jiné parametry), ale i na to, jaké výrobky na trhu mohou či nemohou existovat (mohou třeba eliminovat konkurenci s nekvalitními výrobky).

Faktory týkající se životního prostředí – faktory marketingového prostředí týkající se životního prostředí, přírodních a klimatických podmínek se poslední dobou stávají důležitými. Do jisté míry ovlivňují i předchozí skupinu faktorů, ať již k vůli certifikátům a normám či z jiných důvodů. K certifikátům patří právě vliv životního prostředí, podobně jako ekologické a jiné normy týkající se kvality života (kvalita a dostupnost pitné vody, emisní limity, povolené či přikázané složení paliv, minimální část obnovitelných zdrojů energie v produkci apod.). I tyto faktory mohou mít vliv na výrobu a její náklady. Dalším faktorem je udržitelný rozvoj sám o sobě, jehož součástí je i ekologie a její vliv (nejen) na politiku.

Rovněž geografické a hlavně klimatické faktory výrazně ovlivňují určité výrobní a spotřebitelské trhy. Například v zemích s převážnou plochou pouští jsou omezené výroby používající vodu, některé jsou téměř nemožné, protože potřebují velké množství vody (např. metalurgie).

Marketingové mikroprostředí firmy

Mikroprostředí se firmy týká v podstatě bezprostředně a firma jej může ovlivňovat mnohem lépe.

Konkurence¹⁵ – Na trhu se často vyskytují i jiné subjekty, které jsou danému podniku podobné – ať již jen nabízením podobného produktu nebo vnitřně. Většinou výrazně ovlivňují nabídku podniku, i když nepřímo. Protože se jedná o soutěž, musí se podnik

(17)

snažit být lepší než konkurence. Podnik musí sledovat vývoj u konkurence, může se přiučit některým změnám v organizaci, které zvyšují efektivitu a také musí sledovat jejich marketingový mix a případně zkusit reagovat na jejich chování;

Dodavatelé¹⁶ – Dodavatelé jsou také velmi důležitým faktorem mikroprostředí firmy – na nich záleží její výrobní možnosti. Právě oni ovlivňují včasnost, kvalitu a množství zdrojů pro fungování daného podniku;

Zákazníci¹⁷ – Bez nich by firma v podstatě neexistovala. Tuto skupinu tvoří domácnosti ostatní podnikatelské subjekty a stát. Domácnosti jsou koneční spotřebitelé zatím co stát a ostatní podnikatelské subjekty představují výrobní spotřebu. Pokud chce být firma úspěšná, musí pravidelně analyzovat potřeby zákazníků, zvláště pak jejich vztah k produktům a požadavky na kvalitu.

2.6 Nezaměstnanost

K nezaměstnanosti dochází, když osoba, která aktivně hledá zaměstnání, není schopna si najít práci. Nezaměstnanost se často používá jako měřítko zdraví ekonomiky.

Nejčastějším měřítkem nezaměstnanosti je míra nezaměstnanosti, což je počet nezaměstnaných dělený počtem lidí na trhu práce.¹⁸

K nezaměstnanosti dochází, když pracovníci, kteří chtějí pracovat, nejsou schopni najít zaměstnání, což snižuje ekonomický výkon; stále však vyžadují obživu.

Vysoká míra nezaměstnanosti je signálem ekonomické tísně, extrémně nízká míra nezaměstnanosti však může signalizovat přehřátou ekonomiku.

Nezaměstnanost lze klasifikovat jako frikční, cyklickou, strukturální nebo institucionální.

Údaje o nezaměstnanosti shromažďují a zveřejňují vládní agentury různými způsoby.

Nezaměstnanost je klíčovým ekonomickým ukazatelem, protože signalizuje schopnost (nebo neschopnost) pracovníků snadno získat výdělečnou práci a přispívat k produktivní produkci ekonomiky. Více nezaměstnaných pracovníků znamená, že bude probíhat méně

18 Uneployment. Investopedia [online] 1.2.2021 [5.5.2021]. Dostupné z:

https://www.investopedia.com/terms/u/unemployment.asp

(18)

celkové ekonomické výroby, než by tomu bylo jinak. A na rozdíl od nečinného kapitálu si nezaměstnaní pracovníci musí během období nezaměstnanosti stále udržovat alespoň existenční spotřebu. To znamená, že ekonomika s vysokou nezaměstnaností má nižší produkci bez úměrného poklesu potřeby základní spotřeby. Vysoká a přetrvávající nezaměstnanost může signalizovat vážné potíže v ekonomice a dokonce vést k sociálním a politickým otřesům.

Podle Dvořáka a Slunčíka¹⁹ z hlediska ekonomické aktivity lze obyvatelstvo rozdělit do tří základních skupin:

Zaměstnaní – obyvatelstvo, které má placené zaměstnání nebo sebezaměstnání (včetně osob dočasně v práci nepřítomných, ale s formální vazbou k zaměstnání);

Nezaměstnaní – nemají placená zaměstnání ani sebezaměstnání, přitom práci aktivně hledají a jsou ochotni během určité doby nastoupit; jde o osoby schopné a ochotné pracovat, obě skupiny představují ekonomicky aktivní obyvatelstvo (pracovní sílu dané země);

Ostatní – jsou to studenti, penzisté, invalidé, ženy v domácnosti – pokud nesplňují podmínky předchozích skupin. Tvoří tzv. ekonomicky neaktivní obyvatelstvo.

Základní typy nezaměstnanosti:

Frikční nezaměstnanost – vzniká v důsledku neustálého pohybu lidí mezi oblastmi a pracovními místy nebo v průběhu jednotlivých stádií životního cyklu. Dokonce, i kdyby se ekonomika nacházela ve stavu plné zaměstnanosti, byla by zde vždy určitá fluktuace – lidé, kteří hledají zaměstnání po absolvování školy nebo se stěhují do jiného města, ženy se mohou vracet do práce po mateřské dovolené. Protože frikčně nezaměstnaní pracovníci často přecházejí z jedné práce do druhé, nebo shánějí lepší zaměstnání, má se obvykle za to, že jsou nezaměstnaní „dobrovolně“;

Strukturální nezaměstnanost – objevuje se tam, kde je nesoulad mezi nabídkou a poptávkou po pracovnících. Nesoulad může vzniknout proto, že se poptávka po určitém druhu práce zvyšuje, zatímco poptávka po jiném druhu se snižuje, a nabídka se ani v jednom případě nepřizpůsobuje dostatečně rychle. V důsledku toho se často setkáváme

(19)

s nerovnováhami u jednotlivých povolání nebo oblastí, kde jsou převážně pracovníci školení pro důlní činnost, která je pro jiné obory nepoužitelná;

Cyklická nezaměstnanost – hovoříme o ní, je-li celková poptávka po práci nízká.

Jestliže se celkové výdaje a produkt snižují, nezaměstnanost se zvyšuje prakticky všude (propouštění hotelového personálu z důvodu úpadku cestovního ruchu v období krize);

Institucionální nezaměstnanost – je nezaměstnanost, která je výsledkem dlouhodobých nebo trvalých institucionálních faktorů a pobídek v ekonomice. (jako jsou vysoké minimální mzdy, velkorysé programy sociálních dávek).

Nezaměstnanost považujeme za jeden z určujících faktorů podnikatelského prostředí, protože ukazuje jak je hospodářství výkonné a určuje schopnost pracujícího obyvatelstva získat výdělečnou činnost. Velká část obyvatelstva pracuje v soukromých podnicích, proto pokud chce mít ekonomika nízkou míru nezaměstnanosti, musí mít kvalitní podnikatelské prostředí.

2.7 Daň

Je to povinná platba, kterou platí obyvatelstvo nebo organizace, tj. poplatníci, státu nebo obcí. Daně jsou příjmem státního rozpočtu a rozpočtu obcí a nástrojem řízení ekonomiky.²⁰

Daně představují nástroj, kterým se přerozděluje národní důchod. Toto přerozdělení se děje pomocí státního rozpočtu a místních rozpočtů.

Daně se dělí podle následující tabulky 2.2.

Beck 2015 ISBN 978-80-7400-274-8

(20)

Tabulka 2.2 Rozdělení daní

Zdroj: Vlastní zpracování

V České republice upravuje daně zákon 586/1992 Sb. Zákon o daních z příjmů. Tento zákon upravuje daň z příjmů fyzických a právnických osob.

2.8 Měnová politika

Měnovou politiku ovlivňuje centrální banka, která usiluje o ekonomickou stabilitu působením na inflaci. K tomu využívá změn úrokových sazeb. Stanovuje úrokové sazby pro obchodní banky. Pokud tyto sazby zvyšuje, dochází k poklesu čerpání úvěrů ze strany obchodních bank a tím ke zdražování úvěrů pro klienty, což se projevuje v poklesu poskytovaných úvěrů. Domácnosti začínají více spořit a méně spotřebovávat, což snižuje poptávku po zboží a službách. Podnikům se snižuje reaktivní výnosnost investičních projektů a dochází k poklesu výroby v celé ekonomice. Zpomaluje se ekonomický růst, narůstá nezaměstnanost, snižují se mzdy i inflace. Úroková politika centrální banky ovlivňuje i měnový kurz. Zvýšení úrokových sazeb zvyšuje poptávku po investicích do korunových aktiv, protože mají vyšší výnos oproti aktivům v cizích měnách. Zvýšená poptávka po domácí měně vede k posílení jejího nominálního kurzu. Posilování kurzu vede k posilování vývozu, tím pádem i k jeho menší konkurenceschopnosti a v důsledku

Přímé daně Z příjmů

daň z příjmů fyzických osob, daň z příjmů právnických osob

Majetkové

daň z nemovitosti (daň ze staveb, daň z pozemků), daň silniční, převodové daně (daň dědická, darovací

a z převodu nemovitostí).

nepřímé daně Univerzální daň z přidané hodnoty

Selektivní

Spotřební daně

daň z uhlíkových paliv a maziv, daň

z alkoholu (daň z piva, vína a lihovin), daň z cigaret

a tabákových výrobků;

Daně ekologické

daň ze zemního plynu a některých dalších plynů, daň z pevných paliv, daň z elektřiny.

(21)

toho k omezování výroby. Zvyšování úrokových sazeb vede vždy ke zpomalení ekonomického růstu a ke snížení inflace naproti tomu snížení úrokových sazeb má dopady opačné – urychlení ekonomického růstu a nárůst inflace.²¹

2.9 Právní formy podnikání v ČR

Podniky určitého typu mají stejné základní charakteristiky, jimiž se liší od podniků jiného typu. Toto třídění na typy nazýváme typologie. Jednou možností jak třídit podniky je podle právní formy.

2.9.1 Podniky jednotlivce:

Podnik jednotlivce (podnik fyzické osoby) je vlastněn jednou osobou, Pro podnikání v menším rozsahu má dvě hlavní výhody – k jeho založení stačí i menší kapitál a jeho regulace ze strany státu je minimální. Hlavními nevýhodami je obtížný přístup ke kapitálu, neomezené ručení za dluhy společnosti a omezená životnost firmy dána délkou života majitele. Podniky jednotlivce mají obvykle formu živnosti. Tou se rozumí pravidelná výdělečná činnost provozována samostatně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost a vlastní riziko za účelem dosažení zisku. Živnost může provozovat fyzická osoba, nebo právnická osoba. Aby se jednotlivec mohl stát živnostníkem, musí splňovat řadu podmínek vyplívajících ze zákona (např. musí být starší 18 let, způsobilý k právním úkonům, bezúhonný, odborně způsobilý živnost vykonávat atd.). Z hlediska odborné způsobilosti rozděluje živnostenský zákon živnosti na ohlašovací a koncesované.

Živnosti ohlašovací²² – mohou být při splnění stanovených podmínek provozovány na základě ohlášení.

Živnosti řemeslné – odborná způsobilost je získána vyučením v oboru a praxí (zámečnictví, truhlářství, hostinská činnost …);

Živnosti vázané – odborná způsobilost je stanovena pro každou činnost samostatně (výroba, montáž a opravy tlakových zařízení, kotlů a podobně; výroba, montáž, opravy a

Beck 2015 ISBN 978-80-7400-274-8

(22)

revize plynových zařízení nebo elektrických zařízení); provozování těchto živností vyžaduje získání průkazu způsobilosti;

Živnosti volné – odborná způsobilost není stanovena; předmětem podnikání je výroba, obchod a služby, které nepatří mezi řemeslné a vázané.

Živnosti koncesované²³ – mohou se vykonávat jen na základě tzv. koncese (povolení), kterou uděluje živnostenský úřad. Její udělení vyžaduje, aby uchazeč měl požadované vzdělání, absolvoval speciální kurzy a podobně. Koncesovanou živností je například vývoj, výroba, opravy zbraní, střeliva, provozování střelnic, hubení škodlivých živočichů, rostlin a mikroorganizmů, taxi služba, pohřební služby aj.

Podle předmětu podnikání se živnosti dělí na obchodní, výrobní a poskytující služby.

2.9.2 Osobní společnosti:

Jejich obecnou charakteristikou je to, že jsou vytvořeny a vlastněny dvěma nebo více osobami, které se dělí o zisky a společně jsou odpovědné za všechny ztráty. Společníci se osobně zúčastňují podnikání (odtud název těchto společností). Jejich výhody a nevýhody jsou podobné jako u společnosti jednotlivce. Navíc, tyto společnosti do určité míry překonávají kapitálovou nedostatečnost podniku jednotlivce i jeho omezenost kvalifikační (ve společnosti mohou být specialisté v určitých profesích). Naproti tomu stabilita společnosti závisí i na vzájemném vztahu partnerů. V České republice existují dvě formy osobních společností – veřejná obchodní společnost a komanditní společnost.

Veřejná obchodní společnost (v.o.s)²⁴ – je to sdružení nejméně dvou podnikatelů, kteří podnikají pod společným jménem, jehož součástí musí být označení „veřejná obchodní společnost“. Společnost je právnickou osobou a zapisuje se do obchodního rejstříku.

Společníci vkládají do společnosti peněžité i nepeněžité vklady, které se stávají majetkem společnosti. Za závazky společnosti ručí veškerým svým majetkem. Obchodní vedení je v rukou všech společníků (statutárním orgánem je každý ze společníků), pokud se ve společenské smlouvě nedohodli jinak.

Beck 2015 ISBN 978-80-7400-274-8

(23)

Komanditní společnost (k.s)²⁵ – je to obchodní společnost, kterou zakládají dva nebo více společníků, z nichž jeden nebo více společníků ručí za závazky společnosti do výše svého vkladu (tzv. Komanditisté) a jeden nebo více společníků ručí celým svým majetkem (tzv. Komplementáři). Postavení komplementářů je podobné jako u společníků ve veřejné obchodní společnosti, postavení komanditistů se blíží postavení společníků ve společnosti s ručením omezeným. Obchodní řízení firmy přísluší pouze komplementářům, komanditisté mají pouze kontrolní pravomoc. Zisk se rozděluje podle společenské smlouvy. Komanditní společnost je přechodnou formou ke společnosti s ručením omezeným, která je kapitálovou společností.

2.9.3 Kapitálové společnosti:

Jejich charakteristickým rysem je kapitálová účast společníků, nikoli jejich osobní účast na podnikání nebo řízení společnosti (odtud název kapitálová společnost). Společníci ručí za závazky společnosti jen do výše svého vkladu. Formami kapitálové společnosti v České republice jsou společnost s ručením omezeným a akciová společnost.

Společnost s ručením omezeným (s.r.o)²⁶ – je kapitálovou společností. Může být založena fyzickými i právnickými osobami (dokonce jen jednou osobou); Výše základního kapitálu je 1 Kč ale výše vkladu může být pro jednotlivé podíly stanovena rozdílně. Společnost odpovídá za své závazky veškerým svým majetkem, společník však jen do výše svého vkladu zapsaného v obchodím rejstříku. Nejvyšším orgánem společnosti je valná hromada, statutárním orgánem je jednatel, nebo jednatelé. Pokud to určí společenská smlouva, je na valné hromadě volena i dozorčí rada. Založení i správa této společnosti jsou mnohem jednodušší než u další kapitálové společnosti – akciové společnosti. Proto je tato forma podniku velmi oblíbená a velmi rozšířená.

Akciová společnost (a.s)²⁷ – je kapitálovou společností, ve které je základní jmění rozvrženo na určitý počet akcií o určité nominální (jmenovité) hodnotě. Základní kapitál musí činit alespoň 20 miliónů korun (s veřejnou nabídkou akcií, 2 milióny korun bez

25 Černá Stanislava, Štenglová I., Pelikánová I. a kolektiv. Právo obchodních korporací 2 vydání. Praha Wolters Kluwer, 2021. ISBN 978-80-7598-991-8

(24)

veřejné nabídky). Společnost může být založena jedním zakladatelem, je-li jím právnická osoba, nebo více zakladateli. Akciová společnost odpovídá za své závazky celým svým jměním, akcionář za závazky společnosti neručí. Toto omezené ručení spolu s neomezenou životností společnosti (firma může pokračovat, i když její zakladatelé odejdou) a snadné přesuny vlastnictví (s akciemi se obchoduje), jsou hlavními výhodami.

Nevýhodou je obtížnější založení, kontrola ze strany státu (vedení účetnictví, výkaznictví), často nezájem akcionářů o záležitosti společnosti, dvojí zdanění příjmů (nejprve zisku společnosti, potom dividend akcionářů). V České republice valná hromada obvykle volí dva orgány – statutární orgán, kterým je představenstvo a dozorčí radu, která je nejvyšším kontrolním orgánem společnosti. Představenstvo jmenuje generálního ředitele nebo vrcholové ředitele společnosti. Stanoví-li to stanovy, může valná hromada volit dozorčí radu, která potom jmenuje členy představenstva.

Družstva:²⁸

V odborné literatuře je družstvo obvykle charakterizováno jako organizace vlastněná a provozovaná společností osob, jejímž cílem není vytvářet zisk, ale dávat užitek svým členům. Některé rysy mají družstva společné s osobními společnostmi, některé s akciovými. Ve světě existují především družstva spotřební (konzumní), nákupní, úvěrová (družstevní banky, záložny), výrobní (zemědělská, průmyslová, řemeslná) aj.

Podle obchodního zákoníku je družstvo společenstvím neuzavřeného počtu osob, založeným za účelem podnikání nebo zajišťování hospodářských, sociálních anebo jiných potřeb svých členů. Podobně jako v akciové společnosti i zde běží o soustředění většího kapitálu, ale vždy jde o sdružení lidí kapitálově slabých, kteří svým semknutím chtějí ve společném podniku dosáhnout toho, co velkokapitál, tj, výhod nákupních, prodejních, výrobních, úvěrových apod.

Družstvo v ČR musí mít nejméně pět členů (to neplatí, jsou-li jeho členy aspoň dvě právnické osoby). Další členy může družstvo přijímat i po svém založení. Družstvo je právnickou osobou, která za své závazky ručí celým svým jměním. Členové za své závazky (pokud nestanoví stanovy družstva jinak) za závazky družstva neručí. Základní jmění družstva tvoří vklady členů, zákonem je stanovena jeho minimální výše. Obchodní jméno musí obsahovat označení „družstvo“. Orgány družstva jsou členská schůze (zde na

(25)

rozdíl od akciové společnosti má každý družstevník jeden hlas), představenstvo (to je statutárním orgánem družstva) a kontrolní komise. V malých družstvech může funkci všech orgánu vykonávat členská schůze, která zvolí statutární orgán – předsedu družstva.

2.9.4 Veřejné (státní) podniky, neziskové organizace:

Veřejnými (státními) podniky jsou podniky založené státem nebo jeho organizačními složkami; obvykle to jsou organizace, které zajišťují některé důležité služby, jako je železniční a vodní doprava, správa silnic, pošta, rozhlas, televize, radiokomunikace nebo zajišťují výrobu a těžbu některých důležitých statků, jako je elektřina, uhlí, zbraně. Tyto organizace jsou buď zcela ve vlastnictví státu nebo územně správních celků nebo v tzv.

smíšeném vlastnictví (část patří soukromým vlastníkům). Smíšenou formou se v posledním desetiletí financují rozsáhlejší investiční projekty, jde o systém Public Private Partner Ship. V některých státech je zcela zajištěna soukromými podniky a je obtížné čistě státní podnik vůbec nalézt, stát ovšem zajišťuje některé služby, jako obrana státu, bezpečnost, ochrana zdraví a životního prostředí, vzdělávání, ale i budování infrastruktury aj. Tyto činnosti jsou zajišťovány neziskovými organizacemi. Bývalé socialistické státy, mezi nimi naše republika, zdědili hospodářství s převládajícím státním sektorem. Jedním z úkolů transformace ekonomiky proto byla a dosud je privatizace. Ta vychází především z toho, že stát není dobrý hospodář, a proto je nutné převést podniky do soukromého vlastnictví. Neziskové organizace vykonávají, kromě činností uvedených výše, další veřejně prospěšné činnosti. Do neziskových organizací patří:

Rozpočtové organizace²⁹ – typickými představiteli rozpočtových organizací jsou školy, soudy, prokuratura, státní zdravotnická zařízení aj. Jsou financovány ze státního rozpočtu nebo rozpočtu obcí, kam odvádějí i všechny své příjmy. Pokud mohou vykonávat podnikatelskou činnost, potom rozdíl mezi příjmy a výdaji je dalším zdrojem financování jejich činnosti.

Příspěvkové organizace³⁰ – typickými představiteli jsou různá kulturní zařízení, např.

divadla, knihovny, muzea, galerie. Jsou financovány z příjmu vlastní činnosti, které obvykle nekryjí jejich výdaje. Zbytek je proto financován z rozpočtu státu nebo obce.

Beck 2015 ISBN 978-80-7400-274-8

(26)

Občanská sdružení³¹ – typickými příklady jsou spolky (Spolek přátel výtvarných umělců Mánes), hnutí (Hnutí zemědělců, Pražané Praze, Sdružení důchodců České republiky), kluby (Klub českých turistů, Klub za starou Prahu) a svazy (Agrární komora ČR, Svaz chemického průmyslu ČR). Vznikají registrací na Ministerstvu vnitra ČR.

Zdroje jejich příjmů jsou dary, členské příspěvky aj.

Nadace³² – jsou zakládány účelově pro dosahování a podporu obecně prospěšných, většinou humanitních cílů. Jsou právnickými osobami. Finanční prostředky jim poskytnul zakladatel (známý je A. B. Nobel, zakladatel fondů pro udělení Nobelových cen) nebo jsou tvořeny dary, příspěvky a podobně. V České republice je známá Nadace Český literární fond, Výbor dobré vůle - Nadace Olgy Havlové.

Evropské společenství a sdružení:

Evropská společnost (Societas Europaea, SE)³³ – je forma podnikání podléhající právním normám Evropského společenství. Založit ji lze jen přesně vymezenými způsoby podle směrnic EU. V podstatě jde o akciovou společnost, jejíž založení je obtížné a hlavně zdlouhavé. Proto vznikly společnosti tzv. ready-made, které nevyvíjí žádnou činnost a jsou určeny k dalšímu převodu. Evropské společnosti vznikají od roku 2006.

Evropské hospodářské zájmové sdružení³⁴ – je právnickou osobou založenou smlouvou o sdružení. Jeho právní poměry jsou ustanoveny Radou EHS.

2.9.5 Moderní trendy v podnikání:

Franchising³⁵ – je novou formou sdružování podniků. Znamená ústní nebo písemnou smlouvu, na jejímž základě jeden subjekt (poskytovatel franchisy – franchisor) poskytuje jinému subjektu (příjemci franchisy) povolení užívat své obchodní jméno, značku, logo nebo jinou charakteristiku. Příjemce franchisy přitom neztrácí svou samostatnost, podniká pod svým jménem a na vlastní riziko. Franchising představuje dlouhodobou,

Beck 2015 ISBN 978-80-7400-274-8

(27)

smluvně uzavřenou vertikální spolupráci mezi nezávislými podnikateli. Přináší výhody oběma smluvním stranám: příjemci franchisy umožňuje daleko větší růst, než kdyby se o rozvoj pokoušel sám. Mateřská organizace mu poskytuje různé služby, školí jeho management; přitom příjemce franchisy zůstává „svým pánem“. Franchisa má velký význam pro jejího poskytovatele: především mu šetří počáteční kapitál, provozní náklady, například mzdy (zaměstnanci jsou zaměstnaní u příjemce franchisy), získává další příjmy, jako je vstupní poplatek, běžný poplatek (určité procento z tržeb) aj. V České republice jsou příkladem franchisingu Coca-Cola, McDonald´s, OBI, Family Frost aj.

Offshorová společnost³⁶ - Offshore společnost je založenou a registrovanou společností se sídlem v zemi s výhodným daňovým režimem, tzv. „daňovém ráji“. V jednotlivých

„daňových rájích“ se režim zdanění příjmů společnosti a zdanění dividend může lišit, avšak obecně platí, že daňové zatížení je podstatně nižší než v České republice.

Vytvoření offshorové struktury tak představuje ideální způsob daňové optimalizace, který zároveň zabezpečuje zajištění anonymity vlastnické struktury společnosti, případně celého holdingu.

Zakládání a využívání offshore (tedy zahraničních) společností v rámci skrytého vlastnictví či v rámci daňové strategie je legální a legitimní cesta k zajištění anonymity či ke snižování daňové zátěže a k posílení ochrany majetku. Mezi offshorové destinace patří např. i USA, Velká Británie, Nizozemsko, Malta nebo Kypr, země s dobrým renomé a přitom přívětivým daňovým systémem (jedná se o daňové ráje). Mezi oblíbené destinace pořád patří založení společnosti v zahraničí na Kypru.

36 OFFSHOROVÁ SPOLEČNOST. Youfirm.cz. 1.1.2021 [online] [20.5.2021]. Dostupné z:

http://www.yourfirm.cz/nase-sluzby/dalsi-sluzby/offshore-spolecnosti/

(28)

3 Analýza současného podnikatelského prostředí v České republice

Tato práce se zaměří na analýzu vlivů na podnikatelské prostředí v letech 2008 – 2020.

Pomocí míry nezaměstnanosti bychom chtěli dokázat, že kvalita podnikatelského prostředí ovlivňuje nezaměstnanost. Na základě výsledků této analýzy bychom určili silné a slabé stránky v ČR.

3.1 Koeficient korelace

Základní mírou lineární závislosti kvantitativních proměnných je koeficient korelace.

Označujeme ho symbolem rxy a informuje nás nejen o síle, ale i o směru lineární závislosti dvou proměnných. Je ukazatelem oboustranné závislosti, proto platí: rxy = ryx.³⁷

Koeficient se počítá pomocí vztahů: ³⁸

Míru korelace vyjadřuje tzv. korelační koeficient, který nabývá hodnot od –1 do 1.

 Hodnota 0 znamená, že mezi veličinami lineární závislost není;

 Kladné hodnoty znamenají, že je mezi veličinami vztah „čím více – tím více“, s růstem jedné veličiny roste i druhá;

 Záporné hodnoty znamenají, že je mezi veličinami vztah „čím více – tím méně“, tedy s růstem jedné veličiny druhá veličina klesá;

 Čím blíže je hodnota korelačního koeficientu jedné nebo mínus jedné, tím je vztah silnější. Hodnoty kolem nuly znamenají, že hodnoty žádný vztah nemají;

 Silná závislost – absolutní hodnota koeficientu korelace je v intervalu <0,8;1);

 Střední závislost - absolutní hodnota koeficientu korelace je v intervalu <0,5;0,7>;

 Slabá závislost – absolutní hodnota koeficientu korelace je v intervalu <0,1;0,4>.

37 Kotlebová, E. a kol. Štatistika pre bakalárov v praxi. Bratislava: Vydavatelstvo EKONÓM, 2017, s.196. ISIBN: 978-80-225-4366-8.

38 ORŠANSKÝ, P. KOEFICIENT KORELACE. Uniza.sk. 1.1.2021 [online] [20.5.2021]. Dostupné z:

http://fstroj.uniza.sk/kam/orsansky/pdf/korela.pdf

(29)

Kvůli zjednodušení práce jsme na výpočet korelace použili program Microsoft Excel, kde jsme vytvářeli i příslušné grafy.

3.2 Podpora podnikání v ČR

Ve vyspělé tržní ekonomice musí být dobře propracovaný systém podpory podnikání.

Tato kapitola bude zaměřena zejména na malé a střední podnikání a na systém podpory na území České republiky. Páteří české ekonomiky jsou malí a střední podnikatelé, kteří tvoří drtivou většinu podnikatelské aktivity, což vyplývá například ze Zprávy³⁹ o vývoji podnikatelského prostředí v ČR v roce 2019. Zde je uvedeno, že podnikatelskou činnost k 31. 12. 2019 v ČR vykonávalo celkem 1 162 838 právnických a fyzických osob. Podíl malých a středních podniků na celkovém počtu aktivních podnikatelských subjektů v roce 2019 byl 99,8%. Malé a střední podniky se od velkých liší tím, že jsou flexibilnější (rychleji reagují na změny trhu), mají jednodušší organizační strukturu, s čímž je spojena i méně rozsáhlá administrativa a jsou charakteristické i velkou orientací na zákazníka, proto se v této práci věnujeme především podpoře malého a středního podnikání.

Podpora podnikání má zlepšovat podmínky podnikatelské činnosti odstranit bariéry, které omezují podnikání, snížit administrativní zátěž podnikatelů a podpořit podnikatelskou sféru prostřednictvím jednotlivých programových podpor. K tomu je zapotřebí také aktivní přístup ze strany státní správy. Státní správa by měla reagovat na aktuální přání a potřeby podnikatelského sektoru. Pro komunikaci mezi zástupci podnikatelů a zástupcem státu je v České republice Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO). Zástupci podnikatelů a MPO by měli společně pracovat na vytvoření takových podmínek, které budou výhodné pro obě strany.

Jednotlivé podpory je možné rozdělit ze tří základních hledisek⁴⁰: 1) Dle formy poskytování se dělí na přímé a nepřímé

2) Dle územního celku se dělí na unijní a národní, krajské a regionální.

3) Dle speciality se dělí na všeobecná a speciální

39 Zpráva o vývoji podnikatelského prostředí v České republice v roce 2019. Mpo.cz [online]. 1.1.2020 [20.5.2021]. Dostupné z: https://www.mpo.cz/assets/cz/podnikani/regulace-podnikani-a-snizovani- administrativni-zateze/snizovani-administrativni-zateze-podnikatelu/2021/1/Zprava-2019.pdf

40 MALACH, Antonín. Jak podnikat po vstupu do EU: právo a podnikání, podnikatelské řízení, podpora podnikání v ČR a EU, podnikatelské a podpůrné instituce, podnikání a veřejná správa. 1. vyd. Praha:

Grada, 2005. ISBN 80-247-0906-6.

(30)

3.2.1 Nepřímá podpora

Nepřímá podpora podnikání má obvykle dvě základní formy. První je možnost legislativní úpravy podporující podnikatelskou aktivitu nebo snižující administrativní zátěž, která může mít podobu snižování daňové zátěže nebo zjednodušování administrativních postupů. Druhou, neméně důležitou formou je vytvoření a rozšiřování informační základny pro podnikatele prostřednictvím agentur zřizovaných příslušnými státními orgány.

Finanční podpory podnikání z veřejných prostředků:

V České republice jsou poskytováním finanční podpory z veřejných prostředků pověřená ministerstva a vytvořené vládní a regionální instituce. Poskytují různé formy podpor podnikatelskému sektoru, včetně sektoru malých a středních firem. Přímé finanční podpory poskytují zejména⁴¹:

 Českomoravská záruční a rozvojová banka, a.s.,

 CzechInvest,

 Ministerstvo práce a sociálních věcí,

 Ministerstvo pro místní rozvoj,

 Ministerstvo zemědělství,

 Kraje.

Nepřímé finanční podpory poskytují:

 Česká exportní banka, a.s.

 Exportní garanční pojišťovací společnost, a.s.

CzechInvest⁴²:

Agentura CzechInvest naplňuje klíčovou úlohu v oblasti podpory podnikání a investic v její komplexní podobě. Unikátní spojení regionálního, centrálního a mezinárodního působení zajišťuje integritu služeb a schopnost propojovat globální trendy s regionálními podmínkami v České republice. Jedním z hlavních cílů CzechInvestu je přeměna České

41 VEBER, Jaromír a Jitka SRPOVÁ. Podnikání malé a střední firmy. Praha : Grada publishing, 2012.

ISBN 978-80-247-4520-6.

42 CZECHINVEST. Czechinvest.cz [online]. 1.1.2019 [20.5.2021]. Dostupné z:

http://www.czechinvest.org/cz/O-CzechInvestu/O-nas

(31)

republiky v inovačního lídra Evropy. CzechInvest je státní příspěvkovou organizací podřízenou Ministerstvu průmyslu a obchodu ČR. Založen byl v roce 1992.

Aktivity CzechInvestu:

Rozvíjí potenciál českých technologických firem, podporuje tzv. „chytré“ investice, motivuje zahraniční investory usazené v ČR k sofistikovaným komplementárním investicím, rozvíjí a kultivuje národního start-upového a spin-offového prostředí, asistuje českým firmám při vstupu na zahraniční trhy, propaguje českou ekonomiku, technologie, výzkum a vývoj v zahraničí, kultivuje podnikatelské a investiční prostředí ve všech regionech ČR, spojuje partnery z podnikatelské a výzkumně-vývojové sféry, využívá trendů v progresivních sektorech globální ekonomiky.

Českomoravská záruční a rozvojová banka, a.s:⁴³

Pomáhá rozvoji malého a středního podnikání, infrastruktury a dalších sektorů ekonomiky vyžadující veřejnou podporu, podílí se na podpoře hospodářského a sociálního rozvoje České republiky prostřednictvím poskytování zvýhodněných finančních produktů. Byla založena v roce 1992 a její jediným akcionářem je Česká republika zastoupená Ministerstvem průmyslu a obchodu, Ministerstvem financí a Ministerstvem pro místní rozvoj. Banka poskytuje především podpory malým a středním podnikatelům formou záruk a zvýhodněných úvěrů s využitím prostředků státního rozpočtu, strukturálních fondů a krajů. A dále zvýhodněné úvěry pro rozvoj technické infrastruktury obcí.

Banka spravuje rozsáhlé portfolio záruk za bankovní úvěry a dotaci na úhradu úroků z úvěrů poskytnutých na podporu oprav bytových domů, jejím vlastníkům či spoluvlastníkům a dalších podpor bydlení poskytnutých v minulých letech.

Exportní garanční a pojišťovací společnost, a.s. (EGAP):

Byla založena v roce 1992 a od roku 1995 byla transformována do podoby akciové společnosti plně vlastněné státem. EGAP⁴⁴ pojišťuje zejména bankovní úvěry se splatností delší než 2 roky na financování vývozu velkých energetických, strojních a technologických zařízení, investičních celků, dopravních staveb a investic, a to především

43 ČMZRB. Cmzrb.cz [online]. 1.5.2018 [20.5.2021]. Dostupné z: https://www.cmzrb.cz/o-cmzrb/o- nas/ostatni-informace/kdo-jsme/

44 EGAP. Egap.cz [online]. 1.7.2019 [20.5.2021]. Dostupné z: https://www.egap.cz/cs/profil

(32)

do zemí, kde politické, ekonomické a právní prostředí přináší větší míru nejistoty a vyšší riziko nezaplacení na straně kupujících.

Doplňuje tak nabídku komerčních úvěrových pojišťoven, vyplňuje stávající mezeru na trhu a působí jako standardní vývozní úvěrová pojišťovna plnící roli státního nástroje na podporu exportu. Pojišťovací služby poskytuje všem vývozcům českého zboží, služeb a investic bez rozdílu jejich velikosti, právní formy a objemu pojištěného vývozu.

EGAP ve spolupráci s některými bankami nabízí malým a středním firmám administrativně výrazně zjednodušený postup při pojišťování úvěrů na předexportní financování výroby pro export nebo na financování investice do výroby pro export, bankovních záruk za závazky vývozce v souvislosti s podmínkami získání nebo plnění smlouvy o vývozu.

Česká exportní banka, a.s (ČEB)⁴⁵

Byla založena v roce 1995. Je určena pro státní podporu vývozu. Stát je přímým vlastníkem prostřednictvím Ministerstva financí, průmyslu a obchodu, zahraničních věcí a zemědělství a 20% vlastní exportní garanční pojišťovací společnost, a.s. EGAP.

Česká exportní banka, a.s. je specializovaná bankovní instituce pro státní podporu vývozu. Českým vývozcům, dodavatelům pro vývoz a investorům do zahraničí poskytuje finanční produkty a poradenství pro export do rizikovějších teritorií a na perspektivní trhy. Posláním ČEB, v souladu s cíli hospodářské politiky České republiky, je posilovat internacionalizaci českých firem a konkurenceschopnost českého exportu. ČEB proto vývozcům a dodavatelům pro vývoz nabízí produkty a služby, které jim umožnují vstupovat do soutěže na mezinárodním trhu za podmínek srovnatelných s těmi, které využívá jejich zahraniční konkurence. Českým investorům do zahraničí nabízí banka produkty a služby, které jim umožňují internacionalizaci jejich podnikání a přímou přítomnost na zahraničních trzích.

Hlavní cíle činnosti ČEB je aktivní spolupráce a partnerství s komerčním bankovním sektorem u objemově významnějších exportních transakcí, orientace na vznikající tržní mezery včetně oborů, které z důvodu korporátních politik komerčních bank mají do značné míry limitovaný přístup k financování (zejména energetika, letectví a bezpečnostní a obranný průmysl), aktivní role u transakcí na bázi suverénního rizika v

45ČEB. Ceb.cz [online]. 22.4.2018 [20.5.2021]. Dostupné z: https://www.ceb.cz/kdo-jsme/profil-banky/