Posudek oponenta na magisterskou diplomovou práci
Bc. Kristýny Abaffy
Sebeřízené učení a jeho role v profesní změně
Práce Kristýny Abaffy je věnována profesní změně, tedy klasickému andragogickému tématu, které je však slibně napojeno na koncept sebeřízeného učení. Bohužel, potenciál tohoto spojení není v textu v dostatečné míře naplněn.
Práce je tradičně rozdělená na teoretickou a empirickou část. Teoretická část je složena ze dvou kapitol: Výběr a změna profese a Sebeřízené učení. Zřetelně zdařilejší je kapitola o sebeřízeném učení, kde autorka představuje daný koncept do hloubky a s oporou o značné množství zdrojů, včetně cizojazyčných. Naopak kapitola Výběr a změna profese je velmi rozbíhavá, útržkovitě komponovaná bez toho, že by bylo jasné, jak různé pasáže přispívají k promýšlení centrálního tématu práce - viz např. kapitoly: Instituce zabývající se volbou profese (16-17), Svět práce (18-24).
Empirická část je založena na kvalitativním výzkumu pomocí polostrukturovaných rozhovorů s lidmi, kteří realizovali profesní změnu. Hlavní výzkumná otázka je pojata v souladu s tématem práce: Jakou roli hraje sebeřízené učení v profesní změně? Bohužel specifické výzkumné otázky zájem o sebeřízené učení nijak neodrážejí (s. 49), jsou velmi nezaostřené a obecné.
Autorka získala 7 respondentů (tedy méně než standardně požadovaných 8), není však jasné, jaké jsou charakteristiky vzorku. Zdá se, že respondenti mají velmi různorodé vzdělání, stejně jako profesní zkušenosti. Není jasné, jak probíhalo rozhodování, zda u daných respondentů skutečně došlo k profesní změně, a ne ke změně povolání. Stejně tak by čtenář měl vědět, co se skrývá za označením „duševní práce". Prosím o vyjasnění při obhajobě.
V příloze je dostupné schéma rozhovoru. V něm vnímám snahu orientovat otázky tak, aby odrážely koncept sebeřízeného učení, avšak jejich formulace je často komplikovaná a nejsem si jistá, zda respondenti měli jasnou představu, o co tazatelce jde. Viz např. „Kdo byl iniciátorem Vašeho učení, měla jste tento proces plně ve své kontrole?"
Informace o analytických postupech je velmi sporá.
Výsledková část je věnována mnoha různým tématům a je značně dekontextualizovaná.
Respondenti ze široka hovoří o své práci ve velmi různých odvětvích a je těžké vytvořit zobecňující tvrzení, která by nebyla banální. Např. „Motivace mých respondentů byla velice
jednoduchá, byli si vědomi, že ve svých životech něco postrádají" (s. 66). Text se velmi obecně věnuje pracovní změně, teprve v kapitole 5.5 (s. 63) dochází k napojení na koncept sebeřízeného učení, ale jde o velmi fragmentárni část, která v zásadě ukazuje, že v datech jsou pasáže, které mohou ilustrovat přítomnost některých prvků sebeřízeného učení.
Zdá se mi, že vinou různých chyb při konstrukci vzorku a analýze práce neobohacuje stávající poznání. Navrhuji, aby v rámci obhajoby autorka zodpověděla svou hlavní výzkumnou otázku (Jakou roli hraje sebeřízené učení v profesní změně?) s důrazem na to, co k této otázce přinesla nasbíraná data.
Přes uvedené výtky se domnívám, že práce splňuje standardy Ústavu pedagogických věd, doporučuji j i k obhajobě. Předběžně navrhuji hodnocení na pomezí známek D-E.
V Brně 1. 2. 2021 doc. Mgr. Klára Šeďová, Ph.D.
