Určitý integrál (Riemannův)

Vzdělávací materiál

vytvořený v projektu OP VK

Název školy: Gymnázium, Zábřeh, náměstí Osvobození 20 Číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0211

Název projektu: Zlepšení podmínek pro výuku na gymnáziu

Číslo a název klíčové aktivity: III/2 - Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT

Anotace

Název tematické oblasti: Integrální počet

Název učebního materiálu: Určitý integrál – zavedení pojmu Číslo učebního materiálu: VY_32_INOVACE_M0309 Vyučovací předmět: Matematika

Ročník: 4. ročník vyššího gymnázia

Autor: Jaroslav Hajtmar

Datum vytvoření: 20.1.2014 Datum ověření ve výuce: 17.2.2014 Druh učebního materiálu: prezentace

Očekávaný výstup: Student si dělá poznámky k probíranému tématu a průběžně řeší předkládané úlohy

Metodické poznámky: Materiál – prezentace – je určen jako osnova výkladu nového učiva resp. pro účely opakování

Určitý integrál – zavedení pojmu

Jaroslav Hajtmar

20.1.2014

Určitý integrál (Riemannův)

Existuje např. Newtonův, Lebesgueův, Stieltjesův integrál a mnoho dalších – jiné definice, jiné aplikace.

Historie:

Pokus o kvadraturu paraboly – Archimedes (287-212 př.n.l.)

Úloha: Určete obsah plochy omezené křivkou, osou 𝑜_𝑥 a přímkami 𝑥 = 𝑎, 𝑥 = 𝑏.

3.2 Konstrukce urcˇite´ho integra´lu 105

x

a b

x=a x =b

y=f (x)

P

a)

x a=x0 ξ1 x1 ξ2 x2 ξ3 x3=b

x=a x=b

y =f (x)

P₁ P₂ P₃

b)

Obr. 3.6: Vy´pocˇet obsahu rovinne´ mnozˇiny

• Rozdeˇlı´me-li mnozˇinuAna dveˇ disjunktnı´ cˇa´stiB aC, tj.A= B∪C,B∩C = ∅, je obsahAroven soucˇtu obsahu˚B aC, tj. m2(A)=m2(B)+m2(C).

• Obsah obde´lnı´kuO o velikostech stranaabje roven cˇı´sluab, tj. m₂(O)=ab.

Navrhneme zpu˚sob, jak by se dalo prˇi urcˇenı´ obsahu mnozˇiny P postupovat — viz obr. 3.6 b).

1. Rozdeˇlı´me mnozˇinuP rovnobeˇzˇkami s osouyna „pa´sky“ (na obra´zku 3.6 b) jsou trˇi, oznacˇene´P₁,P₂aP₃). Bude platit

m2(P )=m2(P₁)+m2(P₂)+m2(P₃).

2. Spocˇı´ta´me obsahy jednotlivy´ch „pa´sku˚“. To vsˇak bohuzˇel obecneˇ neumı´me, nebot’ ze trˇı´ stran jsou ohranicˇene´ sice u´secˇkami, ale ze cˇtvrte´ grafem funkcef (x). Udeˇla´me to tedy prˇiblizˇneˇ. Uvnitrˇ za´kladny kazˇde´ho „pa´sku“ zvolı´me bod (na nasˇem obra´zku jsou oznacˇene´ postupneˇξ₁, ξ₂ aξ₃), vypocˇteme v neˇm funkcˇnı´ hodnotu a v te´to vy´sˇce ho zarovna´me rovnobeˇzˇkou s osoux na obde´lnı´k. Tı´m se samozrˇejmeˇ dopustı´me urcˇite´

chyby — neˇkde obde´lnı´k „pa´sek“ prˇesahuje, neˇkde ho zase nepokry´va´. Prˇi oznacˇenı´

z obr. 3.6 b) dostaneme prˇiblizˇnou hodnotu obsahu mnozˇinyP: m2(P ) .

=(x₁−x₀)f (ξ₁)+(x₂−x₁)f (ξ₂)+(x₃−x₂)f (ξ₃). (3.3) (Uveˇdomte si, zˇex₁−x₀je de´lka za´kladny prvnı´ho obde´lnı´ku,f (ξ₁)je jeho vy´sˇka atd.) 3. U „rozumny´ch“ funkcı´ lze prˇedpokla´dat, zˇe cˇı´m vı´ce „pa´sku˚“ udeˇla´me a cˇı´m budou uzˇsˇı´, tı´m mensˇı´ bude chyba, ktere´ se dopustı´me nahrazenı´m obde´lnı´ku˚ za „pa´sky“.

Provedeme-li tedy jaky´si limitnı´ prˇechod, tj. budeme-li neomezeneˇ zveˇtsˇovat pocˇet

„pa´sku˚“ a soucˇasneˇ je zuzˇovat, meˇla by se prˇiblizˇna´ hodnota (dana´ soucˇtem ploch obde´lnı´ku˚) cˇı´m da´l vı´c prˇiblizˇovat k prˇesne´ hodnoteˇ obsahu m₂(P ). Zda´ se tedy, zˇe prˇi

Aproximace plochy:

Přibližné vyjádření plochy. Např. vepsání útvaru do čtvercové jednot- kové sítě nebo nahrazení plochy vepsanými a opsanými obdélníky.

3.2 Konstrukce urcˇite´ho integra´lu 105

x

a b

x = a x = b

y = f (x)

P

a)

x a = x₀ ξ₁ x₁ ξ₂ x₂ ξ₃ x₃ = b

x = a x = b

y = f (x)

P₁ P₂ P₃

b)

Obr. 3.6: Vy´pocˇet obsahu rovinne´ mnozˇiny

• Rozdeˇlı´me-li mnozˇinu A na dveˇ disjunktnı´ cˇa´sti B a C, tj. A = B ∪ C, B ∩ C = ∅, je obsah A roven soucˇtu obsahu˚B a C, tj. m₂(A) = m₂(B) + m₂(C).

• Obsah obde´lnı´ku O o velikostech stran a a b je roven cˇı´slu ab, tj. m₂(O) = ab.

Navrhneme zpu˚sob, jak by se dalo prˇi urcˇenı´ obsahu mnozˇiny P postupovat — viz obr. 3.6 b).

1. Rozdeˇlı´me mnozˇinu P rovnobeˇzˇkami s osou y na „pa´sky“ (na obra´zku 3.6 b) jsou trˇi, oznacˇene´ P₁, P₂ a P₃). Bude platit

m₂(P ) = m₂(P₁) + m₂(P₂) + m₂(P₃).

2. Spocˇı´ta´me obsahy jednotlivy´ch „pa´sku˚“. To vsˇak bohuzˇel obecneˇ neumı´me, nebot’ ze trˇı´ stran jsou ohranicˇene´ sice u´secˇkami, ale ze cˇtvrte´ grafem funkce f (x). Udeˇla´me to tedy prˇiblizˇneˇ. Uvnitrˇ za´kladny kazˇde´ho „pa´sku“ zvolı´me bod (na nasˇem obra´zku jsou oznacˇene´ postupneˇ ξ₁, ξ₂ a ξ₃), vypocˇteme v neˇm funkcˇnı´ hodnotu a v te´to vy´sˇce ho zarovna´me rovnobeˇzˇkou s osou x na obde´lnı´k. Tı´m se samozrˇejmeˇ dopustı´me urcˇite´

chyby — neˇkde obde´lnı´k „pa´sek“ prˇesahuje, neˇkde ho zase nepokry´va´. Prˇi oznacˇenı´

z obr. 3.6 b) dostaneme prˇiblizˇnou hodnotu obsahu mnozˇiny P: m₂(P ) .

= (x₁ − x₀)f (ξ₁) + (x₂ − x₁)f (ξ₂) + (x₃ − x₂)f (ξ₃). (3.3) (Uveˇdomte si, zˇex₁−x₀ je de´lka za´kladny prvnı´ho obde´lnı´ku,f (ξ₁)je jeho vy´sˇka atd.) 3. U „rozumny´ch“ funkcı´ lze prˇedpokla´dat, zˇe cˇı´m vı´ce „pa´sku˚“ udeˇla´me a cˇı´m budou uzˇsˇı´, tı´m mensˇı´ bude chyba, ktere´ se dopustı´me nahrazenı´m obde´lnı´ku˚ za „pa´sky“.

Provedeme-li tedy jaky´si limitnı´ prˇechod, tj. budeme-li neomezeneˇ zveˇtsˇovat pocˇet

„pa´sku˚“ a soucˇasneˇ je zuzˇovat, meˇla by se prˇiblizˇna´ hodnota (dana´ soucˇtem ploch obde´lnı´ku˚) cˇı´m da´l vı´c prˇiblizˇovat k prˇesne´ hodnoteˇ obsahu m₂(P ). Zda´ se tedy, zˇe prˇi

Dolní a horní aproximace plochy

Určitý (Riemannův) integrál 1

Určitý (Riemannův) integrál

1. Poznámka Existuje též Newtonův, Lebesgueův, Stieltjesův integrál a mnoho dalších.

Na intervalu ha, bi provedeme dělení D: a = x₀, x₁, . . . , x_n = b; x₀ < x₁ < . . . < x_n. Toto dělení nemusí být ekvidistantní (na stejné díly). Získáme tak n intervalů hx_i−1, x_ii; i = 1,2, . . . , n. Viz Obr. 1.

Obrázek 1: Zavedení Riemannova integrálu

2. Označme

m_i = inf{f(x); x ∈ hx_i−1, x_ii}

M_i = sup{f(x); x ∈ hx_i−1, x_ii}

Je-li funkce f ohraničená na intervalu ha, bi, m_i a M_i existují, jsou vlastní a tedy existuje:

s(f, D) =

n

P

i=1

m_i(x_i−x_i−1) dolní integrální součet funkce f na intervalu ha, bi vzhledem k dělení D.

S(f, D) =

n

P

i=1

M_i(x_i−x_i−1) horní integrální součet funkce f na intervalu ha, bi vzhledem k dělení D.

b

R

a

f(x) dx = sup

D

s(f, D) dolní integrál funkce f na intervalu ha, bi.

b

R

a

f(x) dx = inf

D S(f, D) horní integrál funkce f na intervalu ha, bi.

Platí vždy:

m(b−a) ≤

b

Z

a

f(x) dx ≤

b

Z

a

f(x) dx ≤ M(b−a)

kde m je infimum a M je suprémum všech funkčních hodnot, tj. m = inf{f(x); x ∈ ha, bi} a M = sup{f(x); x ∈ ha, bi}.

SA1 ÚM FSI VUT v Brně, 17. ledna 2008

Postup od postupné aproximace k výpočtu:

Dělení intervalu 𝐷_𝑛:

Umístíme 𝑛 dělících bodů do intervalu ⟨𝑎, 𝑏⟩. Vzniknou podinter- valy ⟨𝑥_𝑖−1, 𝑥_𝑖⟩ o délkách Δ𝑥_𝑖 = 𝑥_𝑖 − 𝑥_𝑖−1.

Norma dělení 𝜈(𝐷_𝑛) = max{Δ𝑥_𝑖} pro 1 ≤ 𝑖 ≤ 𝑛 tj. normou je délka nejdelšího dělícího intervalu.

Zavedeme dolní integrální součet 𝑠(𝐷_𝑛, 𝑓 ) = ∑_𝑖=1^𝑛 𝑚_𝑖Δ𝑥_𝑖. Zavedeme horní integrální součet 𝑆(𝐷_𝑛, 𝑓 ) = ∑_𝑖=1^𝑛 𝑀_𝑖Δ𝑥_𝑖. Zavedeme integrální součet 𝜎(𝐷_𝑛, 𝑓 ) = ∑_𝑖=1^𝑛 𝜉_𝑖Δ𝑥_𝑖

Jedná se o integrální součet, příslušný náhodnému výběru repre- zentantů 𝜉_𝑖 jednotlivých podintervalů.

Hodnoty 𝑠, 𝜎 a 𝑆 závisí na 𝐷_𝑛 a na charakteru funkce 𝑓 .

Nyní pojďme „zjemňovat“ dělení tak, že postupně 𝑛 → ∞ tj.

𝜈(𝐷_𝑛) → 0.

Posloupnost 𝑠(𝐷_𝑛, 𝑓 ) je rostoucí a shora omezená, posloupnost 𝑆(𝐷_𝑛, 𝑓 ) je naopak klesající a zdola omezená.

Platí 𝑠(𝐷_𝑛, 𝑓 ) ≤ 𝜎(𝐷_𝑛, 𝑓 ) ≤ 𝑆(𝐷_𝑛, 𝑓 ).

Existuje právě jedno číslo 𝑰, pro nějž platí, že pro všechna dělení 𝑫_𝒏 intervalu ⟨𝒂, 𝒃⟩ je:

𝑠(𝐷_𝑛, 𝑓 ) ≤ 𝐼  ≤ 𝑆(𝐷_𝑛, 𝑓 )

Číslo 𝐼 se nazývá určitý integrál od 𝑎 (dolní mez) do 𝑏 (horní mez) z funkce 𝑓 a označujeme jej:

𝐼 = ∫^𝑏

𝑎 𝑓 (𝑥) d𝑥 =

Platí tedy:

𝐼 = ∫^𝑏

𝑎 𝑓 (𝑥) d𝑥 = lim_𝑛→∞𝑠(𝐷_𝑛, 𝑓 ) = lim_𝑛→∞𝑆(𝐷_𝑛, 𝑓 ) = lim_𝑛→∞𝜎(𝐷_𝑛, 𝑓 ) DEF. Konečnou limitu 𝐼 = lim_𝑛→∞𝜎(𝐷_𝑛, 𝑓 ) integrálního součtu 𝜎(𝐷_𝑛, 𝑓 ) pro 𝑛 → ∞ tj. 𝜈(𝐷_𝑛) → 0, nazýváme určitý integrál funkce 𝑓 v intervalu ⟨𝑎, 𝑏⟩. Funkci 𝑓 nazýváme integrovatelnou funkcí (integrace schopnou).

𝐼 = ∫^𝑏

𝑎 𝑓 (𝑥) d𝑥

⟨𝑎, 𝑏⟩ – integrační obor

𝑎 – dolní mez určitého integrálu 𝑏 – horní mez určitého integrálu

𝑓 (𝑥) – integrand (integrovaná funkce)

𝑥 – integrační proměnná (vyjadřuje ji diferenciál d𝑥).

POZNÁMKY:

Pokud číslo I z předchozí definice existuje, je jediné tzn. určitý integrál je definován jednoznačně.

Integrál z definice se nazývá Riemannův. Tento integrál však nemá zcela ideální vlastnosti. Pro teoretičtější úvahy jsou vhod- nější obecnější, ale složitější konstrukce. Největší význam má tzv.

Lebesgueův integrál. Nejobecnější je asi tzv.Henstockův-Kur- zweilův integrál. Pro běžné potřeby inženýrské praxe je Rieman- nův integrál dostačující.

Symbol ∫ – vznikl z písmene S – tj. SUMA

Přes podobné označení se neurčitý a určitý integrál zásadně liší (množina funkcí x číslo)!

Diferenciál d𝑥 v určitém integrálu říká, co je nezávisle pro- měnná! Označení nezávisle proměnné písmenem 𝑥 není pod- statné. Je totiž ∫^𝑏

𝑎 𝑓 (𝑥) d𝑥 = ∫^𝑏

𝑎 𝑓 (𝑦) d𝑦 = ∫^𝑏

𝑎 𝑓 (𝑡) d𝑡 atd.

Vlastnosti určitého integrálu

Jestliže jsou na intervalu ⟨𝑎, 𝑏⟩ funkce 𝑓 a 𝑔 integrovatelné, pak na tomto intervalu pro 𝑘₁, 𝑘₂ ∈ ℝ platí:

∫𝑏

𝑎 (𝑘₁ ⋅ 𝑓 (𝑥) ± 𝑘₂ ⋅ 𝑔(𝑥)) d𝑥 = 𝑘₁ ⋅ ∫^𝑏

𝑎 𝑓 (𝑥) d𝑥 ± 𝑘₂ ⋅ ∫^𝑏

𝑎 𝑔(𝑥) d𝑥.

∣∫^𝑏

𝑎 𝑓 (𝑥) d𝑥∣ ≤ ∫^𝑏

𝑎 ∣𝑓 (𝑥)∣ d𝑥

∫𝑏

𝑎 𝑓 (𝑥) d𝑥 = ∫^𝑐

𝑎 𝑓 (𝑥) d𝑥 + ∫^𝑏

𝑐 𝑓 (𝑥) d𝑥 pro 𝑎 ≤ 𝑐 ≤ 𝑏.

∫𝑏

𝑎 𝑓 (𝑥) d𝑥 = − ∫^𝑎

𝑏 𝑓 (𝑥) d𝑥.

Je-li 𝑓 (𝑥) ≥ 0 v intervalu ⟨𝑎, 𝑏⟩ pak ∫^𝑏

𝑎 𝑓 (𝑥) d𝑥 ≥ 0.

∣∫^𝒃

𝒂 𝒇(𝒙) 𝐝𝒙∣≤∫^𝒃

𝒂 ∣𝒇(𝒙)∣ 𝐝𝒙

108 Urcˇity´ integra´l

x

a =x₀ ξ₁ x₁ ξ₂ x₂ xn−1 ξn xn = b

xi−1 ξi xi

. . . . . .

y =f (x)

Obr. 3.9: Zna´zorneˇnı´ integra´lnı´ho soucˇtu

4. Je-li D deˇlenı´ intervalu ha, bi a Ξ vy´beˇr reprezentantu˚ tohoto deˇlenı´, definujeme inte- gra´lnı´ soucˇet S(f, D, Ξ ) odpovı´dajı´cı´ funkci f, deˇlenı´ D a vy´beˇru reprezentantu˚ Ξ vztahem

S(f, D, Ξ ) =

n

X

i=1

f (ξ_i)(x_i −x_i−1), resp. rozepı´sˇeme-li sumu,

S(f, D, Ξ ) = f (ξ₁)(x₁ −x₀) +f (ξ₂)(x₂ −x₁) + · · · +f (ξ_n)(x_n −x_n−1).

Geometricky´ vy´znam integra´lnı´ho soucˇtu je zna´zorneˇn na obr. 3.9. Vlastneˇ jde o soucˇet ploch obde´lnı´ku˚ s de´lkami za´kladen x_i − x_i−1 a vy´sˇkami f (ξ_i), kde i = 1, . . . , n, n ∈ N. Pochopitelneˇ pokud je f (ξ_i) < 0, je prˇı´speˇvek dane´ho obde´lnı´ku za´porny´.

Integra´lnı´ soucˇet kromeˇ funkce f za´visı´ rovneˇzˇ na konkre´tnı´m deˇlenı´ a jeho vy´beˇru reprezentantu˚.

Nynı´ jizˇ mu˚zˇeme vyslovit definici urcˇite´ho integra´lu.

Definice 3.1. Necht’f (x) je funkce, ktera´ je definovana´ a ohranicˇena´ na ohranicˇene´m a uzavrˇene´m intervalu ha, bi, a < b.

Rˇ ekneme, zˇe funkce f (x) je integrovatelna´ neboli zˇe ma´ urcˇity´ integra´l na intervalu ha, bi, jestlizˇe existuje cˇı´slo I ∈ R s na´sledujı´cı´ vlastnostı´:

K libovolne´mu cˇı´slu ε > 0 lze nale´zt cˇı´sloδ > 0 tak, zˇe pro libovolne´ deˇlenı´D intervalu ha, bi takove´, zˇe ν(D) < δ, a pro libovolny´ vy´beˇr reprezentantu˚ Ξ tohoto deˇlenı´ platı´

S(f, D, Ξ )−I < ε.

Cˇı´slo I pak nazy´va´me hodnotou urcˇite´ho integra´lu a pı´sˇeme Z b

a

f (x)dx = I. (3.5)

Cˇı´sloa nazy´va´medolnı´ mez, cˇı´slob hornı´ mez, intervalha, biintegracˇnı´ obora funkcif integrand. Hornı´ a dolnı´ mez nazy´va´me spolecˇneˇ integracˇnı´ meze.

Určitý integrál vs obsah plochy omezené grafem

3.6 Aplikace urcˇite´ho integra´lu 137

Zdu˚razneˇme, zˇe funkce musı´ by´t na intervalu h a, b i neza´porna´. Je vsˇak celkem zrˇejme´, zˇe pro funkci f (x), ktera´ je naopak nekladna´, bude integra´l R _b

a f (x) d x roven obsahu mnozˇiny omezene´ grafem funkce f (x), osou x a prˇı´mkami x = a a x = b (lezˇı´cı´ tentokra´t pod osou x ), avsˇak opatrˇene´mu zname´nkem mı´nus. K du˚kazu stacˇı´ zameˇnit f (x) funkcı´

− f (x), ktera´ bude neza´porna´ (mnozˇina A se prˇeklopı´ kolem osy x ), a vytknout cˇı´slo − 1.

x y

a b

y = f (x)

+

−

+

−

+

Obr. 3.16 Z prˇedchozı´ u´vahy a aditivity urcˇi-

te´ho integra´lu vzhledem k integracˇnı´mu oboru vyply´va´, zˇe v obecne´m prˇı´padeˇ, kdy funkce f (x) mu˚zˇe libovolneˇ meˇ- nit zname´nko, je R _b

a f (x) d x na´zorneˇ rˇecˇeno roven plosˇe omezene´ grafem funkce f (x), osou x a prˇı´mkami x = a a x = b, prˇicˇemzˇ cˇa´sti lezˇı´cı´ nad osou x se berou kladneˇ, zatı´mco cˇa´sti lezˇı´cı´ pod osou x se berou za´porneˇ — viz obr. 3.16.

Tudı´zˇ naprˇ. z tvaru grafu funkce si- nus resp. kosinus je zrˇejme´, zˇe musı´ pla- tit R _{2 π}

0 sin x d x = 0 resp. R _{2 π}

0 cos x d x = 0. Nakreslete si prˇı´slusˇne´ obra´zky.

Prˇedchozı´ veˇtu 3.32 lze snadno zobecnit na prˇı´pad mnozˇiny zna´zorneˇne´ na obr. 3.15 b).

Prˇedpokla´dejme, zˇe graf funkce f (x) lezˇı´ na intervalu h a, b i nad grafem funkce g(x) (prˇipousˇtı´ se i rovnost, tj. musı´ by´t g(x) 5 f (x)). Oznacˇme

B = { (x, y) ∈ R ² | a 5 x 5 b, g(x) 5 y 5 f (x) } .

Jde tedy o mnozˇinu ohranicˇenou prˇı´mkami x = a a x = b a dvojicı´ grafu˚ funkcı´. Neˇkdy se pro ni pouzˇı´va´ na´zev krˇivocˇary´ obde´lnı´k nebo krˇivocˇary´ lichobeˇzˇnı´k.

Veˇta 3.33. Necht’ funkce f (x) a g(x) jsou integrovatelne´ na intervalu h a, b i a platı´

g(x) 5 f (x) pro kazˇde´ x ∈ h a, b i . Pak pro obsah mnozˇiny B platı´:

m ₂ (B) =

Z _b

a

[ f (x) − g(x) ] d x. (3.20)

Platnost vzorce je celkem zrˇejma´. Stacˇı´ mnozˇinu B posunout o vhodnou konstantu nahoru tak, aby funkce g(x) + c (a tudı´zˇ samozrˇejmeˇ i funkce f (x) + c) byla na inter- valu h a, b i neza´porna´. To je urcˇiteˇ mozˇne´, protozˇe funkce g(x) je integrovatelna´, a tedy i zdola ohranicˇena´. Obsah se tı´m nezmeˇnı´. Prˇı´mka y = − c v obr. 3.15 b) pak hraje roli nove´ osy x .

Nynı´ je jasne´, zˇe posunuta´ mnozˇina B je mnozˇinovy´m rozdı´lem podgrafu funkce f (x) + c a podgrafu funkce g(x) + c (je sˇrafova´n). Jejı´ obsah bude proto rozdı´lem obsahu˚

teˇchto podgrafu˚. Tedy m ₂ (B) = R _b

a [ f (x) + c ] d x − R _b

a [ g(x) + c ] d x = R _b

a [ f (x) − g(x) ] d x .

Veˇta 3.32 je specia´lnı´m prˇı´padem pro g(x) = 0.

Newton-Leibnitzova věta

Praktický výpočet určitého integrálu

Je-li 𝑓 integrovatelná na intervalu ⟨𝑎, 𝑏⟩ a 𝐹 je její primitivní funkce, pak platí, že:

∫

𝑎

𝑓 (𝑥) d𝑥 = 𝐹(𝑏) − 𝐹(𝑎)

𝐼 = ∫^𝑏

𝑎 𝑓 (𝑥) d𝑥 = lim_𝑛→∞𝑠(𝐷_𝑛, 𝑓 ) = lim_𝑛→∞𝑆(𝐷_𝑛, 𝑓 ) = lim_𝑛→∞𝜎(𝐷_𝑛, 𝑓 ) Příklad:

3.5 Vy´pocˇet urcˇite´ho integra´lu 119

x y

a b

y = f (x)

x y

a b

F (a) F (b)

y = F (x) F (b) − F (a)

Obr. 3.13: Newtonova-Leibnizova formule

R ˇ esˇenı´. Urcˇite´ integra´ly existujı´, protozˇe integrandy jsou spojite´. Ve vsˇech prˇı´padech vystacˇı´me prˇi urcˇova´nı´ neurcˇity´ch integra´lu˚ se vzorci z tabulky 2.1 na str. 11.

a) Pomocı´ vzorce 3 vyjde:

Z

x

d x =

1 3 x

= 8

3 − 1

3 = 7 3 .

b) Pomocı´ vzorce 3 vyjde:

Z

√

x d x =

Z

x

d x =

x

3/2

=

2 3

p x

0

= 2 3

p 4

− 0 = 16 3 .

c) Pomocı´ vzorce 7 vyjde:

Z

0

sin u d u = [− cos u ]

= − cos π − ( − cos 0) = − ( − 1) + 1 = 2.

d) Pomocı´ vzorce 9 vyjde (prˇipomenˇme, zˇe arkustangens je licha´ funkce):

Z

−2

d t

t

+ 1 = [ arctg t ]

= arctg 1 − arctg( − 2) = π

4 + arctg 2.

e) Nejprve dany´ integra´l pomocı´ vztahu˚ (3.7) a (3.8) prˇevedeme na neˇkolik urcˇity´ch inte- gra´lu˚. Ty pak vypocˇı´ta´me pomocı´ Newtonovy-Leibnizovy formule s pouzˇitı´m vzorcu˚

11, 4, 9 a 14.

POZOR na zadání úloh!

Vypočítejte určitý integrál x Určete obsah plochy – různé úlohy!!!

Příklad:

Sestrojte graf funkce 𝑓 : 𝑦 = sin 𝑥 na intervalu ⟨0, 2𝜋⟩. Vypočítejte nyní určitý integrál∫^2𝜋

0 sin 𝑥 d𝑥 a následně určete obsah plochy, kterou omezuje graf funkce a osa 𝑜_𝑥. Porovnejte oba výsledky.

Použité materiály a zdroje

Petáková, RNDr. Jindra. Matematika: Příprava k maturitě a k přijímacím zkouškám na vysoké školy. Dotisk 1.vydání. Praha: Prometheus, 2003. 303 s. ISBN 8071960993.

Hošková Š., Kuben J., Račková P., Integrální počet funkcí jedné proměnné [online]. 2013 [cit. 2013-04-15]. File: ip.pdf. Dostupný z WWW: <http://homel.vsb.cz/~s1a64/cd /pdf/print/ip.pdf>.

Tomica, R. Cvičení z matematiky – I. Brno: VAAZ, 1974.

Archiv autora