Vy s ok á š k ol a ek onomi c k á
Fakulta informatiky a statistiky
Ka t e dr a s y s t é mov é a na l ý z y
Ná z e v ba k a l á ř s k é pr á c e :
Syst émy pr o podpor u r oz hodov á ní
2006
Vypracoval: Ka r e l Nov á k
Ve douc í ba k a l á ř s k é pr á c e : I ng . Ros i c k ý Ant oní n, CS c .
Prohlášení
Prohlašuji,žejsem tuto bakalářskou prácivypracovalsamostatně pouze za odborného vedenívedoucího bakalářsképráceIng.AntonínaRosického, CSc.
Dáleprohlašuji,ževeškerépodklady,zekterých jsem čerpal, jsou uvedeny v seznamu použitých zdrojů.
V Praze dne 31.května2006
………...
Poděkování
Rád bych tímto poděkovalpanu Ing.Antonínu Rosickému,CSc.,zaposkytnuté radyaodbornévedenícelépráce.
Obsah
Úvod ... - 1 -
1 Data, informace a znalosti ... - 6 -
1.1 Úvodníslovo ... - 6 -
1.2 Data ... - 7 -
1.3 Informace, capta ... - 7 -
1.4 Znalosti ... - 7 -
1.5 Moudrost ... - 8 -
1.6 Shrnutí ... - 9 -
2 Myšleniapsychologierozhodování ... - 10 -
2.1 Úvod ... - 10 -
2.2 Rozhodovací proces ... - 10 -
2.2.1 Objeveníaformulaceproblému ... - 11 -
2.2.2 Hledánízpůsobu optimálního řešeníproblému ... - 13 -
2.2.3 Vlastnírozhodování ... - 13 -
2.3 Třizákladnírozhodovacídimenze ... - 14 -
2.4 Schopnostiadovednostičlověkapro rozhodování ... - 15 -
2.5 Emocionálnístránkarozhodování ... - 17 -
2.6 EQ – emočníinteligence ... - 18 -
2.7 Preference ... - 19 -
2.8 Dalšítaxonomierozhodovacích problémů aproblémypřijejich řešení. ... - 20 -
2.8.1 Rozhodováníjednotlivce„sám o sobě“ ... - 20 -
2.8.2 Rozhodováníjednotlivce„sám o sobě“v sociálním kontextu ... - 21 -
2.8.3 Rozhodovánív celospolečenském procesu řízení... - 21 -
2.8.4 Typyrozhodováníadalšífaktory ... - 22 -
2.9 Rozhodováníveskupině ... - 23 -
2.10 Dobréčišpatnérozhodnutí ... - 25 -
2.11 Shrnutí ... - 26 -
3 Racionalita rozhodování ... - 28 -
3.1 Kdo a co rozhoduje ... - 28 -
3.2 Technikyvýběru optimálnívarianty ... - 29 -
3.2.1 Teoriepravděpodobnosti ... - 29 -
3.2.1.1 Náhodnýpokusanáhodnýjev ... - 30 -
3.2.1.2 Klasickádefinicepravděpodobnosti ... - 31 -
3.2.1.3 Podmíněnápravděpodobnost,nezávisléjevy,Bayesovavěta ... - 31 -
3.2.2 DSSateoriepravděpodobnosti ... - 32 -
3.2.3 Multikriteriálníanalýzaužitku (Multi-attribute utility – MAU) ... - 33 -
3.2.4 Rozhodovacístromy ... - 33 -
3.2.5 Lineárníprogramování,metodyoperačního výzkumu ... - 34 -
3.3 Shrnutí ... - 35 -
4 DSS - Systémypro podporu rozhodování ... - 36 -
4.1 Stručnáhistorie DSS ... - 37 -
4.2 Architektura DSS ... - 37 -
4.3 Klasifikace DSS systémů ... - 40 -
4.3.1 Model-driven DSS ... - 41 -
4.3.2 Expertnísystémy ... - 41 -
4.3.3 Document-driven DSS ... - 42 -
4.3.4 Data-driven DSS ... - 42 -
4.3.5 Communications-driven DSS ... - 42 -
4.3.6 Knowledge-driven DSS ... - 43 -
4.4 Systémovádynamikaaagentnísystémy ... - 44 -
4.5 Uměláinteligence ... - 45 -
4.6 Shrnutí ... - 49 -
5 Závěr ... - 51 -
6 Použitáliteratura ... - 54 -
Úv od
Vývoj společnosti se přes všechny předcházející fáze, od doby kamenné, železné a bronzové,přesstarověkéastředověképroudy,skrzeprůmyslovou revolucidostalk dnešnítzv. informačníspolečnosti. Dnešnísvětjenatolikkomplikovaný,žepřežítv něm kladenajedince vysokénároky.Držetkroks rychlostívývojeaorientovatsev dnešníturbulentnídoběssebou nese nutnostzvládnutímnohaspeciálních dovedností,o kterých sepředchozím generacím aninesnilo.
Vědapřinášíkaždýden novázjištěníadoporučenído budoucna.
Odklon od zemědělství,rozvojmanufaktur,sériovévýrobyarozmach obchodních aktivit dospěldo pokročilého stavu,kdemezijednotlivýmasubjektyexistujísložitévztahyjakkonkurence takspolupráce.Ekonomickésubjektyfúzují,silnějšípohlcujíslabšíavznikajínadnárodníkolosy čítajícítisícezaměstnanců v mnohapobočkách,rozmístěných po celém světě.Vzrůstámobilita kapitálu ipracovnísíly.Firmypřesouvajívýrobu do míst,kdemajílepšípodmínkypro provozování svéčinnosti,např.nižšídaněčilevnějšípracovnísíla.Tento procesjeoznačován globalizací.Roste význam informacíapředevším potřebajejich okamžitédostupnostikdekoliv- doma, v kanceláři, v Evropě či Asii. Geografické hranice již přestávají být v tomto smyslu hranicemi. Manažeři takových společnostíjsou nucenidělatrozhodnutíplatnácelosvětověak tomu potřebujíbýt vybavenidostatečněrelevantnímiinformacemizevšech koutů,jichžsejejich rozhodnutímohou dotknout.
V této prácibych sechtělzaměřitnaprocesrozhodováníazejména pak způsobypodpory rozhodovánív organizacích ekonomických subjektů.Chtělbych poukázatnamyšlenku avývoj systémů pro podporu rozhodování, zaměření a možnosti systémů založených na klasickém přístupu, adálepaknanovépřístupy, nejenom k podpořerozhodováníařešeníproblémů,alei k celkovému začleněníinformačních technologiído společnosti.Cílem jenapodkladu vědeckého bádánív teoriirozhodovánílidského jedinceuvéstjakklasickávýchodiskařešeníproblémů,tak modernípřístupy,kterépostupně směřujík stále širšíakceptacilidského faktoru, přinávrhu a konstrukci výpočetní podpory rozhodovacího procesu. Zejména zajímavá se jeví schopnost systémů pro podporu rozhodování(dálejen DSS)adresovatemocionálnístránkyrozhodovánía řešeníproblémů.
1 Data, informace a znalosti
1.1 Úv odní s l ov o
Vzhledem k zaměřenítéto práce,tj.podporarozhodovánípočítačovýmisystémypovažuji zanutnéozřejmitněkterézákladnípojmyavýznamy,s kterýmibudemev této prácipracovat. Posledních několikdesetiletíjsmesvědkyjevu,kterýsečasto nazývájako informačnírevoluce. Stejně jako při předchozích (průmyslová revoluce atp.) dochází k nahrazování starých a osvědčených postupů čitechnologiínovými,ježpřinášejínovéprvky,novépostupy,vyššíefektivitu i spolehlivost.Třizákladnípilířeekonomického podnikánípráce,půdaakapitáljsou čím dáltím vícedoplňoványčtvrtým statkem,jímžjsou informace.Moderníspolečnostdnešního světaje přímo závislánainformacích.Denněprodukujemiliardyjedničekanul(tedydigitálních dat),které jsou poslézepříjemcem dekódoványnainformace.Vynálezknihtisku v 15.stoletíašířenítištěných knih znamenalvelký,jaktechnologický,taksociálnípokrok.Následujezačátek20.století,který znamenánástup masových komunikačních prostředků,především velkérozšířenífilmu,rozhlasu a televize,ato ipřesto,žejižpředcházejícíobdobípřineslynoviny,telegraf,telefon afotografii. Poslední desetiletí 20. století jsou neodlučně spjata se zrodem a překotným rozvojem počítačových sítí.Z vojenskyorientovaných projektů serozvojem naakademicképůděpodařilo vyvinoutkomunikačníprotokolypro spojenítéměřneomezeného počtu počítačů mezisebou.
Nespornévýhodysnadného přenosu datavelmirychlékomunikacebylyvodou namlýn pro nejrůznější hospodářské subjekty, kterým usnadnily řízení aprovozování jejich podnikatelské činnosti.
Dnešním hitem pro každého jeInternet.Začalseradikálněrozvíjetv roce 1993 a dnes, o 13 letpozději,nikdo nevíjakjevelký.Odhadujese,že zapřibližně10 letvzniklo 3000 miliard webových stránekajejich početrostekaždou hodinu asio 25 000.A to užjepořádnádávkadat, potažmo informací.Mnohdyjiždávno neníproblém informacesehnat,jako spíšsivzáplavědata informacívybrattypravéarelevantníúdaje.
Jakjevidno inapředchozích odstavcích,každýdnesbezproblémů zvládápoužívatvýrazy jako data a informace, ovšem kdo z náhodnědotázaných dokážepřiměřeněvysvětlitco kteréto slovo znamená?Nemluvěo tom,žekaždýsipod tím představujetrochu něco jiného aiskutečných definic z odborných kruhů jemožné zaznamenatmnoho.Pojďmesitedyv následujícíčástistručně shrnout,jakbudemezmíněnévýrazychápatpro účelytéto práce.
1.2 Data
„Údaj(data):obrazvlastnostíobjektu,vhodněformalizovanýpro přesnost,interpretaci nebo zpracováníprostřednictvím lidínebo automatů.“*ČSN 369001+
ToťstručnádefinicedleČSN. Datasamyo soběnejsou ničím jiným nežshlukem symbolů vyjadřujícívlastnosti,stavyobjektů čiprobíhajícíprocesy vesvětěkolem nás.Vyjádřenajsou pomocíznaků svyužitím pravideldaného jazyka.Snadno sezaznamenávánínatzv.nosičedat. (papír,film,disketa,CD-ROM,.)azpracovávajípomocíautomatizovaných informačních systémů.
Přisuzováním významu datovým symbolům (interpretací)vznikajíinformace.
1.3 Informace, capta
Jakteď chápemeinformace,zacházímesnimi,aco sipod nimipředstavujeme- definic je mnoho.Pro účelytéto prácesebudemedržetzhrubatěchto významů:
Informace jevýznam,kterýpříjemcepřisuzujeúdajům (datům).Tento význam může,ale nemusíbýtužitečný.Jednaz mnohapodobných definicíinformacíznítakto:
„Informacejsou údajevytvořenéjako výsledekzpracovánídat.Mohlibychom to také formulovattak,žeinformacejsou údajepřetvořenépožadovaným údajem. „(R.M.Hayes,1970, převzato z*TOM93+)
Checkland definuje v procesu přerodu datnainformaceještědalšíprvekcapta - „Capta jsou data,kterépříjemcevybírá jako data pro nějrelevantní,pouzetyto paktransformujena informace.“ [CHE98]
Jediněmyslícíčlověkjeschopen vytvářeníinformací.Strojtakovou schopnostnemá,tj. nedokážedatům přisouditvýznam.
1.4 Znalosti
„Znalostjeproměnlivou směsíuspořádaných zkušeností,hodnot,do souvislostízasazených informací,názorů expertů a podloženéintuice,která vytváříprostředía rámecpro vyhodnocovánía začleňovánínových zkušenostía informací.Vzniká a jepoužívána vmysliznalostních pracovníků.V organizacích je často zabudována nejen v dokumentech a archivech, ale i v organizačních postupech,procesech,praktikách a normách.“*GAB01+
Znalost jeinformace,kterábylazorganizovánaaanalyzovánatak,abybylasrozumitelnáa použitelnápro řešeníproblémů nebo rozhodováníaučení.
Znalosti jsou informace chápané ve vzájemných vztazích, souvislostech a kontextu.
Vyplývajíz analýzyinformacínazákladěkomplexníanalýzyzapoužitínabytých zkušenostíajiž získaných znalostí.Znalostinám pomáhajívytvářetdalšíznalosti,atímto procesem seformuje moudrost.
Obecněseznalostrozdělujedo dvou dimenzína x explicitníznalost
představuje znalost zaznamenanou v určitém jazyce a přímo dostupnou v určitém informačním pramenu – zdroji(dokument,návod,záznam v databázi).Explicitníznalosti jsou v informačním systému znalostního managementu obvykleuloženévbáziznalostí, kterájeoddělenaod programu,kterýjiumožňujevyužívatpodlepotřebyaodvozovatzní novéznalosti.
x tacitníznalost
představujeznalostobsaženou v komplexu explicitních znalostí,dovedností,zkušeností, intuice, pravidel,principů,mentálních modelů iosobních představčlověka,příp.skupiny lidí.Jevždyvázánanaosobu ev.skupinu lidí,amáryzeosobnícharakterazávisína kontextu.
1.5 Moudrost
Nejvyšším stupněm v popsaném procesu přerodu datnainformaceaposlézeznalosti je moudrost.Přehlednějeto zobrazeno nanásledujícím obrázku:
Obrázekč.1 - Od dat k moudrosti a inteligenci
Moudrostjeschopnosttvorbysprávných soudů,propojeníjednotlivých souvislostído rozsáhlých celků čipochopeníprincipů.Zahrnujesprávu znalostíajejich efektivnívyužívánía neustálerozšiřování.
1.6 S hr nut í
Zdebych rád upozornil,žev dalším textu ne vždystriktněnazývám údajedatyainformace informacemi,alečasto jsou dataoznačoványjako informace.Domnívám,že vzhledem k výše uvedeným vysvětlením,co pod jakým pojmem chápemeakontextu použitídaného termínu není třebaseobávatmatenípojmů.A jezcelazjevné,žedálebudemeuvedenétermínyhojněpoužívat, neboťprocesrozhodovánízahrnuješirokou škálu operacíprováděných s daty, informacemi i znalostmi.Mnohdyjsou jednotlivéstupnělidského věděníachápánívýchozím bodem vkonstrukci systémů podporyrozhodování.
2 My š l e ni a ps y c hol og i e r oz hodov á ní
2.1 Úv od
Každé rozhodnutí je cesta k vyřešení nějakého existujícího stavu, stavu nejistoty a neuspořádanosti,směrem k nastolenísituace,ježbudepro náspřízniváčinámipožadovaná.Každý den provádímeřadu rozhodnutí.Mnohdynad jednotlivýmirozhodnutímianinepřemýšlímea automatickyuplatňujemenaučenépostupy,jindynaopaksbírámedostupnéinformace,pátráme, analyzujeme,hodnotíme,abychom seposlézemohlisprávněrozhodnout.Mnoho rozhodnutí taktéžprovedemepodlenašich emocíacitů aúplněignorujemeracionálnízákladnu našeho jednání.Informacejednoznačněhrajív problematicerozhodovánívelikou,neřku-liklíčovou roli.A to jakpro zmíněnéracionálnírozhodování,naučenépostupy,takiv intuitivních aemocionálních rozhodováních jsou informacezcelanezbytné.Pro každého,kdo máčinitjakékolivrozhodnutíje práces informaceminaprosto nezbytnázáležitost.Jeto jeden z pilířů psychického procesu – rozhodování.
Velmičasto jenutnésvérozhodnutídůkladnězvážit,seznámitsepodrobněs aktuálnísituací, zvážitmožnéalternativy– odhadnout jejich potencionálnídopadynanásanašeokolí,anazákladě toho všeho učinitsprávnérozhodnutí.Toto celénazývámerozhodovacíproces.Z psychologického hlediska,jaknám předestírajíautoři*BEP+,chápeme„Rozhodováníjako souborpsychických procesů,jejichžsmyslem jevyhledáváníoptimálního cílea vhodného způsobu jednánív určité situaci“.Tamtéžsedozvídáme,žerozhodováníjevždyprojevem avýrazem psychickéčinnosti člověka a rozhodování stojí na počátku řešení jakéhokoliv problému. Jak jsem zmínil před okamžikem,rozhodovacíprocessesestáváz několikačinností.
2.2 Roz hodov a c í proces
Rozhodovacíproces můžemerozčlenitdo několikafází.Následujícíčleněníjepřevzato z*BEP91+.
Obrázekč.2 - Schématické znázorněnírozhodovacího procesu,zdroj[BEP91]
Klasickýpřístup krozhodovánívycházejícíz takového řešeníproblémů arozhodováníjenutné rozšířito dalšífáze,jimižjsou - vyhodnocenísituacepo implementacizvoleného řešení,reflexe původního problému, příp. analýza dalších i nepřímých následků. Tímto způsobem dochází k vytvářeníznalostí,ježv budoucnu mohou usnadnittvorbu dalších rozhodnutí.Nebezpečítéto post-implementačnífázespočíváv chybném činedostatečném pochopenípříčin,souvislostía vedlejších efektů,kterémůževéstk vyvozenínevhodných závěrů adoporučenído budoucna.
2.2.1 Obj ev ení a f or mul a c e pr obl ému
Základem každého rozhodnutíjepoznávánískutečnosti,myšleníapřípravanadalšífázi. Cílem této fázejeobjeveníaformulaceproblému.Nedochází zde z pravidla k rozhodování,ale začínábýtzřejmé,jakým směrem sebuderozhodovacíprocesubírat.Zdabudevhodnépoužít spíše kvantitativních (objektivních či exaktních) nebo naopak kvalitativních (individuálních, heuristických) metod pro celkový přístup k problému. Řešitel se snaží strukturovat situaci v závislostinatom kolikinformacíjedostupných,konkrétnísezaměřujenatřioblasti
a) počátečnístav
b) žádoucíkoncovýstav
c) transformačníprocesy,kterézajišťujípřechod z bodu a) do bodu b) Jedním zezákladních členěnírozhodovacích problémů jedělenína
o Dobřestrukturovanéproblémy
Dobřestrukturovanéproblémyjsou takovéproblémy,u nichžznámevšechnydostupné informace, skutečnosti. Poté na ně lze použít zavedených postupů, měření, výpočtů a jednoznačněvybratoptimálnívariantu nazákladědefinovaných požadavků.
Jinakřečeno,programovatelnérozhodnutímůžerozhodovatnaprogramovanýautomatdle zadaných kriteriíavstupních hodnot.
Deterministickérozhodování. o Špatněstrukturovanéproblémy
Špatně strukturovanéproblémyjsou takové,kdy jednanebo ivíceproměnných jsou neznámé,nenínapř.stoprocentněznám počátečníčicílovýstav.
Jinakřečeno,takovérozhodnutí,kterénejsmeschopnipředem naprogramovattak,abyjej mohl rozhodnout automat.
o Semi-strukturovanéproblémy
Takovéproblémy,vekterých jsou některéaspektydobřestrukturovanéajinéjsou špatně strukturované.
V této fázijepráces informacemivelmidůležitá.Jakbylo napsáno výše,cílem této fázeje objeveníaformulaceproblému,tj. získávánídat,interpretaceinformací,zhodnocení,posouzení relevantnostívzhledem k situaciadletoho uchovánítakových informacípro pozdějšízpracováníči vypuštěnídaného faktu z kruhu podstatných informací.Samotnézískáváníinformacíjedo jisté míryovlivněno nedokonalým ústrojím pro příjem podnětů z okolí.Nejenom poruchyzraku,sluchu čijináfyzickáčiduševníonemocnění,aleiúnavačinevhodnépodmínkypro vnímánípodnětů přicházejících z okolí(nedostatečnéosvětlení,hluk,technickéomezení prostředků navýměnu informacíatp.)nám stěžujípříjem informací.Následněpakzpracovánírelevantních informací (srovnávání, odlišování, analýza, syntéze,zobecňování,třídění, abstrakce, konkretizace) klade velikénárokynaschopnostijedincetakovéto činnostiprovádět.Izdesepochopitelněnarážína řadu problémů,zejménapaknaanatomickydanémožnostičlověka:malákrátkodobápomět, schopnostzpracovávatvysokémnožstvíinformacínajednou.Zjednodušenívšech těchto aspektů sezobrazujevesvětem kolujícím pravidlu označovaném jako „7+/- 2“určujícímaximálnípočet
prvků, které jsme schopni najednou obsáhnout a zapamatovat si. Opusťme nyní omezené možnostičlověka(ještěsek němu vrátíme)apřejděmek dalšífázitvorbyrozhodnutí.
2.2.2 Hl edá ní z půs obu opt i má l ní ho ř eš ení pr obl ému
Jakuvádí*BEP+,anizdezpravidlanedocházík vlastnímu rozhodování,alekeshromažďování specifických informacíarozpoznávánívariantřešenídaného problému.Jetřebazhodnotit,které informacejsou důležitéakteréjetřebaz rozhodovacího procesu vyřaditjako irelevantní.V této fázizáležípředevším nasamotném subjektu tvorbyrozhodnutí,mířeotevřenostičiuzavřenosti jeho myšlení,preferencitechnického čihumanitního myšlení,orientacinateoretickéčispíše praktickémyšlení.Důležitou částítéto fázejerozpoznánívariantřešení.Zdeseuplatnípředevším představivostafantaziesubjektu rozhodování– tedyvlastnosti,kteréjsou člověku spíše vrozeny,i kdyžjelzevhodným tréninkem aškolením rozvíjet.*BEP91+uvádítyto základníproblémypři hledánímožných variantřešení
x jsou uvažoványjen varianty,kterésepřílišneodchylujíod dříveosvědčených řešení, x neberou se v úvahu všechny možné, zejména pak negativní důsledky řešení
problému,
x nepočításes kvalitativnímizměnami situace v průběhu řešeníproblému,
x neuvažujesezměnamiv přístupech k řešeníproblému,například nazákladěnových informací,
x neuvažujíseomezenívyplývajícízesubjektu.
2.2.3 Vl a s t ní r oz hodov ání
Zdedocházík vlastnímu rozhodnutí,tj.k výběru nejpřijatelnějšího z možných (resp.z těch identifikovaných v bodě2)řešeníproblému.Jdetedyo zhodnoceníjednotlivých variant,prověření jednotlivých možností,jejich vzájemnéporovnáníavýběrpreferovanévarianty.Po uskutečnění finálního výběru – rozhodnutí, sepřecházík realizacidanévarianty,tedykeskutečným (fyzickým) úkonům.
2.3 T ř i z á k l a dní r oz hodov a c í di menz e
Každérozhodování,tedyvolbameziněkolikamožnýmivariantamiznamenáohodnotit každou alternativu ze všech možných pohledů. Teorie rozhodování definuje tři základní rozhodovacídimenze
x stavyokolí, x období, x hlediska.
Pojmem stavy okolí se rozumí možná uspořádání okolností ovlivňujících výsledek rozhodovatelem zvolenéakce.Podstatnýmivlastnostmiokolí(kterémajísvéopodstatněnínejen v teorii pravděpodobnosti,kterou zmíním později)jsou
x nastaneprávějeden zevšech stavů okolí,
x rozhodovatelneníschopen ovlivnitkterýto bude,
x rozhodovatelmůžemítpouzepoznatkyo šanci,kterýstavokolínastane.
Klasickým příkladem stavu okolíjepočasínadovolené.Definujme4 stavy,déšť,zataženo, polojasno ajasno.Výskyttěchto různých stavů počasímájistěvlivnaprožitídovolené,nastane právějeden z nich,jedinecneníschopen ovlivnit,kterýto bude,amůžememítpředem jisté poznatky,jakýtyp počasíjepro danémísto ačaspravděpodobné. Dalšídimenzíjsou období. Období jsou pro jedince relevantní časové úseky od okamžiku, kdy zahájí provádění svého rozhodnutí.Například studentrozhodujícíseo středníškolemůžeuvažovatdvěobdobí.První dobu studiaadáledobu po studijní.Volbařemeslného oboru naučilištipro prvníčasovéobdobí znamenásnadnějšípřijímacířízení,lehčístudium,vícevolného času,dřívějšíukončeníadřívější možnost vydělávat peníze. Naopak volba gymnázia s sebou nese náročnější požadavky u výběrového řízení,delšíanáročnějšístudium,méněvolného času.Vedruhém obdobípakpřináší vyšší společenskou váženost, pravděpodobně vyšší platové ohodnocení, možnost dalšího vzdělávánínavysokéškoleatd.Prvnívolbapřinášípozitivaspíšev prvním období,druháv druhém období.
Poslednízmiňovanou dimenzíjsou hlediska.Jsou to úžejizaměřenérelevantnípohledyna jednotlivé faktory výsledku rozhodnutí. Např. při koupi auta budeme zohledňovat takováto hlediska: velikost vozu, spotřeba,maximálnírychlost,barvakaroserie,záruka,mírabezpečnosti, výbavaatd.
Každározhodovacídimenzejeněčím speciální,čím seodlišujeod ostatních.U hledisekjeto paralelnost.Hlediskajsou různépohledynajednu věc,takžejeprožijemevšechnynajednou, souběžně. Jednotlivá období sice prožijeme taky všechny, ale postupně za sebou, takříkajíc sériově.A nakonecokolíjsou vesvém smyslu alternativní,výskytjednoho stavu okolív daném časevylučujeexistencijiného.
Pro účelyrozhodovánícharakterizujekaždou akcijejívýsledkovámřížka.Tajetrojrozměrná. Např.naosu X zanesemejednotliváobdobí,naosyYmožnéstavyokolíanaosu Z jednotlivá hlediska. Každá buňka, tvořená průsečíkem vybraných hodnot na jednotlivých osách, pak obsahujevýsledekdanéakcez daného hlediska,přičemžakcek tomuto výsledku vedezatakového stavu okolíav takovém časovém období.
Normativnírozhodovacíprocesbyzahrnovalzhodnoceníveškerých možnostizevšech úhlů pohledu apo všech stránkách.To vždyneníz časových ijiných důvodů možnéstihnout.V takovém případěsubjektyrozhodováníomezujínormativnízásadyasoustředísejen naněkteréaspekty. Takovéto denormalizacerozhodovacího procesu představujíheuristicképřístupy.Toto jemožné především nazákladěnabytých zkušenostíaznalostírozhodovatele.Heuristicképřístupyjsou mnohdyveliceefektivníapřínosné.
2.4 S c hopnos t i a dov ednos t i č l ov ěk a pr o r oz hodov á ní
V přecházejícím textu jsem uvedl,žesběraanalýzainformacípro promyšlenou tvorbu rozhodnutíkladevelikénárokynaschopnostijedince.Zmíniljsem malou krátkodobou pomět, schopnostzpracovávatvysokémnožstvíinformacínajednou atd.Zdebych teď krátce představil jednotlivéfaktory– lidskésmyslovéschopnosti,rozumovéschopnostíčidovednosti,jakjeuvádí autoři*BEP91+.
x Smyslovéschopnosti
Největšívýznam zesmyslových schopnostímázrakasluch.Cca80% všech podstatných informacío skutečnostipřijímámeprávěpomocítěchto smyslových orgánů.Jenutnépodotknout, žebiologickýstavtěchto smyslů nenísám o soběažtakpodstatnýv otázce,jakéjsou skutečné smyslovéschopnostijedince.Namyslimám pakpředevším osoby,kteréipřesdrobné zrakovéči sluchovénedostatkydokážítěchto smyslů dobřevyužívatkzískáváníinformací.To sivyžaduje odpovídajícíkoordinacimeziorgánem amozkem (tedyoko-mozek, ucho-mozek),protožeteprve vyhodnocením počitků (dat)ajejich následným zpracováním sek nám dostáváinformace.
x Základníintelektuálnídovednosti
Mezitakovépatřípředevším řečovédovednostiaschopnostpsát,čístapočítat.Tyto umožňují člověku přiměřeně vnímat skutečnosti kolem tak, aby se získanádata mohla stát vhodným základem pro zpracováníinformacív procesu myšlení.
x Rozumovéschopnosti
Souhrn rozumových schopnostíjedincejeoznačován jako jeho intelekt.„Jedná seo soubor speciálních předpokladů, které ve svém souhrnu představují dispoziční strukturu výkonových dimenzíosobnosti“.*BEP91+Nadánínebo talentjepříznivéseskupeníněkolikadílčích,výrazně rozvinutějších schopností. V procesu rozhodování představuje lepší předpoklady pro zvládání problematických situacívurčitých oblastech (humanitním přírodovědné,technickéatd.)
Autořisepakdálezmiňujío náročnějších intelektuálních dovednostech,kterémajízákladní význam pro rozhodování. U některých spatřuji velký prostor pro podporu rozhodování počítačovýmisystémy.
x paměťovéschopnosti- potřebnájejakdlouhodobátakkrátkodobápomět,
x kombinační schopnosti jsou nezbytné pro výběr alternativ v rozhodovacím problému,odhadymožných důsledků akonsekvencíjednotlivých alternativnaokolí, x schopnosti zobecňování se hodí při rozpoznávání problémů a vyhodnocování
velkého množstvízískaných informací,
x intuice - představujepodvědométušenískrytých souvislostí,zdánlivěbezprostřední poznávání skutečnosti, vychází ze skutečnosti, že mnohé myšlenkové pochody nejsou uvědomovány,
x tvůrčíschopnosti:
o vnímavostpro schopnostrozpoznávatproblémy,
o restrukturacepro změnu strukturystávajícího komplexu poznání, o invencepro schopnostvymýšlet novénápady,
o flexibilitapro pružnostmyšlení,překonávánístereotypů
Protože jde o práci (získávání, třídění, interpretace, zobecňování) s informacemi, nezanedbatelný vliv hrají taktéž nabyté dovednosti. Využití automatizovaných informačních zdrojů,elektronických knihoven,datových skladů atp.jepro rozhodovacíprocesvelmidůležitá, avšakjeto stálejen jednasoučástcelku,kterájesamao soběnevýznamná.
Nejpodstatnějšísložkou v rozhodovacím procesu jsou u člověkajeho rozumovéschopnosti, jeho intelekt. Z tohoto pohledu jemožnénaněnazíratjako nanástroje,jejichžefektivníužívání závisísociálních aosobnostních vlastnostech jedinceao těch budenásledujícíkapitola.
2.5 E moc i oná l ní s t r á nk a r oz hodov á ní
Lidské prožívání – emocionální procesy hrají taktéž významnou roli v rozhodovacích procesech.Domnívám se,žetato oblastjev podstatětěžko postižitelnáakladu siotázku,zda-li je nějakým způsobem podporovatelnápomocísystémů IT,o nichžbudeřečdále.Naopakemocejdou někdypřímo protidoporučením,ježnám takovésystémyposkytují.Proto zdeuvádím stručný výčet takových aspektů rozhodování. Je úzce spjato s osobností lidských činitelů v procesu rozhodování a zodpovědnost za tyto aspekty při rozhodování v podnicích leží především na personálním oddělení.Předpokládám,žepůjdepředevším o vhodnývýběrpracovníků ajejich umístěnínasprávnépozicejakožto o dalšízlepšováníjejich osobnostních profilů.Pro orientacizde uvedu jen drobnýnáčrtproblematikyv podoběseznamu několikazásadních prožívání,ježmají negativnívlivynaracionalitu rozhodování.
Literatura*BEP91+uvádínásledujícízdroje: a) nepřiměřenésebehodnocení,
b) neodpovídajícíhodnoceníjiných,
c) nevyváženostkognitivních aemocionálních procesů, d) nadměrnou sugestibilitu asklon napodobovatdruhé, e) nepřiměřenéhodnocenísituace,
f) stereotypy,
g) sklon k pesimismu čineoprávněnému optimismu, h) tendencizveličovatobjektivnípřekážky,
i) Fishhoffůvefekt(jednáseo postrozhodovacíchování,projevujícísevevyjádření„stejně jsem věděl,žeto tak dopadne“),
j) agresiaúnikjako reakcinastres,
Léknejen natyto problémysesnažínajítiemočníinteligence.
Nikolivbezvýznamnou rolihrajetéžetikaamorálka.Zjednodušeněmůžemeetiku považovat soubor norem a pravidel společensky uznávaných nějakou určitou společností. A morálku
představuje soubor norem a pravidel uznávaných svědomím jednotlivého člověka – subjektu rozhodování.Rozhodnoutsepro variantu,kterásezdábýtobjektivněsprávná,alepříčísemorálně subjektu rozhodováníčieticedanéspolečnosti,můžebýtveliceproblematickéatyto okolnosti mohou mítvýznamnývlivnaprocesrozhodování.
2.6 EQ – emoč ní i nt el i g e nc e
„Emočníinteligencejeschopnostvnímatemoce;vybírata navozovatsiemocetak,aby pomáhalimyšlení,porozumětemocím a emočním sdělením a reflektivněemoceregulovattak,aby podporovalyemočnía intelektuálnírůst.“ (Mayer & Salovey, 1997)1
Dalo bysesnad říci,žehitem poslednídobyjsou výzkumyemočníinteligence. Ta nastupuje vechvíli,kdyběžnétestyIQ selhávají,jelikožskutečněměříjen určitou složku inteligenceato schopnostřešitlogickéobrázkovéúlohy.Nevypovídajínico dalších složkách inteligence– verbální inteligenci, matematické inteligenci, paměťových schopnostech, technických předpokladech a jiných složkách inteligenci.Emočníinteligence paktedypředstavujeschopnostivyznatseve svých emocích aemocích jiných lidíaumětsiporaditvesložitostimezilidskékomunikacea mezilidských vztahů.Člověkjespolečenskýtvorak vzájemnéinterakcisenajdemnoho příležitostí nejenom např.přiskupinovém rozhodování.Výšezmíněníautoři(Mayer& Salovey)definujíčtyři pilíře,kteréjsou samostatnýmiemočnímischopnostmi(takto:
x Vnímání,hodnoceníavyjadřováníemocí. x Emočnípomocmyšlení.
x Porozuměníarozboremocí.Využitíemočních znalostí.
x Uváženáregulaceemocípodporujícíemočníaintelektuálnírozvoj.
Novéchápánívztahů mezimyšlením aemocemiposílilo studieemočníinteligence.Za použití jednoduchých rozhodovacích úkolů, neurolog Antonio R. Damasio a jeho kolegové z UniversityofIowaposkytlidostatečnédůkazy,žeemoceamyšleníjsou v podstatěneoddělitelné. Kdyžtvořímerozhodnutí,často sezaměřujemenalogickéúsudky,pro aprotirůzných variant. Ukazujese,žebezemocionálních pocitů naše rozhodnutínemusíbýttanejlepší.
Ve výzkumu mozku a jeho poruch existuje diagnóza léze předostřední prefrontální mozkové kůry. Pacienti s touto poruchou mají normální intelektuální schopnosti, ale nejsou
1 převzato z*WEO+
schopnipoužítemocepřitvorběrozhodování.K důkladnému objasněnítohoto jevu odkazuji k literatuře*DDB00+.Studiezaloženénatzv.Damasiovětestu „TheGamblingTest“spočívajíve výzkumu zhoršeníschopnostitvorbyrozhodovánívesrovnánínormálnímilidmi.Princip gambling testu spočívámaximalizaci profitu přihřeo peníze.Účastnícivybírajízečtyřdruhů karetA,B,C aD přičemžvýběrkaretA iB přinesejedinci$100 oproti$50zavolbu karetC aD,kterévšakmajínižší pokuty.Zakaždou desátou zkaretA,B jejedincistrženo $1250 z nahraných peněz,zatímco za každou desátou kartu C nebo D přijdehráčpouzeo $250.DesetkaretA,B takpřineseztrátu 250 dolarů oprotidesetikartám C aD jenžpřinesou zisk250dolarů (přesnýmechanismusudělování pokutneníjednotlivým účastníkům předem znám).Jednou skupinou účastníků testu jsou pacienti sdiagnózou lézepředostředníprefrontálnímozkové kůry,druhou normálníjedincijejichžmozekje neporušený. Z důvodu absence možnosti přesně vypočítat pravděpodobnosti rizikovosti jednotlivých karet,účastnícimusejíspoléhatnajejich vnitřním pocitu jakzabránitztrátěpeněz. Experimentprokázal,žepacientisezhoršeným rozhodováním absencíemocionálních procesů ztratilivýznamně vícepeněznežnormálníúčastníci.To nasvědčujetomu,žeemoceamyšleníjsou úzce spojeni. Další výzkumy např. v *IDN87+ dokazují, že dobrá nálada pomáhá vytvářet kreativnějšířešeníproblémů.Zdáse,žeemočníinteligenceusnadňujeurčitéúkoly,emočně inteligentníjedinecmůževyužívatpříjemnépocityastavyefektivněji.
2.7 Preference
Pojem preference hraje zásadní význam v teorii rozhodování. Pod preferencí si představímeuspořádánídvou prvků (akcí,výsledků)v závislostinajejich atraktivitě,lákavosti, užitku.M.Skořepavesvéknize*SKO05+zavádídvojívýznam termínu preference. Celkovou preferenci a elementárnípreference.
x Celkovápreference
serodíažnasamém koncirozhodování.Jeto výslednérozhodnutív daném rozhodovacím procesu. Preference mezi variantami s ohledem navšechnypodstatnávnímanáhlediska.
x Elementárnípreference
je vytvořenajižpřed započetím rozhodovacího procesu,subjektrozhodováníjeschopen ji kdykolivpoužítbezdalšího přemýšlení.Určujícípro nijsou jedincovypocity,výchova,zkušenosti, zážitkyatd.
Dálerozdělujeelementárnípreferencena
o vnitroúsekové, o mezihlediskové, o rizikové,
o časové,
o dalšíspeciálnípreference.
Detailnějšíanalýzu jednotlivých preferencílzenaléztv*SKO05+.Pro násto v tuto chvíli nenítakpodstatné.Domnívám se,želidsképrožívánízmíněnév předchozíkapitolemůžemít podstatnýefektavlivnaelementárnípreference.
2.8 Da l š í t a x onomi e r oz hodov a c í c h pr obl émů a pr obl émy př i j ej i c h ř eš ení .
Pro snadnou orientaci v oblasti rozhodovacích problémů uvádím ještě další dělení jednotlivých problémů z psychologického hlediska,abychom si mohli v následujících kapitolách přesnějiuvědomit,pro jakéoblastimohou býtsystémypro podporu rozhodovánípřínosnévícea kdeméně.
2.8.1 Roz hodov á ní j ednot l i v c e „ s á m o s obě“
Zdesejednáo individuálnířešeníosobních čiživotních problémů subjektu.Jedinecjesám subjektrozhodováníazároveň iřešenídaného problému.Zodpovídásejen sám soběasvému svědomí.Sledujepouzesvojezájmyasvůjvlastníprospěch.Rovněždopadyjeho rozhodnutímají následkypouzepro jeho samotného.V takovém případějedinecnemůženikdyzcelapřenést takovározhodnutínaněkoho jiného,jinaksepřipravujeo svobodu svého bytí,o autentičnost vlastního životaajednání.Psychologickápraxese s takovýmipřípadyčasod času setkává,nicméně pro nástato problematikanemá žádnývýznam.
Příkladem takových rozhodnutíjsou např.běžnédennírozhodnutí– k večeřisikoupím rohlíknebo chleba,půjdu nakoupitdo Delvitynebo Tesca,příp.večerbudu v televizi sledovat fotbalovéutkáníčidokumentárnípořad o historiinacismu.Takovározhodnutímohou býtbuď čistě náhodná,založená na momentální náladě či emocionálním stavu nebo součástí širšího koncepčního plánu (např. jsem se rozhodl u televize se vzdělávat, proto dám přednost historickému dokumentu před fotbalovým přenosem).
2.8.2 Roz hodov á ní j ednot l i v c e „ s á m o s obě“ v s oc i á l ní m k ont ex t u
Již prehistoričtí vývojoví předchůdci člověka se začali shlukovat do tlup a dalších společenských uskupení.To přineslo do životačlověkasociálnírozměrjeho existence.Společenské uspořádánípřinášelo jakpředchůdcům člověka,takpotéčlověku mnohévýhodyas rozvojem člověkav tvořivějšíastálenavyššíúrovnimyslícíbytostiseisociálníuskupenírůznětvarovalo a dostávalo stálekomplikovanějšíráz.Člověkjižneexistovalnikdysám o sobě,alevždybylčlenem nějakého sociálního uskupení.A to byťmu to přineslo mnohévýhody,ssebou neslo novou paletu problémů odvíjejících se právě od společenského uskupení. Dnešní společnost je natolik provázaná,žesetéměřnedámluvito jednotlivcijako takovém,alevždymusímebrátv úvahu jeho sociálnívztahy.Tedymnoho individuálních řešeníosobních problémů jednotlivcemádopad ina dalšíčlenyspolečnosti,ato jakv negativním takv pozitivním slovasmyslu.Subjektrozhodování tedymusípřiřešenísvých problémů brátohled inadalšíčlenyspolečnosti.Rozhodnutíuspořádat oslavu narozenin vevlastním bytěmůžebýtnegativněvnímáno sousedy,neboťhlučnáoslavaje bude zcelajistěobtěžovataonis našíoslavou nemají,aninechtějímítnicspolečného.Před realizacítakového rozhodnutíjenezbytnékalkulovatis touto skutečností,kterámůžerozhodovací proceszcelazvrátitamyserozhodnemenašíoslavu přemístitdo blízkého baru,kdenebudeme nikoho rušit.Mnohdyspolečnostjednotlivcevesvém konánílimitujepravidlydaného uskupení. Např.v dnešnídobějekrádežmorálněnepřípustnáanavícjsmesistanovilimechanismy,jak takovému jednánípředcházet.Rozhodne-lisetedajednotliveczcizitvěc,kterámu nenáleží,zcela jistě může při dopadení počítat s neblahými následky svého chování v podobě určitého společenského trestu.
2.8.3 Roz hodov á ní v c el os pol eč ens k ém pr oc es u ř í z ení
Jednotlivéspolečenskéskupiny,hospodářskécelky,státníútvaryčijinéprivátníorganizace hrajív dnešním světěneustálerostoucíroli.Některým seto líbí,jiníprotestují.Faktem zůstává,že takovéto celkyskládajícísez mnohačlenů musítaképrovádětrůznározhodnutí.Organizační struktura těchto celků se za tímto účelem poměrně dramaticky stále vyvíjí mj. za účelem zefektivněnítakovýchto organizací.Rozhodnutítakovýchto kolosálních subjektů pakzpravidlaleží naodpovědných osobách,vedoucích pracovnících,manažerech atd.Mnohdysejednáo společné rozhodovánípracovních skupin,realizačních týmů,rad ředitelů.V takovém případěmluvímeo skupinových rozhodnutích.Aleaťrozhodnejedinývedoucípracovníknebo sestavenákomise, realizacejejich rozhodnutímátéměřvždyvlivnejenom najesamotné,nýbržinadalšíčlenydané
společnosti,mnohdynavšechny.S takovým rozhodováním jde ruku v rucevelkázodpovědnosta k tomu bymělapříslušetijistá„kvalita“rozhodovacího procesu.
2.8.4 T y py r oz hodov á ní a da l š í f a k t or y
Dlevnitřních ivnějších okolnostímůžemerozhodovacísituaceaproblémyrozdělitmimo jinénanásledujícídruhy
Reaktivnírozhodování
Literatura*NÖL03+definujereaktivnírozhodovánítakto:“Určitýproblém sevnucujea na nějmusímesvým rozhodnutím reagovat.Pakrozhodujemereaktivně.“
Např.zaměstnanecpřijdes naléhavým požadavkem nauvolněnípro několiknásledujících dnů z rodinných důvodů.Musímesereaktivněrozhodnout,zdamu můžemevyhovětazdamu skutečně vyhovíme.
Proaktivnírozhodování
Literatura*NÖL03+definujeproaktivnírozhodovánínásledovně:“Samisitéma zařadímedo svého programu a pako něm rozhodujeme.Pakrozhodujemeproaktivně.“
V širším plánu máme stanoveno, že se budeme profesně vzdělávat, za předpokladu omezených zdrojů semusímeproaktivněrozhodnout,jestlisizaplatímekurscizího jazykači školenínaprohloubeníodborných znalostí.
Vlivčasu a tlaku narozhodnutí
Čashrajepřikaždém rozhodovánívelmidůležitou roliamnohdyjezcelarozhodujícípři určeníjakým způsobem budemedanýproblém řešit.Časovýtlaknarozhodovacíprocespopsaný v bodech 3.1.1.1 až3.1.1.3 vedek tomu,ženašerozhodnutínenídostatečněpromyšlené,neníčas dostatečně analyzovat výchozí situaci, snadno přehlídneme možné řešení a pak si vybíráme z omezeného počtu alternativ.Subjektrozhodováníjenáchylnějšínamanipulaciz vnějšku (např. dodavatelnanáštlačís výhodnou,časověomezenou nabídkou,kterou všakmusímepřijmout ihned).
Nejčastějšíchybypřirozhodování
Stručněbych zdevybral,z lit*NÖL03+,několikzákladních chyb,kterých seu rozhodování dopouštímeakterépovažujizadůležitév oblastihospodářských rozhodnutí.
a) Iluze kontroly.
Iluzi kontroly podléháme pokud máme pocit, že danou záležitost bezpečně ovládáme,jsmezaniodpovědniajsmepřesvědčeni,žesesituacebudevyvíjetpřesně podlenašich představ.Veskutečnostimámenasituacivlivdaleko menší,nežjsme ochotni si připustit. Vnější nebo náhodné vlivy odsouváme zcela do pozadí a soustřeďujeme sepouze na věci, kteréhrajív náš prospěch. Natakovém základě můžemesnadno dojítk velmišpatným rozhodnutím.Nadruhou stranu můžemítiluze kontroly velmipozitivníefektnamotivačnístránku věci.Pod jejím vlivem provedeme rozhodnutísměřujícík vysokým cílům azároveň tím uvádímevěcido pohybu,abychom vysoko nasazenou laťku dosáhli.
b) Thornidkůvefekt.
Toto pravidlo lidského jednání první popsal americký psycholog Edward Lee Thorndike.Souvisísesituací,kdynechápemeúplněsouvislostiadržímeseprostého pravidla: je-livýsledkem našeho činu něco příjemného,pakbudemepostup opakovat, jsou-libezprostřednínásledkyspíšenegativní,vyzkoušíme něco jiného.V běžném životě jednámedletohoto pravidlazpravidlatak,žezkoušímevšechno možnétakdlouho až nepříjemnou situacivyřešíme.Postup,kterýzajistilúspěch sivštípímedo pamětia napříště ho budeme opakovat znovu. Zvláštní nebezpečí tví v časovém posunu, výsledek určitého jednání nastane s časovým zpožděním, neodhalíme souvislosti a takovéjednánímnohdypovedekezhoršenísituace.
c) Utopenénáklady.
Utopenýminákladysev podnikovéekonomicenazývajíinvestičnínáklady,kterése nedajívzítzpět,jednou provždyjsou proinvestoványbezohledu naúspěch investice. Utopenénákladyvždypoškodínašerozhodování.Pokud jsmedo něčeho investovali mnoho času apeněz,nechcemesetoho jen takvzdát.Existujíjakésizábrany,kterénám nedovolíabychom jednodušeodstoupiliod ztrátového jednání.Tím bychom uznali,že našerozhodnutíbylo špatné,cožnechcemepřipustit,proto sevšeradějipokoušíme zachránitizacenu,žeztrátanaroste.
2.9 Roz hodov á ní v e s k upi ně
Velmičasto neníjedinecnarozhodovánísám o soběalesubjektem tvorbyrozhodnutíje skupinalidí.Mnohdysejednáo společnérozhodovánípracovních skupin,realizačních týmů,rad
ředitelů.V takovém případěmluvímeo skupinových rozhodnutích.Aleaťrozhodnejedinývedoucí pracovníknebo sestavenákomise,realizacejejich rozhodnutímátéměřvždyvlivnejenom naje samotnénýbržinadalšíčlenydanéspolečnosti,mnohdynavšechny.Rozhodováníve skupinách jeněkdyzkoumáno oddělenějako procesavýsledek.Procesodkazujenavzájemnáovlivňování mezijednotlivci,kterévedekvolběspecifického průběhu rozhodovacího procesu.Výsledekje důsledkem toho výběru. Oddělovat proces a výsledek je užitečné, protože nám to pomáhá pochopit, že dobrý rozhodovací proces nezaručuje dobrý výsledek, a že dobrý výsledek nepředpokládá dobrý rozhodovací proces. Kromě různých postupů zapojených do tvorby rozhodnutímohou mítskupinyrůznérozhodovacípravidla.
x Jednomyslnost - běžněpoužívanáporotamivtrestních soudech veSpojených státech.Jednomyslnostvyžaduje,abykaždýsouhlasils navrženým řešením aklade tím vysokénárokynaprovedení.
x Většina- vyžadujepodporu od vícejak50 % členů skupiny.Nárokynarealizacijsou nižší než při použití pravidla jednomyslnosti, na druhou stranu přehlasovaná menšinajenucenapodříditsevětšině(vítězovéaporažení).
x Shoda - rozhodovánítímto pravidlem sepokoušívyhnoutvítězům aporaženým.
Většinasiceschválínavrženéřešení,nicméněsepředpokládásouhlasmenšiny s provedením navrženého řešení. Pokud takový souhlas neexistuje, je třeba navrženéřešenízměnit.
x Podvýbor (expertní tým) – znamená přiřazení odpovědnosti za vyhodnocení rozhodnutídanému týmu,kterýseposlézevrátís doporučením,jakéakcebyměly býtprovedeny.Někdyjeužitečnédo týmu umístitjedincenejvíce dotčenédaným rozhodnutím,jindyobsadittým víceneutrálnímiúčastníky.
x Pluralita – rozhoduje největší blok ve skupině (většina) ovšem i v případě neexistencevětšiny.
Žádnédokonalérozhodovacípravidla,zatím nebylyvynalezeny.Vždyzáležínaokolnostech, nazpůsobu jakým jsou jednotlivépravidlapoužívány.
Pro naše účely, rozhodování v kontextu hospodářských organizací, považuji zanejvíce relevantnítechniku expertního týmu,v jehožrámcipřiformulovánítýmového závěru – doporučení – jemožnévyužít pravidelvětšiny,konsensu aj.
Řešení rozhodovacích problémů je do jisté míry velmi podobné řešení problémů individuálním jedincem.Stručněsizrekapitulujmeetapypřitýmovém řešeníproblému,jakjeuvádí [FIA97] :
1. Formulaceproblému,výběrtýmu expertů,výběrhodnotících kritérií. 2. Generováníalternativních projektů pro řešeníproblému.
3. Posuzovánínávrhů týmem expertů.
4. Systematickéstrukturováníproblému.
5. Simulacechování.
6. Hodnoceníavýběrnejvhodnějšího projektu pro realizaci. 7. Implementace a kontrola realizace projektu.
K jednotlivým fázím sevyužívajíspeciálnítechnikypro práciveskupiněnapř.brainstorming, brainwritingčitechnikanominálnískupinypro stimulacigenerovánínápadů,metodaDelfypro posuzovánívhodnostiřešení,interpretačnístrukturálnímodelováníavytvářeníkognitivních map, analýzasilového pole,analýzapříčinadůsledku pro systematickéstrukturováníproblému,irůzné metodypro hodnoceníjednotlivých variantjako multikriteriáníhodnoceníalternativ,SPAN,AHP a další.
Z psychologického,vtomto případětedyspíšesociologicko-psychologického hlediska,jetým velmiživorodým objektem.Sociálníinterakcemezijedinciv týmu mohou rozhodovacímu procesu prospětčinaopakuškodit.Jednotlivésubjektytvořícískupinymohou sledovat svévlastnízájmypři tvorběspolečného rozhodnutí.Rozhodovacíprocesspolu přinášípotřebu intenzívníkomunikace mezičlenyskupiny.
Skupinové rozhodování přináší několik výhod v oblasti celospolečenského procesu rozhodování,zejménapakpro hospodářské subjekty,kterétakmohou motivovatsvépracovníkyči podporovatjejich identifikacísefirmou.
2.10 Dobr é č i š pa t né r oz hodnut í
Jakpoznámedobrérozhodnutí?Jedním způsobem jevyužitízpětného pohledu.Pokud se s jistým časovým odstupem ohlédnemezpětazvolenéřešenísenám zdásamozřejmé,možnási řekneme „Jakse taknato koukám,zvolenéřešeníbylo nejlepší,kteréjsmezadaných podmínek mohliudělat“,takovérozhodnutíbylo dobré.Naopakpokud vidíme,žejinávolbabyvedla k lepším výsledkům,můžemenašerozhodnutíoznačit(kdyžužnerovnou zašpatné)zanezrovna
to nejlepší.Dalšímetodou jeposouditprocesrozhodování- jakbylo vlastnírozhodnutívytvořeno.
S takovým přístupem hodnotíme rozhodnutí jako dobré, když rozhodovatel plně porozuměl kontextu problému,podstatným okolnostem,všem variantám imožným dopadům jednotlivých voleb a racionálně zvolil tu nejvýhodnější variantu. Pokud bylo jeho rozhodnutí iracionální, náhodnéčilehkomyslněprovedené,takovérozhodnutíbychom označilijako špatné.
2.11 Shr nut í
Klíčováoblastpro násležípředevším vcelospolečenském procesu řízení.Do této kategorie patříúkoly,ježřešíjakmanažeřivelkých nadnárodních společnostítakmaléastřednífirmy, jakožto iúřednícivoblastistátnísprávy.Životekonomického subjektu jednessérierozhodnutí. Zajištěnívhodného rozhodovacího procesu jepakpřínosnépro jednotlivéekonomickécelkya rovněžpro celou společnost.
Z psychologického hlediskajeprocesrozhodovánícestakvyřešenínějakého existujícího stavu, stavu nejistotyaneuspořádanosti,směrem k nastolenísituace,ježbudepro náspřízniváči námipožadovaná.Jedním zpilířů psychického procesu rozhodováníjepráces informacemi.
Obvyklejevhodnésvérozhodnutípromyslet,poznatsoučasnou situaci,zhodnotitvariantyvčetně posouzenídopadů nanássamotnéaokolíaučinitsprávnérozhodnutí.Rozhodovacíprocesse sestáváz několikačinností- objeveníaformulaceproblému,hledánízpůsobu optimálního řešení problému a vlastního rozhodování. Subjekt rozhodování nahlíží na rozhodnutí z několika základních rozhodovacích dimenzí, které determinují faktory, jež budou podstatné pro daný rozhodovacíproblém arovněžmádefinoványjistépreference,dlekterých sebuderozhodování odvíjet.
Jednotlivé fáze rozhodovacího procesu kladou na jedince poměrně vysoké nároky na myšlení,paměť,úsudek,kreativitu atakdále,kterýjeomezen svýmifyziologickýmimožnostmi. Pro pěstovánídovednostík tvorbě rozhodnutísejevíjako užitečnédalšívzděláváníjedincenad rámec běžného školství v podobě různých seminářů a školení na osvojování metod práce s informacemi a znalostmi a pro rozvoj tvůrčích schopností, trénink vhodných návyků při rozhodováníčiprácesesociálnímiaspektyvespolečnosti.
Často takéjdeo potlačeníněkterých negativních efektů,např.negativnívlivyemocína procesrozhodování.Tymnohdyhrajírolipřivytvářeníelementárních preferencí,skrzekteré ovlivňujífinálnívolbu.Nadruhou stranu seukazuje,žeemocionálnístránkyhrajípřirozhodováníi pozitivní roli a je vhodné vytvořit prostředí (v širším slova smyslu), které bude u subjektu
rozhodovánívytvářetpozitivnípůdu pro úspěšnézvládnutírozhodovacího procesu.Speciálním případem jeskupinovérozhodování,kterémůžepomociněkterénegativníemocionálnífaktory úspěšněpotlačovat,ovšem zacenu vzniku negativodlišných.
Domnívám se,žezmíněnélidsképrožívánímápodstatnýefektavlivnaelementární preference,čímžvýrazněovlivňujevýsledekrozhodovacího procesu.Rovněžmorálníaetická rovinalidského konání,shodnějako zmíněnéemoce,mohou velmičasto jítprotizávěrům,které vyplývajíz racionálníanalýzyřešeného problému.Subjektrozhodovánípakv takovém případě musívyužítmaximum svých znalostív daném kontextu – explictní,tacitní,intuiciaveškerénabyté dovednostikdosaženícíletj.optimálnímu rozhodnutí.
3 Racionalita r oz hodov á ní
3.1 Kdo a co rozhoduje
Dálesebudemezabývatpředevším problémyarozhodováním v hospodářských organizacích, čili rozhodováním v celospolečenském procesu řízení. Ačkoliv se vedoucí pracovníci musí rozhodovatdo jistémíryjednotlivěasamostatně,dopadyjejich rozhodnutímohou mítvlivnejen na jimi řízenou jednotku (oddělení, divizi), ale i na celou společnost. Samozřejmě v mnoha případech,u strategických adalších atp. se bude rozhodovat v grémiu,komisi,radaředitelů se budejednato „skupinové“rozhodnutítak,jakjsmesiho popsalidříve.
Domnívaljsem se,želzejednoznačnědefinovat,kdo jakétypy(jakjsem popsaldříve) rozhodováníprovádítak,jakjezobrazeno naobrázku dole.Optimalizačníataktickérozhodnutí směřujíspíšedo nižšího operačního managementu,zatímco vyššíatop managementprovádí rozhodovánínastrategickéakonceptuálníúrovni.Rovněž,žeoperačníataktickérozhodovací problémyjsou dobřestrukturované,zatímco strategickéčikonceptuálnírozhodovacíproblémy jsou špatněstrukturované.
Obrázekč.3 – Zdroj [RHO93]
Rovněžz dosavadního vyplývá,ževoblastidlouhodobého plánovánísejednápředevším o rozhodnutíproaktivní,zatímco hašeníběžných provozních problémů řadím spíšemezirozhodnutí reaktivní.
Komplexnějšípohled navěcnám předestíráCarlson *CAR79+v následujícítabulce
Obrázekč.4 – Zdroj [CAR79]
Tedy co setýkávýšemanažerského postaveníatomu odpovídajícího rozhodování,navšech úrovních se můžeme setkat jak s problémy dobře strukturovanými tak i s problémy špatně strukturovanými.Lzepouzekonstatovat,žerozhodnutínastrategickéúrovniavyšších sférách managementu inklinujíspíšek nestrukturovaným proaktivnírozhodnutím anadruhou stranu operativníanižšímanagementřešíspíšelépestrukturovanéproblémy.Nicméněpovažujizavelmi podstatnésiuvědomit,žeinižšímanažeřijsou vystaveniřešeníšpatněstrukturovaných problémů (avyššídobřestrukturovaným),cožbymělodrážetiadekvátnípřístup kekoncepciDSS.
3.2 T ec hni k y v ý běr u opt i má l ní v a r i a nt y
3.2.1 T eor i e pr a v děpodobnos t i
Protožesubjektrozhodovánízpravidlanemá,az principu věcikolikrátnemůžemít,všechny informace,kterébypotřebovalkesvému rozhodnutí,musísivystačits tím,co mu jedostupné, resp.zeznámých faktů adostupných informacívytěžitmaximum.Přirozhodovánísneúplnými informacemi, v nejistotěčis rizikem, je rozhodovateli velmiužitečnáteoriepravděpodobnosti. Přestožecelkováeliminacenejistotyjeobvyklenemožná,opatrnýnebo spíšerozumnýodhad náhody nazákladěnejistých událostíjevelmidůležitýpro dobrározhodnutí.Často sinemůžeme
býtjistivýsledkem určitého jevu,alejsmenapř.téměřschopnivyloučitnejistotu vzhledem k šancím takového výsledku.Tedyjestližezkoumáme šance čilipravděpodobnosti výsledků určitých procesů,jsme potom schopniseléperozhodnoutpro určitýpostup,výsledekatd.,nežvpřípadě, žebychom o těchto šancích apravděpodobnostech, nevědělivůbecnic.
Nebudu zde zabíhat do detailního popisu teorie pravděpododobnosti, pouze uvádím několikzákladních adůležitých pojmů.
3.2.1.1 Ná hodný pok us a ná hodný j ev
Nasvětěsečastokrátsetkávámes pokusy, u nichžnaprosto přesněvíme,jakbudevypadat jejich výsledek.Takovývýsledekjeurčen výchozímipodmínkamiaokolím,v němžpokusprobíhá. Např.chemickéreakce,fyzikálnípokusy(pustíme-li jablko z výšky,vždyzačnepůsobením gravitace padatdolů,jakpravífyzikálnízákony)atd.Existujítakéalepokusy,kterézastejných výchozích podmínekvedou k různým výsledkům.Především jeto způsobeno náhodným charakterem situace, podmínkyzakterých takovýpokusprobíhájevelmitěžko kontrolovatelný.Vezměme např.hod kostkou.Nazákladěznalostivýchozích podmínekjetéměřnemožnépředem s jistotou říci,padne- lišestkačijinékonkrétníčíslo.Není-litedypokus(resp.jeho výsledek)jednoznačněpředurčen podmínkami a je-li v zásadě neomezeně mnohokrát opakovatelný za stejných podmínek, pravděpodobnosttakovýto jevnazývánáhodným pokusem.
Výrok o výsledku náhodného pokusu, o němž lze po jeho provedení jednoznačně rozhodnout,jestlijepravdivýnebo nepravdivý,senazývánáhodnýjev.Tvrzení– z desetihodů kostkou padnealespoň třikrátšestkajetedynáhodnýjev,o němžpo provedenípokusu (tj.oněch desethodů kostkou)můžemerozhodnout,zdalijepravdivýčinikoliv.Výsledeknáhodného pokusu nelzesjistotou předpovědět.Některévýsledkyvšaknastávajíčastěji,některéméněčasto,některé velmizřídka.Přivelkých sériích opakovánívšakityto náhodnépokusy(resp.jejich výsledky) vykazují určité zákonitosti a pravidelnosti.Náhodným jevem pak teorie pravděpodobnosti označuje takový jev, který při opakovaném pokusu za stejných podmínek vykazuje stabilitu relativních četností.Existujeněkolikspeciálních případů náhodných jevů,kteréstojízato zmínit.
Jev jistý jetakovýjev,kterýnastanenutněpřikaždérealizacináhodného pokusu.Jevem jistým jenapř.přiházeníkostkou jevpadnejedno zčísel1,2,3,4,5,6 (samozřejměpokud házíme běžnou hracíkostkou sobvyklým značením stran).
Jev nemožný je takovýjev,kterýnemůževdaném pokusu nikdynastat.Nemožným jevem jenapř.přiházeníkostkou padnečíslo dělitelnédevíti nebo padnečíslo sedm.
