Trestní právo
Historie
Počátek
Během prvního tisíciletí se na našem území vzájemné spory řešili zvykovým právem, které se předávalo z generace na generaci formou vyprávění, pověstí, zvyků a tradic. Práva však nebyla všude stejná a lišila se od oblasti, od kmene či rodu. Přesto že zvykové právo nemělo písemnou podobu, přesto i tak nastolovalo určité normy chování, odlišného od činů, které bylo nutno
potlačit, potrestat. Účelem trestu byla především odplata, snaha pomstít konkrétní čin a odradit
pachatele od dalšího podobného jednání. Trest je ovládán filozofií odplaty a odstrašení. Pachatel
je postižen v drtivé většině případů stejným způsobem, jakým sám zasáhl postižené – tedy dle
zásady oko za oko, zub za zub. Nejčastěji tedy trest smrti, tresty mrzačící a velmi početné jsou
tresty majetkové.
Feudální doba
V době kdy se české knížectví začalo více rozvíjet a bylo již pevně začleněno do vlivu římské církve, vydal roku 1191 Kníže Konrád II. nejstarší psaný soubor českých zvykových norem. Tato doba je charakteristická nerovností lidí a tato nerovnost se velmi projevuje i u trestání. Tresty jsou nadále velmi tvrdé a od minulých dob se mnoho nemění, jen dochází k většímu využití vězení. Nadále je na prvním místě veřejný trest kamenování, kdy je delikvent usmrcen celou pospolitostí, osadou, nebo účastníky trhu a je zakázané odmítnou účast na výkonu tohoto trestu, čili lidé jsou dokonce povinni trestat. Měšťané a majetní občané měli ve vězeních svá privilegia. Měšťané si mohli do výkonu trestu brát vlastní peřiny, teplé oblečení a vlastní nádobí. Nebyla pro ně zavedena žádná pravidla ohledně návštěv či dokonce forma návštěvního řádu, který platí dnes. Mohli být navštěvování po celý den, bez rozdílu, zdali se jednalo o rodinu či přátele. Stejně tak bylo běžné vidět, že za měšťany chodily do věznic služky, které jim nosili jídlo, pití.
Nebylo výjimkou, když si majetní vězni objednávali jídlo a pití z místních hospod. Naproti tomu nejchudší vězni jídlo ani nedostávali a museli žebrat.
Koldínův zákoník
Delší dobu na úseku trestání nedocházelo k výraznějším změnám. Výrazným počinem bylo sepsání zákoníku o názvu: „Práva městská Království českého“.
Autorem byl kancléř Starého Města Pražského, mistr Pavel Kristián z Koldínova (1530 -1589), znalec jednak práva domácího, tak i římského. Koldín rozdělil tresty do dvou skupin, na ty, které byly určeny zákonem, a na ty, které ukládali soudci dle svého uvážení. Všechny tresty měli především mstivý a odstrašující charakter. Zákoník obsahoval široký seznam tělesných trestů, které měly
především mrzačit tělo. Mezi ty zmrzačující patřily např. odnětí ruky, vytržení jazyka, trest smrti oběšením, což bylo považováno za nečestný způsob pro lidi z nižších vrstev, nebo upálení. Trest smrti upálením byl stanoveni za
provozování čarodějnictví či sodomii. Za vraždu bylo nařízeno lámání v kole, na popravišti mohl ještě kat řezat ze zad řemeny kůže, uštípnout kleštěmi prsty, z prsou a nohou trhat maso. Ženy, které zavraždily své dítě, byly zaživa
zahrabány a jejich srdce bylo propíchnuto kůlem. Trestů se dočkala i těla sebevrahů.
Osvícenství
K velkým změnám došlo až po r. 1769, kdy byl vydán nový trestní zákoník Constitutio Criminalis
Theresiana. Znakem tohoto zákoníku byla presumpce viny, kdy obžalovaný byl považován za vinného, dokud se mu nepodařilo prokázat opak. Za důkaz se považovalo přiznání se na mučidlech, ale i v
případě, že by mučidla vydržel a nepřiznal se, neznamenalo to automatické zproštění viny. Trest plnil i funkci odstrašující, kdy zejména jeho krutost měla zapůsobit na veřejnost. Obrat směrem k
humanizaci nastal roku 1787, kdy císař Josef II. vydal Všeobecný zákoník o zločinech a jejich trestání.
Tento na svou dobu přelomový zákoník zohledňoval ve svém textu přelomové zásady, že není zločinu bez zákona a není trestu bez zákona. Zákoník neobsahoval ani trest smrti, byly ovšem nadále
zachovány některé kruté tresty, jež měly pachatele převychovat. V roce 1803 přišel další zákoník, názvem Zákoník o zločinech a těžkých policejních přestupcích, který sice obnovil trest smrti, ale
všeobecně velmi zdokonalil původní zákoník. Jeho vliv se zachoval v českých zemích až do 40. let 20.
Století.
Tresty za 2. světové války
Dalším přelomem, který v tomto případě velmi negativně, ovlivnil chod celého státu a ohrožoval jeho obyvatelstvo, byl rok 1939, kdy byl na území Čech, Moravy a Slezska zřízen protektorát. Do té doby platné trestní právo sice zůstalo v platnosti, ale bylo záhy omezováno zásahy z Německa, až k úplnému zlikvidování demokratických principů trestního práva.
Přestala platit rovnost před zákony a tresty byly zcela zjevně nepřiměřené. Nejhojněji byl využíván trest smrti a to často i za nedbalostní skutky. Brutalita a neúcta k lidské důstojnosti, individualitě a životu byla snad nejhorší v lidských dějinách. Po válce byly dekretem prezidenta republiky ze dne 3. srpna 1944 zrušeny všechny předpisy vydané po 30. září 1938 a došlo tak k návratu prvorepublikového zákoníku. Dekretem z 19. června 1945 mělo dojít k vypořádání se zločiny, které se staly na území protektorátu. Mělo jít převážně o zločiny válečné, zločiny
kolaborantů a zrádců, které byly páchány v době nesvobody. Tyto trestné činy měly
retroaktivní účinnost, byly označeny za nepromlčitelné a tresty za ně udělované měly vyšší sazbu (od 5 let až po trest smrti).
Novodobé tresty
I přes velké společenské změny způsobené revolucí v roce 1989 byl trestní zákon zachován. Ale byl opravdu velmi často novelizován. Změny se týkaly, jak skutkových podstat trestných činů, tak i druhů trestů, které se postupně změnili k dnešnímu obrazu. Výrazným krokem v tomto směru bylo zrušení trestu smrti, který byl nahrazen trestem odnětí svobody na doživotí. Další větší změna se týkala zavedení trestu obecně prospěšných prací. Novinkou byl institut podmíněného upuštění od potrestání s dohledem, či trest odnětí svobody s dohledem. Institut podmíněného upuštění od potrestání s dohledem, má prohloubit nápravné účinky, kdy je na pachatele i nadále působeno veřejnou mocí, která mu uložila určitá omezení či povinnosti a dále kontroluje jejich plnění.
Od roku 2009 se přijal aktuální trestní zákoník.
