VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ
B A K A L Á Ř S K Á P R Á C E
2007 Veronika Barková
VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ
Obor: Mezinárodní obchod
PERSPEKTIVY ČESKO-ČÍNSKÉHO OBCHODU S PŘIHLÉDNUTÍM KE KULTURNÍM ODLIŠNOSTEM
(bakalářská práce)
Autor: Veronika Barková
Vedoucí práce: Ing. Františka Müllerová
Prohlášení:
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a vyznačila všechny citace z pramenů.
V Praze dne 14.6.2007 ………
Veronika Barková
PODĚKOVÁNÍ
Na tomto místě bych ráda vyjádřila své poděkování vedoucí bakalářské práce Ing. Františce Müllerové za
vstřícný přístup, pomoc a rady při zpracování práce.
OBSAH
ÚVOD...4
1. ZÁKLADNÍ INFORMACE O ČÍNSKÉ LIDOVÉ REPUBLICE...6
1.1. Geografická poloha a přírodní podmínky ...7
1.2. Obyvatelstvo...8
1.3. Vnitropolitický systém...10
1.4. Historický přehled...11
2. CHARAKTERISTIKA SOUČASNÉ EKONOMICKÉ SITUACE...15
2.1. Zhodnocení makroekonomických ukazatelů...16
2.1.1. HDP a ekonomický růst...17
2.1.2. Další indikátory...20
2.2. Zahraniční obchod ...21
2.2.1. Obchodní bilance ...22
2.2.2. Teritoriální struktura...23
2.2.3. Komoditní struktura ...24
3. OBCHODNÍ VZTAHY MEZI ČR A ČLR...25
3.1. Exportní strategie ČR pro období 2006 – 2010...25
3.2. Vývoj vzájemných vztahů...26
3.3. Struktura vzájemného obchodu ...28
3.4. Podmínky pro uplatnění českého zboží na trhu...30
3.5. Některé české firmy a joint ventures působící v Číně ...33
3.5.1. Firmy ...33
3.5.2. Joint ventures ...35
3.6. Perspektivy budoucího vývoje obchodních vztahů ...35
4. ODLIŠNOSTI ČESKÉ A ČÍNSKÉ KULTURY A JEJICH VLIV NA OBCHODNÍ JEDNÁNÍ ...39
4.1. Specifika čínské kultury a hlavní povahové rysy Číňanů ...39
4.2. Obchodní jednání s čínskými partnery ...40
4.2.1. Neverbální komunikace...41
4.2.2. Termín schůzky...41
4.2.3. Pozdrav ...42
4.2.4. Oslovování...42
4.2.5. Oblékání a vzhled...42
4.2.6. Konverzace ...43
4.2.7. Vyjednávání ...43
ZÁVĚR...45
Seznam literatury a zdrojů...47
Seznam tabulek a grafů...49
ÚVOD
Mezinárodní obchod prochází na přelomu dvacátého a jednadvacátého století mnoha proměnami. Postupující proces globalizace s sebou přináší nutnost vzájemné obchodní výměny mezi jednotlivými státy. Subjekty zahraničního obchodu v jednotlivých zemích tak hledají možnosti, jak proniknout za hranice vlastního území tak, aby mohly prodávat zboží či služby i v jiných teritoriích. Na své cestě se však mohou střetnout s mnoha překážkami včetně konkurence ze zahraničí. Pro příznivý vývoj obchodu, ale i pro pouhé navázání obchodních vztahů na nových trzích je proto nezbytně nutné poznat tamní podnikatelské prostředí. Každý podnikatel, který chce úspěšně vstoupit na zahraniční trh, se musí seznámit s místní ekonomikou a pochopit tamní způsoby, zejména pak získat informace o ekonomické situaci v regionu, objevit vhodné příležitosti, jak se prosadit, poznat místní kulturu a specifické rysy povahy obchodních parterů, s nimiž bude jednotlivé kontrakty uzavírat. Toto platí i pro české podnikatele, kteří chtějí exportovat do zahraničí. Tématem mé bakalářské práce jsou stále diskutované obchodní vztahy mezi Českou republikou a Čínou. Námětem pro volbu této problematiky je prudký a pro mnohé fascinující nástup Číny jako světového hráče na poli mezinárodního obchodu.
Čínská ekonomika je fenoménem dnešní doby. Ještě na počátku sedmdesátých let se s její silou a s možností, že by se jednoho dne mohla stát světovou velmocí, příliš nepočítalo.
V současné době je situace naprosto odlišná. Čína, jakožto nejlidnatější země světa, představuje ohromný potenciál. Důkazem jsou velmi vysoká tempa růstu čínské ekonomiky, kterých v posledních letech dosahuje, společně s množstvím nových možností a výzev, které daná ekonomika nabízí. Proto je v zájmu českých subjektů i České republiky jako celku, nezůstat pozadu a aktivně se zapojit do obchodování s touto zemí, především s cílem snížit stále se prohlubující deficit obchodní bilance v neprospěch České republiky.
Cílem bakalářské práce je zmapovat současnou situaci v Číně, stejně tak jako vzájemný obchod s Českou republikou, dále pak nalézt možnosti pro český export v nejbližším období, zaměřit se tedy jak příležitosti, tak i na hrozby a rizika, které nemůžeme přehlédnout. Nelze ani opomenout podstatný vliv rozdílných kultur, který může vývoj česko-čínských vztahů mnohdy zkomplikovat.
Práce je celkem rozčleněna do čtyř kapitol. První kapitola má úvodní charakter a budu se zde věnovat především základním informacím o Čínské lidové republice, jako jsou geografické a demografické charakteristiky, politický systém a historické události, které měly na vývoj země výrazný vliv.
Druhá kapitola je průvodcem čínskou ekonomikou. Popisuje vývoj základních makroekonomických ukazatelů v posledních letech společně s významem zahraničního obchodu, jehož intenzita po vyhlášení tzv. politiky otevřených dveří značně narůstá.
Za jádro práce pak pokládám třetí a čtvrtou kapitolu. Třetí kapitola se věnuje hospodářské spolupráci mezi Českou republikou a Čínou od historie do současnosti a snaží se nastínit možné perspektivy budoucího vývoje pro český export do ČLR. Zmapována je struktura vzájemného obchodu stejně tak jako příležitosti, ale i potenciální hrozby a rizika, se kterými se čeští vývozci mohou při vstupu na tento asijský trh setkat. Zaměřila jsem se rovněž na podmínky pro uplatnění českého zboží na čínském trhu a také jsem se zmínila o některých firmách a joint ventures, které již na čínském území úspěšně působí.
Poslední kapitola pojednává o kulturních specifikách Číny, o typických povahových rysech Číňanů a o skutečnostech, které provází každé obchodní jednání. Tato kapitola by měla sloužit jako jakýsi návod, jak se připravit na obchodní jednání s čínskými partnery.
Ve své práci čerpám jak z knižních zdrojů, tak z internetu. Vzhledem k aktuálnosti tématu i použitých dat, větší část mé práce vychází z poznatků zjištěných přes internet. Jelikož v době psaní bakalářské práce nebyla veškerá data za rok 2006 v určitých oblastech uzavřena a zveřejněna, uvádím některé údaje platné ke konci roku 2005.
1. ZÁKLADNÍ INFORMACE O ČÍNSKÉ LIDOVÉ REPUBLICE
Čína, oficiálním názvem Čínská lidová republika (ČLR) je největší asijský a zároveň nejlidnatější stát světa, jenž ovlivňuje světovou ekonomiku. V Číně vznikla nejstarší dodnes existující civilizace na světě, která zanechala psané dějiny popisující události staré více jak 3500 let.1
Země je rozdělena na 22 provincií (Hebei, Shanxi, Liaoning, Jilin, Heilongjiang, Shaanxi, Gansu, Qinghai, Shandong, Jiangsu, Zhejiang, Anhui, Jiangxi, Fujian, Henan, Hubei, Hunan, Guangdong, Sichuan, Guizhou, Yunnan, Hainan), 5 autonomních oblastí (Vnitřní Mongolsko, Ningxia, Xinjiang, Guangxi, Tibet) a 4 municipality (samosprávná města - Beijing, Shanghai, Tianjin, Chongqing). Součástí ČLR jsou také 2 zvláštní administrativní oblasti (Hong Kong, Macao) s vlastními vládami, právními systémy a ústavními dokumenty. V otázkách zahraniční politiky a obrany však podléhají ústřední vládě. ČLR formálně pokládá za svou provincii i nezávisle spravovaný ostrov Taiwan (Tchaj-wan); proto je oficiálně uváděný počet provincií 23.2
Obrázek 1 mapa ČLR3
1 Velká encyklopedie zeměpisu, Svojtka, Praha 2003, s. 480
2 http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/cina-souhrnne-informace/cina-demograficka-a-jina- fakta/1000948/10534/#rozloha2
3 www.worldbank.org
1.1. Geografická poloha a přírodní podmínky
Čína se rozkládá asi na pětině asijského kontinentu. Nachází se ve východní Asii při západním pobřeží Tichého oceánu. Díky své rozloze 9 596 960 km2 je čínská krajina plná kontrastů. V celkové délce 22 800 km má suchozemskou hranici se 14 státy. Tento počet představuje nejvíce sousedů ze všech států světa. Společnou hranici má se státy Vietnam, Laos, Myanmar, Bhútán, Nepál a Indie na jihu; Pákistán, Afghánistán, Tádžikistán, Kyrgyzstán, Kazachstán na západě; Rusko a Mongolsko na severu země. Dále sousedí s Korejskou lidově demokratickou republikou na východě. Čínské pobřeží je dlouhé přibližně 14 500 km. Vyznačuje se velkou členitostí s řadou ostrovů. Jedná se přibližně o 5400 ostrovů a ostrůvků, z nichž největší je o rozloze 36 000 km2 Tchaj-wan. Pobřeží Číny je omýváno Jihočínským, Východočínským a Žlutým mořem.
Povrch Číny je velmi různorodý. Na jejím území se nacházejí jak štíty velehor, tak i hluboké kotliny. Z ptačí perspektivy se povrch čínské pevniny stupňovitě zvyšuje od východu k západu. Na východě a jihovýchodě se táhnou rozsáhlé a úrodné nížiny, které se směrem na západ postupně zvedají, a to až do výšek 7000-8000m.n. m, kde se v pohoří Himaláje nachází nejvyšší hora světa Mt. Everest (8848m). Tato oblast bývá také často označována „střechou světa“. Směrem na sever nadmořská výška opět klesá, při hranici s Mongolskem se nachází pouště, včetně známé pouště Gobi.
Říční síť je velmi rozvinutá. Tvoří ji více než 1500 říčních toků, kterými protéká zhruba 5,8 % z celkového množství říčních vod světa. Nejdelší čínskou řekou a zároveň třetí nejdelší řekou světa je Jang-c'-ťiang, nazývaná také jako Dlouhá řeka, která se táhne se v délce 6 300 km. Na jejím středním a dolním toku, převážně v oblasti Velké čínské nížiny je teplé a vlhké podnebí s velkým množstvím vodních srážek a úrodná půda tak vytváří z této oblasti důležitý zemědělský region. Jang-c'-ťiang která je mimo jiné známá i jako "zlatá vodní cesta", je dopravní tepnou spojující západ země s východem.4 Druhou největší řekou je Chuang-che (Žlutá řeka). Její údolí je jednou z kolébek starověké čínské civilizace. Na severu země je největší řekou Chej-lung-ťiang (Amur) na hranicích Číny s Ruskem, vytvářející zároveň nejdelší sladkovodní hranici na světě.
Právě na řece Jang-c'-ťiang dokončili Číňané v minulém roce monumentální stavbu – největší přehradu světa Tři soutěsky. Vodní elektrárna, která bude plně uvedena do provozu v roce 2009 by svým výkonem 18 200 MW, měla být schopna vyrobit šestkrát více elektřiny, než by dokázala jaderná elektrárna Temelín. Číňané touto stavbou překonají dosud největší
4 http://www.chinaembassy.cz/cze/zggk/t126987.htm
hydroelektrárnu Itaipú na jihoamerické řece Paraná. Elektrárna pokryje jednu desetinu spotřeby elektrické energie v Číně a také výrazně pomůže životnímu prostředí. Nejlidnatější země světa totiž vyrábí energii převážně tepelnými elektrárnami, které mají na životní prostředí negativní vliv. Přehrada má rovněž zamezit ničivým záplavám na řece Jang-c'-ťiang, zlepšit lodní dopravu a posílit hospodářský růst v této oblasti. Panují však i protichůdné názory. Pod vodou zmizely desítky městských aglomerací a přestěhovat se muselo 1,3 milionu lidí. Zaplaveno bylo přes tisíce archeologických památek. Ekologové rovněž upozorňují na zhoršující se kvalitu vody v řece a na rostoucí úbytek různých druhů ryb. Cena díla se vyšplhala na 21,7 miliardy dolarů, tedy asi 480 miliard korun.
Čínské podnebí je vzhledem k rozlehlosti země velmi různorodé. Nalezneme zde několik podnebných pásem a to od jihu k severu pásmo rovníkové, tropické, subtropické, mírné a studené. Určující vliv na podnebí má monzunová cirkulace. Panují zde čtyři roční období.
Jejich trvání a ráz jsou v různých částech země odlišné. Nejtepleji je v oblasti Turpanu, kde leží i nejníže položené místo v zemi, jezero Aydingkol. Nejchladnější kraje leží na severu a severovýchodě země. Převážnou část srážek přinášejí letní monzuny od východu a jihovýchodu. Směrem na západ srážek postupně ubývá. Toto nerovnoměrné množství srážek v průběhu roku způsobuje na jedné straně opětovné záplavy, na straně druhé katastrofální sucha.
1.2. Obyvatelstvo
V Číně žije přes 1,315 miliardy obyvatel. Je státem s největším počtem obyvatel na světě a zároveň čínská populace tvoří zhruba pětinu světového obyvatelstva. Nejpočetnější skupinu představuje střední generace. Ve věku 15-64 let zde žije 71,4 % lidí. Předproduktivní generace ve věku 0-14 let má na celkové populaci 20,8% zastoupení a skupina osob nejvyššího věku, tedy lidé kterým je více jak 65 let má na celkovém počtu obyvatel podíl 7,7 %. Přirozený přírůstek je kladný. Za rok 2006 dosáhl hodnoty 0,6 %5. Z uvedených hodnot je patrné, že počet obyvatel Číny stále stoupá, avšak pomaleji než v minulých letech.
Rokem 1956 započala série kampaní s cílem snížit počet narozených dětí. Do té doby bylo zcela běžné, že jedna žena na venkově porodila v průměru šest dětí. Populační politika se proto dlouhodobě snaží o snížení porodnosti. Opatření jako politika jednoho dítěte6 a měnící se životní styl vedly ke snížení míry přírůstkovosti. Brzy se však Čína začne potýkat s dalším
5 http://www.economist.com/countries/China/
6 Od poloviny sedmdesátých let politika jednoho dítěte dovoluje manželům v městech mít jedno dítě. Rolníci mohou mít druhé dítě o čtyři roky později, pokud jejich první dítě je dívka. Nekontrolovatelný růst populace by mohl ohrozit stabilitu nejen v sociální oblasti, ale i zázračný ekonomický růst. Kdyby tato politika nebyla přijata, podle Organizace spojených národů by obyvatelstvo Číny vzrostlo každoročně o 100 milionů.
problémem, kterým bude stárnutí populace a pokles obyvatel v produktivním věku. Bude tak čelit podobným problémům s penzijním systémem, jakým jsme dnes svědky v Evropě či Spojených státech. Z projekce, která je znázorněna v následujícím grafu vyplývá, že v roce 2050 ve srovnání s rokem 2000 výrazně vzroste počet obyvatel starších osmdesáti let.
Graf 1 Věková struktura čínského obyvatelstva v roce 2000 a projekce na rok 20507
V současné době převládá počet obyvatel žijících na venkově. Podle odhadů se však tento trend změní. Od konce osmdesátých let se čínská vláda snaží o snížení podílu osob pracujících v zemědělství. Podle představ vlády by měl být v dohledné době snížen podíl venkovského obyvatelstva živícího se zemědělstvím na třicet procent.8 V posledních letech dochází k neustále stoupající urbanizaci, počet lidí ve městech roste. V roce 1950 představoval podíl městského obyvatelstva méně jak 12 %, v roce 2006 dosáhl 40 % a podle prognóz by v roce 2030 mělo žít ve městech zhruba 60 % čínského obyvatelstva.9
Průměrná hustota obyvatel je 135 obyvatel na km2. Rozložení obyvatelstva je však velmi nerovnoměrné. Nejvíce lidí žije v přímořských oblastech na východě, nejméně je osídlena oblast náhorních plošin, kde žije v průměru pouze 10 obyvatel na jeden km2. Podle národnostního složení jsou nejpočetnější skupinou Chanové – původní obyvatelé Číny, kteří zaujímají 92 % populace. Zbylých 8 % představuje 55 národnostních menšin, z nichž nejpočetnější jsou Čuangové (15,5 mil.), Mandžuové (9,8 mil.), Chuejové (8,6 mil.)10 .
Čína je zemí s velkým množstvím různých náboženství. K těm hlavním patří buddhismus, islám, původní čínský taoismus a katolické, pravoslavné a protestantské křesťanství.
Jednotlivé etnické skupiny mají různé náboženské preference. Úředním jazykem je čínština, která je rovněž jedním z úředních jazyků Organizace spojených národů. Má velké množství nářečí, proto může být velmi obtížné domluvit se v různých částech Číny. Čínštinu používají
7 http://news.bbc.co.uk/1/shared/spl/hi/guides/456900/456964/html/nn2page1.stm
8 Obuchová, Ľ :Číňané 21. století, Praha 1999, s. 252
9 http://www.euroekonom.cz/analyzy/z-cina.html
10 http://www.chinaembassy.cz/cze/zggk/t126985.htm
z celkového počtu národnostních menšin pouze dvě. Ostatní hovoří svými vlastními jazyky, z nichž některé mají i svou psanou podobu.
1.3. Vnitropolitický systém
Čínská lidová republika byla vyhlášena v roce 1949. Státní zřízení a orgány státní moci byly v samých počátcích existence ČLR definovány ve Společném programu čínského lidového politického poradního shromáždění (ČLPPS). Do roku 1954 než byla přijata první ústava plnil tento dokument její funkci. Roku 1982 vstoupila v platnost nejnovější verze ústavy.
Mezi základní orgány státní moci dané ústavou patří:11
§ orgány státní moci, kam patří Všečínské shromáždění lidových zástupců (VSLZ) a příslušná lokální shromáždění
§ prezident republiky12
§ státní správní orgány, kam patří Státní rada ČLR a místní vlády
§ státní vedoucí vojenský orgán - Ústřední vojenská komise
§ státní soudní orgány - Nejvyšší lidový soud a příslušné místní a zvláštní lidové soudy
§ státní orgány prokuratury - Nejvyšší lidová prokuratura místní lidové prokuratury různých úrovní a zvláštní lidové prokuratury
Podle čínské ústavy patří veškerá moc lidu. Systém lidových shromáždění je základem celého politického systému. Nejdůležitějším orgánem, kterým je uplatňována státní moc je Všečínské shromáždění lidových zástupců13 a další lidová shromáždění různých stupňů, kde členy jsou lidé z různých společenských vrstev, kteří jsou rovněž představiteli různých národností. Tito zástupci, představitelé lidu, jsou v neustálém kontaktu s občany, proto mají výborný přehled o jejich zájmech a požadavcích. Mohou tak tlumočit jejich stanoviska a šířit veřejné mínění v otázkách politických, ekonomických a sociálních. Stálý výbor VSLZ je volen na pět let a má 133 členů v čele s předsedou, místopředsedy a generálním tajemníkem.
11 http://www.chinaembassy.cz/cze/zggk/t126984.htm
12 V současné době je čínským prezidentem Chu Ťin-tchao
13 Všečínské shromáždění lidových zástupců je nejvyšším orgánem státní moci. Má moc zákonodárnou, přijímá rozhodnutí o důležitých otázkách života země. Vybírá a volí vedoucí činitele nejvyšších státních orgánů, tj. členy Stálého výboru VSLZ, prezidenta a viceprezidenta republiky, předsedu a členy Státní rady, volí předsedu Ústřední vojenské komise a rozhoduje o výběru ostatních členů komise, volí prezidenta nejvyššího lidového soudu a generálního prokurátora Nejvyšší lidové prokuratury.
Prezident, nejvyšší představitel státu je volen Všečínským shromážděním lidových zástupců. Vyhlašuje zákony, jmenuje a odvolává členy Státní rady, přijímá zástupce mezinárodních diplomatických misí a ratifikuje mezinárodní smlouvy.
Nejvyšším orgánem výkonné moci a zároveň Ústřední lidovou vládou je Státní rada.
Ve své činnosti je odpovědná VSLZ. Rada vydává zákonná ustanovení, rozhodnutí a nařízení.
Skládá se z předsedy, místopředsedů, státních radních14, generálního tajemníka Státní rady a jednotlivých ministrů podle resortů.
Specifickou funkci má Ústřední vojenská komise, jejímuž předsedovi jsou podřízeny veškeré vojenské síly v zemi. Ty se skládají z Čínské osvobozenecké armády, Čínské policie a milice.
Čína je zemí nejen mnoha národností, ale i politických stran. Vedoucí postavení má komunistická strana Číny (KSČ), která má přibližně 58 miliónů členů. Důležité otázky, které mají zásadní vliv na život obyvatel nebo ekonomiku země konzultuje se všemi dalšími politickými stranami, společenskými kruhy a etnickými skupinami. V pravidelných intervalech se rovněž organizují setkání se zástupci demokratických stran, která jsou svolávána představiteli ústředního výboru komunistické strany. Řešeny jsou především otázky státní politiky. Demokratických stran je v Číně osm. Existovaly již před zrodem republiky a politicky podporovaly vedení komunistické strany. Tento systém, který se nazývá jako systém spolupráce a konzultací politických stran za vedení komunistické strany Číny, je základním politickým systémem země.
1.4. Historický přehled
Čína je pravděpodobně nejstarším státem na světě. Stáří tohoto státního útvaru je odhadováno na 4000 let. V průběhu staletí i přesto, že došlo k několika územním změnám, politický systém zůstal téměř nedotčen. Za celou dobu existence se zde vystřídalo mnoho dynastií. Tou první byla dynastie Sia, která byla založena ve 21. století př.nl. a zavedla nástup otrokářské společnosti. Za vlády dynastie Čou (1000-771 př.nl) došlo k přechodu k feudální společnosti. Tato doba je spojena i s proslulým filosofem Konfuciem, který významně ovlivnil myšlení lidí. Dynastie Chan (206 př.nl. -220 nl) je považována za jednu z nejmocnějších v celé čínské historii. Období vlády dynastie Chan bývá označováno jako stříbrný věk čínských dějin. Za její vlády došlo k rozkvětu obchodu a kultury a k vynálezu papíru. Starověká Čína byla ekonomicky i kulturně poměrně vyspělou zemí. Světlo světa tak
14 Hierarchicky mezi vicepremiéry a ministry.
spatřily vynálezy, o kterých neměli v tehdejší Evropě ani tušení. Za zmínku stojí kromě papíru také porcelán, kompas nebo střelný prach.
Od 13. století s příchodem Mongolů se však začaly objevovat první problémy a v 17.
století začala Čína zaostávat za okolním světem. Problémem se stal tehdejší politický systém, který připomínal dnešní autoritativní režimy (jako např. v Severní Koreji), kde na vrcholu stojí panovník (císař), jehož moc nemá hranic. V zemi neexistovaly soudy, a tak moc nad obyvateli měly místní džentry15 nebo sám císař. Brzdou rozvoje byl rovněž i vlastní duchovní systém – konfuciánství, který se nedokázal přizpůsobit nové době. Zatímco ve světě docházelo k mohutnému rozmachu obchodu (Portugalsko, Španělsko, Anglie), Číňané považovali za zdroj bohatství země zemědělství. Země byla po staletí známá svou soběstačností a uzavřeností vůči okolnímu světu. Pokusy o hospodářské a společenské reformy se příliš nezdařily. Císařská dynastie se nechtěla vzdát svého vlivu, proto byla k reformám až na výjimky nepřístupná. Obratem v čínské historii byl rok 1840, kdy Velká Británie v zájmu ochrany svého obchodu s opiem rozpoutala s Čínou první Opiovou válku.
Čína byla poražena, a tak v roce 1842 podepsal zkorumpovaný dvůr dynastie Čching s Velkou Británií smlouvu, v níž byl Hongkong postoupen Británii a mnohé přístavy (Kuang- čou, Šanghaj atd.) byly otevřeny pro obchod se západem. Tímto ztratila Čína svou státní suverenitu a země se dostala do polokoloniálního a polofeudálního postavení. Po této prohře došlo k dalším opiovým válkám. V letech 1894-1895 probíhala první japonsko-čínská válka.
Po ní si Japonsko zajistilo na Číně mnohá privilegia.
Na přelomu 19. a 20. století sílil odpor proti pronikání cizích mocností, který přerostl v povstání. Demokraté dospěli k názoru, že je nutné svrhnout monarchii a založit republiku.
Výsledkem buržoazně demokratické revoluce bylo 29. 12. 1911 vyhlášení Čínské republiky.
Stanovení prozatímní vlády v čele s prezidentem znamenalo konec císařského systému, který vládl přes 2000 let. V následujících letech však buržoazie udělala chybný krok a přijetím mnohých ústupků se země dostala do rukou vojenských diktátorů. Prezident Sunjatsen z tehdy jednotného hnutí Kuomintang16 se u moci příliš dlouho neudržel. Během prvního roku vlády ho vystřídal Jüan Š'-kchaj, který se pokusil obnovit císařství. Tyto události svědčí o tom, jak křehké základy měla tehdejší demokracie.
V roce 1919 vypukla nová demokratická revoluce trvající až do roku 1949. Roku 1921 byla zástupci komunistických skupin z různých částí země založena Komunistická strana
15 Vzdělaní státní úředníci
16 Kuomintang vznikl v roce 1912. Ve volbách získal většinu hlasů. V roce 1913 byl prezidentem zvolen Jüan Š'-kchaj, který Kuomintang zakázal a zajistil si právo na doživotní výkon funkce. Po jeho smrti v roce 1916 byla obnovena ústava i původní parlament.
Číny. Sunjatsen, představitel demokratického hnutí a zakladatel Národní strany Kuomintang, tehdy úzce spolupracoval s komunisty při organizování Velké revoluce, jejímž cílem mělo být demokratické sjednocení země, svržení moci militaristů a vytvoření demokratické vlády.
Po smrti Sunjatsena došlo k rozpadu kuomintangsko-komunistické koalice a jeho následník Čankajšek provedl v roce 1927 převrat, při kterém pronásledoval komunisty a další revolucionáře. V následujících deseti letech probíhala v Číně občanská válka.
Druhá světová válka znovu donutila komunisty a nacionalisty ke spolupráci. V roce 1931 došlo k první japonské invazi a v červenci 1937 zahájilo Japonsko proti Číně otevřenou agresi. Země se tak definitivně ocitla ve zničující válce doprovázené mnoha hladomory. KSČ sice až do svržení amerických atomových bomb na Japonsko bojovala po boku Kuomintangu proti agresorům ze země vycházejícího slunce, vzápětí se však její vojenská síla obrátila proti samotnému Kuomintangu. Občanská válka mezi komunisty a nacionalisty byla znovu obnovena. Z války vyšli vítězně komunisté a kontrolujíce většinu území Číny vyhlásili 1. 9. 1949 v Pekingu Čínskou lidovou republiku.
Pod vedením Mao Ce-Tunga se Čína začlenila do tábora socialistických zemí s centrálně plánovaným hospodářstvím. Začaly se organizovat první pětiletky, které byly spojeny s vyvlastňováním soukromého majetku. V zemi bylo během několika let založeno množství pracovních táborů, ve kterých zahynulo několik miliónů odpůrců tehdejšího režimu, intelektuální elity nebo vyvlastněných soukromých majitelů půdy.
Zemi vzápětí postihly dvě katastrofy řízené komunistickou stranou. Tou první byla politika Velkého skoku (1958-1960), v jejímž důsledku zemřelo v celé zemi podvýživou až 30 miliónů obyvatel. Podstatou této politiky byl urychlený vývoj, který neodpovídal materiálnímu ani technickému zázemí. I přes tyto chyby dosahovala Čína v letech 1957-1966 velkých úspěchů. Produkce základních průmyslových výrobků se několikanásobně zvýšila, došlo k založení a rozvoji nových průmyslových odvětví společně s vědou a technikou.
Druhou tragédií byla Kulturní revoluce v letech 1966-1976. Jejím cílem bylo odstranit všechny pozůstatky tradiční čínské společnosti a vytvořit společnost novou. Z měst na venkov byly přesídleny milióny mladých lidí, v zemi proběhla průmyslová a zemědělská reorganizace a po ulicích se potulovaly tzv. Rudé gardy skládající se z mladých zfanatizovaných lidí ozbrojených Rudou knížkou Mao Ce-Tunga a střelnými zbraněmi. Cílem této revoluce bylo zbavit společnost jakéhokoliv buržoazního projevu. Tehdy zemřelo několik miliónů lidí.
Katastrofální hospodářská a sociální politika trvala prakticky až do smrti Mao Ce-Tunga v roce 1976. O dva roky později se k moci dostal pragmatický politik Teng Siao-pching a poprvé v historii se v této zemi začaly provádět tolik potřebné reformy.
Od roku 1979 uskutečňuje Čína z podnětu Teng Siao-pchinga politiku reforem a otevírání se světu, kde se hlavní pozornost zaměřila na celkovou modernizaci země. Reformy začaly propuštěním nespravedlivě odsouzených osob z dob Kulturní revoluce. Následně se Teng vypravil do USA, aby světu představil politické a hospodářské změny, které v Číně probíhaly.
Hlavní úsilí se od té doby soustředilo na přizpůsobení ekonomické struktury novým požadavkům a na celkovou reformu ekonomického a politického systému s důrazem na politiku otevření se světu. Čína začala uplatňovat proexportní politiku, přičemž kontrolovala dovozy. Díky této politice došlo k prudkému nárůstu objemu zahraničního obchodu.
Po turistech následovali první investoři, kteří přicházeli za levnou pracovní silou a výměnou za tuto možnost přinášeli do země moderní technologie. V Číně začaly vznikat první moderní průmyslové zóny.
Po potlačení hnutí studentů v roce 1989 se reformy na nějaký čas odmlčely a země se dostala do mezinárodní izolace i na seznam států porušujících lidská práva. Ihned po této události bylo na Čínu ze strany USA a Evropské unie uvaleno zbrojní embargo. Nakonec ale v čínském vedení zvítězil pragmatismus a země se vrátila na cestu reforem, což se pozitivně odrazilo v růstu ekonomiky. Reformy na druhou stranu vedly také k růstu korupce a ke zvyšování rozdílů mezi bohatými a chudými.
V roce 1992 bylo oficiálně zrušeno centrálně plánované hospodářství a nahrazeno programem socialistického tržního hospodářství. Nástupcem Teng Siao-pchinga se v roce 1997 stal Ťiang Ce-min, který nadále prohluboval ekonomické reformy. V roce 2003 ho na prezidentském postě vystřídal současný prezident Chu Ťin-tchao.
2. CHARAKTERISTIKA SOUČASNÉ EKONOMICKÉ SITUACE
Poté co se v roce 1978 komunistická vláda rozhodla učinit nutné ekonomické reformy a vyhlásit politiku otevření se světu, se Čína stala jednou z nejdynamičtěji rostoucích ekonomik světa. Roční HDP dosahuje od konce sedmdesátých let hodnot v průměru kolem 9 % a v důsledku provedených změn bylo přes 400 miliónů lidí vysvobozeno z chudoby.
V posledních letech se země rovněž stala obchodním gigantem. V celosvětovém měřítku je na třetím místě za USA a Německem, co se týče postavení země v mezinárodním obchodě.
Prudký rozvoj však s sebou přinesl i problémy, a to především v sociální oblasti a oblasti životního prostředí. I přes veškeré úspěchy je Čína stále řazena mezi rozvojové země s průměrným HDP/obyvatele 1708 USD. Více jak 135 miliónů lidí žije v absolutní chudobě s příjmem menším než 1 USD za den.
Sjezd Komunistické strany Číny konaný v roce 1987 přijal strategii tří etap ekonomického rozvoje Číny.
§ V první etapě byl stanoven cíl dosáhnout dvojnásobku HND ve srovnání s rokem 1980 a skoncovat s nedostatečnou produkcí potravin a oblečení. Tento úkol se podařilo splnit koncem 80. let.
§ V druhé etapě se mělo dosáhnout čtyřnásobku HND do konce 20. století opět ve srovnání s rokem 1980, s hlavním cílem snížit chudobu. Čínská vláda k tomuto účelu zpracovala devátý pětiletý plán ekonomického a společenského rozvoje na léta 1996-2000, který byl s předstihem splněn již v roce 1995.
§ Pro třetí etapu vláda zpracovala další dlouhodobé cíle s termínem jejich realizace do roku 2010. HND by se měl ve srovnání s rokem 2000 zdvojnásobit. Roční růst HDP by měl dosahovat 7,5 %. Vláda je ochotna obětovat současnou velikost ekonomického růstu ve prospěch vyrovnání hladiny příjmů obyvatelstva a zmenšení sociálního napětí. Více peněz bude tedy směřovat do zaostalejších oblastí, do zdravotnictví a na vzdělání obyvatelstva. Mezi další priority pro toto období se řadí cíl snížit spotřebu energie a zlepšit životní prostředí, jehož ochrana byla v posledních desítkách let na úkor ekonomického růstu zanedbávána.17
17 http://www.chinaembassy.cz/cze/zggk/t126982.htm
Splnění těchto cílů bude znamenat další pokrok v rozvoji čínské ekonomiky, v celkovém posílení země a životní úrovně čínského obyvatelstva. V Číně dojde k historickým, sociálním a ekonomickým změnám, které položí pevné základy pro další modernizaci země.
Hlavním cílem komunistické strany Číny pro následující dva roky je zajistit stabilitu vedoucí k úspěšnému sjezdu strany v závěru roku 2007 a k hladkému průběhu Olympijských her, které se budou konat v hlavním městě Pekingu v srpnu 2008. Vláda bude i nadále pokračovat v revitalizaci čínské ekonomiky.
2.1. Zhodnocení makroekonomických ukazatelů
Hospodářské výsledky ukazují, že se Čína v posledních letech vyvíjí velmi dynamicky, a to i přesto, že byla zavedena mnohá úsporná opatření související především se snížením spotřeby energie a surovin v rámci restrukturalizace průmyslu. Příznivé výsledky jako růst HDP, vysoké pozitivní saldo zahraničního obchodu i platební bilance, stabilita měny, zvýšení devizových rezerv atd. byly docíleny zejména uplatňováním vhodné fiskální a opatrné monetární politiky, zlepšením hospodaření podniků, a to jak průmyslových tak státních, dále proexportním zaměřením hospodářské politiky státu, zvýšenou konkurenceschopností čínského zboží na světovém trhu a v neposlední řadě i rekordním přílivem zahraničního kapitálu, který reagoval na postupné zlepšení ekonomického prostředí v důsledku vstupu země do Světové obchodní organizace (WTO) v roce 2001.
Tabulka 1 Zhodnocení makroekonomických ukazatelů 2001-2005
2001 2002 2003 2004 2005
hrubý domácí produkt
v běžných cenách (mld USD) 1324,8 1453,8 1641 1931,6 2234,1 růst HDP ve stálých cenách
8, 1% 9,1 % 10 % 10,1 % 10,20 % HDP na obyvatele (USD) 1038 1131 1269 1486 1708 míra inflace na bázi indexu
spotřebitelských cen 0,70 % -0,80 % 1,20 % 3,90 % 1,80 % Míra nezaměstnanosti (ve
městech) 3,60% 4,00% 4,30% 4,20% 4,20%
kurs měny v CNY (za 1 USD) 8,2781 8,2773 8,2645 8,2765 8,0759 úrokové sazby v %
pro roční termínované vklady 2,25 1,98 1,98 2,25 1,98 pro půjčky se splatností 1 rok 5,85 5,31 5,31 5,58
Zdroj: www.imf.org, www.export.cz
2.1.1. HDP a ekonomický růst
V posledních letech dosahovala Čína vysokého ekonomického růstu, který se meziročně pohyboval v rozmezí 7,5 % - 10,7 % v období od roku 2001. Čína se rozvíjí několikanásobně rychleji než ostatní významné světové regiony.
Graf 2 Růst HDP (USA, Čína, EU 15) %18
Rostoucí trend pokračoval i v roce 2006, kdy hospodářský růst dosáhl v průměru 10,7 %.
Celková výše nominálního HDP dosáhla hodnoty 2677 mld. USD. Země se tak zařadila na čtvrtou pozici za Spojenými státy, Japonskem a Německem v žebříčku nejsilnějších ekonomik světa.19
Tabulka 2 Vývoj HDP Číny v roce 2006
1.čtvrtletí 2.čtvrtletí 3.čtvrtletí 4.čtvrtletí růst HDP (2006) 10,40% 11,50% 10,60% 10,40%
Zdroj: www.siteresources.worldbank.org
Z tabulky je patrné, že na konci období došlo k mírnému poklesu růstu HDP, a to především v důsledku poklesu investic. Tento pokles byl ve velké míře vyrovnán výší čistého exportu, který vypovídá o aktivním saldu obchodní bilance. S růstem HDP rostl i v roce 2006 příjem domácností, avšak pomaleji než produkt. Na venkově vzrostly příjmy na obyvatele o 7,4 %, ve městech potom o 10,2 %20.
18 http://www.euroekonom.cz/grafy-html/hdp%20cina.html
19 Dosažený nominální HDP v roce 2006: USA 13 244 mld. USD, Japonsko 4367 mld. USD, Německo 2897 mld. USD; zdroj: www.imf.org
20 http://siteresources.worldbank.org/INTEAPHALFYEARLYUPDATE/Resources/550192- 1175629375615/EAP-Update-April2007-fullreport.pdf
V posledních čtyřech letech se ekonomický růst pohybuje každoročně kolem 10 %. Tento úspěch je ovlivněn především:
§ Zvýšením produktivity práce a kapitálu v důsledku pokračujících ekonomických reforem. Po vstupu do WTO se zvětšila konkurence na domácích trzích, zlepšil se přístup na trhy cizí, což se projevilo v podpoře obchodu a investic.
§ Fiskální reformou v roce 1994, kdy došlo k zotavení státních příjmů a k nárůstu vládních úspor, z nichž byla velká část použita na financování investic. Stejně tak došlo v pozadí reforem k nárůstu úspor i v podnikové sféře a dalšímu posunu k tržní ekonomice. Vysoké úspory a další investice umožnily rozvíjet infrastrukturu a zvětšovat hodnotu kapitálu, což se projevilo v růstu produktivity práce a HDP.
§ Makroekonomickou stabilitou, kdy se růst HDP přibližuje své potenciální hranici.
Stabilita rovněž podporuje nárůst dlouhodobých investic.
§ Celkovým růstem světového obchodu, který dosahuje kolem 4 %. Příznivý rozvoj světového obchodu tak umožnil Číně exportovat do zahraničí. Čínské exporty ročně rostou v průměru o 30 %.
Skutečná velikost čínské ekonomiky zůstává předmětem mnohých diskuzí. Pokud se podíváme na HDP přepočtený podle parity kupní síly (PPP), zjistíme ve srovnání s nominálním HDP výsledky naprosto odlišné. V roce 2005 dosahovala celková výše HDP podle PPP 8572 mld. USD (narozdíl od 2234 USD podle nominálního kurzu). Čína podle HDP vyjádřeného v PPP tak předstihla Německo i Japonsko a ve srovnání s dosud největší ekonomikou světa USA je zatím na druhém místě. Rozdíl mezi zeměmi se ale stále zmenšuje a je pravděpodobné, že Čína v budoucnu předstihne dosud vedoucí Spojené státy. Pokud se ekonomický růst bude udržovat mezi 7 % - 10 % a dojde k očekávané revalvaci podhodnocené čínské měny o 20 % - 30 % převezme Čína do deseti let žezlo největší světové velmoci21.
Pokud vezmeme úvahu HDP přepočtený na jednoho obyvatele, dojdeme k závěru, že i přes celkovou výši dosaženého HDP v minulých letech se Čína stále pohybuje na úrovni rozvojových zemí. Zatímco Spojené státy dělí svůj roční HDP (přepočtený paritou kupní síly) ve výši 12409 mld. dolarů mezi svých 300 milionů obyvatel, Čína musí 8572 mld. dolarů rozdělit na 1,3 miliardy dílků. Na jednoho obyvatele Spojených států proto připadá ekonomický výkon ve výši 42 000 dolarů, zatímco na jednoho Číňana pouhých 6 600 dolarů.
21 http://www.euroekonom.cz/analyzy/z-cina06.html
Američani jsou tedy i přes obrovský pokrok Číny v posledních desetiletích stále ještě 6,4x bohatší než Číňané.
Tabulka 3 Srovnání ekonomik USA, Japonska, Německa a Číny (2005)
2005 hospodářský růst
nominální HDP (v mld.
USD)
HDP podle PPP (v mld.
USD)
nominální HDP/obyvatele
(v USD)
HDP/obyvatele podle PPP
(v USD)
USA 3,2 12455,9 12409,5 42000 41853
Japonsko 2,6 4567,4 3943,8 35757 30821
Německo 0,9 2791,7 2417 33854 29308
Čína 10,2 2234,1 8572,7 1708 6549
Zdroj: www.imf.org, www.wto.org
Jednotlivé hospodářské sektory mají na celkové výši HDP následující procentuální podíl:
12,5 % zaujímá primární sektor, tedy zemědělství; 47,3 % sektor sekundární z čehož 41,8 % představuje podíl průmyslu a 5,5 % podíl stavebnictví; terciární sektor – sektor služeb se podílí na celkové výši HDP 41,3 %.22
V dalších letech se očekává zpomalení ekonomického růstu. Podle projekce světové banky (SB) se v roce 2007 očekává hospodářský růst 9,6 %, v roce 2008 pak 8,7 %. Otázkou ale zůstává, do jaké míry se tyto předpoklady stanou skutečností, protože již v roce 2006 měl podle prognóz hospodářský růst poklesnout.
Vláda je ochotna obětovat část ekonomického růstu ve prospěch růstu příjmů obyvatel, zdravotnictví a vzdělání. Podle představy vlády bude více investic směřovat do zaostalejších oblastí. Dojde i k přesunu těžiště růstu. Více bude podporován sektor služeb namísto průmyslu. Zatímco dnes hlavní část HDP tvoří investice a čistý export, v budoucnu by měla sehrát větší roli položka domácí spotřeby, jelikož vláda chce snížit závislost růstu HDP na zahraničním obchodě. Růst bude méně náročný na energie a přírodní zdroje, nebude tedy tolik zatěžovat životní prostředí. Stejně tak se sníží i kapitálová náročnost, což umožní rozvoj s nižšími úsporami a větší spotřebou. Zároveň dojde k poklesu přebytku pracovních sil v zemědělství, sníží se chudoba a bude se pomalu vyrovnávat rozdíl mezi venkovským a městským obyvatelstvem. I přes tyto skutečnosti SB v blízké době neočekává dramatický nárůst spotřeby čínských obyvatel, jelikož růst příjmů na venkově je stále pomalý.
22 http://www.economist.com/countries/China/profile.cfm?folder=Profile%2DEconomic%20Structure
2.1.2. Další indikátory
Registrovaná nezaměstnanost v městských částech se pohybuje po několik předešlých let ve stejných mezích.23 Bez práce bylo v roce 2005 4,2 % ekonomicky aktivních obyvatel žijících ve městech. Nejmenší nezaměstnanost 2,1 % je v hlavním městě Pekingu. Co se týče podílu pracujících v jednotlivých hospodářských sektorech, čínský statistický úřad uvádí, že v roce 2005 bylo nejvíce lidí zaměstnáno v zemědělství. Jedná se o 41,2 % pracujících. Je však zřejmé, že tato hodnota se každým rokem snižuje. Ještě v roce 2002 pracovala v zemědělství polovina zaměstnaných. Podíl průmyslu na zaměstnanosti představuje 23,8 % a v oblasti služeb tato hodnota dosahuje 31,4 %. Narozdíl od zemědělství je trend v sektoru průmyslu a služeb opačný, počet zaměstnaných zde každoročně stoupá.
Index spotřebitelských cen (CPI) udává vývoj inflace, která byla až na drobné výkyvy v posledních letech statická. V roce 2002 došlo dokonce k poklesu do záporných hodnot, ceny se snížily o 0,8 %. Od roku 2003 začaly ceny opět pomalu stoupat a v roce 2004 CPI vzrostl o 3,9 %, přičemž ve městech o 3,3 % a na venkově o 4,9 %. Tato hodnota představuje největší nárůst za uplynulých pět let. V roce 2005 se CPI zvýšil meziročně o 1,8 %, kde ceny ve městech vzrostly o 1,6 % a ve venkovských oblastech o 2,2 %. Z toho ceny potravin dosáhly nárůstu o 2,9 %, za bydlení o 5,4 %; za rekreaci, vzdělání, kulturu a služby o 2,2 %.
Maloobchodní ceny vzrostly o 0,8%, výrobní ceny o 4,9 %, nákupní ceny surovin, paliv a energie o 8,3 %.24 V první polovině roku 2006 vzrostly ceny o 1,4 %. Růst na venkově činil 0,8 %, ve městech potom 0,9 %. Ke konci roku došlo k dalšímu nepatrnému růstu cen hlavně v důsledku celosvětového růstu cen obilí. Na druhou strany ceny ropy a nerostných surovin poklesly. Inflace za rok 2006 tedy dosáhla hodnoty 1,5 %. V dalším období se neočekává prudký nárůst cen.25
Čínská měna juan (RMB, CNY) byla v minulých letech velmi podhodnocena, což vyvolalo tlak západních mocností na revalvaci měny. Na pevný kurz si stěžovaly především Spojené státy, které mají s Čínou hluboký obchodní deficit. Čínské exporty byly velmi levné, zaplavovaly zahraniční trhy a znevýhodňovaly dovozy do země. Čínská vláda tak v roce 2005 uvolnila kurz, který byl od roku 1994 pevně vázán na americký dolar v poměru 8,28 CNY/USD. V zápětí došlo k revalvaci měny o 2,1 %, která přešla na řízený plovoucí kurz vázaný na koš měn s denním fluktuačním pásmem 0,3 %. V roce 2006 došlo k další revalvaci a byla překonána hranice 8 juanů za jeden dolar. K 31.4. roku 2007 byl kurz juanu
23 Čínský statistický úřad sleduje nezaměstnanost pouze v městských částech u obyvatel v produktivním věku, kteří jsou schopni pracovat a jsou registrovány na místních úřadech práce.
24 http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/cina-souhrnne-informace/sti-ekonchar-hospoda-cina/1000948/35140/
25 http://siteresources.worldbank.org/CHINAEXTN/Resources/318949-1121421890573/cqu_07_en.pdf
na hodnotě 7,71CNY/USD26. I přes tato opatření je kurz stále podhodnocen a USA volají po jeho dalším zhodnocení nebo úplném uvolnění.
2.2. Zahraniční obchod
Vyhlášení politiky otevřených dveří s sebou přineslo výrazné změny v zahraniční politice Číny. Od okamžiku vyhlášení reforem začal čínský zahraniční obchod prudce růst, a to rychleji než domácí ekonomika a větším tempem než obchod celosvětový. V období 1980 -1991 dosahovalo průměrné roční tempo růstu čínského zahraničního obchodu hodnoty 12,3 %, zatímco obchod celosvětový rostl ve srovnání s Čínou o pouhých 5,5 % za rok.
Ekonomika pak rostla v průměru o 8,8 % za rok.27 V období 1980-1991 se zahraniční obchod na základě údajů poskytnutých čínskou celní statistikou více než ztrojnásobil (z 38,1 mld.
USD na 135,7 mld. USD). Zatímco v roce 1978 zaujímala Čína v zahraničním obchodě 32.
místo na světě, v roce 1997 to už bylo místo desáté.
Na počátku expanze čínského exportu byla hlavní vývozní komoditou ropa. Později, v roce 1985 začalo docházet ke změně komoditní struktury čínského vývozu. Rozhodování o zahraničním obchodě, které výrazně ovlivnilo jeho strukturu, přestalo být pouze na centrální úrovni a začalo se stávat více decentralizované, a tak i citlivější na ekonomické faktory.
Zatímco v první polovině 80. let byly hlavními vývozními komoditami primární výrobky (včetně zemědělských produktů, surovin a materiálů) s podílem 50 % na celkové komoditní struktuře, v druhé polovině 80. let se situace změnila a začalo se vyvážet především zboží zpracovatelského průmyslu, které představovalo více než 80% podíl na celkové struktuře vývozu. Jednalo se především o textil a další produkty lehkého zpracovatelského průmyslu, jejichž výroba narozdíl od primárních komodit vyžaduje větší porozumění spotřebitelskému vkusu, kvalitativním standardům apod. Na rozvinutí komoditní struktury čínského vývozu se podílely následující faktory:
§ Decentralizace zahraničního obchodu
V předreformním období se vývozy i dovozy řídily podle tzv. vývozních a dovozních plánů. Veškeré zisky a ztráty byly absorbovány státním rozpočtem, kde stát zaujímal v zahraničním obchodě monopolní postavení. V důsledku reforem se situace změnila, začal narůstat počet podniků zahraničního obchodu a klesal rozsah plánu. Od roku 1991 pokračovala další liberalizace obchodu, související se vstupem země do WTO
26 http://www.imf.org/external/np/fin/data/rms_mth.aspx?SelectDate=2007-04-30&reportType=REP
27 Znamenáček, M.:Čínská ekonomika – hlavní změny a perspektiva, Praha 1996, s. 59
§ Cenová reforma
V důsledku cenové reformy se začalo obchodovat na základě světových cen. V období před reformami neměly tyto ceny žádný vliv na čínské domácí ceny obchodovatelného zboží.
Výrobci totiž dosahovali stejných cen při prodeji na domácím trhu jako na trhu zahraničním.
§ Změny směnného kurzu a devizového hospodářství
V předreformním období byla čínská měna velmi nadhodnocená, a tak byla v důsledku reforem postupně devalvována ze 1,6 CNY za 1 USD z konce 70. let na 8,28 CNY/USD v roce 1994, kdy se měna pevně navázala na americký dolar.
V současné době je Čína obchodním gigantem. Za USA a Německem je třetím největším exportérem i importérem zboží. Exporty v roce 2005 vzrostly o 28 %, importy pak o 18 % oproti předešlému roku. Podíl ČLR na světových exportech představuje 7,28 %, na importech se podílí 6,09 %.28
Graf 3 10 největších exportérů a importérů na světě (2005)29
2.2.1. Obchodní bilance
Čínská ekonomika vykazuje kromě růstu zahraničního obchodu i vysoké pozitivní saldo obchodní bilance. Následující tabulka ukazuje vývoj hodnot exportu a importu za posledních pět let. Exporty převyšují importy, což se odráží v rostoucím přebytku salda obchodní bilance.
V roce 2005 se přebytek oproti roku 2004 dokonce ztrojnásobil. Pokud se zaměříme na hlavní
28 http://stat.wto.org/CountryProfile/WSDBCountryPFView.aspx?Language=E&Country=CN
29 www.wto.org
obchodní partnery Číny, tak pozitivního výsledku dosahuje ČLR s USA a EU, zápornou bilanci má s Ruskem a asijskými sousedy: Japonskem, Jižní Koreou a Tchaj-wanem. Záporné saldo obchodu s asijskými státy je ovlivněno skutečností, že mnohé výrobky, které putují z Asie, jsou nejprve komplementovány v Číně, čímž zvyšují hodnotu importu z těchto zemí.
Proto je Čína také označována jako montážní dílna Asie.
Tabulka 4 Vývoj obchodní bilance v Číně (2001-2005) v mil. USD
Rok Obrat Export Import Saldo
2005 1 421 906 761 999 660 118 101 881 2004 1 154 792 593 369 561 423 31 946 2003 851 207 438 371 412 836 25 534 2002 620 766 325 596 295 170 30 426 2001 509 651 266 098 243 553 22 545 Zdroj: www.export.cz
2.2.2. Teritoriální struktura
Teritoriální struktura čínského obchodu se zabývá rozložením čínského exportu a importu do jednotlivých oblastí po celém světě. Popisuje, do jakých zemí směřovalo nejvíce vývozů a naopak které země do Číny nejvíce dovážely.
Tabulka 5 Nejdůležitější obchodní partneři ČLR (2005) V mil. USD Obrat Vývoz z
ČLR
Dovoz
do ČLR Saldo
EU 217 307 143 711 73 595 70 116
USA 211 625 162 899 48 726 114 173
Japonsko 184 443 83 992 100 451 -16 459 Hongkong 136 708 124 481 12 227 112 254 Jižní Korea 111 931 35 109 76 821 -41 712 Tchaj-wan 91 234 16 549 74 684 -58 135 Německo 63 251 32 527 30 724 1 803 Malajsie 30 703 10 606 20 096 -9 490 Rusko 29 103 13 212 15 890 -2 678 Nizozemí 28 802 25 876 2 925 22 951 Austrálie 27 248 11 061 16 186 -5 125 Vel. Británie 24 503 18 977 5 526 13 451 Thajsko 21 812 7 820 13 991 -6 171 Francie 20 649 11 640 9 009 2 631 Kanada 19 165 11 653 7 511 4 142 Zdroj: www.export.cz
V tabulce jsou seřazeny jednotlivé oblasti podle celkového obratu obchodu s Čínou.
Největšího obratu dosahuje Čína s EU, USA a Japonskem. Evropská unie je největším obchodním partnerem Číny30. V rámci EU pak s Čínou nejvíce obchoduje Německo, Nizozemí a Velká Británie. Hongkong, který se umístil na čtvrtém místě, plní v čínském zahraničním obchodě pouze funkci tranzitní. Přes Hongkong směřují mnohé vývozy do Evropy a USA, proto tento údaj spíše zkresluje celkovou výši vývozů do západních zemí.
O tom, že je Hongkong spíše vývozní oblastí napovídá i výše exportu z Hongkongu (124 mld. USD), zatímco import dosahuje pouze 12 mld. USD. Vynecháme-li Hongkong tak pořadí čínských vývozů je následující: Čína své produkty nejvíce vyváží do USA, EU, Japonska a Jižní Koreje. Nejvíce dovážených produktů do Číny pochází z Japonska, Jižní Koreji, Tchaj-wanu a Evropské unie.
2.2.3. Komoditní struktura
Zatímco na počátku 90. let byly hlavními vývozními komoditami hlavně textil, hračky a spotřební zboží, v současné době je situace jiná. Čína se prosazuje i ve vývozu produktů s vysokou přidanou hodnotou jako je hi-tech elektronika (počítače, telekomunikační a zvukové přístroje atd.), lékařské nástroje nebo nábytek.
Přehled o čínském zahraničním obchodě podle komodit lze získat rozdělením do tříd SITC, jak je znázorněno v tabulce šest.
Tabulka 6 Komoditní struktura zahraničního obchodu Číny (2005) Vývoz z ČLR Dovoz do ČLR
2005 mld USD mld USD
Potraviny a živá zvířata 22,481 9,388
Nápoje a tabák 1,183 0,782
Surové materiály 7,485 70,212
Nerostná paliva a maziva 17,621 63,956
Oleje a tuky 0,267 3,37
Chemikálie 35,772 77,741
Tržní výrobky 129,126 81,159
Stroje, dopr. prostředky 352,261 290,627
Různé výrobky 194,191 60,871
Nezatříděné komodity 1,608 2,007 Zdroj: www.export.cz
30 Čína je druhým největším obchodním partnerem EU.
3. OBCHODNÍ VZTAHY MEZI ČR A ČLR
3.1. Exportní strategie ČR pro období 2006 – 2010
Exportní strategie ČR pro období 2006 – 2010 byla předložena Ministerstvem průmyslu a obchodu (MPO) s úzkou spoluprácí s Ministerstvem zahraničních věcí (MZV) a dalšími resorty, kterých se problematika českého zahraničního obchodu dotýká. Výsledkem této spolupráce má být kvalitní a účinná pomoc při pronikání českých firem do zahraničí, a to především v oblasti obchodu a investic. Strategie navrhuje různé nástroje a opatření, které napomohou dalšímu růstu českého vývozu a s tím souvisejícího růstu HDP a které pozitivně ovlivní celkovou pozici české ekonomiky vůči zahraničí (vyjádřené platební bilancí), dále pak přispějí k růstu zaměstnanosti a k prohlubování stavu makroekonomické rovnováhy. Jsou zde hledány dosud nevyužité příležitosti růstu mezinárodní konkurenceschopnosti ČR, a to i přes příznivý vývoj českého zahraničního obchodu v posledních letech. Realizace projektů přinese přínosy jak občanům, tak podnikatelům a zlepší postavení ČR ve světové ekonomice. Výhody pro občany budou spočívat především v navýšení počtu pracovních míst, vyšších mzdách, růstu kvalifikace a s tím spojeným růstem životní úrovně. Podnikatelé by pak měli pozorovat změny v růstu konkurenceschopnosti a obratu firem.
V rámci vize exportní strategie byly stanoveny čtyři základní cíle:31
§ Více příležitostí pro podnikatele (usnadňování podmínek obchodu, teritoriální priority, budování značky ČR ve světě)
§ Poskytování profesionální a účinné podpory (účinná asistence pro exportéry zejména při hledání vhodných obchodních partnerů, zvýšení vývozu služeb, zvýšení přímých investic, rozvoj vývozních aliancí)
§ Zlepšení a rozšíření kvality služeb (nový systém služeb státu pro export, zákaznické centrum pro export, zlepšení dostupnosti informací)
§ Zvýšení kapacit pro export (síť pro export, rozšíření finančních služeb pro export, vzdělávání a poradenství)
Dosažení těchto cílů je předmětem 12 projektů, které se mimo jiné zaměřují i na prezentaci České republiky a její podnikatelské sféry na zahraničních trzích, což pomůže k nárůstu informovanosti o ČR v zahraničí a k vylepšení jejího obrazu na tamních trzích.
31 http://www.businessinfo.cz/cz/rubrika/exportni-strategie-cr-2006-2010/1001404/
Cílem strategie v rámci ekonomických ukazatelů je prohloubení funkční otevřenosti země, tedy zvýšení hodnoty českého exportu na jednoho obyvatele a přiblížení tohoto ukazatele hodnotě, které dosahují srovnatelně velké země v rámci EU. V porovnání s Belgií, Rakouskem nebo s Dánskem či Irskem dosahujeme hodnot 2 – 5krát nižších. Další ambicí této politiky je zvýšit podíl ČR na světovém exportu zboží a služeb.
Tabulka 7 Indikátory exportní strategie ČR v roce 2005 a jejich odhad pro rok 2010
Indikátor 2005 2010
Export zboží na obyvatele 6 300 USD 10 400 USD Export služeb na obyvatele 760 USD 1140 USD Podíl ČR na světovém exportu zboží 0,72% 0,90%
Podíl ČR na světovém exportu služeb 0,43% 0,60%
Zdroj: www. businessinfo.cz
V současnosti je export orientován především do zemí EU. Tyto země jsou označovány jako země zvláštního významu, protože v českém exportu zaujímají dominantní roli. Z tohoto důvodu je i nadále cílem ČR maximalizovat příležitosti na evropských trzích. Dalším předpokladem k naplnění vize exportní strategie je také zvýšení vývozu na nové dynamické trhy. Tyto země jsou označovány jako prioritní pro export ČR. Za prioritní jsou označovány takové státy, kde existuje výrazný potenciál růstu obchodní spolupráce. Vývozci budou hledat příležitosti zejména v rozvoji tamních trhů a ve využití potenciálu růstu.
Do skupiny prioritních zemí byly zařazeny:
§ Rusko, Ukrajina, Bulharsko, Rumunsko, Turecko, Chorvatsko, Srbsko a Černá Hora
§ Čína, Indie, Vietnam
§ USA, Kanada, Argentina, Brazílie, Mexiko a Chile
§ Egypt, Spojené Arabské Emiráty a Saudská Arábie
Koncepce proexportní politiky, schválená Usnesením vlády ČR č. 188 ze dne 24. února 2003 tak stanovila ČLR jako zemi prioritního exportního zájmu. Pro tento účel byla Ministerstvem průmyslu a ochodu ČR vypracována Strategie prosazování obchodně – ekonomických zájmů České republiky v Číně.
3.2. Vývoj vzájemných vztahů
Bývalé Československo a Čínská lidová republika navázaly diplomatické styky v roce 1949, krátce po vyhlášení ČLR. Samotnou Českou republiku uznala ČLR po jejím vyhlášení 1. 1. 1993. V souvislosti se vstupem ČR do EU byla po vzájemném souhlasu ke dni 1. 5. 2004 ukončena platnost bilaterální Obchodně ekonomické dohody mezi vládou ČR a vládou ČLR,
uzavřené v Pekingu dne 2. 11. 1993. Od 1. 5. 2004 se na obchodně politický režim mezi zeměmi vztahují všechna platná smluvní ujednání mezi Evropskou unií (Evropskými společenstvími, resp. Evropským hospodářským společenstvím) a Čínskou lidovou republikou.32 Naší prioritou je rozvíjet vztahy především v oblasti politické, ekonomické, v kultuře, ve vzdělávání, ale i v dalších sférách. Mezi oběma zeměmi neexistují otevřené problémy a každoročně se uskutečňuje několik významných návštěv na různých úrovních.
Čína patřila v minulosti k významným obchodním partnerům Československa. V období industrializace Číny v padesátých letech minulého století, se Československo výrazně podílelo na rozvoji tamní energetiky a průmyslu. Byly dodávány investiční celky především do oblasti strojírenských výrob. Dodávky investičních celků, ale i kusové dodávky v oblasti automobilového průmyslu byly ovšem po zrušení clearingového zúčtování v 90. letech značně omezeny. Změnou platebního režimu začalo být české zboží pro čínské odběratele příliš drahé. ČR přestala být pro Čínu strategickým bodem v souvislosti s rolí prostředníka ve vztahu k východní Evropě, z důvodu politických změn v Evropě v 90. letech a z důvodu zlepšení vztahů mezi ČLR a Ruskem. V roce 1993 došlo k opětovnému oživení českého exportu, hlavně díky prudkému zvýšení vývozu hutnických výrobků, nákladních a osobních automobilů. V roce 1994 však vývoz těchto komodit opět poklesl a obchodní bilance s Čínou začala být z pohledu ČR pasivní. I přes nárůst našeho exportu do Číny rostou tamní dovozy do ČR mnohem dynamičtěji než české vývozy. Tato skutečnost s sebou přináší každoroční prohlubování schodku obchodní bilance od roku 1994.
Graf 4 Vývoj exportu, importu, obratu a salda obchodu s Čínou z pohledu ČR v letech 1993-2006 v tis. USD33
-6 000 000 -5 000 000 -4 000 000 -3 000 000 -2 000 000 -1 000 000 0 1 000 000 2 000 000 3 000 000 4 000 000 5 000 000 6 000 000
1993 199
4 199
5 199
6 199
7 199
8 1999
2000 200
1 2002
200 3
200 4
200 5
200 6
Vývoz Dovoz Obrat Saldo
32 http://www.mpo.cz/dokument4600.html
33 www.mpo.cz
I přesto, že zahraniční obchod zaznamenal v roce 2006 nejlepší výsledky za dobu existence samostatné České republiky, kdy podruhé od roku 1993 hodnota vývozu převyšovala hodnotu dovozu a bilance zahraničního obchodu skončila přebytkem, deficit salda obchodní bilance s ČLR se opět výrazně prohloubil. Zatímco v roce 2005 představovala hodnota českého vývozu do Číny 299 mil. USD a hodnota importu z Číny 3921 mil. USD, přičemž saldo obchodu bylo záporné ve výši 3623 mil. USD, v roce 2006 se schodek výrazně prohloubil, a to na 5295 mil. USD. Přestože náš export do Číny vzrostl na částku 400,6 mil.
USD za rok 2006, import do ČR se rovněž výrazně zvýšil, a to na částku 5696 mil. USD.
V prvních třech měsících roku 2007 byl schodek vzájemného obchodu 1618,3 mil. USD.
Rychlý vývoj salda v neprospěch ČR je největším problémem obchodních vztahů s Čínou.
Problémem je také to, že čínské zboží se do ČR dostává přes další země formou reexportů.
Záporné saldo je ovlivněno hlavně dovozem výpočetní techniky, telekomunikačních zařízení a elektrických zařízení, přístrojů a spotřebičů. Cílem České republiky do budoucna je zastavit pasivní růst obchodní bilance s Čínou.
Přehled vývoje obchodní bilance v minulých letech uvádí následující tabulka.
Tabulka 8 Přehled o vývoji bilance včetně meziročních růstů v procentech (2002-2006) Vývoz z ČR do
ČLR Dovoz z ČLR do
ČR Obrat Saldo
Rok
mil. USD % mil. USD % mil. USD % mil. USD %
2006 400,62 34,21 5 695,99 45,27 6 096,91 44,49 -5 295,37 46,23 2005 298,5 10,26 3 921,02 12,25 4 219,51 12,11 -3 622,52 12,42 2004 270,72 14,69 3 493,01 33,76 3 763,81 32,18 -3 222,38 35,66 2003 236,04 59,92 2 611,42 39,33 2 847,46 40,83 -2 375,38 37,57 2002 147,59 83,28 1 874,28 75,62 2 021,87 76,16 -1 726,68 74,99 Zdroj:ČSÚ www.czso.cz
3.3. Struktura vzájemného obchodu34
V roce 2006 byla ČLR 10. největším obchodním partnerem České republiky co do celkové výše obchodního obratu. Po Německu byla druhým největším importérem zahraničního zboží do ČR. V našem exportu do zahraničí se umístila na 28. místě. Vzájemný obchod rok od roku narůstá, v roce 2000 byla Čína 16. nejvýznamnějším obchodním partnerem ČR.
Jak ukazuje následující tabulka, ve struktuře českého vývozu hrají dominantní roli stroje a přepravní zařízení (70 % z celkového exportu do Číny), tržní výrobky a chemikálie. Naopak
34 Data čerpána z internetových stránek Českého statistického úřadu: www.czso.cz
z Číny se především dovážely stroje a přepravní zařízení (65 % dovozů z Číny), různé průmyslové výrobky a tržní výrobky. Saldo obchodu je u pohledu ČR záporné ve všech skupinách nomenklatury SITC 1.
Tabulka 9 Údaje o obchodu ČR s ČLR v roce 2006 dle nomenklatury SITC 1 v tis. USD Zkrácený název tříd Obrat Vývoz z ČR Dovoz do ČR Saldo
0 Potraviny a živá zvířata 68856 2109 66747 -64638
1 Nápoje a tabák 443 128 315 -187
2 Surové materiály (s výjimkou paliv) 44886 18117 26769 -8651
3 Nerostná paliva, mazadla 2397 942 1455 -513
4 Živočišné a rostlinné oleje, tuky, vosky 42 0 42 -42
5 Chemikálie 148823 30919 117904 -86985
6 Tržní výrobky 486473 40782 445691 -404910
7 Stroje a přepravní zařízení 3953922 279877 3674044 -3394167 8 Různé průmyslové výrobky 1390717 27746 1362970 -1335224
9 Komodity jinde nezatříděné 54 0 54 -54
Celkem 6096613 400620 5695991 -5295371
Zdroj: ČSÚ www.cszo.cz
Analyzujeme-li podrobněji nejprve český vývoz do ČLR, ve skupině 7 nomenklatury SITC 1stroje a přepravní zařízení, byly z ČR vyváženy zvláště stroje a zařízení všeobecně užívané v průmyslu (56 666 tis. USD); elektrické zařízení, přístroje a spotřebiče (52 070 tis.
USD); kovozpracující stroje (38 712 tis. USD) a silniční vozidla (34 237 tis. USD).
Ve skupině 6 tržní výrobky mají nejvyšší podíl na vývozu výrobky z nekovových nerostů (18 371 tis. USD).
V dovozu z Číny ve skupině stroje a dopravní zařízení dominuje dovoz kancelářských strojů a zařízení k automatickému zpracování dat (1 914 547 tis. USD); elektrických zařízení, přístrojů a spotřebičů (775 715 tis. USD) a zařízení k telekomunikaci, záznamu a reprodukci zvuku (637 147 tis. USD). V kategorii 8 různých průmyslových výrobků se jedná hlavně o oděvní výrobky a doplňky (325 548 tis. USD), obuv (164 285 tis. USD) a různé výrobky (594 251 tis. USD), kde největší zastoupení mají hudební nástroje, příslušenství, desky a pásky (242 081 tis. USD), dále dětské kočárky, hračky, hry a sportovní potřeby (191 122 tis.
USD). Ze skupiny tržních výrobků se k nám nejvíce dováží kovové výrobky (202 113 tis. USD).
V meziročním srovnání s rokem 2005 vzrostl dovoz z Číny téměř ve všech kategoriích zboží, a to i o 100 % např. u nápojů a tabáku. Pokles zaznamenal pouze import živočišných a rostlinných olejů, tuků a vosků o 50 %. Český export do ČLR se rovněž zvýšil, opět
nejvýrazněji u nápojů a tabáku, a to o 300 %, kde nárůst exportu alkoholických nápojů byl dokonce o 800 % vyšší oproti předešlému roku. 40% pokles ve vývozu zaznamenala minerální paliva, maziva a příbuzné materiály a 10% snížení vývozu potom tržní výrobky.
3.4. Podmínky pro uplatnění českého zboží na trhu
Vstup na čínský trh patří k jednomu z nejsložitějších na světě. Není tomu tak pouze z důvodu minulých politických předsudků vedení země, ale spíše nepřipraveností na tento trh vstoupit. Tamní trh je velmi náročný. Jsou na něm aktivně přítomni velcí světoví hráči v jednotlivých oborech, ochranářská politika státu je silná, systém distribuce je dosud uzavřený a náklady na marketing vysoké. Každý exportér, který chce vstoupit na čínský trh, se v první řadě musí orientovat v potřebách tamní ekonomiky, nelze zde prodat podřadné produkty. Čína hledá dokonalost, proto přijme jen výrobky na světové úrovni se s nimi spojeným know-how. Kdo chce v této expandující ekonomice prodávat, musí mít také vhodného obchodního partnera a zároveň se je třeba, obrnit se trpělivostí, protože horizont dosažní úspěchu se pohybuje v rozmezí dvou až pěti let. Největší jistota úspěchu spočívá v založení oboustranného vztahu mezi partnery, tedy vyvážet do Číny a partner k nám.
Finanční nároky se tak kompenzují a vyvolávají oboustrannou zainteresovanost. Tento způsob je také při nedostatcích čínského právního systému jistá záruka, že česká firma neprodělá.
České firmy vyvážející do Číny se málokdy obejdou bez státní podpory. Na financování zahraničních investic se podílí Česká exportní banka (ČEB), na jejich pojištění potom Exportní garanční a pojišťovací společnost (EGAP). Vývozci se rovněž mohou obrátit na vládní agenturu pro podporu obchodu Czech Trade, která je jim schopna poskytnout unikátní informace o zahraničních trzích prostřednictvím svých zahraničních a regionálních kanceláří.
Pro starší generaci čínských manažerů mají české podniky pověst spolehlivého dodavatele kvalitního zboží, a to hlavně v důsledku dlouholeté tradice československo-čínských a posléze česko-čínských vztahů. Přínosem pro vývoj exportu z ČR do Číny byl i náš vstup do EU, kde především pro mladší generaci znamenají slova „made in EU“ záruku evropské kvality, a tedy i opodstatnění reálných západoevropských cen. Uplatnění na trhu najdou vždy výrobky sofistikované, těžko kopírovatelné hi-tech výrobky a technologie. Jde zvláště o produkty z oblasti elektrotechnického, elektronického a softwarového průmyslu. Uplatnit se mohou také pokročilé výrobky, zařízení a technologie pro potřeby chemického, automobilového a leteckého průmyslu, do budoucna i léky. Výrobky obranného průmyslu jsou žádány, jejich export je však limitován mezinárodními závazky. Česká firma, která chce vstoupit na čínský
