Tato prezentace obsahuje

Tato prezentace obsahuje

Podklady pro etické semináře ZS 2016/LS 2017

Úvod do normativní etiky

Mgr. et Mgr. Martin Zielina, Ph.D.

Ústav lékařské etiky a humanitních základů medicíny 2. LF UK

Osnova

• Vytyčení cílů;

• Úvod do problematiky;

• Normativní etika a její dělení;

• Praktická ukázka rozdílných řešení jednotlivých etických přístupů;

• Shrnutí.

Cíle přednášky

• 1) Zodpovězení otázky k čemu může být (normativní) etika užitečná?

• 2) Popis současných přístupů v (normativní) etice a jejich vzájemné srovnání.

Základní situace etiky

• Představme si, že můžeme celý lidský život redukovat na sled za sebou jdoucích

rozhodnutí, přičemž každá volba vede k

určitému jednání. Samotné rozhodování je nevyhnutelné. Můžeme tedy volit mezi

jednotlivými alternativami jednání, ale

samotné volby se vzdát nemůžeme (i to je volba).

Chování a jednání

• Chování – jakákoliv aktivita organismu, která nepodléhá vůli (např. napětí hladké svaloviny, hormonální sekrece apod.).

• Jednání – taková činnost, které předchází rozhodnutí, popř. je alespoň principiálně možné (např. zatleskat, mluvit apod.).

Jednají i zvířata?

• http://www.youtube.com/watch?v=BGPGknpq3e0 (vrány);

• http://www.youtube.com/watch?v=U64k_fA2Rcc (gorila Koko);

• Primatologie a znaková řeč:

– šimpanz (Bonobo), orangutan, gorila;

– ASL (American Sign Language);

– manželé Gardnerovi (1966) a samička šimpanze Washoe;

• Závěry:

– dokázala přiřadit slovo „klobouk“ různým kloboukům;

– dokázala rozlišit význam „vonět“ a „květina“;

– dokázala spojovat i dva až tři znaky – např. „prosím otevřít rychle“;

• Také naučila i další šimpanze bez lidské pomoci znaky z ASL;

• Morin (2011) – MSR (mirror self-face recognition) primáti, sloni, delfíni a australské straky.

Zdroje etického myšlení

Nejstarší definice etiky:

„Ctnost mravní (ἠθική ´éthiké´) vzniká ze zvyku, odtud obdržela i jméno, které se jen málo

odlišuje od slova zvyk (ἔθος ^´ethos´).“

Aristotelés, Nic. Eth. 1103a17 an.

Normativní etika

• Posuzování jednání dle normy (dobré vs.

špatné);

• Dělení:

• Etika ctnosti (Aristotelés);

• Konsekvencionalismus (J. Bentham);

• Deontologie (I. Kant);

Etika ctnosti

• Základní princip: etickým principem se stávají hodnoty (ctnosti) zastávané nositelem.

• Důraz: dobrý charakter;

Aristotelés (384 - 322 př. n.

l.)

Deontologie

• Základní princip: etické jednání je takové,

které je v souladu s formulovanými zásadami, které si vytváří každý sám s ohledem na to,

aby platily všeobecně a neškodily jiným.

• Důraz: dodržování všeobecně platných norem;

Imanuel Kant (1724 - 1802)

Konsekvencionalismus neboli utilitarismus

• Základní princip: účel světí prostředky.

• Důraz: důsledek jednání;

Jeremy Bentham (1748 - 1832)

Etika ctnosti

• Aristotelés (384-322 př. n. l.)

• ἀρετή („areté“) z řeč. „ctnost“, „výtečnost“;

• Ctnost zní velmi archaicky (lze nahradit moderními termíny jako „integrita“ nebo „charakter“);

• Žebříčky hodnot;

• Je možné podle etiky ctnosti lhát?

(ano i ne)

Hodnoty dle pohlaví a věku

ženy muži 15- 19

20- 29

30- 44

45- 59

60 a více

mít stálého partnera 2. 1. 3. 1. 1. 2. 2.

mít děti 1. 3. 4. 3. 2. 1. 1.

dosáhnout úspěchu v zaměstnání 3. 2. 1. 2. 3. 3. 4.

vdát se, oženit se 4. 4. 5. 4. 4. 4. 3.

dosáhnout co nejvyššího vzdělání 5. 5. 2. 5. 5. 5. 5.

věnovat se svým zálibám 6. 6. 6. 6. 6. 6. 6.

žít pestrým společenským životemZdroj: Horáková [2005] a data z výzkumu CVVM Naše společnost 2005, 7. 7. 7. 7. 7. 7. 7.

šetření 05 - 04

velmi důležité

spíše důležité

spíše nedůležité

zcela nedůležité

žít ve spokojené rodině 74 21 3 2

pomáhat především své rodině a přátelům

63 30 4 2

mít přátele, se kterými si dobře rozumíte

58 37 3 1

mít zajímavou práci, která by Vás bavila 55 33 6 1

žít podle svého přesvědčení 51 41 5 2

žít ve zdravém životním prostředí 50 42 5 2

žít v hezkém prostředí 46 46 6 1

mít práci, která má smysl, je užitečná 46 42 6 3

žít zdravě, starat se o své zdraví 45 45 8 1

pracovat v kolektivu sympatických lidí 44 42 9 3

vydělat hodně peněz 40 44 11 3

mít vždy své nerušené soukromí 39 45 13 2

mít jakoukoli práci, jen abyste byl 34 39 15 5

Zdroj: CVVM, 2011 (zkrácený výčet hodnot).

velmi důležité

spíše důležité

spíše nedůležité

zcela nedůležité

žít ve spokojené rodině 70 22 4 4

pomáhat především své rodině a přátelům

61 31 4 3

mít děti 58 27 8 5

mít přátele, se kterými si dobře rozumíte

56 27 8 5

mít vlastní pěkné bydlení 53 38 6 3

žít ve zdravém životním prostředí 53 38 5 4

mít zajímavou práci, která by Vás bavila

51 31 9 8

mít práci, která má smysl, je užitečná 50 35 8 6

žít zdravě, starat se o své zdraví 47 42 7 3

žít podle vlastního přesvědčení 46 42 8 3

Zdroj: CVVM, 2014 (zkrácený výčet hodnot).

Faktory – hodnoty ČR (2014)

• 1) hodnoty spojené se soukromým životem – rodina, děti, bydlení, hezké prostředí, zdravý život, vlastní předsvědčení, přátelé, ale také pomoc potřebným;

• 2) práce jako hodnota sama o sobě – jakákoliv práce, zajímavá práce, smysluplná práce, práce v dobrém kolektivu, vydělat hodně peněz;

• 3) pracovní a životní kariéra – významné postavení řídící funkce, vlastní firma, inovace, a také mít hezké věci

• 4) občanská angažovanost – náboženské zásady, politika strany, ochrana přírody, rozvoj obce, rozvoj demokracie

• 5) hédonistický rozměr života – koníčky, nerušené soukromí, užívat si, mít hezké věci

• 6) kulturnost a vzdělání – být informován, mít všeobecný přehled

• 7) sociální kapitál – oblíbenost mezi lidmi, užiteční přátelé

Základní ctnosti (historie)

• Antika:

– Statečnost (ἀνδρεία “andreia“);

– Uměřenost (σωφροσύνη “sófrosyné“);

– Praktický rozum (φρόνησις “fronésis“);

– Spravedlnost (δικαιοσύνη “dikaiosyné“);

„Vždy a všude a pro každého muže je nejkrásnější být bohat, zdráv, ctěn od Hellenů, dožíti se stáří, své rodiče, když zemrou, krásně pochovat a sám být od svých dětí krásně a velkolepě pohřben“ (Platón, Hipp. Maj. 291 d).

Základní ctnosti (historie)

• Další vývoj:

– „láska“, „víra“, „naděje“ (křesťanské ctnosti – T.

Akvinský);

– „věrnost“ nebo „oddanost“ (ctnost středověku),

„neochvějnost“ (ctnost viktoriánské éry),

„loajalita“ (ctnost moderní doby);

– „autonomie“ (vlastní integrita, štěstí);

Deontologie

• I. Kant (1724 - 1804);

• δέον (“deon“) z řeč. „povinnost“

• Celý život prožil v Královci;

• Od mládí měl Kant podlomené zdraví = přísné dodržování pravidel;

• Je možné dle deontologie lhát?

(spíše ne)

Kantův denní rozvrh

– 5:00 (vstává a hned se pouští do práce) – 7:00 – 9:00 (přednáší)

– 9:00 – 13:00 (vlastní badatelská činnost) – 13:00 (oběd s lidmi z praxe)

– 15:30 (procházka)

– 22:00 (ulehá ke spánku)

Zdroj: Störig, J. H. Malé dějiny filosofie, s. 293.

Tři etapy deontologie

• Heteronomie vs. autonomie;

• Maxima a praktický zákon;

• Hypotetický a kategorický imperativ;

Heteronomie vs. autonomie

• Jak máme jednat? Podle čeho?

• Jsou pouze dvě možnosti:

• 1) ) Buď na základě vnějších zákonů, které přebíráme (heteronomie);

• 2) Anebo se rozhodujeme na základě sebe, svých vlastních zákonů (autonomie);

Maxima a praktický zákon

Maxima

• zásada, která může platit pouze pro jednotlivého člověka.

Praktický zákon

• zásadu, která by se měla týkat každého člověka.

Hypotetický a kategorický imperativ

Hypotetický imperativ

• praktický zákon, který platí všeobecně, ale podmíněně.

• Příklad: Chceš-li zdolat nejvyšší horu světa, tak posiluj a věnuj se

horolezectví!

Kategorický imperativ

• praktický zákon, který platí všeobecně a nepodmíněně, tzn. týká se každého bez

ohledu na jeho cíle.

• Příklad: ??

Kategorický imperativ

• A jde vůbec formulovat něco jako kategorický imperativ (KI)?

• KI se nemůže týkat objektu, ale pouze formy.

• Objektem jsou přání a cíle jednotlivců.

Kategorický imperativ

„Jednej tak, aby maxima tvé vůle mohla vždy platit jako princip všeobecného zákonodárství.“

Zdroj: Kant, I. Základy metafyziky mravů, s. 91.

Kategorický imperativ

„Jednej tak, abys používal lidství jak ve své osobě, tak i v osobě každého druhého vždy

zároveň jako účel a nikdy pouze jako prostředek.“

Zdroj: Kant, I. Základy metafyziky mravů, s. 91.

Konsekvencionalismus neboli utilitarismus

• J. Bentham (1748 - 1832)

• Konsekvence, resp. důsledek;

• Principem je co nejvíce štěstí pro co největší počet lidí;

• Je správné podle konsekvencionalismu lhaní?

(ano i ne)

Zdroj konsekvencionalismu

• Empirici postupují induktivně, tzn. na základě konkrétních pozorování hledají pravidla;

• Idealisté (neboli racionalisté) se napřed

zabývají univerzálními pravidly, resp. dedukcí (např. Kantův kategorický imperativ), a až

následně uplatňují tyto ideje/pravidla v konkrétních situacích.

Základní rysy

• Žádné abstraktní úvahy!

• Pro jednání je důležité zvážit důsledky jednotlivých alternativ volby;

• Hédonismus (usilování o slast a vyhýbání se strasti);

• Omezené zdroje;

• Volba mezi dvěma „zly“;

Preferenční utilitarismus

• P. Singer (1946)

• Člověk by měl volit takové jednání, které má pro zúčastněné co možná nejlepší důsledky.

• Pro etiku je však klíčové určit povinnosti, jaké máme k druhým bytostem.

Preferenční utilitarismus

• P. Singer rozděluje bytosti na tři kategorie:

– Bytosti bez vědomí (věci, rostliny, zvířata bez centrální nervové soustavy);

– Bytosti s vědomím (zvířata s centrální nervovou soustavou);

– Osoby (lidé);

• Mezi osoby tak nepatří lidská embrya, novorozenci, těžce postižené lidé či lidé v kómatu.

Preferenční utilitarismus

• Vůči bytostem bez vědomí nemáme žádné morální závazky;

• Vůči bytostem s vědomím máme mravní

povinnost utilitaristického typu (tzn. zbavujeme je strasti/nepohodlí a pomáháme jim při

dosahování slasti/libosti);

• Až vůči osobám máme povinnost ve smyslu

preferenčního utilitarismu (tzn. bereme stejným způsobem v potaz preference všech, jichž se naše jednání týká);

Vzájemné srovnání normativních etik

• http://www.open.edu/openlearn/history-the- arts/culture/philosophy/lie-or-not-lie;

K čemu je etika?

• Předcházení mezilidských konfliktů;

• Pochopení principů jednání (resp. norem) umožňuje předvídat budoucí jednání;

• Prevence proti tunelovému vidění, tzn. vždy může existovat více alternativ volby než se zdá na první pohled;

• Identifikace strategií jednání (resp.

normativních etik).

Shrnutí

• Téměř neustále činíme rozhodnutí, a to i v

případě dojmu, že jsme žádnou volbu neučinili (i to je volba!);

• Výhodnější je aktivně volit alternativy (tzv.

proaktivita) než pasivně přistupovat k rozhodování (tzv. prokrastinace).

• Jednání jednotlivých lidí se může radikálně lišit i v maličkostech, tzn. pravděpodobnost vzájemné

domluvy (= totožné rozhodnutí více aktérů) zvyšuje povědomí o normativní etice.

Literatura

• Aristotelés. Etika Níkomachova (přel. A. Kříž). Praha: Petr Rezek, 1996.

• CVVM, 2014 -

http://cvvm.soc.cas.cz/media/com_form2content/documents/c1/a7263/f 3/ov140717.pdf

• Kant, I. Základy metafyziky mravů (přel. L. Menzel). Praha: Svoboda, 1976.

• Morin, A. Self-recognition, thory-of-mind, and self-awareness: What side are you on?. Laterality 16, 3, pp. 367-383.

• Singer, P. (ed.). A Companion to Ethics. Oxford, UK; Cambridge, Mass., USA: Blackwell Reference, 1991.

• Störig, J. H. Malé dějiny filosofie. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2000.

• Šamanová, G. 2006. „Hodnota dítěte v individuálním životě a pro společnost“. Naše společnost 4 (2): 10 - 14.

Etické hrozby a rozhodování

Martin Zielina

Etika veřejné správy

Paul Klee, Setkání dvou mužů, z nichž si každý myslí, že ten druhý má vyšší postavení, 1903.

Základní otázky výuky

• Jakým způsobem bude tento předmět zakončen?

• Co patří mezi významné faktory ovlivňující lidský život?

• Jakým chybným morálním závěrům bychom se měli vyhýbat?

• Jaké je rozdělení etiky?

• Co ohrožuje etické jednání?

Ukázka z testu

Minimálně 70 % správných odpovědí ze závěrečného testu a úspěšně absolvovat diskusi nad vámi vybranou četbou etického textu s dr.

Strobachovou.

ETICKÉ PŘEDPOKLADY

Významné faktory

• Narození;

• Smrt;

• Pudy a smysl života;

• Slast;

• Svoboda;

• Právo;

• Náboženství;

• Kultura;

Významné faktory

Kultura

Právo

Náboženství

Narození Smrt

CHYBNÉ MORÁLNÍ ZÁVĚRY

Historická fakta

Mínění a jednání

většiny

Legální není vždy

legitimní Mínění

expertů Biologická

fakta

Příklad chybných závěrů

Historická fakta

• Infanticida ve starém Řecku nevytváří historickou oporu pro to, abychom ji

považovali za

neproblematicky morální;

• To, že se kdysi poskytovala neplacená lékařské péče, neznamená, že současná placená péče je amorální;

Mínění a jednání většiny

• To, že mnoho lékařů je

ochotno falšovat zdravotní dokumentaci, neznamená, že je to morálně přijatelné (Srov. Freeman et kol. 1999 uvádí u aortokoronárního bypassu 57,7 % na rozdíl od kosmetické operace nosu 2,5 %).

• Argumentum ad populum

Příklad chybných závěrů

Legální není vždy legitimní Mínění expertů

• Země je placatá.

(Ptolemaios)

• „Spinsters warning“ – ženy starší 35 let mají pouze 5 % šanci na vdávání.

• Fenterminová dieta (Adipex Retard).

• Argumentum ad auctoritatem

• Segregační zákony v USA

Rasově oddělené fontánky v Severní Karolína v USA (1950) Foto: Elliott Erwitt

Příklad chybných závěrů

Biologická fakta Biologická fakta

• Pouhý fakt, že mozková aktivita začíná až na určitém stupni vývoje,

neznamená, že do té doby by měl být potrat

jednoznačně morálním řešením.

• Pouhý biologický fakt, že lidé nemají křídla

neznamená, že létat je amorální.

Charles Paul Landon (1799) Daidalos a Íkaros

DĚLENÍ ETIKY

Rozdělení etiky

• Metaetika

– Co je to dobro?

• Normativní etika

– etika ctnosti, deontologie, konsekvencionalismus

• Aplikovaná etika

– lékařská etika, podnikatelská etika

Rozdělení etiky

• Humova teze = propastný rozdíl mezi deskripcí

„is“ (JE) a normativitou „ought to be“ (MĚLO BY BÝT).

• Deskriptivní etika (popisuje fakta);

• Normativní etika (předepisuje jednání);

Morální argument

1. Kdykoliv nastane situace X, může se učinit Y.

(normativní tvrzení)

2. Jestliže Z je pravdivé, pak se nacházím v situaci X.

(deskriptivní tvrzení)

3. Proto jestliže je Z pravdivé, je dovoleno učinit Y.

X = velké ohrožení pacienta Y = zamlčet informace

Z = pacient má rakovinu

Deskriptivní etika ukázala, že diagnóza rakoviny není Z a změnil se přístup lékařů k onkologickým pacientům (srv. Novack et kol. 1979).

7 ETICKÝCH HROZEB

Sedm etických hrozeb

• 1) Autorita;

• 2) Relativismus;

• 3) Egoismus;

• 4) Evoluční teorie;

• 5) Determinismus;

• 6) Nezdůvodněné požadavky;

• 7) Pomýlené vědomí;

AUTORITA

Smrt boha

• „Když není bůh, vše je dovoleno“ (F. M.

Dostojevský)

Smrt boha

• Bůh je považován za garanta (resp. soudce) správného jednání = „příručka jak žít“;

• Poslušnost (= správné jednání) x neposlušnost (= nesprávné jednání);

• Jinými slovy – bez zákonodárce nejsou zákony;

• Arbitrárnost vs. přirozenost zákonů.

Zákony

• V antice spor mezi fysei x nomoi: zda jsou

instituce jako jazyk nebo zákony od přirozenosti (fysei), anebo na základě dohody (nomoi);

• Přirozené právo vs. pozitivní právo;

• Norimberské procesy (obžaloba používala úvahu, že přeci pachatelé museli vědět, že se proviňují proti lidskosti = de facto nový zákon odvozený z přirozeného práva)

• Všeobecná deklarace lidských práv (1948).

Milgramův experiment

• Stanley Milgram (1933 – 1984);

• Jeden z nejslavnějších experimentů týkající se moci autority a poslušnosti.

• Tento experiment započal krátce po zahájení soudu s A. Eichmannem (tj. 1961);

• Více viz

http://psychology.about.com/od/historyofpsycho logy/a/milgram.htm

Milgramův experiment

• Metoda:

– Inzerát v novinách, na který se přihlásilo 40 mužů (nová učební metoda za použití elektrických šoků za 4,50 US).

– „Učitel“ při nesprávně odpovědi zmáčkl první tlačítko (15 V) a pak další a další až k hrozivým 450 V.

– U každého tlačítka byl popis účinku („malý šok“,

„střední šok“ až „XXX“).

– Tohoto experimentu se zúčastnili vždy tři osoby (viz následující snímek);

Milgramův experiment

STUDENT

UČITEL

VÝZKUMNÍK

Milgramův experiment

• První osobou byl „student“ (ve skutečnosti se jednalo o domluvenou osobu, která měla ve scénáři přesně stanoveno, kdy uvede chybnou odpověď i jakou předvede reakci na domnělý elektrický šok);

• Druhou osobou je „učitel“ (pokusná osoba);

• Třetí osobou je „výzkumník“ (reprezentuje

autoritu, která pobízí učitele, aby pokračoval v experimentu).

Milgramův experiment

Stanfordský vězeňský experiment

• Philip Zimbardo (* 1933);

• Zabývá se situačními vlivy na lidské jednání;

• Rozděluje náhodně 24 dobrovolníků, studentů na bachaře a vězně (za den 15 US v období jeden až dva týdny);

• Ačkoliv bachaři nemohli vězně fyzicky týrat, tak pro neúprosnou šikanu byl experiment zastaven za 6 dní.

• Více viz

http://psychology.about.com/od/classicpsycholog ystudies/a/stanford-prison-experiment.htm

Argument „kluzkého svahu“

• Kluzký svah (Slippery Slope) – postupné změny v morálních pravidlech mohou vést k hrůzným koncům.

Anomie

• Anomie (E. Durkheim) = stav, kdy přestávají platit zákony (např. Velká francouzská

revoluce).

• Zákony (autorita) bez ohledu na svůj původ podporují sociální řád;

Čtyři zásady lékařské etiky

• Non-malificence

• Beneficence

• Autonomie

• Spravedlnost

Zdroj: Beauchamp, Childress (2001). Principles Biomedical Ethics.

Křížení principů

• Principy jsou v hierarchické posloupnosti;

• Efekt dvojího účinku (např. podávání morfia v terminálně nemocným; snižování bolesti vs.

zkracování života).

Kazuistika - autonomie

• Janet P., praktikující členka společnosti Svědkové Jehovovi odmítla před svým porodem podepsat souhlas s případnou transfúzí krve, pokud by ji potřebovala.

• Těsně po porodu přichází lékaři k názoru, že nově narozené dítě nutně potřebuje transfúzi krve, aby se zabránilo retardaci dítěte a možná i jeho smrti

• Rodiče odmítají souhlas s transfúzí

• Superior Court Judge Tim Murphy rozhoduje, že dítěti se má poskytnout transfúze krve navzdory protestům rodičům

• Během těchto rozhodování se Janet P. stává hemorhagickou a lékař navrhuje hysterektomii, aby se zabránilo dalšímu krvácení

• Manžel Janet P., rovněž Svědek Jehovův, souhlasí s hysterektomií, ale nesouhlasí s transfúzí krve pro svou manželku

• Tentýž soudce Tim Murphy v tomto případě nenařizuje soudně transfúzi krve

• Janet P. umírá o několik hodin později, její dítě přežilo

Zdroj: Childress (1981). Priorities in Biomedical Ethics, p.18-19.

Případ nakaženého partnera

• Následující fiktivní kazuistika je psána podle skutečného případu

– 1982: Manželé Ondřej a Vilma se přestěhovali do Prahy a požádali Vás, abyste se stala jejich obvodní lékařkou. Po vašem souhlasu se stávají Vašimi

pacienty.

– 1988: Po šesti letech dochází k rozvodu. Vilma odjíždí za prací do Německa, odkud Vám občas pošle pohlednici. Ačkoli se s ní již nevídáte

profesionálně, stále se považujete za její doktorku.

Případ nakaženého partnera

– 1990: Ondřej přichází do vaši ordinace a konstatuje, že nyní prožívá sofistikovanější a bohatší sociální život. Z médií se dozvěděl něco o pohlavně přenosných

chorobách a přeji si se nechat vyšetřit. Testy prokazují, že je HIV+ a dostává od Vás profesionální a věcné

poradenství.

– 1991: Ondřej přichází na pravidelnou prohlídku a svěřuje se, že Vilma přijíždí z Německa do Prahy a že se oba partneři chtějí smířit. Vilma přijede z německa dnes odpoledne a bude bydlet v hotelu X, který dobře znáte. Navzdory Vašim usilovným snahám se Vám

nezdařilo přesvědčit Ondřeje, aby Vilmě řekl o své

situaci a ani Vám Ondřej neslíbil, že Vilmu ochrání vůči infekci.

Případ nakaženého partnera

• Zavoláte Vilmě?

Zdroj: Kipnis (2006). „Defense of Unqualified Medical Confidentiality“. The American Journal of Bioethics 6(2), p. 7 - 18

RELATIVISMUS

Relativismus

• „Člověk je mírou všech věcí“ (Protágorás);

Rubinův Pohár

Relativismus

• Relace (z lat. relatio) = vztah;

• Vše je relativní (vše je na něčem závislé, a

proto i zákony a pravidla mohla být vytvořena vždy jinak, než jsou);

• Není žádná „objektivní pravda“, ale pouze celá řada různých „pravd“ na stejné úrovni (tzv.

nivelizace hodnot);

Doprava (anebo doleva?)

• Původně se jezdilo po levé straně (většina praváků se tak mohla účinně bránit proti případným lupičům);

• Napřed zvyk, pak právo a od 1300 doporučeno samotným papežem Bonifácem VIII (levá

strana);

• Robespierre, Napoleon, Hitler (pravá strana);

Směr jízdy

směr jízdy vpravo (ČERVENĚ); směr jízdy vlevo (MODŘE);

Pohřbívání

• Během vlády Dairia, perského krále, přišlo na jeho dvůr několik Řeků. Dairius se jich zeptal, za jak velkou částku by byli ochotni sníst těla svých mrtvých otců? Oni

odpověděli, že takový čin neučiní za žádnou částku. Tu Dairius svolal členy indického kmene známého jako Callatiae, kteří jedí své mrtvé, a otázal se jich v

přítomností zmíněných Řeků a překladatele, za kolik by byli ochotni spálit mrtvá těla svých rodičů. Tu Indové vykřikli v děsu, že by se takové ohavnosti nikdy

nedopustili.

Hérodotos, Dějiny, III. kniha (38).

Relativismus

• Přitakání relativismu vede k nivelizaci všech činů (nelze rozlišovat zlé a dobré);

• Relativismus odkrývá, že každý zákon i etická norma má svého autora („náš zvyk“, zvykové právo);

• Etika i zákon jsou konvencemi, které se mohou měnit, ale to neznamená, že by pro jistý okruh lidí nebyly závazné.

Sapir-Whorfova hypotéza

• Jazyk ovlivňuje myšlení;

• Eskymáci mají mnoho výrazů pro sníh, Arabové zase pro různé druhy písku;

EGOISMUS

Egoismus

• Opakem egoismu je altruismus;

• Vychází z hédonismu, který argumentuje pro přirozenou tendenci živočichů dosahovat slasti a vyhýbat se bolestem.

Egoismus

• Na sebe myslíme při uspokojování vlastních potřeb.

Maslowova pyramida potřeb

Egoismus

• V silném smyslu – lidské jednání je vždy motivováno s ohledem na vlastní zájem.

• Etika by pak byla zcela zbytečná;

• Existují vůbec něco jako nesobecké jednání?

(např. dát peníze žebrákovi, nechat velké spropitné, vzít stopaře apod.)

Egoismus

• J. Butler namítá, že při snaze o vlastní blaho musíme toužit i po jiných věcech, abychom právě dosáhli

tohoto blaha (např. http://www.pohadkynawebu.cz/pohadka-o-slepicce-kohoutkovi).

• D. Batson a kol. (1991) objevili vztah mezi zvyšující se mírou empatie a ochotou pomoci (viz následující

snímek).

• E. Sober a D. S. Wilson (1998) rodičovská péče může být založena na altruismu, egoismu či kombinaci

obou.

• G. Kavka (1986) zavádí pojem „převažující egoismus“, protože nesobecky jednáme zřídka, když je oběť malá a příslib zisku velký.

Egoismus (Batson)

• Altruistické vysvětlení, tzn. nezištná pomoc;

• Nepříjemná zkušenost, tzn. pomoc znamená odstranit nepříjemnou zkušenost;

• Trest přicházející od druhých, tzn. pokud

nepomůžeme, tak si o nás okolí pomyslí něco špatného;

• Vlastní odměnění, tzn. dobrý pocit z toho, že jsme někomu pomohli;

• Vlastní potrestání, tzn. pokud bychom nepomohli, tak bychom zažívali pocit viny.

Anekdota

• Dva přátelé si mají rozdělit dva pomeranče.

Jeden pomeranč je velký a zralý, zatímco druhý je zřetelně menší a výrazně méně uzrálý. Tu

ten, který dostal za úkol rozdělit ovoce, bez

rozmýšlení podává svému kolegovi ten menší.

Přítel okamžitě protestuje, ale jeho vykutálený přítel ho překvapuje otázkou: „Jak bys to

rozdělil ty?“

Egoismus

• Většina našich činů je směřována k uspokojování vlastních potřeb a přání (nová kabelka, nové auto, dobré jídlo apod.);

• I v rámci egoismu je možné spolupracovat (reciproční altruismus);

• Je ovšem reciproční altruismus něčím, co dokáže vyřešit kácení deštných pralesů, environmentální otázky, dluh třetího světa apod.?

• Paradox společného vlastnictví (obecní louky bývají neposečené);

Literatura:

• BLACKBURN, S. Ethics: A Very Short Introduction. Oxford: Oxford University Press, 2001. ISBN 978-0-19-280442-6.

• DARWIN, Ch. O původu člověka. Praha: Academia, 2006. ISBN 80-200-1423-3.

• FREEMAN, V. G. et kol. Lying for patients: Physician deception of third party payers. Archives of Internal Medicine.

159, 1999, s. 2263-70.

• HAMER, M. Left is right on the road. New Scientist, 25 December 1986 –1 January1987, č. 1540/1541.

• HÉRODOTOS, Dějiny(přel. J. Šonka). 3. vyd. Praha: Academia, 2004. ISBN 80-200-1192-7.

• INGRAM, J. Divadlo mysli: pohled za oponu vědomí. Praha: Dybbuk, 2010. ISBN 978-80-7438-028-0.

• MILGRAM, S. Behavioral Study of Obedience. Journal of Abnormal and Social Psychology, 63, 1963, s. 371-78.

• MOORE, G. E., Principia Ethica. 2. vyd. Cambridge: Cambridge University Press, 1922.

• NOVACK, D. H. et kol. Changes in Physicians´ Attitudes Toward Telling the Cancer Patient. Journal of the American Medical Association, 241, 1979 , s. 897-900.

• SHAVER, R. "Egoism", The Stanford Encyclopedia of Philosophy (Winter 2010 Edition), Edward N. Zalta (ed.), URL =

<http://plato.stanford.edu/archives/win2010/entries/egoism/>.

• SCHULZ, M. Controlled Chaos: European Cities Do Away with Traffic Signs. Spiegel Online International [online]. 16 November 2006 [cit. 9.5.2013]. Dostupné z: http://www.spiegel.de/international/spiegel/controlled-chaos-

european-cities-do-away-with-traffic-signs-a-448747.html.

• SUGERMAN, J., SULMASY, D. P. Methods in Medical Ethics. Washington: Georgetown University Press, 2010. ISBN 978-1-58901-701-6.

DĚKUJI ZA POZORNOST