Vysoká škola ekonomická v Praze
Bakalářská práce
2021 Jakub Lubelec
Fakulta podnikohospodářská
Studijní obor: Podniková ekonomika a management
Název bakalářské práce:
Finanční analýza podniku GUMEX, spol. s r.o.
Autor bakalářské práce: Jakub Lubelec
Vedoucí bakalářské práce: prof. Ing. Luboš Smrčka, CSc.
P r o h l á š e n í
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma
„Finanční analýza podniku GUMEX, spol s r.o.“
vypracoval samostatně s využitím literatury a informací, na něž odkazuji.
V Praze dne 12. května 2021 Podpis
věnovaný čas a ochotu pomoci při vypracování bakalářské práce. Také bych rád poděkoval své rodině a přátelům za důvěru a podporu.
Abstrakt:
Cílem bakalářské práce je provedení finanční analýzy podniku GUMEX, spol. s r.o. pro roky 2016 až 2019. Práce se sestává ze dvou částí; teoretické a praktické části. V teoretické části jsou na základě odborné literatury vysvětleny metody finanční analýzy včetně vybraných ukazatelů a v praktické části práce jsou tyto metody a ukazatele následně aplikovány. Při vyhodnocování výsledků se pak autor práce snaží vysvětlit souvislosti jednotlivých položek účetních výkazů, nalézt silné a slabé stránky podniku a porovnat jej s odvětvím. Z výsledných dat analýzy pak vyplývá, že GUMEX, spol. s r.o. je finančně zdravý a stabilní podnik, kterému v nejbližších letech nehrozí žádné vážné finanční potíže. V průběhu let si ve srovnání s odvětvím zlepšil svou ziskovost, likvidita však nedosahovala příliš uspokojivých výsledků. Závěr práce je pak věnován stanovení shrnutí zjištěných poznatků a vytvořením stanovisek a doporučení pro zefektivnění finančního řízení a zlepšení slabých stránek.
Klíčová slova:
Finanční analýza, absolutní ukazatele, poměrové ukazatele,
Title of the Bachelor´s Thesis:
Financial analysis of GUMEX, spol. s r. o.
Abstract:
The purpose of this bachelor thesis is to perform financial analysis of the company GUMEX, spol. s r.o., between the years 2016 to 2019. The thesis is divided into two parts;
theoretical and practical part. The theoretical part explains the methods of financial analysis based including selected indicators and in the practical part occurs application of these methods and indicators. When evaluating the results author tries to explain the context of individual parts of financial statements, find the strengths and weaknesses of the company and compare it with the industry. The resulting data of the financial analysis indicates that GUMEX, spol. s r.o. is a financially sound and stable company that does not face any serious financial difficulties in the coming years. Comparing to the industry the company has improved over the years its profitability whereas its liquidity has not been very satisfactory. The conclusion of the thesis determines a summary of results and consists of recommendations for improvement of financial management efficiency and weaknesses.
Key words:
Financial analysis, absolute indicators, financial ratios
Obsah
Úvod ... 1
1. Teoretická část ... 2
1.1. Finanční analýza podniku ... 2
1.1.1. Předmět a cíl finanční analýzy ... 2
1.1.2. Uživatelé finanční analýzy ... 2
1.1.3. Zdroje informací ... 3
1.1.4. Metody finanční analýzy ... 6
1.2. Absolutní ukazatele ... 7
1.2.1. Horizontální analýza ... 7
1.2.2. Vertikální analýza ... 7
1.3. Rozdílové ukazatele – finanční fondy ... 8
1.3.1. Čistý pracovní kapitál ... 8
1.4. Poměrové ukazatele ... 9
1.4.1. Ukazatele rentability ... 9
1.4.2. Ukazatele aktivity ... 12
1.4.3. Ukazatele likvidity ... 14
1.4.4. Ukazatele zadluženosti ... 16
1.5. Analýza soustav ukazatelů ... 18
1.5.1. Pyramidové soustavy poměrových ukazatelů ... 18
1.5.2. Soustavy účelově vybraných ukazatelů ... 20
1.6. Ekonomicky přidaná hodnota ... 23
2. Praktická část ... 24
1. Charakteristika podniku ... 24
1.1.1. Úspěchy a zajímavosti podniku, stručná historie ... 25
1.1.2. Vlastnická struktura a management ... 25
1.1.3. Orgány společnosti ... 25
1.2. Analýza absolutních ukazatelů ... 26
1.2.1. Horizontální analýza rozvahy ... 26
1.2.2. Vertikální analýza rozvahy ... 28
1.2.3. Horizontální analýza výkazu zisku a ztráty ... 29
1.2.4. Vertikální analýza výkazu zisku a ztráty podniku ... 30
1.3. Analýza čistého pracovního kapitálu ... 31
1.4. Analýza poměrových ukazatelů ... 32
1.4.1. Analýza rentability ... 32
1.4.2. Analýza aktivity ... 35
1.4.3. Analýza likvidity ... 37
1.4.4. Analýza zadluženosti ... 39
1.5. Analýza souhrnných ukazatelů ... 41
1.5.1. Bankrotní modely ... 41
1.5.2. Bonitní modely ... 41
1.6. Ekonomicky přidaná hodnota ... 43
3. Závěr ... 44
4. Seznam použitých zdrojů ... 46
4.1. Literatura ... 46
4.2. Internetové zdroje ... 46
5. Seznam použitých zkratek ... 48
6. Seznam obrázků, tabulek a grafů ... 49
6.1. Seznam obrázků ... 49
6.2. Seznam použitých tabulek ... 49
6.3. Seznam použitých grafů ... 49
7. Seznam příloh ... 51
1
Úvod
Tématem této bakalářské práce je finanční analýza podniku GUMEX, spol. s r.o., který se zabývá výrobou a prodejem pryžových výrobků, zejména tedy různých těsnících materiálů, pásových dopravníků, folií do vrat atp., a to pro roky 2016 až 2019. Motivací výběru právě tohoto podniku byly autorovi dobré zákaznické zkušenosti a důvodem výběru samotné finanční analýzy pak zájem více porozumět finančním nástrojům a souvislostem v rámci finančního řízení podniku a následně použít tyto nástroje i v praxi.
Žádoucím výstupem této práce je tedy změření finanční výkonnosti podniku, srovnání s odvětvím a identifikace jeho silných a slabých stránek včetně vytvoření doporučujících stanovisek, jejímž výsledkem by měla být optimalizace ve využívání majetku a kapitálu podniku.
V teoretické části se autor zaměřuje především na rešerši literatury, tj. na pochopení a vysvětlení jednotlivých metod a nástrojů finanční analýzy včetně vysvětlení samotného pojmu finanční analýza a toho, z jakých dat vychází a čerpá a komu je určena.
V praktické části pak už jsou následovně aplikovány veškeré postupy a metody finanční analýzy, které byly popsány v předchozí části. K dosažení výsledků bylo rovněž najít a vybrat potřebná data. Pro účely finanční analýzy tak byla použita veřejně dostupná data, zejména tedy účetní výkazy podniku z webových stránek justice.cz a dále Panorama zpracovatelského průmyslu ze stránek Ministerstva průmyslu a obchodu.
2
1. Teoretická část
V úvodu této části se nachází obecný popis finanční analýzy a veškerých ukazatelů, které vychází primárně z účetních závěrek podniku, z jejichž poskytnutých informací byly zjištěny či vypočítány. Mezi tyto ukazatele patří zejména ukazatele absolutní, poměrové a rozdílové a ukazatele predikční tísně, mezi něž patří například bonitní a bankrotní modely. V závěru této části je popsán princip rozkladu vlastního kapitálu, na který následně navazuje praktická část této bakalářské práce.
1.1. Finanční analýza podniku
Tato část se zaměřuje na vymezení pojmu finanční analýza a zodpovězení otázky, co je cílem finanční analýzy? V kapitole je dále vysvětleno, komu je finanční analýza určena a z jakých informačních zdrojů při svém sestavování čerpá.
1.1.1. Předmět a cíl finanční analýzy
Ještě předtím, než management podniku uvede v platnost jakákoliv finanční a investiční rozhodnutí, mu musí být známa celková finanční situace ve firmě. Management si musí být vědom všech dispozic a možných rizik podniku, znát jeho silné a slabé stránky a dále musí být obeznámen nejen se současnou finanční kondicí, ale i se základními vývojovými tendencemi v čase spojenými jak s podnikem, tak i s jeho konkurencí a celým odvětvím (Kislingerová et al., 2010). K dosažení těchto informací managementu poslouží právě finanční analýza. Ta podle Růčkové (2008) představuje systematický rozbor získaných dat obsažených zejména v účetních výkazech. Dalšími zdroji informací jsou pak podle Knápkové a Pavelkové (2010) například vnitropodnikové či oficiální ekonomické statistiky a zprávy od vedoucích pracovníků a vrcholového managementu.
Finanční analýza je tedy nástrojem, jehož účelem je vytvoření komplexního zhodnocení finanční situace a výkonnosti podniku. Zároveň patří k základním dovednostem každého finančního manažera, který by měl mít neustále přehled o finanční situaci ve firmě, neboť veškeré závěry a poznatky z ní plynoucí slouží při strategickém a taktickém rozhodování o investicích a financování a dále při reportingu vlastníkům a věřitelům (Kislingerová et al., 2010). Finanční analýza pomáhá tedy například zjistit:
- optimální kapitálovou strukturu, - efektivitu ve využívání svých aktiv, - dostatečnou ziskovost,
- míru schopnosti splácet své závazky,
- odhady a prognózy budoucího vývoje a jiné (Knápková & Pavelková, 2010).
1.1.2. Uživatelé finanční analýzy
Zájmy jednotlivých interních či externích uživatelů finanční analýzy se budou pochopitelně lišit a hlavní roli zde bude hrát zejména to, v jakém vztahu vůči podniku jsou. Finanční analýzu určenou jako podklad pro další rozhodování a posuzování využijí tedy nejen samotní manažeři a vlastníci podniku, ale i jeho možní investoři, obchodní
3
partneři, státní či zahraniční instituce, auditoři, zaměstnanci a odbory, konkurenti, obchodní partneři, ale i odborná veřejnost (Knápková & Pavelková, 2010).
1.1.3. Zdroje informací
Jako základní vstup do finanční analýzy uvádí Kislingerová et al. (2010) účetní závěrku, kterou podle čl. 18 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, tvoří vždy:
- rozvaha,
- výkaz zisku a ztráty,
- příloha k účetní závěrce doplňující rozvahu a výkaz zisku a ztráty.
Mimo tyto výše uvedené výkazy může podle zákona č. 563/1991 Sb. účetní závěrka dále obsahovat přehled o finančních tocích a přehled o změnách vlastního kapitálu, které nejsou povinny sestavovat malé účetní jednotky a mikro účetní jednotky. Přehled o finančních tocích nejsou dále povinny sestavovat banky podle zákona upravujícího činnost bank nebo podle zákona upravujícího činnost spořitelních a úvěrových družstev, pojišťovny nebo zajišťovny podle zákona upravujícího činnost pojišťoven a zajišťoven a penzijní společnosti podle zákona upravující důchodové spoření nebo doplňkové penzijní spoření. Mikro účetní jednotkou se pak rozumí taková jednotka, která nepřekračuje alespoň dvě z uvedených hraničních hodnot:
- aktiva v celkové hodnotě 9 000 000 Kč, - roční úhrn čistého obratu 18 000 000 Kč,
- v průměru 10 zaměstnanců v průběhu účetního období.
Malá účetní jednotka naopak nepřekračuje alespoň dvě z uvedených hraničních hodnot:
- aktiva v celkové hodnotě 100 000 000 Kč, - roční úhrn čistého obratu 200 000 000 Kč,
- v průměru 50 zaměstnanců v průběhu účetního období.
Samotnou účetní závěrku pak lze podle zákona 563/1991 Sb. rozčlenit na tři základní typy, a to na řádnou, mimořádnou a mezitímní, přičemž nejčastějším typem je právě řádná účetní závěrka, která je sestavována k poslednímu dni účetního období. Pokud je řádná účetní závěrka zpracovávána mezi kapitálově propojenými subjekty, označuje se jako konsolidovaná. Mimořádná účetní závěrka je taková, která se sestavuje v určitých případech, např. při vstupu společnosti do likvidace či konkurzu. Mezitímní je pak taková, která je sestavena v průběhu účetního období k jinému okamžiku, než ke konci rozvahového dne (Kislingerová et al., 2010). Má-li společnost povinnost sestavit řádnou nebo mimořádnou a zároveň mezitímní účetní závěrku, mezitímní účetní závěrku nesestavuje.
Řádné nebo mimořádné účetní závěrky velkých a středních účetních jednotek jsou rovněž spojeny s povinným ověřením od auditora, kterého účetní jednotka určí zákonem stanoveným způsobem. Tato povinnost se týká rovněž malých účetních jednotek, které překročily alespoň jednu z uvedených hodnot:
- celková aktiva alespoň 40 000 000 Kč, - roční úhrn čistého obratu 80 000 000 Kč,
- v průměru alespoň 50 zaměstnanců v průběhu účetního období.
4
Ty účetní jednotky, které mají povinnost mít účetní závěrku ověřenou auditorem, rovněž vyhotovují výroční zprávu obsahující informace spojené s vývojem a výzkumem, aktivitami v oblasti životního prostředí aj.
Podle Knápkové a Pavelkové (2010) lze získat informace pro potřeby finanční analýzy dále ze zpráv vrcholového managementu, z firemních statistik produkce, poptávky, odbytu a zaměstnanosti či z oficiálních ekonomických statistik. Účetní závěrky těch společností, které nevydávají výroční zprávu, je rovněž možné získat z Obchodního věstníku, databází firem, které takové informace nabízejí, či přímo ze samotných webových stránek sledované společnosti. Oproti externímu analytikovi pak bude mít lepší přístup k informacím o podniku interní, tj. podnikem zaměstnaný analytik, který má veškeré informace ihned k dispozici i včetně případných potřebných komentářů ze strany managementu.
1.1.3.1. Rozvaha
Rozvaha je jedním ze základních výkazů účetní závěrky sestaveného pro uspokojení potřeb primárně finančního managementu podniku, která se sestavuje vždy k určitému datu, obvykle k poslednímu dni každého roku. Ukazatele v ní obsažené se tak dají charakterizovat jako okamžikové, stavové (Kislingerová et al., 2010). Rozvaha rovněž podává obraz o tom, jakým majetkem (aktivy) společnost disponuje, jak je oceněn a opotřeben a z jakých zdrojů je tento majetek financován (pasiva), přičemž musí platit princip bilanční rovnosti tj., že se výše aktiv rovná výši pasiv (Knápková & Pavelková, 2010; Růčková, 2008). Rozvahu pak blíže popisuje a upravuje vyhláška č. 500/2002 Sb.
Optimální struktura aktiv neboli kapitálová struktura je pak ovlivněna řadou faktorů;
například odvětvím a charakterem činností podniku, formě financován či chutí a možnostmi podniku dále investovat volné peněžní prostředky v podobě investic. Finanční strukturou, která obsahuje zdroje financování majetku podniku, se pak rozumí pasiva, které se skládají vlastního kapitálu, cizích zdrojů a časového rozlišení pasiv (Knápková
& Pavelková, 2010).
1.1.3.2. Výkaz zisku a ztráty
O výsledku podnikatelské činnosti informuje výkaz zisku a ztráty, který rovněž znázorňuje vztahy mezi náklady a výnosy (Kislingerová et al., 2010). Tento výkaz zároveň slouží k posouzení schopnosti podniku zhodnocovat vložený kapitál ale i zachycení tvorby výsledku hospodaření a v rámci výroční zprávy je pak v porovnání s rozvahou přisuzována větší významnost právě výsledku zisku a ztráty (Grünwald &
Holečková, 2007).
Výnosy jsou pak peněžní částky, které podnik v daném účetním období získal z veškerých svých činností a to bez ohledu na to, zda v tomto období došlo k jejich úhradě. Jinými slovy se výnosy uznávají jen v období, v kterém byly realizovány.
Obdobně je tomu tak i s náklady, jež jsou peněžními částkami, které však podnik musí naopak vynaložit na získání těchto výnosů (Knápková & Pavelková, 2010). Podle Grünwalda a Holečkové (2007) se však výnosy projevují jako snížení závazků či jako
5
přírůstek aktiv a náklady naopak jako úbytek aktiv či jako zvýšení závazků. Rozdílem mezi celkovými výnosy a celkovými náklady je výsledek hospodaření podniku.
Kislingerová et al. (2010) následně uvádí, že VZZ má v České republice stupňovité uspořádání a to tedy části provozní, finanční a mimořádnou. V rámci výsledku hospodaření pak podle Grünwalda a Holečkové (2007) existují dvě základní pojetí; dle prvního by výsledek hospodaření měl zachycovat všechny zisky a ztráty včetně těch mimořádných, podle druhého by však tyto mimořádné zisky a ztráty zahrnovat neměl.
Tento rozpor pak tedy částečně zohledňuje právě zmíněné stupňovité uspořádání, z kterého vyplývá hned několik druhů výsledku hospodaření včetně přidané hodnoty a obchodní marže.
1.1.3.3. Příloha k účetní závěrce
Některé informace důležité pro zpracování finanční analýzy poskytuje příloha účetní závěrky vymezená vyhláškou č. 500/2002 Sb., jejímž účelem je poskytnout doplňující a vysvětlující informace obsažené v rozvaze a výkazu zisku a ztráty. Mezi tyto informace patří například:
- údaje o jednotlivých FO a PO s výrazným vlivem na této účetní jednotce, - průměrný počet zaměstnanců za účetní období,
- výši půjček a úvěrů včetně úrokové sazby,
- informace o použití obecných účetních zásad, metodě odepisování a oceňování aj.
Dalšími doplňujícími informacemi je výčet významných položek důležitých pro finanční analýzu, který přímo nevyplývá ani z rozvahy a ani z výkazu zisku a ztráty (Knápková &
Pavelková, 2010).
1.1.3.4. Výkaz o peněžních tocích
Problém spojený s časovým nesouladem příjmů a výnosů, výdajů a nákladů, pomáhá odstraňovat právě výkaz peněžních toků neboli cash flow (Knápková & Pavelková, 2010). Jeho základem je zobrazení skutečných peněžních toků, tj. zachycení příjmů a výdajů, a rozčlenění jednotlivých přírůstků či úbytků peněžních prostředků a jejich ekvivalentů do položek vztahujících se k základním činnostem podniku.
Peněžními prostředky se pak dle Knápkové a Pavelkové (2008) rozumí peníze na účtu včetně pasivního zůstatku a peněz na cestě a dále peníze v hotovosti včetně cenin. Peněžní ekvivalenty jsou naopak krátkodobým likvidním majetkem, mezi který lze zařadit například krátkodobé pohledávky s lhůtou splatnosti do 3 měsíců, likvidní a obchodovatelné cenné papíry aj.
1.1.3.5. Přehled o změnách vlastního kapitálu
Podle vyhlášky č. 500/2002 Sb. je přehled vlastního kapitálu rozpisem položky „A.
Vlastní kapitál“ a podává přehled o změnách vlastního kapitálu informace spojené se zvýšením či snížením jednotlivých položek vlastního kapitálu mezi dvěma rozvahovými dny.
6
1.1.3.6. Výroční zpráva
Náležitosti týkající se výroční zprávy jsou uvedené v článku 21 zákona 563/1991 Sb.
Podle něj účetní jednotky mající povinnost mít účetní závěrku ověřenou auditorem mají rovněž povinnost mít vyhotovenou výroční zprávu, jejímž účelem je komplexně a uceleně informovat o vývoji výkonnosti podniku a jeho stávajícím hospodářském postavení.
Kromě toho rovněž informují o aktivitách z oblasti vývoje, výzkumu a ochrany životního prostředí, o nabytí vlastních akcií či podílů aj.
1.1.4. Metody finanční analýzy
S ohledem na konkrétní potřeby a jednotlivá očekávání lze realizaci finanční analýzy provést několika způsoby pomocí různých forem a technik, jichž existuje v současnosti celá řada (Grünwald & Holečková, 2007). Mezi dva nejčastější přístupy k hodnocení ekonomických procesů dle Růčkové (2008) patří fundamentální a technická analýza, které se mohou dále dle Sedláčka (2007) rozdělovat dle časové orientace na analýzu ex post založenou na retrospektivních datech a analýzu ex ante, která je naopak zaměřená do budoucnosti a jejímž cílem je odhadnout a předpovědět budoucí vývoj a poukázat na případná ohrožení.
1.1.4.1. Fundamentální analýza
Fundamentální neboli kvalitativní analýza se opírá o znalosti vzájemných souvislostí mezi ekonomickými a mimoekonomickými procesy a pracuje tak se značným množstvím informací, z kterých odvozuje závěry zpravidla bez užití algoritmizovaných postupů (Růčková, 2008), ale obvykle naopak na základě subjektivních odhadů zkušených odborníků vycházejících z analýz vlivu:
- vnitřního a vnějšího ekonomického prostředí, - aktuální fáze života podniku
- charakteru podnikových cílů.
Výsledná fundamentální analýza má pak podobu komparativních analýz, mezi které patří například SWOT analýza, metoda kritických faktorů úspěšnosti, metoda analýzy portfolia dvou dimenzí, Argentiho model, BCG matice, metoda balanced scorecard (BSC) a další (Sedláček, 2007).
1.1.4.2. Technická analýza
Kvantitativní metody testování zpracovávají údaje obsažené v účetních výkazech a ukazatele z nich odvozené a tvoří tak základní rámec technické neboli kvantitativní analýzy (Grünwald & Holečková, 2007). Ke zpracování dat zároveň využívají finanční analytici různé matematické, statistické a další algoritmizované postupy, na základě kterých pak posuzují jednotlivé výsledky z ekonomického hlediska (Sedláček, 2007).
Finanční analýzu lze tak proto zařadit právě do kategorie technické analýzy, v rámci které jsou využity dvě základní skupiny metod, a to metody elementární a metody vyšší, které jsou založeny na hlubších teoretických a praktických znalostech ekonomie a financí (Růčková, 2008). Jednotlivé metody jsou pak popsány v následujících kapitolách.
7
1.2. Absolutní ukazatele
Výchozím bodem pro sestavení finanční analýzy jsou vertikální a horizontální rozbory účetních výkazů (rozvahy a výkazu zisku a ztráty), které umožňují vidět a pochopit původní absolutní údaje v určitých souvislostech (Kislingerová & Hnilica, 2008). Na každém významném řádku je tak zaznamenám příslušný údaj za běžný a minulý rok a ideálně za co nejvíce dalších minulých účetních období, na základě kterých pak vytvořené analýzy identifikují významné okamžiky ve vývoji finanční situace podniku a odhalují příčiny jejich vzniku. Možnosti stanovit prognózu budoucího vývoje podniku touto analýzou jsou však velmi omezené (Grünwald & Holečková, 2007).
1.2.1. Horizontální analýza
Sledováním absolutních a procentuálních změn jednotlivých položek účetních výkazů v časové posloupnosti se zabývá horizontální analýza, která se zároveň snaží zachytit vývojové trendy ve struktuře majetku i kapitálu podniku (Sedláček, 2007). Zodpovídá tedy otázku, o kolik se změnily jednotlivé položky účetních výkazů případně o kolik procent? Pro interpretaci výsledků je dále vhodné využít sloupcové grafy a pro výpočet řetězové indexy, které od položky běžného období odčítají položku minulého období na rozdíl od bazického indexu, který odčítá od běžného období naopak výchozí období.
Podle Růčkové (2008) pak konstrukce řetězového indexu vypadá následovně:
Absolutní změna = Ukazatelt− Ukazatelt−1
Procentuální změna = (Ukazatelt− Ukazatelt−1) ∗ 100 Ukazatelt−1
1.2.2. Vertikální analýza
Vertikální analýza se vyznačuje tím, že se na jednotlivé položky účetních výkazů nahlíží jako na procentuální podíl v relaci k nějaké výchozí veličině, jejímž základem je 100 % (Kislingerová & Hnilica, 2008). Pro rozbor rozvahy se obvykle jako základ volí celková výše aktiv (pasiv) a pro rozbor výkazu zisku a ztráty výše celkových výnosů (Knápková
& Pavelková, 2010). V níže uvedeném vzorci značí Pi podle Kislingerové a Hnilici (2008) hledaný vztah (poměr), Bi velikost položky bilance a suma Bi sumu těchto hodnot v rámci určitého celku.
𝑃𝑖 = 𝐵𝑖
∑ 𝐵𝑖
8
1.3. Rozdílové ukazatele – finanční fondy
Analýza rozdílových ukazatelů je jednou ze základních metod finanční analýzy s orientací zejména na likviditu podniku. Ukazatele, které zahrnuje, jsou rovněž označovány jako fondy finančních prostředků a jsou chápány jako shrnutí určitých stavových ukazatelů (Sedláček, 2007, s. 35). K nejvýznamnějším takovým ukazatelům pak patří čistý pracovní kapitál (ČPK), který má významný vliv na platební schopnost podniku (Knápková & Pavelková, 2010, s. 81).
1.3.1. Čistý pracovní kapitál
Čistý provozní kapitál případně provozní kapitál je nejčastějším rozdílovým ukazatelem a vypočítá se jako rozdíl mezi celkovými oběžnými aktivy a celkovými krátkodobými dluhy. Má významný vliv na platební schopnost podniku a zároveň představuje tu část oběžného majetku, která je financována dlouhodobým kapitálem (Knápková &
Pavelková, 2010, s. 81). Je tvořen všemi aktivními položkami hotovostního cyklu, tedy zásobami, pohledávkami a finančním majetkem. Součástí hrubého pracovního kapitálu jsou pak i pasivní položky hotovostního cyklu, tj. krátkodobé závazky (Kislingerová et al., 2010).
ČPK = Oběžná aktiva − Krátkodobé závazky
Tento ukazatel má pak zásadní vliv na solventnost podniku. Jestliže podnik bude mít větší množství krátkodobých aktiv než krátkodobých dluhů, bude mít dobré finanční zázemí.
Díky tomuto finančnímu polštáři by tedy podnik mohl pokračovat ve své činnosti i v případě nepříznivých událostí vyžadujících větší výdej peněžních prostředků (Sedláček, 2007, s. 36).
9
1.4. Poměrové ukazatele
Vzájemný vztah dvou či více absolutních ukazatelů vyjadřují pomocí jejich podílů finanční poměrové ukazatele, které obvykle vychází z rozvahy a výkazu zisku a ztráty, tedy z veřejně dostupných zdrojů (Sedláček, 2007). Díky jejich dostupnosti pak může analýzu poměrových ukazatelů provést kterýkoli externí finanční analytik (Růčková, 2008). To mu nejenže pomůže si v krátkém čase udělat představu o základních finančních charakteristikách vybraného podniku, ale zároveň mu umožní zaznamenat vývoj finanční výkonnosti podniku v čase a porovnat jej s podniky s podobnými charakteristikami.
Výsledné ukazatele pak mohou také posloužit jako vstupní údaje pro různé matematické modely, které dokáží popsat závislosti mezi jevy, zhodnotit rizika a stanovit prognózu budoucího vývoje. Z těchto důvodů se analýza poměrových ukazatelů řadí mezi nejčastější a nejoblíbenější metody finanční analýzy (Sedláček, 2007).
Mezi sebou pak z matematického hlediska lze přirozeně poměřit jakékoliv položky a to za podmínky, aby čitatel nebyl roven nule. Z věcného a interpretačního hlediska je však zapotřebí, aby dané poměření mělo nějaký ekonomický smysl, a proto se pro zjištění úrovně finanční výkonnosti doporučuje využívat již zavedené soubory poměrových ukazatelů (Růčková, 2008).
Z hlediska uspořádání se poměrové ukazatele člení do soustav, mezi které patří soustavy paralelní a soustavy pyramidové. V paralelní soustavě jsou jednotlivé ukazatele brány jako rovnocenné a měří určitou stránku finanční situace (Kislingerová et al., 2010). Jsou nenáročné na sestrojení, uživatel může jednoduše měnit rozsah jejich výběru a zároveň si podle sebe vybírat jednotlivá vrcholová kritéria. Rovněž softwarová podpora je výrazná, ačkoliv k sestrojení takových ukazatelů lze použít běžně dostupné tabulkové programy.
Nicméně každý takový ukazatel je srovnáván izolovaně – je tedy třeba znát jeho významnost a pro zjištění finanční kondice je zároveň potřeba postihnout všechny aspekty finančního zdraví (Neumaierová & Neumaier, 2008). Mezi ukazatele paralelních soustav pak například Kislingerová et al. (2010) a Čižinská (2018) uvádějí ukazatele:
- rentability, - aktivity, - likvidity, - zadluženosti.
Pyramidové soustavy jsou pak popsány v další kapitole.
1.4.1. Ukazatele rentability
Ukazatelé rentability (profitability ratios) případně výnosnosti, návratnosti či ziskovosti jsou konstruovány jako poměr konečného výstupu podnikatelské činnosti s nějakou srovnávací základnou (Kislingerová et al., 2010), přičemž se vychází z údajů obsažených ve výkazech zisku a ztráty a z rozvahy, nejčastěji však právě z VZZ. V čitateli obvykle bývá nějaká toková veličina, nejčastěji položka odpovídající výsledku hospodaření, a ve jmenovateli pak buď stavová veličina ve formě nějakého druhu kapitálu, nebo toková ve formě tržeb (Růčková, 2008). Cílem tohoto poměřování pak bude analyzovat schopnost podniku generovat výsledek hospodaření (Čižinská, 2018) a zobrazit negativní či
10
pozitivní vlivy na řízení aktiv, financování podniku a likvidity v souvislosti s rentabilitou.
Všechny jednotlivé ukazatele rentability pak budou mít stejnou interpretaci, tedy kolik korun zisku připadá na 1 Kč jmenovatele (Kislingerová et al., 2010). Přímé doporučené hodnoty ukazatelů nebývají u většiny z nich uváděny, v čase by však rentability měly mít rostoucí tendenci (Růčková, 2008).
1.4.1.1. Rentabilita aktiv
Rentabilita aktiv, rentabilita celkového vloženého kapitálu či produkční síla (Return on Assets, Basic Earning Power) je jedním z klíčových měřítek rentability, které hodnotí celkovou efektivnost podniku, tedy její výdělečnou schopnost, a to bez ohledu na kapitálovou strukturu. Do hodnocení schopnosti reprodukce kapitálu zároveň vstupují všechny podnikatelské činnosti, tedy činnost běžná, finanční a investiční (Růčková, 2008). Základní tvar je pak následující:
ROA = zisk
celkový vložený kapitál
Jestliže je do čitatele vložen EBIT, ukazatel změří hrubou produkční sílu před odpočtem daní a nákladových úroků, což se hodí především při porovnávání podniků s rozdílnými daňovými podmínkami a s různým podílem dluhu ve finančních zdrojích (Sedláček, 2007), případně mění-li se v čase sazba daně ze zisku či struktura pasiv (Kislingerová et al., 2010).
ROA = EBIT
celkový vložený kapitál
Je-li do čitatele dosazen čistý zisk po zdanění EAT zvýšený o nákladové úroky z kapitálu věřitelů, bude ukazatel poměřovat vložené prostředky jak se ziskem, tak i s úroky. Ty jsou odměnou věřitelů za zapůjčený kapitál, která je přirozeně rovněž spojena s daní z příjmu. Fiktivní zdanění úroků pak umožňuje zjistit skutečnou cenu cizího kapitálu (Sedláček, 2007).
ROA = EAT + úroky ∗ (1 − t)
celkový vložený kapitál = 𝐸𝐵𝐼𝑇 ∗ (1 − 𝑡) 𝑐𝑒𝑙𝑘𝑜𝑣ý 𝑣𝑙𝑜ž𝑒𝑛ý 𝑘𝑎𝑝𝑖𝑡á𝑙
1.4.1.2. Rentabilita vlastního kapitálu
Díky rentabilitě výnosnosti vlastního kapitálů ROE (Return on Equity) zjišťují vlastníci (akcionáři, společníci a další investoři) výši výnosů jimi vloženého kapitálu, a porovnávají, zda je tato výše dostatečná s jejich investičním rizikem (Sedláček, 2007).
Další využití ukazatele lze nalézt v testování účasti vlastního kapitálu na zvyšování kapitálových zdrojů a při zjišťování pravděpodobnosti pro udržení reálné hodnoty vlastního kapitálu v souvislosti s inflací (Grünwald & Holečková, 2007).
Jestliže ROE bude trvale nižší, než míra výnosnosti bezrizikových cenných papírů, investoři nebudou mít zájem do podniku vkládat své prostředky a ten tak bude odsouzen k zániku (Růčková, 2008). Hodnoty ukazatele by tedy měly být dlouhodobě vyšší, než je
11
míra výnosu bezrizikové alokace kapitálu či mír alternativního výnosu stejně rizikové investice (Grünwald & Holečková, 2007).
ROE = EAT Vlastní kapitál
Nevýhodou v praxi nejběžnějšího postupu výpočtu ukazatele, v rámci kterého je poměřován čistý zisk s vlastním kapitálem z údajů ke stejnému dni, je skutečnost, že zisk dosažený v čitateli byl vytvářen postupně a v průběhu roku tak nebyl k dispozici v celé své výši. V důsledku toho může být skutečná ziskovost vlastního kapitálu zkreslena, respektive podhodnocena (Knápková & Pavelková, 2010). Rovněž je-li výše vlastního kapitálu příliš nízká, ukazatel nabývá extrémně vysokých hodnot a jeho vypovídací schopnost je tak snížena stejně jako v případě, že se analyzovaná společnost nachází ve ztrátě a má zároveň záporné hodnoty vlastního kapitálu a výsledná hodnota ukazatele je tak kladná (Grünwald & Holečková, 2007).
1.4.1.3. Rentabilita tržeb a zisková marže
Rentabilita tržeb (Return on Sales) případně ziskovost tržeb či ziskové rozpětí zjišťuje schopnost podniku dosahovat zisku při dané úrovni tržeb. Měří tedy, jaké množství daného druhu zisku připadá na 1 Kč tržeb, jejichž složení může být upraveno podle účelu finanční analýzy (Růčková, 2008). Rovněž jestliže je rozdíl mezi tržbami a výnosy ovlivněn nahodilými událostmi, bude vhodnější do jmenovatele dosadit místo tržeb právě výnosy, které lépe vystihují vlastní podstatu činnosti podniku (Kislingerová et al., 2010).
Jak tvrdí Grünwald a Holečková (2007), ukazatel má nejčastěji dvě následující podoby:
- provozní ziskové rozpětí, - čisté ziskové rozpětí.
Ty jsou podle Kislingerové et al. (2010) typické vztahem k obratovosti aktiv charakterizovaným nepřímou úměrou; má-li podnik vysokou ziskovou marži, má obvykle nízký obrat aktiv a naopak.
Provozní ziskové rozpětí, ROS = EBIT Tržby
V rámci provozního ziskového rozpětí neboli operating profit margin využívá ukazatel ve svém čitateli zisk před zdaněním a úroky, které do provozních nákladů nepatři. Díky tomu je tato varianta podle Knápkové a Pavelkové (2010) vhodná zejména pro srovnávání ziskové marže mezi podniky s odlišnou kapitálovou strukturou či podniky z různých zemí, v nichž je míra zdanění odlišná.
Čisté ziskové rozpětí, ROS = EAT Tržby
Hodnoty ukazatele čistého ziskového rozpětí (net profit margin) jsou pak pro každé odvětví odlišné a pro jejich správnou interpretaci je tak třeba je dávat do souvislosti právě s odvětvím a s trendy jeho vývoje. Ukazatel je rovněž dílčím faktorem v rozkladu rentability vlastního kapitálu (Grünwald & Holečková, 2007).
12
1.4.2. Ukazatele aktivity
Soubor ukazatelů aktivity měří, jak efektivně management využívá aktiva podniku a to i v relaci s odvětvím, kdy je každé odvětví vyznačováno svými typickými hodnotami, které je třeba zohlednit (Kislingerová & Hnilica, 2008). Má-li podnik nadbytečné množství aktiv, vzniknou mu zbytečné náklady a klesne tak zisk. Má-li naopak nedostatek aktiv, přijde o možné výnosy z potenciálně výhodných podnikatelských příležitostí (Sedláček, 2007). Ukazatel je konstruován ve dvou modelech a to v rychlosti obratu a v době obratu.
Rychlost obratu říká, kolikrát se daná položka promítne v tržbách, a doba obratu naopak značí, za jak dlouho se dané aktivum přemění do jiné majetkové položky (Čižinská, 2018).
1.4.2.1. Obrat aktiv
V zásadě platí, že čím je tento ukazatel vyšší, tím lépe, neboť jeho nízká hodnota značí neúměrnou majetkovou vybavenost podniku a jeho neefektivní využití. Do čitatele je vhodné dosadit tržby za prodej zboží nebo tržby za prodej vlastních výrobků a služeb či jejich kombinaci. Místo tržeb mohou být případně dosazeny výnosy. V takovém případě však může být výsledek nadhodnocen díky těm druhům výnosů, které nesouvisí s hlavní výdělečnou činností podniku. Hodnota ukazatele by neměla být nižší než 1, doporučená hodnota je však také dána hodnotou příslušného odvětví (Knápková & Pavelková, 2010).
Jestliže obrat aktiv dosáhne příliš nízkých hodnot, měly by být buď zvýšeny tržby, nebo být prodána některá aktiva (Sedláček, 2007).
Obrat aktiv = Tržby Celková aktiva
1.4.2.2. Obrat dlouhodobého majetku
Obrat dlouhodobého majetku případně stálých aktiv zjišťuje míru efektivity ve využívání dlouhodobého majetku tj. budov, strojů, zařízení aj. a udává, kolikrát se tento majetek obrátí v celkových ročních tržbách. V úvahu při jeho výpočtu by se měly vzít taktéž odpisy, které zvyšují hodnotu ukazatele. Jestliže hodnota obratu dlouhodobého majetku klesá, zvyšuje se tak citlivost podniku na pokles tržeb, neboť se i zvyšuje podíl fixních nákladů na těch celkových (Kislingerová et al., 2010). Nízké hodnoty ukazatele jsou rovněž spojeny s nedostatečným využitím výrobních kapacit a pro finanční manažery to může být signál, aby omezili investice podniku (Sedláček, 2007).
Obrat aktiv = Tržby
Dlouhodobý majetek
1.4.2.3. Obrat zásob
Obrat zásob neboli ukazatel intenzity využití zásob (inventory turnover ratio) udává, kolikrát je během roku prodána a znovu naskladněna každá položka zásob podniku.
Jestliže je ukazatel ve srovnání s odvětvím vyšší, znamená to, že podnik nedrží zbytečné
13
nelikvidní zásoby, které by byly spojeny s nevyužitými náklady a utopenými finančními prostředky.
Obrat zásob = Tržby Zásoby
Nevýhodou ukazatele je skutečnost, že tržby jsou vyjádřeny v tržních hodnotách, zásoby však v pořizovacích cenách. Díky tomu může být skutečná obratovost nadhodnocena, což by mohlo vyřešeno zaměněním tržeb v čitateli za náklady na prodané zboží. Další slabinou této konstrukce jsou samotné druhy použitých veličin. Zatímco tržby jsou toková veličina, výše zásob postihuje vždy stav k jednomu okamžiku. Proto by bylo použít průměrné roční zásoby například za využití průměrných stavů zásob na konci každého měsíce (Sedláček, 2007).
1.4.2.4. Doba obratu zásob
Odvozeným ukazatelem od obratu zásob je právě doba obratu zásob, která udává, za jak dlouho se dostanou peněžní fondy přes výrobní či zbožní podobu zpět do peněžní formy (Knápková & Pavelková, 2010), tedy jak dlouho jsou oběžná aktiva vázaná ve formě zásob (Růčková, 2008). Pro zhodnocení ukazatele je zásadní jeho vývoj v čase a porovnání s odvětvím, obecně však platí, že by se doba obratu zásob měla snižovat a obrat zásob naopak zvyšovat (Kislingerová et al., 2010).
Doba obratu zásob =Průměrná zásoba
Denní spotřeba = Zásoby
Tržby ∗ 360
1.4.2.5. Doba obratu pohledávek
Doba obratu pohledávek případně doba splatnosti pohledávek značí dobu, po kterou musí podnik čekat na inkaso peněz z tržeb, které se nachází ve formě pohledávek (Kislingerová et al., 2010). Toto období začíná tedy okamžikem prodeje na obchodní úvěr a končí přijetím platby od odběratelů. Hodnota ukazatele se posuzuje s dobou splatnosti faktur a průměrem v odvětví a dále podle velikosti samotné firmy a jejímu tržnímu postavení (Knápková & Pavelková, 2010). Delší než průměrná doba splatnosti pohledávek v odvětví pak není pro podnik žádoucí, neboť je spojena s větší potřebou úvěrů a tím tedy i s vyššími dodatečnými náklady (Knápková & Pavelková, 2010).
Doba obratu pohledávek =Pohledávky
Tržby ∗ 360
1.4.2.6. Doba splatnosti krátkodobých závazků
Posledním ukazatelem aktivity je doba splatnosti krátkodobých závazků, která je charakterizována jako poměr tržeb ke krátkodobým závazkům (Růčková, 2008) a která značí, po jak dlouhou dobu zůstávají krátkodobé závazky neuhrazeny a podnik tak díky tomu využívá bezplatný obchodní úvěr (Kislingerová et al., 2010). Tento ukazatel zároveň podle Sedláčka (2007) pomáhá identifikovat platební morálku podniku vůči
14
svým dodavatelům a výhodné podmínky pro firmu podle něj tak nastanou, když podnik čerpá od svých dodavatelů úvěr s delší dobou splatnosti, než který sám poskytuje.
Doba obrat krátkodobých závazků =Krátkodobé závazky
Tržby ∗ 360
1.4.3. Ukazatele likvidity
Pro zachování dlouhodobé existence musí být každý podnik schopný hradit své potřeby a dostát svým závazkům. V souvislosti s tím se tak lze setkat s pojmy solventnost, likvidita a likvidnost (Kislingerová et al., 2010).
Solventní podnik je takový, který dokáže hradit své závazky včas a v požadované výši.
Zároveň jak tvrdí Sedláček (2007), podmínkou solventnosti je likvidita, protože aby mohl podnik své závazky platit, musí mít část svého majetku vázanou ve formě peněz, případně ve formě majetku pohotově přeměnitelného na peníze.
Podle Kislingerové et al. (2010) likvidita tedy značí schopnost podniku přeměnit svá aktiva na peněžní prostředky, podle Sedláčka (2007) se pak jedná o souhrn všech potenciálně likvidních prostředků, které by mohl podnik využit k úhradě svých závazků.
Míru přeměnitelnosti daného majetku do hotovosti pak vyjadřuje likvidnost, která se váže především k oběžným aktivům s protipoložkou v krátkodobých závazcích na straně pasiv (Kislingerová et al., 2010).
Nedostatek likvidity pak dále může v konečném důsledku snížit ziskovost podniku, zapříčinit ztrátu kontroly nad podnikem a vést k nemožnosti využít některé příležitosti.
V očích věřitelů může nedostatek likvidity vést i ke snížení důvěryhodnosti podniku.
Spíše nižší likviditu však upřednostní především vlastníci podniku, protože neefektivní vázanost finančních prostředků může zas naopak vést ke snížení rentability vlastního kapitálu. Nedostatečně likvidní podnik bude mít tedy problém dostát svým závazkům, příliš vysoká likvidita bude tedy nepříznivá především pro vlastníky podniku (Růčková, 2008). Podle Čižinské (2018) je tak likvidita kompromisem mezi obětovanou rentabilitou a mírou rizika platební neschopnosti.
1.4.3.1. Okamžitá likvidita L1
Okamžitou či hotovostní případně peněžní likviditou (Cash Ratio) neboli likviditou prvního stupně L1 se rozumí taková likvidita, která vyjadřuje, jaké množství krátkodobých závazků je možné uhradit prostřednictvím vysoce likvidního majetku a peněžních prostředků (Čižinská, 2018). Hodnotu 0,2 doporučují pro tento ukazatel Kislingerová et al. (2010) a Sedláček (2007), avšak kupříkladu Knápková a Pavelková (2010) uvádí konkrétní rozmezí 0,2 až 0,5.
Okamžitá likvidita = Peněžní prostředky + Ekvivalenty Okamžitě splatné závazky
1.4.3.2. Pohotová likvidita L2
15
Jako pohotová likvidita (Quick Asset Ratio, Acid Test) neboli likvidita druhého stupně L2 se označuje taková likvidita, která při svém výpočtu vyloučila z oběžných aktiv zásoby.
Smyslem celé konstrukce je tedy vyloučit ta nejméně likvidní aktiva, proto by měl být čitatel rovněž upraven o nedobytné pohledávky či pohledávky, jejichž dobytnost je pochybná. Podle Kislingerové et al. (2010) a Knápkové a Pavelkové (2010) se pohotová likvidita počítá jako:
Pohotová likvidita = Oběžná aktiva − Zásoby Krátkodobé závazky
Pohotová likvidita = Krátkodobé pohledávky + Krátkodobý finanční majetek Krátkodobé závazky
Optimální výše ukazatele by měla nabývat hodnot v rozmezí 1 až 1,5. Jestliže je nižší než 1, podnik pak bude muset spoléhat na případný prodej zásob (Knápková & Pavelková, 2010). Vyšší hodnoty ukazatele budou příznivější pro věřitele, pro akcionáře a vedení podniku však nikoliv, protože mohou nepříznivě ovlivnit celkovou výnosnost vložených prostředků (Růčková, 2008). Podle Kislingerové et al. (2010) jsou s níže uvedenými rozmezími hodnot spojené následující strategie pro řízení pracovního kapitálu:
- 0,4 až 0,7: agresivní strategie, - 0,7 až 1: průměrná strategie, - 1,1 až 1,5: konzervativní strategie.
1.4.3.3. Běžná likvidita L3
Běžná likvidita neboli Current Ratio označovaná také jako L3, tedy likvidita třetího stupně, značí, kolikrát celková oběžná aktiva pokrývají krátkodobé závazky a kolikrát je tedy podnik schopen uspokojit své věřitele při přeměně všech oběžných aktiv na hotovost v daném okamžiku. Proto tento ukazatel bude zajímat především věřitele (Kislingerová et al., 2010). Vypovídací schopnosti běžné likvidity se však střetává s několika omezeními; nebere v úvahu likvidnost jednotlivých složek oběžných aktiv a jejich celkovou strukturu stejně tak jako strukturu krátkodobých závazků dle doby jejich splatnosti (Růčková, 2008). Proto by při výpočtu běžné likvidity měly být dle Knápkové a Pavelkové (2010) odečteny ze zásob neprodejné zásoby, které nepřispívají k likviditě podniku. Výpočet běžné likvidity je pak dán následujícím vztahem:
Běžná likvidita = Oběžná aktiva Krátkodobé závazky
Doporučená hodnota L3 by měla být v rozmezí 1,5 až 2,5 (Knápková & Pavelková, 2010), avšak záleží i na strategii managementu, jakou strategii zvolí. Podle Kislingerové et al. (2010) jsou níže uvedená rozmezí hodnot L3 typická pro tyto strategie řízení pracovního kapitálu:
- 1 až 1,6: agresivní strategie, - 1,6 až 2,5: průměrná strategie, - nad 2,5: konzervativní strategie.
16
1.4.4. Ukazatele zadluženosti
Soubor ukazatelů zadluženosti sleduje vztah mezi cizími a vlastními zdroji podniku a analyzuje míry rizik spojených s danou strukturou kapitálu. Čím je zastoupení cizího kapitálu ve společnosti vyšší, tím vyšší riziko podnik podstupuje, neboť musí být schopen splácet své závazky bez ohledu na to, jak se mu zrovna daří (Knápková & Pavelková, 2010). Čím je financování vlastními zdroji naopak výraznější, tím více se snižuje celková výnosnost vloženého kapitálu. Cizí kapitál je tedy relativně levnější a to v důsledku daňového štítu, který umožňuje započítávat úrokové náklady do daňově uznatelných nákladů (Kislingerová et al., 2010). Tím se liší od výplat podílu na zisku, které se do daňově uznatelných nákladů nezapočítávají - a čím vyšší riziko investor nese, tím větší výnos bude i požadovat. Určité zastoupení cizího kapitálu je tedy pro podnik užitečné a výhodné (Knápková & Pavelková, 2010).
1.4.4.1. Celková zadluženost
Celková zadluženost případně ukazatel věřitelského rizika (Debt Ratio / Total Debt to Total Assets) je základním ukazatelem zadluženosti, který poměřuje celkové závazky k celkovým aktivům. Čím je hodnota ukazatele vyšší, tím vyšší je riziko věřitelů podniku (Růčková, 2008), a čím je naopak nižší, tím větší bezpečnostní polštář proti ztrátám v případě likvidace jim je poskytnut. Z těchto důvodů budou proto věřitelé spíše preferovat nižší míru zadluženosti. Vlastníci však budou preferovat spíše vyšší hodnoty ukazatele, aby si zajistili větší finanční páku a znásobili tak své výnosy (Sedláček, 2007).
Ukazatel je však nutné posuzovat s ohledem na schopnost podniku splácet úroky a na skutečnost, že typická míra zadlužení se v každém odvětví může lišit. Proto se doporučená hodnota zadluženosti pohybuje v relativně vysokém rozmezí a to 30 až 60 % (Knápková & Pavelková, 2010). Je-li ukazatel vyšší, než je průměr v odvětví, bude pro podnik náročnější si obstarat dodatečné zdroje, aniž by si při tom musel navýšit svůj vlastní kapitál (Sedláček, 2007).
Celková zadluženost (𝐷𝑒𝑏𝑡 𝑅𝑎𝑡𝑖𝑜) = Cizí kapitál Celková aktiva
1.4.4.2. Poměr vlastního kapitálu a celkových aktiv
Tomuto ukazateli se také říká kvóta vlastního kapitálu či equity ratio a je doplňkovým ukazatelem celkové zadluženosti, který vyjadřuje, jak velká část aktiv podniku je financována kapitálem akcionářů (Kislingerová et al., 2010). Ukazatel tedy vyjadřuje finanční nezávislost podniku, přičemž platí, že jeho součet s celkovou zadlužeností je roven jedné (Sedláček, 2007).
𝐸𝑞𝑢𝑖𝑡𝑦 𝑅𝑎𝑡𝑖𝑜 + 𝐷𝑒𝑏𝑡 𝑅𝑎𝑡𝑖𝑜 = 1, 𝐸𝑞𝑢𝑖𝑡𝑦 𝑅𝑎𝑡𝑖𝑜 = Vlastní kapitál Celková aktiva
17
1.4.4.3. Míra zadluženosti
Míra zadluženosti či koeficient zadluženosti (Debt to Equity Ratio) je pak ukazatelem, který zjišťuje poměr mezi cizím a vlastním kapitálem a který leží v intervalu 〈0, ∞〉. Má podobnou vypovídací schopnost, jako celková zadluženost, která se však pohybuje v intervalu od nuly k jedné (Sedláček, 2007). Tento ukazatel je klíčový zejména pro investory a banky, které následně rozhodují o poskytnutí úvěru. Pro hodnocení ukazatele je důležité sledovat především jeho vývoj, tedy zda se podíl cizího kapitálu zvyšuje či snižuje. Ukazatel bývá rovněž doplňován dalším ukazatelem, a to úrokovým krytím (Knápková & Pavelková, 2010).
Míra zadluženosti = Cizí kapitál Vlastní kapitál
1.4.4.4. Ukazatel úrokového krytí
Aby firma zjistila, zda je pro ni dluhové zatížení ještě únosné, využije ukazatel úrokového krytí (Růčková, 2008, s. 58). Jeho výše pak vypovídá o tom, kolikrát zisk převýší úroky.
Ty by ideálně měly být pokryty tou částí zisku, který generoval cizí zapůjčený kapitál.
Jestliže je tedy hodnota ukazatele rovna jedné, bude pak potřeba na zaplacení nákladových úroků celý zisk a pro věřitele tak nezbyde nic. Jeho doporučená minimální hodnota tedy bude přibližně 3 až 6 (Sedláček, 2007, s. 64).
Ukazatel úrokového krytí = EBIT
Celkové nákladové úroky
18
1.5. Analýza soustav ukazatelů
Finanční situaci podniku lze posoudit podle značného množství poměrových a rozdílových ukazatelů. Jestliže jsou ale srovnávány izolovaně, mají omezenou vypovídací hodnotu, neboť charakterizují pouze určitou ekonomickou část podniku. Proto k posouzení celkového stavu podniku vznikly takové soustavy ukazatelů, které se označují jako analytické systémy či modely finanční analýzy. Ty napomáhají si udělat detailnější a komplexnější představu o finančně-ekonomické situaci podniku, avšak i jejich hodnocení může být rozporuplné, neboť při vyšším množství použitých ukazatelů může finanční analytik ztratit orientaci při posuzování jejich vzájemných souvislostí.
Proto existují jak modely s větším množstvím ukazatelů, tak i modely založené na jednom hodnotícím koeficientu. Při vytváření takových soustav se tedy rozlišují soustavy hierarchicky uspořádaných ukazatelů, mezi které patří například pyramidové soustavy, a účelové výběry ukazatelů, kam spadají bonitní a bankrotní modely (Sedláček, 2007).
1.5.1. Pyramidové soustavy poměrových ukazatelů
Od paralelních soustav se ty pyramidové odlišují především tím, že jednotlivé ukazatele nejsou řazeny vedle sebe, ale že se jeden vrcholový syntetický ukazatel postupně rozkládá na dílčí ukazatele s jasně matematicky definovanými vzájemnými vazbami, které po svém rozložení tvoří pyramidový systém (Knápková & Pavelková, 2010, s. 129).
Smyslem rozkladu je pak tyto vazby postihnout a analyzovat – jakýkoli zásah do jednoho ukazatele se poté projeví v celé vazbě (Růčková, 2008, s. 71). Díky popisu hlavních souvislostí jednotlivých indikátorů jsou to však podle Neumaierové a Neumaiera (2008) právě soustavy ukazatelů s charakterem pyramidy, které nejvíce vyhovují hodnocení výkonnosti v dnešním dynamickém světě. Pro svou složitost a požadavek chápat logiku rozkladu však pyramidové soustavy používá v praxi málokdo. K nejvhodnějším metodám zachycení vlivu dílčích ukazatelů pak podle Sedláčka (2007) patří metoda logaritmická, tj. metoda rozkladu podle logaritmů indexů analytických ukazatelů. Kromě této metody (Synek, 2003) uvádí dále metodu indexovou a metodu přírůstkovou (metodu postupných změn).
1.5.1.1. Rozklad ukazatele rentability vlastního kapitálu
Podle Kislingerové a Hnilici (2008) je nejčastějším příkladem rozkladů ukazatelů dekompozice rentability vlastního kapitálu ROE na rentabilitu celkového kapitálu ROA a na finanční páku (aktiva/vlastní kapitál) podle následujícího vztahu, který bývá taktéž nazýván jako Du Pontův diagram podle stejnojmenné chemické společnosti, ve které byl poprvé využit:
ROE = ROA ∗A
E= EAT A ∗A
E = EAT S ∗S
A∗A E
Ze vztahu dále vyplývá, že rentabilita celkového kapitálu se následně rozkládá na rentabilitu tržeb (čistý zisk/tržby) a na obrat aktiv (tržby/aktiva). Z toho lze tedy odvodit, zda je ROE dáno spíše vyšší marží (rentabilitou tržeb) a pomalejším obratem, či naopak
19
vyšší obrátkovostí s nižší marží. Zde je důležité mít na paměti, že každý průmysl vykazuje jiné typické poměry těchto ukazatelů, a z tohoto důvodu není příliš vhodné porovnávat podniky napříč několika odvětví na základě ROS a obrátkovosti aktiv. Zároveň jestliže se daný sektor bude výrazněji lišit v poměru vlastního a cizího kapitálu, je pak možné se vlivem obtíží spojených s financováním dopustit při použití čistého zisku po zdanění chyb a nepřesností.
Obrázek 1: Du Pontův diagram Zdroj: Vlastní zpracování
20
1.5.2. Soustavy účelově vybraných ukazatelů
Cílem finanční analýzy je vyhodnotit finanční zdraví podniku, tedy i to, zda je firma schopna přežít či nikoliv. Pro tento účel je potřeba vypočítat veliké množství poměrových ukazatelů, přičemž interpretace jejich závěrů může být rozporuplná. Proto vznikla snaha vytvořit jediný syntetický ukazatel, jejímž výsledkem je řada souhrnných ukazatelů hodnocení, které mají za cíl vyjádřit celkovou ekonomickou situaci a výkonnost podniku pomocí jediného čísla (Růčková, 2008). Tyto ukazatele jsou sestavené pomocí různých komparativně-analytických či matematicko-statistických metod a člení se podle účelu na bonitní a bankrotní modely (Sedláček, 2007).
1.5.2.1. Bankrotní modely
Bankrotní indikátory zjišťují pomocí diskriminační analýzy širokého spektra poměrových ukazatelů, zda je podnik náchylný k finanční tísni a úpadku či nikoli. Na základě toho mu pak přiřazují různé skóre. Jestliže o pravděpodobnosti bankrotu nelze jednoznačně rozhodnout, nachází se podnik v šedé zóně (Grünwald & Holečková, 2007). Zjištěné výsledky pak mohou sloužit jako určitá forma včasného varování, neboť podle chování vybraných ukazatelů indikují případné ohrožení finančního zdraví podniku (Sedláček, 2007, s. 81). Má se totiž za to, že každá firma ohrožená bankrotem vykazuje určité symptomy, mezi které patří například problémy s běžnou likviditou, výší čistého pracovního kapitálu či s rentabilitou celkového vloženého kapitálu. Do skupiny bankrotních modelů pak podle Růčkové (2008) patří například Altmanovo Z-skóre, model Index důvěryhodnosti.
Altmanovo Z-Skóre
Tento model zvaný také jako Altmanův index finančního zdraví podniku či jako Altmanova analýza vychází z propočtu globálních indexů celkového hodnocení a zahrnuje celkem pět poměrových ukazatelů, kterým je přiřazena různá váha (Růčková, 2008, s. 73). Jeho pravděpodobnost se uvádí cca 70 % (Synek, 2003). Veliká výhoda modelu je kromě jeho jednoduchosti také jeho interpretace prostřednictvím jediného číselného údaje, který v praxi relativně spolehlivě dokáže předpovědět bankrot s až zhruba dvouletým předstihem. Jeho jednoduchost je však také i nevýhodou, neboť zjednodušené závěry představují pouze hrubou orientaci ve finančním zdraví, které by mělo být dále více do hloubky prozkoumáno (Kislingerová et al., 2010, s. 115). Výpočet a interpretace modelu se pak budou lišit pro firmy, které jsou veřejně obchodovatelné na burze, od těch, které nejsou.
Veřejně obchodovatelný podnik se skórem nižší než 1,80 bude náchylný k bankrotu.
V rozmezí 1,81 až 2,98 se bude nacházet v šedé zóně a při vyšších hodnotách s největší pravděpodobností do bankrotu neupadne. Výpočet pro něj je pak následující:
Z = 1,2 ∗Pracovní kapitál
Aktiva + 1,4 ∗Zadržený zisk
Aktiva + 3,3 ∗ EBIT aktiva+ 0,6
∗ Vlastní kapitál
Účetní hodnota dluhu+ 1,0 ∗ Tržby Aktiva
21
Naopak u podniků, které nejsou veřejně obchodovatelné, se šedá zóna nachází v rozmezí 1,2 až 2,9. Pásmo bankrotu je ze shora ohraničeno hodnotou 1,2 a pásmo prosperity je nad 2,9 a Z-Skóre je pro ně vypočítáno následovně:
Z = 0,717 ∗Pracovní kapitál
Aktiva + 0,847 ∗Zadržený zisk
Aktiva + 3,107 ∗ EBIT
aktiva+ 0,42
∗ Vlastní kapitál
Účetní hodnota dluhu+ 0,998 ∗ Tržby Aktiva
1.5.2.2. Bonitní modely
Včasné varování před bankrotem však není pro mnoho uživatelů finanční analýzy dostačující, jelikož svá rozhodnutí vážou i na různé míry výkonnosti a finančního rizika.
To se týká zejména bank, které tak zjišťují bonitu svých klientů, tj. schopnost platit úroky a splácet jistinu, tedy míra schopnosti uspokojovat budoucí nároky svých věřitelů. Pro tento účel se tak využívají bonitní modely, které rovněž jako bankrotní modely vytváří ze skupiny vybraných ukazatelů jeden indikátor finanční situace (Grünwald & Holečková, 2007).
Kralicekův Quicktest
Kralickův rychlý test je určen k hodnocení nefinančních podniků (Grünwald &
Holekčová, 2007, s. 194) s poměrně vysokou vypovídací schopností a rychlým zpracováním. Zahrnuje vždy jeden ukazatel pro každou ze čtyř základních oblastí analýzy (tj. stability, likvidity, rentability a výsledku hospodaření), aby reprezentoval celý informační potenciál účetních výkazů (Sedláček, 2007, s. 105). Sestává se tedy z následujících čtyř rovnic:
R1 = Vlastní kapitál
Aktiva R2 =Cizí zdroje−Krátkodobý finanční majetek Provozní cashflow , R3 = EBIT
Aktiva R4 =Provozní cashflow
Provozní výnosy
Nezdaněným cashflow se pak rozumí součet zisku po zdanění, daní z příjmů a s odpisy (Grünwald & Holečková, 2007). Pro zhodnocení indexu se následně přiřadí body k jednotlivým rovnicím dle jejich hodnot podle níže uvedené tabulky.
Tabulka 1: Bodování výsledku Kralickova Quicktestu
0 bodů 1 bod 2 body 3 body 4 body
R1 < 0 0 – 0,1 0,1 – 0,2 0,2 – 0,3 > 0,3
R2 < 3 3 - 5 5 - 12 12 – 30 > 30
R3 < 0 0 – 0,08 0,08 – 0,12 0,12 – 0,15 > 0,15 R4 < 0 0 – 0,05 0,05 – 0,08 0,08 – 0,1 > 0,1
Zdroj: (Růčková, 2008, s. 81)
Aritmetickým průměrem součtu hodnot všech rovnic se pak vyjádří celková situace podniku. Hodnoty 1 až 3 reprezentují šedou zónu. Má-li podnik hodnoty vyšší než v uvedeném rozmezí, je bonitní, a má-li je naopak nižší, bude mít potíže ve finančním hospodaření firmy (Růčková, 2008, s. 81).
22 Index IN05
Tento bonitně-bankrotní index vycházející z dat průmyslových podniků z roku 2004 je posledním z rodiny indexů IN a je aktualizací indexu IN01, který je spojením bankrotního indexu IN95 a bonitního indexu IN99 (Sedláček, 2007). Je složen z pěti známých indikátorů, jejichž výběr a váhy byly stanoveny pomocí diskriminační analýzy. Díky kombinaci bonitních a bankrotních modelů, z kterých vychází, dokáže odpovědět jak na otázku, zda je podnik likvidní, tak předpovědět, zda nebude mít problémy se splácením svých závazků. Jeho výhodou je kromě své jednoduchosti rovněž fakt, že jej lze využít pro podniky obchodovatelné i neobchodovatelné na kapitálových trzích, a je vhodné ho využít jako doplněk k paralelní ukazatelové soustavě. Zároveň by však měl být využit zejména pro středně velké a velké průmyslové podniky, pro které jeho vypovídací schopnost bude nejlepší (Neumaierová & Neumaier, 2008).
IN05 = 0,13 ∗ Aktiva
Cizí kapitál+ 0,04 ∗ EBIT
Nákladové úroky+ 3,92 ∗ EBIT
Aktiva+ 0,21
∗Výnosy
Aktiva + 0,09 ∗ Oběžná aktiva
Krátkodobé závazky a úvěry Interpretace výsledku indexu je pak následující:
- IN05 > 1,6: uspokojivá finanční situace - 0,9 < IN05 < 1,6: šedá zóna
- IN05 < 0,9: firma je ohrožena vážnými finančními problémy
23
1.6. Ekonomicky přidaná hodnota
Lepší vypovídací hodnotu pro měření výkonnosti než zisk či růst zisku bude mít právě ekonomicky přidaná hodnota neboli economic value edit (EVA). Při výpočtu zisku firmy sčítají příjmy a od nich odečítají náklady, jako jsou například mzdy či daně. S jedním druhem nákladů ale nepočítají a tím je požadovaný výnos z kapitálu vlastníků (Brealey, 2014, s. 382). Firma zároveň vytváří hodnotu pouze tehdy, přesáhne li provozní výsledek hospodaření (NOPAT) součet placených úroků a vyplacených divident, tj. přesáhne-li náklady použitého kapitálu (Růčková, 2008, s. 65).
EVA = NOPAT − WACC ∗ C
EVA = Spread ∗ E = (ROE − re) ∗ E
Dosahuje-li EVA kladných hodnot, je hodnocení pozitivní a dosahuje-li hodnot záporných, je hodnocení naopak negativní. Provozní výsledek hospodaření se pak spočítá následovně:
NOPAT = EBIT ∗ (1 − sazba daně z příjmů)
Průměrné vážené kapitálové náklady WACC se pak počítají podle vzorce, který je uveden níže. WACC se pak násobí s celkovým kapitálem bez neúročených dluhů, které se počítají jako rozdíl celkových aktiv a krátkodobých závazků. Hodnota C značí celkový kapitál bez neúročených dluhů zjištěný jako C = A − KZ a D pak značí cizí zdroje ponížené o neúročené dluhy D = CZ − KZ (Grünwald & Holečková, 2007, s. 223).
WACC = 𝑟𝑒∗𝐸
𝐶+ 𝑟𝑑∗ (1 − 𝑑) ∗𝐷 𝐶 rd =U
D
24
2. Praktická část
Tato část bakalářské práce se zaměřuje na popis vybraného podniku a jeho srovnání s odvětvím a dále na aplikaci metod a využití finančních nástrojů z teoretické části.
Z hlediska zařazení podniku do odvětví, s kterým je podnik srovnáván, jej autor bakalářské práce zařadil do CZ-NACE 22100 Výroba pryžových výrobků. Udělal tak, přestože hlavní činností dle údajů z databáze Albertiny je CZ-NACE 46100 Zprostředkování velkoobchodu, které je nedostatečně reprezentativní, neboť zahrnuje podniky s naprosto odlišným produktovým zaměřením. Některé velkoobchodní společnosti prodávají elektroniku, některé chovatelské potřeby a jiné zase potraviny.
Z tohoto důvodu budou mít tyto podniky jiné typické hodnoty jednotlivých ukazatelů, proto bylo do práce vybráno odvětví CZ-NACE 22100 Výroba pryžových výrobků, které zahrnuje přímou konkurenci vybraného podniku.
1. Charakteristika podniku
Název účetní jednotky: GUMEX, spol. s r.o.
Datum vzniku: 2. února 1994
IČO: 499 75 366
DIČ: CZ49975366
Adresa: Strážnice, 69662, Strážnice, za Drahou 1586
Okres: CZ0645 Hodonín
Základní kapitál: 1 000 000,- Kč
Právní forma: 112 - Společnost s ručením omezeným Počet členů statutárního orgánu: 4
Činnosti dle CZ-NACE 417 Maloobchod v nespecializovaných prodejnách
682 Pronájem a správa vlastních nebo pronajatých nemovitostí 22190 Výroba ostatních pryžových výrobků
33200 Instalace průmyslových strojů a zařízení
461 Zprostředkování velkoobchodu a velkoobchod v zastoupení 221 Výroba pryžových výrobků
(Obchodní rejstřík Justice, říjen 2020)
Obrázek 2: Logo GUMEX, spol. s r. o.
Zdroj: gumex.cz 1
