Oponentní posudek na diplomní práci Zuzany Olejárové na téma:
„ Alokácia kúpnej ceny do jednotlivých účtovných položiek so zameraním na aktíva výskumu a vývoja“
Téma a cíl práce
Diplomantka řeší problém, jak rozdělit v rámci výsledné kupní ceny, případně v rámci ocenění podniku, hodnotu nehmotného majetku na jeho složky, a to v případě spojení podniků. Diplomantka upozorňuje na praktický význam takových úvah: podle toho, o jakou formu nehmotného majetku (a v jeho rámci i duševního vlastnictví) jde, se hodnota
nehmotného majetku v účetnictví přebírající (kupující) firmy zúčtovává různým způsobem:
buď započtením do nákladů, nebo kapitalizací jako dlouhodobých nehmotných aktiv
s následujícím odpisováním anebo zaúčtováním do goodwillu, který se (podle regulí příslušné země) případně vlec neodepisuje. Jak je vidět, tyto možnosti ovlivňují účetní hospodářské výsledky a mají vliv na daňové zatížení.
Teoretické úvahy diplomantka doplňuje podrobným příkladem – aplikací teoretické části.
dle jejich slov ryze ilustrační bez spojitosti se skutečnou firmou, nicméně celý postup svědčí o tom, že patrně měla možnost se seznámit s praktickou aplikací.
V kapitole druhé, nazvané identifikace problému, ukazuje třídění nehmotného majetku a problémy s tím spojené. Upozorňuje, že některé formy nehmotného majetku nejsou
jednoznačné v tom smyslu, že se v nich odráží vliv dalších forem nehmotného majetku, což je zjištění odpovídající tomu, že řada forem nehmotného majetku je ve skutečnosti ve vzájemné závislosti. Praxe se často snaží nejasné, resp. kombinované položky zařadit do goodwillu.
V této souvislosti mi není jasné, proč (str. 6, druhý odst.) „když výrazně klesne tržní hodnota aktiva (není definována jakého), které je vykazováno na účtu goodwillu, sníží se i hodnota goodwillu“ a příslušná částka se musí odepsat. Je to specifikum nehmotného majetku a zejména goodwillu, nebo je to obecnější jev? Kdyby byl goodwill „správně“ rozpuštěn mezi ostatní formy nehmotného majetku, tak by se hodnota „aktiva“, resp. aktiv nesnížila ?
Zajímavá je část první kapitoly, která uvažuje o formě hodnoty, která by se měla použít při ocenění nehmotných aktiv tzv. cílového podniku, tj. podniku kupovaného účetnictví podniku kupujícího. Diplomantka z nich vybírá „spravedlivou, neboli férovou hodnotu“…. částku, za kterou „by bylo možné v současnosti aktivum koupit nebo prodat“. Zde vzniká provokativní otázka: můžeme považovat oběčástky za rovnocenné? Zdánlivě ano, ale je řada situací, kdy při nevyrovnaném vztahu mezi nabídkou a poptávkou cena požadovaná a poptávaná se nerovnají. Nicméně tato kapitola je zásadní pro další postup práce.
Třetí kapitola se zabývá metodami odhadování spravedlivé hodnoty. Je správné vysvětlení na str. 13 dole, proč není vhodná metoda nákladová, nicméně dalo by se ještě doplnit, že nejen vynaložené náklady nemusí přinést odpovídající přínos, ale navíc náklady na vytvoření daného nehmotného majetku mohou být u různých firem různé, každá firma nemá stejný výzkumný a vývojový potenciál. Diplomantka se podrobněji zabývá výnosovými metodami, kde upozorňuje zejména na dva vstupní parametry: předpokládanou dobu životnosti a diskontní míru. U metody zvýšených výnosů za několik období, která je ve skutečnosti submetodou výnosové metody, diplomantka zvlášť upozorňuje na úlohu přispívajících aktiv, o nichž byla nepřímá zmínka už v úvodu. Uvažuje, jak samostatně ocenit přispívající aktiva, když k základnímu aktivu (které např. přispívá z 80 % k vyššímu výnosu), přispívající aktiva
přispívají různou měrou. Tento problém je např. vidět i v Mezinárodních oceňovacích standardech IVS, které uvádějí poměrně podrobné třídění nehmotného majetku a z tohoto třídění je zřetelně vidět, že přínosy přispívajících aktiv se dosti kříží a bude velmi těžko je samostatně identifikovat. V této souvislosti se domnívám, že místo cesty, kterou diplomantka navrhuje, resp. předpokládá, že se bude hledat přesnější stanovení významu přispívajících aktiv by bylo vhodnější oceňovat jen základní skupiny aktiv. ALE, a to je důležité, na co v práci diplomantka poukazuje, že jednotlivé druhy aktiv se účetně a i prakticky projevují různým způsobem v hospodářských výsledcích. Proto se domnívám že úkol hledat přispívající aktiva by se místo zpřesňování jejich významu měl modifikovat na: hledat přispívající aktiva se stejnými důsledky na účetní a hospodářské výsledky. Podrobných kalkulace a rozpočty potřebné ke hledání přínosů přispívajících aktiv by se mohly modifikovat spíše na hledání obecných firemních ekonomických souvislostí.
Čtvrtá kapitole se zaměřuje na „získávaná aktiva určená na výzkum a vývoj“, míněno na klasifikaci a charakteristické znaky aktiv získávaných v rámci spojování podniků. Není účelem posudku popisovat třídění a ekonomické úvahy práce dopodrobna. Z obecných pohledů mám dojem (a v diskuzi jej může diplomantka vyvrátit), že v celé práci předpokládá, že daný (kupovaný) podnik má výnosové ocenění větší než majetkové a proto je zde relativní volnost k tomu, jak nehmotný majetek ocenit (i když správně upozorňuje, že i za takovéto situace při postupu ocenění, který popisuje, může být celkový majetek, tedy vč. nehmotného nakonec oceněn výše, než je ocenění celého podniku). Na co bych tedy chtěl upozornit je to, že celá řada našich podniků má stále ocenění výnosovou metodou nižší než majetkovou (míněno ocenění hmotného majetku). Tam se potom těžko hledá hodnota nehmotného majetku, i když na druhou stranu nebýt nehmotného majetku, bylo by i výnosové ocenění ještě nižší. Tedy případná obtížná ekonomická situace kupovaného podniku komplikuje ocenění nehmotného majetku více, než při příznivých ekonomických výsledcích kupovaného podniku.
Pátá kapitola by se mohla nazvat teoretickým jádrem, či vyvrcholením celé práce,
poněvadž se věnuje vlastnímu ocenění získávaných aktiv. Vychází už z předchozího výběru metody (submetody) ocenění na základě zvýšených výnosů za několik období. Za preciznější název bych považoval za dobu předpokládané právní a ekonomické. Za zajímavé problémy zde považuji způsoby odstranění synergií (nehmotných) aktiv kupujícího a kupovaného podniku, z teoretického hlediska proti tomu nelze mít námitek. Dalším zajímavým problémem je jak stanovit kapitálové náklady přispívajících (nehmotných) aktiv. Diplomantka zde
upozorňuje na to, že tato aktiva nejen na sebe vzájemně různou měrou působí, ale navíc se podílejí např. na vícerých projektech. Tím se situace značně komplikuje. Diplomanta se správně zachytila úvah o tom, že způsob, jak určit kapitálový náklad závisí na typu aktiva, mj.
na předpokládané životnosti jeho působení a dalších vlivech. Dodal bych k tomu (a diplomantka už to v jiné souvislosti v jedné z předchozích kapitol uvedla, ale v jiné souvislosti), že mj. záleží i na stupni – časové souslednosti daného aktiva – např. stadia výzkumu a aplikovaného vývoje, kde se v literatuře udávají rizika, která by s postupem prací měla postupně klesat, od invence po pokusný provoz (v dnešní době módní termín pilotní projekt).
V praktické aplikaci diplomantka uvádí příklad ocenění v podstatě o stejném rozsahu, v jakém zpracovala teoretickou část. Dle jejich slov jde ryze o ilustrační příklad bez spojitosti se skutečnou firmou, nicméně celý postup svědčí o tom, že patrně měla možnost se seznámit s praktickou aplikací a to ji umožnilo vypracovat opravdu kvalitní aplikaci v tom smyslu, že obsahuje téměř všechny teoretické pohledy.
Témata k diskuzi
1. Oceňování nehmotného majetku v závislosti na stupni, v jakém je vyvinutý, od výzkum po praktické uplatnění.
2. Oceňování nehmotného majetku v případech, kdy výnosové ocenění je menší než ocenění hmotného majetku (jen stručný osobní názor).
3. Jaké jsou – v čem spočívají - úvahy, chceme-li stanovit návratnost hlavních složek (nehmotného) majetku, jako základu pro další vstupní parametry pro ocenění.
4. Jak byste shrnula celkovou problematiku při klasifikaci nehmotného majetku – jak má být podrobná z hlediska protichůdných pohledů na klasifikaci (pracnost, přesnost, …) Z á v ě r
Diplomantka zpracovala velmi podrobně a precizně souhrn teoretických problémů s návrhy na jejich řešení při klasifikaci o ocenění nehmotného majetku společností kupovaných
z hlediska společností kupujících, včetně účetních aspektů. Práce má logický sled, diplomantka se jasně a přesně vyjadřuje, píše živým stylem, problémy i navržená řešení hodnotí z pozitivních i negativních pohledů. Rovněž aplikační příklad velmi připomíná skutečnou praxi a z velké části aplikuje celou teoretickou část.
Pro dobrou úroveň doporučuji práci k obhajobě a navrhuji klasifikaci v ý b o r n ě.
Praha 19. ledna 2007. Ing. Jan Jurečka, CSc.,
Katedra financí a oceňování podniku.
