Obsah
Úvod ...3
1 Teoretická část...5
1.1 Pojem finanční analýzy... 5
1.1.1 Definice ...5
1.1.2 Podstata... 6
1.1.3 Účel a cíl... 6
1.1.4 Finanční zdraví a finanční tíseň... 7
1.1.5 Uživatelé... 9
1.1.6 Zdroje ...9
1.2 Metody finanční analýzy... 14
1.2.1 Analýza extenzivních (absolutních) ukazatelů... 16
1.2.2 Analýza fondů finančních prostředků... 18
1.2.3 Analýza poměrových ukazatelů... 20
1.2.4 Analýza soustav ukazatelů... 24
2 Praktická část... 27
2.1 Představení firmy... 27
2.1.1 Oblast působení... 27
2.1.2 Vlastnická a organizační struktura... 27
2.1.3 Činnost... 29
2.2 Stavebnictví jako odvětví... 30
2.2.1 Obecně o stavebnictví... 30
2.2.2 Srovnávané společnosti... 34
2.3 Omezení analýzy ... 35
2.4 Analýza extenzivních ukazatelů... 35
2.4.1 Vertikální analýza ... 36
2.4.2 Horizontální analýza ... 39
2.4.3 Změny ve výkazech... 44
2.5 Zlatá bilanční pravidla... 45
2.6 Analýza fondů finančních prostředků... 49
2.7 Intenzivní ukazatele... 54
2.7.1 Platební schopnost... 54
2.7.2 Stabilita... 58
2.7.3 Rentabilita... 61
2.7.4 Aktivita ... 64
2.7.5 Du Pont diagram a pyramidový rozklad... 67
2.7.6 Altman ... 71
2.7.7 IN99... 73
Závěr... 75
Seznam zkratek ... 77
Seznam obrázků, grafů a tabulek... 78
Přílohy... 80
Literatura a zdroje ... 93
Úvod
Ekonomická situace podniku, vývojové trendy v hospodaření a důvěryhodnost podniku jsou důležitými informacemi. Potřebují je znát jak manažeři dané společnosti, u kterých tato data slouží jako podklad pro rozhodování o nejvhodnějších krocích při řízení společnosti, tak pro investory, u kterých tyto informace indikují důvěru v investici či případnou investici.
Finanční analýza je soubor metod, které umožňují takovéto informace získat. Umožňuje ohodnotit finanční situaci vpodniku, ohodnotit jeho finanční zdraví.
Finanční analýza jako metoda je postavena na konstrukci a následné interpretaci ukazatelů – nejužívanějšími jsou poměrové ukazatele či soustavy ukazatelů.
S pomocí analytických metod lze tedy rozpoznat slabé stránky podniku či ty faktory, které mohou v budoucnosti podnik ohrozit. Naopak je též možné identifikovat silné stánky a výhody, kterých lze v budoucnu využít. Při interpretaci se lze opřít i o data jiných podniků z odvětví a provést komparaci s konkurencí.
Cílem této diplomové práce je provést finanční analýzu společnosti PSP - GDS, s.r.o. a to jak na základě údajů veřejně dostupných, tak dalších údajů, které poskytlo vedení firmy.
Smyslem analýzy je poskytnou managementu firmy obrázek o finančním zdraví podniku, poukázat na slabiny či silné stránky zfinanční perspektivy, poodkrýt skutečnosti a problémy dosud možná neznámé a následně doporučit změny, které by napomohly finanční zdraví firmy zachovat, případně zlepšit.
První část diplomové práce je věnována teorii související s finanční analýzou. Jsou vysvětleny základní pojmy jako finanční analýza či finanční zdraví, popsány základní zdroje a uživatelé. Následuje popis metod, které byly v této práci použity. Zde bych ráda podotkla, že postup finanční analýzy ani volba metod není pevně dána a záleží na volbě analytika, jak přesně bude postupovat a jaké metody pro danou firmu zvolí. Stejně tak na něm záleží i výklad výsledků získaných analytickou prací. Důležitou roli hrají nejen jeho teoretické znalosti, ale i praktické zkušenosti.
V druhé, praktické části je nejdříve představena společnost PSP-GDS, s.r.o. a nastíněna situace ve stavebnictví vČeské republice. Následuje vlastní analytická část stabulkami, grafy a souvisejícími komentáři. Je provedena analýza extenzivních ukazatelů, analýza prostředků peněžních fondů, jsou spočteny intenzivní ukazatele a použity dva bankrotní modely.
Části týkající se zkoumané společnosti a společností z benchmarku nejsou striktně odděleny, ale vzájemně se prolínají všemi kapitolami a kporovnávání výsledků dochází kontinuálně. Stejně tak se i praktická a teoretická část částečně prolínají – někde je výhodnější popsat metodu či model přímo vpraktické části na skutečných datech. Proto jsou některé kapitoly vteoretické části velmi stručné a podrobné informace na dané téma jsou součástí příslušné kapitoly vpraktické části.
V celé práci je dbáno zejména na zachování logického sledu a transparentnosti analýzy.
Při analytické práci je občas nutno použít určitá zjednodušení, je nutno brát v úvahu určité omezené výchozí podmínky či předpoklady. Vtakovém případě je čtenář vždy na takovou skutečnost upozorněn.
Poslední částí práce je závěr, kde jsou shrnuty nejdůležitější poznatky celé práce a navrženy možné změny, které by posílily postavení společnosti na trhu.
1 Teoretická část
1.1 Pojem finanční analýzy
1.1.1 Definice
Finanční analýza je významnou součástí soustavy podnikového řízení. Propojuje zejména dva nástroje podnikového řízení, a to účetnictví a finanční řízení podniku.
Účetnictví je základním modulem, na kterém jsou finance podniku vystavěny. Účetnictví poskytuje data a informace pro finanční rozhodování. Nejvíce využívanými výstupy účetnictví jsou základní finanční výkazy - rozvaha, výkaz zisků a ztrát a přehled o peněžních tocích.
Poskytuje údaje vpodobě stavových absolutních veličin (vztahují se kurčitému datu) - např.
rozvaha nebo tokových veličin (za určité období) - např. výkaz zisků a ztrát, přehled o peněžních tocích. Údaje získané z účetnictví však mají omezenou vypovídací schopnost. Souhrnné výstupy účetnictví tak nemohou poskytnout úplný obraz o finanční situaci podniku, celkovém hospodaření a výkonech managementu či o silných a slabých stránkách společnosti.
Proto byla vyvinuta finanční analýza. Jde o formalizovanou metodu, která poměřuje získané údaje mezi sebou navzájem. Tím rozšiřuje jejich vypovídací schopnost a umožňuje dospět k přesnějším závěrům – umožňuje hodnotit celkové hospodaření, majetkovou a finanční situaci podniku. Na základě výsledků finanční analýzy je pak možno přijímat kvalifikovaná rozhodnutí a využít tyto informace pro řízení a rozhodování.
Přesto, že jde o formalizovanou metodu, není postup finanční upravován žádnými obecně závaznými legislativními předpisy nebo všeobecně uznávanými jednotnými standardy.
Nevýhodou, kterou tato volnost přináší, je jistá nejednotnost terminologie používané různými autory. Přes nejrůznější přístupy a techniky by však finanční analýza měla mít jediný cíl – podat co nejvěrnější obraz o finanční situaci podniku, a to jak externím zájemcům o informace tohoto druhu, tak i managementu či vedoucím pracovníkům podniku samotného (interním uživatelům).
1.1.2 Podstata
Finanční analýza představuje hodnocení minulého a současného finančního hospodaření podniku a zněj vyplývající doporučení vhodného řešení do budoucnosti. Cílem je tedy rozpoznat finanční zdraví podniku, identifikovat slabiny, které by případně mohly podnik ohrozit a identifikovat silné stránky, kterých by podnik mohl v budoucnosti využít ke svému rozvoji.
Finanční analýza směřuje kpoznání, co do budoucna podnikové finance vydrží a má vyústit vpotvrzení nebo modifikaci dosavadní finanční politiky. Nejde tedy jen o hodnocení jevů uplynulých, ale především o prognózu finančních perspektiv podniku.1
Finanční analýzu můžeme rozdělit do dvou oblastí:
externí- vychází z veřejně dostupných finančních, zejména pak účetních informací,
interní – analytik má k dispozici veškeré údaje zinformačního systému podniku, tedy nejen informace z finančního účetnictví, ale i údaje z účetnictví manažerského nebo vnitropodnikového (nákladového), podnikové kalkulace, plány, statistiky apod.
Oba druhy analýzy využívají stejných nástrojů a technik, ale právě rozlišení těchto dvou úrovní je klíčové pro pochopení cílů, která se mají pomocí analýzy dosáhnout.
1.1.3 Účel a cíl
Jak již bylo zmíněno, účelem finanční analýzy je zejména ukázat celkovou majetkovou a finanční situaci podniku, tzn. podchytit všechny složky jeho činnosti. Při případné podrobnější analýze je pak možné hodnotit některou z těchto složek detailněji (např. rozbor výkonnosti majetku, rozbor zadluženosti, rozbor rizik platební neschopnosti atd.) Dalším možným cílem je připravit podklady pro interní rozhodování managementu podniku.
Základním požadavkem kladeným na finanční analýzu je tedy komplexnost. Je nutno zvážit všechny vzájemně spjaté vlastnosti hospodářského procesu. Musíme si uvědomit, že hodnota ukazatele sama o sobě nám neříká tolik, jako když ji zasadíme od celkového obrazu.
(Například nízké zadlužení může znamenat finanční stabilitu, ale též nedostatečné využívání cizího kapitálu a efektu finanční páky.)
Pro interní analýzu je důležitým požadavkem soustavnost provádění finanční analýzy. Při pravidelném provádění významně roste vypovídací schopnost získaných dat.
Finanční analýza je velmi často spojována s pojmem „finanční zdraví firmy“. Její cíl je pak definován jako stanovení diagnózy finančního zdraví podniku za použití vhodných nástrojů.
1.1.4 Finanční zdraví a finanční tíseň
Finanční zdraví je obecně definováno jako stav, kdy je podnik schopen naplňovat smysl své existence.
Tato definice vychází zpředpokladu, že podnik se snaží jednak o „přežití“, a jednak o dosahování co nejlepších hospodářských výsledků, tj. o maximalizaci rozdílu mezi svými výnosy a náklady. Proto hodnocení finančního zdraví bere vúvahu zejména likviditu a rentabilitu.
Likvidita jako schopnost uhrazovat závazky souvisí svývojem finančních toků. Zejména dlouhodobá likvidita je ovlivněna poměrem cizích finančních zdrojů a k vloženého vlastního kapitálu. Menší podíl cizího kapitálu znamená menší zatížení podniku fixními platbami a jeho menší zranitelnost při nepříznivém hospodářském výsledku. Obrazem schopnosti uhrazovat závazky je však i určitá majetková a finanční struktura a rovněž i výše výsledku hospodaření.
Z hlediska likvidity je finančně zdravý takový podnik, který nejeví příznaky finančního ohrožení svého pokračujícího trvání a u kterého lze předpokládat, že v dohledné době (minimálně do roka) u něj nedojde ani kplatební neschopnosti ani kpředlužení.
Rentabilita je u zdravého podniku definována jako schopnost trvale dosahovat požadované míry zhodnocení vloženého kapitálu. Tato míra zohledňuje mj.výši rizika, s nímž je příslušný druh podnikání spojen. Finančně zdravý podnik vytváří svou činností dostatečný přebytek výnosů nad náklady (zisk). Čím větší rentabilita neboli výnosnost vloženého kapitálu, tím lepší je finanční zdraví podniku.
Podlomení finančního zdraví se projevuje jako finanční tíseň.
Finanční tíseň je definována jako stav, kdy má podnik velmi vážné problémy v oblastipeněžních toků, kdy jeho likvidita (schopnost splácet splatné závazky) je ohrožena a situaci lze vyřešit pouze zásadními změnami v činnosti podniku a ve způsobu financování.
Mezi finančním zdravím a finanční tísní existuje široký prostor, ve kterém se podnik může nacházet. Vhodnocení podniku jako finančně zdravého či v tísni se kromě dalších faktorů odráží i cíl, se kterým je analýza prováděna.
Použijeme-li v definici více lékařské terminologie, měla by finanční analýza pomoci ohodnotit finanční zdraví firmy, měla by odhalit slabé stránky (již propuklé nebo latentní choroby), které by mohly firmě v budoucnu působit menší či větší problémy, a stanovit silné stránky, o které by mohla vbudoucnu opírat svou činnost.
Postup je charakterizován takto:
1. zobrazení uplynulého vývoje finanční situace a finančního hospodaření podniku (vyšetření),
2. určení příčin jejich zlepšení nebo zhoršení (diagnóza),
3. volba nejvhodnějších směrů dalšího vývoje činnosti a usměrňování finančního hospodaření a finanční situace podniku (léčba).
Ne ve všech případech však lze dosáhnout naplnění všech výše uvedených cílů.
Rozhodující je, kdo analýzu provádí a proč ji provádí. Jedná-li se o interní analýzu, pak je cílem
„vyšetřit pacienta, stanovit diagnózu a léčit“. Externí analýza nemůže (vzhledem k omezeným informacím) a vlastně ani nechce dosahovat stejného cíle. Snaží se spíše jen „vyšetřit“ a např.
doporučit či nedoporučit investici či upozornit na její rizika.2
1.1.5 Uživatelé
Jak již bylo naznačeno, finanční analýza má různé uživatele a ti mají různé cíle. Literatura vyjmenovává 6 základních skupin uživatelů:
manažeři
investoři
zaměstnanci
obchodní partneři
banky a jejich věřitelé
stát a jeho orgány
Každý z těchto subjektů využívá informace získané finanční analýzou s trochu jiným záměrem.
Manažeři potřebují podklady pro kvalifikovaná rozhodnutí určující směřování, ať již vkrátkodobém či dlouhodobém horizontu, potřebují znát vazby mezi minulými rozhodnutími a jejich důsledky.
Investoři se zajímají především o výnosnost jejich kapitálu, o likviditu podniku, disponibilní zisk a výši dividend.
Zaměstnance zajímá stabilita jejich zaměstnaneckého poměru. Proto sledují dlouhodobou perspektivu firmy, zejména z hlediska zachování chodu či zachování stávající kapacity podniku.
Obchodní partneři, banky a ostatní věřitelé sledují solventnost a likviditu podniku a návratnost půjčených prostředků.
Stát a jeho orgány se zajímají o informace finanční analýzy zejména z důvodu kontroly plnění daňových povinností.
1.1.6 Zdroje
Celou finanční analýzou se prolíná interně/externí přístup. Stejně tak je tomu i u zdrojů.
A. Údaje pro interní finanční analýzu lze čerpat z mnoha různých zdrojů. Tyto je možné rozdělit např. takto3:
3 Grünwald, Rolf., Holečková Jaroslava. Finanční analýza a plánování podniku. Praha: VŠE, Fakulta financí a účetnictví 2002.
1. Zdroje finančních informací – čerpají zejména z účetních výkazů finančního a vnitropodnikového účetnictví. Dále se jedná o informace finančních analytiků a manažerů podniku, výroční zprávy. Kromě těchto vnitřních zdrojů sem patří i vnější finanční informace jako roční zprávy emitentů veřejně obchodovatelných cenných papírů, prospekty cenných papírů, burzovní zpravodajství apod.
2. Zdroje kvantifikovaných nefinanční informací – jde především o oficiální ekonomickou a podnikovou statistiku, podnikové plány, cenové a nákladové kalkulace, další podnikové evidence (produkce, poptávka a odbyt, zaměstnanost), rozbory budoucího vývoje techniky a technologie.
3. Zdroje nekvantifikovaných informací – zprávy vedoucích pracovníků, auditorů, komentáře manažerů, odborný tisk, nezávislá hodnocení a prognózy.
B. Zdroje pro externí finanční analýzu jsou mnohem omezenější. Jedná se o veřejně přístupné údaje jako např. publikované finanční výkazy, výroční zprávy, auditorské zprávy, novinové články, informace v médiích, analýzy vodborných časopisech, statistiky apod.
U všech zdrojů je nutno mít na paměti fakt, že se jedná o historická data. Proto je vhodné výsledky aktualizovat či odhadovat. Při odhadech je však nutno vzít v úvahu pravděpodobnost správnosti odhadu a také přiměřenost výše nákladů na odhad vporovnání spřínosem celé analýzy.
Největší objem vstupních dat pro finanční analýzu poskytuje finanční účetnictví. Finanční účetní výkazy zachycují pohyb podnikových financí a majetku, a to ve všech jeho formách a ve všech fázích podnikové činnosti. Nejdůležitějším zdrojem dat pro finanční analýzu je tak účetní závěrka, kterou tvoří:
rozvaha,
výkaz zisků a ztrát ,
příloha.
1.1.6.1 Rozvaha
Obsahem a základní funkcí rozvahy je přehledně uspořádat majetek podniku v peněžním vyjádření zhlediska jeho formy a finančních zdrojů k určitému časovému okamžiku. Je statickým pohledem na stav aktiv a pasiv podniku.
Členění aktiv na dlouhodobý majetek (stálá aktiva) a krátkodobý majetek (oběžná aktiva) respektuje postavení majetku vreprodukčním procesu. Stálá aktiva nemění podobu v průběhu několika reprodukčních cyklů. Oproti tomu oběžná aktiva ji mění několikrát v průběhu jednoho reprodukčního cyklu. Členění respektuje nejen hledisko času, tzn. vázanost či dobu obratu vreprodukčním cyklu, ale také hledisko likvidnost majetku.
Pasiva dělíme dle původu na externí a interní zdroje nebo podle závazkového charakteru na vlastní a cizí. I zde se využívá časové hledisko a dle něj se rozlišují pasiva krátkodobá a dlouhodobá.
Omezení vypovídací schopnosti údajů zrozvahy
Využíváme-li údaje zrozvahy, musíme mít na paměti omezení, která plynou zpovahy těchto dat.
Základem pro ocenění aktiv je historická hodnota, tj. původní pořizovací cena, která nezobrazuje současnou hodnotu aktiv a pasiv.
U dlouhodobých aktiv by se mělo jejich postupné stárnutí zohlednit pomocí odpisů. Ty jsou však umělou a spíše nepřesnou aproximací procesu stárnutí. Důvodem je rozdílná technická a ekonomická doba životnosti. Navíc mnoho firem odepisuje aktiva (z důvodů zjednodušení) s ohledem na daňové předpisy, čímž dochází k ještě většímu zkreslení skutečnosti.
Reálnost zobrazení hodnoty oběžných aktiv je vázána na důsledné a odpovědné vytváření opravných položek. Nad- či podhodnocení oběžných aktiv zhlediska likvidity se promítne do ukazatelů likvidity.
U stálých aktiv dochází kodepisování (snižování hodnoty) jako zohlednění stárnutí. Jejich možné zhodnocení (současná hodnota je vyšší než pořizovací cena) se však nezohledňuje
Některé položky, jako např. lidské zdroje, kvalitu managementu apod., nelze ocenit.
1.1.6.2 Výkaz zisků a ztrát
Rozvaha je jakousi momentkou stavu k danému okamžiku. Výkaz zisků a ztrát je naproti tomu záznamem toku zdrojů v čase.
Základní vztahy ve výsledovce lze vyjádřit takto:4
Ze vzorce je vidět obvyklé dělení výkazu zisků a ztrát na segment provozní a neprovozní.
Provozní segment odráží výsledky hlavních činností společnosti, neprovozní segment pak účetní výsledky sekundárních aktivit.
Zisk
Výkaz zisků a ztrát vyčíslí výsledek hospodaření běžného období a ten je pak zobrazen v rozvaze jako jediný údaj – zisk. Zisk měří rozsah rozdílu výnosů a nákladů vynaložených na tvorbu příjmu v daném účetním období. Zekonomických ukazatelů je výsledek hospodaření, resp. zisk nebo ztráta považován za nejdůležitější.
Pro účely finanční analýzy je významné rozhodnutí o tom, které složky zisku (ztráty) zahrneme do výsledku hospodaření. Existují dva základní pohledy na výsledek hospodaření:
výsledek hospodaření, který zahrnuje veškeré zisky (ztráty) za minulé období, tedy jak běžné zisky a ztráty, tak zisky a ztráty mimořádné povahy,
výsledek hospodaření, který (jako kritérium výdělkové schopnosti podniku) nezahrnuje mimořádné zisky a ztráty, vzniklé v daném období (např. škody ze živelných pohrom, tvorba a rozpouštění rezerv, apod.).
Zexistence vícestupňového výkazu zisků a ztrát užívaného v našem účetnictví vyplývá několik „typů“ výsledku hospodaření – provozní a finanční výsledek hospodaření, výsledek hospodaření za běžnou činnost, mimořádný výsledek hospodaření a výsledek hospodaření za účetní období). Vždy je nutno mít na paměti, jaké vlivy působí na jednotlivé druhy výsledků hospodaření a zvolit ten, který má pro daný účel (např. pro výpočet konkrétního ukazatele) nejvyšší vypovídací schopnost.5
Tržby netto – náklady prodaného zboží – provozní náklady – neprovozní výdaje – daně = zisk
Zisk však nelze považovat za ukazatele úspěchu podniku a spolehlivou mírou úrovně jeho řízení. Při sestavování výkazu zisků a ztrát je uplatňován akruální princip – tzn., že transakce jsou zachycovány a vykazovány vobdobí, jehož se časově i věcně dotýkají. Výkaz zisků a ztrát tedy neukazuje, zda došlo v daném období kpeněžnímu příjmu či výdaji. Jinak řečeno, nákladové a výnosové položky se neopírají o skutečné peněžní toky.
Omezení vypovídací schopnosti údajů z výkazu zisků a ztrát
Výkaz zisků a ztrát stanovuje účetní hospodářský výsledek vycházející zminulosti.
Čistý zisk z výkazu zisků a ztrát se nerovná čisté hotovosti vytvořené podnikem.
Výkaz je sestavován na akruální bázi, nikoli na bázi hotovosti, to znamená, že se v něm některé položky objevují i vpřípadě, že nedošlo vdaném období k pohybu hotovosti.
1.1.6.3 Příloha kúčetní závěrce
Příloha je nedílnou součástí účetní závěrky. Obsahuje informace, které nenalezneme ani vrozvaze, ani ve výkazu zisků a ztrát. Ze zákona je vymezena pouze obsahově a pokrývá tyto oblasti:
obecné informace o účetní jednotce
informace o účetních metodách a o obecných účetních zásadách
doplňující informace k rozvaze a výkazu zisků a ztrát
výkaz o cash flow
Výkaz o cash flow
Výkaz o cash flow je výkaz, který podává informaci o peněžních tocích za uplynulé účetní období. Zobrazuje příjmy, výdaje a změnu stavu peněžních prostředků (peníze v pokladně a na účtech, ceniny, peníze na cestě) a peněžních ekvivalentů (obchodovatelné cenné papíry, termínované vklady do tří měsíců). VČeské republice se sestavuje nepřímou metodou6, tzn. že vychází zhospodářského výsledku a je upravován o změny v rozvaze, nepeněžní transakce a další operace.
6 Kromě nepřímé existuje metoda přímá. Tato metoda sleduje veškeré příjmy a výdaje v daném období a jejich srovnání je zjištěn peněžní tok.
Peněžní toky jsou vtomto výkazu členěny na toky z:
1. provozní činnosti, 2. investiční činnosti, 3. finanční činnosti.
Výkaz o cash flow je důležitý pro posouzení likvidity či platební schopnosti podniku, protože výkaz zisků a ztrát založený na akruálním účetnictví neukazuje, jak již bylo zmiňováno dříve, zda vznikají reálné peněžní příjmy a výdaje.
1.1.6.4 Výroční zpráva
Výroční zpráva slouží jak k informování vlastníků podniku, tak ostatních externích uživatelů účetních informací (investoři, věřitelé, peněžní ústavy, dodavatelé a odběratelé, burza cenných papírů aj.). Informuje o finanční pozici a výsledcích finančního hospodaření podniku.
Kromě toho může – zejména ve větších podnicích s rozsáhlou klientelou či ambicemi kdalší expanzi - sloužit jako propagační prostředek.
Výroční zprávu vyhotovují dle zákona povinně všechny jednotky, které mají povinnost ověření účetní závěrky auditorem.
1.2 Metody finanční analýzy
Literatura týkající se finanční analýzy je bohatá. Ztoho plyne nejen jistá terminologická nejednotnost, ale i nejednotnost vdělení metod finanční analýzy.
Mrkvička7 charakterizuje dva základní přístupy k finanční analýze a vychází z tohoto základního dělení:
A. Fundamentální finanční analýza se soustřeďuje na vyhodnocování spíše kvalitativních údajů o podniku, přičemž základní metodou analýzy je odborný odhad založený na hlubokých empirických i teoretických zkušenostech analytika. Informace kvantitativní povahy se do analýzy zahrnují, zpravidla se však nezpracovávají pomocí algoritmizovaného matematického aparátu.
B. Technickou finanční analýzou rozumíme kvantitativní zpracování ekonomických dat s použitím matematických, matematicko-statistických a dalších algoritmizovaných metod, přičemž výsledky zpracování jsou opět kvantitativně, ale i kvalitativně vyhodnocovány.
Přijměme tuto charakteristiku a podívejme se blíže na metody technické finanční analýzy, která je předmětem zájmu této analýzy. Metody zpracování informací kvantitativního charakteru lze rozdělit takto:
Analýza extenzivních (absolutních) ukazatelů, - horizontální analýza (analýza trendů), - procentní (vertikální) analýza,
analýza fondů finančních prostředků,
- analýza čistého pracovního kapitálu, - analýza čistých pohotových prostředků,
- analýza čistých peněžně pohledávkových fondů,
analýza poměrových ukazatelů, - analýza ukazatelů likvidity,
- analýza ukazatelů finanční stability, - analýza ukazatelů aktivity,
- analýza ukazatelů rentability,
- analýza ukazatelů založených na cash flow, - analýza ukazatelů kapitálového trhu,
analýza soustav ukazatelů,
bankrotní a bonitní modely.
Existují i vyšší metody, ať již statisticko-matematické nebo nestatistické. Tyto však již nejsou předmětem zájmu této diplomové práce.
Použití správné metody, i když správným způsobem, ještě nemusí vést ke správným výsledkům. Kdosažení dostatečné vypovídací schopnosti výsledků finanční analýzy je třeba splnit navíc i následující podmínky:
mít k dispozici dostatečně dlouhou časovou řadu údajů,
zajistit srovnatelnost údajů v časové řadě,
pokud možno vyloučit z údajů všechny náhodné vlivy, které na vývoj určité položky nějakým způsobem působily,
při odhadech budoucího vývoje zahrnout do analýzy objektivně předpokládané změny (vývoj měnových kurzů, předpokládanou inflaci, změnu regulovaných cen či případné deregulace apod.); je však nutno dbát na přesnost odhadu.
1.2.1 Analýza extenzivních (absolutních) ukazatelů
1.2.1.1 Horizontální analýza
Horizontální analýza (nazývaná též analýza po řádcích či analýza vývojových trendů) se zabývá porovnáváním změn položek jednotlivých výkazů v časové posloupnosti. Zkoumá tedy změny, které se staly vminulosti a z nich se snaží odvozovat i pravděpodobný vývoj příslušných ukazatelů vbudoucnosti. Je však nutno postupovat obezřetně, neboť vycházíme z minulého chování a nemáme zajištěno, že se společnost i v budoucnosti bude chovat stejně nebo že nedojde kzásadním změnám prostředí.
Můžeme zkoumat buď absolutní změny či procentní změny. Procentní změny lze vyjádřit ve formě bazických či řetězových8 indexů.
absolutní změna = ukazatelt– ukazatelt-1
procentní změna = (ukazatelt– ukazatelt-1 ) / ukazatelt-1
Metodu lze použít i při porovnávání různých podniků působících ve stejném odvětví, ovšem srozdílnou velikostí majetku a obratu, počtu zaměstnanců apod. Kvůli srovnatelnosti je pak porovnání provedeno výhradně na základě procentních nárůstů nebo indexů.
1.2.1.2 Procentní (vertikální) analýza
Vertikální analýza (nazývaná též procentní analýza, strukturální analýza či procentní rozbor komponent) spočívá ve vyjádření jednotlivých položek účetních výkazů jako procentního podílu ke zvolené základně (položené jako 100%).
Pro rozbor rozvahy bývá jako základ zvolena výše aktiv celkem (resp. pasiv celkem), pro rozbor výkazu zisků a ztrát velikost celkového obratu, tj. výnosy celkem.
Metoda se používá pro porovnávání účetních výkazů podniku v delším časovém horizontu (při zajištění srovnatelnosti údajů). Umožňuje zkoumat relativní strukturu aktiv a pasiv a roli jednotlivých činitelů na tvorbě zisku.
Procentní analýzu lze použít i při mezipodnikovém srovnávání nebo k porovnání soborovými průměry. Její nevýhodou je to, že změny konstatuje, důvody těchto změn však neukazuje.
1.2.1.3 Bilanční pravidla
Výsledky vertikální analýzy můžeme srovnat s bilančními pravidly, která ukazují, zda podnik dosahuje dlouhodobé finanční stability.
Zlaté pravidlo vyrovnání rizika se zabývá vztahy na straně pasiv. Říká, že vlastní zdroje by neměly být nižší než zdroje cizí.
dluhy VK
Zlaté bilanční pravidlo financování upozorňuje na nutnost sladění časového horizontu trvání majetkových účastí s časovým horizontem finančních zdrojů. Říká, že dlouhodobý majetek by měl být financován zdlouhodobých zdrojů jak vlastních, tak cizích.
dluhy dlouhodobé VK
DM
Zlaté pari pravidlo sleduje vztah dlouhodobého majetku a vlastního kapitálu. Říká, že dlouhodobý majetek byl měl být financován převážně z vlastních zdrojů9.
VK
DM
Zlaté poměrové pravidlo porovnává tempo růstu investic a tempo růstu tržeb. Říká, že, pro udržení dlouhodobé rovnováhy by tempo růstu investic (gi) nemělo ani v krátkém časovém horizontu být vyšší než tempo růstu tržeb (gt).
t
i g
g
1.2.2 Analýza fondů finančních prostředků
Vúčetnictví je pojem fond používán ve smyslu „zdroj krytí aktiv“ (např. kapitálové fondy, rezervní fond). Ve finanční analýze a ve finančním řízení se jako však jakofondy označují ukazatele, které vyjadřují rozdíly mezi určitými položkami aktiv a pasiv. Je možné se setkat i s pojmem čistý fond, jehož význam se bere ve smyslu „aktiva očištěná od závazků na těchto aktivech váznoucích“.
Nejčastěji používanými fondy ve finanční analýze jsou:
čistý pracovní kapitál,
čisté pohotové prostředky,
čisté peněžně pohledávkový finanční fond.
1.2.2.1 Čistý pracovního kapitál
Čistý pracovní kapitál je charakterizován jako oběžná aktiva očištěná o ty závazky podniku, které bude nutno vnejbližší době (do 1 roku) uhradit10.
Oběžná aktiva se tedy sníží o tu část, která bude použita na úhradu krátkodobých závazků a krátkodobých bankovních úvěrů a peněžních výpomocí.
čistý pracovní kapitál = oběžná aktiva – krátkodobé závazky
Kvýpočtu čistého pracovního kapitálu můžeme použít i jinou metodu výpočtu:
Vtomto případě definujeme čistý pracovní kapitál jako tu část oběžných aktiv, která je financována dlouhodobými zdroji krytí – dlouhodobým kapitálem (dlouhodobé závazky, bankovní úvěry a vlastní kapitál podniku).
Velikost čistého pracovního kapitálu je významným indikátorem platební schopnosti podniku. Má-li být podnik likvidní, musí mít potřebnou výši relativně volného kapitálu. Čím vyšší je čistý pracovní kapitál, tím větší by měla být při dostatečné likvidnosti jeho složek schopnost podniku hradit své finanční závazky. Vpřípadě volných prostředků je vhodné tyto prostředky investovat.
Termín „čistý“ vyjadřuje to, že se jedná o kapitál očištěný od břemene brzké úhrady krátkodobého cizího kapitálu. Termín „pracovní“ pak vyjadřuje možnost pružně a pohyblivě disponovat tímto majetkem – jde o volný kapitál, který se používá kzajištění hladkého průběhu hospodářské činnosti.
Záporný čistý pracovní kapitál se nazývánekrytý dluh.
Pro řízení ČPK platí:
ČPK je ovlivněn průběhem a způsoby nákupu vstupů, výroby a prodeje výstupů,
řízením jednotlivých složek pracovního kapitálu lze najít úspory umožňující lépe využít umrtvené prostředky,
existence určité úrovně ČPK je pozitivní z hlediska stability podniku,
řízení ČPK může představovat významný potenciál tvorby hodnoty.
1.2.2.2 Čisté pohotové prostředky
Čisté pohotové prostředky jsou „tvrdším“ ukazatelem než čistý pracovní kapitál.
Vycházejí pouze znejlikvidnějších aktiv, z pohotových peněžních prostředků. Na straně závazků pak ukazatel zohledňuje pouze okamžitě splatné závazky.
čistý pracovní kapitál = (dlouhodobé závazky + vlastní kapitál) – stálá aktiva
čisté pohotové prostředky = pohotové finanční prostředky – okamžitě splatné závazky
1.2.2.3 Čistý peněžně pohledávkový fond
Čistý peněžně pohledávkový fond představuje určitý kompromis mezi předchozími rozdílovými ukazateli. Vypočítáme jej následovně:
1.2.3 Analýza poměrových ukazatelů
O poměrových ukazatelích jsme již hovořili v souvislosti s procentní analýzou. Častějším vyjádřením je však výpočet ukazatelů v podobě koeficientů nebo procentních údajů, kde mezi sebou poměřujeme různé údaje včitateli a ve jmenovateli zlomku.
Analýza poměrových ukazatelů je jádrem metodiky finanční analýzy a je v současné době naprosto nejpoužívanější metodou11.
Poměrové ukazatele jako metodický nástroj finanční analýzy se používají již dlouhou řadu let. Za tuto dobu bylo vytvořeno velké množství ukazatelů, znichž některé se liší pouze v drobných detailech. Použití toho kterého ukazatele závisí na cíli a konkrétních podmínkách analýzy, stejně jako na osobě analytika.
Obecně lze poměrové ukazatele možno rozdělit do několika základních ustálených skupin.
Tyto skupiny jsou všeobecně akceptovány a umožňují uživateli vytvořit základní představu o hospodářské a finanční situaci daného podniku.
Ukazatele lze rozdělit do dvou hlavních kategorií:
1. provozní ukazatele – vyjadřují výkonnost podniku, celkovou úroveň hospodaření s majetkem,
2. finanční ukazatele – zaměřují se na posouzení finanční struktury, zadluženosti a likvidity, tedy schopnosti splácení závazků.
Vrámci těchto 2 kategorií se pak ukazatele sdružují do skupin, přičemž každá skupina se váže kurčitému aspektu postavení podniku, jeho hospodářské a finanční situace. Většina zdrojů uvádí členění na 5 základních skupin, podle posuzované vlastnosti podniku, podle klíčových
čistý peněžně pohledávkový fond = OA – zásoby – nelikvidní pohledávky – kr. závazky
charakteristik, na které se zaměřuje. Počet skupin, ani jejich obsahové vymezení však není standardizováno a výběr ukazatelů je nutno přizpůsobit cíli analýzy.
Základními skupinami ukazatelů jsou:
ukazatele platební schopnosti,
- ukazatele solventnosti (bezprostřední platební schopnosti), - ukazatele likvidity (krátkodobé platební schopnosti),
ukazatele finanční stability a zadluženosti,
ukazatele výnosnosti (rentability),
ukazatele aktivity (rychlosti a doby obratu aktiv),
ukazatele kapitálového trhu.
Nyní se blíže podíváme na charakteristiku jednotlivých skupin a na přehled ukazatelů vjednotlivých skupinách. Definice ukazatelů samotných, jejich výpočet a interpretace je uvedena vpraktické části.
1.2.3.1 Platební schopnost (solventnost, likvidita)
Ukazatele platební schopnosti popisují solventnost, resp. likviditu. Cílem těchto ukazatelů je vyjádřit potenciální schopnost podniku uhradit včas splatné závazky. Základní otázkou vtéto oblasti je to, zda má podnik zajištěn dostatek likvidních prostředků na běžné fungování a navíc i rezervu na nepředvídatelné situace. Těmito prostředky by měl podnik disponovat bez toho, aby umrtvil kapitál, který by mohl jinak investovat.
Platební schopnost se vyjadřuje v podobě těchto hlavních ukazatelů:
běžná neboli celková likvidita,
pohotová likvidita,
peněžní neboli okamžitá likvidita.
Solventnost je obecná schopnost podniku získávat prostředky na úhradu svých závazků.
Lze ji chápat jako relativní přebytek hodnoty aktiv nad hodnotou závazků se současným posouzením likvidnosti těchto aktiv, tj. jejich schopnosti převodu na peníze.
Likvidita je momentální schopnost podniku uhradit své splatné závazky a je měřítkem krátkodobé, resp. okamžité solventnosti. Je nutno rozlišovat mezi likviditou a likvidností.12
1.2.3.2 Finanční stabilita a zadluženost
Skupina těchto ukazatelů se soustředí na finanční a kapitálovou strukturu podniku.
Hodnotí poměr vlastních a cizích finančních zdrojů a strukturu dlouhodobých zdrojů. Za nejdůležitější jsou považovány tyto ukazatele:
Finanční struktura:
celkové dluhy (cizí zdroje) kcelkovým aktivům, tzv. věřitelské riziko,
vlastní kapitál kcelkovým aktivům, tzv. koeficient samofinancování,
poměr dluhu k vlastnímu kapitálu a finanční samostatnost, Kapitálová struktura
úrokové krytí,
krytí fixních plateb.
1.2.3.3 Výnosnost (rentabilita)
Tato skupina ukazatelů hodnotí schopnost podniku vytvářet nové zdroje. Právě míra vytváření zisku zinvestovaného kapitálu se nazývá rentabilita.
Rentabilita se vyjadřuje porovnáním zisku a vložených vstupů. Vrámci ukazatelů rentability jsou často uváděny i bezprostřední analytické ukazatele míry zisku, tj. určitá forma rentability odbytu (poměřením zisku k výstupu, prodeji) a nákladové rentability (poměřením zisku knákladům).
Nejdůležitějšími ukazateli rentability jsou:
rentabilita celkového kapitálu,
rentabilita vlastního kapitálu,
rentabilita tržeb (odbytu),
rentabilita nákladů.
1.2.3.4 Aktivita (rychlost a doba obratu aktiv)
Jedná se o ukazatele relativní vázanosti kapitálu v jednotlivých formách majetku.
Jednotlivé formy jsou charakterizovány buď rychlostí obratu, resp. obratovostí (uvádí se jako počet obrátek za období) nebo dobou obratu (uvádí se ve dnech). Obratovost jednotlivých složek majetku se zkoumá scílem najít nejméně „aktivní“ úseky hospodaření.
Hlavními ukazateli této skupiny jsou:
obrat celkových aktiv,
obrat zásob,
doba obratu zásob,
obrat pohledávek,
doba obratu pohledávek,
obrat závazků,
doba obratu závazků,
obrat hmotného investičního majetku.
1.2.3.5 Ukazatele kapitálového trhu
Je-li zkoumaná společnost veřejně obchodovaná na finančním trhu, lze sledovat i ukazatele založená na tržních charakteristikách. Tato diplomová práce se však týká společnosti sručením omezeným. Proto je uveden pouze stručný výčet základních ukazatelů. Více informací lze nalézt vpříslušné literatuře13.
Nejdůležitějšími ukazateli této skupiny jsou:
výplatní poměr,
dividendový výnos,
P/E, tj. tržní cena akcie dělená ziskem na 1 akcii.
13 Např. Kislingerová, Eva. Oceňování podniku. Praha: C. H. Beck 2001. ISBN: 80-7179-529-1 nebo Mrkvička, Josef. Finanční analýza. Praha: Ministerstvo financí ČR 1997
1.2.4 Analýza soustav ukazatelů
Ukazatele jednotlivých skupin jsou nejužívanějším prostředkem finanční analýzy. Přesto i ony mají své nedostatky. Nejzásadnějším je to, že sledují vliv jednotlivých faktorů izolovaně od ostatních působících faktorů. Tento nedostatek odstraňují soustavy ukazatelů.
1.2.4.1 Pyramidové soustavy a Du Pontův diagram
Soustavy ukazatelů umožňují přehledně (ať již v tabulce či grafu) zobrazit vliv několika faktorů naráz včetně postižení vzájemných vazeb. Obvykle je zobrazován vztah mezi likviditou, strukturou financování a rentabilitou. Záleží pak na osobě analytika, jak „vysokou“ pyramidu postaví – kolik vrstev odkryje a kolik úrovní vlivů zobrazí.
Nejznámější pyramidovou strukturou je diagram vyvinutý a poprvé použitý vnadnárodní chemické společnosti Du Pont de Nemours. Na vrcholu pyramidy je rentabilita vlastního kapitálu (ROE). Du Pontův diagram zobrazuje vliv ziskové marže, obratu aktiv a finanční páky na tento vrcholový ukazatel.
1.2.4.2 Bankrotní modely - Altmanovo Z-skóre a IN99
Finanční analýza nejen hodnotí minulost, ale je též výchozím bodem pro předpověď budoucnosti či očekávaného vývoje společnosti. Nejzásadnější otázkou pro většinu uživatelů finanční analýzy je to, zda podnik přežije či zkrachuje či jak vysoká je pravděpodobnost, že podnik vnejbližší době zbankrotuje. Jak již bylo řečeno, klasická finanční analýza monitoruje dílčí části finančního zdraví podniku. Dojde-li k výkyvu některého ukazatele či skupiny ukazatelů, může se jinak zdravé, prosperující a rostoucí společnosti dostat negativního hodnocení.
Proto se snaží mnoho světových analytiků „vynalézt“ jeden syntetický ukazatel, který by soustředil všechny silné a slabé stránky finančního zdraví podniku a jehož výše by jednoznačně signalizovala schopnost nebo neschopnost podniku zabránit úpadku.
Altmanovo Z-skóre
Profesor E. I. Altman použil pro svou analýzu přímou statistickou metodu (tzv.
diskriminační analýzu14), pomocí které odhadl váhy (koeficienty) v lineární kombinaci jednotlivých poměrových ukazatelů, které zahrnul do svého modelu jako poměrové veličiny.
Vycházel ze vzorků údajů podniků, které ve sledovaném období prosperovaly nebo později (během pěti let) zbankrotovaly. Na této empirické bázi pak vyvinul model, který dokáže s vysokou mírou jistoty odlišit podniky svelkou pravděpodobností úpadku od podniků, kterým toto nebezpečí nehrozí.
Altmanovo Z-skóre ohodnocuje riziko bankrotu pomocí 5 ukazatelů srozdílnými vahami.
Čím větší je pak výsledný index Z, tím je podnik finančně zdravější a tím méně pravděpodobný je bankrot.
Nejvýše hodnoceným kriteriem je efektivnost (reflektují ji indexové koeficienty a2 a a3), a také aktivita (indexový koeficient a5). Koeficient a1 zohledňuje likviditu a konečně a4 zadlužení.
Altman empiricky zjistil, že podniky s indexem Zvětší než 2,99 byly finančně stabilnější a ani později se u nich neprojevily žádné finanční potíže (podle zkoumání přežilo 94% firem).
Oproti tomu podniky s indexem Znižším než 1,81 dříve či později zbankrotovalo (přibližně 97%
společností). U podniků shodnotou indexu Zmezi 1,81 a 2,99 neexistovala žádná průkazná prognóza. Tato oblast, ve které nelze sdostatečnou jistotou předpovídat vývoj firmy, je nazývána šedou zónou.
Nevýhody Z-skóre
Základní nedostatek aplikace Altmanova bankrotního modelu na české podmínky plyne z toho, že Z-skóre bylo postaveno a publikováno na datech amerických firem. Výstup odpovídá podmínkám efektivního fungování amerického finančního trhu, smnožstvím průchodných bankrotů. Český trh nedosahuje této míry efektivnosti. Důsledkem toho je, že české firmy, které by měly podle Altmana dávno zbankrotovat, úspěšně přežívají dál a naopak jiné, kterým by Altman přisoudil dobrou perspektivu, zjevně nepatří mezi zcela zdravé firmy.
14Diskriminační analýza je vícerozměrná statistická metoda. Zabývá se klasifikací jednotek a jejich zařazením do určité třídy.
Z-skóre = a1*x1 + a2*x2 + a3*x3 + a4*x4 + a5*x5
Kromě tohoto obecného problému se setkáváme i s konkrétními problémy spojenými s aplikací tohoto bankrotního modelu:
1. Není zcela jasné a jednotně dané, jak naplnit ukazatele z Altmanova modelu zčeských finančních výkazů.
2. Velmi problematický je ukazatel x4 (tržní hodnota vlastního kapitálu / aktiva), a to jednak vzhledem kdeformovaným tržním cenám na českém kapitálovém trhu a jednak ktomu, že celá řada podniků není veřejně obchodována.
3. Model nepokrývá problematiku vysoké platební neschopnosti charakteristické pro naši ekonomiku.
4. Pouze malý počet podniků vČeské republice zbankrotoval „klasickým“ způsobem.
Posledním problémem je tedy neexistence reprezentativního vzorku dat, na kterých by bylo možno fungování modelu ověřit.
O určité řešení těchto problémů se pokusili Inka a Ivan Neumaierovi, kteří navrhli modifikace modelu Altmanova Z-skóre pro podmínky české ekonomiky.
Index IN99
Tento index vychází z toho, že existuje korelace mezi tvorbou hodnoty a vybranými kvantitativními proměnnými. Jeho autoři, Inka a Ivan Neumaierovi, využili také diskriminační analýzy a zkoumali, zda podnik tvoří či netvoří hodnotu pro majitele. Index byl, stejně jako Altmanův index, sestaven na základě empirických dat, konkrétně z údajů 1698 podniků.
Úspěšnost indexu IN na těchto podnicích byla 84,6%.
Hodnocení IN99 je podobné jako u Z-skóre. Je stanovena hranice, při jejímž dosažení či překročení je podnik hodnocen jako velmi dobrý (2,070) a hranice, při jejímž nedosažení by se měl management společnosti hluboce zamyslet nad tím, jak odvrátit (již téměř neodvratitelný) bankrot (0,684). Mezi těmito hodnotami se nachází šedá zóna. Je-li výsledné hodnocení podniku vtéto zóně, je nutné podnik dále sledovat a určit trend, kterým se bude vyvíjet (zda se dlouhodobě blíží spíše k hodnotě 2,070 nebo 0,684). Všedé zóně se nachází velké množství českých podniků.
2 Praktická část 2.1 Představení firmy
2.1.1 Oblast působení
Společnost PSP - GDS, s. r. o. vznikla v roce 1998 na základech Pražského stavebního podniku, a.s. Vsoučasnosti sídlí vPraze 9, má jediného společníka, dva jednatele. V roce 2005 dosáhl vlastní kapitál společnosti hodnoty 7,9 milionů Kč. Roční obrat ve stejném období byl více než 100 milionů Kč.
Společnost se zabývá následujícími činnostmi:
provádění staveb, jejich změn a odstraňování,
stavba a výstavba bytových a rodinných domů na klíč,
kompletní rekonstrukce budov,
statické práce se specifikací na rekonstrukci objektů,
půdní vestavby a nástavby,
opravy fasád a střešních plášťů,
zprostředkovatelská služba v oblasti stavebnictví,
poradenská činnost v oblasti stavebnictví.
2.1.2 Vlastnická a organizační struktura
Jediným společníkem je vsoučasné době Ing. Miloš Sluše, který ve společnosti působí od jejího založení.
Organizační strukturu ukazuje obrázek 2-1.
Obrázek 2-1: Organizační struktura společnosti PSP-GDS
Vroce 2005 měla společnost průměrně 37 kmenových zaměstnanců. Přehled vývoje zaměstnanců a jejich strukturu zobrazuje tabulka 2-1.
Tabulka 2-1: Počet a struktura zaměstnanců 2002 2003 2004 2005 THP 4 5 5 5 Stavbyvedoucí 3 4 4 4 Mistr 4 5 5 5 Dělníci 23 24 23 23 Celkem 34 38 37 37
Valná hromada Jednatelé
Ředitel Obchodní ředitel
Ekonomický úsek Provozní úsek
Skladové hospodářství
Účtárny
Manažer pro výrobu a řízení Výroba
Úsek garanta stavby 1
Úsek garanta
stavby 2 Úsek garanta stavby 3
Provoz stavbyvedoucího 1,2 Provoz stavbyvedoucího 1,2 Provoz stavbyvedoucího 1,2 Obchodně technický
úsek
Nabídkové oddělení Oddělení přípravy
Zdroj: Management společnosti
2.1.3 Činnost
Historicky se společnost PSP-GDS se podílí na nejrůznějších typech akcí. Podílela se např. na rekonstrukci historických objektů, jako např. Pražský hrad, Trojský zámek, klášter svaté Anežky, Karolinum, dům U kamenného zvonu, renesanční letohrádek Belveder či reprezentační Lichtenštejnský palác pro Úřad vlády a palác Smiřických pro Parlament. Kromě historických objemů společnost provádí rekonstrukce a modernizace objektů občanského charakteru, jakými jsou například obytné soubory, hotely, školy, bankovní objekty. Společnost je často v postavení generálního dodavatele, kdy dodává stavby „na klíč“. Mezi referenční stavby společnosti patří rekonstrukce Toskánského paláce pro Ministerstvo zahraničních věcí ČR, Novoměstské radnice, Týnské školy a Týnského chrámu, Topičova domu na Národní třídě, Výstavního sálu a Tereziánského křídla Pražského hradu, sanace a dostavba domu U Zlaté lodě, objekty historického areálu Ungelt na Starém Městě, kostely Šimona a Judy, sv. Ignáce, sv.
Cyrila a Metoděje. V roli generální dodavatel pro Policii ČR působila společnost při rekonstrukci objektů Sokolská 36 a 38 a pro Hradní stráž, Loretánská 4, Praha 1, rekonstrukci kotelny, ÚT, kuchyně a sociálních zařízení. Jako samostatné akce byly uskutečněny tyto projekty: rekonstrukce bytového domu Divadelní 22, rekonstrukce budov F a C v areálu Poděbradská 55, rekonstrukce interiérů budovy Komise pro cenné papíry Washingtonova 7, půdní vestavba 5-ti nadstandardních bytů v Žitomírské 22, oprava fasády domu Karlovo nám. 18, Praha 2, statická část rekonstrukce na objektech domů Záhřebská 23 a 25 a včetně fasády objektu Londýnská 41, Praha 2, oprava fasád a střech objektů Karlovo nám. 18, policie ČR Vlašská 3, rekonstrukci oplocení Havlíčkových sadů v Praze 2, opravu fasády zámku Mirošov, opravu fasády budovy Sokola Libeň, stavbu RD v Nebušicích a Dobřichovicích a další.
Přehled nejvýznamnějších akcí v letech 2002 až 2004 společně sprovedeným objemem prací ukazuje tabulka 2-2.
Tabulka 2-2: Přehled nejdůležitějších prací
Místo Popis Objem prací
v mil. Kč
Rok dokončení
Francouzská 20 Rekonstrukce a nástavba domu 12,0 2002
Washingtonova 7 Rekonstrukce 1. a 2. patra KCP 10,2 2002
U Nemocnice 5 Oprava fasády a střešního pláště 6,1 2002
Sázavská 25, Vinohradská 42 Oprava fasád a střech domů 6,0 2002
Poděbradská 55, objekt B Stavební úpravy suterénu objektu 1,8 2002
Poděbradská 55 - objekt D Rekonstrukce tiskárny s cílem vytvoření administrativní budovy 49,0 2003 GENET Letná s.r.o. Komplentí rekonstukce jeslí s cílem vytvořit zdravotnícké zařízení 35,5 2003
Havlíčkovy sady Rekonstrukce oplocení 16,1 2003
Krupkovo náměstí Statické zajištění budovy, etapa I 9,9 2003
Tomášská 6 + 8 Půdní vestavba 4,5 2003
Karlovo náměstí 18 Rekonstrukce půdních bytů 4,3 2003
Svobodova 4 Oprava fasády a střešního pláště 3,8 2003
Vranská Rekonstrukce RD 2,8 2003
Kostelní Výstavba zdravotně-rehabilitačního komplexu 41,3 2004
Poděbradská 55 Rekonstrukce 25,2 2004
Krupkovo náměstí Statické zajištění budovy, etapa II 15,8 2004
Nadstandardní RD v Nebušicích Nová stavba, která byla navržena na ocenění Stavba roku v r. 2005 12,7 2004 Zdroj: webové stránky společnosti, Závěrečné zprávy, informace managementu
2.2 Stavebnictví jako odvětví
152.2.1 Obecně o stavebnictví
Podle odvětvové klasifikace ekonomických činností (OKEČ) řadíme stavebnictví do oddílu 45. Tento oddíl představuje výstavbu stavebních objektů pevně spojených s místem výstavby, jejich opravy, údržbu, modernizaci a rekonstrukci.
Do tohoto oddílu patří:
- všeobecné stavitelství (výstavba obytných budov, úřadů, obchodů a jiných veřejných či užitkových budov, farem atd., výstavba inženýrských děl, jako jsou dálnice, ulice, mosty, tunely, silnice, letištní plochy, přístavy, zavlažovací systémy, kanalizační sítě, průmyslové objekty, trubní a elektrická vedení, sportoviště, atd.),
- speciální stavební práce (výstavba částí budov a inženýrských děl nebo přípravu pro ně. Obvykle se jedná o jednu specializovanou činnost společnou pro různé stavby, která vyžaduje speciální kvalifikaci nebo zařízení.),
- instalace v budovách (činnosti související se zařizováním budov zahrnují instalaci veškerého vybavení, které činí stavbu jako takovou funkční.),
- dokončovací stavební práce (činnosti související s kompletací nebo dokončením stavby, např. zasklívání, omítání, malování, výzdoba, obkládání stěn nebo pokrývání podlah různými materiály, tapetování, pískování podlah, dokončovací tesařské práce, akustické práce, čištění okolí).
Stavební práce obecně jsou silným stimulátorem růstu HDP. Nové továrny, silnice, letiště či budovy se po svém dokončení stanou zdrojem další produkce a tak vytvářejí základ pro ekonomický růst. Stavebnictví je proto významným indikátorem celkového stavu hospodářství a jeho dalšího vývoje.
Stavební práce se dělí podle směru výstavby na:
bytové budovy – bytové domy (domy převážně určené k bydlení),
nebytové budovy nevýrobní - všechny nebytové nevýrobní budovy, tj. budovy léčebné, školské, administrativní,
nebytové budovy výrobní - všechny nebytové výrobní budovy (pro zemědělství, průmysl, obchod, dopravu a spoje ap.),
inženýrské stavby, vodohospodářské stavby.
Tabulka 2-3 ukazuje objem stavebních prací v České republice v letech 1995 až 2002 a procentní podíl jednotlivých směrů výstavby v letech 1995 až 2002.
Tabulka 2-3: Stavební práce stavebních podniků v ČR dle směrů výstavby
Mil. Kč, běžné ceny 1995 1998 1999 2000 2001 2002
Stavební práce podle dodavatelských smluv na nové
výstavbě, modernizacíh a rekonstrukcích v tuzemsku 131 870 168 758 164 468 181 131 204 968 213 380
Bytové budovy 7,6% 15,5% 15,8% 15,4% 15,0% 15,5%
Nebytové budovy nevýrobní 25,5% 18,7% 19,6% 19,4% 16,4% 16,9%
Nebytové budovy výrobní 32,4% 28,5% 28,5% 27,5% 33,7% 30,4%
Inženýrské stavby 32,2% 35,1% 33,7% 35,6% 33,7% 35,8%
Vodohospodářské stavby 2,5% 2,2% 2,4% 2,1% 1,2% 1,3%
Zdroj: ČSÚ
Co se týče bytové výstavby, sektor se v posledních letech rozvíjel díky dlouhotrvajícímu převisu poptávky nad nabídkou. Z dlouhodobého hlediska je očekáváno zpomalování bytové výstavby a to v důsledku nasycení trhu s byty v některých regionech a v důsledku nasycení určitými typy bytových jednotek.
Z hlediska územního členění se dlouhodobě nejvíce bytů staví v okolí velkých měst, zejména v okolí Prahy a ve Středočeském kraji.
O nově postavené byty byl v posledních letech enormní zájem. Ten sice trvá, ale vykazuje klesající trend, neboť zákazníci začali, díky široké nabídce na trhu bytů, vyhledávat projekty již dokončené či v pokročilejším stadiu výstavby. Snížení poptávky kvůli vysokým cenám by mohlo přijít v lednu 2008, pokud dojde ke schválení zvýšení DPH na bytovou výstavbu z 5 na 19 procent. Dnes tento předpoklad funguje jako katalyzátor bytové výstavby, v případě schválení změny zákona se výrazně změní situace na trhu.
Dalším specifikem stavebního trhu a trhu s byty vČR je kvalita již existujícího bytového fondu. Díky stárnutí bytového fondu – zejména panelových sídlišť, je potřeba v České republice ročně postavit 50 000 bytů, aby se jejich počet nesnižoval. Řadu panelových domů je třeba regenerovat, neboť jsou v kritickém stavu. Celková zanedbanost panelových domů se odhaduje v rozmezí od 280 do 400 miliard korun.
Stavební podniky
Podíly stavebních podniků dle počtu zaměstnanců na celkovém počtu stavebních podniků v letech 1998 až 2002 ukazuje tabulka 2-4.
Tabulka 2-4: Stavební podniky dle počtu zaměstnanců
Průměrný počet podniků 1998 1999 2000 2001 2002
Celkem 2 408 2 316 2 216 2 210 2 242
podle počtu zaměstnanců:
20 - 24 18,9% 18,7% 19,3% 19,1% 19,0%
25 - 49 41,0% 43,0% 43,9% 45,4% 46,0%
50 - 74 14,6% 15,1% 15,2% 14,8% 15,3%
75 - 99 8,4% 7,7% 7,2% 7,2% 6,8%
100 - 199 10,3% 9,6% 9,1% 8,4% 8,2%
200 - 299 2,9% 2,5% 2,4% 2,4% 2,1%
300 - 399 1,2% 1,2% 1,1% 0,9% 0,9%
400 - 499 0,8% 0,6% 0,5% 0,5% 0,4%
500 - 999 1,2% 1,0% 0,9% 0,8% 0,7%
1 000 a více 0,5% 0,5% 0,5% 0,4% 0,4%
Poznámka: Stavební podniky s 20 a více zaměstnanci Zdroj: ČSÚ
Z porovnání provedeného objemu prací svelikostí podniku dle počtu zaměstnanců (tabulka 2-5) vidíme, že největší podíl na stavebních pracích měly vletech 1998 až 2002 podniky s1 000 a více zaměstnanci. V roce 2004 provedly podniky s 1 000 a více zaměstnanci 25,8 % z celkového objemu stavebních prací, podniky se 25 až 49 zaměstnanci 15,7 %, podniky se 100 až 199 zaměstnanci 12,0 % a podniky s 50 až 74 zaměstnanci 9,7 %.
Tabulka 2-5: Stavební práce stavebních podniků v ČR dle počtu zaměstnanců
Mil. Kč, běžné ceny 1998 1999 2000 2001 2002
188 333
179 690 192 946 217 700 226 273 Podle počtu zaměstnanců:
20 - 24 4,0% 4,1% 3,8% 4,1% 4,3%
25 - 49 14,4% 15,2% 14,8% 15,4% 16,3%
50 - 74 9,6% 10,5% 10,1% 9,4% 10,8%
75 - 99 8,0% 6,8% 6,7% 7,2% 6,5%
100 - 199 15,0% 17,7% 17,5% 16,5% 15,5%
200 - 299 9,1% 9,9% 9,9% 8,8% 8,1%
300 - 399 6,1% 5,9% 5,3% 5,4% 4,1%
400 - 499 4,7% 3,4% 2,8% 2,4% 3,0%
500 - 999 8,6% 8,3% 7,8% 7,5% 8,2%
1 000 a více 20,5% 18,3% 21,3% 23,2% 23,2%
Poznámka: Stavební podniky s 20 a více zaměstnanci Zdroj: ČSÚ
Odvětví - shrnutí
České stavebnictví dosahuje evropské úrovně. Stavby obstojí ve srovnání se zahraniční konkurencí a dosahují evropských standardů. Stavební společnosti mají jak technické a technologické know-how, tak zkušenosti zoblasti podnikání a obchodu. Odvětví je plně privatizované.
Stavební výroba roste nepřetržitě již pět let. Daří se jí mimo jiné díky oživení ekonomiky, nízkým úrokovým sazbám, přílivu zahraničních investic i změně přístupu lidí k bydlení.
Výstavba bytů, která v Česku stále zaostává za tempem obvyklým v Evropské unii, poroste, jak se bude zvyšovat životní úroveň rodin. Oboru mohou pomoci i dotace z fondů Evropské unie, které podporují například výstavbu železničních koridorů, ekologických staveb, čističek odpadních vod, kanalizace, zařízení pro turistický ruch.
Proti růstu však bude působit plánované zvýšení DPH na bytovou výstavbu.
2.2.2 Srovnávané společnosti
Jako benchmark jsou použity údaje společností Beskydská stavební, a.s.,
Hochtief VSB, a.s., Ingstav Ostrava, a.s., Metrostav, a.s.,
Moravostav Brno, a.s.,
ODS - Dopravní stavby, Ostrava, a.s., Silba - Silniční údržba a.s.,
Silnice Brno, spol. s r.o.,
Silnice Nepomuk a.s., Skanska CZ, a.s.,
Stavby silnic a železnic, a.s., Subterra, a.s.,
Tchas, spol. s r.o.,
UNIPS Ostrava, akciová společnost, ŽS Brno, a.s.
za roky 2002 až 2004. Zdrojem těchto údajů jsou sektorové analýzy Stavebnictví vČR, vydané EuroAnalysis vbřeznu 2004, říjnu 2005 a v březnu 2006. Vybrány byly společnosti spodobným okruhem činností16.
Bohužel ne všechny společnosti zveřejnily data za všechna sledovaná období. Vybraná skupina též neodpovídá tržnímu mixu společností. Přesto má vybraný benchmark jistou vypovídací hodnotu a údaje lze použít k zorientování se vodvětví.
Všechna použitá data jsou uvedena v tabulce 12 včásti Přílohy.
