Bakalářská práce
Kristýna Fašinová 2021
Vysoká škola ekonomická v Praze
Fakulta managementu
Katedra managementu
Finanční výkonnost kapitálové společnosti
Autor bakalářské práce: Kristýna Fašinová Vedoucí bakalářské práce: Ing. Jana Pevná, Ph.D.
Rok obhajoby: 2021
„Finanční výkonnost kapitálové společnosti“
jsem vypracovala samostatně a veškerou použitou literaturu a další prameny jsem řádně označila a uvedla v přiloženém seznamu.
V Jindřichově Hradci dne 25. dubna 2021
podpis
ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE
Zpracovatelka:
Kristýna Fašinová
Studijní program: Ekonomika a management
Obor: Management
Vedoucí práce: Ing. Jana Pevná, Ph.D.
Název tématu:
Finanční výkonnost kapitálové společnosti
Jazyková varianta: Čeština
Rámcový obsah:
1. Bakalářská práce se zabývá problematikou měření finanční výkonnosti podnikatelských subjektů. Cílem práce je analýzy finanční výkonnosti zvolené kapitálové společnosti s využitím vhodných nástrojů.
2. V teoretické části se na problematiku nahlíží v obecné rovině – klasické ukazatele měření výkonnosti a moderní měřítko finanční výkonnosti Economic Value Added.
3. V praktické části jsou aplikovány teoretické poznatky k posouzení finanční výkonnosti zvolené kapitálové společnosti.
Rozsah práce: 50
Datum zadání bakalářské práce: září 2020 Termín odevzdání bakalářské práce: duben 2021
Kristýna Fašinová Ing. Jana Pevná, Ph.D.
Řešitelka Vedoucí práce
Ing. Martin Musil, Ph.D. doc. Ing. Vladislav Bína, Ph.D.
Vedoucí ústavu Děkan FMJH VŠE
Název bakalářské práce:
Finanční výkonnost kapitálové společnosti
Abstrakt:
Hlavním cílem bakalářské práce je zhodnotit finanční výkonnost společnosti OMEGA, s. r. o. v období 2016 až 2019. Ke splnění cíle jsou aplikovány základní nástroje, kte- rými jsou klasické ukazatele rentability a z moderních měřítek finanční výkonnosti ukazatel ekonomická přidaná hodnota. Dílčími cíli bakalářské práce je zjistit, které dílčí faktory ovlivňují vrcholový ukazatel rentabilita vlastního kapitálu a provést komparaci zjištěné finanční výkonnosti analyzované společnosti s odvětvím. Analýzy jsou provedeny na základě dat z účetních výkazů analyzované společnosti a dat zve- řejněných Ministerstvem průmyslu a obchodu České republiky. Stanovení metod pro posouzení finanční výkonnosti podniku vychází z teoretických poznatků. V závěru jsou shrnuty zjištěné výsledky a navržena případná doporučení pro zlepšení finanční výkonnosti OMEGA, s. r. o.
Klíčová slova:
Finanční výkonnost, kapitálová společnost, rentabilita, ekonomická přidaná hod- nota.
Poděkování:
Děkuji tímto vedoucímu práce, Ing. Janě Pevné, Ph.D., za odborné vedení a poskytnutí cenných rad a informací při zpracovávání bakalářské práce.
Obsah
Úvod ... 14
1 Finanční výkonnost a její měření ... 16
1.1 Pojem výkon a výkonnost ... 16
1.2 Měření výkonnosti podniku ... 18
1.3 Uživatelé výsledků měření finanční výkonnosti... 19
Interní uživatelé ... 19
Externí uživatelé... 20
1.4 Klasické ukazatele měření finanční výkonnosti ... 20
Rentabilita aktiv ... 21
Rentabilita vlastního kapitálu ... 23
1.4.1 Pyramidový rozklad vrcholového ukazatele ROE ... 23
1.4.2 Kritika klasických ukazatelů rentability ... 25
2 Ekonomická přidaná hodnota (EVA) ... 28
Metodika práce ... 32
2.1 Metody analýzy ... 32
2.2 Data a omezení ... 37
3 Analýza finanční výkonnosti OMEGA, s. r. o. ... 38
3.1 Profil společnosti ... 38
3.2 Rentabilita OMEGA, s. r. o. a její komparace s odvětvím (VO1) ... 39
3.2.1 Klasické ukazatele rentability ... 39
3.2.2 Komparace s odvětvím Maloobchod, kromě motorových vozidel... 40
3.2.3 Spider analýza ... 41
3.3 Rozklad rentability vlastního kapitálu (VO2) ... 45
3.4 Ekonomická přidaná hodnota (VO3) ... 46
3.4.1 EVA v odvětví Velkoobchod, maloobchod, opravy motorových vozidel ... 51
Závěr ... 52
Seznam literatury ... 56
Přílohy ... 59
Seznam obrázků
Obrázek 1 – Spider analýza za 2016 a 2017 [%] ... 44
Obrázek 2 – Spider analýza za 2018 a 2019 [%] ... 44
Obrázek 3 – EVA v odvětví Velkoobchod, maloobchod, opravy motorových vozidel [mil. Kč] ... 51
Seznam tabulek
Tabulka 1 – Základní ukazatele OMEGA, s. r. o. [tis. Kč] ... 39Tabulka 2 – Vybrané klasické ukazatele rentability [%] ... 39
Tabulka 3 – Komparace klasických ukazatelů rentability s odvětvím [%] ... 40
Tabulka 4 – Ukazatele pro odvětvové srovnání OMEGA, s. r. o. ... 41
Tabulka 5 – Ukazatele pro odvětvové srovnání CZ-NACE 47 Maloobchod, kromě motorových vozidel ... 42
Tabulka 6 – Rozklad rentability vlastního kapitálu ... 45
Tabulka 7 – Bezriziková přirážka rf [%] ... 46
Tabulka 8 – Riziková přirážka za podnikatelské riziko rPOD ... 47
Tabulka 9 – Riziková přirážka za finanční stabilitu rFINSTAB ... 48
Tabulka 10 – Riziková přirážka za velikost podniku rLA ... 48
Tabulka 11 – Vážené průměrné náklady na kapitál WACC [%] ... 49
Tabulka 12 – Alternativní náklady vlastního kapitálu re... 50
Tabulka 13 – Ekonomická přidaná hodnota EVA ... 50
Seznam příloh
Příloha 1 –Rozvaha OMEGA, s. r. o. 2016 ... 59Příloha 2 – Výkaz zisku a ztráty OMEGA, s. r. o. 2016 ... 60
Příloha 3 – Rozvaha OMEGA, s. r. o. 2017 ... 62
Příloha 4 – Výkaz zisku a ztráty OMEGA, s. r. o. 2017 ... 64
Příloha 5 – Rozvaha OMEGA, s. r. o. 2018 ... 66
Příloha 6 – Výkaz zisku a ztráty OMEGA, s. r. o. 2018 ... 68
Příloha 7 – Rozvaha OMEGA, s. r. o. 2019 ... 70
Příloha 8 – Výkaz zisku a ztráty OMEGA, s. r. o. 2019 ... 72
Úvod
Měření finanční výkonnosti je významné a široce diskutované téma. Synek (2011, s.
408) uvádí, že aby bylo možné ekonomickou realitu řídit, je třeba ji poznat, umět ji měřit a správně vyhodnotit informace. Z tohoto tvrzení plyne, že poznání finanční si- tuace je nezbytně důležitým nástrojem pro úspěšné řízení podniku, zhodnocení jeho hospodaření, měření jeho schopnosti zhodnotit vynaložené zdroje a sledování jeho schopnosti vytvářet vlastní činností zisk. Výsledky měření finanční výkonnosti jsou východiskem jak pro strategické, tak i taktické rozhodování v oblasti finančního ří- zení podniku, umožňují do budoucna zlepšit vývoj hospodaření a vylepšit postavení podniku na trhu. Zároveň slouží manažerům jako zpětná vazba k jejich předchozímu rozhodování (Synek, 2011; Wagner, 2009).
K hodnocení finanční výkonnosti jsou nejčastěji používána klasická měřítka renta- bility. Přesto, že jsou značně rozšířena, jsou stejně jako ostatní měřítka, která jsou založena na výsledku hospodaření, předmětem kritiky. Je tomu tak zejména proto, že výpočet těchto ukazatelů vychází z účetního výsledku hospodaření různého stupně, který mimo jiné nezohledňuje rizika, vliv inflace nebo náklady obětované pří- ležitosti. Proto je pro zhodnocení finanční výkonnosti podniku, z pohledu investorů, využíváno jiné měřítko finanční výkonnosti, kterým je ekonomický zisk, konkrétně ekonomická přidaná hodnota (Economic Value Added; EVA). Na rozdíl od ukazatelů rentability, založených na výsledku hospodaření, je toto měřítko založeno na ekono- mickém pojetí zisku a zohledňuje tak náklady obětované příležitosti. Je tedy vhodnějším nástrojem pro určování finanční situace podniku (Pavelková a Knáp- ková, 2009).
Cílem této bakalářské práce je zhodnocení finanční výkonnosti zvolené kapitálové společnosti v letech 2016 až 2019, a to na základě využití klasických ukazatelů ren- tability a ukazatele ekonomická přidaná hodnota.
Na základě studia literatury jsou stanoveny tyto výzkumné otázky identifikující předmět výzkumu:
• Jaká je rentabilita podnikání zvolené kapitálové společnosti v komparaci s odvět- vovými ukazateli?
• Jaké dílčí faktory ovlivňují rentabilitu vlastního kapitálu analyzované kapitálové společnosti?
• Tvoří analyzovaná kapitálová společnost hodnotu pro vlastníky?
V literární rešerši jsou nejprve vymezeny pojmy výkonnosti a pojednáno je o jejím měření. Dále jsou představeny vybrané klasické ukazatele využívané k měření fi- nanční výkonnosti podnikatelského subjektu, jako je rentabilita vlastního kapitálu
(Return on Equity) a rentabilita aktiv (Return on Assets), které jsou prakticky využity v aplikační části práce. V této souvislosti jsou představeny postupy pyramidálního rozkladu vrcholového ukazatele rentabilita vlastního kapitálu na dílčí ukazatele tak, aby bylo možné zjistit, které dílčí ukazatele působí na tento vrcholový ukazatel. Ná- sledně je vymezeno jedno z moderních měřítek finanční výkonnosti, konkrétně ukazatel ekonomická přidaná hodnota, na základě kterého je zjišťováno, zda a jakou hodnotu tvoří analyzovaná kapitálová společnost pro vlastníky.
Pro seznámení se s analyzovaným podnikatelským subjektem je ve druhé, apli- kační části práce, stručně představena současnost i historie vybrané kapitálové společnosti. Tato část práce dále obsahuje výpočty, které jsou nezbytné ke zpraco- vání analýzy finanční výkonnosti, a to v rozmezí let 2016 až 2019. Ke zhodnocení finanční výkonnosti jsou využity zmíněné klasické a moderní ukazatele, tedy renta- bilita vlastního kapitálu, rentabilita aktiv a ekonomická přidaná hodnota, poznatky získané z odborné literatury, data poskytnutá vybranou kapitálovou společností a znalosti získané během studia. Na základě výsledků analýz je zhodnocena finanční výkonnost analyzované kapitálové společnosti, která je následně porovnána s odvět- vovými hodnotami.
V metodice práce jsou popsány ukazatele a postupy, na základě kterých jsou zod- povězeny jednotlivé výzkumné otázky. Dále je pojednáno o sběru a analýze dat.
Zdroje dat pro zhodnocení vývoje finanční výkonnosti ve sledovaném období před- stavují účetní výkazy (rozvahy, výkazy zisků a ztrát), poskytnuté analyzovanou kapitálovou společností. Na žádost vedení společnosti je analyzovaná společnost s ručením omezeným v této práci uvedena pod fiktivní obchodní firmou OMEGA, s.r.o.
V závěru práce jsou shrnuty důležité poznatky vyplývající ze zkoumání a analýzy výkonnosti analyzovaného podnikatelského subjektu. Dále jsou zde zmíněna dopo- ručení pro zlepšení finanční výkonnosti, definovaná na základě výsledků zkoumání.
1 Finanční výkonnost a její měření
V této kapitole jsou na základě studia literatury vymezeny pojmy výkonu a výkon- nosti. Součástí je vymezení fundamentálních principů výkonnosti, jejího měření a funkce. Tato kapitola také obsahuje informace o skupinách uživatelů výsledků mě- ření výkonnosti a jejich rozdělení. Následně jsou představeny vybrané klasické poměrové ukazatele měření finanční výkonnosti, které jsou klíčové pro zpracování aplikační části práce.
1.1 Pojem výkon a výkonnost
Pojem výkon obecně vyjadřuje výsledek cílově zaměřené činnosti a setkat se s ním lze v různých oborech, např. výkon auta je dán rychlostí jízdy v kilometrech za ho- dinu, výkon stroje definuje množství odvedené mechanické práce za časový úsek. Co se týká výkonu v ekonomické sféře, rozlišuje se výkon podniku a výkon pracovníka.
Pokud se hovoří o výkonu podniku, jedná se o to, co podnik vyrábí a poskytuje (Staněk, 2003, s. 49). Výkonem pracovníka se rozumí počet odpracovaných hodin či objem odvedené práce za určitý časový úsek, tedy plnění jeho pracovních úkolů (Staněk, 2003; Vodáková et al., 2016).
Stejně tak jako pojem výkon, je i pojem výkonnost používán v mnoha oblastech lidského života. Přestože se můžeme setkat s různými definicemi tohoto pojmu v růz- ných oborech, jejich vyjádření jsou obsahově velmi podobná. Podle Wagnera (2009, s. 17) výkonnost v obecné rovině znamená charakteristiku, která popisuje způsob, re- spektive průběh, jakým zkoumaný subjekt vykonává určitou činnost, na základě podobnosti s referenčním způsobem vykonání (průběhu) této činnosti. Interpretace této charakteristiky předpokládá schopnost porovnání zkoumaného a referenčního jevu z hlediska stanovené kriteriální škály. Pokud je tato definice aplikována v podni- katelské sféře, výkonnost bývá většinou vymezena jako schopnost firmy (podnikatelského subjektu) co nejlépe zhodnotit investice vložené do jeho podnikatel- ských aktivit (Šulák a Vacík, 2005, s. 7).
Na výkonnost podniku lze nahlížet z několika pohledů. Z pohledu samotného pod- niku výkonnost spočívá ve schopnosti dosahovat dobrých výsledků hospodaření v dlouhodobém časovém horizontu. Naopak z pohledu zákazníků výkonnost před- stavuje množství a kvalitu výstupů z podnikání, tedy toho, co podnik vyrábí a poskytuje pro koncové zákazníky, a to v porovnání s ostatními podnikatelskými sub- jekty nebo v čase v rámci jednoho podniku. V případě finanční výkonnosti může být kritériem pro porovnávání rentabilita, schopnost dlouhodobě vytvářet zisk a vytvá- ření přidané hodnoty pro vlastníky. Podle Vodákové et al. (2016, s. 12) lze vztah mezi
výkonem a výkonností zjednodušeně definovat jako vztah výsledku a průběhu prová- děné činnosti, tzn. zatímco výkon je finálním stavem, resp. výsledkem této činnosti, výkonnost je charakteristikou (popisem) dosaženého výsledku, nebo jeho průběh.
Wagner (2009) vymezuje tyto fundamentální principy, které se pojí s jeho pojetím výkonnosti:
• cílovost,
• finalita,
• informace o výkonnosti,
• výkon a sebereflexe,
• výkonnost a hodnotová orientace.
Cílovost vychází z předpokladu, že veškerý výkon je cílově zaměřen, tedy směřuje k předem určenému stavu anebo se alespoň snaží tomuto stavu přiblížit. Pro potvr- zení tohoto názoru lze rozlišit dvě stránky výkonnosti, a to efektivnost a účinnost.
Tyto dvě dimenze výkonnosti říkají, jak postupovat pro dosažení cíle. Efektivnost lze chápat jako volbu těch činností, kterými se aktuální stav posouvá ke stavu žádou- címu, tedy k cíli. Účinností rozumíme způsob, jakým tyto činnosti realizujeme. Pro lepší pochopení Wagner zjednodušil tyto dvě definice a to následovně: efektivnost znamená dělat správné věci a účinnost dělat věci správně (Wagner, 2009).
Výkonnost a měření výkonnosti je z hlediska teoretického i empirického výzkumu rozsáhlou oblastí, která se rychle rozvíjí (Knorová, 2015, s. 116). Měření výkonnosti je předmětem zkoumání řady oborů, např. finančního a manažerského účetnictví, ří- zení lidských zdrojů, ale i finančního řízení. Při hodnocení výkonnosti lze vybírat z několika měřítek, která se člení do dvou skupin. První skupinou jsou primární krité- ria výkonnosti. Na základě těchto kritérií je možné komplexně hodnotit výkonnost až po skončení hodnocené činnosti. Pro potřeby hodnocení výkonnosti během trvání činností (zejména za účelem operativního řízení) se využívá kombinace sekundár- ních kritérií výkonnosti, která jsou od primárních odvozena. Současně platí, že sekundárním kritériím je potřeba přiřadit dílčí stupeň důležitosti a definovat souvis- losti mezi nimi (Knorová, 2015; Wagner, 2009).
Měření výkonu je nástrojem, jehož vhodným či špatným využitím je možné pozitiv- ně či negativně působit na chování a jednání těch osob, které mohou průběh zkoumané činnosti ovlivnit (Wagner, 2009, s. 19). Předpokládá se tedy, že chování subjektu, je- hož výkonnost je sledována, není k následným výsledkům tohoto měření neutrální.
To je způsobeno tím, zda si sledovaný subjekt je či není vědom sledování jeho čin- nosti (v případě, že si je sledování vědom, ovlivní to i jeho výkonnost). Také záleží na tom, jak budou výsledky pozorování dále interpretovány. V každém případě ale ovlivňují další průběh děje, a to v podobě stimulace. Měření výkonnosti tedy nemá
pouze popisnou funkci, ale může pozitivně či negativně ovlivnit chování sledovaných subjektů. Předpokládá se také, že v případě, kdy jsou měřené subjekty informovány o své výkonnosti, jsou následně schopny sebereflexe. Na základě sebereflexe je poté subjekt schopen měření vlastní výkonnosti, kontroly vlastního jednání a jeho dů- sledků. Měření vlastní výkonnosti může na sebereflektující subjekt působit jako motivace (Wagner, 2009).
Tato subkapitola shrnuje informace o výkonu a výkonnosti podniku, které jsou zá- kladem pro zpracování dalších subkapitol a kapitol a pro vypracování aplikační části práce. Následující subkapitoly pojednávají o měření výkonnosti podniku a okruhu uživatelů užívajících jeho výsledků.
1.2 Měření výkonnosti podniku
V obecném smyslu slova, měření znamená činnost, při které dochází k přiřazení hod- noty určité charakteristice zkoumaného objektu (Wagner, 2009, s. 35). Jedná se o pro- ces, jehož žádoucím výsledkem je zjištění určité informace o konkrétním objektu.
Z tohoto tvrzení vyplývá, že výsledkem měření je hodnota, která slouží k popisu mě- řeného objektu.
Wagner (2009) uvádí tyto funkce (důvody) měření výkonnosti:
• Funkce podpory (opory) paměti – díky měření lze uchovávat informace o subjektu k určitému okamžiku či za určité období.
• Funkce podpory srovnání (komparace) – měření umožňuje porovnávání získa- ných výsledků v komparaci s referenčním subjektem ve stejném okamžiku nebo v čase v rámci podniku, tedy mapuje vývoj v rámci konkrétního subjektu.
• Funkce podpory objektivizace a šíře smyslového poznání – měřením výkonnosti je s pomocí technických nástrojů možné popsat i takové charakteristiky měřeného subjektu, které nelze zachytit pouze lidským vnímáním.
• Funkce podpory hloubky poznání – díky měření lze popsat stránky subjektu, které pouze lidskými smysly nebo technickými nástroji nelze přímo zachytit.
• Funkce zprostředkování poznání – měření umožňuje informovat o jeho výsledcích i subjekty, z jejichž pozic není možné přímé pozorování měřeného subjektu.
• Funkce důkazní – měření může figurovat jako důkaz, a to ve sporu o tom, jestli konkrétní jev byl či nebyl uskutečněn.
Měření finanční výkonnosti se řadí mezi základní činnosti finančního ma- nagementu. Podle Šuláka a Vacíka (2005) lze analytické procesy, které jsou spojené s hodnocením finančních výkonnosti, podle času rozdělit do dvou dimenzí:
• Výsledky a závěry vyplývající z hodnocení finanční výkonnosti se využívají pro vy- hodnocení dopadů rozhodnutí, která byla učiněna v minulosti.
• Analýzu finanční výkonnosti lze aplikovat při vyhodnocení finančního plánu v sou- vislosti s předpokládaným vývojem společnosti v budoucnosti.
Výsledky měření výkonnosti podniku jsou zdrojem důležitých informací jak pro interní subjekty (vlastníci, manažeři), tak pro externí subjekty podnikání (investory, banky apod.). Okruh těchto uživatelů je definován v nadcházející subkapitole. Pro větší vypovídací hodnotu výsledků lze měření výkonnosti rozdělit na měření finanční výkonnosti (za použití finančních ukazatelů, které jsou v současnosti využívány nej- více, např. rentabilita) a nefinanční výkonnosti (za použití nefinančních ukazatelů, např. spokojenost zákazníků).
1.3 Uživatelé výsledků měření finanční výkonnosti
Tato subkapitola pojednává o uživatelích výsledků měření finanční výkonnosti, tedy o okruhu subjektů, kteří chtějí být informováni o tom, jak konkrétní podnik hospo- daří. Charakteristické pro tyto subjekty je, že se všechny, přímo či nepřímo, podílejí na podnikání. Kislingerová et al. (2010) i Wagner (2009) rozdělují tyto uživatele do dvou skupin: interní a externí. Mezi interní uživatele řadí zejména vlastníky, mana- žery, zaměstnance a odboráře a za externí uživatele považují banky, stát, obchodní partnery, konkurenci a investory. Poslední zmíněnou skupinu subjektů lze však po- važovat jak za externí, tak i interní uživatele, a to z toho důvodu, že investor může být jednak subjekt „zvenčí“ podniku (v tom případě se jedná o investora cizího kapi- tálu), tak i vlastník podniku, tedy subjekt nacházející se „uvnitř“ podniku (v tomto případě se jedná o investora vlastního kapitálu).
Interní uživatelé
Pro vlastníky, investory vlastního kapitálu, slouží výsledky finanční výkonnosti jako report o stavu jejich podnikání. Jejich hlavním zájmem je zhodnocování jimi vlože- ného kapitálu, stabilita a dlouhodobá prosperita podniku.
Pro práci manažerů jsou stěžejní informace o finanční situaci podniku. Po inter- pretaci výsledků měření finanční výkonnosti následně dokážou přizpůsobit svá rozhodnutí aktuálnímu stavu podniku. Tato rozhodnutí mimo jiné zahrnují např. roz- hodnutí o získávání zdrojů financování, o investování do majetku a rozdělování volných peněžních prostředků. Současně samozřejmě platí, že při rozhodování stále musí respektovat hlavní cíle podniku. Výsledky měření výkonnosti manažerům také poskytují zpětnou vazbu k jejich předchozím rozhodnutím a jejich následky.
Mezi hlavní zájmy zaměstnanců patří neklesající mzdy a stabilita jejich pracovních míst, což do jisté míry zajišťuje dlouhodobá stabilita zaměstnavatele. Pro jednání za- městnanců se zástupci vedení firmy vznikají odborové organizace, které v těchto jednání obhajují jejich zájmy.
Externí uživatelé
Investoři (např. akcionáři a ostatní investoři) investují do podniku své finanční pro- středky – z hlediska podniku se jedná o poskytovatele externích zdrojů financování (vlastních i cizích). Výsledky měření finanční výkonnosti jim poskytují informace o tom, jak podnik nakládá s jimi investovanými prostředky. Zajímají se také o výši vy- plácených dividend, o míru rizika a výnosnosti jejich investic a v neposlední řadě o stabilitu podniku. Tyto závěry jsou pro ně faktory, které ovlivňují jejich další inves- tiční rozhodovaní týkající se konkrétního podniku.
Banky (a jiní věřitelé) se o vývoj finanční situace podniku zajímají ve chvíli, kdy podnik žádá o poskytnutí úvěru. Díky finanční analýze si věřitel může ověřit, zda pod- nik hospodaří efektivně či nikoliv a na základě této informace si pak dokáže odvodit budoucí hospodaření podniku, na kterém závisí schopnost splácení úvěru.
Pro stát a jeho orgány je stěžejní správný výpočet a odvod daně do státního roz- počtu. Údaje o finanční výkonnosti podniku využívá zejména pro statistické účely, při rozdělování finanční výpomoci (dotace, garance úvěrů) a pro získání přehledu o fi- nančním hospodaření těch podniků, kterým svěřil státní zakázky.
Dodavatelé a odběratelé věnují veškerou svou pozornost solventnosti, likviditě a míře zadluženosti konkrétního podniku. Od těchto faktorů si následně odvodí, zda je podnik schopen plnit své závazky včas a v plné výši.
1.4 Klasické ukazatele měření finanční výkonnosti
V této subkapitole je pojednáno o vybraných tradičních ukazatelích finanční výkon- nosti, které jsou založeny na výsledku hospodaření, a způsobu jejich výpočtu.
Pozornost je primárně věnována poměrovým ukazatelům rentability aktiv a vlast- ního kapitálu, neboť jsou stěžejní součástí aplikační části této práce.
Rentabilita je všeobecně chápána jako výnosnost. Sůvová (1999, s. 93) uvádí, že program ESO (účetní systém) chápe pojmy rentabilita a výnosnost rozdílně: jako vý- nosnost označuje ukazatele založené na nezdaněném zisku, rentabilitou míní ukazatele založené na zisku po zdanění. Ukazatele rentability jsou v oblasti podnikání využí- vány zejména pro zjištění míry výdělečné schopnosti či míry zhodnocení
vynaložených prostředků. V následujících odstavcích je nejprve vymezena rentabi- lita kapitálu (Return on Equity; ROE) dále pak rentabilita aktiv (Return on Assets;
ROA). Oba tyto ukazatele jsou zásadní pro zpracování aplikační části práce. V další subkapitole jsou rozebrány důvody rozsáhlé kritiky ukazatelů rentability založených na výsledku hospodaření (Sůvová, 1999; Nývltová a Marinič, 2010).
Oba vybrané klasické ukazatele rentability jsou zařazeny do skupiny poměrových ukazatelů, které jsou základními nástroji finanční analýzy. Ukazatele v této skupině podávají informaci o tom, kolik haléřů zisku se získává z jedné koruny využitých aktiv nebo investovaného kapitálu (Wagner, 2009, s. 171). Ukazatele rentability patří v praxi mezi nejpoužívanější ukazatele a to z toho důvodu, že informují o efektu, ja- kého bylo dosaženo vloženým kapitálem (Kislingerová a Hnilica, 2004, s. 28) a umožňují porovnání výkonnosti různých podniků, nebo vývoj výkonnosti v čase v rámci jednoho podniku tím, že poměřují tokové a stavové veličiny mezi sebou.
Zdrojem vstupních dat pro výpočet těchto ukazatelů je účetní závěrka, která podle § zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví zahrnuje rozvahu, výkaz zisku a ztráty a přílohu.
Dále účetní závěrka obchodních společností zahrnuje také přehled o peněžních to- cích.
Obecný vzorec pro výpočet ukazatelů rentability je dán následovně (Kislingerová a Hnilica, 2004):
𝑉ý𝑛𝑜𝑠 𝑉𝑙𝑜ž𝑒𝑛ý 𝑘𝑎𝑝𝑖𝑡á𝑙
Do čitatele a jmenovatele tohoto základního vzorce se poté dosazují veličiny, jejichž vzájemný vztah je třeba zjistit. Na místo čitatele se zpravidla dosazuje výsledek hos- podaření různé úrovně, nejčastěji se však jedná o:
• výsledek hospodaření před odečtením úroků a před zdaněním (Earnings Before Interests and Taxes; zkratka EBIT),
• výsledek hospodaření před zdaněním (Earnings Before Taxes; zkratka EBT), nebo
• výsledek hospodaření po zdanění (Earnings After Taxes; zkratka EAT) (Kislingerová a Hnilica, 2004; Sůvová, 1999).
Konstrukce vybraných klasických ukazatelů rentability, konkrétně ukazatele ren- tability aktiv a rentability vlastního kapitálu, jsou uvedeny v metodice práce.
Rentabilita aktiv
Ukazatel rentabilita aktiv (Return of Assets, zkratka ROA) je jedním z klasických po- měrových ukazatelů, který je podle výsledku studie Šišky a Lízalové (2011) vhodný pro dlouhodobé hodnocení výkonnosti podniku. Tento ukazatel poměřuje výši vý- sledku hospodaření s výší aktiv potřebných pro jeho dosažení a vyjadřuje tak
celkovou efektivnost činnosti podniku, tedy návratnost vloženého celkového kapi- tálu. Obecný vzorec pro výpočet rentability aktiv a jeho úpravy jsou uvedeny v metodice práce.
Vztah zmíněných veličin pro výpočet ukazatele rentability aktiv je stanoven jako poměr výsledku hospodaření různého stupně k celkovým aktivům podniku. Měřít- kem v tomto tvaru lze vyjádřit zhodnocení aktiv, a to bez ohledu na strukturu zdrojů, ze kterého jsou tato aktiva financována. Z tohoto důvodu by měla být pro výpočet rentability aktiv použita taková úroveň výsledku hospodaření, kde výsledek hospo- daření není ovlivněn strukturou financování. Jedná se tedy o výsledek hospodaření před odečtením úroků a před zdaněním (EBIT). V případě použití této úrovně vý- sledku hospodaření je možné na základě ukazatele rentability aktiv porovnávat podniky s odlišnou strukturou aktiv (Kislingerová et al., 2010; Šiška a Lízalová, 2011).
Pro zjištění a porovnávání čisté návratnosti, jinými slovy míru zhodnocení vlože- ného kapitálu po splnění daňové povinnosti a po úhradě úroků (odměny věřitelům), je základní vzorec pro výpočet rentability aktiv upraven o úroky a vliv daňového štítu. Ten využíváním cizího kapitálu zvyšuje rentabilitu vlastního kapitálu, protože úroky z cizího kapitálu snižují výsledek hospodaření, který slouží pro vypočtení da- ňové povinnosti (Nývltová a Marinič, 2010).
Rentabilita aktiv je také jednou z několika vnitřních determinant kapitálové struk- tury, mezi které dále patří například struktura aktiv, stabilita zisku či stabilita cash flow. Podle Prášilové (2012) je rentabilita aktiv dokonce tím nejčastěji zkoumaným faktorem. Autorka ve své studii dále zjišťuje, jaký vliv má rentabilita aktiv na kapitá- lovou strukturu českých podniků. Výsledky této studie potvrzují názory většiny ekonomů, tedy že rentabilita aktiv má negativní vliv na celkovou zadluženost pod- niku.
Chandrapala a Knápková (2013) ve své studii zkoumají dopad konkrétních inter- ních faktorů na finanční výkonnosti firem v České republice. Pro svůj výzkum použili vzorek o počtu 978 firem v České republice, kdy analyzovali data za období 2005 až 2008. Výsledky této studie potvrzují, že v případě použití ukazatele rentability aktiv (ROA) jako závislé proměnné má velikost firmy, růst prodeje a obrat kapitálu pozi- tivní vliv na finanční výkonnosti podniku. Naopak míra zadlužení a zásoby finanční výkonnost podniku ovlivňují negativně. V závěru autoři uvádí, že jedno potenciálně plodné rozšíření této studie by bylo identifikování dopadů odvětví na finanční výkon- nost (Chandrapala a Knápková, 2013, s. 218).
Rentabilita vlastního kapitálu
Rentabilita vlastního kapitálu (Return on Equity; zkratka ROE) poměřuje výši vý- sledku hospodaření po zdanění a výši investovaného vlastního kapitálu potřebného pro jeho dosažení. Výsledná hodnota ukazatele udává míru zhodnocení vlastního ka- pitálu. Protože tento ukazatel slouží pro určení efektivnosti hospodaření z pohledu vlastníka, pro jeho výpočet by se měl používat takový stupeň výsledku hospodaření, který je již upraven o úroky a daň, tedy výsledek hospodaření po odečtení úroků a po zdanění (EAT) (Kislingerová et al., 2010; Nývltová a Marinič, 2010; Sůvová, 1999).
Výnosný může být nejen vlastní, ale i cizí kapitál, pokud ho podnik dokáže efektivně využít, tj. řídit svou zadluženost tak, aby kromě rentability byla zajištěna i finanční sta- bilita (Holečková, 2009, s. 38). Čerpání cizího kapitálu má do určité míry zadluženosti pozitivní vliv na rentabilitu vlastního kapitálu. Je tomu tak díky efektu tzv. daňového štítu (také označován jako daňový efekt). Princip daňového štítu je takový, že při vy- užití cizího kapitálu je nutné platit úroky. Tyto úroky představují náklady, které jsou součástí finančního výsledku hospodaření, a které v konečném důsledku snižují vý- sledek hospodaření před zdaněním, ze kterého se vychází při stanovení základu daně z příjmů. V důsledku toho dochází tedy ke snižování základu daně a tím i k odvádění nižší daně z příjmu. Zadluženost má pozitivní vliv na rentabilitu vlastního kapitálu pouze v případě, že úroková míra je nižší než výnosnost aktiv. V opačném případě má zadluženost negativní vliv na rentabilitu vlastního kapitálu a dochází tak ke sni- žování finanční stability podniku (Holečková, 2009).
1.4.1 Pyramidový rozklad vrcholového ukazatele ROE
Aby mohl manažer posoudit výkonnost podniku a svým rozhodováním ovlivnit vývoj ukazatelů výkonnosti ve prospěch podniku, jinými slovy zvýšit jejich výsledné hod- noty, je nutné, aby disponoval znalostí jednotlivých faktorů (a jejich vzájemných vazeb), které na ně mají vliv. Jedině zvyšováním hodnot těchto dílčích faktorů může dojít i ke zvýšení výsledné hodnoty konečného ukazatele. Pro tento účel existují py- ramidové soustavy vrcholových ukazatelů, které představují rozklad vrcholového ukazatele na jednotlivé dílčí ukazatele, které ho ovlivňují, a přehledně znázorňují je- jich vzájemné logické a ekonomické vztahy. Vhodně zkonstruovaná pyramidová soustava ukazatele umožňuje systematicky posoudit minulou, současnou i budoucí vý- konnost podniku (Sedláček, 2007, s. 82). Cílem rozkladů vrcholových ukazatelů je také nalézt postiženou oblast, která snižuje i celkovou výkonnost podniku (Telecký, 2017, s. 209).
Pro pyramidový rozklad ukazatele rentability vlastního kapitálu (ROE) je zejména využíván Du-pontův pyramidový rozklad, který byl sestaven a poprvé aplikován
v nadnárodní chemické společnosti Du Pont de Nemours. Jeho základem je rovnice, která znázorňuje vztah tří dílčích ukazatelů nižšího stupně – rentability tržeb (zis- ková marže; Profit Margin), obratu aktiv a ukazatele vlivu finanční páky. První zmíněný dílčí faktor, zisková marže, představuje podíl čistého zisku po zdanění a odečtení úroků na celkových tržbách, které zahrnují tržby z prodeje výrobků, zboží a služeb. Obrat aktiv představuje schopnost podniku využít vložený kapitál, jinými slovy kolikrát za rok společnost dokáže „obrátit“ aktiva. Tyto dva vyjmenované dílčí faktory mají zpravidla inverzní vztah – společnost s nízkou rentabilitou tržeb dosa- huje vysokého obratu aktiv a naopak. Poslední zmíněný faktor, finanční páka, je zároveň ukazatelem zadluženosti podniku. Obecně platí, že za určitých podmínek je pro společnost výhodnější využívat více cizích zdrojů než těch vlastních. Zvyšování zadluženosti čerpáním dalších cizích zdrojů je vhodné v případě, že podnik dokáže každou další korunu dluhu zhodnotit více než činí úroková sazba dluhu (Ďurišová a Myšková, 2010, s. 21).
Díky rozkladu ukazatele rentability vlastního kapitálu může manažer vidět, kam zaměřit své úsilí s cílem zvyšování rentability. Toho lze dosáhnout zvyšováním ren- tability tržeb, snížením počtu obratů celkových aktiv anebo zvýšením vlivu finanční páky využíváním cizího kapitálu ve větší míře. Kompletní schéma Du-Pontova pyra- midového rozkladu vrcholového ukazatele rentability vlastního kapitálu je uvedeno v metodice práce (Ďurišová a Myšková, 2010; Kislingerová et al., 2010; Nývltová a Marinič, 2010; Sedláček, 2007).
Manželé Neumaierovi jsou toho názoru, že Du-Pontův pyramidový rozklad vrcho- lového ukazatele rentability vlastního kapitálu není dostatečně rozsáhlý, a proto analýza na základě tohoto rozkladu není pro posouzení podnikání dostatečně po- drobná. Jako prostředek plánování, řízení a kontroly je vhodný pouze částečně, protože řada důležitých ukazatelů zde není vůbec obsažena a zcela chybí pohled na riziko (Ne- umaierová a Neumaier, 2008, s. 7–8). Z těchto důvodů pro identifikaci dílčích faktorů (a jejich kauzálních vztahů) ovlivňující vrcholový ukazatel uvádí koncepci pyramido- vého ukazatelového systému INFA. Podle Neumaierové a Neumaiera (2008, s. 8) je vrcholovým kritériem čistá hodnota podniku a rozklad se skládá ze tří propojených pyramid, tří skupin ukazatelů – ukazatele tvorby zisku před úroky a zdaněním, ukaza- tele dělení zisku před úroky a zdaněním a ukazatele finanční stability podniku, z které tvorba a dělení zisku před úroky a zdaněním probíhá.
Jak uvádí Strnadová a Karas (2013), tak další možností, jak identifikovat dílčí fak- tory (a vztahy mezi nimi) ovlivňující vrcholový ukazatel rentability vlastního kapitálu, je dynamický pyramidový rozklad logaritmickou metodou. Jeho základní
rovnice je dána součinem rentability aktiv a finanční páky. Cílem tohoto dynamic- kého pyramidového rozkladu je identifikovat změny jeho vrcholového ukazatele v čase v důsledku změn dílčích faktorů dvěma způsoby. Jednak jako rozdíl hodnot v čase (diferenci) a jako podíl jejich hodnot v čase (index) (Strnadová a Karas, 2013, s.
172).
1.4.2 Kritika klasických ukazatelů rentability
Tato subkapitola shrnuje důležité poznatky týkající se poměrně rozsáhlé kritiky uka- zatelů rentability, které jsou založeny na výsledcích hospodaření. V následujících odstavcích jsou rozvedeny argumenty, o které se dle literatury kritika těchto ukaza- telů opírá.
Podle Pavelkové a Knápkové (2009) a Váchala a Vochozky (2013) je hlavním dů- vodem kritiky těchto klasických ukazatelů skutečnost, že pro jejich výpočet je využíváno účetní pojetí výsledku hospodaření, tedy rozdíl výnosů a nákladů. Tento údaj ale například nebere v úvahu eventuální odlišnosti ve vedení účetnictví. Tyto odlišnosti mohou být způsobeny například různými metodami oceňování dlouhodo- bého majetku a způsoby jeho odpisování, odlišnou tvorbou rezerv a opravných položek nebo různým časovým rozlišováním výnosů a nákladů atd.
Dalším argumentem kritiky je problematika rozdílného vymezení kapitálu pod- niku a jeho struktury, či vymezení jeho aktiv. Tato problematika poukazuje mimo jiné také na to, že jsou do výpočtu ukazatelů rentability (do jmenovatele) zahrnuta i ta- ková hmotná aktiva, která nejsou využívána přímo v hlavní činnosti podniku. Jindy je kritizováno, že do jmenovatele ROA nejsou zahrnuta aktiva, která jsou využívána k podnikání, ale nejsou součástí majetku podniku (např. majetek na finanční leasing) (Pavelková a Knápková, 2009).
Předmětem kritiky ukazatelů rentability je také fakt, že ve svých vzorcích pro vý- počet nezohledňují náklady obětované příležitosti, riziko podnikání ani míru rizika, která je způsobena využíváním cizího kapitálu a z něho vyplývající eventuální mož- nost neschopnosti splácet (Pavelková a Knápková, 2009).
Wagner (2009) uvádí další tři nejčastější argumenty pro kritiku ukazatelů renta- bility založených na výsledcích hospodaření. Prvním z nich je skutečnost, že obsahem hodnot měřítek rentability není srovnání skutečné výkonnosti s referenční hodnotou. Předpokládá se, že vyhodnocení výkonnosti dané činnosti subjektu by mělo být založeno na komparaci průběhu činnosti jiného, referenčního subjektu.
Toto srovnání může být přímo zakomponované ve vzorci pro výpočet daného mě- řítka a v tomto případě by porovnání prováděl stejný subjekt, který uskutečnil měření. Měřený subjekt by byl až následně informován o výsledcích měření.
Druhou možností je, že ke komparaci s referenčním subjektem dochází až ná- sledně po měření a provádí ji sám uživatel těchto informací. Nelze jednoznačně určit, která z těchto variant je ta vhodnější. Pokud je proces srovnávání výsledků ponechán subjektu zodpovědnému za měření výkonosti, pro uživatele to následně znamená po- hodlné a pohotové využívání již zhodnocených výsledků. Druhou stránkou věci je, že se k uživateli takto dostanou pouze určité výsledky komparace, které jsou interpre- tované v určitém kontextu, který může či nemusí být zkreslující. Proto se, v případě měřítek založených na výsledku hospodaření, komparace a interpretace měřených hodnot ponechává většinou na uživateli jejich výsledků (Wagner, 2009).
Druhým důvodem kritiky je myšlenka, že měřítka rentability aktiv utlumují zájem manažerů o nové investice. Přepokládá se, že pokud je manažer hodnocen podle mě- řítek rentability aktiv, nebude příznivě nakloněn k přijímání rozhodnutí o nových investicích, které by byly zhodnoceny stejně jako investice stávající. Toto platí za předpokladu, že se bude při výpočtu rentability aktiv vycházet z netto hodnoty odpi- sovaných aktiv, protože v tomto případě se činnosti, které využívají starší majetek, budou jevit jako výhodnější než ty, které využívají aktiva novější. Proto je ve výpočtu rentability aktiv vhodnější zohlednit brutto hodnotu majetku (Wagner, 2009).
Třetí a poslední argument kritiků měřítek rentability, který uvádí Wagner, se týká posuzování výhodnosti nových investic. Tento argument se opírá o fakt, že pokud podle aktuální hodnoty měřítka je výkonnost určité činnosti hodnocena jako pozitivní, potom u nově zamýšlené činnosti, která by znamenala dodatečné vynaložení kapitálu, nelze určit, zda bude její výkonnost hodnocena jako pozitivní na základě srovnání pří- růstkové hodnoty měřítka s hodnotou aktuální (Wagner, 2009, s. 177). Z tohoto důvodu je pro motivaci manažerů odpovědných za průběh měřené činnosti vhod- nější využít měřítka založená na ekonomickém pojetí zisku (Wagner, 2009).
Strnadová a Karas (2013) uvádějí, že analýza ROE je v praxi široce využívána. Uve- dení autoři popisují výhodu tohoto ukazatele v systematické práci s výkazy spojenou s jednoduchým konceptem pro identifikaci problémových oblastí podniku a jejich korekce. Nicméně na základě výše uvedených důvodů je pro hodnocení a komparaci výkonnosti podniku vhodnější využívat takové ukazatele, které namísto účetního po- jetí výsledku hospodaření zohledňují jeho pojetí ekonomické. Tento požadavek splňuje moderní měřítko výkonnosti ekonomická přidaná hodnota (Economic Value Added; EVA) o kterém pojednává druhá kapitola.
V úvodu tato kapitola vymezuje pojmy výkonu, výkonnosti, finanční výkonnosti a způsoby jejího měření. Dále podává informace o rozdělení uživatelů výsledků mě- ření finanční výkonnosti podniku na dvě skupiny a přibližuje jednotlivé záměry
těchto subjektů. Pozornost je také věnována teoretické definici tradičních poměro- vých ukazatelů rentability a jejich kritice, konkrétně je představen ukazatel rentability aktiv (ROA) a ukazatel rentability vlastního kapitálu (ROE), které jsou stě- žejní náplní aplikační části práce. V poslední subkapitole jsou představeny metody pyramidového rozkladu vrcholového ukazatele ROE, který je velmi důležitým nástro- jem pro identifikaci dílčích ukazatelů, ovlivňujících vrcholový ukazatel, a definování vztahů mezi nimi.
2 Ekonomická přidaná hodnota (EVA)
Tato kapitola podává informace o moderním měřítku finanční výkonnosti podniku, kterým je ekonomická přidaná hodnota (Economic Value Added; EVA), tj. ekono- mický zisk. Obecná metodika výpočtu i metodika výpočtu stanovená Ministerstvem průmyslu a obchodu České republiky se nachází v metodické části práce.
Ukazatel ekonomické přidané hodnoty byl definován již v 90. letech 20. století v USA ekonomy Joelem Sternem a Bennettem Stewardem ve společnosti Stern Ste- wart & co. a je tak jednou z prvních metod pro stanovení hodnoty podnikání pro vlastníky. Zároveň dodnes patří k nejpoužívanějším moderním měřítkům nejen pro zhodnocení výkonnosti podniku a jeho význam stále roste (Pavelková a Knápková, 2009; Šulák a Vacík, 2005).
Synek (2011, s. 364) uvádí, že ukazatel EVA je číselným vyjádřením cíle podniků, které uplatňují management založený na hodnotě (Value Based Management). Zákla- dem tohoto moderního měřítka je oproti měřítkům rentability fakt, že výnos, který podnik očekává, musí být vyšší než celkové náklady, tedy vyšší než náklady jak na cizí, tak i na vlastní kapitál. Ukazatele rentability tento předpoklad ale nesplňují, pro- tože základem jejich výpočtů je účetní pojetí zisku, které nebere v úvahu náklady na vlastní kapitál – tyto ukazatele předpokládají, že investoři poskytují kapitál zcela zdarma (Pavelková a Knápková, 2009; Synek, 2011; Synek a Kislingerová, 2015).
Základní vztah pro výpočet moderního měřítka EVA je v literatuře uváděn násle- dovně (Nývltová a Marinič, 2010; Pavelková a Knápková, 2009; Synek a Kislingerová, 2015):
𝐸𝑉𝐴 = 𝑁𝑂𝑃𝐴𝑇 − 𝑊𝐴𝐶𝐶 × 𝐶
kde NOPAT označuje čistý zisk z hlavní výdělečné činnosti po zdanění (Net Operating Profit After Taxes), WACC vážené průměrné náklady na kapitál (Weighted Average Costs of Capital) a C celkový investovaný kapitál.
Podle Šuláka a Vacíka (2005) je pro zjištění výsledné hodnoty ukazatele EVA nej- komplikovanější stanovení nákladů na kapitál, konkrétně dílčího faktoru požadované výnosnosti vlastního kapitálu. Autoři dále uvádějí, že existuje několik metod využívaných pro zjištění tohoto dílčího faktoru, jako příklady uvádějí (Šulák a Vacík, 2005):
• Gordonův růstový model – vychází z volného peněžního toku a jeho tempa růstu, tedy provozního zisku, kdy se neuvažuji investiční peněžní toky.
• Capital asset pricing model (CAPM) – snaží se rozdělit komponenty rizikové pré- mie na systematické (tržní) a specifické. Pro stanovení rizikové prémie lze využít ratingového hodnocení společnosti.
Tj. ukazatel EVA do výpočtu zahrnuje i náklady na vlastní kapitál, které představují náklady obětované příležitosti (oportunitní náklady). Tímto termínem jsou označo- vány náklady, které se pojí s nevyužitím výhody plynoucí z využití té nejlepší alternativy (v tomto případě se jedná o výnosy, kterých se investor vzdává investo- váním do podniku) a jsou odečítány od účetního výsledku hospodaření. Na základě toho Šulák a Vacík (2005, s. 14) mohou tvrdit, že ukazatel EVA v sobě z pohledu fi- nančního řízení a rozhodování spojuje všechny podstatné složky, a to efekt dosažený společností, absolutní rozměr investovaného kapitálu a jeho cenu. Všechny tyto složky jsou důležitými faktory ovlivňující rozhodování investora o jeho investici, a právě pro ně je koncept EVA důležitým ukazatelem, a to proto, že jeho výsledná hodnota představuje ekonomický zisk podniku po úhradě veškerých nákladů (Pavelková a Knápková, 2009; Synek, 2011; Synek a Kislingerová, 2015; Šulák a Vacík, 2005).
Knápková, Homolka a Pavelková (2014), kromě výše zmíněné problematiky vyčís- lení nákladů na kapitál, zmiňují problematiku stanovení čistého výsledku hospodaření po zdanění (Net Operating Profit After Taxes; NOPAT) a vážených prů- měrných nákladů na kapitál (Weighted Average Costs of Capital; WACC). Jako poslední nevýhodu konceptu EVA uvádějí, že v jeho výpočtu není zohledněn vliv in- flace (Knápková et al., 2014; Šulák a Vacík, 2005).
Oproti klasickým ukazatelům rentability, které využívají účetní pojetí výsledku hospodaření, je nutné data před dosazením do konceptu EVA upravit tak, aby co nejpřesněji reflektovala aktuální stav podniku. Na otázku, proč se tyto úpravy reali- zují, odpovídají Pavelková a Knápková (2009) ve své publikaci. Účetnictví není schopno podávat informace o ekonomické výkonnosti podniku a spíš než na pohled na podnikání z pozice vlastníků nebo manažerů je orientováno na pohled věřitelů, které nezajímá tolik ziskovost a dlouhodobá životnost podniku jako spíše jeho schop- nost splácet závazky (Pavelková a Knápková, 2009, s. 56). Z tohoto důvodu jsou v praxi prováděny různé úpravy s cílem přetvoření dat z účetnictví tak, aby odpoví- dala pohledu vlastníků a manažerů.
Obecným doporučením je, aby si podnik využívající koncept EVA vytvořil sadu ně- kolika úprav a ty následně implementoval do jejích výpočtů stále stejně, a to v období alespoň tří let. Existuje široká škála možností úprav, jejich výčet však přesahuje rá- mec této práce. Obecně řečeno úpravy zahrnují úpravy struktury aktiv o aktiva, která nejsou v rozvaze uvedena, ale jsou součástí majetku, který podnik využívá ve svém
hospodaření. Dále o aktiva, která jsou v rozvaze uvedena, ale nejsou podnikem vyu- žívána ve svém podnikání a úprava výsledku hospodaření tak, aby jeho hodnota odpovídala čistému zisku z hlavní výdělečné činnosti po zdanění (Net Operating Pro- fit After Taxes; NOPAT) (Pavelková a Knápková, 2009).
U výsledné hodnoty tohoto moderního měřítka je pravidlem, že nová přidaná hod- nota je tvořena tam, kde EVA > 0, v případě nulové výše EVA se efektivnost investovaného kapitálu rovná nákladům na jeho pořízení a v případě EVA < 0 dochází k „ničení“ majetku investorů (Nývltová a Marinič, 2010, s. 178). Jinými slovy, pokud výsledná hodnota EVA nabývá kladných hodnot, tedy náklady na kapitál jsou nižší než čistý výsledek hospodaření po zdanění, hodnota podniku roste. Zpravidla platí, že podnik, který dosahuje vyššího zisku současně s menším objemem levnějšího ka- pitálu, dosahuje také vyšší výsledné hodnoty ekonomické přidané hodnoty.
Koncept EVA je využíván nejen k vyjádření hodnoty podnikání pro vlastníky, ale je mimo jiné základem pro zjištění těch dílčích faktorů, které napomáhají k tvorbě hod- noty podniku a které ji zvyšují. Všechny tyto faktory ovlivňující vrcholový ukazatel EVA jsou zobrazovány v pyramidálním rozkladu, jehož obsahem jsou i vztahy mezi nimi. Díky tomu se na tyto dílčí faktory mohou manažeři zaměřit a přizpůsobit své budoucí rozhodování tak, aby vhodně působili na vývoj faktorů ovlivňujících vrcho- lový ukazatel EVA a přispěli tak ke zvyšování jeho výsledné hodnoty.
Cestou ke zvyšování této hodnoty EVA může být např. zvyšování výnosů a snižo- vání nákladů, tedy vyšší provozní zisk, zvyšování produktivity nebo zvyšování podílu cizího kapitálu (tzv. vliv finanční páky). Dále je EVA základem ke stanovení cílů, oce- ňování strategií a investičních příležitostí, hodnocení přínosů nových výrobků a měření výkonnosti (Synek, 2011, s. 365) (Knápková et al., 2014; Nývltová a Marinič, 2010;
Synek, 2011; Šulák a Vacík, 2005).
Knápková, Homolka a Pavelková (2014) věnovali svoji studii zjišťování míry vyu- žití konceptu EVA v České republice, a to v závislosti na velikosti podniku, odvětví a stáří. Dále zkoumali, zda má užívání konceptu EVA přímý vliv na finanční výkonnost, resp. zda podniky využívající koncept EVA dosahují vyšší finanční výkonnosti. Dota- zovali se celkem 167 českých podniků. Z tohoto počtu využívalo koncept EVA zhruba 18 % dotazovaných. Výsledky jejich studie, hypotézu o pozitivním vlivu využívání konceptu EVA na finanční výkonnost podniku, vyvrátily. Dle názoru autorů studie má tento výsledek několik možných důvodů, např. skutečnost, že vybrané podniky kon- cept EVA využívaly poměrně krátkou dobu (2 roky), a tak jeho účinek ještě nemusel nastat nebo je negativní výsledek zkoumání ovlivněn postupy při úpravě výsledku hospodaření, který v důsledku toho přesně neodráží aktuální situaci podniku (Kná- pková et al., 2014).
Nejčastěji využívaný obecný vzorec pro výpočet ukazatele ekonomické přidané hodnoty, který uvádí Nývltová a Marinič (2010), Pavelková a Knápková (2009) a Sy- nek a Kislingerová (2015) využívá pro stanovení hodnoty EVA čistý zisk z hlavní výdělečné činnosti po zdanění (Net Operating Profit After Taxes; NOPAT), snížený o vážené průměrné náklady na kapitál (Weighted Average Costs of Capital; WACC) ná- sobené celkovým investovaným kapitálem (C).
Remeš (2009) a Wagner (2009) uvádějí upravený vzorec ukazatele EVA, který je založený na tzv. hodnotovém rozpětí. To vyjadřuje rozdíl mezi rentabilitou aktiv (ROA) a průměrnými váženými náklady na kapitál (WACC). Jinými slovy, tento vzo- rec podává informaci o tom, zda míra zhodnocení aktiv převýšila požadovanou míru zhodnocení kapitálu či nikoliv.
Naopak metodika výpočtu ukazatele EVA, kterou zveřejňuje Ministerstvo prů- myslu a obchodu České republiky na svých webových stránkách se od vzorců využívaných výše zmíněnými autory liší. Ministerstvo průmyslu a obchodu České re- publiky využívá metodiky INFA (jejíž autory jsou Inka a Ivan Neumaierovi), která umožňuje komplexní posouzení hospodaření podniků skupin. Tento postup pro vý- počet ukazatele EVA je používán v případě, že k dispozici nejsou potřebné informace pro upravení účetního pojetí na ekonomické, a proto jsou výsledné hodnoty pouze orientační. Tato metodika využívá pro svůj výpočet ekonomického zisku (EVA) ná- sledující vztah (Ministerstvo průmyslu a obchodu České republiky, 2020):
𝐸𝑉𝐴 = (𝑅𝑂𝐸 − 𝑟𝑒) × 𝑉𝐾,
kde ROE je rentabilita vlastního kapitálu, re jsou alternativní náklady vlastního kapi- tálu, VK je vlastní kapitál a (ROE – re) představuje hodnotu rentability vlastního kapitálu ROE sníženou o alternativní náklady vlastního kapitálu re, tzv. rozpětí (spread).
Tato kapitola pojednává o ekonomické přidané hodnotě, tedy o jednom z moder- ních meřítek finanční výkonnosti podniku. Součástí kapitoly jsou mimo jiné také informace o využívání tohoto měřítka v České republice, způsoby zvyšování jeho ko- nečné hodnoty nebo jeho porovnání s ukazateli rentability. Oba uvedené a teoreticky popsané vzorce pro výpočet ukazatele EVA jsou detailně rozebrány v metodické části práce.
Metodika práce
Cílem bakalářské práce je zhodnocení finanční výkonnosti kapitálové společnosti OMEGA, s. r. o. v letech 2016 až 2019.
Na základě studia literatury jsou stanoveny tyto výzkumné otázky (VO) identifiku- jící předmět výzkumu:
• VO1: Jaká je rentabilita podnikání zvolené kapitálové společnost v komparaci s od- větvovými ukazateli?
• VO2: Jaké dílčí faktory ovlivňují rentabilitu vlastního kapitálu analyzované kapitá- lové společnosti?
• VO3: Tvoří analyzovaná kapitálová společnost hodnotu pro vlastníky?
2.1 Metody analýzy
Pro zodpovězení první výzkumné otázky jsou v praktické části aplikovány kla- sické ukazatele rentability. Konkrétně je využit ukazatel rentabilita aktiv (ROA) a rentabilita vlastního kapitálu (ROE). Ukazatel ROA je pro zhodnocení finanční výkon- nosti vybraného podniku využit na základě doporučení zmíněného ve studii Šišky a Lízalové (2011). V případě ROE je tak učiněno z důvodu velmi širokého využívání to- hoto ukazatele, které potvrzuje rešerše literatury. Pro následnou komparaci v rámci odvětví jsou získána data z finančních analýz prováděných Ministerstvem průmyslu a obchodu České republiky.
Pro výpočet ukazatele rentabilita aktiv je vztah veličin obecně definován takto (Kislingerová et al., 2010; Nývltová a Marinič, 2010; Sůvová, 1999):
𝑅𝑂𝐴 = 𝐸𝐵𝐼𝑇 𝐴𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎
Tímto měřítkem lze vyjádřit zhodnocení aktiv, a to bez ohledu na strukturu zdrojů, ze kterých jsou financována. Proto by měla být pro výpočet použita taková úroveň výsledku hospodaření, kde výsledek hospodaření není ovlivněn strukturou financo- vání ani zdaněním. Tento požadavek splňuje výsledek hospodaření před odečtením úroků a před zdaněním (EBIT). Jako EBIT je použit provozní výsledek hospodaření (Kislingerová et al., 2010).
Pro stanovení míry zhodnocení vloženého kapitálu po splnění daňové povinnosti a po úhradě úroků, je obecný vzorec pro výpočet rentability aktiv upraven o úroky a vliv daňového štítu. Upravený vzorec poté vypadá následovně (Nývltová a Marinič, 2010):
𝑅𝑂𝐴 = 𝐸𝐴𝑇 + 𝑁á𝑘𝑙𝑎𝑑𝑜𝑣é ú𝑟𝑜𝑘𝑦 × (1 − 𝑡) 𝐴𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎
kde EAT označuje výsledek hospodaření po zdanění (tj. výsledek hospodaření za účetní období ve výkazu zisku a ztráty), t je sazba daně z příjmů v desetinném tvaru.
Pro výpočet rentability vlastního kapitálu (ROE) je vztah poměřovaných veličin stanoven následovně (Kislingerová et al., 2010; Nývltová a Marinič, 2010; Sůvová, 1999):
𝑅𝑂𝐸 = 𝐸𝐴𝑇
𝑉𝑙𝑎𝑠𝑡𝑛í 𝑘𝑎𝑝𝑖𝑡á𝑙
Pro komparaci vypočtených výsledných hodnot ukazatele rentability aktiv (ROA) a ukazatele rentability vlastního kapitálu (ROE) s odvětvím je v aplikační části vyu- žito spider analýzy. Tato metoda umožňuje identifikovat finanční situaci analyzovaného podniku a zároveň ji porovnává v rámci odvětví. Jedná se o paprs- kový graf, do kterého jsou zaneseny výsledné hodnoty vybraných ukazatelů.
Zmíněné ukazatele lze roztřídit do čtyř skupin – ukazatele rentability, likvidity, za- dluženosti a obratovosti, přičemž každá skupina je zobrazena v samostatném kvadrantu grafu. Výběr vhodných ukazatelů pro komparaci finanční situace je závislý na cíli analýzy (Kubíčková a Soukup, 2006).
Pro doplnění je také potřeba uvést vzorce pro výpočet vybraných poměrových ukazatelů pro spider analýzu. Postupy pro výpočet ukazatelů rentability jsou uve- deny v předchozích odstavcích. Postupy pro výpočet dalších poměrových ukazatelů je stanoven na základě studia literatury (Kislingerová et al., 2010; Nývltová a Marinič, 2010; Sůvová, 1999; Šulák a Vacík, 2005):
𝐵ěž𝑛á 𝑙𝑖𝑘𝑣𝑖𝑑𝑖𝑡𝑎 = 𝑂𝑏ěž𝑛á 𝑎𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎 𝐾𝑟á𝑡𝑘𝑜𝑑𝑜𝑏é 𝑧á𝑣𝑎𝑧𝑘𝑦 𝑃𝑜ℎ𝑜𝑡𝑜𝑣á 𝑙𝑖𝑘𝑣𝑖𝑑𝑖𝑡𝑎 =𝑂𝑏ěž𝑛á 𝑎𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎 − 𝑍á𝑠𝑜𝑏𝑦
𝐾𝑟á𝑡𝑘𝑜𝑑𝑜𝑏é 𝑧á𝑣𝑎𝑧𝑘𝑦
Ukazatele likvidity vyjadřují schopnost podniku přeměnit aktiva na hotovost (Nývl- tová a Marinič, 2010, s. 168). Jedná se o poměr prostředků, kterými lze platit, a krátkodobých závazků, které je nutné splatit. Běžná likvidita, označovaná také jako likvidita 3. stupně, udává, do jaké míry pokrývají oběžná aktiva krátkodobé závazky.
Jinými slovy kolikrát je pokryjí. V případě pohotové likvidity, také označované jako likvidita 2. stupně, se jedná o vyjádření pokrytí krátkodobých závazků krátkodobými pohledávkami, krátkodobým finanční majetkem a peněžními prostředky. Oba zmí- něné ukazatele jsou poměrovými ukazateli krátkodobé likvidity.
Dále jsou představeny ukazatele zadluženosti:
𝐶𝑒𝑙𝑘𝑜𝑣á 𝑧𝑎𝑑𝑙𝑢ž𝑒𝑛𝑜𝑠𝑡 [%] =𝐶𝑖𝑧í 𝑧𝑑𝑟𝑜𝑗𝑒
𝐴𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎 × 100 % 𝐾𝑜𝑒𝑓𝑖𝑐𝑖𝑒𝑛𝑡 𝑠𝑎𝑚𝑜𝑓𝑖𝑛𝑎𝑛𝑐𝑜𝑣á𝑛í [%] =𝑉𝑙𝑎𝑠𝑡𝑛í 𝑘𝑎𝑝𝑖𝑡á𝑙
𝐴𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎 × 100 %
Ukazatele zadluženosti (jindy také označované jako ukazatele finanční struktury) po- skytují informace o způsobu financování majetku podniku. Celková zadluženost poměřuje cizí zdroje a aktiva. Jinými slovy, z jaké části je majetek podniku financován z cizích zdrojů. Naopak, koeficient samofinancování poměřuje vlastní kapitál a aktiva a udává tak míru financování majetku podniku vlastním kapitálem.
Poslední skupinou jsou ukazatele aktivity, pomocí kterých je měřena schopnost společnosti využívat svých zdrojů (Šulák a Vacík, 2005, s. 21). V případě ukazatele ob- rat aktiv jeho výsledná hodnota informuje, kolikrát ročně je společnost schopna obrátit svá aktiva v tržby. Naopak, ukazatel doba obratu zásob podává informaci o tom, po jakou dobu (nejčastěji dny) jsou zásoby vázány ve formě zásob. Jinými slovy, jak dlouho jsou zásoby uskladněny, než dojde k jejich prodeji:
𝑂𝑏𝑟𝑎𝑡 𝑎𝑘𝑡𝑖𝑣 = 𝑇𝑟ž𝑏𝑦 𝐴𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎 𝐷𝑜𝑏𝑎 𝑜𝑏𝑟𝑎𝑡𝑢 𝑧á𝑠𝑜𝑏 [𝑑𝑛𝑦] = 𝑇𝑟ž𝑏𝑦
𝑍á𝑠𝑜𝑏𝑦× 365
V rámci hledání odpovědi na druhou výzkumnou otázku je proveden základní rozklad rentability vlastního kapitálu na tři dílčí ukazatele. Základní rovnice pro roz- klad ROE je dána následovně (Kislingerová et al., 2010; Nývltová a Marinič, 2010):
𝑅𝑂𝐸 = 𝐸𝐴𝑇
𝑇𝑟ž𝑏𝑦× 𝑇𝑟ž𝑏𝑦
𝐴𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎× 𝐴𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎 𝑉𝑙𝑎𝑠𝑡𝑛í 𝑘𝑎𝑝𝑖𝑡á𝑙
První dílčí ukazatel rozkladu EAT/Tržby vyjadřuje rentabilitu tržeb neboli čisté zis- kové rozpětí (ang. Profit Margin), druhý dílčí ukazatel Tržby/Aktiva představuje obrat celkových aktiv. Tržby jsou součtem tržeb z prodeje výrobků a služeb a tržeb za prodej zboží. Poslední dílčí ukazatel Aktiva/Vlastní kapitál představuje vliv uka- zatele finanční páka.
Pro zodpovězení poslední výzkumné otázky je v aplikační části práce použit moderní ukazatel měření finanční výkonnosti – ekonomická přidaná hodnota (EVA), tj ekonomický zisk. V aplikační části je tento ukazatel definován v souladu s metodi- kou Ministerstva průmyslu a obchodu České republiky (dále také jen „MPO ČR“), které využívá metodiky INFA, jejíž autory jsou Inka a Ivan Neumaierovi, která umož- ňuje komplexní posouzení hospodaření podniků skupin. Tento postup výpočtu ukazatele EVA je používán v případě, že k dispozici nejsou potřebné informace pro
upravení účetního pojetí na ekonomické, a proto jsou výsledné hodnoty pouze ori- entační. Dle této metodiky je vzorce pro výpočet ukazatele ekonomické přidané hodnoty následující:
𝐸𝑉𝐴 = (𝑅𝑂𝐸 − 𝑟𝑒) × 𝑉𝐾,
kde ROE je rentabilita vlastního kapitálu, re jsou alternativní náklady vlastního kapi- tálu, VK je vlastní kapitál a (ROE – re) představuje hodnotu rentability vlastního kapitálu ROE sníženou o alternativní náklady vlastního kapitálu re, tzv. rozpětí (spread).
Dílčí faktor alternativní náklad na vlastní kapitál re představuje výnosnost (zhod- nocení) vlastního kapitálu, kterou by bylo možné docílit v případě investice do alternativní (rozuměno stejně rizikové) investiční příležitosti (Ministerstvo průmyslu a obchodu České republiky, 2017, s. 144).
Pro výpočet re je dán součet bezrizikové sazby rf a rizikových přirážek RP. Mezi rizikové přirážky se řadí riziková přirážka za finanční strukturu rFINSTRU, za finanční stabilitu rFINSTAB, za podnikatelské riziko rPOD a za velikost podniku rLA. Dále jsou uve- deny vztahy pro výpočet jednotlivých rizikových přirážek, a to podle metodiky, kterou uvádí MPO ČR (Ministerstvo průmyslu a obchodu České republiky, 2020).
Bezrizikové sazby rf jsou stanoveny jako výnosy desetiletých státních dluhopisů a pro každý rok jsou uvedeny ve finančních analýzách Ministerstva průmyslu a ob- chodu České republiky (Ministerstvo průmyslu a obchodu České republiky, 2017, 2018, 2019, 2020).
Výpočet první rizikové přirážky za finanční strukturu rFINSTRU je stanoven ode- čtením průměrných vážených nákladů na kapitál WACC od alternativního nákladu na vlastní kapitál re. Výslednou hodnotu rFINSTRU je nutno omezit, a to následovně:
pokud se re rovná WACC, tak rFINSTRU se rovná 0 %,
pokud ale výpočtem vyjde hodnota rFINSTRU větší než 10 %, pak je nutné výslednou hodnotu omezit právě na 10 %,
pokud by hodnota re byla nižší než hodnota WACC, je brán v úvahu první z uvede- ných vztahů, tedy že re je rovno WACC.
Riziková přirážka za finanční stabilitu rFINSTAB reflektuje vztah mezi životností aktiv a životností pasiv a váže se na likviditu L3:
pokud L3 <= XL1, tak rFINSTAB = 10 %, pokud L3 >= XL2, tak rFINSTAB = 0 %,
pokud XL1 < L3 < XL2, tak rFINSTAB = (𝑋𝐿2−𝐿3)2
(𝑋𝐿2−𝑋𝐿1)2× 0,1.
