Bankovní institut vysoká škola Praha
Katedra finančních obchodů
Kapitálový trh v ČR
Bakalářská práce
Autor: Eva Černohousová, DiS.
Bankovní managament
Vedoucí práce: Jaroslav Krabec, Ph.D., CFA
Praha Červen, 2010
Prohlášení:
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a s použitím uvedené literatury.
V Praze, dne 28. 6. 2010 Eva Černohousová
Tímto bych ráda poděkovala za pomoc a odborné vedení při zpracování bakalářské práce vedoucímu mé práce, Jaroslavu Krabcovi, Ph.D., CFA.
Dále děkuji svým rodičům a přátelům za jejich podporu.
Eva Černohousová
Anotace
Práce je zaměřena na definování kapitálového trhu v České republice. Nejprve
charakterizuji trhy v ČR a cenné papíry. Po úvodní části následuje kapitola, ve které se věnuji Burze cenných papírů. Zabývám se její historií, právními úpravami a také burzovním
rozhodčím soudem. Další kapitola popisuje dohled nad kapitálovým trhem. V předposlední části je zmíněn RM-Systém a jeho transformace z mimoburzovního trhu na standardní trh.
Poslední pátá kapitola zmiňuje dopad světové hospodářské krize na český kapitálový trh. Jak se vyvíjela finanční aktiva v kratším a delším časovém horizontu.
Klíčová slova: cenný papír, akcie, burza, krize, vývoj, dluhopis, dohled, investor, trh, banka, obchodník, náleţitosti, emise.
Annotation
The work is focused on defining the capital market in the Czech Republic. First I
characterize Czech markets and securities. The initial part is followed by a chapter which is about Prague Stock Exchange. I deal with its history, legislation and also stock market‟s court of Arbitration. Next chapter describes supervision of capital market. The penultimate chapter is about RM-system and its transformation from OTC market to standard market. The last fifth chapter dissertates about consequences of the global economic crisis to the capital market in the Czech Republic and financial assets development in the short and long term.
Keywords: security, share, stock market, crisis, progression, obligation, supervision, investor, market, bank, businessman, appurtenances, emission.
Obsah
Úvod………..….. 2
1 Finanční trh, charakteristika a členění……….….….... 3
1. 1. Kapitálový trh………..…. 4
1. 1. 1. Kapitálový trh a jeho historie v ČR………..….. 6
1. 1. 2. Cenný papír………..……….…. 9
1. 1. 3. Vývoj cenného papíru………...…………. 9
1. 1. 4. Formy cenného papíru, jeho náleţitosti a emise…… 10
1. 2. Akciový trh………..………. 12
1. 2. 1. Akcie, její podoby a náleţitosti……..……… 12
1. 3. Trh dluhopisový……….……... 16
2 Burza cenných papírů……….….. 21
2. 1. Historie burz………..…… 21
2. 2. Typy burz a jejich právní formy………..…. 22
2. 3. České burzovnictví………..……. 23
2. 3. 1. Zaloţení burzy jako akciové společnosti…………. 25
2. 3. 2. Právní úprava burzy cenných papírů…………... 25
2. 3. 3. Členové burzy……….. 26
2. 3. 4. Burzovní rozhodčí soud……….….. 27
3 Dohled nad kapitálovým trhem……… 29
4 RM-Systém……….. 32
4. 1. Historie RM-Systém……….. 32
4. 2. Přechod RM-Systému na burzu……….. . 33
5 Vliv hospodářské krize na český kapitálový trh………. .. 35
Závěr……….. 41
Seznam pouţité literatury……….………... 42
Seznam přílohy……….………. 43
Úvod
Ve své bakalářské práci se zabývám kapitálovým trhem, obchody s cennými papíry na tomto trhu a burzou cenných papírů. Cílem mé práce je pojednat o hlavních druzích cenných papírů a obchodování s nimi.
Bakalářská práce se týká vymezení finančního trhu a zejména pak kapitálového trhu. V oblasti cenných papírů věnuji pozornost jejich formám, historii, náleţitostem a emisi. V této části vycházím z poznatků vybraných z literatury, příslušných zákonů a částečně i z internetu.
Dále jsem se zaměřila na regulovaný trh, konkrétně na jeho reprezentanta v České republice, Burzu cenných papírů Praha, její hlavní rysy a uspořádání v současnosti. Zmínila jsem téţ dohled nad kapitálovým trhem a RM-Systém.
V závěru své práce se zabývám vlivem hospodářské krize na český kapitálový trh.
1 Finanční trh, charakteristika a členění
Finanční trhy jsou organickou součástí struktury trţní ekonomiky. Na těchto trzích dochází ke střetávání nabídky dočasně nebo trvale volných peněţních prostředků a poptávky po nich.
Na finančních trzích jsou nabízeny volné platební prostředky a peněţní kapitál.
V současné době (koncem 20. století a začátkem 21.) je vnější uspořádání finančních trhů charakterizováno mimo jiné telekomunikačním propojením národních a celosvětových sítí, rozsáhlým pouţíváním informačních technologií ve všech hlavních úsecích finančních trhů.
To vede k tomu, ţe obchody na těchto trzích mohou souběţně probíhat na různých místech, aniţ by se obchodující partneři přímo fyzicky setkávali. Zároveň toto materiální prostředí velmi urychluje převody peněţních fondů mezi spořícími subjekty a následnými uţivateli jejich úspor.
Finanční trhy jsou členěny především podle doby platnosti finančního aktiva na trh peněţní nebo kapitálový. Na peněţních trzích se obchoduje s krátkodobými finančními aktivy, jejichţ splatnost je zpravidla do jednoho roku, zatímco na kapitálových trzích se obchoduje s dlouhodobými finančními aktivy, jejichţ splatnost je od jednoho roku výše. Tato finanční aktiva můţeme členit podrobněji na střednědobá (od jednoho roku do čtyř, pěti i více let) a na dlouhodobá převyšující mez pouţívanou pro finanční aktiva střednědobá.
Peněţní a kapitálový trh lze členit dále podle konkrétního finančního produktu (statku), s nímţ je obchodováno, např. na trh krátkodobých depozit, krátkodobých, střednědobých a dlouhodobých úvěrů, na trh s cennými papíry (akciový a dluhopisový) atd.1
1Volně zpracováno na základě knihy: LANDOROVÁ, Anděla a kol. Cenné papíry a finanční trhy. TUL, Liberec, 2005. ISBN 80-7083-920-1.
1.1 Kapitálový trh
Na kapitálovém trhu se obchoduje se střednědobými a dlouhodobými peněţními prostředky jako s finančními investicemi a závazky úvěrovými nebo majetkovými. Obchody mají formu jednak dlouhodobých bankovních úvěrů a jednak cenných papírů, jak majetkových, tak dluhových.
Pro obchody s bankovními úvěry jsou charakteristické individuální zvláštnosti podmínek, za nichţ jsou uzavírány (různé moţnosti přístupu klientů k úvěrům, specifika bankovních úvěrů a jejich zdrojů, dále různá data splatnosti, způsoby úhrad závazků, poskytované záruky atd.).
V porovnání s tím je trh cenných papírů pruţnější a likvidnější díky standardním charakteristickým rysům, obecně platným principům a náleţitostem finančních nástrojů, s nimiţ je obchodováno, i jednotnou metodikou obchodování, obecně uznávanou, předepsanou apod.
V porovnání např. s peněţním trhem je okruh účastníků kapitálového trhu s cennými papíry obvykle širší a členitější. Investory při vstupu na kapitálový trh motivuje především zájem o vyšší míru výnosnosti, která je však často spojována s vyšším rizikem a niţší likviditou v porovnání s peněţním trhem. Příjemci dlouhodobých finančních zdrojů jsou motivováni snahou nabýt tyto zdroje k uskutečnění svých dlouhodobých záměrů týkajících se např. rozvoje podniku, nákupu zařízení pro provoz podniku, k doplnění vlastních zdrojů, výstavby budov apod.
Kapitálový trh obvykle členíme podle následujících hledisek. Podle předmětu obchodu je trh cenných papírů rozdělen na akciový trh, trh dluhopisů a trh finančních derivátů. Podle způsobu organizace obchodu dělíme trh na regulovaný či organizovaný, do kterého patří burzovní a mimoburzovní trh, a na trh neorganizovaný neboli volný trh.
Hlavními znaky organizovaného trhu je to, ţe na trhu smějí obchodovat pouze oprávněné osoby mající příslušné povolení a s aktivy, která splňují podmínky vyhlášené daným organizovaným kapitálovým trhem, jakoţ i způsob a čas obchodování. Příkladem organizovaného či regulovaného burzovního trhu v ČR je Burza cenných papírů Praha, a.s. a
RM-Systém, a.s. Zvláštním příkladem v USA organizovaného mimoburzovního trhu je trh Nasdaq2.
Neorganizovaný kapitálový trh je trh, na který mají volný přístup prodávající a kupující.
Jde spíše o způsob obchodování neţ o určité místo. Jinak se nazývá také OTC (over-the- counter), neboť připomíná prodej a nákup přes přepáţku. Podmínky obchodu se na tomto trhu dohadují pro kaţdou jednotlivou transakci zvlášť. Obchodovaná aktiva nepodléhají ze strany trhu ţádným předpisům. Také není přesně specifikován čas obchodování ani způsob.
Obchoduje se zpravidla na základě zvyklostí a dobrovolně uznávaných standardů na místně různých trzích.
Kapitálový trh členíme podle pořadí obchodů na primární a sekundární. Na primárním trhu dochází k prvnímu prodeji a nákupu nově emitovaných cenných papírů. Lze také říci, ţe na tomto zvláštním trhu emitent nabízí něco, co ještě neexistuje a co vznikne pouze za předpokladu, ţe vydávaný cenný papír najde svého prvonabyvatele.
Na sekundárním trhu se obchoduje cennými papíry, které jsou na kapitálovém trhu obchodovány jiţ opakovaně. Tento trh umoţňuje původním investorům, kteří nakoupili svá finanční aktiva na primárním trhu, aby s nimi mohli dále obchodovat, pokud to uznají za vhodné a potřebné. Sekundární trh usnadňuje fungování primárního trhu. Sekundární trhy poskytují investorům likviditu v potřebné míře a čase.
Z časového hlediska uzavíraných obchodů se kapitálový trh dělí na trh promptní a na trh termínový. Při promptních ochodech dochází k dodání cenných papírů ještě tentýţ den nebo do několika dnů po uzavření obchodu (3-4dny). Na trhu s termínovými obchody dojde k realizaci aţ po dohodnuté lhůtě (3 měsíce, 1 rok) nebo ve lhůtě stanovené pravidly obchodního místa; např. speciálních burz.
Kapitálový trh plní v rámci ekonomiky několik funkcí. Mezi nejdůleţitější patří:
alokační funkce - trh soustřeďuje nabídku a poptávku po aktivech a volné peněţní prostředky na jejich nákup;
redistribuční - realizací prodeje dojde k redistribuci aktiv (předmětu obchodu) a volných peněţních prostředků (kapitálu);
refinanční - nabízející si můţe na trhu obstarat prodejem kapitálových aktiv potřebný kapitál;
cenotvorná – na trhu se vytváří cena kapitálového aktiva, která odráţí hospodářské výsledky emitenta;
2 NASDAQ je největší ryze elektronický burzovní trh v USA s více jak 3900 kótovanými společnostmi z 39 zemí celého světa. Na tomto trhu lze obchodovat akcie, opce a futures kontrakty.
ukazatel výkonnosti – cena prodávaného aktiva v sobě zahrnuje hospodářské výsledky prodávajícího.
Způsoby fungování kapitálového trhu se díky určitým společenským znakům liší v jednotlivých zemích uspořádáním obchodních míst i pouţívanými systémy obchodování a jejich regulací danou v určitém státě3.
1.1.1 Kapitálový trh a jeho historie v ČR
Sekundární trhy se na území dnešní České republiky začaly utvářet aţ v polovině devatenáctého století, kdy v roce 1855 byla na Národní třídě v Praze zaloţena prozatímní burza. Předmětem obchodů této burzy byly zejména směnky a valuty. Praţská bursa pro zboţí a cenné papíry byla zřízena v březnu roku 1871 na základě povolení rakouského ministra obchodu. Na praţské burze převládaly obchody se státními dluhopisy a akciemi českých podniků. Velmi špatný dopad na rozvoj praţského burzovního trhu měl vídeňský krach v roce 1873. V roce 1892 se z praţské burzy vyčlenilo obchodování se zemědělskými plodinami a mlýnskými výrobky, protoţe byla v Praze zřízena samostatná plodinová burza. Po vypuknutí 1. světové války byla praţská burza uzavřena a oficiální obchod byl zakázán. Po skončení 1.
světové války bylo v Praze burzovní obchodování zahájeno 3. února 1919 a obchody začaly nabývat mnohem větších rozměrů neţ před válkou. Otevření burzy netrvalo dlouho, protoţe jiţ 26. 2. 1919 byla znovu uzavřena. Tentokrát následkem měnové odluky, kterou řídil tehdejší ministr financí Alois Rašín. Obchod na praţské burze byl opět povolen 4. srpna 1919.
Radikální opatření ministra financí Rašína zachránilo Československo před inflací, která zachvátila Rakousko. Zanedlouho došlo k úplnému zhroucení rakouského měnového a finančního systému, nastala krize a stagnace na burze ve Vídni. Kapitál se začal stěhovat z Vídně do sousedních států. V létě 1923 zjistili zahraniční investoři, ţe na praţské burze se obchoduje s akciemi prvotřídních akciových společností, jejichţ kursy, ačkoliv poměry v Československu byly úplně stabilizovány, jsou podhodnoceny. Nastal výrazný nárůst objemu obchodů i trţních cen akcií. Velmi příznivý vývoj na praţském burzovním trhu trval prakticky aţ do podzimu roku 1929. Avšak i praţská burza byla nepříznivě Velkou hospodářskou krizí. Politické napětí, hospodářská stagnace a psychologie burzovního publika
3Volně zpracováno na základě knihy: LANDOROVÁ, Anděla a kol. Cenné papíry a finanční trhy. TUL, Liberec, 2005. ISBN 80-7083-920-1.
přispívaly k prohloubení všeobecné burzovní deprese. Pro praţskou burzu byl rok 1931 rokem největšího poklesu, který byl zaznamenán celou dobu Velké hospodářské krize. Po překonání této krize se na praţské burze v polovině 30. let výrazně zvýšily objemy obchodů. Dne 21. 9.
1938 byl úřední obchod na burze opět zastaven. Místo něho byl povolen soukromý obchod s akciemi. Po druhé světové válce jiţ nebylo obchodování na praţském burzovním trhu obnoveno.
Poválečný model státního hospodářství, který byl aplikovaný na území dnešní České republiky, nedával ţádný prostor pro fungování sekundárních trhů cenných papírů. Definitivní likvidaci sekundárních trhů znamenalo zavedení modelu centrálně plánované ekonomiky v 50. letech, ve kterém prvky jakéhokoliv trhu byly neţádoucím elementem. Model centrálně plánované ekonomiky existoval na území dnešní České republiky aţ do konce 80. let dvacátého století. Teprve ,, sametová revoluce „„ v roce 1989 otevřela cestu k renesanci trţního mechanismu a trhů cenných papírů. V roce 1991 byl zaloţen prozatímní sekundární trh, který byl organizován Státní bankou Československou. Obchody probíhaly prezenčním způsobem jednou za čtrnáct dnů na základě aukcí, a to přímo mezi agenty jednotlivých bank.
Vytvořené jednotné kursy platily vţdy aţ do příští mise trhu cenných papírů, která byla sloţena ze zástupců Federálního ministerstva financí a Státní banky Československé. Největší objemy obchodů byly na prozatímním sekundárním trhu realizovány se státními dluhopisy, podílovými listy investičních fondů a bankovními dluhopisy. Prozatímní sekundární trh fungoval aţ do zahájení obchodování na Burze cenných papírů Praha.
Proces renesance praţského burzovnictví začal jiţ v květnu 1991, kdy vznikl Přípravný výbor pro zaloţení burzy cenných papírů. Tato společnost byla 24. srpna 1992 přeměněna na sdruţení, jeţ se později transformovalo na obchodní společnost. Burza cenných papírů Praha, a. s. byla zapsána do obchodního rejstříku dne 24. listopadu 1992. Zakladateli bylo 12 českých a slovenských bank a 5 obchodníků s cennými papíry. První obchody na Burze cenných papírů Praha, a. s. se uskutečnily 6. dubna 1993, přičemţ se na této první burzovní seanci obchodoval pouze jeden státní dluhopis, tři obligace, dva podílové listy a jedna akcie.
Objemy obchodů se řádově pohybovaly pouze v desítkách tisíc korun. Po skončení první vlny kuponové privatizace bylo uvedeno v měsících červen a červenec roku 1993 celkem 955 nových emisí cenných papírů, coţ přispělo k výraznému nárůstu objemu obchodů. V březnu 1995 bylo na praţskou burzu uvedeno 674 emisí z druhé vlny kuponové privatizace. Avšak během roku 1997 došlo na akciovém burzovním trhu z důvodu nízké likvidity k vyřazení více neţ 1300 nelikvidních emisí, přičemţ i v následujících letech pokračoval pokles počtu obchodovaných akciových emisí.
Tento pokles je zaznamenán v tabulce.
Tabulka č. 1 - Počty akciových emisí ( BCPP, 1994 – 2009)
Rok 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2009 Počet
emisí
1028 1716 1670 320 304 195 151 102 116
Zdroj: http://www.bcpp.cz
Burza cenných papírů Praha, a. s. je zaloţena na členském principu, přičemţ oprávnění k obchodování mají pouze její členové. Členem burzy můţe být pouze právnická osoba, která má podle zákona o cenných papírech povolení k obchodování s cennými papíry, splňuje podmínky členství a je buď akcionářem burzy, nebo je přijata burzovní komorou za člena burzy. K nákupu a prodeji cenných papírů na burze je oprávněna také Česká národní banka. O přijetí za členy Burzy cenných papírů Praha, a. s. rozhoduje burzovní komora na základě doporučení burzovního výboru pro členské otázky. Člen burzy vystupuje vţdy vlastním jménem prostřednictvím svého makléř, který jedná jménem člena burzy. Burzovní člen je oprávněn obchodovat na Burze cenných papírů Praha, a. s. pouze za situace, ţe je současně členem Garančního fondu burzy. Peněţní prostředky Garančního fondu burzy kryjí rizika vyplývající z vypořádání burzovních obchodů. Burzovní člen, který poruší své povinnosti dané právními předpisy, je potrestán peněţitou pokutou, pozastavením členství nebo zrušením členství. Velký zájem o členství na Burze cenných papírů Praha, a. s. byl zejména v letech 1993 aţ 1996, kdy počet členů burzy vzrostl z původních 17 na 106. Naopak v letech 1997- 2001 došlo k výraznému poklesu počtu členů této burzy. Pokles je zaznamenán v tabulce.4
Tabulka č. 2 - Počet burzovních členů (BCPP, 1993 – 2010)
Rok 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2010
Počet 62 71 101 106 88 66 54 52 35 20
Zdroj: http://www.bcpp.cz
4 Citováno na základě knihy: MUSÍLEK, Petr. Trhy cenných papírů. 1.vyd. Praha, 2002. ISBN 80-86119-55-6.
1.1.2 Cenný papír
Cenný papír existuje jako fyzická listina nebo v zaknihované podobě jako záznam v evidenci. Zaknihovat lze pouze zastupitelné cenné papíry (akcie, poukázky na akcie, podílové listy, dluhopisy, kupóny a opční listy).
. Drţitel cenného papíru nemůţe bez předloţení cenného papíru poţadovat uspokojení svých nároků. Rovněţ emitent můţe odepřít plnění závazků, jestliţe mu není cenný papír předloţen.
Emitent cenného papíru můţe být osoba fyzická nebo právnická, která je oprávněna podle zákona k vydání určitého druhu cenného papíru.
Cenné papíry se dají rozdělit z různých hledisek; např. z hlediska nároku investora, který cenný papír představuje, na cenné papíry majetkové (akcie, podílové listy, skladištní listy atd.) vyjadřující nárok na podíl na majetku, dále na cenné papíry vyjadřující dluţnické peněţní závazky (dluhopisy, hypoteční zástavní listy, směnky, vkladové listy bank apod.).
Další členění jsou moţná z hlediska způsobu emise, převoditelnosti, podle ekonomické funkce, podle dluţníka, podle výnosu, podle podoby, podle zastupitelnosti, oběhuschopnosti, výnosnosti, obchodovatelnosti atd.5
1.1.3 Vývoj cenného papíru
Cenné papíry mají dlouhodobou historii. V papírové podobě jsou pravděpodobně helénského původu, protoţe se objevují uţ v době alexandrijské (4. stol. př. n. l.). V této době jiţ bankéř vydával vkladateli písemné potvrzení o vkladu nebo dluţník potvrzoval bankéři svůj závazek vystavením a podepsáním dluţního listu nebo stvrzenky.
K rozvoji cenných papírů dochází v období středověku. V té době byly vydávány tzv.
generální úvěrové listy. Emitent se zavazoval, ţe drţitelům těchto úvěrových listů, kteří jejich koupí poskytli úvěr emitentovi, splatí úvěr včetně úroku. Majitel úvěrového listu v případě
5 Volně zpracováno na základě : http:// www.wikipedia.org
potřeby mohl tento list prodat jiné osobě, aniţ by došlo ke změně ve výši pohledávky a podmínek plnění dané pohledávky.
Rozhodující význam získávají cenné papíry s rozvojem velkých kapitálově silných podniků. Vyuţívání cenných papírů bylo také podpořeno zdokonalováním bankovního úvěrování a zaváděním cenných papírů spojených se zakládáním akciových společností, jakoţ i se stále více se rozšiřujícím deficitním financováním státu.
Základem existence cenného papíru je skripturní akt, písemný projev vůle a normativně stanovený proces vydání či emise cenného papíru. Ne kaţdý projev vůle však je cenným papírem. To, co činí z listiny cenný papír, jsou právní důsledky, které jsou s tímto skripturním aktem spojeny. Teprve tyto důsledky způsobují cennost papíru. V cenném papíru je obsaţeno právo vlastníka cenného papíru na plnění závazků emitenta cenného papír, výslovně uvedených v souladu se zákonnými předpisy vztahujícími se na daný druh cenného papíru.
Podmínkou plnění emitentových závazků vůči majiteli cenného papíru je předloţení tohoto dokumentu rovněţ podle stanovených předpisů.
V České republice platí zákon o cenných papírech č. 591/ 1992 Sb., o cenných papírech s účinností od 1. 1. 1993. Tento zákon byl jiţ vícekrát novelizován podle potřeb kapitálového trhu a jeho regulace.
1.1.4 Formy cenného papíru, jeho náležitosti a emise
(v pojetí zákona č. 591/ 1992 Sb., o cenných papírech v platném znění)
Cenný papír můţe být vydáván v různých formách. Forma cenného papíru jako finančního aktiva má význam z hlediska osoby, jíţ náleţí práva z cenného papíru. Je významná i z hlediska způsobu, jak můţe být cenný papír převáděn.
Ne kaţdý cenný papír můţe být vydán v jakékoliv formě a podobě. Příslušný právní předpis upravující ten který druh cenného papíru stanoví, v jaké formě z hlediska převoditelnosti můţe být tento druh vydán, respektive, ţe můţe být vydán jen v některé formě. V § 3 cit. zákona o cenných papírech je uvedeno, ţe cenný papír můţe mít formu cenného papíru na doručitele, na řad nebo na jméno. Dále je uvedeno, ţe pokud některý
právní předpis označuje cenný papír jako cenný papír na majitele, vztahují se na něj ustanovení týkající se cenných papírů na doručitele; obdobně jsou uvedeny i zvláštnosti týkající se cenného papíru na jméno. ,, Pokud právní předpis označuje cenný papír jako cenný papír na jméno a současně umoţňuje jeho převod rubopisem, vztahují se na tento cenný papír ustanovení tohoto zákona upravující cenný papír na řad.“(odst. 3 téhoţ paragrafu).
Vnější forma či podoba cenného papíru můţe být buď listinná (materializovaná) nebo odhmotnělá (dematerializovaná), tj. pouze zaknihovaná. Zákon s tímto členěním počítá, aniţ je uvádí ve zvláštním předpise, pouţívá je však běţně v příslušných paragrafech.
V §4 zákon stanoví náleţitosti cenného papíru následovně:
,, (1) Náleţitosti cenných papírů stanoví zákon nebo jiný právní předpis.
(2) Náleţitostí zaknihovaných cenných papírů však není: a) jejich číselné
označení, b) podpisy nebo jejich otisky, c) údaj o povolení příslušného státního orgánu.
(3) Je-li podle zákona nutné rozlišit jednotlivé zaknihované cenné papíry, je osoba vedoucí jejich evidenci povinna pro tento účel číselné označení těmto jednotlivým cenným papírům z podnětu jejich emitenta přidělit.“
Náleţitosti cenných papírů jsou formální a obsahové. Formální náleţitosti cenných papírů zákon o cenných papírech neupravuje. Pro listinné cenné papíry je předepsána písemná forma, jejíţ nedodrţení má za následek neplatnost cenného papíru. Písemná forma cenného papíru je splněna jak jeho vytištěním, tak vlastnoručním napsáním. Podpis emitenta musí být učiněn vlastnoručně.
Pokud jde o zaknihované cenné papíry, pak jejich náleţitostí není číselné označení, podpisy nebo jejich otisky a údaj o povolení příslušného státního orgánu. Číselné označení pro zaknihovaný cenný papír můţe však vyţadovat emitent v případě, ţe je podle zákona nutno odlišit jednotlivé zaknihované cenné papíry.
Emise cenného papíru je proces, jímţ se písemný projev vůle stává cenným papírem.
Podmínkou uskutečnění tohoto procesu je, ţe cenný papír splňuje všechny náleţitosti zákonně stanovené pro jednotlivé druhy cenného papíru a stává se majetkem prvého nabyvatele způsobem stanoveným zákonem.
Další podmínky cenného papíru jsou v citovaném zákoně o cenných papírech uvedeny jen v obecných rysech (datum emise, hromadné listiny vybraných druhů cenných papírů, emisní kurs a některé zvláštnosti týkající se odpovědnosti v souvislosti s vydáním cenného papíru), s odvoláním na ,, zvláštní právní předpisy „„, které upřesňují postupy emitentů u jednotlivých zvláštních druhů cenných papírů.
V dalších částech zákona jsou stanoveny poţadavky a předpoklady nakládání s cennými papíry, uzavíráním smluv, smluv o úschově, správě, uloţení, obhospodařování a nastavování cenných papírů, event. dalších, týkající se obecně všech druhů cenných papírů.
1.2. Akciový trh
Akciové trhy jsou trhy s akciemi, tj. s cennými papíry s teoreticky neomezenou splatností.
Akcie existují tak dlouho, dokud nedojde k zániku akciové společnosti likvidací, rozdělením nebo sloučením s jinou společností. Akciová společnost je právnická osoba, jejíţ kapitál je rozdělen na určitý počet akcií o určité jmenovité hodnotě. Základní kapitál této společnosti se tvoří vydáváním (emisí) akcií na primárním trhu. S těmito akciemi se poté obchoduje na trhu sekundárním. Regulovaný akciový trh má své ohodnocení podle bodů a celkového objemu akcii, s kterými se obchoduje na burze cenných papírů.
1.2.1 Akcie, její podoby a náležitosti
Akcie je podle ustanovení § 155 odst. 1 Obchodního zákoníku cenný papír, s nímţ jsou spojena práva akcionáře jako společníka podílet se na řízení akciové společnosti, jejím zisku a na likvidačním zůstatku při zániku společnosti. Práva akcionáře jako drţitele akcie jsou upraveny obchodním zákoníkem a stanovami společnosti. Jiná společnost neţ akciová nemůţe akcie vydávat.
Jak uţ je výše uvedeno, akcionář vlastnící určité druhy akcií má právo na podíl na zisku společnosti (dividendu), účastnit se valné hromady společnosti a hlasovat na ni, uplatnit protinávrhy k návrhům, jejichţ obsah je uveden v pozvánce na valnou hromadu, přednostní právo na upsání části nových akcií společnosti upisovaných ke zvýšení základního kapitálu, přednostní právo na získání vyměnitelných a prioritních dluhopisů, má téţ právo na informace (seznámit se s účetní uzávěrkou, se zprávou o fúzi, s projektem rozdělení společnosti apod.), podílet se na zvýšení základního kapitálu z vlastních zdrojů společnosti, právo na účast v
nástupnické akciové společnosti, a posléze na podíl na likvidačním zůstatku při likvidaci společnosti.
Některé druhy nebo formy akcií poskytují práva vztahující se jen k jednotlivým zvláštním druhům nebo formám akcií. Typickým příkladem je právo týkající se podílu na zisku společnosti (tzv. prioritní dividenda) nebo na likvidačním zůstatku u prioritních akcií. Také jen s akciemi na jméno je např. spojeno právo na odkoupení akcií za cenu přiměřenou jejich hodnotě v zákonem stanoveném případě.
Akcie nemusí mít jen jediného vlastníka. Můţe být společným vlastnictvím více osob.
Práva spojená s akcií, která je ve spoluvlastnictví více osob, můţe vykonávat jen jedna z těchto osob na základě dohody všech spoluvlastníků, případně si mohou zvolit společného zmocněnce, který není spoluvlastníkem dané akcie. Na vztahy spoluvlastníků akcií se pouţijí ustanovení občanského zákoníku o spoluvlastnictví.
Podle ustanovení obchodního zákoníku můţe akciová společnost vydávat jen tímto zákonem přípustné a upravené akcie. Jiné akcie neţ které připouští obchodní zákoník nesmějí být vydávány. Např. není přípustné vydávat úrokové akcie a jiţ ani není přípustné vydávat akcie zaměstnanecké.
Vydávat akcie se zvláštními právy, tzv. zlaté akcie, obchodní zákoník rovněţ nepřipouští.
Podle § 155 odst. 7 Obch.Z. ,, jiné druhy akcií, neţ které upravuje tento zákon, nesmějí být vydávány.”
Akcie se zvláštními právy však byly zavedeny zákonem č. 210/1993 Sb., který připouští jejich vydávání a přiznává jim zvláštní práva, která účelově váţe na privatizaci státního majetku jako akt jednorázový, neopakující se. Uplatnit práva z těchto akcií mohou pouze dva akcionáři, Pozemkový fond ČR6a
Fond národního majetku ČR7 Ve stanovách společnosti, kde existují zlaté akcie, jsou charakterizovány jako akcie nepřevoditelné, ke kterým se váţe právo spočívající v tom, ţe bez souhlasu majitele této akcie nelze zrušit společnost, zvýšit nebo sníţit základní kapitál nebo změnit stanovy společnosti. Zvláštní práva spojená s těmito akciemi lze povaţovat za jakási rezervovaná práva státu vzniklá v souvislosti s privatizací jeho majetku. Zlaté akcie měly sehrát roli jakýchsi regulátorů v období přechodu centrálně řízené ekonomiky na ekonomiku trţní, ne vţdy však tuto roli splnily.
6 Pozemkový fond ČR spravuje nemovitý majetek státu, jeho finanční prostředky však nejsou finančními prostředky státu. Zřízen zákonem č. 569/1991 Sb.
7 Fond národního majetku ČR nehospodařil s majetkem státu. Byl zřízen § 4 odst. 1 zák. č. 171/1991 Sb. a zrušen zákonem č. 178/2005 Sb.
V současné době, kdy právní předpisy týkající se cenných papírů a podnikání na kapitálovém trhu, odpovídají předpisům Evropské unie, vláda dosud přesto ponechává zlaté akcie ve strategických podnicích. V současné době existuje jiţ jen několik akciových společností, které ve svém portfoliu mají zlatou akcií (např. Plzeňský Prazdroj, Hřebčín Napajedla)8.
Akciová společnost můţe vydávat akcie, s nimiţ nejsou spojená ţádná zvláštní práva (tzv.
kmenové akcie), a akcie, s nimiţ jsou spojena přednostní práva týkající se dividendy nebo podílu na likvidačním zůstatku (tzv. prioritní akcie). Akcie mohou být vydávány v listinné podobě (listinné akcie) nebo v zaknihované podobě (zaknihované akcie)9.
Náleţitosti akcie upravuje jednak zákon o cenných papírech v obecné úrovni a jednak obchodní zákoník, jak uţ je výše zmíněno. Obchodní zákon nestanoví, v jaké grafické úpravě musí být listinné akcie vydávány. Vţdy však musí být vytištěny tak, aby se zamezilo jejich zneuţívání a padělání.
Kaţdá akcie musí mít tyto náleţitosti: obchodní firmu společnosti; sídlo společnosti;
jmenovitou hodnotu; označení formy akcie; u akcie na jméno firmu, název nebo jméno akcionáře; výši základního kapitálu společnosti; počet akcií k datu její emise; datum emise.
U listinné akcie musí být dále číselné označení a podpisy člena představenstva nebo podpisy členů představenstva oprávněných jednat jménem společnosti k datu emise.
Zaknihované akcie musí obsahovat číselné označení v případech, kdy takto stanoví zákon z důvodu rozlišení těchto akcií. Ten, kdo vede evidenci zaknihovaných cenných papírů, je v takovém případě povinen přidělit zaknihovaným akciím číselné označení.
Jmenovitá hodnota, která je na akcii uvedena, se v průběhu podnikání akciové společnosti liší od trţní ceny, tj. ceny, za kterou se tato akcie prodává na trhu. Trţní cena, čili kurz akcie můţe kolísat podle hospodářských výsledků společnosti, ale také podle konkrétní celkové situace na daném akciovém trhu. Příkladem můţe být i mezinárodní či globální turbulence (tzv. finanční krize, která také zachvátila i ČR) v období 2008/9, a proto je obchod s akciemi na hlavních světových trzích velmi spekulativní a také rizikový.
Jestliţe akciová společnost vydává více druhů akcií, musí akcie obsahovat označení druhu a listinná akcie i určení práv s nimi spojených alespoň odkazem na stanovy (§155 odst.6).
8 POSPÍŠILOVÁ, Alena; POSPÍŠIL Michla. Cenné papíry a podnikání na kapitálovém trhu. Praha, 2006. ISBN 80-86775-07-0.
9 JÍLEK, Josef. Finanční trhy. Praha, 1997. ISBN 80-7169-453-3.
Toto se týče zvláště prioritních akcií, naproti tomu akcie kmenové, se kterými nejsou spojena ţádná zvláštní práva, nemusí označení druhu akcie obsahovat10.
Akcie se z hlediska práva účasti na řízení společnosti dělí na akcie kmenové, prioritní a zaměstnanecké. V ČR zákon neumoţňuje vydávat zaměstnanecké akcie. Stanovy akciové společnosti však mohou určit, ţe zaměstnanci společnosti mohou nabývat akcie společnosti za zvýhodněných podmínek (§158). Zvýhodněné podmínky spočívají v tom, ţe zaměstnanci nemusí splatit celý emisní kurz akcií nebo celou cenu, za něţ je společnost pro zaměstnance nakoupila, pokud rozdíl je kryt z vlastních zdrojů společnosti. Souhrn částí kupní ceny je omezen zákonem. Tato zvláštní práva mohou uplatnit také zaměstnanci dané společnosti, kteří odešli do důchodu.
Akcie téţe společnosti mohou mít různou jmenovitou hodnotu, není-li zvláštním zákonem určeno jinak (§155). Obchodní zákoník připouští, aby akciová společnost vydávala akcie na majitele nebo akcie na jméno (§156). Kromě listinné podoby jsou akcie vydávány i v zaknihované podobě. O podobě akcie rozhoduje valná hromada akciové společnosti. Podle obchodního zákoníku mohou znít akcie na majitele nebo na jméno.
Akcie na majitele je neomezeně převoditelná. Listinné akcie, na nichţ je uvedeno jméno oprávněné osoby, jsou cennými papíry na řad a jsou převoditelné rubopisem. Akcie v klasické listinné podobě jsou sloţeny ze tří částí: pláště, kupónového archu a talonu.
Náleţitosti jednotlivých částí listinné akcie, jsou uvedeny v plášti akcie.
Plášť akcie potvrzuje vlastnický podíl na akciové společnosti a obsahuje jiţ výše zde uvedené následující náleţitosti: název společnosti a sídlo společnosti, výši základního kapitálu, počet akcií k datu emise, nominální hodnotu jedné akcie, údaje o formě akcie, podpisy představitelů vedení akciové společnosti, datum emise, číselné označení, podpis člena nebo členů představenstva, kteří jsou oprávněni jménem společnosti jednat k datu
emise a popřípadě další náleţitosti dle zákona.
Kupónový arch obsahuje 10 i více kupónů, které investor předkládá při výplatě
dividend. Na jednotlivých kupónech je uveden název akciové společnosti, počet akcií, pořadové číslo kupónu a datum výplaty dividendy atd. Kupóny jsou cennými papíry na doručitele. Talon slouţí k vydání nového kupónového archu. Na talonu je uvedeno číslo akcie a název akciové společnosti. Talon není cenným papírem.
Pokud akciová společnost vydává akcie na jméno, je povinna vést seznam akcionářů.
V tomto seznamu se uvádí sídlo a název právnické osoby nebo jméno a bydliště
10 Volně zpracováno na základě internetu: http://www.e-akcie.cz
fyzické osoby a jaké akcie jsou v majetku akcionáře. Akcionáři, kteří vlastní
akcie na jméno (na řad), je představenstvo povinno zasílat písemnou pozvánku na valnou hromadu a stejnopis roční uzávěrky11.
1.3 Trh dluhopisový
Zákon č. 190/2004 Sb., o dluhopisech v platném znění, definuje tento cenný papír slovy:
,, (1) Dluhopis je zastupitelný cenný papír, s nímţ je spojeno právo na splacení dluţné částky a povinnost emitenta toto právo uspokojit.
(2) Dluhopis můţe být vydáván v listinné nebo zaknihované podobě.
(3) Emisí dluhopisů se rozumí soubor dluhopisů vydávaných na základě týchţ emisních podmínek a majících stejné datum emise a stejné datum splatnosti. Dluhopisům téţe emise se přidělí stejné identifikační označení podle mezinárodního systému číslování pro identifikaci cenných papírů (ISIN), je-li přidělováno, nebo jiný údaj identifikující dluhopis.
(4) Dluhopisem vydávaným v České republice se rozumí dluhopis, který byl v listinné podobě předán nebo v zaknihované podobě zapsán v evidenci podle zvláštního právního předpisu, upravujícího podnikání na kapitálovém trhu, na účet prvnímu nabyvateli na území České republiky.
(5) Kupóny jsou cenné papíry na doručitele, které lze vydávat pro účely uplatnění práva na výnos z dluhopisu. Listinné kupóny se vydávají v kupónovém archu.„„
Emitent si vydáváním dluhopisů opatřuje finanční zdroje a investorovi slouţí dluhopisy k uloţení volného kapitálu. Emitent dluhopisu můţe být především právnická osoba podle podmínek stanovených zákonem o dluhopisech. Jako emitenty zákon vymezuje právnické osoby, ale téţ fyzické osoby, jsou-li bankou s místem podnikání na území státu Evropské unie nebo jiného státu tvořící Evropský hospodářský prostor, a která na území České republiky podniká na základě jednotné bankovní licence podle zvláštního právního předpisu, upravujícího činnost bank. Emitent vydávající dluhopisy v České republice je povinen nejpozději k datu emise informovat Českou národní banku o objemu emise, o formě a podobě dluhopisů, o jejich výnosu a splatnosti.
Emisní podmínky vymezují práva a povinnosti emitenta a vlastníka dluhopisu a dále pak podrobnější informace o emisi dluhopisů. Emisní podmínky schvaluje před vydáním
11 LANDOROVÁ, Anděla a kol. Cenné papíry a finanční trhy. TUL, Liberec, 2005. ISBN 80-7083-920-1.
dluhopisů ČNB. Pro dluhopisy vydávané státem v zastoupení ministerstva financí a dluhopisy vydávané ČNB platí výjimka z tohoto předpisu.
Emisní podmínky musí obsahovat náleţitosti dluhopisu tak, jak jsou vymezeny pro listinný dluhopis v zákoně č. 190/2004 Sb., o dluhopisech § 6 v současně platném znění.
,, (1) Emisní podmínky vymezují práva a povinnosti emitenta a vlastníka dluhopisu, jakoţ i podrobnější informace o emisi dluhopisů, a obsahují vţdy
a) údaj o podobě dluhopisu;
b) lhůtu pro upisování emise dluhopisu;
c) emisní kurz nebo způsob jeho stanovení anebo způsob aukce (bude-li emisní kurz určen kurzem dosaţeným v aukci);
d) způsob a místo upisování dluhopisu;
e) způsob a místo splácení emisního kurzu;
f) způsob výpočtu výnosu dluhopisu;
g) údaje o zdaňování výnosu dluhopisu;
h) údaje o osobách, které se podílejí na zabezpečení vydání dluhopisu, splacení dluhopisu a na vyplacení výnosu z dluhopisu, s uvedením způsobu jejich účasti na těchto činnostech;
i) údaje z účetní závěrky emitenta a výrok auditora za poslední dva roky;
j) informace o promlčení práv z dluhopisů;
k) způsob oznamování schůze vlastníků dluhopisů, jakoţ i vlastníků podílů na sběrném dluhopisu;
l) informace o finančním vyhodnocení emitenta;
m) označení trhu, na kterém emitent hodlá poţádat o přijetí dluhopisů k obchodování.,, Emisní podmínky dluhopisů obsahují téţ vymezení dalších práv a povinností emitenta a vlastníka dluhopisu tak, jak je uvedeno v ustanovení § 7 odstav. 2 zákona o dluhopisech.
Právní vztah mezi emitentem a osobou oprávněnou vykonávat práva spojená s dluhopisem, pokud není upraveno zákonem o dluhopisech, se řídí obchodním zákoníkem a zákonem o cenných papírech.
Právní vztah mezi emitentem a vlastníkem dluhopisu (osobou oprávněnou vykonávat práva spojená s dluhopisem) se posuzují, pokud zákon o dluhopisech nestanoví jinak, obchodním zákoníkem a zákonem o cenných papírech.
Zaknihovaný dluhopis musí obsahovat údaje o emitentovi; název dluhopisu, který obsahuje pojem ,,dluhopis„„ a u zvláštního druhu dluhopisu označení jeho druhu; identifikační
údaj o dluhopisu (zejména ISIN)12 ; jmenovitou hodnotu; údaj o schválení emisních podmínek; výnos dluhopisu nebo způsob stanovení jeho výše; datum emise; způsob a místo výplaty jmenovité hodnoty dluhopisu a výnosu z něho; formu dluhopisu; prohlášení emitenta, ţe se zavazuje splatit dluţnou částku způsobem a v místě uvedeném v emisních podmínkách;
data splatnosti dluhopisu a výnosu z něho.
Dluhopisy v listinné podobě obsahují ještě navíc číselné označení dluhopisu, u dluhopisů znějících na jméno dále pak i jméno jeho prvního vlastníka a podpis emitenta.
Dluhopisy mohou znít, jak na majitele, tak na jméno. Pokud znějí na majitele, pak k přechodu práv dochází předáním dluhopisů. V případě, ţe znějí na jméno, jsou zákonným order papírem. Převoditelné jsou rubopisem, jehoţ náleţitosti stanoví zákon.
Výnos dluhopisu je stanoven zejména pevnou úrokovou sazbou; rozdílem mezi jmenovitou hodnotou dluhopisu a jeho niţším emisním kurzem; slosovatelnou prémií nebo prémií v závislosti na lhůtě splatnosti dluhopisu, nebo pohyblivou úrokovou sazbu odvozenou např. z jiných úrokových sazeb či výnosů pohyblivých kurzů, indexů či cen komodit.
Splatnost dluhopisu se stanovuje jednorázově k určitému datu nebo ve splátkách, jejichţ výše se určí v emisních podmínkách. Připouštějí-li to emisní podmínky, můţe vlastník dluhopisu ţádat splacení dluhopisu včetně jeho poměrného výnosu před stanovenou dobou.
Právo na výnos z dluhopisu spojené s kupónem, který při předčasném splacení dluhopisu nebyl vrácen emitentovi, zůstává zachováno. Pokud jde o promlčení práv z dluhopisů, pak se promlčují ve lhůtě deseti let. Tato lhůta začíná dnem, kdy mohlo být právo z dluhopisu uplatněno poprvé.
Zákon o dluhopisech upravuje zvláštní dluhopisy:
státní dluhopisy a dluhopisy České národní banky, hypoteční zástavní listy,
vyměnitelné a prioritní dluhopisy, komunální dluhopisy,
podřízené dluhopisy a sběrné dluhopisy.
12ISIN je dvanáctimístné identifikační číslo cenného papíru.
Státní dluhopisy jsou vydávány Českou republikou na základě zvláštního zákona. Vláda předkládá návrh zákona spolu se stanoviskem České národní banky ke schválení Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky.
Hypoteční zástavní listy jsou dluhopisy, jejichţ jmenovitá hodnota a poměrný výnos jsou plně kryty pohledávkami z hypotečních úvěrů nebo části těchto pohledávek. Hypoteční zástavní listy můţe vydávat pouze banka. Hypoteční úvěr je úvěr, jehoţ splacení, včetně příslušenství, je zajištěno zástavním právem k nemovitosti. Nemovitost se musí nacházet na území České republiky, tedy členského státu Evropské unie nebo jiného státu tvořícího Evropský hospodářský prostor.
Vyměnitelný dluhopis je dluhopis, s nímţ je spojeno právo na jeho výměnu za jiný dluhopis nebo jiné dluhopisy anebo právo na jeho výměnu za akcii nebo akcie téhoţ emitenta, které tento emitent vydal podle zvláštního právního předpisu. Tímto zvláštním právním předpisem je obchodní zákoník.
Prioritní dluhopis je dluhopis, s nímţ je spojeno právo na jeho splacení a vyplacení výnosu z dluhopisu, jakoţ i právo na přednostní upisování akcií, které jeho emitent vydá podle zvláštního právního předpisu. Tímto zvláštním právním předpisem je i v tomto případě obchodní zákoník. Skutečnost, ţe jde o vyměnitelný nebo prioritní dluhopis, musí být zřetelným způsobem vyznačena na listinném dluhopisu nebo v evidenci zaknihovaných dluhopisů a ve všech materiálech pouţívaných k propagaci takovéhoto dluhopisu.
Vyměnitelné a prioritní dluhopisy můţe vydávat akciová společnost, pokud tak připouštějí její stanovy (§174 Obch.Z.) a na základě usnesení valné hromady. Emisní podmínky vyměnitelného nebo prioritního dluhopisu musí obsahovat místo a lhůtu pro uplatnění práv z vyměnitelného nebo prioritního dluhopisu s uvedením, jak bude oznámen počátek běhu této lhůty, a určení dne, od kterého přestává výplata výnosu dluhopisu, u kterého bylo uplatněno právo na výměnu za akcie.
Komunální dluhopisy jsou stanoveny v zákoně č. 190/2004 Sb. o dluhopisech § 27 takto:
,,(1) Dluhopisy vydávané územním samosprávním celkem jsou komunální dluhopisy. Součástí názvu tohoto druhu dluhopisu je označení
komunální. Jiné dluhopisy nesmí toto označení obsahovat.
(2) K vydání komunálních dluhopisů je nutný předchozí souhlas ministerstva.
(3) Ţádost územního samosprávního celku o souhlas s vydáním komunálních dluhopisů obsahuje zdůvodnění záměru vydat komunální dluhopisy, základní údaje budoucích emisních podmínek, ekonomický rozbor důvodů vydání komunálních dluhopisů a jeho dopadů na hospodářskou a finanční situaci územního samosprávného celku včetně
skutečností podstatných z hlediska jeho schopnosti dostát závazkům z komunálních dluhopisů.
(4) Ministerstvo souhlas podle odstavce 2 neudělí, dospěje-li k názoru, ţe ekonomické situace územního samosprávného celku neumoţňuje splnění závazků spojených s vydáním komunálních dluhopisů.,,
Podřízené dluhopisy jsou dluhopisy, kde budou uspokojeny pohledávky s nimi aţ po uspokojení všech ostatních pohledávek (s výjimkou pohledávek, které jsou vázány stejnou nebo obdobnou podmínkou podřízenosti) v případě vstupu emitenta do likvidace, prohlášení konkurzu na majetek emitenta, povolení vyrovnání nebo je-li emitentem zahraniční osoba, téţ jiného obdobného opatření.
Skutečnost, ţe se jedná o podřízený dluhopis, musí být na něm vyznačena (je-li vydán v listinné podobě) nebo musí být zaznamenána v evidenci zaknihovaných cenných papírů (je- li vydán v zaknihované podobě). Podřízený dluhopis vydávaný v listinné podobě můţe znít jen na jméno.
Sběrný dluhopis představuje souhrn jednotlivých dluhopisů dané emise, které jsou v rámci emisní lhůty upsány v upisovací listině. Sběrný dluhopis je vţdy v listinné formě. Sběrný dluhopis je společným vlastnictvím vlastníků podílů na sběrném dluhopisu. Vlastník podílu na sběrném dluhopisu můţe v souladu s emisními podmínkami převést dluhopisy odpovídající tomuto podílu nebo jeho části na jinou osobu. Sběrný dluhopis je uloţen a evidován u osoby oprávněné k vedení samostatné evidence podle zvláštního právního předpisu upravujícího podnikání na kapitálovém trhu13.
13 POSPÍŠILOVÁ, Alena; POSPÍŠIL Michla. Cenné papíry a podnikání na kapitálovém trhu. Praha, 2006.
ISBN 80-86775-07-0.
2 Burza cenných papírů
Podle zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, vč. změn, § 37, organizátorem regulovaného trhu v České republice je hlavním subjektem burza cenných papírů.
Burza cenných papírů je vysoce organizovaným kapitálovým trhem. Je to místo, kde se ve stanovený čas a stanoveným způsobem střetává nabídka a poptávka po cenných papírech, které jsou obchodovány podle platných předpisů a pravidel. Na základě střetu nabídky a poptávky se vytváří cena obchodovaných cenných papírů. Přístup na burzu je omezen jak pro nakupující a prodávající, tak pro cenné papíry, které jsou předmětem obchodu.
Burzovní trhy se vyznačují řadou zvláštností, kterými se liší od ostatních trhů. Především tím, ţe burzovní obchod je regulován zákonem, k jeho provozování je zapotřebí zvláštní povolení; jednotlivé druhy obchodů jsou přesně stanoveny; obchodující musí mít odbornou poměrně náročnou klasifikaci; burzovní orgány jsou přesně stanoveny včetně náplně jejich funkcí a pravomoci, k níţ patří mimo jiné přesné určení obchodovaných předmětů, jejich minimální mnoţství potřebné pro jeden obchod; čas a místo obchodování; algoritmus tvorby cen; způsob zadávání objednávek nákupu a prodeje; a další podmínky. V České republice je burzovním místem Burza cenných papírů Praha, a.s.. Burzovní index na BCPP se nazývá PX.
2.1 Historie burz
Burzy vznikaly jiţ ve středověku. Název burza vznikl podle jména váţeného obchodníka a bankéře Van der Buerse v belgických Bruggách, kde se podobná setkání konala. Tehdy šlo o neformální nepravidelné setkávání obchodníků především z Benátek a Janova. Rok zaloţení burzy v Bruggách je uváděn 1401.
V průběhu století byly burzy zakládány i v dalších evropských městech v Belgii to byly Antverpy (1460), ve Francii Lyon (1462), v Londýně (1564-1567), v Německu Hamburg (1558), Kolín nad Rýnem (1566), Brémy (1614), dále Frankfurt nad Mohanem (1615), Berlín (1716), v Rakousku-Uhersku Vídeň (1753), v USA New York (1792),
ve Švýcarsku v Basileji (1866) a v Praze (1871). Největší rozvoj burz cenných papírů byl spojen s rozvojem průmyslu a mezinárodního obchodu v 19. století.
V současnosti mají největší význam burzy ve Frankfurtu n. M., v Paříţi, v Curychu, v New Yorku NYSE - New York Stock Exchange (největší na světě), v Tokyu TSE - Tokyo Stock Echange, v Londýně LSE - London Stock Exchange.
2.2 Typy burz a jejich právní formy
Burzy se vyvíjely v různých geografických oblastech rozdílným způsobem, coţ se promítlo v různém uspořádání burz. V současné době rozlišujeme tři základní typy burz.
Anglo - americký typ burzy: Burza je soukromoprávní organizace, spravovaná vlastní správní radou a samosprávními orgány dohledu nad burzovními obchody. Stát do obchodování přímo nezasahuje, pouze stanovuje obecně platné předpisy pro obchodování.
Obchody lze uzavírat pouze prostřednictvím členů burzy. Ti jsou jmenováni burzovními orgány. Počet obchodujících členů burzy je omezen tzv. „počtem křesel“.
Francouzský typ burzy je otevřený veřejnosti. Obchody však lze uzavírat pouze prostřednictvím senzálů, kteří jsou jmenováni státním orgánem a správou burzy.
Středoevropský typ burzy je uzavřené shromáţdění členů burzy. Obchody lze uzavírat pouze prostřednictvím členů burzy. Stát zde vykonává přímý dozor prostřednictvím stálého státního zástupce. V České republice to je burzovní komisař.
Podle právní formy rozlišujeme pouze dvě formy burzy cenných papírů, a to veřejnoprávní a soukromoprávní formu.
U veřejnoprávní formy je zakladatelem burzy stát např. ministerstvo financí či hospodářství, různé veřejnoprávní instituce, obchodní a průmyslové spolky, komory, asociace a podobné instituce veřejnoprávního postavení. Vliv státu a dohled nad obchody je značný aţ silný. Tento typ burz je méně rizikový, ale také méně pruţný a často téţ méně výnosný. Tato forma je typická pro evropské státy.
U soukromoprávní formy je zakladatelem burzy soukromá právnická osoba. Podmínky pro obchodování a členství na burze určují její správní orgány v rámci obecně platných zákonů.
Tento typ je pruţnější, likvidnější a výnosnější; je ale rizikovější. Příkladem této formy jsou angloamerické burzy, např. Torontská burza, NYSE, London Stock Exchange
Burzy se dále rozlišuje podle systému obchodování na prezenční a elektronické.
Prezenční burza představuje klasický sekundární trh, kde se na parketu v konkrétní dobu scházejí obchodníci za účelem obchodování. Elektronická burza má parket nahrazen počítačovým systémem. Zprostředkovatelé a obchodníci jsou vzájemně propojeni elektronickými počítačovými sítěmi. Jejich výhody v porovnání s prezenčními burzami spočívají v rychlosti provedení burzovní transakce, ve sniţování nákladů, v rychlosti a kvalitě rozšiřování informací a v růstu objemu obchodů. Elektronické burzy vytvářejí předpoklady pro mezinárodní a národní burzovní trhy. Trend jeho rozvoje je dán celkovými globalizačními procesy.
2.3. České burzovnictví
Snahy o zaloţení burzy se datují uţ od dob Marie Terezie, úspěchu však bylo dosaţeno teprve v roce 1871. Byla zaloţena Praţská burza pro zboţí a cenné papíry. Zpočátku se na praţské burze obchodovalo jak s cennými papíry, tak i s komoditami. Velmi úspěšná se stala praţská burza v obchodu s cukrem, pro který se stala klíčovým trhem pro celé Rakousko- Uhersko. V roce 1892 byla zaloţena samostatná plodinová burza, kde se obchodovalo se zemědělskými a mlýnskými produkty. Od té doby se na Praţské burze obchodovalo jiţ jen s cennými papíry. K přerušení obchodů na burze došlo začátkem první světové války.
Po první světové válce byla praţská burza znovu otevřena aţ v únoru 1919.
Meziválečné období se stalo pro praţskou burzu obdobím největšího rozmachu. Svým významem dokonce překonala burzu Vídeňskou. Toto období prosperity však bylo přerušeno 21. 9. 1938, kdy byl obchod na praţské burze zastaven. Příchod druhé světové války a poválečné uspořádání světa s rozdělením sfér vlivu znamenaly pro praţskou burzu konec obchodování na více neţ 60 let.
Na úspěšnou a bohatou tradici mohlo být navázáno po historických změnách koncem 80.
let minulého století 6. dubna 1993, kdy uskutečnily na parketu burzy první obchody a praţská burza začala psát svou novodobou historii, její vývoj je následující:
24. 11. 1992 Zaloţení Burzy cenných papírů Praha, a.s.
06. 04. 1992 Zahájení obchodování se 7 emisemi cenných papírů
1993 Uvedení 955 emisí akcií z 1. vlny kupónové privatizace na burzovní trh 05. 04. 1994 Zahájení výpočtu oficiálního burzovního indexu PX (PX 50)
1995 Uvedení 674 emisí akcií z 2. vlny kupónové privatizace na burzovní trhy 1997 Vyřazení 1301 nelikvidních emisí akcií z volného trhu burzy
1998 Zahájení obchodování v systému SPAD (Systém pro podporu trhu akcií a dluhopisů
04. 01. 1999 Zavedení nového, kontinuálně propočítávaného, indexu PX-D 01. 10. 2002 Zahájení obchodování s 1. zahraniční akciovou emisí ERST BANK 2004 Řádné členství burzy ve FESE (Federace evropských burz)
2004 Udělení statutu definované zahraniční burzy americkou Komisí pro cenné papíry a burzy do prestiţního seznamu neamerických burz bezpečných pro investory.
28. 06. 2004 Zahájení obchodování s 1. primární akciovou emisí ZENTIVA (IPO) 04. 10. 2006 Zahájení obchodování s investičními certifikáty
05. 10. 2006 Zahájení obchodování s futures
07. 12. 2006 Zahájení obchodování s primární akciovou emisí ECM ( IPO= Initial Public Offering)
11. 12. 2006 Začátek obchodování s warranty na oficiálním volném trhu 01. 02. 2007 Licence pro Energetickou burzu Praha
17. 07. 2007 První obchodní den na Energetické burze Praha
24. 09. 2007 Zahájení obchodování s primární akciovou emisí AAA (IPO) 07. 12. 2007 Zahájení obchodování s primární akciovou emisí VGP (IPO) 05. 02. 2008 Zahájení obchodování s primární akciovou emisí VIG (IPO) 22. 02. 2008 Ve spolupráci s Českou televizí spuštěn provoz televizního Studia Burza, které přináší zpravodajství z dění na kapitálových trzích.
06. 04. 2008 Burza cenných papírů Praha završila patnáct let obchodování. Za dobu obchodování změnily majitele akcie v celkové hodnotě 5,5 bil.
Kč a dluhopisy v celkové hodnotě 10,4 bil. Kč.
06. 05. 2008 Zahájení obchodování s primární akciovou emisí NWR. Jedná se o největší IPO v historii českého kapitálového trhu.
01. 10. 2008 Energetická burza Praha rozšířila nabídku svých produktů o futures na elektrickou energii s místem dodání na Slovensku.
08. 12. 2008 Majoritním akcionářem Burzy cenných papírů Praha se stala Wiener Börse AG, jejíţ podíl na základním kapitálu burzy činí 92,739 %.
01. 03. 2009 Energetická burza Praha rozšířila nabídku svých produktů o futures na elektrickou energii s místem dodání v Maďarsku.
15. 07.2009 Energetická burza Praha změnila název na Power Exchange Central Europe. V platnosti nadále zůstává jiţ uţívaná zkratka PXE.14
2.3.1 Založení burzy jako akciové společnosti
Burza cenných papírů Praha a. s. je právním nástupcem zájmového sdruţení Burza cenných papírů v Praze, které vzniklo uzavřením společenské smlouvy o zájmovém sdruţení ze dne 29. března 1991 a bylo zapsáno do podnikového rejstříku při Obvodním soudu pro Prahu 1 dne 21. května 1991.
Burza cenných papírů Praha a. s. byla zaloţena zakladatelskou smlouvou ze dne 24.
července 1992 v souladu se zákonem č. 513/ 1991 Sb., obchodním zákoníkem, a zákonem č.
214/ 1992 Sb., o burze cenných papírů ve znění zákonů pozdějších. Burza vznikla dnem zápisu do obchodního rejstříku při Obvodním soudu pro Prahu 1 dne 24. listopadu 1992.
Současné právní postavení BCPP je upraveno zákonem č. 256/ 2004Sb., o podnikání na KT, v současně platném znění, § 56, 57, 58, 59, 63, 64 ad.15
2.3.2 Právní úprava burzy cenných papírů
Burza je právnická osoba, která organizuje trh s investičními nástroji pro osoby oprávněné uzavírat burzovní obchody. Burza poskytuje důleţité informace o postavení a očekávaném vývoji jednotlivých významných podnikatelských subjektů, které mají nezastupitelné místo ve vztahu k ekonomice dané země. Nejinak je tomu i v České republice.
14 Citováno na základě : http://www.bcpp.cz
15 Citováno na základě : http://www.bcpp.cz
Zákonem č. 214/1992Sb., byla po roce 1989 opětně na území České republiky obnovena činnost burzy cenných papírů. Schůzí zakladatelů burzy cenných papírů konanou dne 24.
července 1992 a I. mimořádnou valnou hromadou konanou dne 30. listopadu 1993 byly schváleny Stanovy Burzy cenných papírů Praha a.s.
Právní úprava burzy je nyní dána zákonem č. 256/2004Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, který současně zrušil zákon č. 214/1992Sb., o burze cenných papírů. Účinnost zákona č.
256/2004Sb., o podnikání na kapitálovém trhu nastala dnem 1. 5. 2004.
K činnosti burzy je nutné povolení České národní banky, která udělí toto povolení k činnosti burzy za dále uvedených podmínek.
Burza musí mít formu akciové společnosti zaloţené podle obchodního zákoníku se stanovenými podmínkami, např. akcie burzy musí mít výhradně formu akcie na jméno; sídlo burzy musí být na území České republiky; její základní kapitál musí činit minimálně
100 000 000,- Kč, jeho původ musí být nezávadný a průhledný; musí mít věcné, personální a organizační předpoklady pro výkon činnosti burzy; pro vedoucí osoby burzy jsou stanoveny náročné a přísné podmínky, které zákon vyţaduje pro všechny vedoucí osoby obchodníků s cennými papíry (věkovou hranici 18 let, odbornou a právní způsobilost, důvěryhodnost a další); vedoucí osobou burzy nesmí být poslanec nebo senátor Parlamentu České republiky, člen bankovní rady České národní banky nebo vedoucí osoba jiného organizátora regulovaného trhu anebo jiných organizací působících jako obchodníci s cennými papíry.
V povolení k činnosti burzy Česká národní banka uvede investiční nástroje, se kterými můţe burza organizovat trh a stanoví další podrobnosti týkající se burzovního obchodování.
Povolení k činnosti burzy se uděluje na dobu neurčitou.
2.3.3 Členové burzy
K uzavírání burzovních obchodů jsou oprávněni pouze členové burzy a ze zákona o podnikání na kapitálovém trhu také Česká národní banka (ČNB) a Česká republika, která jedná prostřednictvím Ministerstva financí (MF). Podmínky účasti na burzovních obchodech upravují Burzovní pravidla.
Členem burzy můţe být obchodník s cennými papíry nebo zahraniční osoba s povolením k poskytování investičních sluţeb, která splňuje podmínky stanovené burzovními pravidly.
Mezi povinnosti členů burzy patří mimo jiné téţ členství v Garančním fondu burzy16 (GFB), je-li člen oprávněn nakupovat a prodávat cenné papíry. Majetek GFB potom slouţí k pokrytí rizik vyplývajících z vypořádání burzovních obchodů.
Člen burzy jedná vţdy vlastním jménem prostřednictvím svého makléře. Převedení členství na jiný subjekt je moţné pouze za souhlasu burzovní komory. Burzovní komora je oprávněna uloţit členovi, který poruší povinnosti stanovené Burzovními pravidly, opatření.
Burza má v dnešní době 21 členů17.
2.3.4 Burzovní rozhodčí soud
18Burzovní rozhodčí soud rozhoduje spory z burzovních obchodů, ale i z ostatních obchodů s investičními nástroji, spory vzniklé z podnikání na kapitálovém a peněţním trhu.
Jiţ v době habsburské monarchie byl přijat zákon č. 67/1875 ř. z., umoţňující zřizování burzovních rozhodčích soudů, i kdyţ burzovní rozhodčí soudy pro rozhodování sporů z burzovních obchodů byly více vyuţívány aţ mnohem později. Burzovní rozhodčí soud zřízený podle tohoto zákona byl nezávislý nestátní orgán pro ochranu konkrétních subjektivních práv a vztahů v oblasti finančního trhu.
Burza zřizuje burzovní rozhodčí soud, který rozhoduje spory z burzovních obchodů, nedohodnou-li se strany jinak, a navazuje na tradice burzovních rozhodčích soudů Rakousko- Uherské monarchie.
Burzovní rozhodčí soud ve své činnosti postupuje v součinnosti se všemi účastníky řízení tak, aby ochrana práv byla rychlá, účinná a aby skutečnosti, které jsou mezi stranami sporné, byly spolehlivě zjištěny. Burzovní rozhodčí soud, pokud se na tom strany dohodnou, můţe rozhodovat také spory z ostatních obchodů s investičními nástroji, spory z podnikání na kapitálovém, peněţním, pojišťovacím trhu a trhu penzijních připojištění. Dále se na tento soud vztahují právní předpisy upravující rozhodčí řízení a výkon rozhodčích nálezů, pokud to
16 Garanční fond burzy (Stock Exchange Guarantie Fund)
Fond vytvořený členy burzy, který slouţí k zajištění závazků a pokrytí rizik vyplývajících z uzavírání a vypořádání burzovních obchodů.
17http://www.bcpp.cz
18POSPÍŠILOVÁ, Alena; POSPÍŠIL Michla. Cenné papíry a podnikání na kapitálovém trhu. Praha, 2006. ISBN 80-86775-07-0.
není v rozporu se ZPKT. Rozhodčí řízení je upraveno zákonem č. 216/1994Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů.
Burzovní rozhodčí soud ve své činnosti uţívá kromě principů zakotvených v Ústavě a zákonech České republiky i mezinárodní smlouvy, a pro svou činnost vyuţívá i zkušeností dalších rozhodčích soudů.
Řízení před burzovním rozhodčím soudem spočívá zejména na zásadách rovnosti účastníků řízení, rychlosti a hospodárnosti řízení, dispozičnosti, projednací, volného hodnocení důkazů a neveřejnosti.
Spory rozhodují v rámci burzovního rozhodčího soudu nezávislí rozhodci, zapsaní v seznamu rozhodců burzovního rozhodčího soudu. Jejich práva o povinnosti stanoví, kromě zákona o rozhodčím řízení, statut a řád burzovního rozhodčího soudu. Řízení před burzovním rozhodčím soudem je jednoinstanční a zahajuje se podáním ţaloby a končí vydáním rozhodčího nálezu, který je konečný a po doručení stranám se stává vykonatelným.
Podmínkou podání ţaloby v rozhodčím řízení před burzovním rozhodčím soudem je zaplacení poplatku a paušálu na správní náklady podle tarifu vydaného burzovním rozhodčím soudem.
