Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava
Fakulta bezpečnostního inženýrství
Katedra bezpečnostních služeb
Bezpečnostní studie rizik při detekci výbušnin pomocí kynologické služby
Student: Jan Sekáč
Vedoucí bakalářské práce: Ing. Stanislav Lichorobiec, Ph.D.
Studijní obor: Technická bezpečnost osob a majetku Datum zadání bakalářské práce: 15. 6. 2019
Datum odevzdání bakalářské práce: 17. 4. 2020
Poděkování
Rád bych poděkoval svému vedoucímu bakalářské práce Ing. Stanislavu Lichorobiecovi, Ph.D. za odborné vedení, cenné rady a připomínky k této práci. Dále bych chtěl poděkovat Bc. Jiřímu Jančíkovi za odborné konzultace a rady týkajících se problematiky detekce výbušnin pomocí kynologické služby.
Anotace
SEKÁČ, Jan. Bezpečnostní studie rizik při detekci výbušnin pomocí kynologické služby. Ostrava, 2020. 50 stran. Bakalářská práce. VŠB – Technická univerzita Ostrava.
Fakulta bezpečnostního inženýrství, Katedra bezpečnostních služeb. Vedoucí práce Ing. Stanislav Lichorobiec, Ph.D.
Bakalářská práce se zaměřuje na současný stav bezpečnosti při vyhledávání výbušnin pomocí kynologické služby Policie České republiky. Teoretická část se věnuje organizační struktuře a využití služební kynologie u Policie České republiky. Dále se zaměřuje na proces vyhledávání výbušin pomocí služebních psů, včetně stručného popisu výbušnin a jejich účinků. Následně je popsán výcvik služebních psů na vyhledávání výbušin. V praktické části je provedena identifikace, analýza a vyhodnocení rizik, která hrozí při vyhledávání výbušnin pomocí kynologické služby. Na základě výsledků analýzy jsou navržena nová opatření ke snížení následků identifikovaných rizik.
Klíčová slova: kynologická služba, služební pes, psovod, vyhledávání výbušnin, bezpečnost, rizika.
Annotation
SEKÁČ, Jan. Safety study of risks in the detection of explosives using the cynological service. Ostrava, 2020. 50 pages. Bachelor thesis. VŠB - Technical University of Ostrava.
Faculty of Safety Engineering, Department of Security Services. Thesis supervisor Ing.
Stanislav Lichorobiec, Ph.D.
The bachelor thesis focuses on current state of safety in explosive detection using the cynological service by the Police of the Czech Republic. The theoretical part is dedicated to organizational structure and usage of cynological service at the Police of the Czech Republic. It also focuses on the process of explosive detection using service dogs, including a brief description of explosives and their effects. Subsequently, the training of service dogs to search for explosives is described. In the practical part, the identification, the analysis and the evaluation of risks that threaten when explosive detection using the cynological service. Based on the results of the analysis, new measures are suggested to reduce the consequences of the identified risks.
Key words: cynological service, service dog, handler, explosive detection, safety, risks.
Obsah
Úvod ... 1
1 Historie služební kynologie na našem území... 2
2 Kynologie u Policie České republiky ... 3
2.1 Výkon služby s použitím služebního psa ... 4
2.2 Policejně kynologické činnosti ... 4
2.3 Plemena vhodná k služebnímu výcviku ... 6
3 Vyhledávání výbušnin pomocí služebního psa ... 8
3.1 Čich psa ... 8
3.2 Pach ... 9
3.3 Výbušniny ... 9
3.3.1 Výbuch ... 10
3.3.2 Výbuchové účinky ... 11
3.3.3 Rozdělení výbušnin ... 13
3.3.4 Nástražný výbušný systém ... 15
3.4 Psovod specialista na výbušniny ... 18
3.5 Pyrotechnické prohlídky pomocí psů ... 19
4 Výcvik služebních psů na vyhledávání výbušnin ... 21
4.1 Atest ... 21
4.2 Výcvikové kurzy ... 23
4.3 Výcvikové metody ... 24
5 Analýza bezpečnostních rizik při vyhledávání výbušnin pomocí kynologické služby ... 28
5.1 Ishikawův diagram ... 28
5.2 Analýza možných vad a jejich následků (FMEA) ... 30
5.3 Paretova analýza ... 31
6 Návrh opatření pro minimalizaci rizik při vyhledávání výbušnin pomocí
kynologické služby ... 34
6.1 Opatření z hlediska materiálního a technického vybavení ... 34
6.2 Opatření z hlediska pracovních postupů a vzdělání psovodů ... 38
Závěr ... 41
Seznam použitých zdrojů ... 42
Seznam zkratek ... 45
Seznam obrázků ... 46
Seznam tabulek ... 47
Seznam příloh ... 48
1
Úvod
Fakt, že pes pro člověka představuje věrného společníka, je nám znám již od nepaměti. Vlivem dlouhodobého spojení člověka se psem se postupem času zjistilo, že pes disponuje řadou vynikajících vlastností, které člověk může využít ve svůj prospěch. Nenahraditelné vlastnosti psů našly v průběhu let uplatnění v mnoha rozmanitých oblastech. Pro svůj vynikající čich a schopnost rozlišovat mezi pachy hraje pes významnou roli i v oblasti vyhledávání výbušnin a nástražných výbušných systémů. V současné době vycvičení psi pomáhají bezpečnostním sborům detekovat ukrytou výbušninu nebo výbušný systém, čímž přispívají k zajištění ochrany lidských životů a dalších chráněných zájmů. Vyhledávání výbušnin pomocí služebních psů má v České republice na starost Police České republiky.
I přes všechen technologický posun detekčních zařízení se při vyhledávání výbušnin a výbušných systémů stále používají speciálně vycvičení psi. Moderní detekční zařízení se doposud nedokážou vyrovnat vysoké mobilitě a rychlosti psů při provádění prohlídek.
Psi jsou schopni v relativně krátkém čase prověřit i velmi rozsáhlé prostory budov, pozemků či jiných objektů, aniž by bylo nutné nasazení příliš velkého množství sil a prostředků.
Vzhledem k stále častým útokům mířeným na lidskou společnost, ať už z důvodů teroristických či osobních, je využití speciálně vycvičených psů na vyhledávání výbušnin nadále aktuální. Při vyhledávání výbušnin jsou psovodi se svými psy při každém zásahu téměř vždy vystavěni řadě rizik, která mohou ohrozit jejich bezpečnost. Dle mého názoru není této oblasti věnována dostatečná pozornost, naopak zajištění bezpečnosti psovodů a služebních psů poslední dobou upadá, a to především z důvodu nedostatečných investic.
Cílem této bakalářské práce je popis, analýza a odůvodnění současných trendů bezpečnostních rizik při výkonu různorodé práce policistů z Oddělení služební kynologie a speciálně vycvičených služebních psů při vyhledávání výbušnin a výbušných systémů.
Pomocí analýzy budou nalezena kritická místa při vyhledávání výbušnin a poté navrhnuta nová řešení, postupy a technická vybavení, která se budou snažit při provádění této činnosti zajistit vyšší úroveň bezpečnosti.
2
1 Historie služební kynologie na našem území
Již od pravěku začali lidé psy ochočovat a využívat jejich schopnosti při lovu.
Postupně při vývoji zemědělství a ochočování dalších zvířat se pes využíval k ochraně stád. Ve starověku byl používán převážně k obraně a lovu. V období římských válek se psi dokonce využívali i v boji. Ve středověku se vývojem nových způsobů boje od používání válečných psů upustilo. V tomto období se psů využívalo hlavně při lovu a pastevectví. Výrazný rozmach ve vývoji kynologie nastal počátkem 19. století, kdy pes z důvodů válečných konfliktů plnil úlohy především ve zpravodajství jako nosič a ve strážní službě. [13]
V policejní a četnické službě se začali psi využívat od roku 1897, kdy psi sloužili jako doprovod četníků. Zavedení policejních psů povolilo na našem území tehdejší ministerstvo zeměbrany v roce 1909, zpočátku však jen pro speciální případy. V roce 1910 byli na zkoušku s povolením ministerstva zařazeni do výkonu služby tři policejní psi na stanice v Ostravě, Karviné a Frýdku Místku. O to se nejvíce zasloužil první důstojník četnictva rytmistr Theodor Rottner, který se zabýval výcvikem policejních psů.
Následně i ostatní četnická velitelství žádala o zavedení policejních psů. Téhož roku ministerstvo zeměbrany povolilo četníkům využívat policejní psy při výkonu služby.
Roku 1915 byl v Písku zřízen první oficiální psinec pod vedením rytmistra Rottera, kde probíhaly kurzy pro psovody a služební psy. Roku 1922 byl ministerstvem vnitra přijat zkušební řád pro výcvik policejních psů československého četnictva. Tehdy vznikl v Nových Hradech další psinec, který byl však roku 1925 přesunut do Pyšel u Prahy.
V té době bylo pro výkon policejního psa povoleno používat pouze jen některá čistokrevná plemena. Do 2. světové války se využití služebních psů nijak výrazně nevyvíjelo. Po roce 1945 začala psy využívat obnovená armáda převážně k hlídkové a strážní službě. V 50. – 60. letech 20. století byla vyvinuta metoda pachové identifikace, což je metoda, která využívá pachovou stopu ke ztotožnění osoby. Koncem 90. let se rozšiřuje využití služebních psů na speciální pachové práce, zejména k vyhledávání drog a omamných látek. Roku 1991 dochází celkové reorganizaci systému služební kynologie a postupem času se zformovala do podoby, ve které ji můžeme znát dnes. [13]
3
2 Kynologie u Policie České republiky
Přípravu psovodů a služebních psů u Policie České republiky (dále jen „Policie ČR“) zabezpečuje Oddělení služební kynologie, které spadá pod Odbor služební kynologie a hipologie. Tento odbor je organizačně začleněn pod pravomoc Ředitelství služby pořádkové policie Policejního prezidia České republiky. Oddělení služební kynologie jsou zřízena v rámci jednotlivých krajských ředitelství Policie ČR. Za stav, využívání, organizaci a řízení služební kynologie odpovídá ředitel příslušného útvaru Policie ČR, úkoly s tím spojené zajišťují prostřednictvím policejních kynologů. [24]
Služební kynologie zahrnuje veškerou činnost spojenou s držením, ošetřováním, chovem, výchovou, výcvikem a používáním služebních psů, ale také i s výukou psovodů k plnění úkolů Policie České republiky. Použití služebních psů se uplatňuje [10]:
• při ochraně bezpečnosti osob, majetku a veřejného pořádku;
• při zajišťování bezpečnosti chráněných objektů, prostorů a osob;
• při předcházení trestné činnosti;
• při pátrání po osobách a věcech;
• při vyhledávání důkazů pro potřeby trestního řízení;
• při preventivní činnosti.
Oddělení služební kynologie se skládá ze základních a speciálních kynologických činností. Mezi základní činnosti patří především služební zákroky na místě trestného činu, preventivní činnost v místech možného páchání trestné činnosti, pátrací akce, střežení, eskorty apod. Skupiny speciálních kynologických činností se zaměřují na detekci omamných a psychotropních látek, detekci výbušnin, detekci akcelerantů hoření, detekci zbraní a jejich částí, detekci lidských částí a ostatků a na metodu pachové identifikace.
Služební kynologie Policie ČR je využívána u útvarů s působností na celém území České republiky, především pořádkovou, kriminální, železniční a cizineckou policií. [24]
V současné době jsou zřízena pro výcvik psů a školení psovodů tři výcviková střediska, a to v Plzni, v Býchorech a v Dobroticích. Výuku zde zajišťují kvalifikovaní a zkušení instruktoři. Policie ČR vede vlastní chov psů, který je momentálně prováděn v chovatelské stanici Prackovice. Tento systém výcviku a chovu zajišťuje kvalifikovanou
4
a odbornou přípravu pro služební psy i psovody pro potřeby jednotlivých útvarů Policie ČR. [24]
2.1 Výkon služby s použitím služebního psa
Výkon služby s použitím služebního psa může provádět psovod se služebním psem s platným atestem. Atestem se rozumí oprávnění k výkonu policejně kynologických činností příslušníka Policie ČR s konkrétním služebním psem. O vyslaní psovoda se služebním psem rozhoduje vždy vedoucí policista nebo policista příslušného operačního střediska. Psovod je při vyslání na místo události vždy seznámen se situací a s požadovanými úkoly, aby se zorientoval a byl schopen zajistit účelné využití služebního psa. Psovod na základě získaných informací dále rozhodne, jakým způsobem a kdy služebního psa využije. Při použití služebních psů je nutné zajistit místo činu, tzn. zamezit vstup osob a vjezd vozidel. Dále se musí přihlížet na omezující okolnosti, které mohou znesnadnit výslednost práce. Může se jednat např. o pohyb velkého množství osob, vlivy počasí (silný vítr, prudký déšť, intenzivní sněžení), přítomnost nebezpečných látek nebo velký časový odstup od spáchání činu. [10]
2.2 Policejně kynologické činnosti
Policejně kynologické činnosti jsou rozděleny na základní policejně kynologické činnosti (dále jen „základní PKČ“), speciální policejně kynologické činnosti (dále jen
„speciální PKČ“), odborné kriminalisticko-technické činnosti v oboru policejní kynologie použitím metody pachové identifikace (dále jen „odborné KTČ-MPI“). [10]
Základní PKČ jsou činnosti, u kterých je výcvik služebních psů zaměřen na všestranné využití, především k ochraně bezpečnosti osob, majetku, veřejného pořádku a také k základnímu vyhledávání osob, věcí a důkazů. Kategoriemi základních PKČ jsou hlídková činnost, výjezdová činnost a činnost u zásahové jednotky. Konkrétně se služební psi základních PKČ využívají [10]:
• při střežení objektů nebo jiných prostor,
• k upozornění na přicházející nebo ukrytou osobu,
• k ochraně života a zdraví osob, majetku a veřejného pořádku,
• k zajištění bezpečnosti policistů při provádění služebních úkonů a zákroků,
5
• k zadržení osob pokoušejících se o útěk,
• při střežení a doprovodu osob zajištěných, zadržených a zatčených,
• při pátrání po osobách vyhledáním a sledováním jejich pachové stopy,
• k prohlídce terénu, objektů a dopravních prostředků za účelem vyhledání osob,
• při vyhledávání předmětů, které mají vztah k prověřované události,
• při vyhledávání vystřelených nábojnic,
• při preventivní činnosti na úseku ochrany veřejného pořádku.
Speciální PKČ jsou činnosti, při kterých se využívá čichových schopností služebního psa vycvičeného k vyhledávání osob, věcí a pachových látek zejména pro potřeby trestního řízení (viz obrázek 1), a pro ochranu majetku a života osob. Služební psi speciální PKČ se využívají při [10]:
• vyhledávání akcelerantů hoření,
• vyhledávání lidských ostatků nebo pozůstatků, případně místa jejich původního uložení,
• vyhledávání návykových látek,
• vyhledávání výbušnin,
• vyhledávání palných zbraní a jejich částí,
• vyhledávání jiných pachových látek k zajištění plnění úkolů policie.
Obrázek 1: Vyhledávání výbušnin s použitím služebního psa [autor]
6
Odborné KTČ-MPI jsou činnosti, při kterých se využívá čichových schopností služebního psa k pachovému rozlišení individuálního lidského pachu. Metodou pachové identifikace se provádí ztotožnění individuálního pachu osoby se zajištěnou pachovou stopou. [10]
2.3 Plemena vhodná k služebnímu výcviku
Pro účely Police ČR nejsou jasně určena konkrétní psí plemena, která jsou vhodná k provádění služebních úkonů. Nejčastěji se však kvůli vhodným čichovým i fyzickým vlastnostem můžeme setkat s využitím německých ovčáků a belgických ovčáků. Méně se pak využívají např. labradorští retrívři a knírači velicí. Kromě čistokrevných plemen jsou ale také využívaní kříženci. Hlavním předpokladem je vhodný typ vyšší nervové soustavy a tělesné konstituce, pracovitost, dobrý zdravotní stav a dle využití služebního psa také čichové či obranné vlastnosti. [1]
Německý ovčák
Německý ovčák (viz obrázek 2) je pes střední velikosti s poměrně silnou a svalnatou stavbou těla. Výška psa se obvykle pohybuje okolo 60-65 cm a výška feny okolo 55-60 cm. Dříve už v dávných dobách byl německý ovčák původně pastevecké plemeno. Disponuje bystrou a pozornou povahou, snadno a rychle se učí a naučené cviky si pamatuje dlouho. Nechybí mu disciplína, pracovitost a poslušnost. Díky svým fyzickým dispozicím vzbuzuje respekt u osob, s kterými přichází do styku při provádění služebních úkolů. Dále má také velice jemně vyvinuté smysly (čich a sluch), což z něj činí všestranně použitelného služebního psa. [7]
Obrázek 2: Německý ovčák [23]
7 Belgický ovčák
U belgických ovčáků rozlišujeme čtyři druhy – Groenendael, Tervueren, Laekenois, Malinois. Ze všech čtyř druhů se pro služební účely nejvíce hodí Malinois (viz obrázek 3), avšak i ten vyžaduje rozdílnější a citlivější přístup při výcviku než např. německý ovčák. Jedná se o psa střední velikosti o výšce 60-66 cm, u feny se výška pohybuje okolo 56-62 cm. Je velmi rychlý, temperamentní, ostražitý a vytrvalý. Mívá mnohdy velmi citlivou až problematickou povahu, což vyžaduje specifický přístup.
Je plně oddán vždy jednomu člověku, kterému zcela věří. Patří mezi houževnaté a razantní obránce. Pro jeho perfektní čich se využívá i na pachové práce. [21]
Obrázek 3: Belgický ovčák Malinois [22]
8
3 Vyhledávání výbušnin pomocí služebního psa
Vyhledáváním výbušnin pomocí služebního psa obsahuje soubor policejně kynologických činností s cílem vyhledání výbušnin, přičemž se využívá detekce přítomnosti pachu výbušnin speciálně vycvičeným psem. [10]
Existuje řada přístrojů, které jsou schopny detekovat výbušniny. Většina těchto přístrojů dokáže s téměř naprostou přesností identifikovat danou výbušninu. Avšak jejich nevýhodou je vysoká pořizovací cena, nízká mobilita, pomalé prohledávání velkých prostorů a neschopnost vyhledání zdroje pachu výbušniny. Proto se i přes všechen technologický posun detekčních přístrojů nadále využívají pro vyhledávání výbušnin služební psi. Dobře vycvičený pes dokáže velmi rychle vyhledat zdroj pachu výbušniny, a to i ve velkém otevřeném prostoru, přičemž je schopen vycítit pach prouděním vzduchu.
Psi jsou velmi hbití a mobilní, což jim umožňuje dostat se i do těžko přístupných míst.
Psi jsou také poměrně inteligentní, díky čemuž jsou schopni se pořád učit a zlepšovat. [6]
Úkolem služebního psa na vyhledávání výbušnin je pomocí svých čichových schopností pod vedením psovoda důsledně a systematicky prověřit daný prostor za účelem nálezu výbušniny. Nález dané výbušniny musí pes vždy náležitě označit.
Označením místa uložení práce psovoda a psa výbušniny končí. Destrukci výbušniny provádí vždy pyrotechnická služba.
3.1 Čich psa
Nejvyvinutějším smyslem psa je čich. Pes umí pachy vnímat, rozlišovat mezi nimi a také dokáže sledovat pachovou stopu, což je důsledek biologického vývoje psa utvořeného nutností opatřovat si potravu. Čichový orgán psa se z největší části nachází v horní části dutiny nosní. Skládá se z lamelového systému velmi jemných chrupavek a kostí, který je pokryt sliznicí. Čichová sliznice psa obsahuje přibližně 200 miliónů čichových buněk oproti člověku, který jich má kolem 5 miliónů. Na výběžcích čichových buněk se nachází čichové řasy, které jsou citlivé na pach. Vnímání pachu spočívá v podráždění čichových řas pachovými částicemi, které předávají impuls pachovým buňkám a ty skrze nervovou soustavu přenesou informaci do mozku. Při běžném dýchání pes svůj čichový smysl plně nevyužívá. K plnému využití dochází až po několika krátkých po sobě následujících nadechnutích, kdy pes aktivuje svou čichovou sliznici.
9
Pes díky svému skvělému čichu disponuje také čichovou pamětí, která mu umožňuje zapamatování si daného pachu a rozlišit jej mezí ostatními. Toho se využívá u všech speciálních PKČ včetně vyhledávání výbušnin, přičemž jsou psovi vtisknuty pachy daných výbušných látek do jeho čichové paměti. [9], [20]
3.2 Pach
Za běžných podmínek dochází u všech pevných a kapalných předmětů k odpařování látek. Při odpařování dochází k odtrhávání molekul z povrchu látky, které se pak uvolňují do okolí v podobě plynů a par. Obecně platí, že s rostoucí teplotou je odpařování rychlejší. Pachové částice jsou shluky molekul o velmi nízké hmotnosti, které jsou snadno ovlivnitelné jakoukoliv vnější silou. Při vyšší vlhkosti vzduchu se utváří větší koncentrace pachových částic, což napomáhá psu vyhledat zdroj pachu.
Nejzásadnější vliv na pohyb pachových částic má proudění vzduchu, které může být vertikální nebo horizontální. Vertikální proudění vzduchu je zapříčiněno ohřevem přízemního vzduchu při zvýšených teplotách, který má tendenci stoupat nahoru, kde se opět ochladí. Horizontální proudění vzduchu je způsobeno vlivem větru, který vzniká rozdílem v atmosférickém tlaku vzduchu na dvou místech. Při vyhledávání výbušnin je tedy zásadní, aby psovod správně vyhodnotil pachové podmínky a okolnosti, které práci s pachem ovlivňují. [9], [20]
3.3 Výbušniny
Pro orientaci v problematice detekce výbušnin je vhodné si vysvětlit některé základní pojmy a činnosti, které souvisí s výbušninami. Proto se nejdříve zaměříme na otázky spojené s výbuchem a jeho účinky a následně se budeme zabývat základním rozdělením výbušnin a vlastnostmi jednotlivých druhů výbušných látek.
Výbušniny jsou všechny látky schopné výbušné chemické přeměny. Pokud jsou tyto látky vhodným způsobem uvedeny do činnosti, dojde k rychlému fyzikálnímu nebo fyzikálně-chemickému ději, přičemž dochází k uvolnění velkého množství energie, které se vyznačuje prudkým uvolněním plynů, světla a tepla. [3]
10 3.3.1 Výbuch
Pro účel této práce lze výbuch definovat jako náhlé a rychlé unikání plynů z omezeného prostoru pod vysokým tlakem, které je spojené s tvorbou vysokých teplot a doprovázené silným zvukovým účinkem. [3]
Výbuch se podle příčiny vzniku lokálního uvolnění energie dělí do tří základních typů:
a) Mechanický výbuch
Mechanický výbuch vzniká v tlakových nádobách. Pokud je skladovaná látka vystavena vysoké teplotě, dojde k intenzivní tvorbě par, což vede k přechodu z kapalného skupenství látky na skupenství plynné. V tlakové nádobě tak dochází k pomalému, postupnému nárustu tlaku. V případě, že tlaková nádoba není vybavena pojistným ventilem, vzrostlý tlak překoná materiálovou pevnost jejího pláště a dojde tak k výbuchu.
[3]
b) Chemický výbuch
Chemický výbuch je způsoben prudkou chemickou reakcí, která je charakterizována extrémně rychlou změnou skupenství chemické látky z tekutého nebo pevného skupenství na skupenství plynné. Tento proměnný děj probíhá velice rychle a je doprovázen vysokými teplotami, vysokým tlakem, světelným účinkem a zvukovým efektem. Chemický výbuch je charakteristický pro všechny výbušniny a z hlediska pyrotechniky je nejdůležitější. [3]
c) Nukleární výbuch
Nukleární výbuch vzniká buď štěpením nebo syntézou. Štěpením dochází k rozdělení jádra atomu vniknutím cizí částice (většinou neutronu) za uvolnění energie.
Naopak u syntézy dochází pod velkým tlakem ke spojení atomových jader. [3]
Výbuch je závislý na průběhu rychlosti uvolnění energie. Podle této rychlosti můžeme výbuchy rozdělit na výbuchové hoření (deflagraci) a detonaci. Výbuchové hoření je výbuch, u kterého je výbuchová rychlost menší než rychlost zvuku ve zplodinách výbuchového hoření za podmínek, které se při něm vytvoří. Kdežto detonace je druh výbuchu, při kterém vzniká detonační vlna pohybující se rychlostí větší, než je rychlost zvuku ve zplodinách výbuchu, které se při něm vytvoří. [3]
11 3.3.2 Výbuchové účinky
Výbuch vyvolává řadu hlavních a vedlejších účinků, které mají vliv na vnější prostředí a mohou zapříčinit značné poškození blízkého okolí. Hlavními účinky jsou:
a) Tlaková vlna
Tlaková vlna je způsobena velmi horkými rozpínavými plyny, které se uvolní po odpálení výbušné nálože. Tlak těchto plynů má hodnotu přibližně 100 tun na čtvereční centimetr atmosféry a jejich rychlost je v závislosti na blízkosti výbuchu asi 20 000 km/h.
Šíří se v kruhových vlnách směrem od místa výbuchu, přičemž stlačují okolní vzduch.
Energie této masy rozpínavých plynů je největší v místě výbuchu a postupně s rostoucí vzdáleností od místa výbuchu slábne, až se v dané vzdálenosti úplně vytratí. [3]
b) Teplený účinek
Tepelný účinek se při výbuchu projevuje jako jasný záblesk nebo plamenná koule, a je značně závislý na druhu použité výbušné látky. Výbušnina s pomalou reakcí působí dlouhodobější teplený účinek než rychlá výbušnina. Avšak rychlá výbušnina vyvolává mnohem vyšší teploty. [3]
c) Seismický účinek
Při výbuchu dochází také k seismickému účinku, který se projevuje formou otřesů půdy a vody. Při náhlém uvolnění plynů, tlaku a zvuku vlivem výbuchu se země stlačuje méně než vzduch a voda se nestlačuje vůbec. Účinek výbuchu se šíří zemí a vodou v podobě otřesu, který můžeme přirovnat k zemětřesení. Pokud je výbuch dostatečně silný, seismický účinek může způsobit škody stejně tak velké, jako v případě zemětřesení.
Může tak dojít k narušení konstrukcí budov a jiných objektů. [3]
Mimo hlavních účinků výbuch doprovází i řada účinků vedlejších. Jedná se o účinky, které jsou vyvolané primárními účinky výbuchu. Sekundárními účinky jsou:
a) Fragmentační účinek
Fragmentační neboli střepinový účinek vzniká při výbuchu výbušniny uložené v pevném obalu, kdy dochází k roztržení obalu a k následnému rozletu střepin, které mají destruktivní účinky. Střepiny se například z kovového obalu pohybují přímým směrem rychlostí cca 750 m/s, dokud nenarazí na překážku, do které proniknou nebo se od ní odrazí. Pokud střepiny na překážku nenarazí, postupně ztratí rychlost a spadnou k zemi.
Při nárazu na lidský organismus jsou střepiny schopny vážně zranit nebo i zabít. [3]
12 b) Zvukový efekt
Průběh výbuchu doprovází zvukový efekt, při němž se částice vzduchu pohybují velmi rychle. Při nadzvukové rychlosti částic vyvolanou detonací vzniká tzv. aerodynamický třesk, který může způsobit značné poškození sluchových orgánů a případně další zranění. [29]
c) Pád uvolněných předmětů
Tlakové nebo seismické vlny se po výbuchu šíří všemi směry a naráží na různé předměty v okolí. Předměty, které se nacházejí ve výšce a nejsou dostatečně zajištěné, mohou vlivem působení tlakové nebo seismické vlny spadnout. Takové předměty nabydou volným pádem značnou energii a mohou způsobit vážnou újmu na životě, zdraví či majetku. [29]
d) Poškození vedení nebo zásobníků
Vlivem tepelného účinku, tlakové nebo seismické vlny způsobených výbuchem může dojít k poškození určitých kritických míst, např. vedení elektrického proudu, vody, páry, plynu nebo zásobníků nafty, benzínu, ředidel či dalších látek podobného charakteru.
Poškození těchto objektů může vyvolat ještě rozsáhlejší škody než samotný výbuch. [29]
e) Požár
Při tepelném účinku výbuchu dochází k uvolnění značného množství tepla, které může lehce zapálit hořlavé látky. Požár mohou zapříčinit také horké střepiny například kovového materiálu, který tvořil obal nástražného výbušného systému. Požáry však nejčastěji vznikají při přerušení elektrických obvodů nebo poškození vedení plynu. Požár je dalším účinkem, který způsobuje větší škody než v případě, kdy dojde jen k výbuchu.
[29]
f) Panika
Výbuch může u lidí vyvolat zmatek a paniku. Působení paniky na člověka způsobuje nerozvážné, spontánní myšlení, při kterém člověk ztrácí kontrolu nad svým chováním a je ovládán zejména svým pudem sebezáchovy. Panika může zapříčinit četná zranění i smrt například ušlapáním při hromadném útěku osob z ohroženého prostoru.
[29]
13 3.3.3 Rozdělení výbušnin
Výbušniny lze rozdělit podle různých hledisek, například podle způsobu výroby (podomácku, průmyslově), podle rychlosti detonace (rychlé, pomalé), podle způsobu roznětu (přímé, nepřímé) atd. Nejpraktičtějším a nejběžnějším dělením je však dělení podle vlastností na:
a) Trhaviny
U trhavin je hlavním typem výbušné přeměny detonace. K vyvolání detonace trhavin je nutné použít silného podnětu, například detonace jiné výbušniny. Obyčejnými fyzikálními podněty, jak je tomu např. u třaskavin, nelze vyvolat detonaci, proto lze manipulaci s většinou trhavin považovat za bezpečnou. Pro iniciaci trhavin se běžně používají bleskovice a rozbušky. Bleskovice je iniciační prostředek určený k přenosu detonační vlny na určitou vzdálenost a rozbuška slouží k vytváření detonační vlny, která je určena k iniciaci náplně zapalovače. [3]
Trhaviny lze rozdělit podle různých hledisek. Při výcviku služebního psa na vyhledávání výbušnin je pro potřeby psovoda důležité znát dělení podle složení výbušniny. Z tohoto pohledu se trhaviny dělí na individuální chemické sloučeniny a směsi.
Individuální chemické sloučeniny se podle chemických vlastností dělí na organické a anorganické. Většina organických trhavin spadá pod nitrosloučeniny, které jsou složeny z atomů kyslíku, dusíku, vodíku a uhlíku. Kyslík je v molekule vázán prostřednictvím dusíku v nitroskupinách –NO2. Tato kombinace je příznivá pro získání výbušných vlastností sloučeniny, protože se při výbušném rozkladu uvolňuje kyslík, který je nezbytný pro exotermické reakce s uhlíkem a vodíkem, a dusík, který přispívá ke zvýšení objemu výbuchových zplodin. Nitrosloučeniny se podle vazby –NO2 skupiny v molekule dělí na [5]:
• dusičné estery (např. nitroglycerin, nitroglykol, nitrocelulóza, pentrit);
• nitrolátky (např. nitrometan, tritol);
• nitraminy (např. hexogen, oktogen, nitroguanidin);
• sloučeniny, které obsahují v molekule několik různých vazeb –NO2 skupiny (např. tetryl, obsahující v molekule tři nitroskupiny).
14
Trhaviny se v praxi většinou používají jako látky v čistém stavu jen omezeně.
Obecně je vhodné přidávat k individuálním trhavinám různé látky pro úpravu jejich vlastností a vytvářet tak směsi. Směsi lze pak podle výbušných vlastností složek rozdělit na [5]:
• směsi, ve kterých není žádná složka sama o sobě výbušná (např. oxylikvity – palivo s kapalným kyslíkem);
• směsi, ve kterých je nejméně jedna složka výbušná (např. flegmatizovaná trhavina – hexogen s voskem, pentrit s voskem);
• směsi, ve kterých jsou všechny složky výbušné (např. hexogen s tritolem, pentrit s tritolem).
b) Třaskaviny
Jedná se o výbušniny, které lze přivést k výbuchu poměrně slabým podnětem.
Výbuch může vyvolat např. zvýšení teploty, úder, plamen nebo jiskra. Používají se převážně jako iniciační prostředky k vyvolání detonace jiné výbušniny, protože exploze třaskavin může vyvolat výbuch i méně citlivých trhavin. Třaskaviny tvoří primární náplň rozbušek, kde přivedou k explozi sekundární náplň z méně citlivé výbušniny (např. hexogen), která iniciuje celou výbušnou nálož. Z celé řady třaskavin se však využívají jen ty, které odpovídají požadované stabilitě, citlivosti a iniciační síle. Mezi nejpoužívanější třaskaviny patří např. třaskavá rtuť, azid olovnatý, trinitroresorcinát olovnatý nebo tetrazen. [3]
c) Střeliviny
Střeliviny jsou směsi látek, které jsou schopny po iniciaci uvolňovat velké množství plynů o vysokém tlaku a teplotě. Slouží jako výmetná nebo hnací náplň munice a raketových systémů. Základními složkami střelivin jsou látky umožňující hoření, proto obsah střelivin tvoří palivo a okysličovadlo, tedy látky schopné okysličení a okysličující složky. Díky těmto látkám se střeliviny přímým zásahem plamene zapalují a poměrně rychle hoří. Jednotlivé složky mohou tvořit buď mechanické směsi, nebo mohou být palivové a okysličující složky zakomponovány v jedné molekule chemické sloučeniny.
Pro iniciaci střelivin postačuje poměrně malý teplený impuls. Z toho důvodu jsou řazeny mezi výbušniny a je třeba s nimi zacházet opatrně. Mohou se také za určitých podmínek jevit jako trhaviny, což je dáno tím, že při výrobě trhavin a střelivin se využívají stejné
15
komponenty (nitroglycerin, nitrocelulóza, pentrit, hexogen apod.). Mezi nejznámější střeliviny patří černý prach, nitrocelulosové a nitroglycerinové střelné prachy, výbušné ledky a další. [3]
d) Pyrotechnické slože
Pyrotechnická slož je mechanická směs vytvořená správným namícháním hořlavin, okysličovadel, pojidel a dalších přídavných látek. Jejich hlavním úkolem je vyvolání určitého pyrotechnického efektu jako je např. světlo, exploze, dým, nebo zvuk. Pyrotechnické slože se využívají v civilní, policejní i vojenské praxi. U civilního využití se s nimi můžeme setkat v podobě ohňostrojů, časovaných rozbušek, zápalek nebo termitových směsí na sváření. Ve vojenské technice nacházejí využití při výrobě osvětlovacích složí pro noční boj, zábleskových složí pro fotografický výzkum, trasovacích složí pro označování dráhy střely nebo dýmových složí sloužící k signalizačním a maskovacím účelům. Pyrotechnické slože lze zneužít k trestné činnosti jako náhrada střelivin, třaskavin a trhavin, protože řada pyrotechnických složí má i výbušné účinky. Jejich příprava je jednoduchá a často bývají velmi citlivé na mechanické, tepelné a chemické podněty. [3]
3.3.4 Nástražný výbušný systém
Nástražný výbušný systém je systém složený z výbušného předmětu, výbušné, popřípadě zápalné látky nebo pyrotechnického prostředku a z funkčních prvků iniciace.
Tento systém má schopnost podle předem stanovených podmínek vyvolat výbuchový účinek nebo ložisko požáru. Nástražný výbušný systém většinou pokrývá obal nebo jistá vnější forma skrývající skutečný účel předmětu. [5]
Nástražný výbušný systém bývá často využíván při páchání trestné činnosti. Lze jej vyrobit velmi levně, snadno a z dostupných materiálů, u kterých není snadné zjistit vlastníka. Pro pachatele je také velmi motivující, že po výbuchu je výbušný systém velmi těžké identifikovat a vypátrat původce výbuchu či uživatele systému. Používání nástražných výbušných systémů je velmi známou metodou teroristických skupin pro dosažení například politických, ekonomických, náboženských nebo osobních cílů. Tato metoda je často využívána k zastrašování, vydírání nebo pomstě. [3]
16
Konstrukce nástražného výbušného systému
Výbušné systémy mohou být vyrobeny průmyslově pro armádní účely (např. miny, munice, výbušné nástrahy) nebo ilegálně, a to průmyslově nebo podomácku (viz obrázek 4). Můžeme se setkat s různými druhy nástražných výbušných systémů od těch s nejjednodušší konstrukcí, až po složitě vykonstruované systémy, které při nálezu nelze snadno zneškodnit. Jak již bylo zmíněno, nástražný výbušný systém tvoří obal, výbušná nebo zápalná látka a iniciační prostředek. [3]
Obrázek 4: Podomácku sestrojený nástražný výbušný systém [autor]
Obal drží všechny komponenty nástražného výbušného systému pohromadě a ve většině případů i kamufluje jeho typické, hlavně vizuální znaky. Běžně pak může mít nástražný výbušný systém podobu zavazadla, poštovní zásilky nebo jiného obvyklého předmětu. Je-li obal vyrobený z materiálu, který je schopen při výbuchu vytvářet střepiny, může dojít ke zvýšení množství fragmentů vznikajících při výbuchu nástražného výbušného systému a tím rozšířit účinek i ohroženou zónu. [3]
Výbušná látka má za cíl svými účinky poškodit materiální hodnoty, popřípadě zranit nebo zabít. V nástražném výbušném systému se většinou nachází v bezprostřední blízkosti iniciačního systému, což napomáhá pachateli, protože dojde ke zničení převážné většiny stop, které by mohly být využity k jeho pátrání. Výbušnou látkou může být trhavina, třaskavina, střelivina nebo pyrotechnická slož. [3]
17
Iniciační systém slouží k uvedení iniciátoru a následně i nástražného výbušného systému v činnost, což znamená způsobení výbuchu nebo zahoření nástražného výbušného systému v danou chvíli. Používají se, jak průmyslově vyrobené iniciátory (rozbušky, palníky, iniciátory imitačních prostředků), tak i iniciátory improvizované. [3]
Výbuch nástražných výbušných systému (NVS) může být iniciován třemi základními způsoby:
a) Dálková iniciace NVS
Výbuch pomocí dálkově iniciovaného výbušného systému může být vyvolán v jakékoliv situaci. Pachatel má při použití dálkového iniciačního systému plnou kontrolu nad provedením útoku. Iniciace může být provedena v okamžiku, při kterém se v daném místě bude nacházet konkrétní cíl, a kdy účinky výbuchu budou nejúčinnější a nejničivější. Dálkově ovládaný výbušný systém může být také aktivován v době jeho nálezu nebo při jeho zneškodňování. Rozlišují se systémy ovládané bezdrátově elektronicky (radiem, zvukem, světlem) (viz obrázek 5) a ovládané pomocí elektrického vedení. [8]
Obrázek 5: Dálkově iniciovaný výbušný systém pomocí mobilního telefonu [12]
18 b) Časová iniciace NVS
Časově iniciované výbušné systémy se aktivují po předem nastaveném čase, jenž je stanovený pachatelem. Předem nastavený čas může být s dobrými znalostmi zhotovitele a vhodně použitou technologií libovolně dlouhý. Čas lze nastavit na dobu krátkou několik sekund, ale i na dlouhou v řádu několika týdnů. Časové iniciační systémy využívají časově závislé změny fyzikálních (hodinový systém, deformace prvku), biologických (změna tvaru při růstu rostlin) nebo chemických (prohoření, zkorodování) vlastností látek. [8]
c) Iniciace NVS vnějšími podněty
Výbuch nástražného výbušného systému s iniciačním systémem citlivým na vnější podněty je podmíněn předem určenou změnou vnějších podmínek. Existuje nespočet způsobů, kterými lze docílit iniciace. Může se jednat např. o iniciaci nášlapem, otevřením, odlehčením, stisknutím vypínače, způsobením zvuku, světla nebo i samotným pohybem. Tento typ výbušných systémů obvykle bývá zkonstruován tak, aby je uvedla do činnosti samotná oběť. [8]
3.4 Psovod specialista na výbušniny
Psovod specialista na výbušniny je psovod, který má odpovídající odbornou způsobilost z pyrotechnického minima, alespoň 3 roky praxe v základních policejně kynologických činnostech a má přidělené psy speciálně vycvičené na vyhledávání výbušnin. Odbornou způsobilost z pyrotechnického minima získává na základě úspěšného vykonání zkoušky po absolvování základního vzdělávacího kurzu ve výcvikovém středisku. Tento kurz je určen pro psovody samotné bez služebních psů a trvá 5 týdnů. Kromě toho se pak musí pravidelně účastnit dalších kvalifikačních kurzů určených pro psovody specialisty. Jeho hlavním úkolem je vyhledávání výbušnin pomocí služebního psa na podezřelých místech, kde mnohdy podle povahy případu také spolupracuje s pyrotechnickou službou. [10]
19
3.5 Pyrotechnické prohlídky pomocí psů
Pro odhalení a nález nástražných výbušných systémů v daných objektech nebo prostorech se provádí soubor prověřovacích činností a opatření, která jsou souhrnně označena jako pyrotechnické prohlídky. Pyrotechnickými prohlídkami se ověřují budovy, veřejné i neveřejné prostory, dopravní prostředky, poštovní a jiné zásilky, osoby a zavazadla. Vzhledem k tomu, že každá pyrotechnická prohlídka má řadu různých aspektů, např. délku doby na přípravu prohlídky, délku provedení prohlídky, připravenost dostatečného počtu odborných sil atd., rozeznáváme dva typy pyrotechnických prohlídek, a to preventivní prohlídku a bezpečnostní prohlídku. [3]
Preventivní prohlídku si u útvarů Policie ČR mohou vyžádat organizátoři různých společenských, kulturních či politických akcí, v rámci předcházení případné trestné činnosti. Provádějí se na základě příkazu policejních orgánů a lze je naplánovat s určitým časovým předstihem. [3]
Bezpečnostní prohlídka je prováděna bezprostředně po oznámení o uložení nástražného výbušného systému, po jeho nálezu nebo po nálezu podezřelého předmětu.
Při takovémto zjištění je nutno jednat okamžitě, proto není možné tento typ prohlídky dopředu nijak naplánovat. [3]
Při provádění prohlídek pomocí služebních psů (viz obrázek 6) není stanoven žádný univerzální postup. Každá prohlídka se odehrává v jiném prostředí a vyžaduje individuální přístup. Psovodi musí vycházet jen z obecných zásad a informací, které mají k dispozici. Při zásahu je podstatné, aby dobře vyhodnotili situaci a správně využili svých odborných znalostí. Psovod má také za úkol navrhnout způsob organizace prohlídky pro zajištění řádného a ničím nerušeného výkonu psa. Při samotném vyhledávání nástražných výbušných systémů se zaměřuje na místa s největší pravděpodobností výskytu výbušniny, na složitě dostupná místa a také na místa, kde může dojít k sekundárnímu posílení útoku (např. rozvod plynu). [4]
20
Obrázek 6: Pyrotechnická prohlídka vozu pomocí služebního psa [autor]
Vyhledávání nástražných výbušných systémů pomocí služebního psa je založeno na principu hledání a následném označení. Je nutné, aby služební pes označoval nález pasivně, to znamená např. lehnutím nebo sednutím, a to bez jakéhokoliv kontaktu s nálezem. Aktivní označování, jako je např. hrabání, štěkání nebo kousání, je zcela nepřípustné. Existuje mnoho způsobů, jak lze spustit iniciační systém nástražného výbušného systému. Proto pokud by pes zaštěkal, mohl by spustit akustický iniciační systém, hrabáním by zase mohlo dojít k mechanickému otřesu, který může vést ke spuštění mechanického iniciačního systému. [4]
Při nálezu podezřelého předmětu nebo nástražného výbušného systému převezme situaci pyrotechnická výjezdová skupina, která prověří nález pomocí technických prostředků a poté určí způsob zneškodnění. [2]
21
4 Výcvik služebních psů na vyhledávání výbušnin
Aby došlo k plnému uplatnění vyhledávacích schopností služebních psů, musí psovod, jako profesionál ve svém oboru, vycvičit svěřeného služebního psa k maximálnímu pracovnímu nasazení. Pouze dostatečně připravený a vycvičený služební pes se v praxi dokáže vypořádat s mnohdy složitými situacemi. Výcvik služebních psů musí být do nejvyšší míry přiblížen skutečnému výkonu služby. Výcvik je tedy nutné také přizpůsobit s ohledem na různorodost meteorologických podmínek, na střídání cyklu denní a noční doby a také na rozdílnost prostředí, ve kterých bude služební pes na vyhledávání výbušnin použit.
Police ČR pro obměnu a doplňování počtu služebních psů vede vlastní chov psů v chovatelské stanici. Budoucí služební psy může ale také získat výkupem, darováním nebo převzetím od civilních chovatelů. Kynologická oddělení nové psy obvykle přebírají po 8 až 10 týdnech od narození. Tyto psy pak psovodi musí připravit k získání atestu, který je opravňuje k výkonu policejně kynologických činností. Pro prvotní výchovu služebního psa slouží přípravný výcvik. Fáze přípravného výcviku je ukončena přezkoušením služebního psa, který dosáhl věku alespoň 18 měsíců. Aby služební pes úspěšně absolvoval přípravný kurz, musí v rámci přípravného výcviku při přezkoušení splnit všechny zadané disciplíny. Pokud zadané disciplíny nesplní s požadovaným hodnocením, je pro výkon u policie nevhodný. Po splnění přípravného výcviku služební pes přechází do fáze pokračujícího výcviku, který se zaměřuje na jeho přípravu k získání atestu. [11]
4.1 Atest
Atest opravňuje psovoda se služebním psem k výkonu policejně kynologických činností. Může jej získat pouze služební pes, který dosáhl věku minimálně 18 měsíců.
Pro získání atestu slouží přezkoušení psovodů se služebními psy, ve kterém musí stanoveným způsobem splnit daný soubor cviků. Pro kategorii vyhledávání výbušnin se tento soubor cviků skládá ze tří disciplín: ovladatelnost, obratnost a pachové práce.
[11]
22
V první řadě je důležité služebního psa vycvičit k takové poslušnosti, aby byl danými povely ovladatelný, tzn. aby v jakékoliv situaci a v jakémkoliv prostředí spolehlivě plnil pokyny psovoda. U specializace vyhledávání výbušnin je nutné, aby pes uměl chodit u nohy a přesně postupoval podle psovoda, protože může kdykoliv při každém špatném pohybu spustit nástražný výbušný systém. V rámci získání atestu pro kategorii vyhledávání výbušnin je v disciplíně ovladatelnosti požadováno splnění následujících cviků [11]:
• přivolání služebního psa;
• chůze u nohy;
• cviky sedni, lehni, vstaň u nohy psovoda;
• dlouhodobé odložení služebního psa;
• odložení služebního psa při jeho volném pohybu;
• přerušení činnosti služebního psa;
• reakce na rázový zvuk;
• reakce na cizí osoby.
Následně je nutné služebního psa připravit na zdolávání různých překážek, kterým může v praxi čelit s ohledem na různorodost prostředí při vyhledávání výbušnin.
Překážky by pes měl zdolávat na povel vždy jedním směrem, aby nedošlo u psa k vytvoření stereotypu, přičemž by vždy překonával překážky tam i zpět. splnění disciplíny obratnosti musí psovod se služebním psem daným způsobem splnit tyto cviky [11]:
• skok daleký;
• skok vysoký;
• skok šplhem;
• překonání překážky s nízkým profilem plížením;
• překonání lávky nad volnou hloubkou;
• překonávání rozdílu výšek po schodišti;
• prolézání propustí;
• pohyb v prostředí.
23
U disciplíny pachových prací je třeba, aby se služební pes naučil provádět prohlídky v různorodém prostředí a označil místa, ve kterých se hledaná výbušnina nachází. Seznam látek používaných při výcviku a přezkoušení služebních psů specializovaných na vyhledávání výbušnin je uveden v příloze I. Při přezkušování se v rámci atestu hodnotí vyhledávání [11]:
• na veřejném prostranství,
• v terénu,
• v objektu,
• v dopravním prostředku,
• v zavazadlech a předmětech,
• u osoby.
Stanovený způsob splnění všech cviků jsou v uvedeny v příloze č. 1 závazného pokynu 45/2014 ředitele ředitelství služby pořádkové police, kterým se podrobněji upravuje činnost služební kynologie. Přezkušování provádí instruktoři výcvikových středisek, kteří se zabývají výcvikem kategorie speciálních policejně kynologických činností. Platnost atestu pro kategorii vyhledávání výbušnin trvá do konce kalendářního roku následujícího roku přezkoušení. Pro prodloužení platnosti atestu musí psovod se služebním psem atest obhájit opět přezkoušením. [11]
4.2 Výcvikové kurzy
Výcvikové kurzy slouží k přípravě psovoda se služebním psem k výkonu policejně kynologických činností a k získání nebo obhájení atestu. Dále se zaměřují na zvyšování úrovně připravenosti k výkonu služby a na odbornou pomoc při výchově a výcviku služebních psů. Výcvikové kurzy jsou organizovány ve výcvikových střediscích. V rámci atestace se musí psovod se služebním psem zúčastnit atestačních výcvikových kurzů.
Tyto kurzy jsou určeny pro psovody, kteří prošli základním kurzem a mají odbornou způsobilost pro příslušný typ policejně kynologické činnosti (v našem případě pro vyhledávání výbušnin) se služebními psi, kteří úspěšně ukončili přípravný výcvik.
K získání atestu slouží atestační kurz doškolovací, který trvá 8 až 12 týdnů. Pro psovody se služebními psy, kteří obhajují atest je určen atestační kurz kondiční, jehož trvání
24
jsou 3 týdny. Atestační kurzy končí vždy přezkoušením psovoda se služebním psem. [10], [11]
4.3 Výcvikové metody
Nejpoužívanějšími metodami při výcviku služebních psů na vyhledávání výbušnin jsou metoda chuťově dráždivá a metoda založená na loveckém pudu psa. Obě tyto metody využívají učení psa na základě podmíněných reflexů. Podmíněný reflex vzniká tzv. podmiňováním, které umožňuje organismu přizpůsobit se na proměnlivé vnější podmínky. Princip podmiňování se zakládá na sdružování nepodmíněného (vrozeného) podnětu (pocit hladu nebo zájem psa o aport) s podnětem podmíněným (pach výbušniny).
Jako první se problematikou podmíněných reflexů zabýval I. P. Pavlov, který ve svém experimentu u psů vytvořil podmíněný reflex vyvolávající slinění při každém zazvonění zvonku. Při krmení psů zazněl vždy zvuk zvonku. Po několika opakováních už stačilo jen zazvonit a psi začali reagovat sliněním jako dříve na nepodmíněný podnět potravy.
[27]
Při výcviku je pro psa pach výbušniny podmíněný podnět a odměna po nálezu pachu výbušniny označuje podnět vyvolávající. Je velmi důležité, aby vyvolávající podnět následoval krátce po podmíněném podnětu. Pokud mezi nimi vznikne velká časová prodleva nemusí podmiňovací mechanismus vůbec fungovat. Podmíněné reflexy jsou pouze dočasné, proto se musí posilovat opakováním.
Při rozpoznávání pachů se používají pachové nádoby (viz obrátek 7). Jedná se o plechové nádoby s malými otvory, do kterých se vkládá malé množství výbušniny (viz obrázek 8). Nádoba slouží k zabránění polknutí látky a k zacílení psa na předmět.
25
Obrázek 7: Pachová nádoba [autor]
Obrázek 8: Plastická trhavina Semtex 1H uložená v pachové nádobě [autor]
Metoda chuťově dráždivá
Tato výcviková metoda je založena rozdělení denní dávky krmiva služebního psa na celodenní výcvik. Před každou dávkou krmiva se psoví dá nasát pachu dané látky, kterou mu chceme uložit do paměti. Jedná se přibližně o sto až sto dvacet nasání přiloženého pachu za den. Pes si tak utvoří v hlavě spojení, že při každém nasátí pachu dané látky bude následovat „chutná“ odměna. Takto probíhá výcvik každý den. Později v pokročilejší fázi výcviku se daná látka umístí do pachové nádoby na tzv. výcvikový karusel (viz obrázek 9) neboli „kolotoč“, na kterém jsou připevněny další nádoby s klamavými pachy. Tento způsob učí psa rozeznávat mezi jednotlivými pachy a reagovat
26
pouze na ty, které mu byly vtisknuty do paměti. Dále se potom pes učí na daný pach určitým způsobem pasivně reagovat, např. zaujetím polohy vsedě. Této reakce se dosahuje tlakem ruky na záď psa, který ho přiměje si sednout. Při opakování této činnosti se pes ve snaze vyhnout se nepříjemnému tlaku na záď sám od sebe posadí pokaždé, když ucítí vtisknutý pach. Jakmile si tuto část výcviku pes osvojí, předloží se mu postupně pachy dalších druhů výbušnin, které jsou v rámci pozdějšího výcviku uschovávány na různých místech, jako jsou například cestovní kufry, vozidla, budovy a jiné objekty (viz obrázek 10). Při této metodě je nutné dbát na to, aby nedocházelo k falešným značením při snaze psa dostat odměnu ve formě krmiva. [2], [4]
Obrázek 9: Výcvikový karusel [26]
Metoda založená na loveckém pudu
Při této metodě se využívá lovecký pud psa, tedy jeho zájem o vyhledávání kořisti.
Princip této metody je založen na ukrytí pachu výbušniny společně s kořistí, kterou pes vyhledává. Pes si tak postupně spojí pach výbušniny se zábavou. Jako kořist se používá libovolný druh aportu, o který pes jeví zájem, např. balónek, pešek nebo jiná hračka. Poté co si pes plně uvědomí, že cesta k zábavě vede skrze pach výbušniny, je třeba jej naučit opět zaujmout určitou polohu a tím nález pasivně označit. Pokud pes na pach dobře reaguje, může si s aportem pohrát. V pokročilejším stádiu se aport k výbušnině nepřikládá vždy, ale po správném označení se psovi nepozorovaně podhodí. U této
27
metody je důležité, aby pes při správném nálezu zůstal v klidu a potlačil veškerý fyzický či zvukový projev vyvolaný radostí z nálezu. Ve fázích rozeznávání pachů a způsobu pasivního označení se postupuje obdobně jako u metody chuťově dráždivé. [2], [4]
Obrázek 10: Služební pes hledající výbušninu při výcviku [autor]
28
5 Analýza bezpečnostních rizik při vyhledávání výbušnin pomocí kynologické služby
Tato kapitola bude zaměřena na identifikaci a analýzu potencionálních rizik, která hrozí při výkonu práce psovodovi a služebnímu psu se zaměřením na vyhledávání výbušnin. V prvé řadě je třeba stanovit co má být chráněno. Chráněným zájmem je tedy bezpečnost psovoda a služebního psa. Psovodovi se služebním psem při své práci hrozí stejná rizika, proto se při analýze rizik bude přihlížet na psovoda a služebního psa jako na celek. Výsledky analýzy budou zhodnoceny a následně poslouží k návrhu inovativních opatření pro řešení potencionálních rizik.
Jednotlivá rizika byla zkonzultována s psovody Policie ČR, kteří se problematikou vyhledávání výbušnin zabývají. K znázornění identifikace rizik bude využito Ishikawova diagramu neboli diagramu příčin a následků. Dále bude použita Analýza možných vad a jejich následků – Failure Mode and Effect Analysis (FMEA). K posouzení dosavadních výsledků bude sloužit Paretův diagram doplněný Lorenzovou křivkou.
5.1 Ishikawův diagram
Ishikawův diagram slouží k znázornění a identifikaci možných rizik v daném systému. Jeho autorem je japonský univerzitní profesor Kaoru Ishikawa. Vychází z jednoduchého principu, že každý následek má svou příčinu. Cílem Ishikawova diagramu je tedy analýza a určení nejpravděpodobnějších příčin daného problému. [14]
Nejprve byl zvolen daný problém, což je v našem případě ohrožení bezpečnosti psovoda a služebního psa při vyhledávání výbušnin. Následně se určila možná rizika a k nim dané příčiny, které by mohly představovat ohrožení bezpečnosti. Při hledání možných příčin bylo využito brainstormingu, což je technika, při které se využívá skupiny tří a více lidí orientujících se v řešené problematice, kdy se identifikují předpokládané i méně pravděpodobné příčiny daného problému. Ishikawův diagram příčin a následků je znázorněn na obrázku 11. [14]
29
Obrázek 11: Ishikawův diagram příčin a následků [autor]
30
5.2 Analýza možných vad a jejich následků (FMEA)
Tato analýza umožňuje na základě zhodnocení příčin a důsledků určit míru rizika jednotlivých možných vad. Míra rizika dále slouží jako podklad pro stanovení opatření k minimalizaci těchto rizik. Analýza možných vad a jejich následků vychází z následujícího vzorce [28]:
𝑹 = 𝑷 ∙ 𝑵 ∙ 𝑯 (1)
Kde součinitelé jsou:
R … míra rizika P … pravděpodobnost vzniku rizika N … závažnost následků H … odhalitelnost rizika
Při analýze jsou použita rizika identifikovaná pomocí Ishikawova diagramu.
U těchto rizik byla nejprve posouzena jejich pravděpodobnost vzniku (P), která udává možný vznik dané události nebo rizika od nejméně pravděpodobného až po vysoce pravděpodobný až jistý. Dále se posoudila závažnost následků (N) z hlediska ohrožení žení bezpečnosti kynologické služby. Jednotlivé stupně jsou řazeny od nejméně závažného ohrožení až po nejvyšší ohrožení bezpečnosti psovoda a služebního psa. Jako poslední byla posouzena odhalitelnost rizika (H), která udává jak rychle a jak snadno je možné dané riziko odhalit. Hodnocení součinitelů metody FMEA je uvedeno v tabulce 1.
Pro řešení problematiky bezpečnosti kynologické služby při vyhledávání výbušnin bylo stanoveno pět hodnot pro každého součinitele. Hodnoty jsou následně využity pro výpočet míry rizika ze vzorce 1. [28]
Tabulka 1: Hodnoty součinitelů k určení míry rizika [autor]
R Výsledná míra rizika N Závažnost následků
0-3 bezvýznamné riziko 1 zanedbatelná
4-10 akceptovatelné riziko 2 malá
11-50 mírné riziko 3 střední
51-100 nežádoucí riziko 4 velká
101-125 nepřijatelné riziko 5 kritická
P Pravděpodobnost vzniku rizika H Odhalitelnost rizika 1 nepravděpodobný vznik 1 vždy odhalitelné 2 spíš nepravděpodobný vznik 2 snadno odhalitelné
3 pravděpodobný vznik 3 odhalitelné
4 velmi pravděpodobný vznik 4 těžce odhalitelné
5 jistý vznik 5 neodhalitelné
31
V tabulce 2 jsou jednotlivým příčinám rizik podle vzorce 1 přiděleny součinitelé a následně je vypočítána míra rizika R.
Tabulka 2: Rizika s vypočtenou mírou rizika R [autor]
Číslo Rizika Příčiny rizik P N H R
1
Chyba psovoda
Iniciace NVS 2 5 4 40
2 Špatné vedení psa 1 5 3 15
3 Nedodržení směrnic/pravidel 1 5 1 5
4
Chyba služebního psa
Iniciace NVS 2 5 3 30
5 Neschopnost spolupráce 3 5 1 15
6 Neschopnost vyhledání 3 5 1 15
7 Špatné označení nálezu 2 5 1 10
8
Výbuch NVS
Iniciace NVS vnějšími podněty 4 5 4 80
9 Dálková iniciace NVS 4 5 5 100
10 Časová iniciace NVS 4 5 5 100
11 Druhotné účinky výbuchu 3 5 3 45
12 Výbušnina Těžká dostupnost k výbušnině 3 5 4 60
13 Neznámý pach výbušniny 3 4 3 36
14
Prostředí vyhledávání
Přítomnost nebezpečných látek 3 5 3 45
15 Nepřehlednost prostředí/terénu 2 5 4 40
16 Nedostatek informací 3 4 4 48
17 Rušivé vlivy Nepříznivé počasí 3 4 1 12
18 Převládající pach jiné látky 2 5 3 30
5.3 Paretova analýza
Paretova analýza umožňuje oddělit podstatná rizika řešeného problému od těch méně podstatných. Je pojmenována po ekonomovi a sociologovi, jímž byl Vilfredo Pareto, se kterým je spojeno Paretovo pravidlo. Paretovo pravidlo udává, že za 80 % problémů v daném systému může 20 % příčin. Pro 80 % rizik je tedy třeba určit ochranná opatření, aby došlo k jejich snížení. [15]
Pro účely Paretovy analýzy byla sestavena tabulka číslo 2, která jednotlivým rizikům přiřazuje jejich procentuální zastoupení, tedy kumulativní četnost. Nejdříve byly od nejvyššího po nejnižší sečteny všechny hodnoty míry rizika R na celkovou sumu, která vyjadřuje 100 %. Poté byla vypočtena pro všechna rizika kumulativní četnost. Hranici mezi přijatelnými a nepřijatelnými riziky tvoří překročení 80 %. Všechna rizika spadající do limitu 80 % jsou označena jako rizika nepřijatelná. Pro nepřijatelná rizika budou navržena opatření k jejich snížení. Ostatní rizika jsou označena jako rizika přijatelná.
32 Vzorec výpočtu kumulativních četností:
𝑁𝑖= ∑𝑖𝑘−1𝑛𝑘 = 𝑛1+ 𝑛2+ 𝑛3+ ∙∙∙ + 𝑛𝑖 (2) Ni … kumulativní četnost daného parametru
n1 – ni … hodnoty daného parametru 𝐹𝑖= 𝑁𝑖
𝑁 ∙ 100 [%] (3)
Fi … relativní kumulativní četnost daného parametru Ni … kumulativní četnost daného parametru
N … kumulativní četnost všech hodnot daného parametru
Vypočtené kumulativní a relativní kumulativní četnosti výsledné míry rizika R jednotlivých příčin rizik jsou uvedené v tabulce 3.
Tabulka 3: Kumulativní a relativní kumulativní četnosti výsledné míry rizika R [autor]
Číslo Příčiny rizik R Kumulativní četnost R
Relativní kumulativní četnost R (%)
9 Dálková iniciace NVS 100 100 14
10 Časová iniciace NVS 100 200 28
8 Iniciace NVS vnějšími podněty 80 280 39
12 Těžká dostupnost k výbušnině 60 340 47
16 Nedostatek informací 48 388 53
11 Druhotné účinky výbuchu 45 433 60
14 Přítomnost nebezpečných látek 45 478 66
1 Iniciace NVS psovodem 40 518 71
15 Nepřehlednost prostředí/terénu 40 558 77
13 Neznámý pach výbušniny 36 594 82
4 Iniciace NVS služebním psem 30 624 86
18 Převládající pach jiné látky 30 654 90
2 Špatné vedení psa 15 669 92
5 Neschopnost spolupráce 15 684 94
6 Neschopnost vyhledání 15 699 96
17 Nepříznivé počasí 12 711 98
7 Špatné označení nálezu 10 721 99
3 Nedodržení směrnic/pravidel 5 726 100
33
Výsledné relativní kumulativní četnosti s vypočtenými mírami rizik jsou vloženy do Paretova diagramu s Lorenzovou křivkou na obrázku 12.
Obrázek 12: Paretův diagram s Lorenzovou křivkou [autor]
Paretovo pravidlo je v diagramu znázorněno červenou čárou. Červená čára znázorňuje hranici 80 % a odděluje přijatelná rizika od nepřijatelných. Rizika nalevo od červené čáry představují nepřijatelná rizika. Rizika, která se nachází napravo od červené čáry nemají na ohrožení bezpečnosti zásadní vliv. V následující kapitole budou navržena opatření ke snížení nepřijatelných rizik pro zabezpečení bezpečnosti psovoda a služebního psa při vyhledávání výbušnin.
