Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta mezinárodních vztah ů Hlavní specializace: mezinárodní obchod
Název diplomové práce
Korupce a podnikatelská sféra
Vypracoval: Rostislav Krapl
Vedoucí diplomové práce: doc. Ing. Eva Klva č ová CSc.
Prohlášení:
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma
Korupce a podnikatelská sféra
zpracoval samostatn ě . Použitou literaturu a podkladový materiál uvádím v p ř iloženém seznamu literatury.
V Praze dne 15. dubna 2007 ………..
Pod ě kování:
Cht ě l bych vyjád ř it mé pod ě kování vedoucí mé diplomové práce paní
doc. Ing. Ev ě Klva č ové, CSc. Dále pak rodi čů m, kamarád ů m, známým za
jejich pochopení a laskavý p ř ístup nejen p ř i psaní této diplomové práce, ale i
v pr ů b ě hu celého mého studia.
Obsah
Úvod ... 6
1. Pojetí korupce ... 8
1.1 Definice korupce... 8
1.2 Korupční příležitosti, podněty a příčiny ... 11
1.3 Fáze korupce ... 16
1.4 Rozhodování o korupci ... 17
1.5 Druhy korupce ... 18
1.6 Formy korupce ... 20
1.7 Korupční klima v ČR ... 21
1.8 Vnímání korupce... 22
1.9 Podnikatel ... 27
2. Korupční prostředí v ČR podle studie Etika podnikání ... 32
2.1 Charakteristika studie ... 32
2.2 Výsledky studie... 33
2.3 Etika podnikatelského prostředí... 34
2.4 Veřejné zakázky... 36
2.5 Soukromý sektor ... 38
2.6 Dvojí pohled na korupci ... 41
2.7 Mezinárodní rámec ... 45
2.8 Zahraniční firmy v ČR ... 46
2.9 Etické kodexy ... 47
3. Uplácení – nabízení a přijímání úplatku ... 50
3.1 Poskytování úplatku... 50
3.2 Příjímání úplatku... 52
3.3 Požádání o úplatek ... 53
4. Měření korupce ... 54
4.1 Index vnímání korupce (Corruption Perceptions Index - CPI)... 54
4.1.1 Index vnímání korupce a pořadí zemí... 55
4.2 Index plátců úplatků (Bribe Payers Index – BPI) ... 57
4.2.1 Srovnání CPI a BPI... 63
4.3 Globální barometr korupce (Global Corruption Barometer – GCB) ... 65
4.4 Index ovládnutí (Capture Index)... 65
5. Vyšetřování korupce... 70
Závěr ... 74
Seznam použité literatury ... 76
Přílohy... 78
Úvod
Korupce je fenomén, který hýbe společností od nepaměti. Je to pojem, který všichni známe, vídáme ho v médiích nebo se s ním přímo setkáváme v osobním životě a všichni na něj máme svůj osobitý názor. Někteří z nás korupcí pohrdají. Aby taky ne, když je to protizákonné. Jiní ji přehlížejí, protože se s ní prostě nedá nic dělat a stejně se nikdy nic nevyřeší. No a ti poslední, ti se korupcí živí. Uplácení jim dává chléb a jejich život by bez úplatků nefungoval. Jaký je váš názor?
V této diplomové práci se vydám za hranici zákona a pokusím se komplexně podívat na problematiku korupce z několika úhlů pohledu tak, aby bylo jasno co korupce obnáší a jaká zákoutí má. Korupční praktiky zahaluje jisté tajemno a jen občas se na veřejnost dostane něco, čemu se dá říct pravda nebo alespoň věrohodná informace. Na základě těchto a dalších, třeba i zkorumpovaných informací je tato práce postavena. Jak praví motto Winstona Churchilla: „věřím jen těm statistikám, které si sám zfalšuji“. Při hledání odpovědí na otázky, které nám korupce klade, to platí dvojnásob.
Na samém začátku práce se podívám na jednotlivé definice korupce a tak zjistíme, co vlastně si pod tímto pojmem představovat. Taktéž budou popsány formy, druhy a stádia korupce, což nás dovede k příčinám a především projevům korupce. Následně se budu zabývat pojmy, které bezprostředně souvisí s touto problematikou a tak zde bude představeno a zhodnoceno korupční klima a prostředí s důrazem na firemní a podnikatelskou sféru.
V druhé části přijde zřejmě to pro laiky nejzajímavější – studie ukazují s čím se podnikatelé ve svém pracovním nasazení setkávají a jak to v businessu chodí. Výzkumná data budou doplněna autentickými výpovědi manažerů a několika korupčními příběhy .
Následující část pak bude věnována měření korupce především v mezinárodním prostředí. Podíváme se na sledování korupce a indexy, které přiblíží to, jak moc v různých zemích světa bují korupce. V samém závěru se objeví způsoby policejního vyšetřování korupce.
Celá práce je mým pohledem na tuto problematiku, pohledem, který se v průběhu jednotlivých kapitol vyvíjí. Snažím se o jistou dávku nezaujatosti a doufám, že se mi to i podařilo.
1. Pojetí korupce
1.1 Definice korupce
Pojem korupce je v podstatě velmi jednoduchý. Každý z nás si pod ním dokáže něco vybavit a ví, co asi pojem korupce zahrnuje. Tato všeobecná představa přitom není vůbec daleko od skutečných definic korupce. Toto je zjevně způsobeno tím, že korupce je ve světě velmi skloňovaný pojem. Samotná definice korupce už pak ale tak jednoduchá není.
Definic korupce je hned několik a většinou se liší jen tím, co autor definice vidí v korupci jako nejzávažnější nebo který subjekt staví do popředí. Pokud tedy například do popředí postavíme osobu, která disponuje schopností ovlivnit jisté rozhodnutí, lze zcela jednoduše korupci definovat jako “zneužívání moci za účelem nezaslouženého osobního prospěchu.”
Jiná a mnohem oficiálnější definice je v Ottově slovníku naučném, kde je korupce definována jako jednání, kterým se na určitou osobu působí, aby jednala buď proti mravům, nebo proti svým povinnostem, ať již úředním nebo morálním. V této definici je naopak důraz kladen na osobu, která se snaží svým jednáním někoho zmanipulovat k zneužití své pravomoci. Stejně tak je tuto definici možno zaměnit s definicí lobbyingu, který se fakticky snaží o totéž. Definice tedy pomíjí finanční plnění nebo jiné protislužby, které je potřeba vynaložit, aby osoba disponující pravomocí měla zájem tyto pravomoce zneužít.
Mnohem přesnější a komplexnější definici korupce poskytuje Konvence OSN o postupu proti korupci, kde za korupci je považováno: „nabídka, slib nebo předání jakékoliv výhody v něčí prospěch jako nepřiměřené pohnutky pro vykonání nebo nevykonání povinností a požadavek přijetí jakékoliv takové výhody jako nepřiměřené pohnutky pro vykonání nebo nevykonání povinností“. Zde je jasně vytýčen pohled na korupci ze dvou stran, ze strany toho, kdo uplácí a i ze strany toho, kdo je uplácen, přičemž oba jsou součásti korupce. Stejně definuje korupci také Rada OECD v doporučeních týkajících se podplácení při mezinárodních obchodních transakcích z roku 1994.
Sama OSN později tuto definici upravila na „úplatkářství nebo jiné chování ve vztahu k osobám, jímž byla svěřena odpovědnost, které porušuje jejich povinnosti
vyplývající z jejich postavení a směřuje k získání nepatřičných výhod jakéhokoli druhu pro ně samé nebo pro jiné.“ Z některých definic je možno nabýt dojmu, že korupce se pouze vztahuje na veřejnou sféru, ale právě definice OSN jasně ukazuje, že korupce není jen nešvar veřejného sektoru, ale i sektoru soukromého.
Definovat korupci přesně a výstižně není jednoduché, a proto například Jan Chmelík v knize Pozornost, úplatek a korupce se při definování korupce nejdříve dívá na atributy korupčního jednání, které jsou platné pro všechny typy korupce. Na základě toho určuje 5 atributů:
1. vztah dvou subjektů – toho, kdo úplatek poskytuje nebo nabízí a toho, kdo jej přijímá,
2. jde o směnný vztah, přinášející oběma stranám výhodu,
3. souvislost s obstaráním věci obecného zájmu nebo institucionálního zájmu 4. korumpovaným je subjekt disponující určitým postavením, pravomocí, 5. jde o jednání proti dobrým mravům.
Z těchto atributů poté vyvozuje definici korupce takto:
„Korupce je neformální vztah dvou subjektů jednajících v rozporu s dobrými mravy spočívající v nabídce, příslibu, realizování výhody v něčí prospěch nebo akceptování takového požadavku za vyžádanou, nabídnutou nebo slíbenou odměnu.“
Pojďme se ještě podívat na jeden pohled na korupci, který se dívá na problematiku korupce komplexněji, i když korupci bere jen jako korupci veřejné sféry. Pavol Frič ve své knize Korupce na český způsob používá k definování korupce čtyři hlediska, čtyři definice, které jasně ukazují, co vše se pod korupcí může skrývat:
1. Korupce jako deviantní chování
Toho hledisko vyzdvihuje fakt, že korupce je překročení formálních povinností, pravomocí nebo norem za účelem dosažení soukromého zisku či výhod. V první řadě se jedná o překračování norem zákonných. Toto jednání lze postihnout. Zcela výjimečně a obtížně vynutitelné je ale překračování zvyklostí, obyčejů a morálních norem.
Odpovědnost za takovéto chování je poté spíše otázkou vlastního svědomí a morálky.
2. Korupce jako patologické chování
Zde je korupce vnímána jako činnost, kdy držitel pravomocí, který je pověřen dělat určité věci, je nelegálně stimulován peněžními nebo jinými prostředky k tomu, aby zvýhodňoval poskytovatele odměny a poškozoval veřejné nebo jiné zájmy.
Za patologické označují korupční jednání ti, kteří se domnívají, že je nezdravé pro společnost.
3. Korupce jako prostředek maximalizující zisk
O korupci z tohoto pohledu je možno mluvit tehdy, když např. veřejný činitel považuje svůj úřad za obchod (byznys), jehož zisk se snaží maximalizovat. V tu chvíli se úřad stává jednotkou maximalizující svůj vlastní zisk. Vše pak kolem něj začíná pracovat na úplně jiném základě a to na základě situace na trhu a hledání bodu maximalizujícího zisk.
Tuto teorii nemusíme jen vztahovat na veřejné činitele, ale můžeme ji rozšířit i na zaměstnance soukromého sektoru. V této chvíli dostává náš pohled na korupci úplně jinou dimenzi. Proveďme tedy tuto aplikaci na soukromý sektor: Zaměstnanec firmy, jakožto základní stavební kámen lidského vybavení firmy a klíčový subjekt korupce, vidí svou pozici ve firmě jako samostatný obchod (byznys) a snaží se maximalizovat jeho zisk. Toto jednání je samozřejmě ve velkém nebo přímo naprostém rozporu s firemní strategií společnosti a silně ji poškozuje. Například pak manažer multinacionální společnosti může svou pozici ve firmě chápat jako místo, kde činí nějaké aktivity k tomu, aby firma fungovala, ale pokud mu někdo nabídne lukrativní nabídku, která bude čistě v jeho a ne firemní prospěch, tak se jí bránit nebude.
4. Korupce jako sociální problém
Korupce jako taková má hluboké sociální a společenské dopady a dokáže velmi ovlivňovat veřejné mínění. Šíří kolem sebe tzv. korupční klima, které dokáže měnit postoje jednotlivců a ovlivňovat chování mas. Konceptem přitom je to, že ten, kdo selhává, není společnost nebo systém, ale jednotlivec, který je zaslepen vidinou momentálního zisku.
Korupčním jednáním se tak vytváří nepsaný soubor korupčních pravidel a norem, které se šíří v prostředí korupčního klimatu. Tyto normy udávají, že výkon jistých nestandardních služeb je na prodej, a že každý je úplatný, záleží jen na výši úplatku. Proto, když někdo úplatek vzít nechce, je potřeba zvýšit nabídku a tím se postarat o její lukrativnost. Podle
korupčních norem úplatek sice otevírá dveře, ale aby všechno proběhlo hladce, je třeba znát ty „správné lidi na správném místě.“
V této poslední části jsme narazili na pojem korupční klima a je vhodné vysvětlit i tento pojem. Korupční klima je možno definovat jako soubor neformálních kolektivních představ a zvyklostí, které poskytování a přijímání úplatku činí pro danou skupinu obyvatel samozřejmým a zvykově legitimním jednáním. Takto definuje korupční klima A.
Křižanová v knize Společenské aspekty produkce.
Korupce v širším pojetí tedy zahrnuje veškeré chování osob, které se odchyluje od formálně stanovených povinností za účelem dosažení soukromého, finančního nebo statusového zisku. Pojem korupce taktéž v sobě zahrnuje úplatkářství, nepotismus a klientismus (zvýhodňování na základě příbuzenských a přátelských vztahů, místo na základě zásluh).
1.2 Korup č ní p ř íležitosti, podn ě ty a p ř í č iny
Obecně známým faktem je, že základní příčinou fungování korupce je neustálá touha lidí po penězích, materiálních statcích, úspěchu, kariéře atd. To ale neznamená, že veškerá touha po penězích či úspěchu plodí jen korupci. To, do jaké míry z této touhy bude vznikat korupce, ovlivňuje velké množství faktorů, kde mezi hlavními stojí právě míra korupčního klimatu v zemi a samotná kultura dané společnosti.
V popředí vzniku korupce ale stojí ještě jedna skutečnost, a to ten fakt, že korupci vytvářejí, respektive umožňují korupční příležitosti. Pokud ke korupci není příležitost, nevzniká. V opačném případě, ale vzniknout může a proto se podívejme na faktory, podněty, které korupčnímu jednání přímo napomáhají a jejich existence předznamenává možnost fungování korupčního prostředí:
1. Výše úplatku
V mnoha případech sehrává hlavní roli při finálním rozhodnutí, zda úplatek vzít či ne. Stejně tak je velmi silnou zbraní pro eliminaci korupčního vzdoru, kdy se do určité míry těžko odolává i těm nejpoctivějším. Zde je na místě zmínit již zlidovělou poučku
„každý je úplatný, záleží jen kolik.“ To některé odborníky na korupci přivádí k zamyšlení, zda existuje hranice nabízeného úplatku, který je už neodmítnutelný. Výše úplatku je ale individuální a úzce souvisí s poskytovanou protislužbou.
2. Normativní systém
Pokud oficiální systém norem a pravidel výkonu funkce je nejasný nebo jsou v něm poruchy, zvyšuje se prostor pro korupční jednání. Jasné definování pravidel pak má opačné následky a tak korupci omezuje. Současný trend etických kodexů se snaží zachytit nepsané normy do psané podoby.
3. Fungování administrativy
Komplikovanost, nepružnost, neefektivnost a přebytek administrativy jasně napomáhají rozvoji korupce. Vysoký stupeň byrokracie vede k vyšší korupci.
4. Systém kontroly
Pokud je tento systém nerozvinutý, zanedbaný nebo není vytvořen vůbec žádný systém kontroly, riziko odhalení korupce je nízké a motivace ke korupci se zvyšuje. Stejně tak může být systém kontroly nefungující nebo dokonce přímo zkorumpovaný.
5. Systém sankcí
Nedokonalost zákonů postihující korupci a nízké sazby za jejich porušování vedou ke zvyšování pravděpodobnosti výskytu korupčního chování. Ve chvíli, kdy korupční jednání není postihováno, stává se uplácení běžnou, každodenní záležitostí a lidé nemají důvod nebo motiv se korupci vyhýbat. Tento faktor taktéž úzce souvisí s vymahatelností práva.
6. Silné korupční klima, tradice korupce
Jsou země, kde je korupce tradičně akceptovanou formou chování. Korupce je v takových zemích považována za zcela normální, běžný jev, a dokonce bez ní si běžné fungování společnosti nedokáží obyvatelé představit. Korupce je zde považována za standardní způsob chování a úplatek se přímo očekává a je součástí kultury.
7. Klientelismus
Silně napomáhá korupci. Patří do tradic dané společnosti, kdy jde o zvyk vyřizování svých občanských záležitostí zákulisní formou prostřednictvím sítě známých, skupiny přátel či rodinného klanu.
8. Chudoba
Nízké platy a nízká životní úroveň vedou k sociální nejistotě a obavám. Snahou každého člověka je zajistit kvalitní životní podmínky sobě a svým blízkým, proto v zemích s vysokou mírou chudoby je úplatek příjemným přivýdělkem. Někteří lidé pak nežijí ze svého standardního platu, ale většinu jejich příjmů tvoří úplatky.
9. Korupční vzory
Čím více jsou lidé přesvědčeni, že lidé kolem nich jsou zkorumpovaní, tím náchylnější budou ke korupčnímu chováni sami.
10. Hloubka a intenzita společenských změn
Pokud dojde ve společnosti k nějakým razantním společenským změnám, je to jasná příležitost pro podpoření korupce na daném území. Změny vedou k tomu, že ve společnosti vzniká jistý stav, ve kterém se vlastně nikdo až zas tak dobře neorientuje a toho je zneužíváno. Typickým a velmi blízkým příkladem může být proces privatizace či restituce v České republice po roce 1989. Stejně tak lze mezi tento faktor zařadit změny vlád nebo skokový technologický pokrok.
11. Media
Objektivita a serióznost hromadných sdělovacích prostředků jsou důležitým faktorem, jelikož mají značný vliv na obyvatele a celkové veřejné mínění. Pokud media vytvářejí veřejnosti obraz, že korupce je běžnou součástí našeho života, lidé budou snáze korupci podléhat nebo ji přímo šířit.
12. Hodnotová orientace a morálka lidí
Lidské hodnoty a jejich tendence orientace na finanční prostředky mohou vést k používání nepoctivých praktik v tomto směru.
Výpis těchto faktorů samozřejmě není kompletní, ale snaží se nastínit to, co je podstatou korupce a ukazuje na příčiny vzniku korupce ve společnosti.
Uplácení je nejrozšířenější formou korupce, a proto pro jednodušší pochopení důvodu, proč lidé k této formě korupce tak tíhnou, se podívejme na příčiny, které za tímto jednáním stojí.
Zpráva o korupci v České republice z roku 2002 uvádí 4 kategorie důvodů, proč k uplácení dochází:
1) Úplatky mohou být poskytovány za přístup k omezeným výhodám stejně jako za účelem vyhnutí se nákladům
Sem patří všechna byrokratická rozhodnutí, pro něž prospěch uplácejícího je nákladem někoho jiného, jde tedy například o následující korupční praktiky:
Přístup k exportním nebo importním povolením, konverze měn, vládní kontrakty a koncese, povolení pro těžbu ropy nebo jiných nerostných surovin, přidělování státní a obecní půdy, prodej nově privatizované firmy, přístup k omezeným, státem regulovaným kapitálovým fondům, povolení podnikat v určité oblasti, která je státem regulovaná a kde je celkový počet licencí omezen, přístup soukromých firem k veřejným službám, získání neveřejných informací pro obchodní účely, získání státních dotací, bytů aj.
2) Úplatky mohou být poskytovány za účelem získání výhody nebo ve snaze vyhnout se nákladu, který není vzácný, ale rozhodnutí je v kompetenci státních úředníků
Sem Ministerstvo vnitra České republiky řadí například: snižování daňových výměrů nebo vymáhání vyšších plateb, osvobození od celních poplatků a regulací, vyhnutí se cenové kontrole, obcházení předpisů, udělování licence nebo povolení těm, kteří jsou považováni za „kvalifikované“, přístup k časově neomezeným veřejným službám, souhlas stavební komise s daným projektem, nedůsledné vymáhání standardů bezpečnosti nebo standardů životního prostředí a další. Rozhodování státních orgánu tak může často vést k vymáhání úplatků od soukromých osob a firem.
3) Úplatky nemusí být učiněny pro získání určité výhody, ale hlavně kvůli službám, které jsou spojené se získáním této výhody
V této kategorii je vyčleněna ta část úplatkářství, která nevede až zas tak k nějakým reálným finančním tokům pro firmu, ale patří sem získání nadstandardních informací, jejichž znalost firmě v budoucnu přinese zřejmou konkurenční výhodu vůči těm, kteří takovéto informace nemají. Jedná se například o vnitřní informace o podmínkách kontraktů, výběrových řízení či zakázek, zrychlení služeb, snížení administrativních záležitostí, včasné informace o blížících se policejních raziích, snížení nejistoty nebo daňově výhodnější zprávy auditorů a spousta dalších. Tato forma placení úplatků je ale značně vrtkavá. Ve chvíli, kdy zaplatíte například za urychlení nějakého administrativního procesu, se mnohdy můžete dostat do situace, kdy korumpovaný naopak proces brzdí a požaduje předložení dalších náležitostí. To samozřejmě neodpovídá reálným požadavkům, a tak se tím jen korumpovaný snaží získat další úplatek. S touto komplikací se ale můžeme setkat ve všech kategoriích a v kterémkoliv případě poskytnutí úplatku.
Tato kategorie je velmi náchylná na korupční klima daného státu. To, co může být v některých zemích považováno za těžký zločin, může být v jiných zemích běžnou součástí obchodní praxe.
4) Úplatky mohou být dávány proto, aby bylo znemožněno jiným subjektům podílet se na této výhodě (zisku) nebo aby náklady mohl nést někdo jiný
Jedná se o škodolibé chování, kdy typickým příkladem takovéhoto poskytnutí úplatku může být podplacení ochránce zákona subjektem nelegálního podnikání, aby byl proveden policejní zátah u jeho konkurentů aj.
Podle Ministerstva vnitra korupci provází řada velmi nebezpečných jevů, díky čemuž je korupce postavena mimo zákon. Ministerstvo uvádí následující průvodní jevy:
• Projevy korupce způsobují oslabování občanských nebo profesních ctností a rozpad důvěry v právní stát. Tím zbavují široké vrstvy obyvatelstva motivu k dodržování zákonů jako celku,
• Korupce ohrožuje hospodářskou soutěž a tím může i ohrozit stabilitu státu,
• Korupce vytváří paralelní, nikým nevolené a nedemokratické mocenské struktury,
• Korupce je nástrojem organizovaného zločinu, který korupci používá k pronikání do politických kruhů a státní správy. Korupce je jím prováděna ani ne tak pro
vlastní efekt, jímž by bylo možné získat informaci nebo beztrestnost, ale pro ni samu - proto, aby ten který úředník byl do něčeho zapleten, aby existovalo něco, co lze proti němu využít.
K dalším, již neoficiální důsledkům korupce, lze doplnit například:
• Snížení hospodářských výsledků ekonomiky, což může vést až do stavu, kdy není možné v zemi svobodně podnikat,
• Růst chudoby a nezaměstnanosti jako následek postupného zbídačování země a přesunu peněz k těm, kteří se na korupci nejvíce podílejí a organizují ji,
• Růst daní a tím i růst daňových úniků,
• Rostoucí nedůvěra v politiku, politické strany, ekonomiku,
• Pocit vlastní neschopnosti a rezignace,
• Odchod těch schopných tam, kde se mohou lépe uplatnit.
1.3 Fáze korupce
Pavol Frič rozděluje korupci do čtyř fází a nazývá je stadia pronikání korupce do struktury společnosti. Tyto stadia vhodně popisují, jakých rozměrů může korupce nabývat.
1. Stadium náhodné korupce
Nedochází ke vzniku a šíření ustáleného souboru korupčních norem. Korupce je spíš náhodný a příležitostný jev. Lidé obecně preferují dobrou pověst před krátkodobým finančním ziskem. Základním předpokladem udržení korupce v těchto mezích je fungující kontrolní mechanizmus, který zajišťuje velkou pravděpodobnost odhalení korupce. Pohled veřejnosti na osoby, které přijaly nebo nabídly úplatek je kritický. Úspěšnost odhalení korupce je vysoká a korupce je efektivně postihována.
2. Stadium spontánně regulované korupce
Toto stadium nastává v případě, kdy dochází k selhání kontrolních mechanizmů prvního stadia. Z ojedinělých, náhodných či zcela samostatných korupčních případů se pomalu stává pravidlo. Začínají se vytvářet korupční mechanismy a prostředí. Průchodnost
korupčního jednání a jeho neefektivní postih vede více a více lidí ke korupčnímu chování.
Korupce již v tomto stádiu může dosahovat masových rozměrů.
3. Stadium organizované korupce
Dochází k organizovanosti korupčních aktivit. Z masovosti se stává postupně rozvinutý organizovaný korupční řetězec. Korupce se tím mění v organizovaný zločin a čím dále, tím více na sebe bere podobu vydírání a útisku. Kontrolní mechanismy jsou zcela nefunkční. Korupce samozřejmě proniká do státní správy a politiky. Vznikají a rozšiřují se klientské sítě (klientelismus), které se nejvíce podílejí na institucionalizaci korupce.
4. Stadium systémové korupce
Je vrcholným stadiem, kdy dochází k propojení klientské sítě se státními institucemi. Státní správa a politika nemohou bez korupce fungovat. Ve státní správě vznikají nové orgány, jejichž skutečným cílem je jen vyžadování úplatků. Vznikají firmy zabývající se zkorumpováním veřejných činitelů. Politici a vysocí státní úředníci sami organizují korupci a vybírají podíly na úplatcích. Korupce je garantovaná a podporovaná státem. Vzniká korupční stát.
1.4 Rozhodování o korupci
S korupční příležitostí se setkal snad každý. Ne každý je ale zkorupovatelný a i ti zkorumpovaní nevyužívají všechny korupčními příležitosti. Posouzení každé korupční příležitosti nebo podnětu je věcí zcela individuální volby. Zda na korupci přistoupit je otázka, kdy člověk sám jako individuum musí ve své hlavě zvolit jednu z variant.
V zásadě přichází v úvahu 5 základních situací, ve kterých si sám jednotlivec musí zvolit jednu z variant „buď – anebo“:
1. zkorumpovat sám sebe nebo se zachovat korektně, 2. nechat se uplatit nebo vzdorovat nabízenému úplatku, 3. aktivně uplácet jiné nebo volit korektní postup,
4. vzdorovat vyžadování úplatku úředníkem nebo podlehnout nátlaku a úplatek dát, 5. vyžadovat úplatek nebo postupovat korektně.
Podle transakčního modelu korupce je každé toto individuální rozhodnutí výsledkem kalkulace možných zisků a ztrát, které jsou s korupčním či nekorupčním jednáním spojené. Náklady, které jsou s korupcí spojené jsou často opomíjeny, ale tvoří nedílnou součást finálního rozhodnutí. K nejzávažnějším nákladům tohoto rozhodnutí patří riziko odhalení (často spojené s bankrotem firmy nebo ztrátou zaměstnání), ztráta dobré pověsti, podstoupení vysokého trestu, konfrontace s oběťmi korupce, skandalizace v mediích, vydíratelnost atd. Ještě méně nápadnější jsou pak náklady v podobě vynaloženého času, prostředků a energie, které jsou nezbytné na získání informací a organizování. Stejně tak je potřeba vyjednávat s jinými potenciálními partnery. Náklady, které jsou s korupcí spojeny jsou státem často vítány a to díky tomu, že pomáhají v boji proti ní. Vysoké korupční náklady korupci ničí.
Na druhé straně stojí většinou nemalé zisky, nejčastěji v podobě přijatého úplatku nebo dosažení žádoucího stavu věci. Zisk z korupční transakce musí mít všechny zúčastněné subjekty tedy jak korumpující tak korumpovaný. Zisky z korektního, nekorupčního, jednání jsou většinou nižší a jsou více na duševní úrovni. Pokud se člověk zachová korektně a nevstoupí do korupčního kruhu jako zisk mu slouží morální satisfakce či udržení dobré pověsti.
Porovnáním zisků a nákladů na korupční a korektní chování každý jedinec dospívá k rozhodnutí a volí to chování, které považuje v dané situaci za výhodnější.
1.5 Druhy korupce
Nejjednodušší roztřídění korupce spočívá v rozdělení podle velikosti, respektive rozsahu korupce. Rozsahem máme přitom na mysli to, jak závažná korupce je, nebo jak velké finanční či odpovědností toky v ní probíhají. Korupci tak lze zcela jednoduše rozdělit na malou a velkou. Mohlo by se zdát, že takovéto rozdělení korupce na malou a velkou je trochu neprozíravé, protože korupce jako korupce a je jedno jestli je malá nebo velká, ale praktické situace nám ukazují, že korupci je opravdu potřeba rozdělit do těchto dvou kategorii. Obě kategorii jsou totiž úplně jinak vnímány, o tom ale až později.
Malá (bagatelní) korupce
Jedná se o relativně malé přestupky proti etickým pravidlům společnosti. Tyto přestupky přitom vůbec nemusí někteří lidé vnímat jako korupci. Příkladem může být
například obdarování obchodního partnera láhví kvalitního alkoholu, poskytnutí VIP vstupenek na nějakou společenskou akci, předání vzorku výrobku bez žádosti návratu vzorku aj. Do malé korupce ale taktéž patří o něco závažnější přestupky typu: uplacení úředníka k urychlení procesu získání jistých oprávnění, podplacení dopravních policistů nebo získání malé zakázky díky finančnímu úplatku.
Do malé korupce je zapleteno málo subjektů. Většinou pouze subjekty dva osoba korumpující a korumpovaná. Úplatky zde dosahují mnohem nižších hodnot než v případě velké korupce. V mnoha rozvojových zemí je bagatelní korupce zcela akceptována a vnímána jako součást kultury. Bagatelní korupce je pak brána jako každodenní rutinní chování.
Velká (závažná) korupce
Probíhá na vysoké společenské úrovní a díky tomu se dotýká čelních představitelů firem, organizací a politických stran. Spektrum přečinů, které mohou spadat do velké korupce, je značně bohaté a může obsahovat například udílení velkých státních zakázek, udělení monopolní licence, privatizace, vytunelování bank aj.
Počet subjektů zapletených do takovýchto machinací je obvykle vyšší a může obsahovat až několik desítek osob. Prospěch účastníků tohoto druhu korupce je velmi velký. Případů velké korupce je přitom málo, ale vzhledem k tomu, jak velké finanční újmy představují, tak při prozrazení takovéhoto jednání vede mediální vývoj situace ke vzniku velkých korupčních afér a skandálů. Takovéto skandály pak mají za následek pád politických představitelů, generálních ředitelů podniků a jiná opatření.
Mezi další způsoby rozčlenění korupce patří:
• korupce soutěžní nebo systémová,
• korupce iniciovaná uplácejícím nebo upláceným,
• z pohledu dobrovolnosti zapojení subjektů do korupce lze korupci rozdělit na korupci z donucení nebo koluzní,
• korupce pravidelná nebo nahodilá,
• korupce s peněžním nebo nepeněžním prospěchem.
Další způsoby rozdělení korupce jsou již spíše vedlejší.
1.6 Formy korupce
Korupci lze podle její formy členit do několika všeobecných kategorii. Takovéto rozdělení provedla Transparency International ve své publikaci The TI Source Book 2000.
Toto rozdělení nám pomůže pochopit jak obsáhlý je problém korupce a co všechno může do této problematiky patřit. Transparecy International v některých případech uvádí formy korupce velmi široce a jde spíše o trestnou činnosti související s korupcí, jindy ale zase přesně vystihuje, co je hlavní podstatou korupčního jednání.
• Vlastizrada, velezrada, převrat, nezákonné zahraniční transakce, pašování,
• Zpronevěra a defraudace, padělání, plnění účtů, špatné užití fondů,
• Zneužití moci, zastrašování, týrání, mučení, nezasloužené prominutí trestů, ústupky,
• Podvody, překrucování čí zkreslování, vydírání,
• Překrucování spravedlnosti, kriminální chování, křivá výpověď, nezákonné uvalení vazby, falešná obvinění, úmyslné uvedení v omyl,
• Zanedbávání povinností, dezerce, parazitizmus,
• Falšování a manipulace voleb,
• Zneužití vnitřních a důvěrných informací, falšování záznamů,
• Nedovolený (neschválený) prodej veřejného úřadu, veřejného majetku a licencí,
• Manipulace s předpisy, obchody, dodávkami, smlouvami a úvěry,
• Daňové podvody, daňové úniky a nepřiměřené obohacování,
• Nedovolené ovlivňování obchodů, náklonnost (zaujatost) při zprostředkovatelských vztazích, konflikt zájmů,
• Přijetí nepatřičného daru, hotovostního úplatku, požitku a služební cesty za cizí peníze,
• Propojení s organizovaným zločinem, operace na černém trhu,
• Cronismus (bratříčkování),
• Nezákonný dohled, sledování, nezákonné odposlechy a zneužití poštovního styku,
• Zneužití úředních pečetí a razítek, úředních budov a příspěvků na vedlejší výdaje,
• Nepotismus (zvýhodňování rodinných příslušníků),
• Klientelismus,
• Uplácení a podplácení, vydírání, vymáhání nezákonných odvodů, provize.
Z takto široké škály trestné činnosti zde vybírám a uvádím hlavní formy korupčního jednání, které jsou zcela základním znakem korupce především v podnikatelském prostředí vyspělých a transformujících se tržních ekonomik:
• Zneužití vnitřních a důvěrných informací – jedná se o prodej informací vedoucí ke konkurenční výhodě,
• Nedovolený (neschválený) prodej veřejného úřadu, veřejného majetku a licencí – zde je možno zařadit i korupce v lukrativních veřejných zakázkách, které získávají soukromé firmy,
• Manipulace s předpisy, obchody, dodávkami, smlouvami a úvěry – tvoří zřejmě nejobsáhlejší skupinu malé podnikové korupce,
• Nedovolené ovlivňování obchodů, náklonnost (zaujatost) při zprostředkovatelských vztazích, konflikt zájmů,
• Přijetí nepatřičného daru, hotovostního úplatku, požitku a služební cesty za cizí peníze,
• Klientelismus,
• Uplácení – nejrozšířenější forma korupce.
1.7 Korup č ní klima v Č R
Korupce v České republice má bohatou tradici a její kořeny nesahají nejen do období komunismu, ale i do doby habsburské monarchie. Tyto éry v etapě vývoje České republiky měly vliv na současné korupční klima, které se stále vyvíjí. Tento vliv je viditelný například u lidí, kteří poskytují „úplatek“ v situaci, kdy úplatek nemůže mít na žádaný efekt žádný vliv. Jiným příkladem je houževnaté vnucování úplatku i tam, kde je jednoznačně odmítán. Podívejme se na příklad, který nám tuto tématiku vhodně dokreslí.
V Čechách se traduje historka o obvodním lékaři, který, když odcházel do zasloužilého důchodu, předal svému nástupci sklep odzdola až nahoru naplněný lahvemi alkoholu nejrůznějších značek. Na rozpačitý dotaz mladého kolegy, proč to dělá, mu podal následující vysvětlení: „Již od svého mládí jsem byl zarytým nepřítelem alkoholu a abstinentem jsem zůstal až doposud. Navíc jsem byl také idealista a braní úplatků jsem
považoval za ponižující a odporné jednání. Nejdřív jsem se to snažil svým pacientům vysvětlit. Oni však mé důvody nechtěli chápat a hbitě přesedlávali na jiné značky, anebo mi vnucovali peníze. Brzy jsem zjistil, že odmítáním úplatků je urážím a vzbuzuji v nich nepříjemné pocity. Hlavně nedůvěru a podezření, že asi nejsem tak dobrý lékař, když za své služby nepožaduji stejný honorář jako ti ostatní, kteří jsou skutečně dobří lékaři. Abych si zachránil profesionální pověst, musel jsem se přizpůsobit a výsledkem je tento sklep plný alkoholu, který mně osobně nic neříká.“
Tento a jiné příklady jasně ukazují na fakt, že v některých případech předávání úplatku je tradicí, součástí procesu, či přímo rituál, který se dodržuje. Nedodržení tohoto rituálu a odmítání úplatku je pak bráno z nevůlí nebo jako útok proti vlastní osobě. Poté se karty dokonce mohou obrátit proti tomu, kdo se zachoval eticky a úplatek nepřijal.
Nepřijetí úplatku tam, kde se to očekává, tedy může vést k vytvoření nesympatií, nepřátel nebo i až k zániku vlastní podnikatelské činnosti. Je zajímavé, že tlak korupčních norem chování je tak veliký, že lidé dávají u nás úplatky jaksi ze zvyku, i když se to od nich ani nežádá. Teď samozřejmě nemusíme mít na mysli jen výše uvedený příklad lékaře.
Za tohoto stavu je chápání úplatku v naší populaci odlišné od chápání „opravdové“
závažné korupce. Je možno se setkat i se situací, kdy poskytnutí úplatku je vlastně slušnost.
Pokud získám něco, čeho si velice vážím, a chci toho mermomocí dosáhnout, úplatek je na místě a je možné jej více chápat jako vyjádření poděkování nebo pokory.
1.8 Vnímání korupce
Každý člověk vnímá externí podněty odlišně, ale v reakcích člověka je možno vysledovat jisté trendy a zákonitosti. S nadsázkou lze jistě říci, že s korupcí je to jako s krádežemi. Když vám prodavačka v obchodě vrátí deset korun navíc taky to moc lidí nebude považovat za krádež. Když pozve dodavatel podnikatele na společenský večírek tak taky asi nebudeme mluvit o tom, že si chce někdo někoho koupit.
K zamyšlení a ilustraci vnímání může posloužit i trochu jiný příklad krádeží. Teď se naprosto distancujme od pojmu korupce a zaměřme se na krádeže. Zaměstnanci restaurace, kuchaři, kradou maso a nosí si ho domů, úředníci si berou z práce papíry a propisky, nebo kopírují soukromé dokumenty či si soukromě z práce telefonují na účet zaměstnavatele.
Tyto krádeže mají společný jmenovatel. Provinilec se vlastně necítí morálně odpovědný.
V českém prostředí jsou tyto činy běžné, zavedené a jedná se o jakýsi standard, se kterým se mlčky počítá. Lidé tuto činnost nevnímají negativně.
Pokud se opět vrátíme zpět k pojmu korupce tak zjistíme, že zde je situace obdobná.
Ne každá korupce je lidmi vnímána jako korupce. Vnímání korupce je zcela individuální, a proto se podívejme na to, co čeští občané vnímají jako korupci a co ne. V následující tabulce vidíme do jaké míry se v uvedených situacích podle běžných občanů a elit jedná, nebo nejedná o úplatek.
Tabulka č. 1: Vnímání korupce a úplatků Do jaké míry se jedná, nebo nejedná o úplatek?
Číslo udává vážené průměry z pětistupňové škály: 1 = rozhodně ano, 2 = spíše ano, 3 = tak napůl, 4 = spíše ne, 5 = rozhodně ne.
Korupční situace elity
běžní občané
celý soubor Dítě přinese na konci školního roku učitelce velmi drahou
kytici květin 4,14 4,18 4,18
Stály host restaurace pravidelně dává obsluze značné
spropitné 4,15 4,01 4,02
Zákaznice dá kadeřnici navíc ještě dvacetikorunu kromě
ceny za odvedenou práci 4,18 4 4,01
pacient při odchodu z ordinace dá svému obvodnímu lékaři
láhev drahého alkoholu 3,52 3,06 3,1
Majitel bytu nabídne řemeslníkovi úhradu jeho práce v
hotovosti a bez stvrzenky, aby řemeslník nemusel platit daně 3,11 3,08 3,08 Provozovatel rychlého občerstvení nabízí zdarma chlebíčky
policistům, kteří mají na starosti jeho obvod 2,67 2,77 2,76 Dodavatelská firma pozve členy obecního zastupitelství na
domácí zabijačku 2,41 2,51 2,5
Nadřízený nabídne své pracovnici zvýšení platu, když se
nebude bránit jeho sexuálním návrhům 2,24 2,27 2,27
Firma, která usiluje o nějaké úřední povolení, dá na jeden
rok odpovědnému úředníkovi do užívání svůj mobilní telefon 1,96 2,14 2,12 Majitel hotelu nabídne pracovníkovi cestovní kanceláře
týdenní pobyt zdarma, když své klienty ubytuje právě v jeho
hotelu 2,02 2,04 2,04
Majitel rodinného domku nabídne pohoštění dělníkům pracujícím na stavbě, kterou financuje obec, a ti mu pak
dovezou materiál ze stavby 1,89 1,97 1,96
Otec studenta na gymnáziu poskytne této škola 20 000 Kč jako sponzorský dar měsíc před synovými maturitními
zkouškami 1,93 1,94 1,94
Firma, která chce získat státní zakázku, pozve na dobrý oběd
v drahé restauraci jednoho z úředníků, kteří o tom rozhodují 1,84 1,92 1,91 Představitel velké firmy, která byla nedávno zprivatizována,
poskytne finanční dar v hodnotě několika milionů Kč straně,
která se podílí na vládě 1,83 1,73 1,74
Majitel obchodu nabídne značnou slevu svého zboží pro starostu obce, který na oplátku prosadí nižší nájem na jeho
obchod 1,37 1,58 1,56
Majitel firmy, která usiluje o státní dotaci, nabídne úředníkovi, že v případě přidělení dotace převede určitou částku na účet politické strany, které je dotyčný úředník
významným členem 1,47 1,55 1,54
GfK Praha, duben 1998, Pavol Frič, Korupce na český způsob
S tabulkou souvisí zjištění, že dát menší pozornost (např. květiny nebo láhev alkoholu) je spíše výrazem slušnosti než touhy po výhodě. S tímto výrokem se zcela ztotožnilo 31procent obyvatel. Spíše s ním souhlasilo 43,5 % obyvatel a to nám dohromady dává skoro 75 % lidí, které dary toho typu berou spíše jako slušnost. A slušné chování by určitě nemělo být v rozporu se zákonem. Drtivá většina obyvatel tedy takovéto jednání ani za korupci nepovažuje. Z výše uvedené tabulky je tedy vidět nutnost rozlišovat tzv.
drobnou korupci běžného člověka a velkou korupci soukromých firem a politických stran.
Korupce je sice jevem obecným, ale z pohledu běžného člověka není tedy korupce jako korupce. Drobná, každodenní korupce je občany vnímána jako něco, do čeho je vlastně člověk okolnostmi dotlačen nebo je to rituál, který se běžně dělá. Ale velkou politickou a hospodářskou korupci chápe jako špinavou hru vyvolených o velké peníze.
Podívejme se ale znovu na celkové korupční klima v České republice dalším zajímavým příkladem:
Zajímavý „korupční“ příběh se odehrál na jedné moravské univerzitě. Vysokoškolský učitel zde nabízel uchazečům o vysokoškolské studium, že jim za úplatek zařídí, aby byli na studium přijati. Zavázal se, že v případě, když se mu to nepodaří, obdržené peníze zase vrátí. Své slovo také vždy dodržel a úplatek si ponechal, jen když byl uchazeč skutečně přijat. Finta ovšem spočívala v tom, že pro jeho přijetí neudělal zhola nic. Uchazeč byl jednoduše přijat na základě schopností projevených při přijímací zkoušce. Dotyčný učitel zkrátka vydělával na podvádění lidí řídících se korupční morálkou.
Tento krátký příběh nám ukazuje, že korupční klima je opravdu silné, dokonce tak, že už je toho některými zneužíváno. Podle četných výzkumů veřejného mínění je většina lidí přesvědčena, že nežije v nekorupčním prostředí. Toto vnímání je ale ovlivněno tolika faktory, že jeho vypovídací schopnost je značně omezená. Je potřeba říci, že lidé jsou nejvíce ovlivněni korupčními aférami, které se stávají hitem veřejných medií již od roku 1992.
Éra těchto fascinujících událostí začala plnit přední stránky tisku v době privatizace, ale ani po jejím ukončení není aférám konec. Tyto korupční aféry hrají velmi významnou roli, protože především tyto aféry vytvářejí vnímání korupce v České republice pro
běžného občana. Občan, který je takto fakticky dennodenně bombardován velkými korupčními skandály dostává pocit, že situace je vážně vyhrocená.
Koncentrací médii na velké korupční skandály, ale vzniká jistý optický klam. Lidé se domnívají, že podíl velké korupce je naprosto závratný. Velká korupce se tímto způsobem přeexponovává a nafukuje. Naopak ta drobná, každodenní korupce, která je pro media naprosto nezajímavá se v očích veřejnosti bagatelizuje. Stejně tak člověk, který vidí miliardové podvody, velmi snáze přistoupí na drobný úplateček nebo jej přímo nabídne.
Pocit viny se mu přitom nedostavuje, díky zcela logickému ospravedlnění jeho jednání již zlidovělou frází: „dělají to všichni, tak proč bych to nedělal i já.“
Stejně tak jsou zajímavá srovnání korupčního klima před revolucí a deset let po ní.
Podle výzkumů veřejného mínění v obou zmíněných obdobích byla korupce vyšší v době komunismu, a to opravdu razantně vyšší. Došlo tedy k úbytku především drobné korupce.
Lidé ale nadále ve výzkumech uvádějí, že se domnívají, že je korupce více a více. Jeden z důvodů těchto výpovědí tak můžou být již zmiňované medializované korupční aféry. Na druhou stranu, pokud se díváme na množství korupčních transakcí podle objemu finančních prostředků, které se v korupci točí, může být tvrzení o expanzi korupce zcela pravdivé.
Zase je ale potřeba přihlédnout k faktoru nárůstu cen po sametové revoluci.
Potěšující zprávou ale je, že osobní zkušenost obyvatelstva s korupčním chováním klesá. Stejně tak je ještě dost občanů, kteří se s korupcí ve svém okolí nesetkali nebo korupčním praktikám ještě nepodlehli. Naopak korupce je u nás vnímána spíše jako běžná než výjimečná záležitost. Je ale zase otázkou do jaké míry mají na tyto výpovědi vliv media.
Je nutné si uvědomit to, že ke snížení počtu korupčních případů u nás nedošlo díky morálnímu obrození naší společnosti. Snížení korupce je více výsledkem snížení počtu každodenních korupčních příležitostí, o které se postaral trh a konkurence. Postoj běžných lidí je spíše takový, že neodsuzují korupci jako takovou, ale hlavně tu, kterou si sami nemohou dovolit. Občané si už na korupci zvykli a berou ji jako součást životní hry.
Pavol Frič v knize Korupce na český způsob tak uvádí 4 postoje české společnosti ke korupci:
1. Ideologizující postoj
Je nejrozšířenější formou postoje českého občana ke korupci a říká, že korupce má ideologický náboj a tím zvýrazňuje politický aspekt korupce. Jeho podstatou je spojování korupce s charakterem politického režimu, resp. s fungováním tržní ekonomiky a otázkou sociální spravedlnosti. Příčinou korupce v našich podmínkách je podle této skupiny lidí kapitalistická morálka. Do této skupiny lidí patří ti, kteří se cítí v novém společenském systému ukřivděni a s nostalgií vzpomínají na „staré zlaté časy“ bývalého režimu.
2. Moralizující postoj
Tito lidé jednoznačně morálně odsuzují korupční chování, jak na straně korumpovaného, tak i korumpujícího. Větší míru morálního odsouzení mají především u každodenní mikrokorupce, ke které je veřejnost značně benevolentnější. Tyto postoje se nejčastěji nacházejí v řadách vysokoškoláků a obyvatel velkých měst.
3. Flegmatický postoj
Mají lidé se sníženou citlivostí k problému korupce a výrazně pasivním přístupem k jeho řešení. V korupci nespatřují nijak zvlášť velké nebezpečí pro společnost a její morálku. Dávání a braní úplatků flegmatici většinou nepovažují za odsouzenihodný čin.
Mezi tuto skupinu patří lidé se základním vzděláním a spíše obyvatelé malých měst.
4. Pragmatický postoj
Vychází z poznání vysoké obtížnosti řešení problému korupce ve společnosti. Na jedné straně existenci korupce sice odsuzují, ale na druhé straně respektují tradici korupčních norem chování, a proto ve svém soukromém životě neváhají korupce aktivně využívat a to i tím způsobem, že často ani nečekají, až jim někdo k úplatku dá signál, ale iniciativně ho sami nabízejí. Nejčastěji se v této skupině vyskytují středoškoláci, podnikatelé a manažeři.
1.9 Podnikatel
Situace českých podnikatelů na otevřené scéně českého veřejného mínění je komplikovaná. Podnikatel patří k jednomu z nejméně oblíbených povolání v Čechách. Toto je způsobeno několika faktory, které sehrály klíčovou roli pro vnímání podnikatelů po roce
1989. Běžný občan je v tomto směru značně ovlivněn medii. Jak bylo výše uvedeno, media a velké korupční aféry, do kterých jsou zapleteni kdo jiný než podnikatelé a politici, hrají hlavní roli při vnímání profese podnikání v Čechách.
Podnikatel se v očích mnoha spoluobčanů rovná pojmu zloděj. Stejně tak je podnikatel automaticky ztotožňován s tím, že má hodně peněz a přišel k nim bez práce.
Podnikatel je prostě ten, kdo má peníze a dostal se k nim bez práce pomocí podvodů a korupce. To je samozřejmě velmi zjednodušený pohled na věc, ale ukazuje hlavní princip podvědomého vnímáni podnikatele v našem prostředí. Stejně tak běžné občany nezajímá, zda podnikatel přišel k penězům poctivou nebo nepoctivou cestou. Neoblíbenost podnikatelů je způsobena i jistou závistí lidí, kteří za podnikáním vidí opravdu spíše velké peníze než tvrdou práci. Stejně tak se veřejnost o poctivých podnikatelích, kteří nesou odpovědnost za velké množství pracovních míst a vývoj firmy, nedozví zdaleka tolik, jako o tunelářích a podobných zbohatlících. Media zde opět hrají důležitou roli.
Podnikatelé jsou spolu s ministerskými a jinými státními úředníky, co se týká korupce, nejpostiženější skupina obyvatel, protože jsou nejvíce vystaveni korupčním tlakům. Mnozí podnikatelé jsou vystaveni takovému tlaku, že dávání úplatků považují za nezbytnou součást svého povolání. Dávání úplatků se pro ně stává součástí jejich pracovního nasazení a součástí jejich každodenní rutiny. Takový lidé se poté stávají obětí kruhu korupce, ze kterého není cesty ven.
Korupce v soukromém sektoru je uváděna jako méně závažná něž korupce ve veřejném sektoru. Korupční jednání ve státní správě je mnohem závažnější, autoři takovýchto výroků nejčastěji to vysvětlují tím, že korupce státu dokáže ochromit větší počet lidí a může vést až k úplnému zbídačení země. Problémem v této oblasti je fakt, že náklady korupčního jednání veřejného sektoru nese celá společnost.
My se ale budeme soustředit na korupci v soukromém sektoru a zde nejčastěji platí, že náklady korupčního jednání nenese celá veřejnost, i když ne až tak doslovně. Náklady korupce v soukromých firmách nese nejčastěji majitel firmy. K tomuto dochází obzvláště u malých a středních firem.
Specifikem malých a velmi malých firem je to, že majitel (vlastník) si většinou dokáže sám uhlídat zda v jeho firmě k nějaké korupci dochází. Pokud k ní dochází tak je to právě on, který nese veškeré břemeno způsobené korupčním chováním. Z korupčního
jednání ale může také profitovat. Vyjádření že podnikatel nese náklady korupce není ve svém důsledku až zas tak správné. Pokud korupce zvýší náklady produktu čí služby tak ten kdo tyto dodatečné náklady zaplatí není nikdo jiný než zákazník. Náklady se tak posunují směrem dopředu, čili na zákazníka. Posun nákladů je možný i směrem dozadu, tedy přesunutí na dodavatele. Existuje zde tedy jistá podoba s přesunem daní, které na firmy uvaluje stát.
U středně velkých firem je situace obdobná jako u firem malých s tím rozdílem, že firma už je natolik veliká, že majitel již sám nedokáže uhlídat veškeré procesy ve firmě a mohou se vyskytnout ve firmě místa, kde ke korupci dochází. Poté majitel nebo mnohem častěji majitelé takovéto společnosti jsou tímto korupčním chováním postiženi. Korupce jde na jejich účet a právě pro ně znamená ztrátu, kterou ale jak již víme doplatí zákazník.
Proto je v zájmu majitele zainteresovat své zaměstnance tak, aby měli společné zájmy jako majitel společnosti. Nutností je taktéž kontrola a preventivní opatření, která by zamezila dalšímu možnému výskytu korupce.
Situace na poli velkých firem je mnohem komplikovanější. Velké firmy mají mnoho zaměstnanců, finančních toků, procesů atd. Prostor pro korupci v takovýchto firmách je proto mnohem větší. Zaměstnanci nebo lépe řečeno subjekty potenciálního korupčního jednáním vystupují jak na straně osob, které úplatek přijímají tak na straně osob, které úplatek nabízejí. Největším rizikem jim je ztráta zaměstnání či trestní odpovědnost (velmi nepravděpodobná). Ztráta vzniklá jejich chováním přitom nejde na jejich účet, ale jde na účet majitele, zde nejčastěji akcionářů, jelikož takto velké společnosti nejsou většinou vlastněny malým počtem osob.
Specifickým příkladem je stav, kdy firma je na trhu monopolem a to monopolem jehož produkty poptává většina obyvatel země (např. trh el. energie v rozvojových zemích).
V takovémto případě náklady korupce se zase přenášejí na zákazníka, ale to pravé specifikum spočívá v tom, že se přenášejí na každého občana země, čili náklady korupce znovu nese celá společnost.
Kontrola v takto velkých společnostech je na úplně jiné úrovni než ve společnostech malých. Jedná se zejména od oddělení osobní účasti majitele na operativním provádění úkolů firmy. Kontrolní mechanizmy jsou tedy velmi oslabeny a mezera pro korupční jednaní roste. Chybná, korupční, rozhodnutí jdou ale přesto stále na účet majitele.
Další výjimka v tom, kdo nese ztráty způsobené korupcí je v situaci, kdy vláda převezme závazky soukromé firmy (nejčastěji strategická firma v průmyslu či oboru).
Náklady korupce se tak mohou dostat z majitelů firmy, potažmo zákazníků společnosti, na běžné občany , přesněji daňové plátce. Nejedná se o nic jiného než přesun korupce ze soukromého sektoru do sektoru veřejného. Ztráty a náklady korupce soukromé firmy pak nese celá společnost. Jak je toto možné?
Velké firmy mají většinou oporu u politiků a pokud dojde k vyhrocení situace jsou i politicky zachraňovány, zvláště v případech silného navázání na politiku, strategického významu daného podniku nebo čeho jiného než politické korupce. Ať je to jakkoliv, většina výhod plyne pro osobu, která o zachraňování podniku rozhoduje. Samozřejmě podnik o jehož záchraně se rozhodne na situaci taktéž nijak neprodělá.
Vztah mezi politickou korupcí a korupcí v soukromém sektoru je někdy velmi úzký a to obzvláště jedná-li se o polostátní podniky, či soukromou sféru, do které stát velmi silně zasahuje nebo ji výrazně reguluje. Jisté základní pravidlo politické korupce zní: Každý milion, který tajně přijmou politici, naznačuje, že někde „dole“ se ztratila miliarda.
Transparency International ve své Knize protikorupčních strategií udává tři hlavní oblasti ve kterých jsou soukromé podniky nuceny podplácet nejvíce a jak si toto podplácení vysvětlují:
1. První oblast se týká toho, že v jistých zemích, zejména rozvojových, je velmi obtížné získat velkou vládní či polovládní zakázku bez zaplacení značného úplatku.
Tento akt většinou vykonává agent podniku, který obdrží procentuální provizi, když se mu zakázku podaří získat. Takovéto jednání podnik většinou ospravedlňuje tím, že se jedná o „obchodní nutnost“ nebo také tím, že je tento postup v souladu s místní praxí – „obchodní zvyklost“.
2. Druhá oblast nejvíce souvisí s exportem na zahraniční trhy a je ve firmě tolerována a tak ospravedlňována slovním spojením „to dělají všichni“. Z morálního hlediska bývají tyto praktiky také omlouvány tím, že ve svém důsledku přináší pracovní příležitosti – bez ohledu na to, že jinde se v důsledku stejných praktik pracovní příležitosti ztrácejí.
3. Třetí oblast se týká podniků s nedostatkem zakázek, které se je snaží získat prostřednictvím lákavých úplatků odpovědným osobám, které na oplátku zajistí nákup zboží od těchto podniků, nebo přidělení takových zakázek, jež ve skutečnosti daná země či firma nepotřebuje. Interní vysvětlení v podniku je pak jednoduché:
museli jsme uplácet jinak by přišel bankrot.
Dopady korupce do soukromé podnikatelské sféry
• Korupce zvyšuje investiční riziko z důvodu nejistoty platnosti pravidel
Pokud podnikatelé nemají jistotu, že pravidla a zákony budou dodržovány nebo se dostanou do takové země, kdy je nutné dáváním úplatků zabezpečit fungování podniku, zvyšuje se pro ně riziko investovat v takové zemi. Přitom například pro transformující se země je příliv investic nadmíru důležitý, neboť jinak země naráží na problém omezených vnitřních zdrojů. Zahraniční investice umožňují podnikům vstoupit na zahraniční trhy, přináší manažerské, výrobní a marketingové know-how a nese novou podnikatelskou strukturu. Korupce takovéto procesy brzdí a je negativním článkem v přílivu investic do země.
• Korupce vede k neefektivnímu rozdělování a k růstu nákladů
Mnohdy soukromé zakázky, vládní zakázky, kontrakty, licence, privatizovaný majetek nezíská nejefektivnější firma, ale firma méně kvalitní, která je schopna nabídnout nejvyšší úplatek. Náklady na úplatky jsou navíc zahrnuty do ceny vyráběných produktů, což navíc zvyšuje ceny, omezuje poptávku a ovlivňuje strukturu výroby. Na druhou stranu lze říci, že právě nejefektivnější firma je schopna nabídnout nejvyšší úplatek. Navíc peníze vynaložené na úplatky by mohly být použity efektivnějším způsobem a neexistuje záruka, že se přidělení kontraktu bude řídit kritériem výše úplatku, ale ne například příbuzenskými či kamarádskými vztahy.
• Korupce odrazuje od inovací, zvyšuje rozdíly mezi firmami a snižuje konkurenci Jak podnikatelé, tak i úředníci dávají přednost jednání s lidmi, které znají obě strany a mohou patřičně využívat svých dobrých kontaktů, čímž se do jisté míry snižuje stupeň odhalení korupce. Korupce také může vést ke snížení kvality produktů a zejména jsou li upláceni ti, kteří provádí kontrolu kvality.
2. Korup č ní prost ř edí v Č R podle studie Etika podnikání
2.1 Charakteristika studie
Studie společnosti GfK nazvaná „ETIKA PODNIKÁNÍ“ se zabývá korupčním prostředím v podnikatelské sféře, a to pohledem očí top managerů a podnikatelů. V této studii, která proběhla v září roku 2005 se zadavatel studie snaží zjistit jak top management vnímá etiku respektive neetiku českého podnikatelského prostředí.
Transparency International Česká republika, která je zadavatelem této výzkumné studie uvádí, že cílem této studie je zmapovat aktuální podnikatelskou situaci v České republice z hlediska etiky, zjistit názory samotných podnikatelů a zástupců firem na úroveň etiky v podnikání, zmapovat možnosti změny směrem k větší etičnosti obchodního styku a uplatňování vnitřních etických předpisů ve firmách.
Výzkum proběhl ve dvou částech. Nejdříve jako dotazníkové šetření metodami telefonického dotazování CATI (Computer Assisted Telephone Interviewing) a online dotazování CAWI (Computer Assisted Web Interviewing) a poté jako kvalitativní šetření.
Za metodu výzkumu byly zvoleny individuální hloubkové rozhovory, které jsou opravdu pro tuto formu výzkumu nejvhodnější. Účastníky rozhovorů byli zástupci topmanagementu společností s obratem nad 100 milionů korun ročně. Celkem bylo provedeno 50 interview, se zástupci firem z Prahy, Brna a Liberce. Rozdělení hlavního oboru činnosti topmanažerů nám znázorňuje tabulka č. 2:
Tabulka č.2: Struktura vzorku studie Etika podnikaní
Struktura vzorku pro hloubkové interview dle hlavního oboru činnosti
Obor činnosti
město Praha Brno Liberec Celkem
Doprava a zasilatelství 1 2 1 4
Stavebnictví a prodej materiálů 1 3 6 10
Potravinářská výroba a prodej 3 1 4
Ostatní výroba 3 1 4
Velkoobchod, maloobchod 5 5
Energetika, recyklace 1 1 2
Projekční činnost, technologie, přístroje 1 2 3
Stroje a zařízení 3 3
Vydavatelství, tisk, polygrafie, záznamy 2 1 3
Telekomunikační a elektronická zařízení a
služby 3 2 5
Jiné 5 1 1 7
Celkem 25 15 10 50
Hloubkové rozhovory do jisté míry poodhalily to, o čem se běžně nemluví a to přístup vrcholového managementu k neetickým praktikám a korupci. Je třeba si ale uvědomit, že ani při hloubkovém rozhovoru manažer neodhalí veškerá tajemství spojená s nelegálními firemními aktivitami. Z tohoto důvodu je potřeba dále předpokládat, že níže popsané výsledky výzkumu mohou skutečnost ještě trochu zkreslovat a opravdový stav korupčního prostředí je tak ještě o něco horší, než studie uvádí.
Také se může projevovat vliv sociální desirability odpovědí, kdy dotazovaný odpovídá tak, jak se domnívá, že je to společensky akceptovatelné. To se projevuje především v částech, se kterými manažer nemá osobní zkušenosti.
2.2 Výsledky studie
Studie se v úvodu zabývá podnikatelským prostředím, které je manažery hodnoceno spíše jako nepříznivé, leč lepší než v minulosti. Velká část podnikatelů ale hodnotí prostředí jako příznivé. Pocity manažerů z našeho podnikatelského prostředí jsou tak do jisté míry rozporuplné a nedá se říct, že by u manažerů převažoval nějaký černobílý názor.
Shoda naopak mezi manažery panuje v tom, že současná legislativa je složitá, nesrozumitelná, nejednoznačná i nedostatečná a podporuje nárůst byrokracie. Problém byrokracie v České republice je pro podnikatele opravdu veliký. Tato slova jsou
samozřejmě vodou na mlýn korupce, které se v takovémto prostředí daří nejlépe. S rostoucí byrokracií přímo úměrně roste i korupce a uplácení. Zajímavou skutečností je to, že část z manažerů se domnívá, že tato přehnaná a komplikovaná legislativa je brzdou podnikání, zatímco jiní ji chápou jako nezbytnou regulaci a nevidí v ní překážku podnikání. Tato disproporce ukazuje na jistou názorovou rozpolcenost, která je zřejmě způsobena individuálním optimistickým či pesimistickým pohledem na realizaci nových podnikatelských příležitostí. Jiní manažeři zase vůbec nemluví o komplikovanosti legislativy, ale přímo samo korupční prostředí je pro ně největší brzdou podnikání v České republice. Korupce tak brzdí ekonomické aktivity některých českých podnikatelů.
2.3 Etika podnikatelského prost ř edí
Již úvod studie mám dává odpověď na otázku, co si vlastně manažeři pod pojmem etika podnikání představují: „řada manažerů nebo podnikatelů si pojem etika podnikání v obchodním styku spojuje především s korektním obchodním jednáním a solidností obchodních partnerů při dodržování úmluv a v platebním styku. Pod etickým jednáním si tedy často představí dodržování smluvených splatností a spolehlivou solventnost svých obchodních partnerů, tedy faktory, které přímo souvisí se samotným každodenním fungováním firmy až její existencí. Etika podnikání ve smyslu nekorupčního jednání se jeví pro manažery v každodenním fungování firmy druhořadou“.
Podnikatelské prostředí u nás je manažery hodnoceno jako neetické, což pro nás určitě není nijak překvapující závěr. Tento stav je dán především celkovou politickou i společenskou atmosférou v České republice, čili národní kulturou, která je stále ještě ovlivněna chováním lidí za minulého režimu. Kromě vlivu minulého režimu je taktéž podle studie GfK silný vliv ze strany současných velkých medializovaných korupčních případů z nejvyšších podnikatelských míst i politiky, které mnohdy ukazují, že chovat se neeticky se nejen vyplácí, ale je to i beztrestné. Strach z toho, že člověk bude za korupci nebo uplácení odsouzen či potrestán je u manažerů opravdu velmi malý.
Taktéž k naší kultuře patří tendence bagatelizovat užitečnost nařízení a předpisů, v mnoha případech je to přímo odpor vůči těmto nařízením. Stejně tak je pro nás přirozené vyhledávat způsoby, jak nařízení a předpisy obcházet a zdá se, že jsme v tom velmi
