Ambis vysoká škola, a.s.
Ekonomika a management podniku
Srovnání postavení žen na trhu práce v CR a v Rusku
Bakalářská práce
Autor: Anita Go
Obor: EMPP, Ekonomika a management podniku
Vedoucí práce: PhDr. Marta Vohlídalová, Ph.D.
Brno 2022
Prohlášení:
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou použitou literaturu.
Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a j sem seznámena se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně V S AMBIS a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.
V Brne, dne 23.4.2022. Anita Go
Poděkování
Rád bych poděkovala vedoucí práce PhDr. Martě Vohlídalové, Ph.D., za cenné rady, věcné připomínky a vstřícnost při konzultacích a vypracování bakalářské práce.
Zadání práce
(A) Am b is. AMBIS VYSOKÁ ŠKOLA, A.S.
Z A D Á N Í BAKALÁŘSKÉ PRÁCE
Akademický rok: 2 0 2 0 / 2 0 2 1
Studentka: Anita G o
UČO: 39145
Program: Ekonomika a management
Studijní obor: Ekonomika a management podniku
Téma: Srovnání postiženi žen v ČR a v Rusku na trhu práce
Topic Comparison of t h e position o n w o m e n o n the labor in Czech Republic and Russia
Vedoucí bakalářské prace: PhDr. M a r t a Vohlidalová. Ph.D.
Cíl práce: 1. Název bakalářské práce
Srovnani postaveni zen v CR a v Rusku na trhu prace/Comparison of trie po
sition o n w o m e n o n the labor in Czech Republic and Russia 2. Cil práce
Cilem bakalářské práce je zjistit jak se liší postaveni žen na trhu práce v České republice a v Rusku a komparovat rozdíly mezi nimi.
3. Zvol ená metoda
V bakalářské práci bude využita metoda sekundární analýzy. Základním zdro
jem dat v metodu analýzy jsou odborné literatury, kvalifikační práce, odborné monografie, webové stránky, odborně články.
4. Struktura práce
Práce bude rozdělena do tři části. D o první části budou popísaný situace žen na trhu práce od 90. let po současnost v ČR a v Rusku. Dále se zaméřim na diskriminace a rovné príležitosť na pracovním trhu. Do třetí části budou uvedeny perspektivy a možnosti žen na pracovním trhu.
5. Zdroje Odborné publikace:
M A C H O V C O V Ä . Kateřina. Ženy na trhu práce: Realita a perspektivy. Praha:
Cender Studies, 2 0 0 7 . ISBN 97Ě-e0-a6520-23-0.
BARTÁKOVÁ, Helena. Cesta zpátky: návrat žen po rodičovské dovolené na trh práce v České republice. Brno: Masarykova univerzita. Mezinárodni poli- tologický ústav. 2009. 2 4 0 s. E Dl S, SV. 4. ISBN 97B-B0-210-501 2-9.
B R O ř O V Á , Dagmar. 5polečenskě souvislosti trhu práce. Praha: Sociologické nakladatelství. 2003. 140 s. Studijní texty (Sociologičke nakladatelství). I5BN 30 8 6 4 - 2 9 1 6 - 4 .
Strana 1 z 1
Odborné články:
ČERMÁK KOVÁ, Marie. Postavení žen na trhu práce, [online]. 1997.
Sociologicky časopis 33: 4. 389-404. [cit. 03.04.201. Dostupné z:
https:y/í review. soc.cas. c i / p d f t t a r / 1 9 9 7 / 0 4 / 0 2 . p d f
KŘÍŽKOVÁ. Alena. Jaké je postavení českých žen v řídicích pozicích? [on
line]. Ženy v ŕididch pozicích. Praha, 2006. [cit. 03. 4. 2020]. Dostupné z:
http://www.fierininismiJS.cz/download/broiLra_konference_05_zeny_v_ridicich_poiii Odborný zahraniční zdroj:
W o m e n in Pariiamerit in 2 0 1 3 . Iíiter-Pariiamentafy Union, [online]. I N - TE RPARLIAME NTARY U N I O N (IPU>, 2014 [cit. 08.04.20]. Dostupné z:
http: //archive i p u .org/pdf/ publications/WI P2013 - e.pdf
Základni prameny a odborná literatura: BARTÁKOVÁ. Helena. Cesta zpátky: návrat žen po rodičovské dovolené na trh práce v Českě republice. Bmo: Masarykova univerzita. Mezinárodni poli- tologický ústav, 2009. 2 4 0 s. ISBN 9 7 6 - 8 0 2 1 0 - 5 0 1 2 - 9
KŘÍŽKOVÁ. Alena, Jaké je postaveni českých žen v řidičích pozicích? Praha: Ženy v řidičích pozicích, 2005. Dostupné z:
<http://www.feniinisrnLS.cz/download/brozura_konference_05_zeny_v _rid icich_pozkich.pdf>
Č.ERMÄKKOVÁ, rVlarie. Postaveni žen na trhu práce. Sociologicky časopis.
1997.
BROŽOVA. Dagmar. Společenské souvislosti trhu práce. V y d . 1 . Praha: Soci
ologické nakladatelství. 2003. 140 s. ISBN 60-36429-16-4.
INTER, Pariiamentary Union. Wbrnen in Parliament in 2013. INTER- PARL1AMENTARY UNION (IPU). ), 2 0 1 4 [cit. 08.04.20]. Dostupné z:
http: //archive .ipu .org/pdf/ publicau'ons/WI P2013 - e.pdf, 2 0 1 4 .
M A C H O V C O V Ä , Kateřina. Ženy na trhu práce: Realita a perspektivy. Praha:
Cender Studies, 2007. ISBN 9 7 6 - 6 0 - 3 6 5 2 0 - 2 3 - 0 .
Strana 2 z 2
Anotace
Tato bakalářská práce se věnuje srovnání postavení žen na trhu práce v ČR a v Rusku.
Hlavním cílem práce je zjistit odlišnosti v postavení žen na těchto dvou trzích, naplnit dílčí cíle a odpovědět na stanovené výzkumné otázky. Proto je práce rozdělena na dvě části:
teoretickou a praktickou.
Teoretická část se zaměřuje na problematiku žen jako ohrožené skupiny na trhu práce, zabývá se zdroji a příčinami znevýhodněného postavení žen, probírá genderovou dělbu práce v rodině, genderovou socializaci, stereotypy na trhu práce a diskriminaci žen. Dále teoretická část cílí na sledování a řešení problému znevýhodnění žen na trhu práce, a to v kontextu klíčových faktorů, které na toto znevýhodnění poukazují.
V praktické části je pojednáno o postavení žen na českém a ruském trhu, a to jak z historického hlediska, tak i z hlediska událostí proběhlých v nedávné době. Zkoumá se obecná situace na trhu práce a porovnávají se klíčové makroekonomické ukazatele. Práce se také zabývá jednotlivými oblastmi souvisejícími s trhem práce, kde je znevýhodnění žen dobře patrné. Jsou to oblasti vzdělávání, pracovního uplatnění, zaměstnanosti, nezaměstnanosti a soukromého podnikání. Na konci jsou shrnuty výsledky srovnávací analýzy.
Klíčová slova
Diskriminace, genderová socializace, genderové stereotypy, nezaměstnanost, trh práce, zaměstnanost.
Annotation
This bachelor thesis deals with the comparison of the position of women on the labor market in the Czech Republic and Russia. The main goal of the thesis is to find out the differences in the position of women in these two markets, to fulfill the partial goals and to answer the set research questions. Therefore, the work is divided into two parts:
theoretical and practical.
The theoretical part focuses on the issue of women as vulnerable groups in the labor market, deals with the sources and causes of disadvantaged women, discusses the gender division of labor in the family, gender socialization, stereotypes in the labor market and discrimination against women. Furthermore, the theoretical part aims to monitor and
address the problem of disadvantage of women in the labor market, in the context of key factors that point to this disadvantage.
The practical part deals with the position of women in the Czech and Russian markets, both from a historical point of view and in terms of recent events. The general situation on the labor market is examined and key macroeconomic indicators are compared. The work also deals with individual areas related to the labor market, where the disadvantage of women is clearly visible. These are the areas of education, employment, employment, unemployment and private enterprise. At the end, the results of the comparative analysis are summarized.
Key words
Discrimination, employment, gender socialization, gender stereotypes, labor market, Unemployment.
Obsah
Úvod 9 Teoretická část 11
1 Ženy jako ohrožená skupina na trhu práce 11 1.1 Zdroj e znevýhodněného postavení žen 11
1.1.1 Genderová dělba práce v rodině a genderová socializace 11 1.1.2 Genderové stereotypy spoj ené s ženami na trhu práce 13
1.1.3 Diskriminace žen na trhu práce 14 1.2 Sledování a řešení znevýhodnění žen na trhu práce 15
1.2.1 Klíčové indikátory poukazující na znevýhodnění žen 15 1.2.2 Opatření zaměřená na zabránění znevýhodňování žen 21
2 Metodologie 23 Praktická část 24 3 Postavení žen na trhu práce v ČR a Rusku od 90. let po současnost 24
3.1 Vývoj postavení žen na trhu práce 24 3.1.1 Historický vývoj ruského trhu práce za období 1991-2015 24
3.1.2 Historický vývoj českého trhu práce za období 1993-2015 29 3.1.3 Současný vývoj ruského trhu práce za období 2016-2020 33 3.1.4 Současný vývoj českého trhu práce za období 2016-2020 35
3.2 Vzdělávání žen 36 3.3 Pracovní uplatnění žen v Rusku a ČR v současné době 38
3.3.1 Zaměstnanost a nezaměstnanost žen 38 3.3.2 Horizontální a vertikální segregace pracovního trhu 39
3.3.3 Soukromé podnikání 42 4 Výsledky komparativní analýzy a diskuze 44
Závěr 47 Seznam použité literatury 48
Seznam obrázků a tabulek 53
Úvod
Ženy hrají stále větší roli na trhu práce, jsou na něm důležité jako nikdy dříve. Ve většině případů je podíl žen s vysokoškolským vzděláním větší než u mužů, ženy často mají vyšší kvalifikaci v porovnání s muži a s postupem času zvyšují podíl své účasti v soukromém podnikání. V současné době je stále víc evidentní, že rovnost pohlaví je rozhodující pro snížení míry chudoby obyvatelstva a urychlení hospodářského rozvoje rozvíjejících se ekonomik.
Nicméně navzdory převaze pozitivních trendů se vyhlídky žen na trhu práce často neshodují s možnostmi mužů. Analýzy provedené Mezinárodní organizací práce, které se zaměřovaly na zkoumání informací o zaměstnancích, nezaměstnaných osobách, neformálních zaměstnáních a příjmech na obyvatele, ukázaly, že ve většině chudých a rozvojových zemí přetrvávají tendence nižšího zájmu o zaměstnávání žen ve srovnání s muži. Kromě toho i při úspěšném zařazení do práce se ženy častěji stávají nezaměstnanými (zejména kvůli rodičovství a mateřství) nebo pracují v šedém sektoru ekonomiky, což je omezuje ve využití sociálních a pracovních práv. Zvláštní otázkou je mzdová situace žen a jejich role v otázce zaujetí vedoucích pozic a převzetí řídících funkcí.
Česká republika stejně jako Rusko patří mezi země, které kvůli dříve vládnoucímu socialistickému režimu věnovaly větší pozornost zaměstnání žen. Nešlo však o to, aby ženám byly zajištěny odpovídající sociální záruky a práva na trhu práce, ale o to, aby pracovaly za stejných podmínek jako muži a spolu s nimi přispěly k rychlejšímu ekonomickému rozvoji země. Nyní je situace poněkud odlišná, ovšem základní problémy týkající se zaměstnání žen stále přetrvávají.
Tato bakalářská práce se věnuje srovnání postavení žen na trhu práce v České republice a v Rusku a jejím cílem je zjistit, jak se jejich postavení liší v současné době. Prvním dílčím cílem je nastínit historický vývoj českého a ruského trhu práce. Druhým dílčím cílem je odhalit současné rozdíly ve vzdělávání žen a jejich mzdě a jejich vliv na pozici žen na trhu práce.
V práci jsou také stanoveny následující výzkumné otázky:
• Jak postavení žen na trhu práce v České republice a v Rusku souvisí se současným vývojem trhu práce v těchto zemích obecně?
• Čím jsou zapříčiněny současné rozdíly v postavení žen na českém a ruském trhu práce?
Pro naplnění cílů je práce rozdělena na teoretickou a praktickou část. Cílem první části je shrnout základní teoretická východiska, která slouží jako podklad pro praktickou část.
Informace v této části jsou zpracovány metodou literární rešerše s využitím českých, ale také zahraničních zdrojů a odborné literatury. Pro lepší přehlednost je teoretická část rozdělena na dvě kapitoly. První kapitola se věnuje zdrojům znevýhodněného postavení žen. Druhá kapitola se zabývá problematikou, jak se toto znevýhodnění žen na trhu práce projevuje a jakými způsoby se daný problém řeší.
Praktická část práce má za cíl vyhledat odpovědi na výzkumné otázky v oblasti současného postavení žen na trhu práce ve dvou zemích, tj. v České republice a v Rusku.
V první řadě zkoumá historický vývoj ruského trhu v období 1991-2015 a českého trhu v období 1993-2015, kdy došlo k prohlášení nezávislosti. Následně je zkoumán současný vývoj těchto trhů, tedy situace v posledních pěti letech. Zvlášť se věnuje aspektům jako ekonomický stav zemí, míra zaměstnanosti a nezaměstnanosti, ukazatele reálných a nominálních mezd. Kromě toho se bere v úvahu situace v oblasti vzdělávání žen a jejich pracovního uplatnění. Konkrétně se v práci komparují ukazatele zaměstnanosti a nezaměstnanosti, podíl žen zaměstnaných v jednotlivých odvětvích a oborech, ale také podíl žen ve vedoucích pozicích, které umožňují zhodnotit úroveň horizontální a vertikální segregace. Nakonec se práce zabývá soukromým podnikáním žen a jejich postavením v dané sféře.
Zpracování těchto poznatků probíhá prostřednictvím komparační analýzy. Klíčové informace byly získány ze statistik poskytnutých Českým statistickým úřadem, Eurostatem a Rosstatem v letech 1992 až 2015 (každých pět let) a v letech 2016-2020.
Některé události a výkyvy ve statistických datech jsou následně odůvodněny s pomocí dalších odborných elektronických zdrojů a článků.
Poslední kapitola práce nahlíží na perspektivy a možnosti žen na trhu práce v České republice a v Rusku z hlediska možného řešení klíčových problémů. Na základě informací shrnutých v předchozích částech jsou vymezeny rozdíly v obou zemích a je provedena diskuze ohledně dané problematiky.
Teoretická část
Pro dosažení cílů práce a provedení komparační analýzy tato část bakalářské práce shromažďuje poznatky na téma znevýhodněného postavení žen na trhu práce. Jsou v ní uvedeny klíčové ukazatele a indikátory, díky kterým je možné porovnat pozici žen na českém a ruském trhu v praktické části. Kromě toho teoretická část práce popisuje příčiny a důsledky nerovného postavení žen a mužů.
1 Zeny jako ohrožená skupina na trhu práce
Pozice žen na moderním trhu práce v řadě zemí je stále horší v porovnání s pozicí mužů, kteří j sou lépe zabezpečeni ve svém zaměstnání, mají vyšší mzdy a mohou si vybrat z více oborů. Tato kapitola práce se zabývá popisem informací o zdrojích znevýhodněného postavení žen a o tom, jak se daný problém sleduje a řeší.
1.1 Zdroje znevýhodněného postavení žen
Existuje řada příčin, kvůli kterým jsou ženy na trhu práce znevýhodněny. Patří mezi ně faktory jak sociálního charakteru, tak i historického a kulturního. Nejčastěji je takové postavení žen závislé na genderové dělbě práce v rodině, na existenci genderových stereotypů a také na diskriminaci žen, ať už přímé či nepřímé.
1.1.1 Genderová dělba práce v rodině a genderová socializace
Stříteský (2015, s. 35) poukazuje na vzájemnou provázanost genderové role, rodiny a zaměstnání. Pokud dochází ke změnám v těchto institucích, mění se genderové role a naopak. Ženské a mužské role ve společnosti se rozlišují prostřednictvím dělby práce podle pohlaví, což je jedním z fundamentálních způsobů rozdělení v daném kontextu.
Podle některých sociologů (Collins, Saltzman, Chafetz) typ práce, který mohou ženy ve společnosti vykonávat, je určen tím, že historicky mají primární odpovědnost za výchovu dětí. Oproti tomu mužské fyziologické dispozice předurčují jiné aktivity k tomu, aby za ně byli primárně zodpovědní muži (Lenski, Nola). Na základě těchto názorů se dříve
hovořilo o tom, že muži zastávají práci, která byla pro rodinu životně důležitější, tudíž i společensky hodnotnější. S pomocí těchto argumentů se také často vysvětloval vznik mužských a ženských rolí ve společnosti. Nicméně v současné době je tento přístup spíše terčem genderové kritiky.
Podobný názor zaostávají také Halamka a Virdzek (2020, s. 295), podle kterých ženy v současné době jsou definovány hlavně funkcemi, které vykonávají v rodině. Tento přístup ovšem tito vědci velice kritizují. Dodávají, že nyní existuje neomluvitelná tendence považovat muže za plnohodnotné osoby, které mají potenciál a práva, zatímco ženy jsou definovány podle funkcí, které vykonávají ve vztahu k mužům.
Nedbálková (2011, s. 19) hovoří o tom, že dělba práce, která počítá s mužem živitelem a ženou pečovatelkou, je definující i pro širší sociální a ekonomické uspořádání společnosti. Kromě toho tato sféra těsně souvisí s tím, jaké uplatnění nacházejí ženy a muži na trhu práce. Autorka dále zdůrazňuje, že role ženy ve společnosti, ale také její profesní budoucnost je považována za variaci na roli ženy v rodině a domácnosti.
Podle Jarkovské, Liškové a Šmídové (2010, s. 120) za podmínek, kdy muži zastávají roli živitelů a ženy se zabývají domácí prací a péčí o rodinu, lze hovořit o patriarchálním společenském uspořádání. Dělba zodpovědnosti v takové společnosti je příčinou nerovnoměrné akumulace lidského kapitálu ještě před vstupem na pracovní trh. Dříve tyto okolnosti byly také příčinou toho, proč si dívky volily vzdělání v hůře uplatnitelných či méně placených a prestižních oborech, protože se předpokládalo, že jejich potřeba pracovního uplatnění bude menší.
V současné době však stále více převládá názor, že diference mužských a ženských rolí je spíše čistě kulturním projevem dané společnosti (Stříteský, 2015, s. 35). Podle Subrta (2013, s. 285) dokonce i feminismus rovnosti přehlížel kulturní útlak žen, který byl zakotvený ve společenských institucích, jazyku, ale také kulturních socializačních vzorcích. To je důvod, proč na trhu práce stále nemůže dojít k zrovnoprávnění. Pokud ženy úspěšně nastoupí do profesního života, budou stále méně odkázané na zaopatření ze strany manželů, ale zároveň budou stejně jako muži podřízeny stoupajícím požadavkům mobility pracovního trhu.
1.1.2 Genderové stereotypy spojené s ženami na trhu práce
Genderové stereotypy j sou „ ustálené a zjednodušené představy o ženách a mužích a o jejich vlastnostech a společenských rolích" (Babanová a kol., 2015, s. 10). Jejich hlavní rolí je pomoci lidem orientovat se ve světě a v projektování vlastního života, i když některé stereotypy lidi mohou omezovat.
Zena vstupující na trh práce bývá často ovlivněna stereotypy, které působí na vnímání ženské pracovní síly. Například podle Snýdrové (2006, s. 43) jsou ženy ve srovnání s muži stále považovány za méně kompetentní a méně stabilní, za málo perspektivní a někdy i méně výkonné. Kromě toho téměř automaticky se u žen předpokládá vyšší míra absencí, zejména z důvodu péče o rodinu a děti. To je také potenciální příčinou, proč ženy jsou automaticky vnímané jako zaměstnanci, kteří budou projevovat nižší ochotu
k případné práci přesčas. V některých situacích j sou tyto důvody často zohledňovány více než dosažené vzdělání a délka praxe.
Paradoxem je také samotné vnímání ženské pracovní síly. Pokud se jedná o absolventku bez rodinných závazků, je z hlediska zaměstnavatele nejistou pracovní silou, protože pravděpodobně v budoucnu odejde na mateřskou dovolenou. Pokud naopak jde o ženu s dětmi, která se uchází o zaměstnání, u ní se předpokládá ještě větší důraz na rodinu. Tím pádem je mateřství z hlediska zaměstnavatelů něčím nežádoucím, co ztěžuje uplatnění ženy na trhu práce (Snýdrová, 2006, s. 43-44).
Na genderové stereotypy spojené s rolí ženy poukazuje také Nedbálková (2011, s. 19), která pojednává o tom, že ženy jsou vnímány jako ty, které „se starají o nemocné a nemohoucí, učí děti, šijí, uklízejí, slouží mužům a „okouzlují" je". Podle Ptáčka a Bartůňka (2011, s. 33) tyto stereotypy j sou založeny na typickém představení ženské genderové role, kde je žena vnímána jako osoba, která prožívá a vyjadřuje emoce, orientuje se na vztahy, pečuje o druhé, preferuje privátní před veřejnou sférou, má vyšší míru přizpůsobivosti až submisivity a disponuje fyzickou atraktivitou s výrazným erotickým aspektem. Oproti tomu mužská role znamená, že muž je osoba racionální, má technické dovednosti a fyzickou sílu, stejně jako nižší míru prožívání a vyjadřování emocí.
Stereotypy přežívající v našem prostředí a v souvislosti s volbou vzdělávání a povolání žen zachovávají nerovnosti na trhu práce. To má závažné důsledky jako například omezení rozmanitosti profesí, využití ze strany žen takových zaměstnání, která j sou méně
oceňovaná a odměňovaná, ale také vertikální a horizontální segregace. Neméně důležitým negativním důsledkem jsou větší rozdíly v odměňování mužů a žen.
1.1.3 Diskriminace žen na trhu práce
Pojem diskriminace je latinského původu a původně znamená rozlišování. Podle Tomeše (2010, s. 197) „jako diskriminace se označuje jakékoli rozlišování mezi lidmi na základě příslušnosti k nějaké skupině bez ohledu na schopnosti konkrétního jedince". O něco širší definici nabízí Malíková (2020, s. 36), podle které se jedná o „omezování nebo upírání práv určitým skupinám obyvatel z důvodů etnických, náboženských, jazykových či sexuálních". Přitom se tím rozumí diskriminace přímá, i když existuje také diskriminace nepřímá, při které dochází k záměrnému znevýhodnění osoby při neutrálním postupu.
Důležité ovšem je, že diskriminace může být jak negativní, tak i pozitivní. Pozitivní diskriminace se od negativní liší tím, že preferuje určitou skupinu či subjekt na úkor jiných osob, ale ve smyslu pozitivní akce, tj. s cílem vytvořit lepší podmínky pro
znevýhodněné skupiny osoby. Tento pojem se však v odborné literatuře využívá poměrně zřídka, hlavně proto, že z hlediska rovnosti je jakákoli preference určitého subjektu nebo skupiny nežádoucí (Stefko a Koldinská, 2013, s. 26).
Podle Úmluvy o odstranění všech forem diskriminace pojetí diskriminace žen označuje
„jakékoli činění rozdílu, vyloučení nebo omezení provedené na základě pohlaví, jehož důsledkem nebo cílem je narušit nebo zrušit uznání, požívání nebo uplatnění základních práv..." (Koldinská, 2010, s. 12). Oběťmi diskriminace na základě pohlaví bývají ve velké většině ženy, i když při použití pojmu diskriminace na základě pohlaví není vyloučena diskriminace opačným směrem. Jak ale podotýká Tomšej (2020, s. 33), tato forma diskriminace zahrnuje nejen rozdílné zacházení vztahující se přímo k tomu, jakého je osoba pohlaví, ale také všechny situace, ve kterých je žena znevýhodněná v důsledku těhotenství a mateřství.
Na trhu práce je situace týkající se diskriminace žen komplikována také zejména proto, že mezi ženami a muži existují biologické rozdíly, které mohou vyžadovat zvláštní zacházení a zvláštní právní úpravu a na kterých se právě zakládá pracovní právo.
V současné době však stále platí, že je právo převážně na straně mužů, protože kopíruje typický průběh mužského pracovního života (muži pracují na plný úvazek a bez přerušení, na pracovišti, s možnou prací přesčas a s vysíláním na pracovní cesty). Zákoník
práce ovšem nebere v úvahu postavení žen a situace, ve kterých musí dělit svůj čas a kapacitu mezi pracovní a rodinné povinnosti (Tomšej, 2020, s. 33).
1.2 Sledování a řešení znevýhodnění žen na trhu práce
V předchozí podkapitole práce byly uvedeny hlavní příčiny, kvůli kterým pozice žen na trhu práce je často znevýhodněná. Tato podkapitola se zabývá shrnutím poznatků ohledně toho, jak se podobné postavení projevuje a jaké indikátory o tom svědčí. Zároveň s tím jsou zmíněny politiky, které se uplatňují pro zabránění tohoto znevýhodnění.
1.2.1 Klíčové indikátory poukazující na znevýhodnění žen
Literární rešerše českých a zahraničních zdrojů ukázala, že klíčovými indikátory, které dobře upozorňují na znevýhodnění žen na trhu práce, jsou pracovní uplatnění žen, segregace, vzdělávání, mzdová nerovnost a další možnosti pracovního uplatnění, které ženám ovšem nezaručují vhodné příjmy či sociální zabezpečení. Tyto indikátory j sou detailněji rozebrány v jednotlivých podkapitolách.
Pracovní uplatnění žen
I v současné době je možné konstatovat, že míra zaměstnanosti u mužů je v průměru vyšší než u žen a rozdíly mezi údaji o jejich zaměstnanosti stoupají s počtem dětí. To znamená, že čím více je dětí, tím vyšší je rozdíl mezi zaměstnaností žen a mužů. Podobný vztah je odůvodněn sociálním kontextem, protože pracovní uplatnění ženy je často chápáno jako možný, ne ale nutný doplněk tradiční role ženy, která se zaměřuje na péči o děti a rodinu.
Komplikace nastávají proto, že rozhodování o práci je omezeno časem, neboť mateřství není možné odkládat na neomezeně dlouhou dobu. Navíc podle některých zdrojů „raná dospělost je pro ženu obdobím kritického souběhu životních událostí" (Zacharová a
Šimíčková-Čížková, 2011, s. 92-93).
Snýdrová (2006, s. 27) pojednává o tom, že právě skloubení pracovní a mateřské role je tím, co představuje překážku pro pracovní uplatnění žen. Podle Dytrta (2014, s. 27) aby došlo ke skutečně kvalitnímu uplatnění žen na trhu práce, ale také k nediskriminačnímu přístupu v otázce zaujetí ženami řídicích funkcí, k tomu je třeba změnit vnímání společnosti ve vztahu jak k rodině, tak i rodičovství. V současné době existují v této
otázce značné nesoulady, zejména proto, že rodina je chápána jako základní kamen společnosti, ale zároveň rodičovství představuje značnou překážku v oblasti kvality pracovní síly. Jak zmiňují Smajsová, Buchtová a kol. (2013, s. 89), některé vyspělé země vidí možnost řešení problému spojeného s pracovním uplatněním žen v „rozsáhlé nabídce zkrácených pracovních úvazků, v zavádění pružné pracovní doby, v dostupnosti péče o děti". Toho je však možné dosáhnout použitím jak právních metod, tak i
prostřednictvím politické a finanční podpory.
Horizontální a vertikální segregace na trhu práce
V kontextu pracovního uplatnění a zaměstnání žen se často hovoří o segregaci. Segregace pracovního trhu je jedním z klíčových ukazatelů, který dovoluje získat přehled o struktuře zapojení žen a mužů do jednotlivých odvětví, případně oborů nebo profesí. Obvykle se rozlišuje horizontální a vertikální segregace. Horizontální segregace naznačuje situaci, ve které dochází k vysoké koncentraci žen nebo mužů v určitém odvětví, sektoru, oboru nebo profesi. Na základě této segregace se často hovoří o tom, že některá povolání jsou typicky mužská nebo typicky ženská.
Existuje celá řada důvodů pro osobní preferenci určitých typů profesí pro muže a ženy, ke kterým patří výchova, vzdělávání, kulturní normy, společenská očekávání a mnoho dalších, včetně nabídky rekvalifikačních kurzů či například specifik jednotlivých profesí způsobených povahou práce (Analýza příčin a procesů vedoucích k rozdílům v odměňování žen a mužů: Kvalitativní výzkum, 2020). Podle Palíškové (2019, s. 38-39) právě horizontální segregace je spojena s nerovnostmi a stereotypy a je zapříčiněna řadou faktorů, jako jsou:
• převládající průmyslová struktura,
• rozdělení ekonomické struktury do jednotlivých sektorů,
• nastavení sociálního státu (rodinná politika, zaměření na genderovou vyrovnanost),
• stupeň a obor vzdělání kandidátů o zaměstnání,
• genderové stereotypy (ve společnosti či v rodině),
• bariéry u zaměstnavatele.
Kromě toho horizontální segregace těsně souvisí se vzděláním, tedy s oborem studia, pro který se mladý člověk rozhoduje na konci základní školy. Rozhodování žáků je zase ovlivněno školou, rodinou, vlivem médií, prestiží, vlivem genderových stereotypů a osobní dispozicí. Důsledky horizontální segregace j sou přetrvávající nerovnost na trhu práce, neefektivní rozdělování pracovních sil, špatné využití potenciálu jednotlivce (Hausenblasová, 2013).
Vertikální segregace se projevuje společně s horizontální a charakterizuje se tím, že ženy a muži mají odlišné zastoupení v rámci zaměstnanecké hierarchie. To znamená, že muži více zastupují vyšší pozice spojené s vyšší prestiží, zatímco ženy zůstávají na pozicích nižších. Vertikální segregace se někdy nazývá skleněným stropem neboli neviditelnou bariérou, protože je příčinou, že ženy jen zřídka dosahují nejvyšších politických, ekonomických, akademických a profesních pozic. Podobně jako horizontální i vertikální segregace je způsobena řadou faktorů, mezi kterými jsou tradiční postoje, předpoklady a hodnoty, které brání posílení pozic žen v plné účasti na životě společnosti (CSU, 2016).
Skleněný strop neumožňuje ženám přístup na tyto pozice či k cestám, které tento přístup otevírají, ať už formálními či skrytými způsoby (CSU, 2016). Hlavním negativním důsledkem vertikální segregace zpravidla je příjmová nerovnost vycházející ze segregace povolání. Tím pádem muži zůstávají pracovat v lépe placených odvětvích a na lépe placených pracovních pozicích (Palíšková, 2019, s. 41).
Vzdělávání žen
Veteška a Tureckiová (2020, s. 24) uvádějí, že „se stupněm dosaženého vzdělání pozitivně koreluje možnost (kvalitativního) uplatnění jedince na trhu práce ". Na základě
toho, jaké kompetence jedinec dostane, může získat vyšší mzdu nebo vyšší zaměstnanecký status (pozici), zejména pokud jde o země s méně diverzifikovaným vzdělávacím systémem. V posledních desetiletích nárůst počtu osob s vysokoškolským vzděláváním v zemích východní Evropy, ale i ve vyspělých zemích obecně souvisel nejen s technologickým pokrokem a rozvojem inovací, ale také s intenzivním zapojením žen na trhu práce a potřebou získání vyššího lidského kapitálu.
Jak uvádějí Anýžová a Večerník (2019, s. 27), v České republice se situace týkající se zapojení žen na trhu práce výrazně zhoršila po roce 1990. Nejhůře těmito změnami byly zasaženy ženy ve věkové skupině do 29 let, které se musely déle vzdělávat, pečovat o děti
doma (v zemi byl evidován nedostatek předškolních zařízení), ale také měly potíže při vyhledávání zaměstnání, protože déle pečovaly o rodinu v domácnosti. To naznačuje, že vzdělávání již v té době bylo velmi důležitým faktorem nerovných příležitostí na trhu práce, který těsně souvisel s jejich ekonomickou aktivitou. Gruzdeva, Rzhanicyna a Hotkina (2012, s. 179) popisují situaci spojenou s postavením žen na trhu práce v Rusku velice podobně a také dodávají, že velká skupina žen na ruském trhu práce zaostává za muži v úrovni odborné přípravy a kvalifikace, což následně snižuje jejich konkurenceschopnost na trhu.
Zajímavou myšlenku nabízejí Jarkovská, Lišková a Smídová (2010, s. 67), podle kterých obor vzdělávání má výrazný vliv na pozdější postavení na trhu práce. To znamená, že pokud se většina mužů a žen bude vzdělávat v genderově typických oborech, pak je více pravděpodobné, že skončí v typicky mužských nebo typicky ženských zaměstnáních.
Nicméně v řadě industrializovaných zemí, kde je počet absolventek vysokých škol vyšší než počet absolventů, ekonomická návratnost vzdělávání stoupá. To souvisí s tím, že ženy se zaměstnávají v oborech, které dříve byly doménou mužů (Matějů a kol., 2017, s. 144).
Nyní je ovšem situace odlišná. Podle šetření Českého statistického úřadu v České republice představuje podíl žen vysokoškolaček více než 40 %, což je o 13 % více než mezi muži vysokoškoláky. Kromě toho ženy častěji mluví nejméně dvěma jazyky.
Kvalifikace žen a jejich formální vzdělávání očividně roste, ale postavení žen na trhu práce to výrazně neovlivňuje. Zeny s titulem stále mají mzdy, které jsou o čtvrtinu menší než u mužů. U vyučených žen jsou rozdíly v porovnání s muži ještě větší (více než čtvrtina) (Vavroň, 2019).
Mzdová nerovnost
Podle Křížkové a kol. (2018, s. 18) působení žen na trhu práce bývá často pragmatické.
To znamená, že jejich vstup na trh práce a do mužských profesí souvisí nikoli s transformací kulturně-společenské oblasti, ale spíše s tím, že mužská pracovní síla se stává nedostačující. Stejně jako pracovní podmínky, odměňování žen a mužů historicky nikdy nebylo vyrovnané. Je to ovlivněno faktory různé úrovně. V makroekonomické rovině tak mzdová nerovnost souvisí s obecnou situací na trhu práce, s mírou nezaměstnanosti a genderovou segregací. Na mezoekonomické rovině jde o takové faktory, jako jsou charakteristiky jednotlivých pracovišť, zatímco v individuální rovině
mzdy jsou ovlivněny věkem, vzděláním, délkou praxe, ale také přerušováním pracovní dráhy.
Existuje několik přístupů k rozdílům v odměňování žen a mužů, které jsou rozděleny na dvě skupiny: ekonomické a sociologické. Ekonomické přístupy zahrnují teorii lidského kapitálu, teorii kompenzace mzdových rozdílů a teorii statistické diskriminace. Teorie lidského kapitálu bere v úvahu kvalitu pracovní síly lidí a objasňuje rozdíly v odměňování prostřednictvím specializace genderových rolí mužů a žen. Teorie kompenzace mzdových rozdílů je založena na tom, že ženy si vybírají profese a pracoviště s nižšími mzdami, menšími kariérními šancemi a vertikální mobilitou, protože to kompenzují nižší rizikovostí práce, možností lépe kombinovat práci a rodinu, ale také pracovat bez směn apod. Teorie statistické diskriminace vyplývá z toho, že zaměstnavatelé rozhodují o zaměstnavatelských subjektech na základě průměrných charakteristik dané skupiny, protože zjišťovat individuální dovednosti a schopnosti uchazečů pro ně není výhodné (Křížková a kol., 2018, s. 18-19).
Co se týče sociologických přístupů, vědci rozlišují teorii duálního trhu práce, institucionální teorii a genderovou teorii. První pojednává o tom, že jsou ženy koncentrovány na sekundárním trhu práce, protože na primárním trhu, kde j sou vyšší mzdy, lepší možnosti kariérního růstu a prestižnější profese, dominují muži (Vodákova a Vodákova, 2003, s. 193). Institucionální teorie trhu práce klade důraz na to, že nerovnost v odměňování žen a mužů je způsobena činností různých institucí, jako jsou odbory, politické strany, kontrolní orgány apod. Křížková a kol. (2018, s. 21) zpřesňuje, že „nízké mzdy v tzv. feminizovaných odvětvích jsou podle této teorie výsledkem zejména nižší odborové organizovanosti žen v kombinaci s tím, že pracující zde častěji ustupují nátlaku zaměstnávajících". Nakonec genderová teorie nabízí kritické vysvětlení genderových nerovností ve mzdách žen a mužů. Vychází z toho, že na schopnosti a znalosti lidí se nahlíží jako na typicky mužské a typicky ženské, což je základem pro dělbu práce na mužskou a ženskou. Normou zde je muž, takže je více oceněn a finančně ohodnocen.
Tomšej (2020, s. 34) upozorňuje na to, že podstatná část příčin nerovného odměňování se nachází mimo rámec práva, což znamená, že nemůže být odstraněna změnou legislativy nebo přes soudní a kontrolní praxi. Jeden z hlavních problémů v rámci dané otázky autor vidí v tom, že zaměstnavatelé nemají transparentní kategorizaci pracovních pozic, takže zaměstnanci v různých pozicích mohou vykonávat stejnou práci, ale dostávat za to různou mzdu. Určité překážky k dosažení mzdové rovnosti mezi ženami a muži
existují také kvůli netransparentnosti v odměňování. Další příčinou zaseje návrat ženy z rodičovské dovolené, kdy je zařazena do jiných mzdových podmínek a často nemůže sladit práci s rodinou.
Další možnosti pracovního uplatnění žen
Zeny, které nesou zodpovědnost za péči o děti či jiné členy rodiny, patří do populačních skupin ohrožených neplnohodnotnými typy práce. To pak má přímý vliv na značné krátkodobé a dlouhodobé negativní důsledky, protože se ženy potýkají s rizikem nezaměstnanosti, rizikem nízkých příjmů, a to jak v současnosti, tak i v důchodu.
Všechny výše zmíněné bariéry jsou důvodem k tomu, proč mnohé ženy se pracovně uplatňují prostřednictvím soukromého podnikání či zahajují práci na živnostenský list.
Tato činnost je ale možností, jak překonat krizi, a zároveň strategií úniku z nezaměstnanosti či z nejistého postavení (Dudová a Hašková, 2014, s. 22).
Na jedné straně soukromé podnikání má mnoho výhod, mezi kterými jsou realizování vlastních záměrů, rozhodování podle vlastního uvažování, menší daňové zatížení, investování vlastního kapitálu aj. Nicméně i v této oblasti jsou stále patrné genderové nerovnosti viditelné na příkladu profesního a sektorového rozložení žen, účasti žen na řízení a finančního ohodnocení (Snýdrová, 2006, s. 43). Práce na určitou dobu či částečný úvazek také dovoluje ženám lépe sladit osobní a pracovní život, i když je evidentní, že takové typy zaměstnání j sou hůře hodnocené z hlediska mzdy. Kromě toho takovou práci často vykonávají ženy, které mají horší postavení na pracovním trhu, což se týká problematiky prekérního zaměstnávání. Jedná se o zaměstnání, která jsou podle své povahy nejistá, neplnohodnotná, krátkodobá, nízko ohodnocená či charakterizovaná negativní flexibilitou (Dudová a Hašková, 2014, s. 19, 22).
Jarkovská, Lišková a Smídová (2010, s. 119-120) dodávají, že v pracích na částečný úvazek převládají tzv. typicky ženská povolání, což jen potvrzuje genderovou segregaci na trhu práce. Navíc ženy, které se pracovně uplatňují podobným způsobem, mají malé možnosti kariérního růstu, omezený přístup k dalšímu vzdělávání a slabé sociální zabezpečení. To znamená, že postavení žen na trhu práce i v rámci podobných pracovních forem zůstává znevýhodněné.
1.2.2 Opatření zaměřená na zabránění znevýhodňování žen
Kampichler (2009, s. 785) pojednává o tom, že již více než před 10 lety politika rovnosti mužů a žen v Evropské unii tvořila jeden z hlavních základů aktivit podporujících genderovou rovnost. Samotná genderová nerovnost je obvykle považována za součást složitého systému společenské stratifikace a diskriminace, jejíž dopady se mohou znásobit jinými typy diskriminace (Matoušek a Osman, 2014, s. 107).
Tomšej (2020, s. 35) pojednává o situaci, která je stále aktuální nejen pro český, ale i pro ruský trh práce. Uvádí, že „ v dnešním postavení žen na trhu práce ještě stále doznívají vlivy komunistického režimu, který na jedné straně přijal aktivní opatření na podporu vstupu žen na trh práce (pravidla plné zaměstnanosti, zvyšování kvalifikace, zakládaní jeslí a mateřských škol), na druhé straně však podtrhl nerovnoprávné postavení žen, u
nichž se očekávalo, že svou kapacitu rozdělí mezi práci a péči o rodinu, a proto byly jejich podmínky na trhu práce horší a vznikla silná vertikální genderová segregace".
V současné době nerovnosti v postavení žen a mužů na trhu práce stále přetrvávají, což je důvodem vzniku a rozvoje různých politik na odstranění genderové nerovnosti.
V současné době Evropská unie přijala Strategii pro rovnost žen a mužů na období 2020- 2025, která má za cíl „vytvořit takovou společnost, kde mají ženy i muži, dívky i chlapci v celé své rozmanitosti možnost zvolit si svou vlastní životní cestu, kde mají rovné příležitosti k dosažení životních úspěchů a kde se mohou stejnou měrou podílet na rozvoji evropské společnosti a stát v čele společenského vývoje " (Europa.eu, 2021). Strategie si dala za úkol potírat nátlak a násilí, které jsou genderově podmíněné, vyvracet genderové stereotypy, odstranit genderové rozdíly mezi muži a ženami na trhu práce a zajistit rovnoměrné zastoupení mužů a žen v různých hospodářských odvětvích. Kromě toho prioritními oblastmi strategie jsou:
• ekonomická nezávislost žen a mužů a zvýšení účasti žen na trhu práce,
• zmenšení rozdílů v odměňování, stejně jako rozdílů mezi výší důchodu žen a mužů,
• prosazení bilance v oblasti zastoupení žen a mužů ve vedoucích pozicích,
• boj proti genderově podmíněnému násilí a ochrana obětí s náležitou podporou,
• prosazení rovnosti žen a mužů, stejně jako práv žen na celém světě (Evropská komise, 2021).
Kromě toho v České republice je spuštěn pětiletý projekt s názvem 22 % K ROVNOSTI, který byl zřízen M P S V a je financován z Evropského sociálního fondu. Jeho cílem je vyřešení systematických problémů spojených s nerovnoměrným odměňováním a také návrh legislativních opatření pro podporu zaměstnavatelů, kteří prosazují rovné příležitosti žen a mužů (Svihel, 2019).
V Rusku žádné dílčí politiky a opatření na odstranění genderové nerovnováhy na trhu práce nejsou zavedeny, protože podle oficiálních statistik pozice žen na tomto trhu je z hlediska situací v jiných zemích dobrá. Nicméně ženy se stále potýkají s nerovností a diskriminací podle pohlaví.
2 Metodologie
V praktické části byla porovnána současná situace týkající se postavení žen na trhu práce ve dvou zemích, a to v Rusku a v ČR. Cílem provedených analýz bylo odpovědět na tyto dvě otázky:
• Jak postavení žen na trhu práce v České republice a v Rusku souvisí se současným vývojem trhu práce v těchto zemích obecně?
• Čím jsou zapříčiněny současné rozdíly v postavení žen na českém a ruském trhu práce?
Nejprve byl popsán historický vývoj postavení žen na ruském trhu práce za období 1991- 2015, tedy po rozpadu Sovětského svazu a při složité transformaci země. Situace byla popsána na základě informací poskytnutých Ruskou statistickou službou (Rosstat) metodou analýzy časových řad. Využity byly hlavně takové ukazatele, jako je HDP, míra nezaměstnanosti a průměrné reálné mzdy. Pro lepší znázornění situace byl vývoj statistických indexů doplněn komentáři odborníků na danou problematiku. Zde jsem využila metodu komparativní analýzy sekundárních dat a dalších odborných zdrojů, včetně monografií, elektronických článků, dokumentů a periodik. Práce českých a zahraničních autorů byly nalezeny především přes vyhledávací službu Knihy Google, odborné články byly vyhledány pomocí platforem JStore, ResearchGate a Google Schoolar. Stejným způsobem byl analyzován historický vývoj českého trhu práce v období 1993-2015. V tomto případě jako hlavní zdroj informací posloužil ČSU.
Dále práce zkoumala současný vývoj ruského a českého trhu práce v období 2016-2020.
Zkoumaly se zejména takové ukazatele jako HDP, nominální a reálné mzdy, míra zaměstnanosti a míra nezaměstnanosti. Poté v práci byly popsány a vyhodnoceny ukazatele související se vzděláním žen, s jejich pracovním uplatněním, s horizontální a vertikální segregací, ale také se soukromým podnikáním. Pracovala jsem hlavně
s takovými zdroji, jako jsou webové stránky ČSU a Evropské komise, portál GenderStudies.cz a časopis Czech Sociological Review. V jednotlivých podkapitolách byla porovnána situace na českém a ruském trhu, aby bylo možné vidět shody a rozdíly v obou zemích.
Poslední kapitola shromažďovala výsledky komparačních analýz a poukazovala na klíčové problémy v oblasti postavení žen na trhu práce.
Praktická část
Praktická část práce sestává ze dvou kapitol. První uvádí základní informace o postavení žen na trhu práce z historického hlediska a v současné době, a to ve dvou zemích: v Rusku a v ČR. Druhá kapitola se zabývá shrnutím výsledků komparační analýzy a formulováním hlavních problémů, které překážejí ženám na cestě k rovnosti na trhu práce.
3 Postavení žen na trhu práce v CR a Rusku od 90. let po současnost
Pro dobrou přehlednost je vývoj postavení žen na českém a ruském trhu práce popsán a porovnán v rámci několika etap. Nejprve se zkoumá historický vývoj, dále je pozornost věnována současné situaci.
3.1 Vývoj postavení žen na trhu práce
Postavení žen na trhu práce souvisí s řadou faktorů od makroekonomické situace v zemi až po sociální aspekty, jako je diskriminace a genderové stereotypy. Tato kapitola se věnuje historickému vývoji ruského trhu práce v období 1991-2015 a současnému vývoji v letech 2016-2020. Podobně se zkoumá situace i na českém trhu; v jeho případě jsou historická data rozebrána od roku 1993 (kdy vznikla samostatná CR).
3.1.1 Historický vývoj ruského trhu práce za období 1991-2015
Ruský trh práce ve svém vývoji prošel několika různými fázemi, jejichž hranice byly definovány radikálními posuny v převládajícím makroekonomickém kontextu. První období 1991-1998 se stalo odrazem hluboké transformační recese, která se protáhla téměř na celé desetiletí a byla doprovázena poklesem zaměstnanosti, růstem otevřené nezaměstnanosti, snížením pracovní doby a prudkým poklesem reálných mezd. Druhé období 1999-2008 bylo spojeno s energickým posttransformačním vzestupem, při němž se situace na trhu práce začala rychle zlepšovat. Třetí období začalo hlubokou
ekonomickou krizí, která vypukla ve druhé polovině roku 2008 a trvala až do nové krize v roce 2015. Od této chvíle začíná nová čtvrtá etapa, jejíž konečné výsledky ještě nejsou zcela jasné. Přestože každý z těchto kroků měl svá makroekonomická a politicko
ekonomická specifika, je možné vidět společné rysy ve fungování trhu práce v průběhu celého postsovětského období.
Graf 1: Vybrané makroekonomické ukazatele v Rusku v období 1992-2015
HDP Míra nezaměstnanosti Průměrné reálné mzdy Zdroj: Vlastní zpracování na základě dat Rosstat.gov.ru, 2021
Graf 1 představuje obecný obraz fungování ruského trhu práce za období 1992-2015 (data za rok 1991 chybějí) a odráží meziroční změny reálného růstu HDP, míry nezaměstnanosti a meziročního růstu reálných mezd. Je vidět, že pokud ukazatel průměrných reálných mezd dostatečně rychle reagoval na změny úrovně HDP, ukazatel míry nezaměstnanosti zůstával poměrně stabilní a zpravidla kolísal mezi 6 až 8 %. Svého minima v průběhu vybraného období míra nezaměstnanosti dosáhla v roce 1992, až po rozpadu Sovětského svazu, zatímco maximum byl evidováno v roce 1998 a souviselo s velkou ekonomickou krizí v zemi (Rosstat.gov.ru, 2021).
Tento graf názorně ilustruje zjevný nesoulad v pohybu agregované produkce (reálného HDP) a nákladů práce v podobě počtu zaměstnaných v ekonomice. Právě slabá citlivost zaměstnanosti na výkyvy ve výrobním objemu může být považována za téměř hlavní funkční rys ruského modelu trhu práce, jeho tzv. specifický znak. Tyto ukazatele také naznačují, že zaměstnanost v ruských podmínkách vždy zůstávala dostatečně stabilní a
byla málo citlivá i na nej silnější makroekonomické šoky, jak negativní, tak pozitivní.
Pokles zaměstnanosti v období transformační krize 90. let tak činil necelých 15 %, což zjevně nebylo přiměřené k míře poklesu HDP, který dosáhl zhruba 40 % v dolním bodě krize (Gimpelson, Kapelushnikov aRoshchin, 2017, s. 11).
Ekonomické oživení na počátku nového století bylo doprovázeno stejně výraznou asymetrií. Přestože k roku 2008 ukazatel HDP se téměř zdvojnásobil ve srovnání s rokem
1998, počet zaměstnaných stoupl o pouhých 7-8 %, což prokazovalo ještě nižší elasticitu trhu, než byla ta, která byla zaznamenána v 90. letech (Rosstat.gov.ru, 2021).
Slabá citlivost zaměstnanosti na změny v HDP přetrvala i v dalších letech. Na Grafu 1 je dynamika zaměstnanosti po roce 2009 zobrazena téměř vodorovnou čarou, která opět kontrastuje s tempem změny HDP. Krize v roce 2009 vedla k poklesu HDP o 8 % ve srovnání s předchozím rokem, zatímco krize let 2015-2016 zhoršila ukazatel o dalších 3,5-4 % ve vztahu k roku 2014. Nicméně celkový počet zaměstnaných v roce 2008, tj.
na vrcholu růstu, a v roce 2015, tj. po dvou krizích a několika letech přechodu ke stagnaci, byl téměř stejný - 68,4 milionů lidí při drobných výkyvech indexu v rámci tohoto období (Gimpelson, Kapelushnikov a Roshchin, 2017, s. 10-11).
V důsledku toho byla míra zaměstnanosti obyvatel (jako specifická váha zaměstnaných v celkovém počtu obyvatel ve věku 15-72 let) trvale udržována v Rusku na poměrně vysoké úrovni. Zatímco v 90. letech tento ukazatel vykazoval hodnotu 66,7 %, na vrcholu krize
1998 roku klesl jen na 55 % a pak postupně vzrostl až na 65,2 % v roce 2015. Trendy pro muže a ženy byly podobné, což znamená, že se ukazatele pohybovaly paralelně (viz Graf 2).
Graf 2: Úroveň zaměstnanosti v Rusku v období 1992-2015
40,0 30,0 20,0 10,0 0,0
<& JP <$> <& # <$P # <$> # ^ ^ & <$>
•Zaměstnanost v Rusku celkem • Muži •Ženy Zdroj: Vlastní zpracování na základě dat Rosstat.gov.ru, 2021
Obecně je třeba poznamenat, že v prvním období fungování ruského trhu práce byly rozdíly v účasti žen a mužů na pracovní síle malé a činily asi 3 procenta (Rosstat.gov.ru, 2021). Tyto ukazatele byly srovnatelné s údaji švédského trhu práce, který v tomto ohledu zaujímal přední místo mezi západními zeměmi (Raiklin, 1999, s. 4-5). I když se vezme v úvahu, že podle sovětských metod jsou ženy na mateřské dovolené považovány za aktivní součást pracovní síly a ženy obecně odcházejí do důchodu s nižším věkem, míra jejich ekonomické aktivity byla působivá.
Přestože glorifikace práce a práva na práci v Rusku odkazují svými ideologickými kořeny na komunistickou doktrínu, některé zdroje tvrdí, že vysoká míra účasti žen na pracovní síle v zemi byla způsobena spíše ekonomickou nutností a účelností než snahou zajistit ženám reálnou ekonomickou nezávislost (Gimpelson, 2019). Jinými slovy centralizovaná plánovaná ekonomika vyžadovala početnou pracovní sílu a při pevných mzdách a cenách ruské rodiny skoro vždy potřebovaly dva zdroje příjmů. To je hlavní důvod, proč ženy chodily do práce a aktivně využívaly různé úlevy a výhody, j ako j sou placené volno, státní jesle a školky.
Nicméně jak vyplývá z průzkumů spotřeby času, velký podíl placené práce neznamenal, že ženy v Rusku trávily méně hodin na neplacené domácí práci ve srovnání s ženami v západních zemích. Spíše naopak, kvůli této každodenní dvojí zátěži byla celková
pracovní zátěž žen v Rusku zhruba o dvě hodiny vyšší než u žen v západních zemích (Beletskaya, Zotova, 2020, s. 39).
Navzdory tomu došlo na konci prvního a začátku druhého období na ruském trhu práce k výraznému poklesu podílu žen v pracovní síle, který byl způsoben přechodným obdobím v ekonomice. V nové tržní konkurenci mnoho žen ztratilo práci, zejména v kategoriích mladých žen a žen středního věku, které se blížily ke kategorii starších (UNICEF, 2016).
Situace byla obzvlášť napjatá pro ženy s dětmi, a dokonce i ty, které mají jen jedno dítě v rodině. Například zapojení pracovní síly žen ve věku od 20 do 24 let se snížilo od roku 1991 do roku 1998 o 12 procent, zatímco u mladých mužů tento ukazatel činil o polovinu nižší hodnotu. Mezi další faktory, které měly vliv na pokles žen v počtu zaměstnaných, patřil růst podílu jejich nástupu na vysoké školy, snížení počtu dětských zařízení a pracovních míst. Společně s tím byly zaznamenány i rozdíly mezi pohlavími v odměňování a struktuře trhu. V prvním období se mzdy žen pohybovaly mezi 70 a 90 procent mezd mužů. Kromě toho na trhu práce byl patrný zjevný problém selektivní nerovnosti (Beletskaya, Zotova, 2020, s. 39-40).
Zajímavé je, že míra zaměstnanosti v Rusku neustále rostla po krizi v roce 2009, a to navzdory rychle se blížícímu zpomalení tempa ekonomického růstu, který se pak dostal do recese. V důsledku toho bylo možné konstatovat velmi vysokou úroveň zaměstnanosti, která byla o něco málo horší než ta, jež byla zaznamenána ve skandinávských zemích. Ty měly absolutní a nedosažitelné vedoucí postavení v zapojení obyvatelstva do pracovní síly (Raiklin, 1999, s. 5).
Ale pokud se věk zkoumaných osob omezí nejvíce práceschopným obdobím v intervalu 20-64 let, pak je zjištěno, že úroveň zaměstnanosti v Rusku v rámci třetího zkoumaného období činila 79,8 % u mužů a 68,7 % u žen (Rosstat.gov.ru, 2021). Tyto ukazatele jsou asi o 4-5 % vyšší než ty, které vykazovaly země eurozóny, a jsou značně vyšší než u zemí východní a střední Evropy. Spolu s tím úroveň zaměstnanosti u žen v Rusku překračovaly hladiny ukazatelů pozorovaných u mužů v celé řadě evropských zemí (zejména pak v zemích jižní Evropy). To navíc i s ohledem na to, že věk odchodu do důchodu i délka života v Rusku je výrazně nižší (Gimpelson, Kapelushnikov a Roshchin, 2017, s. 11-12).
Je však třeba poznamenat, že skutečný obraz situace na ruském trhu práce ve zkoumaném období částečně zastínily změny v postupech sběru a zpracování statistických dat a provádění průzkumů. Například v politice plné zaměstnanosti v Rusku se účast na
pracovní síle rovnala zaměstnanosti, zatímco v jiných zemích pojem účasti zahrnoval jak zaměstnanost, tak nezaměstnanost.
3.1.2 Historický vývoj českého trhu práce za období 1993-2015
Vývoj na trhu práce v České republice od roku 1993 se značně lišil od toho, co se dělo po rozpadu Sovětského svazu v Rusku. Obě země však byly ovlivněny faktory restrukturalizace, nové legislativy a nástroji tržní ekonomiky. Po zániku Československa byl v ČR zaznamenán dlouhodobý pokles zaměstnanosti způsobený jak náročností prosazování flexibilních pracovních kontraktů a globálními konkurenčními faktory, tak i systémem regulace nájmu a určitými bariérami pro pracovní mobilitu. To pak mělo vliv na situaci, ve které úroveň nezaměstnanosti na českém trhu práce byla dlouhodobě nízká.
Trh práce se navíc projevil jako velice rigidní, z velké míry proto, že v zemi začaly vznikat velké rostoucí podniky, které se zaměřovaly na intenzivní faktory růstu a cítily omezení ve struktuře pracovní síly (Rojíček a kol., 2016, s. 246).
Od té doby lze český trh práce podmíněně rozdělit na několik klíčových etap, které navazují na vývoj základních ukazatelů trhu práce. První období připadlo na rok 2000 až 2004, druhá etapa byla spojena se změnami po vstupu Česka do Evropské unie v letech 2005-2007, třetí etapa souvisela s tím, jak se země vypořádala s následky ekonomické krize z roku 2008 do roku 2012, zatímco poslední etapa přetrvává od roku 2013 až do současnosti (respektive až do vypuknutí koronavirové pandemie).
Graf 3 shrnuje informace o vývoji vybraných makroekonomických ukazatelů ovlivňujících český trh práce v období 1993 až 2015 (data o výši průměrné reálné mzdy do roku 2001 chybějí). Z grafu je patrné, že růst HDP země prudce stoupl v období 1993-
1995, ale stejně rychle klesl až na zápornou hodnotu v letech 1997-1998. Kromě vytlačení pracujících důchodců a cizinců z českého trhu práce tento stav souvisel s nedostatečnou restrukturalizací a racionalizací výroby a používáním zastaralých technologií. Od roku
1997 míra nezaměstnanosti také výrazně stoupla a s výjimkou ekonomické expanze v letech 2005-2008 pokračovala v růstu až do roku 2013. Až do počátku nového století růst počtu nezaměstnaných byl spojen jak s poklesem výkonnosti ekonomiky, tak i produktivity práce (Čejka, Vnoučkova, 2014, s. 11).
Graf 3: Vybrané makroekonomické ukazatele v ČR v období 1993-2015
Zdroj: Vlastní zpracování na základě dat ČSÚ, 2021
Stagnace zaměstnanosti a nezaměstnanosti se udržovala až do roku 2005, ale po vstupu České republiky do E U v roce 2004 v zemi bylo zaznamenáno pro ekonomiku pozitivní období. To ale zase docela rychle skončilo, protože se český trh práce brzy dostal pod značně nepříznivý vliv způsobený evropskou ekonomickou a finanční krizí, která vypukla v roce 2008. Kvůli tomu ukazatel míry nezaměstnanosti stoupl ze 4,4 % na 7,3 % v roce 2010 (ČSÚ, 2021). I když v porovnání s jinými zeměmi Česká republika vykazovala dobré výsledky a krizi zvládla bez větších ztrát, jednalo se o jedno z nejtěžších období pro český trh práce obecně. Potvrzením negativních důsledků situace je výrazný pokles ukazatele růstu průměrné reálné mzdy v letech 2009 až 2013.
Na rozdíl od ruského trhu, který ve vybraném období byl charakterizován stabilitou ukazatele míry nezaměstnanosti, český trh práce prokazoval zjevný cyklický pohyb klasického ekonomického cyklu v letech 2005-2008, 2008-2010 a 2013-2015 (Rojíček a k o l , 2016, s. 253-254).
Graf 4: Úroveň zaměstnanosti v ČR v období 1993-2015
80,0 70,0 60,0 50,0 40,0 30,0 20,0 10,0 0,0
c# # <# # cj$> ^ ^ <$> ^ ^ ^ ^
^^—Zaměstnanost v ČR celkem ^^—Muži Ženy Zdroj: Vlastní zpracování na základě dat ČSÚ, 2021
Z hlediska rozdělení na českém trhu práce po roce 1993 podle pohlaví míra zaměstnanosti a žen a mužů se vyvíjela rovnoměrně, takže rozdíl v tomto ukazateli zůstal poměrně stabilní v dlouhodobém horizontu. Například zatímco v roce 1998 rozdíl mezi mírou zaměstnanosti mužů a mírou zaměstnanosti žen v České republice činil 19,1 %, v roce 2015 byl téměř stejný a vykazoval hodnotu 17 % (Eurostat, 2019).
Podobně jako v Rusku podíl zaměstnaných žen na českém trhu práce se pohybuje v rozmezí 46 až 48 % v průběhu zvoleného období. Až do nového století ovšem byl tento ukazatel o něco vyšší a tvořil téměř 50 %. To souviselo se specifickými rysy ženské zaměstnanosti, které formovaly ekonomickou aktivitu žen v zemi. Jednalo se hlavně o:
historickou kontinuitu ženské zaměstnanosti (již třetí generace žen byla zaměstnána po celý život);
časový průběh zaměstnanosti podle věku žen, který měl kontinuální charakter, protože po narození dítěte ženy přestávaly pracovat jen na 2-3 roky;
dlouhodobou adaptaci pracovního systému na ženskou pracovní sílu v dosavadním spektru kvalifikační struktury.
Nicméně již v té době bylo patrné, že takové aspekty jako podmínky zaměstnanosti žen a jejich pozice na trhu práce v ČR nebyly vnímány jako důležité (Čermáková, 1997, s.
389-390). Jak je patrné ze studie Život žen a mužů zveřejněné ČSÚ (2006), v letech 1993-
2005 došlo k poklesu zaměstnanců hlavně mladších věkových skupin, ale i pracujících žen ve věku nad 60 let. U této skupiny zaměstnanců došlo k poklesu počtu pracujících žen o 9 tisíc, zatímco pracujících mužů v tomto věku naopak přibylo o 5,5 tisíce.
Kromě toho ve stejném období byla na českém trhu práce evidentní zjevná segregace.
Zeny zastupovaly hlavně sektor zdravotnictví a školství, zatímco muži byly zastoupeni primárně ve stavebnictví a v těžbě nerostných surovin. Navíc v průběhu těchto 12 let ženy opustily primární (zemědělství) a sekundární sektor (světové hospodářství). Vzrostl však podíl žen v terciárním sektoru (veřejné služby), a to zejména ve střední věkové skupině.
Pokud jde o mzdové rozdíly, průměrná měsíční mzda žen v období 1996-2005 stabilně byla významně nižší než u mužů a tvořila cca % jejich mzdy. Tyto rozdíly byly způsobeny hlavně menším počtem odpracovaných hodin žen oproti mužům, a to v důsledku péče o děti nebo jiné nemocné členy rodiny apod. Někdy tyto rozdíly byly zapříčiněny vyšší četností částečných úvazků, ale také menším počtem přesčasových hodin placených zvýhodněnou sazbou (CSU, 2005).
Pozoruhodné je, že na počátku 21. století mzdy mužů byly více diferenciované, variační koeficient mezd mužů v roce 2005 byl 82 %, u žen to bylo jen 58 %. Tak vysoká odchylka aritmetických průměrů od středních mezd souvisela s tím, že v zemi působilo málo zaměstnanců s velmi vysokými výdělky a hovořilo se o tom, že „do této „elity" se v ČR mnoho žen nedostane " (CSU, 2006).
Ekonomická krize v roce 2008 prohloubila existující nerovnosti na trhu práce včetně genderových. Přestože v ČR nedošlo k dlouhodobému a výraznému počtu nezaměstnaných, forma zaměstnání se změnila a zvýšil se podíl prekérní práce, která pracovníkům nezajišťovala základní jistoty. Stoupl podíl smluv na dobu určitou, zvýšil se počet prací na zkrácené úvazky a zaměstnávání formou švarcsystému. Mnozí také zůstali pracovat, ale jako OSVČ, protože na trhu chyběl dostatek stálých pracovních míst (Hermanová, 2020).
Rychtaříková (2010, s. 21) poukazuje na stejný problém na českém trhu práce, který bylo možné zaznamenat i v Rusku v prvním desetiletí nového století. Šlo hlavně o zvyšující se náročnost práce, která byla navíc doprovázena nejistotou. Kromě toho nedocházelo ke změnám v oblasti rozdělení pracovních a pečovatelských povinností v domácnostech, které převážně vykonávaly ženy. Ovšem zatímco v Rusku k projednání této situace na politické a administrativní úrovni nedošlo, v Evropě k řešení tohoto problému byla
formulována opatření na podporu kombinace pracovního a rodinného života v rámci lisabonské strategie. Předpokládalo se, že do roku 2010 míra ekonomické aktivity žen dosáhne 60 % (u mužů 70 %). To se stalo podnětem k tomu, aby se ve vyspělých zemích vyvíjela a uplatňovala nová rodinná politika. Jejími zásadami se staly mateřská a rodičovská dovolená se zárukou návratu na stejné pracovní místo a dostupná zařízení předškolní péče. Nicméně ani kroku 2008/2009 v České republice nebyla zajištěna dostatečná nabídka těchto zařízení, tak aby se ženy mohly vrátit do práce dříve než po třech letech. Zatímco v polovině 80. let počet jeslí v zemi činil cca 2 tisíce, v roce 2008 jich bylo jen 48, což zajišťovalo participaci kolem 0,5 % všech dětí příslušného věku.
Tyto problémy přetrvávaly v zemi až do roku 2015 a některé z nich jsou aktuální i v současné době. Bičáková a Kalíšková (2015, s. l)poukazují nato, že dlouhé rodičovské dovolené českých žen znamenaly značnou ztrátu lidského kapitálu a přerušení profesního vývoje. Kromě toho stále byly evidentní problémy v oblasti zaměstnání žen v jednotlivých sektorech a mzdová diferenciace v porovnání s muži.
3.1.3 Současný vývoj ruského trhu práce za období 2016-2020
Od poloviny roku 2014 až do konce roku 2016 v Rusku došlo ke zvýšení nezaměstnanosti v důsledku zhoršení ekonomické situace v zemi a snížení počtu zaměstnanců. Nicméně k roku 2018 se situace výrazně zlepšila a růst reálného HDP překonal očekávání a dosáhl hodnoty 2,3 %, což bylo způsobeno jednorázovým efektem stavebních projektů v energetice. Poměrně vysoká úroveň mezinárodních rezerv, relativně nízká úroveň zahraničního dluhu a flexibilní měnový kurz pomohly Rusku omezit vliv volatility na zahraničních trzích a zmírnit vnější šoky. Míra nezaměstnanosti v zemi se postupně snižovala v období 2016-2019, zatímco růst reálných mezd předstihoval úroveň inflace (s výjimkou roku 2019, kdy došlo k reálnému snížení některých nepozorovatelných příjmů jako třeba neformální příjmy) (viz Tabulka 1).
Tabulka 1: Vybrané makroekonomické ukazatele Ruska za období 2016-2020, %
2016 2017 2018 2019 2020
HDP 0,3 1,5 3,2 3,0 -5,8
Nominální mzdy 7,8 6,7 11,6 9,5 7,3
Reálné mzdy 0,7 3,5 8,5 4,8 3,8
Míra nezaměstnanosti 5,5 5,1 4,9 4,6 5,9
Míra zaměstnanosti 65,7 65,8 65,6 65,4 63,9
Zdroj: Vlastní zpracování na základě dat Rosstat.gov.ru, 2021
Tabulka 1 poukazuje na poměrně stabilní vývoj míry nezaměstnanosti v období 2016- 2020, dokonce i během koronavirové pandemie, která zapůsobila velkým šokem na ekonomiku země. To znovu potvrzuje charakteristický vývoj ruského trhu práce odlišného svou necitlivostí k vnějším událostem. Mnohem výraznější ovšem byl vývoj ukazatelů nominální a reálné mzdy, zejména pak rozdíly mezi nimi v roce 2019.
Počet nezaměstnaných v Rusku začal růst od začátku koronavirové pandemie v roce 2020, a to na pozadí omezení zavedených státními orgány pro podnikání. V srpnu a září loňského roku tento ukazatel dosáhl téměř 3,7 milionu lidí, tedy 6,4 % populace v produktivním věku. Jednalo se o nejvyšší míru nezaměstnanosti v Rusku od recese vyvolané globální finanční krizí v roce 2008. V květnu minulého roku místopředsedkyně vlády Ruské federace Taťána Golikovová uvedla, že počet nezaměstnaných Rusů se zdvojnásobil a podle dat Ruského statistického úřadu (Rosstat) v září 2020 byla nezaměstnanost v Rusku 6,3 %. Na konci roku se situace trochu stabilizovala a míra nezaměstnanosti činila 5,9 % (ČSÚ, 2021) (Sinyavskaya, 2021).
Koronavirová pandemie a s ní související omezení různě ovlivnily zaměstnanost a neplacené zatížení mužů a žen ve většině vyspělých zemí. Ruské ukazatele před pandemií se lišily od zahraničních, protože mnohé faktory genderové nerovnováhy zde byly relativně nízké. Ale přizpůsobení se krizi v zemi se částečně shodovalo s trendy ve vyspělých ekonomikách.
V současné době ve srovnání s většinou vyspělých zemí se Rusko vyznačuje poměrně vysokou mírou zaměstnanosti žen včetně žen s dětmi. Pracovní přestávky v souvislosti s narozením dětí také nejsou příliš dlouhé, zatímco ženská zaměstnanost je nejčastěji zastoupena ve formátu pracovního týdne na plný úvazek. Dalším ruským rysem j e vysoký
