statě .kulturníeh kruhů etnologických a archeologických. Ve třetí 67
přednášce téhož dopoledne podával dr. Ehrlich názory dnešní vědy
o božstvu, kultua záhrobív paleolitiku, jak se jev1ve vy
kopávkách hrobů a umění z té doby.
Po poledni pak měli jsme zase příležitost prohlédnouti si v do
provodu našeho milého kolegy-frátera i pracovnu, t. j. řemeslnické a hospodářské odvětví ústavu. ——Hned na chodbě v přízemí viděli jsme ukázku zručnosti a všestrannosti bratří; maloval tu totiž jeden stěnu a druhý výklenek pro sochu, a to vzory velmi umělými, dle vlastních nákresů. Rovněž několik velikých obrazů na chodbách pochází od bratří-umělců. Ano, v domě mají i stálou dílnu mosaiky, 7.,níž pochází i ornamentální výzdoba sloupových oblouků a velko
lepý obraz Ducha sv., rozkládající se po celé klenbě apsidy.
Hned za hlavní budovou klášterní táhne se několik přízemních a jednopatrových budov, jež jsou sídlem řemesel. V první, velké místnosti hlavního traktu je elektrárna; s parním kotlem. Zásobuje celý dům i dílny světlem a pohonem; zdá se však, že by rozsahem a zařízením svým vystačila pro malé město. I zde všechno řízení a práci konají bratří; jenom v noci a v době modliteb pracují za ně akumulátory. V blízkosti elektrárny jest prádelna, s velikou účel
nosti strojově zařízená, a pekárna, jež bez ustání, po celé dni jen pro ústav, pracuje. Také ostatní dílny jsou ustavičně v činnosti:
kovářství, zámečnictví, truhlářství a zvláště obuvnictví; stálý ruch a hukot vládne také ve mlýně, jenž by mohl zdárně konku—
rovati i většímu mlýnu samostatnému. Nejdůležitější však vymože—
ností Sv. Gabrielu jest jejich tiskárna. Je vybavena nejmoderněj
šími stroji (tři rotaěky a j.) a tak účelně zařízena, že předčí mnohou tiskárnu velkoměstskou. Tisknou se zde náboženské. zvláště mi
sijní časopisy a'.knihy v jazyku německém a slovenském (spojení se Slovenskem má řád asi pomocí většího počtu bratří-Slováků, zde zaměstnaných); také většina vědeckých děl členů SVD zde vychází, stejně jako vědecký časopis etnologický „Anthropos“, který, redigová-n P. Schmidtem, požívá pověsti světové. (Druhou tiskárnu má řád ve Steylu.) ——Jaká to spolehlivá, obětavá práce pro šíření katolického tisku! Maně jsme vzpomínali _—kdyby tak u nás bylo o tuto naléhavou potřebu postaráno — a nemuselo se spoléhati jenom na nakladatelství a tiskárny výdělečné! To nám však nekalilo radosti nad zdárnou a rozsáhlou prací, které se tu tolik vykoná; a jak by mohl katolík zůstati lhostejným k oné ra
dostné ochotě a oddanosti, s jakou konány tu všechny ty práce, ne
zištně, jen Bohu obětované? Kéž jim za to Pán dopřeje hojného zdaru a odměny své! -—Vracíme se kolem zahradnictví se sklení
kem, jež zásobuje klášter po celý rok zeleninou i květinami; však již musíme spěchat, čtvrtá "se blíží.
Ještě jsme nestačili tolik a tak pestrý/eh dojmů v mysli srovnat, a již sedíme zase v aule a vnímáme věci docela jiného druhu. Jsou na programu dvě přednášky P. Schuhmachera z řádu Bílých Otců.
Již osoba přednášejícího sama dovedla upoutati a budila pozornost 68
po celou dobu sjezdovou vůbec. Vysoká postava, zahalená v lehké bílé roucho antického takřka vzoru ——ušlechtilá, výrazná tvář, skřipcem a tmavým plnovousem zdobená, a její příjemný, srdečný úsměv, který jí stále pohrával, získaly mu brzy všeobecných sym
patií. Zaujal však také jako vědec novotou svých výzkumů. —
V první přednášce naznačoval význam a nutnost jazykov ého
studia pro badání náboženské. Získalijsmetu teprve
pohled do spleti nekulturních jazyků, s nimiž misionář a vědec při—
jdou do styku, jejichž studium však bývá ještě ztíženo různými taj
nými nebo archaickými řečmi a odbornými výrazy jednotlivých ná
boženství. My, kteří jsme se často hrozili té spousty řeckých nepra
videlných sloves, výjimek a zvláštností gramatických, a s hebrej
ským pravopisem a výslovností si raději mnoho starostí nepři—
pouštěli, měli jsme tu příležitost, vřele ocenit práci takového ba
datele již po stránce jazykového studia. Žasli jsme nad jazyky, v nichž hlavními činiteli-gramatickými (časování, skloňování a p.) jsou —--ne koncovka nebo suffix, nebo třeba jenom přízvuk, nýbrž:
přídech, artikulace slova (dle různého otevření úst), ano i výška tónu, v němž se ta neb ona skupina hlásek pronese. Jediné slovo často nabývá těmito, nepozorovatelnými téměř obměnami, několi—
kerého, zcela rozdílného významu. Jest tu třeba míti takřka všecky smysly napiaty, zvláště hudební sluch, aby bylo lze postřehnouti všeChny nuance řeči a dopátrati se tak jejího smyslu. Ukázky řeči a Zpěvu z Ruandy v Africe (kde jest P. Schuhmacher misionářem) vzbuzovaly ovšem podivnými zvuky a tóny živou veselost; hůře by však asi působilo učení se jim!
Ve druhém svém reierátč líčil pak týž přednášející náboženství v Ruandě. Vykládal tamní pojem nejvyšší bytosti a kult její, popsal i pověrečné uctívání heroů a předků, které je v Africe vůbec časté, načež ukázal vliv náboženství tohoto na mravnost a politické po
měry v zemi. ——Přednáška podala opět doklad o zachované, třebas znetvořené tradici prazjevení u národů necivilisovaných.
Večer nato; konali přítomní profesoři akatecheté poradu o způ
sobu uplatnění etnologických výzkumů ve vyučování náboženském.
Ostatní účastníci měli tedy volný večer, k jehož účelnému využití si naše „p-ětka“ ihned zosnovala plán: návštěva Módlingu. Asi po čtvrt hodině cesty přicházíme“ do města, a co nás hned upoutalo.
byl starobylý, nad městem na svahu čnějící gotický chrám. Spěchali jsme tedy k němu, po městě se ani tolik nerozhlížejíce, abychom si ještě za světla uměleckou památku prohlédli. Ku svému překvapení nalezli jsme u kostela ještězvonici (chrám věže nemá), upravenou ze starší ještě kaple _ románské rotundy. Kostelník šel zvonit kle
kání; těšili jsme se tedy, že nás potom zavede do chrámu. Zvonii však nějak dlouho —--a proto jsme konečně vystoupili za ním na vě"
a dívali se odtud na město. pod námi rozložené, a na širou rovinu.
jak je šero a zvon pozvolna k odpočinku ukládaly ———-A duše se cítila jako doma, když nad tichnoucím údolím k modlitbě volá zvon;
jedinát všude něha vlahého večera, jediná tužba spasné modlitby. —
69
Cestou do kostela vysvětloval nám kostelník, proč tak dlouho a různými zvony zvonil; tak se zde totiž každý čtvrtek večer při
pomíná smrtelná úzkost Páně na hoře Olivetské. „K pěti ranám Krista Pána“ se pak zvoní v pátek _ ne o 3 hod. odpoledne, ale o 9 hod. dopoledne. — Chrám nyní, za šera, působil svou mohutností ještě velebněji. Umělé kružby a růžice vystupovaly jako kamenná vyšívka tím ostřeji na černých již, obrovských plochách okenních.
A pocit tajemný zchvacoval nitro, když jsme vstoupili do temných prostor svatyně; jakoby kleknout nutil posvátný dech mystického středověku, jenž tu přetrvává věky vznešeným dílem své veliké lásky —. Když však oslnivá lampa zalila chrám bělostným světlem., stanuli jsme jako ohromeni. Nebyla to ozdobná, uhlazená scenerie kostelní. jak. jsme na ni zvyklí, ale. jen dvě řady tmavých sloupů 2 hrubého kamene vroubily tu cestu k oltáři. — A sloupy, štíhlé a odvážně vysoké, pnuly se jako cedry vzhůru, až k šeřicí se, vzduš
né takřka klenbě, kde se rozvětvovaly v útlé žebroví a kružby. _—
Hlavní oltář slohem rovněž gotickým, a primitivním rázem obrazu (sv. Otmar) uceluje posvátné dědictví středověkého genia. Zbylo však i svědectví bolestných osudů: zbytky zaěazených pilířů při zadní stěně svědčí o divokostí Švédů. kteří věž zcela zbořili a chrám těžce poškodili. _ --—Vracíme se teplým, tichnoucím veče
rem domů ——;v duši však ulehlo cosi z té velcbné krásy jako jedno ze vzácných semen života _.
Poslední den sjezdu, pátek 20. července, zaujal svými kon
krétními thematy nejvíce. V první přednášce o sumersk o