Slavnosti na oslavu 700letého výročí svatořečení sv. Tomáše Aquinského nejsou ještě úplně skončeny. K oslavě andělského učitele konají se dosud na školách slavnostní schůze, přednášky, koncerty, slavnostní disputace atd.
103
Taková Slavnostní disputace se konala nedávno v papežské mezinárodní koleji „Angeliko“. Je to hlavní učeliště dominikánů.
Zajděle si tam poslechnout. ,
Vstupujeme do nové, moderně zařízené budovy. Po širokých.
světlých chodbách se procházejí studující bohosloví. filosofie a cír—
kevního práva. Nejvíce slyšíš mluviti francouzsky a italsky. Na konci jedné chodby je socha sv. Tomáše v nadživotní velikosti, se dícího na učitelské katedře. Dole je nápis: „Zde bydlí sv. Tomáš jako ve svém domě.“ (Slova ta pronesl při jakési příležitosti sv.
Otce.) Kdyby byl čas, mohli bychom se podívati do moderních po—
slucháren, kabinetů, hvězdárny, bibliotéky atd.
Ale vejděme již do hlavní auly, dnes slavnostně vyzdobené.
Brzy jsou všechna místa obsazena. Mladí bohoslovci dominikánští stojí vzadu, jednak aby nezabírali místa svým hostům, jednak aby byli připraveni k provedení slavnostních zpěvů. V prvých řadách zaujali místa kardinálové, biskupové, generál dominikánů, celá řada vynikajících bohoslovců, filosofů'atd. Po uvítání nastává disputace.
První these na programu je z dogmatiky. Moderátorem these je profesor P. S. Szabó, rektor Angelika. Je to Maďar, ale s Čechy udržuje přátelské styky. Vystupuje před katedru azvučným hlasem oznamuje: „Nechť předstoupí ten, jenž bude hájiti thesii“ V posled—
ních řadách se zdvihá štíhlý Francouz. kráčí středem sálu a za
ujímá místo na katedře. Proti němu usedají dva útočníci (arguentes).
Všichni jsou žáky Angelika. Moderátor sedí vedle katedry, aby mohl v případě potřeby zasáhnouti do boje.
Obhájce these (defendens) je důkladně připraven. Látku ovládá velmi dobře. Při útocích arguentů neztrácí duchapřítomnosti. Jen několikráte musil mu moderátor přispěchati na pomoc. A vždy to učinil P. SZabó způsobem velmi klidným, jak je to vůbec u něho zvykem. Tak šťastně skončena these první, a všichni zápasníci od
měněni bouřlivou pochvalou.
Po oddechu a zapění vložky začíná obhajování these druhé.
Moderátorem této these je P. R. Carrigou-Lagrange.
P. Carrigou—Lagrange je neobyčejně milován svými poslu
chači. V obcování s každým svým žákem je tak srdečný a přá
telský, že si rázem získá srdce každého. A ty jeho přednášky! Nej—
hlubší pravdy filosofické podává způsobem tak zajímavým, že všichni posluchači lpí na jeho rtech. Mluví z hlubi duše. Dá život za to, co tvrdí. Sám vidí to, co vykládá. Nejtěžší problémy filosofie řeší způsobem tak snadným a jednoduchým, že přesvědčí, dokonale.
osvětlí záhady zdánlivě nejspletitější. A přece vykládá prostě,. ne-.
nuceně, dává se úplně strhnouti svým ohnivým temperamentem.
V jeho přednáškách je život. Často říkává: „Věřte mi, není na _tom
to světě větší radosti nad tu, kterou má člověk, když vidí pravdu a ve světle té pravdy ničemnost a bídu bludu“
A také dnes, když jako moderátor zasahuje do these. činí tak celou svou duši. Před řadou kardinálů mluví zrovna tak jako před svými posluchači. Strhuje všecky.
104
. Po skončení disputace se hosté rozcházejí.
Druhého dne Spěchám na papežskou universitu Gregoriánskou.
Tam se totiž toho dne pořádá též veřejná disputace. Universita Gregoriánská má ze všech papežských ústavů v Římě nejvíce po
sluchačů. Profesory jsou tu jesuité. Mnozí z nich mají slavné jméno v katolickém světě.
Slavnostní disputace se tu koná způsobem poněkud jiným než na Angeliku. Již po nějaký čas byla veřejně vystavena celá řada thesí, jež budou.. dnešního dne veřejně hájeny. Disputace se koná v největší posluchárně, jejíž klenby spočívají na pěti vysokých pi
lířích. Většinu hostů tvoří posluchači university: Dle barvy cingula poznáš, ke které národnosti patří. Španělé mají cingulum barvy modré, Poláci zelené atd. Předem je již určeno několik defen
dentů, z nichž jedenpo druhém vystupuje po devíti stupních na vy
sokou katedru. Čtyři arguenti sedící proti katedře činí námitky proti uveřejněným thesim. Defendenti odpovídají. Skoro tři hodiny bez oddechu konají se útoky. Také moderátoři u malého stolku pod katedrou se střídají. Třetím a posledním moderátorem je profesor P. Lazzarini, prefekt studií na universitě Gregoriánské. Obdivuji se mu, s jakou lehkostí řídí disputaci. Jedním, dvěma slovy dovede dáti směr celému vývoji půtky. Je vidět, že v podobném boji ne
stojí po prvé. V tom zazní elektrický zvonek na znamení, že pro do
poledne je disputace skončena. Pokračování bude odpoledne.
Za několik dní nato. se koná veřejná disputace filosofická ve velikém sále Cancelleria Apostolica. Disputaci konají posluchači Akademie sv. Tomáše. Moderátorem je jesuita P. De La Taille. Ob—
hájcem these je mladý Portugalec. Mluví klidně, obsažně, jediného slova neřekl nadarmo. [ přítomný kardinál Billot poslouchá se zájmem. Cítíš, že s tímto defendentem budou míti arguenti těžkou práci. Když skončil, povstává a slavnostně prohlašuje., že je ocho—
ten hájiti svých vývodů proti komukoliv. Vyzývá přítomné, aby po—
vstal-*každý, kdo má nějakou námitku proti jeho thesi.
A opravdu klidně a obratně odpovídá arguentům. Ale po ně
jaké době je již znáti na něm únavu. P. De La Taille to postřehl a ihned mu spěchá na pomoc. Tu však povstává mocný arguent, do
minikán P. Hugon. Nyní se rozvinuje disputace mezi P. De La Taille a P. Hugonem. Stojí tu proti sobě dva výteční filosofové, rovno
cenní soupeři. Oba Francouzi, jeden dominikán, druhý jesuita. P.
Hugon mluví s temperamentem, jakého bych v něm nebyl nikdy hledal, P. De La Taille je ——jak kdosi za mnou šeptl ——jako z ledu.
Oba jsou mistři v boji. Běda tomu, kdo by jen na okamžik ztratil rozvahu a. pronesli tvrzení, jehož by nemohl obhájiti až do posled
ních důsledků. Železnou logikou, neúprosnými syllogismy byl by dohnán ke kapitulaci. Důvod proti důvodu, důkaz proti důkazu, až pravda je všem úplně jasná.
Disputace skončila tím, že oba znamenití protivníci si padají
do náručí. _
Oddychl jsem si a spokojen opouštím sál.
MM
105 2
Miro Svola/1:
VIERA.
Ja prijul som Ta -— ach — tak čistá biela jak jemný sniežik v prvom svojom vol'nom lete,
— ó, Víero krásna —
tak mocné piliere Ta viedly k dielu, žc obelela Tebou mnohá duša v svete.
Ja hoviem si na teraz v lóne Tvoiom;
lúčami krásozdroja křmim dušu svoju,
— ó Viera božská —
a tak, oh, tak sa šťastný plazím chvojom, čo poskytla s' mi, abych verne kráčal k boja.
Nosím Ta v srdci a/zo žezlo zlaté,
nimž vlád/wm nad tých zákernickych znamicn vojom.
(Tak jasne mniem zrieť Tvoje slnne' zvratel) 21. XI. 1923.
%““
N A ]) E J.
Tak šialene, tak šialene Na hruď _ sem k srdcu vášnive, chcem sťúbať rty Ti svlažene', byc/z telo útle, sladivě
nektarom nehy zbarvené, chcel sovieť na vzdor protive,
ó, N(ídej! ó, Nádej!
Do očú: nebies blankytu A Ty mi skytáš, Nádejo, tak roztúžene za svitu tie rudě pery _ Nádejo -—
chcem zrieť jak lúče zenitu, (' oči, božská Nádejo —
ó, Nádei! —————— O, Nádej! . . . .
19.XII.1923. _____ 0, Nádej!. . . .
LÁSKA. 4%
O, Lásko!
Ja zavše Ti na indických ústach lpím, keď mluvíš slovy purpúrových folií, čo vecne horia ohňom blikavým, o, Lásko!
Ú, Lásko!
Ty plesáš stále, stále blažena' jak peny vín, ——(: .ía len biedne za Tebou mdlý spief a patlat“ mniem na kalená.,
o', Lásko!
O, Lásko!
Ty tým, čo žobrú u bied norta'lov, podávaš perly z rosy svojej plamen/lei, by neblúa'ili v bahne rnočálov, ó, Lásko!
O, Lásko!
Ja často Tebe šliapem na zlato. . . . A Ty, čo rečieš, hoj, čo — co na to, o, Lak/co?"!
20. X1. 1923.
106