Vydala Družina literární a umě
lecká v Olomouci r. 1923. Stran 219.
15 Kč.
Když bylo ohlašováno vydání tě
to první knihy Dominika Pecky, če
kali jsme dychtivě' a netrpělivě, až
„Matka Boží v Trní“ _spatří světlo světa. Ani trochu skepse nebylo v našem očekávání; byli jsme přesvěd
čeni, že redaktor Lll. roč. „Musea“
vytvoří jistě dílo hodnotné. A nyní, když „Matku Boží v Trní“ máme v rukou, můžeme prohlásiti, že autor přes smělé naše naděje nás překva—
pil; neočekávaliť jsme napoprvé kněžský román. V české litera
tuře nemá kněžský román zvuk zrov
na nejlepší. Snad proto, že jich co do počtu máme slušnou řadu. Jinak však je to s kvalitou..l když nepři
hlížímc k pamfletům, psaným s ten
90
dencí výhradně protikatoliekou, ma
jí české kněžské romány ráz skoro výlučně pessimistický. Oproti chmur
ným barvám nacházíme v nich ne
poměrně málo. světlých stránek ži
vota kněžského. Zásadní pak chybou většiny našich kněžských románů jest. že v nich až příliš vtíravč opět a opět. vystupují t. zv. reformní po
žadavky, hlavně zrušení nebo aspoň zdobrovolnění coelibátu, který je v nich někdy potírán velmi neseriosně.
Tendence reformní dala vznik mnoha kněžským románům, ale zároveň byla na úkor pravd ě a vnitřní je
jich ceně. Také Peckův román se ohírá „otázkou ženskou“. Ale zrovna se bojím užít těchto slov o jeho
„Matce Boží v Trní“. zdajíf se mi příliš triviální. Než je na čase přejití k dílu samému. — Evžen 'l'esař při
chází do nemocnice. kde v horečce probíhá před jeho zrakem červená pohádka __ film dřívějšího života.
Jako student prožil krátký románek mladé lásky s ohnivou a nešťast—
nou studentkou Olgou Frankovou.
jež svou lásku k němu zaplatila ži
votem. Evžen Olgy opravdově ne
miloval; bylaf bez tajemství, nebyla nedostupnou ani záhadnou. Jeho pla
tonická láska měla jen jednu sku
tečnost — své sny. Proto se přiklo
nil ve skrytu duše k sestřence Olži
ně. zbožné a snivě' Marii Jesenské 7, Bílé Hlíny. Jejímu vlivu přičítál svě rozhodnutí studovati bohosloví.
Evžen byl jist, že vzpomínka na kouzlo oěí Mariinýeh je mu mocnou oporou, jež- dodává síly duchu, kle
sajícímu pod tíhou oběti, kterou na sebe vzal, a jilmoucímu v ohni bojů a nejsvůdnějších pokušení, jichž peklem v prvních letech bohosloví procházel. Proto tím více toužil po duši Marie Jesenské a navázal s ní 'písenné styky. V přesvědčení, že oě Mariiny mu poslal Bůh, poklá
dal svůj poměr k ní za čisté a vzne
šeně přátelství. Toho náhledu však s ním nesdílel přítel Marcel Ulrich. za
hořklý a životem zklamaný člověk, který zachvácen tuberkulosou, zvolil si seminář za poslední stanici, ačkoli
neměl kněžského povolání; Marcel rozhodně potíral 'Evženův názor o přátelství s ženou: „Přátelství se že
nou jest jen zakrytá láska a masko
vaná vášeň. Kdybys měl dosti obraz
nosti a představil si tu sladkou tvář, která tě tolik a tak ušlechtile vzru
šuje, o třicet let starší, myslím, že by se v nic rozpadl tvůj přátelský cit. Jiste jest, že milujeme vždy jen přítomnost. A inspirace krásných očí právě závisí na proměnlivých okol
nostech, na příklad na mládí šťastné jejich majitelky. A mládí rozhoduje v lásce, nikdy ne v přátelství. Proto tvrdím, že přátelství se ženou po ča
se vede k lásce a vášni, a co začalo hudbou andělských harf, končí se ře
vem pekelných propastí.“ Marcel brzy dotrpěl u Milosrdných bratří.
Nepodařilo se mu přesvědčit Evžena.
který byl dále ctitelem Marie, „te divky andělské, jejíž oči mu ukazo
valy cestu k výšinám“. Na prázdni
ny do Březova odejel pevně rozhod
nut, že v povolání vytrvá. A v tom ho utvrdil styk s místním novým kaplanem Řehořem Knížetem. jehož slova zapálila v Evženovi lásku a nadšení pro kněžství. Kněz Řehoř kázal také při Evženově primiční slavnosti. Jako neomysta byl Evžen poslán do Tuřan, ke kostelu Matky Božív'l'rní.Vymaniv se z lehkomysl
né společnosti. jež se snažila zachy
titi do svých sítí inteligentního.
vzdělaného kněze. věnoval se pilně službě nemocných, jichž mnoho na sklonku r. 1918 trpělo chřipkou a tvfem. V této době zastihl ho dopis Marie Jesenské. Otec ji nutil ke sňatku a ona odm'rala. Napsala Evže
novi _list. v němž vyjevila vše, co bylo dosud skrvtn v tajných záhy
bech duše. Nechce se podrobiti vůli otcově. poněvadž by nemohla zapo
menouti na Evžena. poněvadž sňa
tek by znamenal bořiti krásnou stav
bu; ubíjet nejčistší touhy. A ona 'ne
chce zabíjet svou lásku! Evžen po
cítil. že nemůže dopustiti. aby vzoo
'mínky, citv'a touhv Mariiny náležely jinému než jemu. V tom smyslu také 'odpověděl. . . Jen v průvodu 91
vašem, jen v stisknutí vaší sesterské ruky bude mi možno dojíti k hrad
bám svatého města Jerusalemai...
Prosím vás, abyste kráčela za mnou, zvu vás, sestřičko má, k svaté a vznešené jednotě duší, k nehmotné
mu zásnubu srdcí, jež milujíce se po
dle obrazu pozemských lásek, za
planou nadpřirozeným žáremi“ Do
psal list v horečce. Nakazil se u ne
mocných. Druhého dne přišel v ho
rečce do zemské nemocnice v Brně, na oddělení 33., kde byla ošetřova
telkou Marta Franková, sestra ne
šťastné Olgy. Lékaři konstatovali ty
fus. Dlouhý čas ležel Evžen v horeč
ce. Představy a myšlenky honily se hlavou v divokém rcji. Život zřený hranolem bolesti a děsu měl jinou barvu. Také poměr k Marii jevil se mu v jiném světle. Viděl, že byl nej
dříve obdivovatelem, pak přítelem.
pak bratrem a na konec milencem.
A láska byla by zplodila vášeň. Ny
ní dával za pravdu mrtvému Marce
lovi, který nevěřil v přátelství muže a ženy. Evžen nyní viděl, že dosa
vadní život nebyl milováním Boha, nýbrž ženy; nebyl uctíváním bytosti věčné a nekonečné, byl prázdným obdivem půvabů pomíjejících. Bůh však byl milosrdný, dav mu nahléd
nouti do propasti, než do ní padl. V 'lívženovi se probudila mocná touha napraviti omyly minulosti. V před
stavách budoucího života nebvlo mí
sta pro Marii: na obzor budoucna vystupovala silná a vítězná duše Řehoře Knížete. jemuž Evžen toužil svěřiti se a prositi ho o pomoc. A kněz Řehoř. tou dobou vojenský kurát přišel. Evžen vypověděl mu vše. Řehoř Kníže hlubokými slovy vyložil podstatu Evženova životního omylu a psvcholoqický výklad pře
Wědčivě odůvodnil Ani oka
mžiku nepromeškáVá ďábel. Je dobrx'rrn znalcem lidské duše a ví. co činiti má. Ví. že smyslnosti hrubou by ne—
nřekonal duší ideálních. a tak v.v
rnýšlí na ně iinou léčku. přiměřenou eiich ušlechtilosti. Neúnavnč ge, sna
ží snoiiti dva prvkv: obdiv koohlav
ní čistotě a přirozenou smyslnost.
9
která je obecným darem přírody. Po
daří-li se mu spojit zalíbení v krásné duši a zalíbení v krásném těle, má vyhráno. Přepodobuje se .tedy dle svatého Pavla v anděla světla. Zby—
lo mu něco z jeho bývalé andělské přirozenosti a krásy, a proto dove
de býti i sladkým a něžným, je-li třeba . . . Ukáže mladému muži m0—
dlící se dívku a řekne: Obdivui a povznes se! A on má posvátnou—
úctu k ní. Kdyby však znal ďábla svého. věděl by, že i ten obdiv zá
visí na'jejím mládí, na bujné vlně vlasů a temné modrosti očí. Snad za deset, za dvacet let by mu jí dábel' neukazoval. až by tam klečela vysí
lená dětmi a znbožcná tvrdou pra
cí. A snad právě potom, až bude du
še její posvěcena bolem a obětí. měl bv ii ctíti a opravdově se povznésti.
Avšak ďábel mu ukazuje mladou dívku a nikoliv starou ženu. ne pro
to. že duše dívkv je krásnější než duše ženv.. nýbrž proto, že tělo dív
kv jo krásnější než tělo ženy, nebot“
ďábel vůbec nikdy nenabízí duši, ale vždycky jen tělo . . .“ Evžen cítil' osvobození a lehkost. Konečně je—
rozluštěna záhada jeho života. Snad
nou zdála se mu nyní budoucnost. Sí—
lu tohoto rozhodnutí pocítila Marie Jesenska. která ještě za přítomnosti:
kněze Řehoře přišla Evžena navští—
vit. Bez jediného slova rozešel se
Evžen s Marií, jež mu přinášela „já-
savou zvěst lásky, lásky, jež zvítě—
zila. zdrtila otcovy sny, k smrti. 11—
razila hrdost dobývačného muže, zmařila rodinný mír. obětovala bu
doucnost skvělou. rozlámala pouta společenského řádu, šla za svým snem & jest hotova plně se oddati pro celou věčnost.“ A to vše marně.
neboť od těchto dnů pro Evžena již neexistovala . . . Za nedlouho vracel se Evžen Tesař z nemocnice obrozen na své působiště do Tuřan, k Matce Boží v Trní, kterou si nyní zvolil za vůdkyni k Životu. Brzy od
cházela ze služeb nemocnice i Marta Franková, již Evžen pomohl roz
hodnout životní osud; vstupovala do 2
kongregace Milosrdných sester, aby se s celou duší a navždy věnovala nemocným a trpícím. „Matkou Boží v Trní“ provedl D. Pecka o
svobozující čin. Jeho dílo — tot jasný paprsek do temnot, jimiž naplnily ovzduší pessimismus a skepse na
šich kněžských románů. Také Evžen Tesař je slabý člověk zmítaný poku
šením, jest však také muže m a knězem, který dovede mužně a kněžsky jednati, na což se ve spi
sech rádo zapomíná. Otázka poměru kněze k- ženě jest zde řešena prav
divě a přesvědčivé, což svědčí o tom, že autor aspoň v hlavních rysech prožil to, O čem píše. Myslím, že ne
jsme daleko pravdy, považujeme-li
„Matku Boží v Trní“ za autobiogra
fii spisovatclovu. Rozřešení „ženské otázky“, jak je Pecka podává, bude se snad laikovi zdáti příliš strohým a bezohledným; než není tomu tak.
Jeho zdůvodnění je uloženo v dopi
se, jejž píše Marta Franková Marii Jesenské. Kniha je plna překrásných postřehů psychologických. které do písmenky odpovídají skutečnosti.
Zvláště pro bohoslovce a kněze je zajímavá; mnohý zajisté v některých partiích najde ne-li fotografii, tož aspoň velikou podobnost s obrazem vlastního nitra. A není jenom pro zá
bavu; životní filosofie v knize ulože
ná nutí k přemýšlení. A ter quaterque beatus. kdo ji pochopí a podle ní se zařídí. „Matka Boží v Trní“