Pro založení spolku, podle Zákon č. 89/2012 Sb., je potřeba alespoň tří osob, vedených společným zájmem. Hlavní činnost je naplňování zájmů, pro které byl spolek založen. Hlavní činnost nesmí být výdělečná. Výdělečnou smí být jen vedlejší činnost, měla by být podporou hlavní činnosti nebo souviset s hospodárným využitím majetku spolku s tím, že zisk smí být použit pouze pro spolkovou činnost. Spolek vzniká zápisem do veřejného rejstříku. Statutární orgán může být kolektivní (výbor) nebo individuální (předseda). Členská schůze je svolávána statutárním orgánem alespoň jednou do roka. (Zákon č. 89/2012 Sb., nedatováno)
Zákon o drahách č. 266/1994 Sb. upravuje podmínky pro stavbu železničních, tramvajových, trolejbusových a lanových drah a podmínky jejich provozování. Dále na těchto drahách upravuje podmínky provozu drážní dopravy a s tím spojené povinnosti fyzických i právnických osob. Nevztahuje se ale na dráhy důlní, průmyslové a přenosné.
Vlečka je podle stejného zákona jednou z kategorií drah, „která slouží vlastní potřebě provozovatele nebo jiného podnikatele a je zaústěná do celostátní nebo regionální dráhy, nebo jiné vlečky,“ (Zákon č. 266/1994 Sb., 2020)
Drážní správní úřad (DSÚ) vykonává státní správu ve věcech drah. Těmito úřady jsou:
• Drážní úřad: Jedná se o specializovaný stavební úřad (obdobně jako např. úřad pro civilní letectví). Vydává povolení pro provozování dráhy, licenci pro provozování drážní dopravy, průkazy způsobilosti atd.
• Ministerstvo dopravy: Rozhoduje o zrušení nebo změně kategorie dráhy. Je odvolacím orgánem ve správním řízení proti rozhodnutí zbylých dvou DSÚ.
• Obce: Mají působnost ve věcech dráhy tramvajové, trolejbusové, lanové a speciální dráhy s výjimkou.
(Škapa, 2007, stránky 6-7) Železniční spodek zajišťuje styk mezi železničním tělesem a povrchem. Má za úkol přenášet síly, které vznikají při provozu dráhy, na terén. Železniční spodek tvoří nejčastěji štěrk nebo třeba škvára. Součástí jsou i náspy a zářezy (Škapa, 2007, stránky 16, 19).
Železniční svršek zajišťuje vedení vozidel během jízdy. Sílu z vozidel přenáší na železniční spodek (ten je zase přenáší na terén). Ke svršku patří: kolejnice, pražce, drobné kolejivo, kolejové lože a výhybky (Škapa, 2007, str. 17).
2 Kulturní turismus a destinační management
„Cestovní ruch představuje z ekonomického aspektu souhrn aktivit s cílem prodat služby a zboží, které jsou jako výsledek promítnuté v produktech cestovního ruchu“ (Hesková, 2006, str. 168). V důsledku toho vzniká produkt turismu. Turismus je velmi silnou ekonomickou aktivitou. Ta má, pokud ne vyloženě determinační, tak přinejmenším stimulační úlohu rozvoje ekonomiky na úrovni státu, nebo konkrétního regionu. Tato úloha turismu bývá ale částečně skryta ve vzájemných vazbách multiplikačních efektů (Hesková, 2006, stránky 168–169).
Multiplikační efekt turismu spočívá v budování technického zázemí, ubytovacích a stravovacích zařízení a dalších služeb. K vybudování zmiňovaného zázemí je potřeba dodat materiál, zboží, technologie, pracovní sílu atd. Jde o impuls, kterým turismus způsobuje rozvoj odvětví, které se na něm podílejí. Multiplikační efekt je podmíněn financováním místními aktéry. Pokud je financování prováděno z vnějšku, může být výsledný multiplikační efekt v dané lokalitě omezen. Turismus má také potenciál vytvářet nová pracovní místa. Ta vznikají např. v ubytovacích a stravovacích zařízeních, dopravních službách, turistických atrakcích, infocentrech a prodejnách suvenýrů. Ve větších destinacích to mohou být i cestovní kanceláře a agentury destinačního managementu (Hesková, 2006, stránky 171–172).
Multiplikační efekt je poměrně těžko měřitelný. Provázanost odvětví si často účastníci turismu vůbec neuvědomují“. Někdy jsou do něj chybně zahrnuty aktivity, které s turismem ve skutečnosti nesouvisejí a naopak. Zároveň na turismus nelze nahlížet čistě ekonomicky, nelze v něm vidět jen možnost stimulace ekonomického růstu. Je samozřejmě nutné brát v potaz i rezidenty v místech, kde je turismus rozvíjen. Možnost vyjádření vztahu místních obyvatel k turismu přináší indikátor známý jako turistická iritace nebo Doxeyho iritační syndrom.
„Turistická iritace je proces vývoje vztahu místních obyvatel k cestovnímu ruchu, zpravidla ve svých aplikacích zužovaný na negativní vývoj vztahu místních obyvatel k návštěvníkům destinace. V tomto redukovaném pojetí jde tedy o míru ,nevraživosti‘ místních obyvatel ve vztahu k návštěvníkům, v širším pojetí se jedná o jejich vztah k vývoji cestovního ruchu na území dané destinace obecně.“(Pásková, 2009, str. 51)
Podle Doxeyho lze iritaci rozlišit na čtyři základní stádia. Jsou jimi euforie, apatie, iritace a antagonismus. Tyto fáze také korelují s životním cyklem destinace. V prvním stupni, euforii, se turismus teprve rozvíjí, turisté i investoři bývají většinou rezidenty vítáni. V této spontánní fázi neprobíhá plánování či nějaká konceptualizace. V souvislosti s tím také chybí kontrola a regulace, která se zdá být vlastně nepotřebná. Díky tomu může být akcelerován posun k dalším fázím stupnice. Druhou fází je apatie. Návštěvníci jsou považování za samozřejmost, není jim již věnována taková pozornost. Kontakty začínají být formálnější, komercializují se.
Také se, oproti prvnímu stupni, začíná plánovat profesionálně (profesionální marketing). Ve třetí fázi, tedy iritaci či znechucení, začínají mít rezidenti pochybnosti o tom, jakým směrem se turismus v jejich lokalitě vyvíjí. Místo regulace bývá reakcí spíše rozšíření infrastruktury.
V poslední fázi přichází antagonismus. Negativní postoje, které vlastně už převládaly v předchozí fázi, se projevují verbálně i nonverbálně. V plánování je nutné hledat nápravy tohoto stavu (Pásková, 2009, stránky 116–117).
Vývoj ale nemusí nutně probíhat v tomto pořadí. Toto pořadí předpokládá, že jsou aktivity vytvářeny vnitřně, tedy že je iniciují a podílí se na nich samotní rezidenti. Pokud je rozvoj turismu převážně exogenní, může být průběh opačný. Tím je myšlen případ, kdy jsou potřebné suroviny, ale i lidská síla importovány zvenčí. Pak je možné, že bude postoj místních obyvatel ze začátku odtažitý a nepřátelský (třeba až na 4. bodu stupnice). Časem je ale předpokládáno jejich postupné zapojení a s tím spojený posun směrem ke stádiím, ve kterých jsou turisté vnímáni pozitivněji (Pásková, 2009, str. 117).
Jako destinace není chápáno jen konkrétní místo, ale i souhrn zde nabízených komodit.
Velký vliv na definování destinace má také návštěvník a způsob, jakým on destinaci vnímá.
Management destinace bývá v rukou veřejné sféry, poskytovatelé služeb bývají ale především soukromníci. Destinace může být vytvořena shora dolů nebo zdola nahoru. Je to dlouhotrvající a náročný proces Vedle zmiňovaných soukromníků a veřejnoprávních organizací turismu k nim může přispět silný partner, který pořádá sportovní nebo kulturní akce. Pro malé destinace (na úrovni regionu a lokalit) jsou uváděny tyto možnosti:
• Menší místa by se měla připojit ke známější destinaci.
• Spojením malých míst v destinaci může být dosažena minimální velikost.
• Malá místa v destinaci mohou spojením vytvořit produkt (např. stezku) a pokusit se profesionalizovat jako větší destinace
(Palatková, 2006, stránky 19–22).
Území bývalé trati Velké Březno – Verneřice – Úštěk místně spadá pod destinační agenturu České středohoří, o.p.s. Protíná se zde např. oblast „Nespočet krás, jedno jméno – hrady a zámky Českého středohoří“ a spádová oblast „Labské stezky“ (Území destinačního managementu). Pozornost bude ale věnována hlavně úrovni spolupráce a participace aktérů v okolí trati a potenciálu tohoto území jako samostatné destinace1.
Potenciální destinace je vymezena jako okolí trati, která je aktuálně opravována spolkem Zubrnická museální železnice, tedy úsekem Zubrnice – Lovečkovice. Pro přesnější vymezení poslouží hranice k. ú. Zubrnic a Lovečkovic na Obrázek 1. Toto území se nachází v různých zónách ochrany v rámci CHKO České středohoří. (České středohoří, nedatováno)
1 Oblastních a regionálních organizací destinačního managementu (certifikovaných) bylo v ČR k 1. 1. 2021 celkem 54 (Certifikace organizací destinačního managementu, 2021)
Obrázek 1: Orientační mapa k. ú., zdroj: (Nahlížení do katastru nemovitostí, nedatováno), vlastní zpracování
Pokud není region příliš turisticky rozvinut nebo je malý, objevují se v něm některé problémy pro destinační management. Působí zde hlavně malé a středně velké subjekty. To znamená na jednu stranu osobní přístup a přímý kontakt představitelů jednotlivých institucí, na stranu druhou třeba menší ochotu ke spolupráci k propagaci destinace. To může znamenat její nižší konkurenceschopnost vůči ostatním destinacím. Menším institucím se také příliš nemusí vyplácet investice do plánování koncepcí, nebo na ně nemají dostatečné prostředky. V destinaci existují hlavně menší a střední podniky, nemají často takové výdaje na propagaci. Je upřednostňována především nesystémová spolupráce na základě osobních vazeb. (Palatková, 2006, str. 51)
3 Historie železniční sítě a místních drah
Pro přiblížení fenoménu místních tratí bude (především rešerší dostupné literatury) popsán historický vývoj výstavby železnic na našem území do roku 1880. Následně bude věnována pozornost právě specifikům místních drah a konkrétně Zubrnické lokálce.