Významným kulturním aktérem v Zubrnicích je Centrum Vincence Zahradníka z. s., které funguje od roku 2018 a hlásí se k postavě významného, byť prozatím opomíjeného duchovního a spisovatele. V roce 2013 faru, na které žil Vincenc Zahradník, koupila Ilona Rožková.
„Když byla moje dcera Kačenka ještě malá, tak jsem se rozhodla, že by bylo hezké, aby nevyrůstala pouze v pražském prostředí, ale měla i možnost naučit se rozeznávat šneka od slimáka. Aby věděla, že z rosy nenastydne a může v trávě běhat.“ (I. Rožková, online rozhovor, 29. 4. 2021)
To bylo motivací pro hledání vhodného domu na vesnici. Nad roubenkou tehdy zvítězila právě zubrnická fara. „Že tam bydlel Vincenc Zahradník, to jsem samozřejmě nevěděla. To je příběh, který se za tím po tom začal vynořovat a je to vlastně to nejhezčí, co mě mohlo v životě potkat“ (I. Rožková, online rozhovor, 29. 4. 2021). Kromě práce na obnově fary tak také začala práce na přibližování osobnosti Vincence Zahradníka.
Vincenc Zahradník žil v letech 1790–1836. Narodil se v Mladé Boleslavi, vysvěcen na kněze byl v roce 1813 v Litoměřicích, kde pracoval jako knihovník, a později jako sekretář biskupa. Následně získal místo profesora pastorální teologie (Rožková, nedatováno), byl prvním česky píšícím filosofem. Jako obdivovatel B. Bolzana byl ale záhy zbaven všech funkcí a poslán na faru do Zubrnic. Posledních 6 let života strávil v Křešicích, kde zemřel při tyfové epidemii. (Macek, 2005, str. 72)
Vincenc Zahradník napsal na faře 324 bajek. V roce 2017 vyšel výběr 27 z nich17, a to i v překladu do němčiny. Další publikací přímo související s Vincencem Zahradníkem je Kuchařka na život. Ta obsahuje „rozhovor s Františkem Ledvinkou a Aničkou, která peče koláčky na zubrnických jarmarcích. To vše na pozadí myšlenek zubrnického faráře“ (I.
Rožková, online rozhovor, 29. 4. 2021). (Rožková, Kuchařka na život, 2017)
Před obnovou byla stavba ve vlastnictví církve, opravená byla jen střecha, zbytek byl velmi zanedbaný. Úspěšná obnova byla možná díky podpoře MKČR a zpočátku i Ústeckého kraje. Byly opraveny stropy a podlahy a zkultivováno celé přízemí. Do zazděných výplní otvorů byla vrácena okna a tím došlo opět k proslunění celého objektu. V době psaní této práce byla již většina stavebních prací a úprav hotova (I. Rožková, online rozhovor, 29. 4. 2021).
Fara je součástí vesnické památkové rezervace Zubrnice, celý areál fary, zahrnující farou samotnou společně s přilehlou stodůlkou, je památkově chráněn. Patrová stavba postavená v klasicistním stylu na obdélném půdorysu má okna osazena v líci fasády. Společně s nimi fasádu člení ještě jednoduchá kordonová římsa a sokl. Na jihozápadní straně je hlavní vstup, dvoukřídlé dveře s původním kováním. Před vstupem dříve stálo ještě dřevěné závětří s eternitovou střechou (viz
Příloha 6 a porovnání Příloha 7). Stodůlka je potom přízemní stavba na podezdívce se sedlovou střechou. Má zhruba čtvercový půdorys a sloužila jako hospodářské zázemí fary.
Popis v památkovém katalogu pochází tedy zcela jistě ještě z doby před obnovou objektu. Fotky sice byly aktualizovány, je ale stále chybně uváděno, že je fara bez využití (Fara, nedatováno) (Stodůlka, nedatováno).
Aktuální stavební projekt se zaměřuje na podkroví. Cílem je vytvoření multifunkčního prostoru, který by měl potenciál oslovovat i umělecké publikum a sloužit i jako divadlo. K tomu je potřeba zajistit vyhovující technický stav prostoru, hlavně podlahy. Následně by zde mohla probíhat setkání mladých nadějných umělců či kohokoliv, kdo by chtěl kreativně působit v prostorách fary. Dalším využitým prostorem je přilehlá stodůlka, kde se konají semináře a výstavy, konala se zde i svatba. Nově je na faře dostupný také apartmán pro dvě osoby (I.
Rožková, online rozhovor, 29. 4. 2021).
Pořádané akce jsou různorodé. V roce 2020, při 230. výročí narození Vincence Zahradníka, byl uspořádán v nedalekých Konojedech18 slavnostní koncert, na kterém hrál barokní orchestr Collegium 1704. Události se zúčastnili i zástupci saské a české vlády. Dále centrum iniciovalo běh na Bukovou horu, nazvaný Stoupák Vincence Zahradníka. Přijíždějí i návštěvníci z Německa, např. z kulturního centra v Žitavě. Pořádala se i přednáška pro vysídlené obyvatele pohraničí a jejich potomky. Právě přilákání více návštěvníků ze Saska (Drážďany jsou vzdálené asi 45 minut cesty) je pro Zubrnice velkým marketingovým úkolem.
„Byla bych velmi ráda, aby turisté ze Saska byli samozřejmostí“ (I. Rožková, online rozhovor, 29. 4. 2021).
Další vizí je mít na faře stálou výstavu a příležitostnou kavárnu. Také se pracuje na knihovně, která by měla výpovědní hodnotu 19. století. Tu by mohli využít studenti, kteří by
17 27 je symbolické číslo, je to počet mlýnů na Lučním potoce v Zubrnicích.
18 Barokní kostel v Konojedech byl nákladně obnoven z prostředků tzv. Norských fondů.
toto období chtěli mapovat, měli by k dispozici to, co centrum sbírá. V této roli funguje Centrum Vincence Zahradníka vlastně jako doplněk skanzenu „Skanzen ukazuje, jak se lidé starali o obilí, o ovoce a krásu svého okolí. My ukazujeme, jak se pečovalo o duši“ (I. Rožková, online rozhovor, 29. 4. 2021).
V roce 2020 byl tematickým dnem připomenut příchod Vincence Zahradníka do Zubrnic (200 let). Byla rozšířena nabídka MPZ, návštěvníci byli prováděni i na faře, kde jim mj. byl přiblížen život Vincence Zahradníka. Tato akce byla domluvena přímo s paní ředitelkou MPZ a předpokládá se, že se bude v budoucnu opakovat (I. Rožková, online rozhovor, 29. 4.
2021). V roce 2021 byla uspořádána virtuální výstava „Týden s Vincencem“ (viz Obrázek 9), která navázala na akci z předešlého roku. Proběhla formou příspěvků na facebookovém profilu MPZ (Valčíková, 2021).
Obrázek 9: Plakát Vincenc Zahradník a Zubrnice, zdroj: (Valčíková, 2021)
Vincenc Zahradník se za svého života výstavby trati nedočkal, první trať z Prahy do Ústí nad Labem byla dokončena až v roce 1851, (viz kapitola 3.1) a lokálka do Zubrnic až v roce 1890. Prý by ale rychlejší spojení s Prahou jistě ocenil19.
19 Cesta ze Zubrnic do Prahy trvala tehdy kočárem 6-7 hodin (I. Rožková, online rozhovor, 29. 4. 2021).
Centrum se poprvé dostalo do kontaktu se členy spolku ZMŽ v roce 2020 v souvislosti s přípravou slavnostního koncertu v Konojedech. Další spolupráci zatím pozastavila nepříznivá epidemická situace. Centrum Vincence Zahradníka by přivítalo, kdyby dostalo prostor i na akcích ZMŽ. Potenciál propagace je i na nádražích bývalé trati, např. v Úštěku nebo v Minimuzeu v Lovečkovicích (I. Rožková, online rozhovor, 29. 4. 2021).
„Zubrnice jsou díky skanzenu perlou Českého středohoří. Jsou úplně jiné, než byla ves na konci světa v době Vincence Zahradníka. Zdejších jarmarků se účastní tisíce lidí. Zubrnice v dnešní podobě jsou ideální pro vyprávění o Vincenci Zahradníkovi. V Praze, kam svým formátem patřil, by žádné Centrum Vincence Zahradníka nevzniklo. Je toho tam už moc.“
(I. Rožková, online rozhovor, 29. 4. 2021)
6 Aktéři v Lovečkovicích
Lovečkovice jsou obcí, ke které v současnosti směřují snahy Zubrnické muzeální železnice o prodloužení tratě. Nachází se v Ústeckém kraji v okrese Litoměřice, žije zde 585 obyvatel20, skládá se z 8 katastrálních území a 15 místních částí. (Informativní počty obyvatel v obcích). V obci funguje tělovýchovná jednota, sbor dobrovolných hasičů a Honební společnost Lovečkovice, tedy typické příklady lokálních kulturních aktérů popsaných v kapitole 1.2. Nachází se zde také restaurace „Pohostinství křižovatka“(Pohostinství křižovatka, 2021).
V Lovečkovicích je v současnosti 14 zapsáno nemovitých kulturních památek (Zubrnice jich mají 73). Jedná se hlavně o sakrální stavby a roubené či poloroubené domy.
V neposlední řadě je to právě trať Velké Březno – Lovečkovice, památková ochrana dráhy v této obci končí. (Památkový katalog: Lovečkovice, nedatováno) Bývalou položkou na seznamu byl do 11. 1. 1980 i kostel sv. Františka Serafínského, který stál v místní části Mukařov. Tento kostel byl, podobně jako řada dalších v okolí, odstřelen (kostel sv. Františka Serafinského, nedatováno). Dezolátní stav kostela v Mukařově před demolicí ukazuje Obrázek 10.
Obrázek 10: Zdevastovaný kostel v roce 1979, zdroj: (kostel sv. Františka Serafinského, nedatováno)
O zrušené trati se obec na svých webových stránkách zmiňuje následovně: „Přes několik místních částí obce prochází prozatím nefunkční drážní těleso, které je uznáno technickou památkou zhruba od roku 199921 a tvoří součást Zubrnické muzeální železnice. Na obnově trati Velké Březno – Zubrnice – Lovečkovice – Úštěk22 se pracuje. Ve spolupráci se
20 Údaj k 1. 1. 2021
21 Ve skutečnosti 18. 6. 1998 (Železniční trať Velké Březno – Lovečkovice, nedatováno)
22 Zde je vidět, že o trati a jejích stanicích (zastávkách) mluví různé zdroje naprosto odlišně.
Zubrnickou museální železnicí zrekonstruovali v obci Lovečkovice bývalou drážní budovu a vytvořili tak malé muzeum.“ (Základní informace o obci, nedatováno)