© Vždyť vážnost
Bžská napominá nás, abychom oslavovali Boha netoliko třemi, ale všemi jazyky: „Chvalte Hospodina všickni náro
dové, chvalte jej všickni lidé. I apoštolové naplnění byvše
88 Dne 5. července.
Duchem sv. velebili všemi jazyky veliké skutky Boži. Za tou příčinou také veliký hlasatel nebeský Pavel volá napo
minaje: „Každý jazyk vyznávej, že Pán náš Ježíš Kristus jest ve slávě Boha Otce“. Aniž zajisté jest nějak na úkor zdravé viře neb nauce týmž jazykem slovanským zpívati mše sv. nebo evangelium aneb čtení Boží Nového i Starého Zákona dobře přeložená a vykládaná, předčitati, aneb prozpě
vovati všecky ostatní části hodinek protože ten, jenž učinil tři nejpřednější jazyky, to jesS hebrejský, řecký a latinský, stvořil i jiné všecky ku své chvále a slávě“ K tomu při
pojil papež poznovu rozkaz, aby na znamení jednoty s Římem bylo zpiváno na mši sv. čtení a evangelium nejprv latinsky a potom slovansky. Posléze vzkázal papež Svatoplukovi, jenž nebyl přitelem slovanského obřadnictví: „Libi-li se tobě a tvým dvořanům raději slyšeti mšejazykem latinským, naři
zujeme, aby před tebou mše sv. byly slaveny po latinsku.“
Dle přání papeže Jana VIII. měl Svatopluk poslati dva způsobilé kněze, aby v Římě na biskupy a pomocníky Met
thodějovy posvěcení byli. Sv. Methoděj toužil ovšem po tom, aby přidání mu byli biskupové z národa slovanského, kteřiž by v šlépějích jeho věrně kráčejií e, nezištně a horlivě v apo
štolském dile jeho pokračovali. Avšak pohřichu, neproziravý Svatopluk nakloniv se více cizincům, a jsa nepřízniv boho
službě slovanské, neuznával žádného ze žáků sv. Methoděje hodným důstojnosti biskupské, a poslal do Říma Vichinga.
Tento cizi, německý kněz a milec vévody Arnulfa, uměl se Svatoplukovi tak zalichotiti, že zaslepený kniže tohoto ošemetnika sl zalíbil, svým dvořanem učinil a dokonce k úřadu biskupskému jej vyhlédl ado Říma poslal žádaje, aby papež ho posvětil. Jan VIII. dostal sice od sv. Methoděje výstrahu, nemoha však žádost Svatoplukovu zhola zamítnouti, posvětil, ač nerad, Vichinga za biskupa, ovšem s rozkazem, aby arci
biskupa svého Methoděje dle cirkevnich zákonů ve všem po
slušen byl. Novému tomuto biskupovi vykázána za sídlo Nitra na Slovensku, a někdejší država Přibinova zřízena za diecési podřizenou arcibiskupství moravskému. Aby pak papež budoucně nebyl nutkán, světiti na biskupství muže Methoději nemilé, dopsal Svatoplukovi, aby mu se srozuměním arcibiskupovým poslal ještě jednoho způsobilého kněze neb jáhna, kterýž hoden jest, přijati od Stolice apoštolské svěcení biskupské a ujati se řízení nové diecése v arcibiskupství
moravském, tak aby Methoděj s oběma svými pomocnými biskupy také na jiných mistech své arcidiecése mohl samo
statně světiti a ustanovovati ještě jiné biskupy. Zdá se, že byl dle tohoto pokynu potom do Říma poslán a na biskup
ství posvěcen milý žák Methodějův, Moravan Gorazd.
Tak vyšel Methoděj podruhé ze zápasu s úkladnými nepřátely svými vitězně, a vrátiv se s požehnáním papeže Jana VIII. na Moravu, jal se pro blaho svého stádce poznovu horlivě pracovati. Avšak mira jeho utrpení nebyla posud naplněna.
Sotva dosedl chráněnec Svatoplukův Viching na biskup
ský stolec v Nitře, počal ihned proti Methodějovi strojiti pikle. Zrádný pletichář ten nedbaje rozkazu papežova, aby svého arcibiskupa poslušen byl, neštitil se nejohavnějších prostředků, aby sv. Methoděje 1 dílo jeho zničil. I nalhával Svatoplukovi, žeťt papež prohlásiv Methoděje úplně pravo
věrným, učinil to prý jen na oko, ježto prý velice pochy
buje o pravověrnosti arcibiskupově. Vichingovi prý udělil papež zvláštní, tajné rozkazy, zavázav jej přísahou, aby bděl nad činnosti podezřeléhobiskupa a oní do Říma tajné zprávy podával. Posléze vytasil se tento zrádce dokonce padělaným listem papežským, jímž snažil se Svatopluka přesvědčiti, že prý Methoděj z vůle papežovy jest postaven pod jeho do
hlidku a poručenství. Bohužel měly tyto hanebné pletichy úspěch. Svatopluk uvěřil prohnanému tomuto lháři a odvrátil se od svého arcibiskupa.
Sv. Methoděje nezůstaly ty úklady tajny. Jsa bolestrě skličen, počal již 1 věřiti že nepřátelé připravili ho o důvěru a přízeň papežovu. I nezbývalo mu než obrátiti se ku papeži listem, v němž vyličiv všecky práce svoje podniknuté ku oti 1 slávě Boži a na prospěch Čirkve katolické, otázal se, zdaž skutečně byly v Římě Vichingovi nějaké tajné rozkazy dány.
V listu tom pronesl se světec na konec, že jest hotov, po
znovu dostaviti se do Říma, a bude-li v tom vůle Boží, zříci se svého arcibiskupského úřadu a setrvati v městě tom navždy u hrobu zesnulého bratra Cyrilla.
Papež Jan VIII. odpověděl Methodějovi listem dne 23. března r. 881., jimž skličenou mysl jeho pozdvihoval, a chvále pravověrnosť 1 pastýřskou horlivost jeho, ujišťoval, že Svatoplukovi žádného zvláštního listu neposlal a Vichingovi žadných, anl tajných, ani veřejných rozkazů nedal, nerci-li
90 Dne 5. července.
nějaké zvláštní přísahy na něm nežádal. Lituje utrpení a protivenství, jež Methoděj nevinně snášel, oznámil mu posléze papež, že až do Rima zase přijde, budou všecky přestupky, jichž proti němu Viching se byl dopustil, přísně vyšetřeny, a zarputilá zpurnost tohoto zpronevěřilce dojde zaslouženého trestu. Má se za to, že zrádce Viching byl potom pohnán do Říma na soud, ale že prodléval vymlouvaje se nějak, až papež Jan VIII. r. 882. zemřel.
Otcovská odpověď papežova potěšila Methoděje a byla mu i zbraní proti Vichingovi, jenž neodvážil se vice dalších úkladů proti svému arcibiskupovi, obzvláště když Svatopluk S přiznivcem jeho Arnulfem r.883. nadobro se rozešel, vojsko jeho porazil, a dolní Pannonii ku své říši připojil. "Takmohl sv. Methoděj aspoň poslední tři léta svého života beze všeho pronásledování v apoštolském dile svém klidně pokračovati.
V podvečer svého života jal se Methoděj pořádati překlad celého Pisma sv. Již v Cařihradě převedl Cyrill na jazyk slovanský ty části evangelií a čtení biblických, jež jsou v mešní knize, a potom způsobili oba svati bratři na Moravě pomoci svých žáků překlad všech knih ku službám Božím potřebných. A na konci života Methoděj vzdáliv se všeho hluku a vloživ péči svou na Boha, pořídil překlad ostatních části Písma sv. a kázal svým žákům všecko znova přehlédnouti, sjednotiti a opsati, aby Slované měli celé Písmo sv. v jazyku svém přesně vyloženo. Kromě toho přetlumočil Methoděj již dříve spis bratra Cyrilla obsahujici hádání jeho se Židy a Mahomedány v Kozarsku, stručné životy poustevnikův a církevních Otců, a nejstarší sbírku cirkevních zákonů od Jana Scholastika, patriarchy Cařihrad
ského (+ 578).
Překlad Pisma sv. dokončil Methoděj dno 26. měsice řijna, ve svátek sv. Demetria, patrona hlavního chrámu Soluň
ského 1 velechrámu Srčmského. Za tou přičinou konal Metho
děj s duchovenstvem svým na poděkování Bohu téhož dne slavné služby Boži. Tímto překladem dovršil sv. Methoděj miru své veliké lásky ku Slovanům 1 své apoštolské horli
vosti pro věčné i časné blaho jejich. Tim posvěcen byl jazyk slovanský, druhdy nevážený a za řeč surovou považovaný;
tim položen důstojně i základ ku písemnictví slovanskému.
Za posledních let svého života dostal sv. Methoděj od Řeckého císaře Basila list tohoto znění: „Ctihodný otče,
žádam si velice, abych tě viděl; račiž tedy laskavě vydati se k nám, bychom tě spatřili, dokud jsi na tomto světě, 1 modlitbu od tebe přijali“ Jaké záměry cisař měl, není známo, aniž povědomo jest, zda sv. Methoděj do Cařihradu skutečně cestoval. Někteři dějepiscové domnivaji se, že císař Basil volaje sv. Methoděje k sobě, chtěl skrze něho uvésti mezi Slovany své říše a v Bulharsku výhradně řecký východní obřad v jazyku slovanském, aby utvrdil jejich spojení s Caři
hradem. Bylaťtod nepaměti na severu říše Řecké, v lyrii, bohoslužba obřadu západního, latinského, v jazyku slovan
ském s plismem hlaholským, kdežto bohoslužba Cyrillometho
dějská konala se dle obřadu řeckého. Dle jedné avšak velmi pochybné zprávy odebral se prý sv. Methoděj do Cařihradu, a byv císařem s velkými poctami uvitán, snažil se ho odvrá
tit1 od ošemetného rozkolnika Hotia. Cisaf prý vyslechl moudré řeči sv. Methoděje a zahrnoval ho uoctivosti 1 dary, prozatim však ještě neodvážil se vykonati, co mu světec radil. Sv. Methoděj zůstavil prý na prosbu císařovu dva žaky svoje, jednoho kněze a jednoho jáhna v Cařihradě, aby tamním Slovanům konali služby Boží, a potom vrátil se na Moravu. K těmto záhadným zprávám sluší doložiti, že cisař Basil na konci života svého počal se zase kloniti k Římu, a že po smrti jeho “$ 886), za cisaře Lva VI. byl Fotius svržen a do vyhnanství poslán, kde potom r. 891. bidně zahynul.
Tak potlačen aspoň na čas neblahý cirkevní rozkol Fotlův, a východní řecká církev zůstala od té doby bezmála po 200 let spojena s apoštolskou Stolicí v Římě.
Sv. Methoděj ztrávil ve svém apoštolském dile mezi Slovany plných 22 let (863 —885) a byl asi v šedesátém roce věku svého, když po tolikerých námahách a těžkých proti
venstvich počal znamenati, že sil tělesných mu ubývá. I ne
chtěl odejíti na věčnosť, pokud se nepostaral o svého ná
stupce na stolci arcibiskupském. Na ten účel svolal ducho
venstvo svoje, a když byl otázán: „Koho uznáváš, otče 1 učiteli ctihodný, mezi učedníky svými, aby v učení tvém byl tvým nástupcem ?“ ukázal na přítomného Gorazda, řka:
„Tenť jest vaši země muž svobodný, dobře znalý v knihách latinských a pravověrný; ten s vůli Boží a z lásky vaší i po přání mém budiž nástupce můj.“ Světec přál si Gorazda za svého nástupce z moudrých důvodů. Jsa rodem Moravan a syn rodu v zemi předního, přivinul se Gorazd záhy ku
92 Dne 1. července.
svatým bratřím Soluňským, byl horlivým jich pomocníkem, a stal se známosti Pisem svatých i přikladným životem svým ozdobou duchovenstva; a jsa také obrancem slovan
ského jazyka v bohoslužbě, znal také dobře jazyk latinský a byl tudiž nad jiné způsobilý, zprostředkovati jednotu a svornosť mezi duchovenstvem slovanským a kněžimilatinsko
německými, jichž v řiši Moravské nějaký počet byl. Zdá se, že Gorazd již tehdáž vedle Vichinga byl druhým biskupem moravským, dosáhnuv na žádost Methodějovu v Římě po
svěcení. Ustanoviti nástupce na Stolci arcibiskupském při
slušelo ovšem Stolici apoštolské po radě zemského knižete a sněmu biskupův i kněžstva, sv. Methoděj však projeviv svou vůli, aby nástupcem jeho stal se Gorazd, důvěřoval v Boha, že srdce Svatoplukovo nakloni se tomuto vřelému přání jeho.
Zatím počal sv. Methoděj chystati se na cestu do vlasti nebeské. Ač byl churav a zemdlen, odebral se na květnou neděli dne 4. dubna 885 naposled do stoličného chrámu na Velehradě, aby ještě jednou slavil nekrvavou oběť novo
zákonní a rozžehnal se s duchovenstvem i lidem svým. 1 že
hnal císaři Řeckému, knížeti Svatoplukovi i všem svým du
chovním a věřlcím, a předvidaje smrť, vece: „Střezte mne, děti, až do třetího dne.“ Dle tohoto přání setrvali duchovni 1 věřici v hlubokém zármutku na vwroucich modlitbách za milovaného, otcovského arcipastýře svého. A když nadešel předpověděný den 6. dubna, zvolal Methoděj za svitání:
„V ruce tvé, Pane, poroučím Ducha svého!“ a na rukou shromážděných kněži zesnul svatou smrti v Pánu. Učedníci pak jeho poradivše se vzdali tělesným ostatkům svatého arcibiskupa náležitou poctu a obětovali za něho mši sv. la
tinsky, řecky 1 slovansky, a pohřbili jej ve sborném, stolič
ném chrámu moravském na Velehradě po levé straně ve zdi za oltářem Panny Marie. Ku slavnému pohřbu tomu shro
máždili se nesčíslní zástupové lidu, a plačice provodili se svícemi apoštolského arcipastýře svého, „mužské pohlavi i ženské, mali i velcí, bohati i chudí, svobodnici 1 nevolnici, vdovy i sirotkové, cizinci i domáci, neduživci 1 zdraví;
všickni, jelikož všechněm všecko učiněn jest, aby všecky ku spasení přivedl.“
Životopiseo sv. Methoděje, jenž (v legendě pannonské) tyto zprávy zaznamenal, zakončil je nábožným povzdechem
k tomuto světci: „Ty pak, svatá a ctihodná hlavo, pozirej modlitbami svými shůry na más, toužicí po tobě; zbavuj učedníků svých ode všeho nebezpečenství rozšiřuje učení a vyháněje kaciřství abychom žili zde, jakož důstojno jest povolání našeho, a jakožto stádce tvoje stanuli s tebou po pravici Krista Boha našeho a život věčný přijali od něho.“
„Cyril a Methoděj byli z těch mimořádných veleduchů, z těch zjevů vznešených, které z lásky nebes občasně na světě se objevují jsouce ku požehnání ve všem a na podiv lidskému pokolení. V Cyrillu a Methoději zosobněno jest vše, co nejdražšího a nejlepšího v dějiných slovanských..““) Svati bratři Soluňšti získali si o národy slovanské zá
sluhy nevystihlé. Obrátili praotce naše 1 jiné kmeny slo
vanské trvale na viru křesťanskou po způsobu apoštolův cestou mírnou. Uvedli národy slovanské do lůna Církve ka
tolické, upravili jim zvláštní pismo, vymohli jim od Stolice apoštolské vzácnou výsadu slovanské bohoslužby, odchovali jim horlivé domácí duchovenstvo a dali jim řádné cirkevní zřízení. Zakládali mezi nimi prvni křesťanské školy, na nichž mládež vyučována jazykem mateřským a zušlechtovali svým a, oštolským „působením veškeren rodinný 1 občanský život jejich dle zřízení Božího a úchval cirkevnich. Pečovali, aby z rodin v pravdě křesťanských vyrůstali hodni členové Církve svaté, zjednávali svobodu zajatcům, tlumili nepřátelství lidi rozvaděných a nabádali všecky k mirnosti a lásce. Zavádě
jice posvátné obřady provázané zpěvem, jimali tim mysl zpěvumilovného lidu slovanského, a lid přiloživ srdce ku zpěvům těm, napodobil je rád. Vzácným pozůstatkem těchto duchovnich zpěvů jest staroslovanská naše piseň „Hospodine pomiluj nás.“ Staří Čechové vážili si převelice "této písně, a sv. Vojtěch, biskup Pražský, rozmnožil potom obsah jeji novými prosbami. Cyrill a Methoděj byli prvními spisovateli slovanskými a získali si o rozvoj jazyka našeho veliké zá
sluhy. Byli též v zemich našich zakladateli uměni výtvarných, stavitelství, řezbářství a maliřství, k nimž přinesli vzory z Recka. Tou měrou stali se svatí bratří Soluňšti největšimi dobrodinci národů slovanskýchjakožto apoštolšti věrozvěstové a původcovéjich vzdělanosti i osvěty křesťanské, kterou za
roubili u nás na kmen staré vzdělanosti domácí. A: právě tato Cyrillem a Methodějem u nás vypěstovaná slovansko
křesťanská vzdělanost měla býti praotcům našim nejpevnější hrázi proti lakotným a útočným sousedům Frankům.
*) Vlašský opat Petr Pressati. Sborník Velehradský III. str. XIX.
94 Dne 5. července.
Svatí Cyrill a Methoděj jsou povahy na výsosť spanilé, vznešené, svaté. Jsouce sami náboženstvím Kristovým osvi
ceni, posvěcení a oblaženi, vynaložili veškerého úsilí svého k tomu, aby náboženstvím tim oblažili a spasili mnohé a ve
liké národy. Majice na mysli krásné heslo: „Ne nám Hospo
dine, ne nám, ale jménu svému dej slávu!“ hledali ve všem, co podnikali, nezištně jen česť i slávu Boži, prospěch Čirkve svaté a věčné i časné blaho lidi. Nadáním i vysokým vzdě
Jánim svým předčili všecky svoje řecké i slovanské vrstevniky.
Zejména byl Cyrill veleduch vzácného ostrovtipu a neoby
čejné paměti. Zjevem jeho byl sám papež Hadrian II. tak unesen, že chtěl tělo jeho ve svém vlastním hrobě pohřbiti a vystrojil mu pohřeb tak slavný, jakýž jen papežům strojen bývá. A největší soudobý učenec na západě, papežský kni
hovník Anastasius, byl stkvělými dary ducha 1 spanilými ctnostmi sv. Cyrilla tak okouzlen, že oslavuje ho ve svých spisech nejvyššími chvalami a překypujícím pocitem obdivu.
Avšak 1 sv. Methoděj byl muž neobyčejný, jenž byl netoliko věci velikých žádostiv, nýbrž i ku provedení jich nejschop
nější. Lnul vroucí láskou ku mladšímu bratru Konstantinu, a uznávaje jeho veliké schopnosti bral si přiklad z apoštolské horlivosti jeho. Obcuje s lidem i duchovenstvem jevil svatou prostotu, srdečnou laskavost 1 meličenou zbožnosť, a před knižaty vedl si vážně a přesvědčivě. Pomluvy, pikle a úklady jemu strojené rozpadaly se v niveč, když vůči nepřátelům hlasu pozdvihl. Jakmile dostavil se před trůn náměstka Kr1
stova, ziskal si rázem srdce jeho a prodlením krátké roz
mluvy dosáhl v Rímě více milostí a výsad, nežli jiná du
chovní knižata přimluvou nejmocnějších panovníků. Proti
venství tužila ducha jeho a dávala mu vědomí, že nesa je šrpělivě, následuje Krista Pána a tudiž kráči cestou Bohu milou.
Svati apoštolové slovanští byli do posledního vzdechu svého věrní synové a kněží svaté katolické Církve. Stojice pevně na skále Petrově uznávali papeže za nejvyššího pastýře všech věřicich na zemi, za viditelnou hlavu veškeré Cirkve Kristovy na tomto světě. Za doby, kdy ošemetný Fotlus usiloval odtrhnouti řecký východ od Rima, neustávali osvědčo
vatl svou věrnost Stolici apoštolské. Pravověrnosť svou dozná
vali též úctou ku sv. Klementu, papeži a mučedniku, jehož ostatky na svých apoštolskýchcestách nosili, až je do Rima
donesli. Povoláni byvše do Říma vzdali papeži hold nej hlubši úcty i synovské poslušnosti a osvědělli před ním svou pravověrnosť. V Rimě dosáhli posvěcení biskupského, a v Rimě zemřel sv. Cyrill i pohřben jest vedle ostatků sv.
Klementa. Z Rima dostalo se sv. Methoději nevinně ža ařo
vanému ochrany, a papežové Hadrian II. i Jan VIII. udělili mu vzácných milosti a výsad cirkevnich. A tak stoji tito dva svati bratří v Cirkvi Kristově jako dvě spanilé lilie bez
úhony a beze skvrny; tak kvetou a budou věčně rozkvětati před trůnem Božim. Hospodin oslavil je již za živa nadpři
rozenými dary proroctví a divotvornosti. Těla jejich v pokoji pochována jsou a jméno jejich živo jest od pokolení do pokolení.
| Hned po smrti sv. Methoděje přišlo na jeho žáky veliké protivenství. Nástupcem jebo měl se státi Gorazd. Avšak Viching vetřev se jako dravý vlk do ovčince Methodějova, usiloval stůj co stůj, aby sám nastoupil stolec arcibiskupa moravského, by takto dilo svatých bratři Solunských zničil a země slovanské v ohledu církevním panství Franků po
drobil. Pohřichu krátkozraký Svatopluk, jenž přísným mravo
kárcům sv. Methoději a učňům jeho nikdy přizniv nebyl, důvěřoval tomuto zrádci nechápaje, že samostatnosť řiša jeho obstojí jen na základě samostatné, na Němcich nezávislé a přímo Stolici papežské podřizené církve slovanské. I neustával Viching před Svatoplukem zemřelého sv. Methoděje ohyzdně pomlouvati a proti jeho žákům sočitia vydal se v létě r.885.
do Rima. A tu maje doporučení od Svatopluka opovážil se před papežským dvorem viniti sv. Methoděje z pověr a z bludů, pomlouvati Gorazda 1 veškeré duchovenstvo slovan
ské a ličiti cirkevní poměry v zemich slovanských v nej
horším stavu, vydávaje sebe za jediného, jenž mohl by v té příčině učinitl nápravu. V Rimě panovaly tehdáž veliké zmatky. Slavný papež Jan VIII byl r. 882. úkladně za
vražděn, a po něm vystřídali se na stolci Petrově rychle za sebou Marinus a Hadrian III., a právě roku 885. zvolen papežem Štěpán VI., jenž nerozhlédnuv se ještě v úřadě svém a nemaje o celé věci jasného názoru, dal se Istivým Vichingem oklamati, a tudiž jmenoval ho správcem osiřelého arcibiskupství moravského a poslal pe něm Svatoplukovi list, v němž zmiňuje se o žalobách proti Methodějovi přednesených
vražděn, a po něm vystřídali se na stolci Petrově rychle za sebou Marinus a Hadrian III., a právě roku 885. zvolen papežem Štěpán VI., jenž nerozhlédnuv se ještě v úřadě svém a nemaje o celé věci jasného názoru, dal se Istivým Vichingem oklamati, a tudiž jmenoval ho správcem osiřelého arcibiskupství moravského a poslal pe něm Svatoplukovi list, v němž zmiňuje se o žalobách proti Methodějovi přednesených