DÍRKEY VÍTĚZNÁ
Životy Svatých a Světic Božích.
Pořadem roku občanského
sepsal
František Ekert,
farář u Matky Boží Sněžné v Praze, majetník čestného kříže papežského
„Pro Ecclesia et Pontifice.“
Svazek třeti. — S 30 obrázky.
V PRAZE.
Tiskemknížecí arcibiskupské knihtiskárny (Rohliček a Sievers).
Nákladem Dědictví sv. Jana Nepomuckého.
„Všickní Svatí za nás proste, zahynouti nám nedejte '!“
Ze staročeské písně Svatováclavské.
Předmluva.
V období tomto maskytlo se tolik vděčné látky, že mohl spisovatel slušně přestati na dvou prvnich měsicich červenci a srpnu, neboť 1 takto byl by tento třetí svazek
„Církve vítězné“ objemnější svazku prvního. Jelikož ale při
hodné rozčlenění celého dila dle čtvrtletí ve čtyři svazky bylo by se takto porušilo, neváhal spisovatel vložiti do této knihy 1 měsic záři, čímž ovšem rozsah jeji nad miru vzrostl.
Příčinou velikého objemu tohoto svazku jsou především ži
voty předních svatých patronů českých, jichž výroční pa
mátka právě do tohoto období spadá, jakož i životy někte
rých slavných církevních Otcův i jiných slovutných světců, u nichž nebylo radno přestati na skrovnějším rozsahu statí jim věnovaných.
Bedlivý čtenář shledá, že i v tomto svazku bylo še
třeno zásad, jež spisovatel vytkl si v předmluvách k oběma prvním svazkům „Církve vitězné.“ K životům svatých pa
tronů našich byly vyčerpány všecky vážné dostupné prameny a spisy, jež všude na svém mistě udány jsou.
Vhodných vyobrazení dopátrati se nebýva vždy snadno.
Tuto podařilo se nalézti vesměs vkusné předlohy a pořiditi dle nich sličné dřevorytiny. Pro obraz sv. Cyrilla a Metho
děje zvoleno známé sousoší Maxovo, ačkoli vyobrazení po
sledního soudu v ruce sv. Methoděje neshoduje se s dějinnou pravdou. Po našem soudu nebylo toto umělecké dilo Maxovo posud žádným jiným zobrazením slovanských apoštolů do
stiženo. Sv. Václav vyobrazen dle pěkné sochy Suchardovy
ve Staré Boleslavi, jejiž model zdobil střed hlavního paláce Národopisné výstavy českoslovanské v Praze r. 1895. Obrázek sv. Prokopa zhotoven dle známé předlohy a doplněn pohle
dem na klášter Sázavský v pozadí. Také sličný obrázek sv.
Ludmily od Fr. Ženiška bude se zajisté čtenářům líbiti.
Dá-li Bůh zdravi a sily, bude spisovatel o čtvrtém, posledním svazku tohoto dila pracovati dále, aby jej údové Dědictvi Svatojanského dostali za tři léta.
V PRAZE, v den památky sv. Sigmunda, mučedníka a patrona českého, 1. P. 1896.
František Ekert.
Měsic červenec.
Str.
Dne 1. července.
1. Sv. Theobald, poustevník 3
2. Sv. Pambo, poustevník T
Dne 2. července.
Navštívení Panny Marie 9
Dne 3. července.
Sv. Otto, biskup, věrozvěst slovanských Pomořanů 15
Dne 4. července. :
Sv. Prokop, opat Sázavský, patron český 28
Dne 5. července.
Svatí bratří Cyrill a Methoděj, apoštolové slovanští 48 Dne 6. července.
1. Sv. Godoleva (Bohumila) . 99
2. Sv. Oldřich, biskup Augšpurský 103
Dne 7. července.
Sv. Vilibald, biskup 108
Dne 8. července.
1. Sv. Isabela, královna Portugalská 114
2. Sv. Kilian, biskup a mučedník 121
Dne 9. července.
Sv. Vavřinec z Brindisi, kněz Kapurín 124
Dne 10. červenee.
1. Sedmero svatých bratří mučedníků, synů sv. Felicity, mučednice 142 2. Sv. Olga, první křesťanská kněžna ruská 146 Dne 11. července.
1. Sv. Pius I., papež. .. 149
9, Blahosl. Petr Furer, zakladatel řádu 153
Dne 12. července.
1. Sv. Jan Gualbert, zakladatel řádu. . 157 2. Sv. Hermagoras a sv. Fortunát, mučedníci Voglejští 163 Dne 13. července.
1. Sv. Markéta, panna a mučednice 165
2. Sw. Eugen, biskup Karthaginský + 169
Dne 14. července.
Sv. Bonaventura, učitel církevní Dne 15. července.
1. Sv. Jindřich, císař 2. Sv.
Dne 16.
Vladimír, kníže Ruský července.
1. Slavnosť Panny Marie Karmelské .
2. Blahosl. Hroznata, zakladatel kláštera Teplského Dne 17%.
1. Sv.
2. Sv.
Dne 18.
1. Sv.
2. Sv.
Dne 19.
červeuce.
Alexius, žebrák
Symforosa a sedmero synův jejích, mučedníků července.
Kamil de Lellis, zakladatel řádu Bedřich, biskup a mučedník července.
Sv. Vincenc de Paul, zakladatel řádu Dne 20. července.
Sv. Jeroným Aemiliani, zakladatel řádu Dne 21. července.
Devatenácte svatých mučedníků Gorkumských Dne 22. července.
Sv. Maří Magdalena Dne 23.
1. Sv.
2. Sv.
Dne 24.
1. Sv.
2. Sv.
Dne 25.
1. Sv.
2 Sv.
Dne 26.
1. Sv.
července.
Apolinář, biskup a mučednik Libor, biskup
července.
František Solano, kněz Minorita Kristina, panna a mučednice července
Jakub Starší, apoštol Páně Krištof, mučedník
července.
Anna, matka Rodičky Boží Marie Panny 2. Blahosl. CČeslav, kněz Dominikán
Dne 27.
1. Sv.
2. Blahosl. Rudolf a čtyři soudruhové jeho, mučedníci Z Tov. Jež.
Dne 28.
července.
Pantaleon, mučedník července.
1. Sv. Innocenc I., papež 2. Kněz Ondřej Faulhaber Dne 29. července.
Sv. Marta, panna, učednice Páně Dne 30. července.
1. Svatí Abdon a Sennen, mučedníci 2. Ondřej, biskup Pražský
Dne 31.
Sv. Ignác Loyolský, zakládatel Tovaryšstva Ježíšova července.
Str.
173 182 190 194 198 206 210 213 220 222 240 o4L
252 298 260 263 207 269al4
av
280 . 285 288 299 302 308 313 315 318
Měsíc srpen.
Dne 1. srpna.
Blahosl. Petr Faber, kněz Tovaryšstva Ježíšova Dne 2. srpna.
Sv. Alfons Liguori, biskup, zakladatel řádu a učitel církevní Dne 3. srpna.
Sv. Augustin Gažotič, biskup Záhřebský Dne 4. srpna.
Sv. Dominik, zakladatel řádu Dne 5. srpna.
1. Sv. Osvald, král Anglický 2. Sv. Afra, mučednice
Dne 6. srpna.
1. Slavnosť Proměnění Páně.
2. Sw. Nonna, matka tří světců Dne %. srpna.
Sv. Kajetán, zakladatel řádu Dne S. srpna.
1. Svatí Cyriak, Largus a Smaragd, mučedníci Římští 2. Blahosl. Altmann, biskup Pasovský
Dne 9. srpna.
1. Svatí Firmus a Rustik, mučedníci . 2. Blahosl. Jan Fermský, kněz řádu sv. Františka Dne 10. srpna.
Sv. Vavřinec, jáhen a mučedník Dne 11. srpna.
1. Sv. Susanna, panna a mučednice 2. Sv. Tiburc, mučedník
Dne 12. srpna.
Sv. Klára, zakladatelka řádu Dne 13. srpna.
1. Sv.Kasian,mučedník.
2. Blahosl. Jan Berchmans z Tovaryšstva Ježíšova Dne 14. srpna.
1. Eusebius, kněz a mučedník 2 Sv. Radegunda, královna Dne 15. srpna.
Slavnosť Nanebevzetí Panny Marie Dne 16. srpna.
Sv. Hyacint, kněz Dominikán, patron polský Dne 17. srpna.
1. Sv. Liberát a spolumučedníci Karthaginští 2, Sv Roch, patron proti moru
Dne 18. srpna.
1. Sv. Helena, císařovna .
2. Sv. Klára Montefalkonská, abatyše Dne 19. srpna.
Sv. Ludvík, biskup Toulouský Dne 20. srpna.
Sv. Bernard, druhý základatel řádu cistereienského, učitel církevní
330 347 360 304 . 300 383 388 393 396 400 408 411 416 418 422 425 427 435 D38 444 . 447
„ 449
455 463 406 470 414 411 484
Dne 21. srpna.
Sv. Johanna Františka de Chantal, zakladatelka řádu Dne 22. srpna.
1. Sv. Symforian, mučedník
2. Sv. Jan Bernard Olivetský, zakladatel řádu Dne 23. srpna.
Sv. Filip Benicius z řádu Servitů Dne 24. srpna.
1. Sv Bartoloměj, apoštol Páně .
2. Angustin Strobach, mučedník z Tovaryšstva Ježíšova Dne 25. srpna.
Sv. Ludvík IX., král Franconzský Dne 26. srpna.
J. Sv. Genesius, mučedník .
2. Martin Středa, kněz Tovaryšstva J ežíšova.
Dne 27%.srpna.
Sv. Josef Kalasancký, zakladatel řádu Dne 28. srpna.
Sv. Augustin, biskup a učitel církevní Dne 29. srpna.
1. Sv. Serapia a sv. Sabina, mučednice . 2. Adam Kravařský, kněz Tovaryšstva Ježíšova Dne 30. srpna.
Sv. Růžena Limská, panna Dne 31. srpna.
Sv. Raymund Nonnatus, kardinál
Měsíc záři.
Dne 1. září.
Sv. Jiljí, poustevník a opat Dne 2.záři.
Sv. Stěpán, král Uherský Dne 3. září.
1. Sv. Remaklus, biskup. .
2. Blahosl. Bronislava, panna řehole premonstrátské Dne 4. záři.
1. Sv. Rosalia, panna, poustevnice 2. Sv. Růžena Viterbská, panna Dne 5. záři,
1. Sv. Vavřinec Justiniani, patriarcha Benátský 2. Sv. Viktorin, biskup a mučedník.
Dne 6. září.
Sv. Magnus, opať Dne 7. září.
1. Sv. Korbinian, biskup Frisinský .
2. Blahosl. Melichar Grodecký a spolumučedníci Dne 8. září.
1. Narození Panny Marie 2. Sv. Hadrian a spolumučedníci
Str.
508 514 . 516
520 D26 529 D33 542 546 550 560 579 582 589 599
607 611 624 627 628 631 634 641 643 648 655 656 660
Dne 9. září.
1. Sv. Gorgonius a sv. Dorotheus, mučedníci 2. Sv Pulcheria, císařovna
Dne 10. záři.
1. Sv. Mikuláš Toletinský, kněz poustevnického řádu sv. Augustina 2. Blahosl Karel Spinola z Tov. Ježíšova a spolumučedníci japonští Dne 11. záři.
1. Sv. Pafnuc, biskup
2. Blahosl. Bernard Ofidský, bratr Kapucín Dne 12. záři.
Sv. Kvido Anderlechtský, kostelník Dne 13. září.
1. Sv. Amát, biskup
2. Sv. Kateřina Janovská, vdova Dne 14. září.
1. Sv. Kornelius, papež a mučedník 2. Sv. Notburga, panna
Dne 15. září.
Sv. Cyprian, biskup, církevní otec a mučedník Dne 16. záři.
Sv. Ludmila, první mučednice, dědíčka a matka Českého národa Dne 1%. září.
1. Sv. Lambert, biskup a mučedník... . 2. Sv. Justin, kněz a spolumučedníci Římští Dne 18. záři.
1. Sv. Josef Kupertinský, kněz Františkán 2. Sv. Hildegarda, abatyše
Dne 19. záři.
Sv. Januar, biskup a mučedník Dne 20. záři.
Sw. Eustach, mučedník Dne 21. září.
1. Sv. Matouš, apoštol a evangelista Páně 2. Sv. Mauric a spolumučedníci
Dne 22 září.
Sv. Tomáš z Villanovy, arcibiskup Valencijcký Dne 23. září.
1. Sv. Thekla, panna a mučednice
2. Sv. Emeram, věrozvěst a mučedník bavorský Dne 24. záři.
Sv. Gerard, biskup a mučedník Dne 25. záři.
1. Sv. Pacifik, kněz Františkán 2. Sv. Kleofáš, mučedník Páně
665 608 674 776 689 691
694 698 701
703 709
(14 (21 138 141 144 147
157 163 103
Ta
181 184 188 193 197
Str.
Dne 26. září.
1. Sv. Cyprian, kněz i mučedník a sv. Justina, panna a mučednice 799
2. Sv. Nilus, poustevník a opat . 804
Dne 27. záři.
1. Sv. bratří Kosmas a Damian, lékaři a mučedníci, patronové čeští 807 2. Sv. Eleazar hrabě z Ariana a manželka jeho blahosl. Delfina 812 Dne 28. září.
Sv Václav, mučedník, dédic a přední patron český 817 Dne 29. září,
Sv. Michael archanděl 817
Dne 30. záři.
Sv. Jeroným, učitel církevní 843
Seznam přiložených obrázků.
Titulní list: Církev vítězná.
Navštívení Panny Marie ku str. 9
Sv. Prokop, opat Sázavský . 28
Svatí bratří Cyrill a Methoděj, apoštolové slovanští 48
Sv. Markéta, panna a mučednice 165
Sv. Bonaventura, učitel církevní 173
Sv. Jindřich, císař 182
Sv. Vincenc de Paul 222
Sv. Maří Magdalena 252
Sv. Jakub Starší, apoštol Páně 269
Sv. Krištof, mučedník 214
Sv. Anna 218
Sv. Ignác Loyolský 318
Sv. Alfons Liguori 347
Sv. Dominik 364
Sv. Kajetán . J96
Sv. Vavřinec, jáhen a mučedník 418
Sv. Klára., 427
Sv. Helena, císařovna, 470
Sv. Bernard, učitel církevní 484
Sv. Bartoloměj, apoštol Páně 526
Sv. Ludvík, král Francouzský D33
Sv. Josef Kalasancký D50
Sv. Augustin, učitel církevní 560
Sv. Štěpán, král Uherský 611
Sv. Ludmila, první mučednice česká 726
Sv. Matouš, apoštol a evangelista Páně . 103
Svatí Kosmas a Damian, patronové čeští 807
Sv. Václav, mučedník, dědic český 817
Sv. Jeroným, učitel církevní 813
bd
jmen svatých a světic Božích na červenec, srpen a září.
Str.
Abdon sv., mučedník 313 Aemiliani Jeroným, sv. 240
Adam Kravařský, kněz T. J.
| 582
Afra sv., mučednice 383 Alexius sv., žebrák 200 Alfons Liguori, sv. učitel círk. 347 Altman blahosl., biskup 408
Amát sv., biskup 698
Anna sv., matka Panny Marie 277 Apolinář sv., biskup a muč. z58 Aguaviva Rudolf, blahosl. 288 Augustin sv., biskup, uč. círk. . 560 Augustin Gažotič sv., biskup. 340
Augustin Strobach, mučedník
© Bartoloměj sv., apoštol Páně 529
© 526
Bedřich sv., biskup a muč. 220 Benicius Filip sv., Servita „ 520 Berchmans Jan blahosl., z T. J. 438 Bernard sv., opat, učitel círk. 484 Bernard Ofidský blah, Kapucín 691 Bohumila (Godolova) sv. 99 Bonaventura sv., učitel círk. 173 Bronislava blahosl., panna 027
Cyprian sv., biskup, uč. círk.
| 714
Cyprian sv., kněz a mučedník 799 Cyriak sv., mučedník 406 Cyrill sv., apoštol slovanský 48 Česlav blahosl., Dominikán 280 Damian sv., mučedník . 807 Delfina blahosl., hraběnka 812 Dominik sv., zakladatel řádu 364 Dorotheus sv., mučedník 205 Eleazar hrabě z Ariana sv.,muč. 812 Emeram sv., biskup a muč. 784
Eugen sv., biskup 169
Eusebius sv., mučedník . 444 Eustach sv., mučedník . „T517 Faber Petr blahosl., kněz T. J. 337 Faulhaber Ondřej, kněz . 302 Felicity sv. sedmero sv. synů, muč. 142 Filip Benicius sv., Servita 520 Firmus sv., mučedník 411 Fortunát sv, mučedník 163
Str.
František Solano sv., Minorita . 203 Františka de Chantal, zakl. řádu 508 Furer Petr blahosl., zakl. řádu . 152 Gažotič Augustin sv., biskup. 360 Genesius sv., mučedník 542 Gerard sv., biskup a muč. 188 Godolova (Bohumila) sv. 99 Gorgonius sv., mučedník 665 Gorkumští mučedníci sv. 244 Gordecký Melichar, kněz T. J.. 655 Gnalbert Jan sv.. 157 Hadrian sv., mučedník 660 Helena sv., císařovna 470 Hermagoras sv., biskup a muč. 163 Hildegarda sv., abatyše 747 Hroznata blahosl., Premonstrát 198 Hyacint (Jacek) sv., Dominikán 455 Chantal de, Johanna Frant. sv. 508 Ignác Loyolský sv. . 318 Innocence I. sv., papež |. 299
Isabela sv., královna Portug.
| 114
Jacek (Hyacint) sv., Dominikán 455 Jakub Starší apoštol Páně 269 Jan Berchmans blahosl., z T. J. 438 Jan Bernard Olivetský sv., „ 516
Jan Fermský sv., Františkán
| 416
Jan Gualbert sv., 157
Januar sv., biskup a muč. 153 Japonští mučedníci blahosl. 677
Jeroným sv., učitel církevní.
© 843
Jeroným Aemiliani sv. 240
Jiljí sv., opat . 607
Jindřich sv., císař 182 Johanna Františka de Chantal, sv. 508 Josef Kalasancký sv., zakl. řádu 550 Josef Kupertinský sv., Františkán 744 Justin sv., mučedník —. 143 Justina sv., panna muč. 199 Kajetán sv., zaklad. řádu 396 Kamil de Lellis sv., zaklad. řádu 213 Karel Spinola blahosl., mučedník 677 Karmelské Panny Marie slavnosť 194 Kasiau sv., mučedník 435
Kateřina Janovská sv., vdova Kilian sv., biskup a muč.
Klára sv., zakladatelka řádu Klára Montefalkonskásv., abatyše Kleofáš sv., učedník Páně Korbinian sv., biskup Kornelius sv., papež Kosmas sv., mučedník Kravařský Adam, 'kněz T. J.
Kristina sv., panna muč.
Krištof sv., mučedník Kvido Anderlechtský sv.
Lambert sv, biskup a muč.
Largus sv., mučedník Liberát sv., mučedník Libor sv., biskup
Liguori Alfons sv., učitel círk.
Ludmila sv., první mučed. česká Ludvík sv., „biskup
Ludvík IX. sv, král Magnus sv., opat
Marie Panny Karmelské slavnosť Marie Panny Nanebevzetí Marie Panny Narození Marie Panny Navštívení Maří Magdalena sv.
Markéta sv., pana muč.
Marta sv., panna
Martin Středa, kněz T J.
Matouš sv., apoštol, evang.
Mauric sv, mučedník
Melichar Grodecký, kněz T. J.
Str.
701 121 497 474 797 648 105 807 582
24267 694 138 406 463 260 347 797 477 D39 643 194 449 656 9 202 165 308 546 163 168 655 Methoděj sv., apoštol slovanský 48 Michael sv., archanděl 837 Mikuláš Tolentinský sv. 074 Mohor sv., biskup, muč. 103
Nilus sv., opat . 804
Nonna sv., vdova 398
Nothburga sv., panna 709
Olga sv., kněžna 146
Oldřich sv, biskup 103
Ondřej, biskup Pražský . 315 Ondřej Faulhaber, kněz 302 Osvald sv., král Angl. 380
Str.
Otto sv., biskup 15
Pacifik sv., Františkán (193
Pafnuc sv., biskup 689
Pambo sv., poustevník ( Pantaleon sv., mučedník 280 Petr Faber blahosl., kněz T. J. 337 Petr Furer blahosl, zakl. řádu 153
Pius I. sv., papež 149
Prokop sv., opat. 28
Proměnění Páně . 388
Pulcheria sv., císařovna 668 Radegunda sv., královna 447 Raymund Nonnatus sv., kardinál 599 Remaklus sv., biskup 624 Roch sv., patron proti moru 466
Rosalia sv., panna 028
Růžena Limská sv., panna D89
Růžena Viterbská sv., panna
© 631
Rudolí Aguaviva blahosl., muč. 288 Rustik sv., mučedník . 411 Sabina sv., mučednice 579 Sennen sv., mučedník 313 Serapia sv., mučednice . D19 Smaragd sv., mučedník —. „ 406 Spinola Karel blahosl., mučedník 677 Středa Martin, kněz T. J. 546
Strobach Augustin, mučedník
© 929
Susanna sv., panna muč.“ 422 Symforian sv., mučedník 514 Symforosa sv., mučednice 210 Štěpán sv., král uherský 611
Thekla sv., panna mučednice
| 781
Theobald sv., poustevník J Tiburc sv., mučednik . 425 Tomáš z Villanovy sv. Ta
Václav sv. . 817
Vavřinec sv., jáhen muč. 418 Vavřinec z Brindisi sv., Kapucín 124
Vavřinec Justiniani sv., arcib.
| 634
Viktorin sv.. biskup muč. 641 Vilibald sv., biskup . 108
©Vincenc de Paul, zaklad. řádu 222 Vladimír sv., kníže Ruský 190
Měsíc červenec. o
Dne 1. července.
I. Sv. Theobald, poustevník.
Hraběti Šampaňskému Arnulfovi na hradě Provinsu ve Francii povila roku 1030. manželka Villa synáčka, jemuž dáno na křtu sv. jméno Theobald (Děpolt). Rodičové vychová
vali ho velmi pečlivě. Jsa nadán výbornými vlohami a maje něžnou mysl, přilnul Theobald záhy ku tichému životu a kochal se modlitbou, četbou nábožných spisův a rozjímáním o vznešených pravdách křesťanských. Pohrdaje radostmi a rozkošemi světskými, uchoval si srdce čisté a domáhal se cílů vznešenějších. Kdykoli býlo mu sůčastňovati se rozli
čných panských slavnosti a zábav, díval se lhostejně na ve
selý rej rozmařilých soudruhů svých, nechápaje, jak mladici
timohou nalézati zalíbení vtakových pošetilostech
| Nej
větší zálibu měl ve čtení životů starověkých poustevníků egyptských, jichž ctnosti mocně ho dojímaly. Tehdaž přebý
val opodál Provinsu na ostrůvku řeky Seiny slovutný pou
stevník Burkard. Theobald docházeje často k němu, naslou
chal dychtivě slovům jeho a utvrdil se v úmyslu, že shosti se úplně světa, aby vzdálen jsa všeho pokušení, mohl v bla
živém miru výhradně sloužiti Bohu a posvěcovati se mo
dlitbou, rozjimáním a zapiráním sebe sama. Na ten účel uklá
daí si potaji rozličné kajicí skutky, zejména postival se a trávil noci na modlitbách.
Zatim, co Theobald takto se připravoval na život pou
stevnický, přemýšlel otec, jak by mu zajistil na světě stkvě
lou budoucnost. Hrabě Arnulf ucházel se synu o urozenou nevěstu a chtěl mu opatřiti hodnost ve vojště a úřad na dvoře královském. Aby ho ktomu připravil, brával jej někdy do vojenského tábora. Avšak Theobaldovi zhnusilo se řemeslo
válečné. Když mu bylo dvacet let, sůčastnil se chtě nechtě S otcem vojenské výpravy, a tu dozrál v něm úmysl, že zpřetrhá všecky úvazky poutajicí ho ku světu a půjde na poušť. Vrátiv se oznámil otci tento svůj úmysl a prosil o po
voleni, aby směl jej provésti.
Neočekávanoužádosti touto byl však hrabě Arnulf nemálo překvapen a rozmrzen. I pokáral syna přísně a zakázal mu odcházeti z domova. Takto byl Theobald donucen ještě ně
jaký čas zůstati u rodičů. Nemoha však déle odpirati mocné touze po životě poustevnickém, rozhodl se posléze, že otci uprchne. I vyjel si pod zámínkou jakési návštěvy r. 1054.
s věrným přítelem Valtrem do opatství sv. Diviše u Remeše.
Tu zůstavil koně i sluhy v hospodě, a ztráviv celý den v klášteře, ušel s Valtrem tajně za noci. Oba přátelé po
tkavše příštího dne v lese dva chudičké poutníky, vyměnili si šlechtický oděv svůj za žebrácké šaty jejich, a cestovali takto přestrojení až do biskupství Trevírského, kde blíže města Lucemburku stanuli na osamělém místě Pitingu. Tu zřidili si kapličku a dvě chýšky a žili po způsobě starově
kých poustevníků. Za dne chodilido sousedních vsi a dvorců nádeničit; pomáhali oráčům, žencům a sekáčům na polich, donášeli dříví a kamení ku stavbám, čistili stáje, dohlédali k dobytku na pastvách, a propůjčovali se vůbec okolnímu rolnickému obyvatelstvu jakýmikoli sebe namáhavějšími a sprostějšími službami; a když nebylo práce v hospodářství, poráželi v lese stromy a pálili dřevěné uhlí, jež chudým lidem rozdávali. Pracujice takto v potu tváři za úpalu slunce 1 za třeskuté zimy a jakékoli nepohody po celý den na pro
spěch lidi, vraceli se za večera do svých pousteven a trvali pozdě do moci na modlitbách a ve zbožném rozjímání.
Timto obětavým, sebezapíravým životem, i svou příkladnou pokorou, nábožnosti a laskavostí získali si úctu a lásku ve
škerého obyvatelstva krajiny tě.
Časem uhodli lidé, že oba ti poustevnici nevyrostli v chatrčich, aniž vychováni byli pro hrubou práci, kterouž tak ochotně konali, a krajem šla pověsť, že mužové ti jsou zajisté urození páni, a že ponižili se jen z veliké lásky ku Kristu Pánu a slouží lidem v nejhlubší pokoře a chudobě dobrovolně, z křesťanské lásky.
Sotva však poustevníci zaslechli, co lid si o nich vy
pravuje, opustili tajně svou poustku u Lucemburku a nastou
Sv. Theobald, poustevník. Ď
pili dalekou cestu do proslaveného poutního místa Kompostelly ve Španělích. Pomodlivše se tam na hrobu sv. Jakuba apo
štola, vrátili se Francii k Rýnu, a zmořeni dlouhou chůzí přišli bosi a v žebráckém šatě do města Trevíru. Tu po mno
hých letech potkal Theobald sestárlého otce svého Arnulfa.
Srdce jeho pohnulo se mocně, ústa chvěla se mu, a jižjiž chystala se zvolati: „Otče!“ Avšak Theobald dovedl se pře
moci, a potlačil v solě cit lásky synovské, aby rázem ne
zmařil veliké oběti, k níž odhodlal se opustiv rodiče, by ná
sledoval chudého Spasitele, jenž neměl, kdeby složil hla
vu svou.
Z Trevíru putovali oba poustevnici do Říma, a navští
vivše i jiná slavná poutni místa vlaská, uminili si, že vydají se ještě na cestu do Jerusaléma. Za tim účelem odebrali se do Benátek, aby tam vstoupili na loď. Zatim však nastala válka se Saraceny, a oba přátelé odevzdavše se do vůle Boží, shodli se, že zůstanou v Italii. I usadili se na poušti u Salanigy nedaleko města Vicenzy v Benatsku. Nalezše tam spustlou svatyni na počesť sv. mučedníků Mohara a Fortu
nata druhdy postavenou, obnovili ji, zřídili si u ní chýšky a poustevničili na tomto mistě ve svaté spokojenosti a blaži
vém míru. Po dvou letech (1059) zemřel Valter. Theobald oplakav milého soudruha, tušil, že asi brzo již půjde za ním na věčnost a jal se rozmnožovati kajicí skutky svoje. Poži
val jen chleba a vody, a po čase zřekl se i chleba a byl živ o kořinkách, zelinách a ovoci, spával jen málo na prkně maje za podhlavničku špalek a jsa ustavičně oděn drsným rouchem, a byl pilen modliteb 1 zbožných rozjimáni.
Časem stala se svatyně sv. Mohora 'a Fortunata na poušti Theobaldově oblíbeným poutním mistem, na něž z blizka i z daleka věřici lid přicházel, a Vicenzský biskup seznav vzácné ctnosti poustevníka Theobalda, posvětil ho na kněžství a svěřil mu duchovní správu při svatyni té. Theo
bald přijal potom řeholní roucho mnichů kamaldolských řádu sv. Benedikta, a za krátko přidalo se k němu několik hor
livých jinochův a mužů, kteři za vedení jeho ovičili se na poušti ve svatých ctnostech a sloužili Bohu i lidem.
Pověst o zbožném poustevniku knězi Theobaldovi roz
šifila se časem až za Alpy do Francie, až i staří rodičové jeho uslyšeli, že tento jejich dávno oplakaný a za mrtvého považovaný syn Žije v pověsti svatého muže na poušti u
Vicenzy. I šli hledat ho, a shledavše se s ním, vrhli se mu s pláčem“k nohám a děkovali Bohu, že po dlouhých letech na Živě ho nalezli. Po nějakém čase odjel otec Arnulf, aby rodinné záležitosti svoje ve vlasti uspořádal, matka však ne
chtějíc od syna více se odloučiti, dala si opodál jeho pou
stevny zřiditi přibytek a žila tu dle návodu jeho na mo
dlitbách.
Theobald vedl učně svoje i poutníky, kteří k němu na poušť přicházeli, slovem i příkladem na cestu sebezapíravého ctnostného života křesťanského. Posléze navštíven byl bolest
nou nemoci, tak že maje celé tělo ochromeno a vředy po
kryto, ani pohybovati se nemohl. Za těchto bolesti zůstal klidným a liboval si s apoštolem sv. Pavlem ve svých ne
mocech a úzkostech pro Krista (II. Kor. 12, 10.) věda, že jestliže s Pánem trpi, bude s ním také spolu oslaven (Řím.
8, 17.). Když blížil se mu konec života, povolal k sobě o
pata kláštera Vangaticijského, odporučil mu matku i učně svoje, přijal nábožně sv. svátosti, a zesnul blaženou smrti v Pánu dne 30. června 1066, ztráviv na poušti u Vicenzy devět let. Tělo jeho bylo za účastenství převelikých zástupů věřiciho lidu slavně doneseno ku pohřbu do chrámu Panny Marie ve Vicenzi, a později přeneseno do města Šensu ve Francii. Po čase dány jsou ostatky jeho do kaple v městě Auxerre v Burgundsku, jež na jméno jeho posvěcena byla.
Papež Alexander III. prohlásil poustevníka Theobalda za svatého.
Sv. Theobald zobrazuje se jako poustevník s nářadím rolnickým. Pohrdnuv světem 1 pohodlím v domě otcovském, opustil rodiče a sloužil v daleké cizině lidem praci náden
nickou. Zaměniv šlechtický háv za žebrácký šat, stal se do
brovolně chudým, zapiral se tuhou kázni, a domáhal se na poušti dokonalosti křesťanské. Čelý život jeho zdá se ny
nějšímu pokolení býti nepochopitelným, jakož vůbec životy starověkých poustevníků plny záhad jsou. Nezbývá leč ob
divovati se veliké oběti, již světec ten podstoupil, i hluboké jeho pokoře, zapíravosti a nezištnosti, kterou osvědčoval,
slouže jako nádennik cizím lidem z lásky ku Kristu Pánu.
Ze života jeho je zřejmo, že starší poustevnici nikterak ne
byli zaháleči, za jakéž mnozi nevědomci je považují, a že V chudičkých jejich chýškách rozkvětaly nejkrásnější ctnosti křesťanské a přebýval nezkalený mir a pokoj, jehož tento
Sv. Pambo, poustevník, Ť
svět lidem ani dáti ani vzltl nemůže. "IHobdivuhodní mu
žové byli věru velici charakterové a mudrci, jakéž jen doba živou věrou a vrouci nábožnosti křesťanskou naskrze prosy
cená odchovati dovedla. „Kde jest pokora, tu jest i mou
drost.“ (Přísl. 11, 2) „Zdá-li se komu z nás, že jest moudrý na tomto světě, budiž bláznem (dle soudu lidí světáckých), abys by! (dle Boha) moudrým.“ (I. Kor. 3, 18.).
2. Sv. Pambo, posstevník.
Arciotec mnichův egyptských sv. Antonin Veliký od
choval množství zdárných učňů, kteříž kráčejice šlépějemi jeho poskytovali světu vzácné divadlo života dle zásad Ježiše Krista spořádaného.
Pambo, rodák egyptský, přidav se na poušti thebaiské ku sv. Antoninu, prospival mlčelivosti, pokorou a láskou ku bližním; ačkoli pak nikdy vědám se neučil, ba ani čisti neuměl, dosáhl přece neobyčejné moudrosti, prýštici se z usta
vičného spojeni s Bohem.
Jednou požádal Pambo starého mnicha, aby mu přečetl některý žalm. Mnich jal se odřikávati žalm 38., jehož prvý verš zní: „Řekl jsem: Ostříhati budu cest svých, abych ne
zhřešil jazykem svým. Položil jsem k ústům svým stráž, když postavil se hřišník proti mně.“ Uslyšev slova tato, pře
rušil Pambo čtouciho mnicha, řka, že jediný tento verš mu postači, a odešel. A od té chvile varoval se všeho zbytečného mluvení; když pak onen mnich po šesti měsících mu vytýkal, že vice k němu nepřišel, vece: „Až posud nenaučil jsem se dokonale plniti, co obsahuje jediný ten verš, jejž jsi mně přečetl.“ Jindy, když biskup Alexandrijský navštívil pouste
vniky thebaiské, byl Pambo vyzván, aby ho oslovil. On však řekl: „Jestliže biskup nevzdělá se mlčelivosti svou, nevzdělal by se ani mým mluvením.“
Jak pohrdal Pambo zbožim pozemským, ukázalo se, když bohatá Římanka Melania přišedši do Alexandrie a usly
Ševšl o poustevnicích thebaiských, vyhledala ho a mnoho stříbra mu nabidla. Pambo pletl právě koš, když vzácná pani ta do poustevny jeho zavítala; a když mu stříbro po
dávala, zavolal učně svého a řekl mu: „Vezmistříbro a rozděl Je klášterům a poustevníkům v Libyji; jsouť nuznější nežli
my.“ Nevšimaje si cizinky, aniž ji děkuje, pracoval Pambo na svém koši dále. Melania překvapena touto chladnosti, podotkla: „Víš-li pak, že stříbra toho je tři sta liber?“ Avšak poustevník nedal se nikterak vyrušiti, a pleta koš dále, ne
pozdvihl ani zraku a odpověděl: „Dcero, ten, jemuž stříbro své jsi obětovala, zná váhu jeho, Ont zvážil na váze i hory a lesy. Kdybysi kov ten byla darovala mně, právem mohla bysi udati váhu jeho; že -však obětovala jsi jej Bohu, jenž ani haléřem chudé vdovy nepohrdá, tedy pomlč o tom!“
Sv. Athanasius arcibiskup Alexandrijský, vzkázal jednou Pambovi, aby ho navštívil. Přišed do Alexandrie potkal Pambo na ulici prostopášnou herečku, a spatřiv ji dal se do pláče. A. když lidé se tázali, proč pláče, řekl: „Pláču nad zahubou této nešťastné ženy; pláču i proto, že sám nehledím zalíbiti se Bohu tak, jako žena ta namáhá se, aby libila se lehkovážným světákům.“
Dva bohatí bratří zřekli se jmění svéhoa stali se mnichy.
Jeden z nich rozdal statek svůj chudým a druhý vystavěl z jmění svého klášter a sloužil v něm přichozím, nemocným a starcům. Když pak Pambo od mnichů byl otázán, který z obou těch bratří lépe učinil a větší zásluhu sliziskal, řekl:
„Oba jsou před Bohem dokonali.“
Po celý čas, jejž Pambo trávil na poušti, živil se skrovně pletenim košů, tak že na konci života svého mohl o sobě říci, že nikdy darovaného chleba nepožival, a že nebylo dne, ve kterýž by byl nepracoval. Dosáhnuv osmdesátého roku, pocitil, že blíži se mu smrť. I svolal okolní poustevníky, a louče se s nimi litoval itěch nemnoho řeči, jež byl mluvil, a řekl, že odchází na věčnosť jako člověk,jenž posud zbožně a bohabojně žiti ani nezačal. Odkázav nejmilejšimu odcho
vanci svému na památku koš, jediný majetek svůj, zemřel svatou smrtí.
Štědrá Melania nadála se, že poustevník Pambo za veliký dar, jejž mu přinesla, ji pochválí, čehož on však ne
učinil. Dobré skutky prokazované bližním maji cenu a ziská
vají křesťanu zásluhy před Bohem jen potud, pokud je koná z pravého úmyslu, z čisté nezištné lásky k Bohu a k bliž
nim, a nikoli pro chválu lidskou. „Pilně se varujte, abyste spravedlnosti své nečinili před lidmi, abyste od nich vidíni byli; jinak nebudete míti odplaty u Otce svého, jenž jest
Sv. Pambo, poustevník. 9
v nebesích. Když ty almužnu dáváš, ať nevi levice tvá, co činí pravice tvá; aby almužna tvá byla v skrytě, a Otec tvůj, kterýž vidí v skrytě, odplati tobě.“ (Mat. 6, 1. 3.)
Poustevník Pambo plakal nad osobou ve hřišném roz
košnictvi hynouci. Tak truchlivali starozákonní proroci nad zatvrzelosti lidu svého; tak plakal Spasitel Ježíš Kristus nad nevěrou a mravní zkázou města Jerusaléma; a když nesa křiž na Kalvarii spatřil ženy hořekujicí nad nim, řekl jim:
„Neplačtež nade mnou, ale samy nad sebou plačte, a nad svými syny.“ Který křesťan, maje upřímnou, z víry svaté lynouci lásku ku bližním, nelitoval by nešťastniků v těžkých hříších lehkomyslně žijicích a nekajicně umirajících! Kdo z nás nežalostnil by nad bohaprázdnou nevěrou, jež za této rozervané doby celé vrstvy svedených lidi, ba celé národy mravně otravuje a do časné i věčné zkázy vrhá! „Obrať nás, Hospodine, k sobě, a obnov dny naše, jakž byly od počátku.“
(Pláč Jer. 5, 21.)
Dne 1. července koná se také památka sv. Rumolda, biskupa a mučed
níka, patrona biskupského chrámu Mechlínského v Belgii (+ 775.), sv. Reginy, zakladatelky kláštera Dunengského v Belgii, sv. mučedníků anglických Julia a Aróna, sv. Simeona Salusa, vyznavače v Syrii, sv. Havla, biskupa Averu
ského, a j.
Dne 2. července.
Navštívení Panny Marie.
Archanděl Gabriel zvěstovav svaté Panně Nazaretské Marii, že stane se moci Nejvyššího a zastiněním Ducha sva
tého Rodičkou Syna Božího, oznámil jispolu, že také přibu
zenka jeji Alžběta ve starobě své již před šesti měsici počala syna, čímž osvědčilo se, že u Boha neni nemožné žádné slovo.
(Luk. 1, 26—37.)
Srdce lidské sděluje se rádo s jinými o každou radosť 1 žalosť svou. Co nás hluboce dojimá, toho nemůžeme uzam
knouti do hlubin své duše; toho nedovedeme zatajiti. Čím větší radosť máme, aneb čím bolestnější zármutek nás zastihl, tim mocněji jsme puzeni vyhledati přátelské srdce, buď aby
chom rozdělili se s nim o svou radosť, aneb abychom na něm vyplakali svůj zármutek. A tak 1 Maria Panna pocitila v sobě neodolatelnou touhu, nalézti věrné srdce a rozděliti
se s ním otu vzácnou a neočekávanou radost, kteréž dostalo se ji zvěstováním andělským. Než ale, kde mnedle nalezne Maria srdce takové; srdce citlivé a přátelské,jemuž by mohla a směla s důvěrou oznámiti vznešené tajemství, že Hospodin vyvolil ji za matku zaslíbeného a toužebně očekávaného Vykupitele světa? Kde na světě nalezne duši, kteráž uvěří slovům jejím, že bez porušení panenství svého působením Ducha svatého v životě svém počala Syna Božího, jenž kralovati bude na stolici Davida otce svého v domě Jakubově na věky, a jehož království nebude míti konce?
K tomu dal Marii Panně sám anděl Gabriel pokýn.
Alžběta, milá přibuzenka a přítelkyně, choť Zachariášova a Bohem vyvolená matka předchůdce Páně, porozumi nejlépe velikému divu, jejž Hospodin s Marii učinil. I vstává Maria a odchází s chvátáním na hory do města Judova (Karemu), aby navštívila Alžbětu. Sv. Jan Zlatoústý piše, že ku této cestě pohnul vyvolenou matku svou sám Syn Boži, aby svou přitomnosti v požehnaném životě jejím od hříchu prvotného očistil a posvětil předchůdce svého ještě před narozením jeho, k čemuž dokládá sv. Ambrož: „Vznešenější přichází k men
šimu — Ježiš k Janovi.“ A sv. Jeroným dí: „Nejblahosla
venější Panna radujíc se převelice z té milosti, jíž dostalo se zbožné přibuzence jeji Alžbětě, chtěla ji tuto svou radosť osobně osvědčiti, ji blahopřáti, a společně s ni chváliti a vele
biti milosrdenství Boží, jež na nich obou tak. veliké věci učinilo. Úmyslem Marie Panny bylo také, aby sestárlé Alžbětě sloužila a v domácí práci ji ochotně zastala.“
Cesta z Nazareta do Karemu na horách judských, kde Alžběta přebývala, trvala aspoň tři dny a byla namáhavá a dosti nebezpečná, útlá panna Nazaretská nelekala se ji však;
vždyť naplněna byla Duchem svatým, a Pán jsa s ní posiloval ji. I spěchala drsnými stezkami horskými s chvátáním a bez únavy, nemohouc ani dočkati se kýžené chvile, kdy Alžbětu spatři.
V domě Zachariášově nenadál se nikdo příchodu Marie Panny. Kdež mohla si Alžběta, ukrývajici bedlivě svůj po
žehnaný stav, pomysliti, že někdo doví se oněm až ve vzdá
leném Nazaretě! Jak velice podivila se tudiž Alžběta, když do přibytku jejiho z nenadání vstoupila Maria, kteráž neče
kajíc předchozího uvítání jejiho, sama ji pozdravila a ji blaho
přála! V tu chvili, jakž uslyšela Alžběta pozdravení Marie,
Navštívení Panny Marie. 11
zplesalo nemluvňátko v životě jejim. Svati Otcové uči jedno
myslně, že tehdáž Jan v životě matěině poznal přítomného Pána a radostně ho pozdravil, a že v ten okamžik byl od něho hříchu dědičného očistěn a posvěcen, jakož o něm byl předpověděl Gabriel, že bude ještě v životě matky Duchem svatým naplněn. Také Alžběta uslyševší pozdravení Marie, naplněna jest Duchem svatým a. poznala z vnuknuti jeho, co stalo se s mladší přitelkyní jeji. Poznávajíc v ní Rodičku zaslíbeného Spasitele zvolala nadšeně hlasem velikým: „Po
žehnaná ty mezi ženami, a požehnaný plod života tvého.
A odkud mi to, že matka Pána mého přišla ke mně!“ Slovy těmi osvědčila Alžběta, že Maria byla nade všecky ženy Hospodinem povýšena a omilostěna, stavši se matkou Spa
sitele světa, jenž jest původce všech milosti a všelikého po
žehnání. Pro požehnaný plod života svého jest i Maria po
žehnaná mezi všemi ženami. A jako Jan Kftitel pokládal se nehodna, rozvázati Pánu řeménky obuvi jeho, tak Alžběta považovala se za nehodnu návštěvy tak omilostěné světice, jakouž byla Maria. Z vnuknuti Ducha svatého uctila Alžběta
Marii Pannu týmiž slovy, jež na rozkaz Boží ji byl řekl anděl Gabriel: „Požehnaná ty mezi ženami“ ; aby pak uctila 1 toho, od něhož Maria vyvolena a požehnána byla, dodala:
„A požehnaný plod života tvého.“
Maria Panna byla poselstvím Gabrielovým v Nazaretě podrobena veliké zkoušce, nerozumějic tajemstvi, že stane se bez porušení panenství matkou a že má poroditi Syna Bo
žiho. A přece uvěřila slovům posla nebeského 1 odpověděla mu v hluboké pokoře: „Aj já divka Páně, staniž mi se podle slova tvého.“ Proto velebila ji Alžběta volajic k ní dále:
„Plahoslavená jsi, že's uvěřila; neboť vykonány budou ty věci, kteréž jsou povědiny tobě ode Pána.“
Uslyševši Maria slova Alžbětina, byla jimi v hlubinách duše uchvácena, a pozdvihnouc mysl svou k nebesům, jala se v posvátném nadšení vylévati nábožné city svoje vzne
šeným chvalozpěvem řkouc: „Velebi duše má Hospodina a zplesal duch můj v Bohu Spasiteli mém. Že vzhlédl na po
nižení dívky své; nebo aj, od této chvile blahoslavenou mne nazývati budou všickni národové; neboť veliké věci mi učinil ten, jenž mocný, a jehož jmeno jméno svaté jest.
A milosrdenství jeho od pokolení do pokolení bojicím se jeho. Učinil moc ramenem svým, rozptýlil pyšné v mysli
srdce jejich Sesadil mocné se stolice, a povýšil ponižených.
Lačné nakrmil dobrými věcmi, a bohaté pustil prázdné. Ujal se Israele služebníka svého, rozpomenuv se na milosrdenství své, jakož byl mluvil k otcům našim, k Abrahamovi a semeni jeho na věky.“ (Luk. 1, 46—55.)
Jaká to spanilá, úchvatná, andělskou lahodou dýšici piseň! Nade všecky chvalozpěvy, jimiž v Zákoně starém dobrořečili Hospodinu Mojžíš se sestrou svou Marií po pře
chodu rudého moře (II. Mojž. 15, 1—21.), prorokyně Debora po vitězství Israelitů nad vojevůdcem chananejského krále Sisarou (Soude. 5, 1—31.) matka Samuelova Anna (I. Král.
2, 1—10.), král Ezechiáš (Isai. 38, 10—22.), a tři mládenci, soudruhové proroka Daniela v zajetí babylonském, byvše v peci ohnivé zázračně zachráněni (Dan. 3, 51—90.), po
vznáší se vysoko tento velebný chvalozpěv Rodičky Boží, jejž proslovila v domě Zachariášově. Uznávajíc, že Hospodin povýšil ji na vznešenou hodnost matky Spasitele světa beze všech zásluh jejích, toliko z mevystihlého milosrdenství svého, odnáší Maria pokorně všecku úctu a chválu, kterouž ji Alžběta vzdávala, k Bohu samému. Počavši tento chvalo
zpěv velebením Boha, Spasitele svého, že vzhlédl na poni
ženi své pokorné divky a učinil ji věci veliké, skončila jej dikůčiněním za spasení lidu svého. Znalať Maria slavné sliby dané Abrahamovi, že z národa israelského vzejde požehnání na celé člověčenstvo; znalať i naděje, jež učiněny byly Da
vidovi, že stolec jeho opět bude obnoven, povýšen a zve
leben. A hle! Nedávno zvěstoval ji Gabriel, že počne a po
rodi Syna Božiho, jenž seděti a královati bude na stolci Davidově na věky; Alžběta pak nazvala ji požehnanou mezi ženami, a požehnaným nazvala také plod života jejiho. Tuť přesvěděila se Maria, že Hospodin jsa věrný, po tisicileti začiná již lidu israelskému plniti, co byl slíbil otcům jeho.
Maria předvídá, že již přestane pokoření a nadejde povýšení národa jejiho; že přejdou zmatky, potlačen bude hřích, a vzejde pravda, milost, pokoj, láska a spaseni v Israeli všem, kdož věrně přilnou k Pánu. Proto velebi Hospodina, jenž mocné a pyšné rozptýlil a sesadil, a služebníka svého Israele se ujal, rozpomenuv se na sliby, kteréž praotcům jeho byl učinil. A prohlédajíc do budoucnosti, prorokuje Maria z vnuk
nuti Ducha svatého, že od té chvile blahoslavenou ji budou nazývati všickni národové. Jak znamenitě naplnilo se pro
X.ú. J. Patočkyv Praze. Inv. v. Deschwanden.
Navštívení Panny Marie.
rocké slovo toto! Králové a knižata křesťanští kladli sebe i říše a národy svoje pod ochranu Rodičky Boži, osvědčujice takto svou viru, že království jejich budou prospivati jen tehdáž, budou-li panovníci míti pokoru Marie Panny, a budou-li poddaní následovati jeji věrnosti a oddanosti. Na počest Rodičky Boži bylo ve všech zemich katolického světa zřízeno nesčíslně množství chrámů Páně a míst poutnich, kde mocnou přimluvou jeji docházejí zarmoucení útěchy a hřišnici odpuštění a milosti Boží; kde otcové i matky modlí se za věčné i časné blaho svých ditek; kde jinochové a panny uči se od ní milovati čistotu srdce, a kde Bůh ne
zřídka podivným, zázračným způsobem prosby zbožných otitelův jejich vyslyšel a posud vyslýchá. Co jest tu jen v naší vlasti slavných chrámů, v nichž po věky již Maria Panna se blahoslavi a zbožně uctiva! Nejpřednější křesťanští umělci, nadšeni vznešenosti panenské Matky vtěleného Syna Božího, vytvořili ji na počesť velekrásné obrazy a sochy, jež zbožnou mysl věřícího lidu sladkou rozkoši naplňují a k nebi povznášejí. Na oslavu Rodičky Boží zřizovali měšťané na náměstich památné sloupy a zdobili průčeli svých domů sochami a obrazy jejimi. Každá svatyně naše má oltář Panny Marie, každá domácnost katolická chová jeji obraz; a kde město, vesnice a samota, tamť i chrám, kaple aneb aspoň prostá zvonička, odkud třikráte za den hlas zvonu vybizi křesťanský lid, aby zbožnou modlitbou pozdravil přesvatou Pannu, v niž Slovo tělem učiněno jest. Každého dne opa
kuje Čirkev ve svých hodinkách, o nešporách chvalozpěv
„Magnificat,“ „Velebí duše má Hospodina“ ; a dojemná slova té převelebné, z hlubin nejčistšího srdce Rodičky Boží vy
trysklé písně zaznívají nebeským souladem o všech svátclch v prostorách předních chrámů celého světa katolického. Nej
slavnější básnici křesťanští složili na počest Marie Panny nadšené chvalozpěvy, a nejslovutnější hudební mistři poklá
dali si za největší česť na slova chvalozpěvů těch skládati hudbu. A jak krásné pisně na oslavu Matky Boží zpivaji věřici všemi jazyky; jaká něžnost a lahoda vane zejména v Marianských pisních slovanských vůbec a našich českých zvláště! Tak ustavičně naplňují se prorocká slova Marie Panny pronesená v domě Zachariášově: „Od té chvile blaho
slavenou mne nazývati budou všickni národové.“ Všickni národové všelikých jazyků, kteří věříce v Ježiše Krista,W!
14 Dne 2. července.
Syna Božího, věrně lnou k jeho Cirkvi, blahoslaví vyvo
lenou Matku jeho; a jen lidé od pyšných, zarytých bludařů svedení a pravé Církvi odcizení, odpíraji Marii Panně tu úctu, kterouž ona sama z vnuknuti Božího předvidala a předpověděla.
Maria pobyla u Alžběty po tři měsice. Jestliže Ho
spodin za Starého Zákona hojně žehnal domu levity Obede
doma proto, že v něm po nějaký čas chována byla archa úmluvy (II. Král. 6, 10.; I. Paral. 13, 14.), jakých teprv milosti dostalo se domu Zachariášovu, když živá archa No
vého Zákona, požehnaná matka Páně plné tři měsice v něm trvala! Sv. Ambrož nepochybuje o tom, že čistota a nevin
nosť srdce, již potom Jan Křtitel se stkvěl, byla ovocem té milosti Boži, kteráž do duše jeho přitomnosti Marie Panny již před jeho narozením vlita byla.
Svátek Navštívení Panny Marie začali ve třináctém stoleti slaviti nejprv Menší bratři sv. Františka, jichž gene
rální představený sv. Bonaventura r. 1263. nařidil jej v celém řádě tomto. V Čechách zavedl jej arcibiskup Pražský Jan z Jenštýna, jenž za tou přičinou složil zvláštní modlitby ku mši sv. a církevním hodinkám na den ten, i spis na obranu téhož svátku. Arcibiskup ten zjednav u papeže Urbana VI.
a Bonifáce IV. svátku tomu odpustky, přispěl nemálo k tomu, že rozkazem Bonifáce IX. slavení jeho znenáhla v celé Církvi zobecnělo. Svátek ten byl tenkráte nařízen za tim účelem, aby přimluvou Marie Panny ukončen byl neblahý tehdejší rozkol v Církvi, 1 aby zase rozlil se pokoj na věřici. Z téhož důvodu rozkázal poznovu r. 1441. 1 církevní sněm Basilejský slaviti svátek tento, aby Matka milosti, zbožnou myslí oprav
dově ctěná, přimluvou svou smiřila požehnaného Syna svého a věřici opět mirem oblažila. Tou měrou jest slavnosť Navští
veni Panny Marie svátkem miru, což osvěděil 1 papež Pius IX.
povýšiv a zvelebiv jej r. 1850. na věčnou památku své vděčnosti ku blahoslavené, panenské Matce Páně, kteráž mu podivuhodně přispěla ku pomoci, tak že mohl téhož roku vrátiti se do Říma, jha nepřátel zbaveného. V Čechách slaví se svátek Navštivení Panny Marie v první neděli měsíce července; jinak světl se v ostatních zemích katolických, a zejména také na Moravě, dne 2. téhož měsíce.
Maria Panna podstoupila s chvátáním dalekou, obtížnou cestu k Alžbětě. Když hlas zvonu svolává věřicí na služby Boží do vzdálené svatyně; když povinnosť veli, bychom zřekli se pohodli a podrobili se namáhavé, obětavé práci, a kdykoli láska křesťanskánabádá nás, bychom spěchali bližním ku pomoci, nelekejme se obtiži!
Nejblahoslavenější Panna majic v požehnaném životě Syna Božího, přinesla domu Zachariášovu požehnání. Blaze tomu domu, do něhož Maria zavitala, a blahoslavení lidé, u nichž přebývá, neboť s ni přicházi a přebývá 1 Kristus Pán; a kde on svůj stánek má, tam vládne mir a pravé blaho. Ovšem pak přicházeji Ježiš a Maria jen do takových domů, kde jsou lidé „spravedliví před Bohem, chodice bez úhony ve všech přikázanich a spravedlnostech Paně.“ (Luk. 1,6)
Maria navštívila Alžbětu a setrvala u ni po tři měsice z úmyslu nejšlechetnějšího. Obě ty svaté matky vzdávaly společnou modlitbou Pánu diky za milosrdenství jeho a tě
šily se navzájem důvěrnými rozmluvami o brzkém vykou
pení lidstva. Kéžby měly i všecky návštěvy a schůze naše povždy jen účel šlechetný! Co drahocenného času promar
ňují lidé návštěvami zbytečnými, jimiž zanedbávají svých povinnosti a za nichž konaji se jen řeči všetečné, marnivé, nactiutrhačné a pomluvačné! Sv. Bonaventura di: „Není větší ztráty nad ztrátu času, neboť byl-li zmařen čas dobrotou Boží nám ku spasení našemu uštědřený, nelze ho na věky vice přivolati.“
Dne 2. července koná se také památka sv. Processa a Martiniana umučených za Neróna v Římě, sv. Aristona a devíti spolumučedníků v Římě, sv. Svituna, biskupa v Anglii, sv. Monegundy, vdovy v Toursu, a j.
Dne 3. července.
Sv. Otto, biskup, věrozvěst slovanských Pomořanů.
Z kmenů velikého národa slovanského slynuli za staro
dávna nejvice pomořanšti Luticové. Zemějejich na baltickém přimoří mezi řekami Odrou a Vislou rozkvétala orbou, prů
myslem i obchodem a oplývala bohatstvím, tak že řikalo se o ní, že kdyby ještě plodila víno a olej, byla by druhým Chanaanem. Pomořané provozovali čilý obchod se všemi přímořskými národy, a města jejich Štětín, Kamin, Volin, Retra a Vineta vynikala výstavností i zámožnosti. Nád
16 Dne 3. července.
herné, lidnaté obchodní veleměsto Vineta na ostrově Uzno
jimu nemělo kromě Říma a Cařihradu rovně. Pomořšti Slované šetříce zděděných staroslovanských řádův a zvy
klosti, byli lid dobromyslný a poctivý. Žebráků nebylo mezi nimi, a o krádežích, loupežích i jiných zločinech nebý
valo v zemi jejich slechu. Veškeren rodinný i veřejný život jejich byl proniknut a ovládán pohanským modlářstvím, na němž houževnatě lpěli. Přední svatyně jejich ve slavném hradě Arkoně na okřidli ostrova Rany (Rujany) byla po
svěcena Svantovítovi, jehož modla ze dřeva a kovů zhotovená a bohatě okrášlená tu stála. V pohanském chrámě tom cho
vány příznaky Svantovitovy, zejména korouhev „stanica“
řečená, s niž vrhali se ostrované na útočici nepřátele, věřice, že pod ochranoujeji zvítězí. Ke službě Svantovitově ustanoven sbor modlářských žreců, a jen nejvyššímu z nich bylo dovo
leno vstupovati do svatyně, kde stála modla. Dle rozličných znamení vynášel velekněz Svantovitův věštby a rozhodoval o osudech jednotlivcův i celého národa. Na udržení chrámu platila všecka města daň, a třetina kořisti válečné, 1 vše, čeho dobyla četa 300 mužů, ke službě Svantovitově zasvěcená, odváděno sem. S posvátnou bázní zírali všickni západní pohanšti Slované ku svatyni této. V Retře měli Pomořané chrám pohanského bůžka Radigasta (Radhoště) se zlatou modlou jeho, a ve Štětíně slynul chrám modly Triglava (Třihlava).
V národě takovém, jakým byli pohanšti Pomořané, žijicl ve šťastných, spořádaných poměrech, oplývající blaho
bytem a srostlí s modlářstvím, jehož vážili si jakožto od
kazu svých předků, bylo velmi nesnadno zakotviti učení Kristovo. Dályť se sice již po věky pokusy, aby víra kře
stanská v zemi té zaseta byla, ale neměly úspěchu hlavně také proto, že tamním Slovanům bylo křesťanství nabízeno a vnucováno z nenáviděné ciziny, od lakotných sousedů, mezi nimiž pohříchu vyskytovali se zločiny, o nichž v ze
mich slovanských slýcháno nebylo.
Největších úspěchů dodělal se hlásáním evangelia Kri
stova v Pomořanech Bamberský biskup sv. Otto, jenž prá
vem sluje apoštolem slovanského kmene toho.
Otto (Ota), potomek šlechtického, schudlého rodu, na
rodil se okolo r. 1062. ve Švábích a osiřev v útlém věku, vzdělával se v některém nám nepovědomém klášteře, kde
jevil záhy výborné vlohy a lásku ku studiím. Dokonav klá
šterní školu a byv posvěcen na kněžství přál si, aby mohl se dále vzdělávati ve vědách; nemaje však hmotných pro
středkův a nedostávaje od lakotného strýce, otcova bratra, žádné podpory, rozhodl se, že po způsobu tehdejších mla
dých snaživých mužův ohlédne se po cizich zemích a najde si výživu, aby ve studiích pokračovati mohl. I odebral se do Polska, kde byl nedostatek učitelů mládeže, zřídil si tam la
tinskou školu, a živil se takto vyučováním a výchovou mla
díků. Vedle toho zdokonaloval se soukromi pilným studiem ve vědách a přiučil se záhy jazyku slovanskému. Vynikaje sličnou tváři, statnou postavou, uhlazenými způsoby, nepo
rušehými mravy a učeností i obratnosti, nabyl za nedlouho zvučného jména a získal si důvěru 1 přizeň mnohých pan
ských rodů polských, jež pověřovaly bo záležitostmi svými a svěřovaly mu syny svoje. Takovou měrou seznal ho také bratr uprchlého krále Boleslava II., vraha Krakovského bi
skupa sv. Stanislava, vévoda Vladislav Heřman, a učinil ho svým dvorním kaplanem a tajemníkem. Otto osvědčoval se v tomto úřadě horlivostí, zručnosti a spolehlivostí svou tak, dostalo se mu r. 1087. čestného úkolu, aby ucházel se pro vévodu Vladislava Heřmana o ruku sestry císaře Jindřicha [V. Judity. I nastoupil cestu na cisařský dvůr do Němec a přivedl odtud vévodovi polskému choť. Nová vévodkyně pol
ská Judita, vdova po uherském králi Šalamounovi, zvolila si Otu za učitele, rádce a důvěrného posla ku císařskému bra
tru svému; když pak za nedlouho v Polsku zemřela, povolal cisař Otu k sobě a učinil ho svým dvorním kaplanem. K ů
řadu tomu bývali tehdáž povoláváni obyčejně jen synové předních panských rodin říšských; a cisařšti dvorní kaplan, jsouce zároveň tajemníky dvora císařského, měli nároky na
wyl! ,
nejvyšší církevní i státní hodnosti v říši. Tou měrou dosáhl Otto za krátko důstojnosti říšského kancléře a strážce olsař
ské pečeti. A časem nabídl mu císař uprázdněné biskupství Augšpurské, a potom biskupství Halberštadtské, jichž on však nepřijal, ježto Jindřich IV. byl stižen církevní klatbou.
Když r. 1102. Bamberský biskup Rupert zemřel, bylo od císaře poznovu na Otu naléháno, aby biskupství toto při
Jal. Otto zdráhal se i tentokráte, a teprv když císař stoje neústupně na svém, odznaky biskupství, prsten a berlů jemu
18 Dne 3. července.
podal, podrobil se, při čemž však uminil si, že úřad biskup
ský spravovati bude dle zákonů cirkevnich a že hodnosti této se vzdá, nedosáhne-li potvrzeni papežského. Potom sla
vil dne 1. února 1103 svůj vjezd do Bamberka. Obyvatel
stvo města vyšlo mu ve slavném průvodu, za hlaholu zvo
nův a zpěvu v ústrety. Před branou městskou sestoupil Otto s koně a kráčel odtud za tuhé zimy ve sněhu bos do hla
vniho chrámu.
Po sesazení císaře Jindřicha IV. a korunování syna jeho Jindřicha V. odebral se r. 1106. Otto do Italie ku papeži, jehož zastihl v městě Anagni. Papež Paschal II. uvítal ho se vši počestností, a seznav, že dostalo se mu úřadu biskup
ského cestou řadnou, beze svatokupectví, neváhal ho potvr
ditLla posvětil jej o svátcich svatodušních na biskupství.
Biskup Otto byl věrným pastýřem lidu svého. Při
kladna byla jeho skromnost a dobročinnost, Nosil prostý oděv, jejž nejednou sám sl spravoval, zachovával přisně cirkevnich postův a nepožival nikdy vybraných a drahých pokrmů; čeho pak takto ušetřil, toho užival na dobré účely, ku cti a slávě Boži, na stavbu chrámů a klášterů a ku časnému i věčnému blahu lidu. Když někteří páni vytýkali biskupovi, že z míry jest šetrný a všim přepychem pohrdá, řekl jim: „Nepohor
šujte se ze života mého, ale radujte se, že vynakládám svých důchodů na almužny!“ Jednoho dne byla mu předložena na stůl draze koupená štika. Otto odmitl tento pokrm a řekl:
„Chraň Bůh, abych za jediný den tolik peněz strávil. Do
neste toto drahé jidlo mému Pánu Ježiši Kristu; jsemzdráv a spokojím se kusem chleba; rybu dejte některému nemo
cnému chuďasovi!“ Za nastalého hladu živil Otto tisice chu
dých, až veškeré zásoby svoje rozdal, sám navštěvoval dnem 1 noci nemocné, zaopatřoval svatými svátostmi umirajici, dá
val zemřelé uctivě pochovávati, a staral se o jich pozůstalé rodiny. Když pak budouciho roku Bůh zase udělil hojnou úrodu a hlad přestal, rozdělil biskup mezi chudé rolníky množství srpů a peněz.
Horlivou péči věnoval Otto rozkvětu náboženského ži
vota v dlecési svoji. Sám dával duchovenstvu 1 lidu přiklad bohabojného života, hlásal neunaveně slovo Boží, obnovoval staré chrámy 1 kláštery, a zakládal svatyně i kláštery nové.
Celkem založil a nadal dvacet nových klášterů v biskupství Bamberském i v Korutanech, kde hlavní chrám Bamberský
