Kritika sout ě ží

38 F. Kavalír: Soutěže architektonické. Architektonický obzor. 1907, roč. VI., s. 45, 46

39 [B. a.]: Zprávy. Styl. 1911, roč. II.

27

včetně detailních rozpočtů. K tomu přispívalo i souběžné vyhlášení několika velkých soutěží najednou, jako tomu bylo např. v letech 1904-1905, kdy došlo k současnému vyhlášení 4 soutěží (Zemský ústav pro choromyslné v Bohnicích, přístavba a novostavba radnice a Čechův a Rudolfínský most). Pokud došlo k vyhlášení ideové soutěže, pak často docházelo k tomu, že navazující projektová soutěž vůbec nebyla vypsána.

Dalším bodem časté kritiky byla výše vypsaných odměn, která se účastníkům soutěží zdála v mnohých případech směšně malá. Obecně měla být výše odměn stanovena v souladu s konkurenčním řádem na základě předpokládaných nákladů na provedení stavby, ale ve skutečnosti tomu tak často nebylo. Z tohoto pohledu můžeme za jednu z nejlépe ohodnocených soutěží považovat první soutěž na přestavbu Staroměstské radnice, kdy si arch. Jan Vejrych odnesl 10.000 K.

Největší vlna kritiky však směřovala ke složení poroty. Z přehledné tabulky zpracovaných soutěží je zřejmé, že členové soutěžních porot se velmi často opakovali. Téměř vždy byl členem významný představitel předchozí generace (J. Zítek nebo J. Schulz nebo oba). Byli to architekti narození ještě před polovinou 19. století (Zítek 1832, Schulz 1840), kteří nebyli architektonicky takových případech bývá úkol poroty nadmíru zodpovědný, neboť je i mnohdy opravdu nesnadno, vystihnouti přednosti toho kterého návrhu a správně pochopiti intence jich autorů. Konečné rozhodnutí spočívá přec jen na subjektivném názoru členů poroty a proto je nutno, aby to byly vždy osoby bohatých vědomostí odborných a naprosto nepředpojatí.“⁴⁰

Dalším důvodem ke stížnostem byl průběh záležitosti po skončení soutěže. Autoři oceněných ideových projektů očekávali vyhlášení navazujícího užšího kola, v případě projektové soutěže pak pověření stavbu realizovat. K tomu však došlo málokdy. Nejčastějším vývojem bylo předání soutěžních projektů do rukou stavebního úřadu, který byl pověřen dalším zpracováním.

To samozřejmě vedlo nejen ke stížnostem, ale také k pochybnostem o regulérnosti celé soutěže.

Zazněly názory, že obec by měla projekty zpracované stavebním úřadem předkládat, nejen odborné komisi, ale také veřejnosti. Ideálně pak měly být také zveřejňovány náklady na práci zaměstnanců stavebního úřadu, aby veřejnost mohla porovnat jejich výši s náklady na soutěžní řízení.

„Obec nejen že rozdanými cenami zakupuje si práce zvláště nejlepší, ona zakupuje i jiné, ne však, jak obvyklo a správno jest, aby prováděcí návrhy objednala u umělce a technika, jehož

40 F. Kavalír: Soutěže architektonické. Architektonický obzor. 1907, roč. VI., s. 45, 46

28

práce uznána jest vynikající a zralou, nýbrž často s netajeným úmyslem, aby získala tak náměty pro vlastní kancelář, kteréž provedení plánů prováděcích svěří.“⁴¹ nedostatečné nejen z pohledu množství a výsledků soutěží, ale také ze strany vlastního snažení o budoucí podobu tváře architektury.

„Soutěžné řízení nevede se upřímně, pokládá se za jakýsi luxus, důvěra v ně se soustavně podkopává, vypisují se soutěže, aby se neřeklo, že se neděje ničeho pro umění, a po nich se postupuje nebo i nepostupuje tak, jak již před soutěží bylo zamýšleno… Jindy zase dobré myšlénky, jež soutěže přinesou, nepřijdou na zmar, naopak jsou zužitkovány, nikoli však svými autory, nýbrž favority, kteří nestydí se užití cizích myšlének.“⁴²

Z dnešního pohledu však můžeme konstatovat, že i přes všechny vady a nedostatky se skutečně jednalo o zlatou dobu soutěží. Za dobu necelých patnácti let bylo vypsáno kolem 15 velkých soutěží. I přes to, že velká část soutěží neměla do začátku první světové války bezprostřední výsledek (a kolikrát ani po válce), je možné tvrdit, že své hlavní poslání splnily.

Protože pokud jsme v úvodní kapitole řekli, že základním smyslem architektonickým soutěží je probouzet debatu o architektuře a podobě veřejného prostoru mezi širokou veřejností, pak právě to je jedním z hlavních znaků našeho období. Velká pozornost věnovaná architektonickým kauzám nejen na stránkách odborného, ale i denního tisku nám dokládá, že architekturou se skutečně žilo a osud mnoha význačných míst nebyl veřejnosti lhostejný.

Z tohoto pohledu je o to větším zklamáním situace na současné architektonické scéně. Po roce 1898 došlo k velkému uvolnění a čekalo se, že stejné nadšení, které se zhostilo celé společnosti, se bude týkat i architektury. Soutěží se však vypisuje mnohem méně, než se doufalo.

Zápal pro architekturu a šlechetný souboj soutěží generace přelomu století nám budiž neutuchávající inspirací.

„Hodláme nadále vésti oddíl soutěží se zvláštní péčí a co možno nejúplněji. Budeme uveřejňovati nejen jako dosud vypsání soutěží a jich výsledky, ale máme v úmyslu doplňovati stále text vyobrazeními; budeme reprodukovati z vypsaných soutěží dané situace, aby orientace o předmětu soutěže byla úplnější, a chceme v reprodukcích přinášeti i cenami poctěné projekty,

29

zůstati bez chorobných následků, je-li jejich uspořádání, ať v kterékoli části vadné. Mnoho a stále bývá chybováno již v samotném vypsání; zde náleží stavovským korporacím, aby zasazovaly se o nápravu, a budeme kroky zde učiněné registrovati. Však i rozhodnutí soutěží, výroky porot vyžadují si více pozornosti; prospěje se zajisté dobru, bude-li material soutěžných prací kriticky přehlédnut a bude-li vždy s téhož stanoviska oceněn… Na obálce uveřejňována bude přehledná tabulka otevřených soutěží, která obsahuje jejich hlavní data a podmínky ve výtahu, tak jak jsou pro soutěžícího důležitá.“⁴³

2.7. Zdroje:

A. Cechner: Naše nové technické soutěže. Architektonický obzor. 1904, roč. III., s. 17 18, 24.

F. Kavalír: Soutěže architektonické. Architektonický obzor. 1907, roč. VI., s. 45, 46

J. S.: Úřední návrhy konstruktivní a umělecké. Architektonický obzor. 1912, roč. XI., s. 30-32, 43-45, 57, 58

O. Materna: Osnova nového stavebního řádu pro král. hlav. město Prahu. Architektonický obzor.

1907, roč. VI., s. 17, 18, 19, 21, 22, 23, 25, 26.

P. Ovečka. Povolování a ohlašování staveb. Bakalářská práce. Právnická fakulta Masarykovy univerzity. 2007. Vedoucí práce Petr Havlan.

D. Novotná: Regulace stavby měst v historii. Urbanismus a územní rozvoj. 2005, roč. VIII., s. 7-11.

H. Svatošová: Cesta k modernímu velkoměstu. in: Městská správa a stavební rozvoj Prahy v období 1784-2000. Dostupné z http://www.ahmp.cz/.

M. Ebel: Dějiny českého stavebního práva. 1.vyd. Praha: ABF, 2007, 255 s. ISBN 978-80-86905-21-1.

2.8. Tabulky:

43 [B. a.]: Zprávy. Styl. 1911, roč. II.

30

Tab. 1: Přehledná tabulka soutěží – část 1

31

Tab. 2: Přehledná tabulka soutěží – část 2

32

33

Obr. 3: Mapka s orientačním zobrazením soutěží - Asanace