Ve ř ejné stavby

119 Smíchov byl tehdy samostatné město, ačkoliv jednání o připojení již probíhala dlouhá léta.

120 A. Balšánek: Úprava Malé Strany a otázka veřejných staveb na pobřeží Vltavy. Architektonický obzor. 1909, roč. VIII., s. 1-4, 5-7, 9-10, 13-15, 20-22

121

budovou sněmovny. Sám si však uvědomuje, že ačkoliv po technické stránce by provedení této varianty bylo možné, vzhledem k závažnosti malostranského nábřeží ji nedoporučuje. Ve variantní studii navrhuje budovu sněmovny posunout až na břeh Čertovky a malostranskou nábřežní komunikaci vést před ní po vysokém nábřeží až k zahradě Odkolkově¹²¹. Podotýká však, že toto místo je vyhlédnuto jako staveniště pro budovu moderní galerie.

Ve třetí variantě umísťuje budovu sněmovny do zahrady anglických panen (dnešní Vojanovy sady) [Obr. 102, Obr. 103, Obr. 104, Obr. 105, Obr. 106, Obr. 107]. Uvědomuje si, že získání tak rozlehlého komplexu by nebylo snadné, avšak v potřebnosti a důležitosti sněmovny spatřuje naději na rozřešení nesnadného a obtížného úkolu. V případě zastavění zahrady by se také usnadnilo propojení dosud funkčně oddělené části Malé Strany za Karlovým mostem (od Strakovy akademie). „Místo toto jest ideální, co do polohy, representativní v míře nejvyšší, a tak veliké, že připustilo by stavbu rozměrů největších. Z tohoto důvodu byla situace tato technickou i stavební komisí pro sbor i radou městskou schválena a pojata vzdor neurčitému stanovisku zemského výboru do plánu polohy¹²².“ K této variantě připojuje Balšánek pohledy z nábřeží před Rudolfinem, z osy plánovaného mostu u Rudolfina a ze sadu před umělecko-průmyslovou školou dokazující, že přiměřeným rozčleněním obrysů budovy ji lze vhodně zakomponovat do stávajícího panoramatu Malé Strany.

Jako čtvrtou alternativu pro umístění sněmovny Balšánek navrhuje lokalitu při Lužické ulici (dnešní Klárov) na náměstí u plánovaného rudolfínského mostu [Obr. 108]. Při zbourání stávajícího bloku mezi Lužickou a Cihelnou ulicí by vzniklo rozsáhlé náměstí lichoběžníkového tvaru, které by mohlo být použito pro umístění alespoň tří veřejných budov – sněmovny, místodržitelství a gymnasia. Tuto variantu však ve výsledku také nedoporučuje, a to především kvůli nedostatečné stavební ploše pro budovu místodržitelství a zachování pohledu na Hradčany.

Jako pátou variantu pro umístění budovy sněmovny Balšánek navrhuje blok domů v ulici u Železné lávky [Obr. 109]. Variantu nedoporučuje vzhledem k nepravidelnému tvaru vzniklého bloku a také pro nedostatečnou stavební plochu.

V šesté variantě se zabýval předpolím nově navrhovaného Rudolfínského mostu [Obr. 110, Obr. 111].

K otázce výstavby nové sněmovní budovy se znovu vrátil ve stati „Studie o Velké Praze II.“¹²³ v politicky mnohem nadějnější době po vzniku samostatné republiky. Jako velmi vhodné sněmovny, protože obě budovy jsou svým rozsahem a stavebním programem podobné. Stávající umístění místodržitelství v pronajatých a adaptovaných budovách kolem Thunovské ulice považuje za naprosto nevhodné a s ohledem na blízkou budoucnost i nedostatečné.

121 Odkolkův, původně Sovův mlýn, byl v roce 2000 rekonstruován na budovy galerie Sovových mlýnů.

122 A. Balšánek: Úprava Malé Strany a otázka veřejných staveb na pobřeží Vltavy. Architektonický obzor. 1909, roč. VIII., s. 6

123 A. Balšánek: Studie o Velké Praze II. Architektonický obzor. 1920, roč. XIX.

122 Moderní galerie

Balšánek se jako jeden z prvních zamýšlel nad možnostmi umístění budovy galerie. Učinil tak prvně na stránkách Architektonického obzoru v lednu 1903. Považoval to za důležitý úkol své generace. „Pro sbírky tyto — pokud budou v počátcích — najde se snadno místa v některé ze starších budov, řekněme paláců pražských. Teprve až rozsah jich vzroste tou měrou, že umístění jich bude činiti obtíže, bude možno pomýšleti na stavbu nové, samostatné, vhodné budovy. Avšak otázka místa jest dnes již naléhavá a řešení její jest povinností nynější generace“ ¹²⁴. Správně si již tehdy uvědomoval důležitost této otázky.

Pro novou budovu nachází v podstatě čtyři možná staveniště. Prvním místem je blok vzniklý mezi Újezdem a novou ulicí na úpatí Petřína [Obr. 114, Obr. 115]. Sám si však uvědomuje negativa, která tuto lokalitu činí nevhodnou: budova nebude tvořit point-de-vue ve vztahu k nově zbudovanému mostu císaře Františka I. (dokončeném v roce 1901 dle Balšánkova návrhu) a hlavně nevýhodné výškové poměry petřínského svahu. Budova galerie by mohla být pouze jednopatrová a přízemní patro by na své zadní straně bylo zcela utopené v terénu, což Balšánek považuje z ohledů praktických (vlhko, špatné světlo) i estetických za naprosto nepřípustné. V neposlední řadě si uvědomuje, že zatímco Újezd byl již tehdy frekventovanou a rušnou ulicí, budova galerie vyžaduje tiché a klidné umístění.

Druhou alternativou byl komplex tehdejší c. k. zbrojnice. Přicházela v úvahu budova sama (zdevastovaný Michnovský palác, později odkoupený a adaptovaný Českou obcí sokolskou na dnešní Tyršův dům) anebo komplex skladiště a nádvoří k ní náležejících. První možnost [Obr.

116] pokládá Balšánek za vhodnou za předpokladu, že budovy by odkoupil a adaptoval přímo císař František Josef I., ne obec Pražská. Předvídavě si uvědomoval možné budoucí komplikace, kdyby celý projekt mělo financovat město samo.

Za velmi výhodnou však považuje zahradu zbrojnice [Obr. 117], která by byla vhodná ke stavbě zcela nové budovy. Vznikla by zde monumentální palácová stavba segmentově vykrojená podle ohybu Čertovky, s velkolepým středním křídlem a bočními rizality. Konkávní průčelí směřující k nábřeží Vltavy by vytvořilo „point-de-vue“ přes ostrov Kampu.

Jako třetí variantu pro umístění budovy galerie navrhuje Balšánek místo v ose tehdejší Novodvorské ulice mezi palácem hraběte Chotka a ramenem Čertovky [Obr. 118]. Budova na výrazně podélném půdorysu byla dělena na ústřední část a dvě křídla s nárožními rizality. Jako největší hodnotu této lokality uvádí, že nová budova by mohla být navržena na zcela pravidelném půdoryse a v porovnání s ostatními variantami i při největší zastavěné ploše. Její nevýhody spatřuje v příliš úzkém nově vzniklém nábřeží vedle Čertovky a nepříznivých vlastnických vztazích (rozprostírá se přes pozemky zbrojnice, hraběte Chotka a císařského rady Eckerta).

Jako poslední, čtvrtou variantu, uvádí náměstí při nově plánovaném mostě u Rudolfina (dnešní Mánesův most) [Obr. 119], projektovaném v místě původní Železné lávky v ose náměstí před Rudolfinem. Konstatuje, že na malostranském břehu nelze vytvořit obdobně pravidelné náměstí, jako je tomu na protějším břehu u náměstí před Rudolfinem. Vzniká tam prostranství tvaru převýšeného lichoběžníku určené k zástavbě veřejnými budovami. Galerii navrhl v blízkosti nábřeží na půdorysu lichoběžníku, obrácenou hlavním průčelím směrem k jihu. Jedinou nevýhodu

124 A. Balšánek: Kam postaviti budovu Gallerie moderního českého umění? Architektonický obzor. 1903, roč. II., s. 2-3, 5-7, 9-11.

123

této lokality spatřuje Balšánek ve výškovém omezení (vzhledem k zachování pohledu na Hradčany). Lokalita naopak nabízí mnohá pozitiva – blízkost Rudolfina a snadné spojení s centrem.

Na konci svého článku Balšánek rekapituluje všechny nabízené alternativy a doporučuje je v následujícím pořadí – zahrada tehdejší zbrojnice, náměstí při novém mostě u Rudolfina a bývalý palác hraběte Michny (ovšem při účelné adaptaci spojené s dostavbou).

6. března 1905 byla na žádost kuratoria Moderní galerie svolána komise, která měla za úkol vyhledat vhodné staveniště. Této komisi předložil Balšánek všechny své postřehy, uveřejněné již v druhém ročníku Architektonického obzoru (tedy tři výše doporučované lokality).

K tomu předložil novou studii s umístěním budovy galerie na zahradě zbrojnice mezi Čertovkou a projektovanou inundační hrází.

Tato nová poloha má dle Balšánka mnoho výhod – izolovaná poloha uprostřed zeleně (srovnatelná se situací muzejního ostrova v Berlíně nebo Museé de Luxembourg), osový vztah k Františkovu nábřeží i k tehdejší Novodvorské ulici, možnost vyvinutí monumentálního sestupu na podbřeží Vltavy nebo schopnost budoucího rozšiřování pavilónovým způsobem.

Ke svému článku připojuje i architektonický návrh [Obr. 120, Obr. 121], který se tak stal prvním veřejně publikovaným zobrazením budoucí možné podoby budovy Moderní galerie. Věří, že tento návrh svými výškovými rozměry i úpravou, kterou ve svém okolí vyvolá, znamenitě zapadá do malostranského panoramatu, nahrazujíc tak malebný dojem ruiny Odkolkova mlýna novou architektonickou hodnotou.

Navrhovanou budovu Moderní galerie spojil Antonín Balšánek těsněji s tokem Čertovky, umístil ji na jejím pravém břehu přímo na Kampě. Budovu zamýšlel rovnoběžně s říčním ramenem a v místech monumentálního rizalitu říční tok segmentově rozšířil do jakéhosi bazénu.

Budova tak získala dvě průčelí – monumentální vltavské a vstupní, propojené s Malou Stranou přemostěním Čertovky. Hlavní budova je doplněna o dva menší pavilóny na severní a jižní straně. Na nábřeží je doplněna prvkem monumentálního schodiště, jakoby přímo vystupujícím z Vltavy.

Komise pro vyhledání vhodného staveniště po uvážení všech okolností uznala toto místo jednohlasně za nejvhodnější a kuratorium Moderní galerie vážně uvažovalo o koupi tohoto pozemku.

Balšánek se tématu Moderní galerie opětovně věnoval v roce 1909 ve svém článku Úprava Malé Strany a otázka veřejných staveb na břehu Vltavy¹²⁵, kde se znovu zamýšlí nad otázkou umístění veřejných staveb a malostranským panoramatem. Do začátku první světové války však nedošlo k žádným reálným krokům. Po vzniku samostatné republiky byla v roce 1922 vyhlášena soutěž na budovu Státní galerie. Antonín Balšánek však umřel v únoru roku 1921 a soutěže se již nemohl zúčastnit.

125 A. Balšánek: Úprava Malé Strany a otázka veřejných staveb na břehu Vltavy. Architektonický obzor. 1909, ročník VIII., str.

1, 2, 5, 6, 7, 9, 10, 13, 14, 15, 19, 20, 21, 22, 31, tab. č. 8,

124 Školní budovy

Velkou pozornost věnuje Balšánek školním budovám, jejichž potřebu vnímá jako bezprostřední. Nejprve rekapituluje místa, o kterých bylo uvažováno v souvislosti s výstavbou malostranského gymnázia v minulosti (r. 1896 malostranské nábřeží nebo r. 1905 nároží Novodvorské ulice¹²⁶ a nové ulice pod Petřínem). Jako vhodné doporučuje lokalitu na místě domu čp. 515-III na Kampě [Obr. 122]. Zároveň však poukazuje na nepravidelný půdorys staveniště a Novodvorské. Jako nezanedbatelné výhody tohoto staveniště uvádí mírný svah, klidnou polohu a umístění uprostřed zeleně, které by dovolovalo založení školních parků a hřišť. pohledy malostransko - hradčanské nedoznaly újmy nejmenší. Dospějeme nutně v době nejbližší k zápasu dvou velkých ideí: konservativní na jedné, pokrokové na straně druhé. Není pochyby, že poslední na konec ze zápasu vyjde vítězně: právem živoucího nad tím, co odumírá, právem doby nové, které nedostačuje pouze to, co nám věky zašlé zanechaly. Nemůže býti sporu o tom, že

127 A. Balšánek: Úprava Malé Strany a otázka veřejných staveb na pobřeží Vltavy. Architektonický obzor. 1909, roč. VIII., s. 21