3.3 Změny v institucionálním uspořádání EU
3.3.7 Předseda Evropské rady
Významnou změnou je volba předsedy ER kvalifikovanou většinou na 2,5 roku (nyní 6 měsíců) s možností znovuzvolení. Dochází k posílení kontinuity, předsednická země má navíc mnohem větší šanci za toto období dosáhnout svých vytýčených záměrů. Předseda zastupuje EU navenek
50 Článek I-25 Smlouvy o Ústavě pro Evropu
v otázkách SZBP (bez dotčení působnosti MZV EU). Pozitivem je také snaha větší soudržnosti EU tím, že předseda nesmí vykonávat žádnou vnitrostátní funkci. Na druhou stranu však respektování podmínky geografické a demografické různorodosti EU při výběru kandidátů může vyvolat pochybnosti týkající se spravedlnosti reprezentace tohoto postu. Lze se tedy domnívat, že zde existuje riziko připadnutí funkce předsedy ER (ale i funkce MZV EU) některé z velkých členských zemí.
Za limitující faktor funkce předsedy Evropské rady je považováno nepřesné vymezení mezí působnosti a kompetencí, což samozřejmě nepřispívá k efektivitě a operativnosti předsedy.
Závěr
Je patrné, že se ve Smlouvě o Ústavě pro Evropu prolíná snaha zjednodušit a zefektivnit fungování institucí Evropské unie s pokusy posunout Evropskou unii dále v integračním procesu, zavést do Společenství další politicky a právně zcelující prvky.
Návrh Evropské ústavy přináší podstatné změny v institucionálním uspořádání EU a navíc vytváří nové funkce. Z analýzy jasně vyplývá, že ne všechny změny budou mít na všechny země EU pozitivní dopad.
V případě vstupu Smlouvy o Ústavě pro Evropu v platnost, dojde jistě k bezprecedentnímu posílení pozic Evropského Parlamentu. Nelze opomenout reformu hlasování kvalifikovanou většinou, která ač zjednoduší rozhodovací mechanismus v Radě, vytváří nerovnováhu ve prospěch velkých zemí. Také reforma předsednictví Rady, která přinese významné změny, ale v konečném důsledku spíše oslabí váhu jednotlivých národních států na úkor posílení názorů vlastních celé Evropě, není dle mého názoru nejšťastnější. V případě Evropské komise dojde nejspíše k posílení operativnosti a akceschopnosti, na druhou stranu však nelze považovat za spravedlivé to, že není dáno hlasovací právo všem zástupcům členských zemí. Vytvořením nové funkce Ministra zahraničních věcí EU by pravděpodobně došlo k větší ucelenosti oblasti společné zahraniční abezpečnostní politiky, nepřehlédnutelným faktem je však jeho „schizofrenní“ povaha.
Dle mého názoru lze téměř v každé navrhované změně nalézt pozitivum a negativum. Není možné vyřknout jednoznačný ortel nad institucionálními změnami navrženými Smlouvou o Ústavě pro Evropu, je to otázka velmi individuální vycházející z hodnot a ideálů té které země.
Evropská unie se po loňských neúspěšných referendech (Francie – květen 2005, Nizozemí – červen 2005) rozhodla ponořit do období reflexe, do širších debat o budoucnosti.
Názory na existenci či případnou podobu ústavní smlouvy se velmi různí, od názoru řídit se dosavadními smlouvami a úplně upustit od ústavní smlouvy (např. Velká Británie, Nizozemí), po snahu zachovat ústavní text v téměř původní podobě (např. Německo, Itálie).
Vrcholní představitelé EU se v červnu 2006 na summitu v Bruselu dohodli, že v analýze současného stavu a hledání východisek z patové situace vzniklé odmítnutím ústavního textu ve Francii a Nizozemí se bude pokračovat do konce roku 2008. To de facto znamená opuštění ústavní smlouvy v současné podobě.
Nelze však dlouho otálet s reformami institucí EU, neboť by to mohlo ohrozit vstup dalších zemí do EU. Dalšímu rozšiřování dle předsedy Evropské komise, José Manuela Barrosa, „nemůžeme říci ano a přitom nezměnit instituce, které nám umožní efektivnější fungování v rozšířené Evropě.“
Finsko, jakožto předsedající země Rady EU, musí aktivně diskutovat s institucemi EU a s členskými státy o ústavním textu. Individuální stanoviska jednotlivých členských států by měla pomoci
Německu (od ledna 2007 předsedající země Rady EU) při sestavování cílů a představ budoucího směřování reformního úsilí.
Nadcházející německé předsednictví v Radě EU si dalo jasný závazek vyvést EU ze slepé uličky v otázce evropské ústavy. Dle slov německé kancléřky Angely Merkelové je možné, že nový text ústavy by mohl být připraven do příštích voleb do Evropského parlamentu 2009.
Teď můžeme jen vyčkávat, jaké nové impulzy a změny týkající se textu ústavy německé předsednictví přinese.
Seznam použitých zdrojů
Literatura
1) CIHELKOVÁ E. a kol.: Světová ekonomika – základní rysy a tendence vývoje, 2. vydání, Praha 2004, Oeconomica, ISBN 80-245-0687-4
2) FIALA P., PITROVÁ M.: Evropská unie, 1. vydání, Brno 2003, Centrum pro studium demokracie a kultury, ISBN 80-7325-015-2
3) HAD M., PIKNA M.: Druhý a třetí pilíř Evropské unie, Praha 2001, Ministerstvo zahraničních věcí ČR, ISBN 80-86345-06-8 a ISBN 80-86506-01-0
4) WEIDENFELD W., WESSELS W.: Evropská unie od A do Z, 1. vydání, Praha 1997, Karolinum, ISBN 80-7184-413-6
5) PLECHANOVOVÁ B.: Institucionální vývoj Evropské unie od Maastrichtské smlouvy k východnímu rozšíření, 1. vydání, Praha 2004, Karolinum, ISBN 80-246-0800-6 6) Kolektiv pracovníků ICEU: Glosář:Instituce, politiky a rozšiřování Evropské unie,
Praha 2004, Informační centrum Evropské unie, ISBN 80-239-2451-6
7) Brožura Řekněte své ano nebo ne Evropské ústavě, 1. vydání, Praha 2005, Centrum pro ekonomiku a politiku, ISBN 80-86547-42-6
8) Smlouva o Ústavě pro Evropu, Lucemburk 2005, Úřad pro úřední tisky Evropských společenství, ISBN 92-824-3108-8
9) Draft treaty establishing a Constitutions for Europe, submitted to the European Council meeting in Thessaloniki, Luxembourg 2003, Office for Official Publications of the European Communities, ISBN 92-78-40171-4
10)Brožura A Constitution for Europe, Luxembourg 2004, Office for Official Publications of the European Communities, ISBN 92-894-6463-1
11)Brožura The European Parliament, Luxembourg 2000, Office for Official Publications of the European Communities, ISBN 92-823-1401-4
12)Brožura Serving the European Union – A citizen’s guide to the institutions of the European Union, 2. edition, Luxembourg 1999, Office for Official Publications of the European Communities, ISBN 92-828-0151-9
13)Brožura The institutions and bodies of the European Union – Who is who in the
European Union?, Luxembourg 2001, Office for Official Publications of the European
Communities, ISBN 92-894-0490-6
Internetové zdroje
Přílohy
Tabulka 1 – Rada Evropy ... 44
Tabulka 2 – Evropské společenství uhlí a oceli ... 45
Tabulka 3 – Evropské hospodářské společenství ... 46
Tabulka 4 – Návrh smlouvy o Evropské unii – hlavní pravomoci institucí a způsob rozhodování ... 47
Graf 1 – JEA – procedura spolupráce ... 49
Tabulka 5 – Maastrichtská smlouva – institucionální změny v rámci 1. Pilíře ... 50
Graf 2 – Procedura spolurozhodování podle Amsterodamské smlouvy ... 51
Tabulka 6 – Politické frakce v Evropském parlamentu ... 52
Graf 3 – Procedura spolurozhodování ... 53
Graf 4 – Rozpočtový proces ... 55
Tabulka 7 – Vážení hlasů v Radě EU ... 56
Tabulka 8 - Zastoupení zemí v Evropském hospodářském a sociálním výboru ... 57
Tabulka 9 – Zastoupení zemí ve Výboru regionů... 58
Tabulka 10 – Ratifikace ústavy ... 59
Tabulka 1 – Rada Evropy
Zdroj: Plechanovová B.: Institucionální vývoj Evropské unie od Maastrichtské smlouvy k východnímu rozšíření, 1, vydání, Praha 2004, Karolinum, ISBN 80-246-0800-6, str. 26
Tabulka 2 – Evropské společenství uhlí a oceli
Zdroj: Plechanovová B.: Institucionální vývoj Evropské unie od Maastrichtské smlouvy k východnímu rozšíření, 1, vydání, Praha 2004, Karolinum, ISBN 80-246-0800-6, str. 28, 29
Tabulka 3 – Evropské hospodářské společenství
Zdroj: Plechanovová B.: Institucionální vývoj Evropské unie od Maastrichtské smlouvy k východnímu rozšíření, 1, vydání, Praha 2004, Karolinum, ISBN 80-246-0800-6, str. 48-51
Tabulka 4 – Návrh smlouvy o Evropské unii – hlavní pravomoci institucí a způsob rozhodování
Zdroj: Plechanovová B.: Institucionální vývoj Evropské unie od Maastrichtské smlouvy k východnímu rozšíření, 1, vydání, Praha 2004, Karolinum, ISBN 80-246-0800-6, str. 85, 86
Graf 1 – JEA – procedura spolupráce
Zdroj: Plechanovová B.: Institucionální vývoj Evropské unie od Maastrichtské smlouvy k východnímu rozšíření, 1, vydání, Praha 2004, Karolinum, ISBN 80-246-0800-6, str. 94
Tabulka 5 – Maastrichtská smlouva – institucionální změny v rámci 1. pilíře
Zdroj: Plechanovová B.: Institucionální vývoj Evropské unie od Maastrichtské smlouvy k východnímu rozšíření, 1, vydání, Praha 2004, Karolinum, ISBN 80-246-0800-6, str. 106
Graf 2 – Procedura spolurozhodování podle Amsterodamské smlouvy
Zdroj: Plechanovová B.: Institucionální vývoj Evropské unie od Maastrichtské smlouvy k východnímu rozšíření, 1, vydání, Praha 2004, Karolinum, ISBN 80-246-0800-6, str. 153
Tabulka 6 – Politické frakce v Evropském parlamentu
PPE-DE Group of the European People's Party (Christian Democrats) and European Democrats
Skupina Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) a Evropských demokratů
PSE Socialist Group in the European Parliament Skupina sociálních demokratů v Evropském parlamentu
ALDE Group of the Alliance of Liberals and Democrats for Europe
Skupina Aliance liberálů a demokratů pro Evropu
Verts/ALE Group of the Greens/European Free Alliance Skupina zelených/Evropské svobodné aliance
GUE/NGL Confederal Group of the European United Left / Nordic Green Left
Skupina konfederace Evropské sjednocené levice a Severské zelené levice IND/DEM Independence and Democracy group Skupina nezávislých/ demokracie UEN Union for Europe of the Nations Group Skupina Unie pro Evropu národů
NI Non-attached Members Nezařazení poslanci
Zdroj: http://www.euroskop.cz/39546/110764/clanek/evropsky-parlament/uvod/
Graf 3 – Procedura spolurozhodování
První čtení
(1) Komise předloží legislativní text současně(2) Parlamentu a(3) Radě.
Parlament přijímá(4) pozměňovací návrhy a předkládá je Radě
Rada souhlasí s výsledkem prvního čtení v Parlamentu :(5) legislativní text je přijat Druhé čtení
(1) Rada nepřijme výsledek hlasování Parlamentu, přijme(2) společný postoj.
(3) Parlament přijme společný postoj nebo se k němu nevysloví :(4) legislativní text je přijat ve znění společného postoje
Parlament trvá na pozměňovacích návrzích, které Rada ve svém společném postoji nepřijala : buď(5) Rada schválí výsledek druhého čtení :(6) legislativní text je přijat
nebo Rada odmítne výsledek druhého čtení: je nutno svolat dohodovací výbor (25 zástupců Parlamentu a 25 zástupců Rady), který dosáhne sblížení rozdílných postojů
Parlament zamítne společný postoj absolutní většinou svých členů: legislativní text je zamítnut Třetí čtení
(1) Dohodovací výbor přijme(2) společný návrh na základě společného postoje a pozměňovacích návrhů EP z druhého čtení.
Pokud Rada a(3) Parlament tento společný návrh schválí, je(4) legislativní text přijat.
Dohodovací výbor se nedohodne na společném návrhu: Parlament může(5) legislativní návrh s konečnou platností zamítnout.
Zdroj: http://www.europarl.europa.eu/parliament/public/staticDisplay.do?id=46&pageRank=4&language=CS
Graf 4 – Rozpočtový proces
(1) Komise sestaví(2) předběžný návrh rozpočtu (3) Rada přijme návrh rozpočtu
(4) Parlement tento návrh projedná v prvním čtení a může přijmout změny návrhu Změněný návrh rozpočtu projedná ve druhém čtení Rada
Rada předá Parlamentu revidovaný návrh rozpočtu
Parlament potvrdí změny, které přijal v prvním čtení a které Rada zamítla
Evropský parlament ve druhém čtení přijme nabo zamítne změněný návrh rozpočtu předseda Evropského parlamentu schválí(5) rozpočet v konečném znění
Proces přijímání rozpočtu, který trvá více než osm měsíců, probíhá(6) v roce předcházejícím rozpočtovému roku, na který se rozpočet vztahuje
(1) Komise plní roční souhrnný rozpočet na svou odpovědnost
(1) Účetní dvůr zkoumá plnění ročního rozpočtu na uplynulý rok a zveřejňuje svou(2) výroční zprávu
(3) Rada se zabývá připomínkami Účetního dvora a navrhuje(4) Evropskému parlamentu doporučení
Evropský parlament udělí na základě doporučení Výboru pro rozpočtovou kontrolu absolutorium (5) Komisi za plnění rozpočtu. Pravidelnou součástí absolutoria jsou doporučení ke zlepšení plnění budoucího rozpočtu. Parlament může taky odmítnout absolutorium udělit.
Zdroj: http://www.europarl.europa.eu/parliament/public/staticDisplay.do?id=46&pageRank=7&language=CS
Tabulka 7 – Vážení hlasů v Radě EU
Členský stát Počet hlasů
Německo 29
Francie 29
Itálie 29
Velká Británie 29
Španělsko 27
Polsko 27
Nizozemsko 13
Belgie 12
Česká republika 12
Řecko 12
Maďarsko 12
Portugalsko 12
Rakousko 10
Švédsko 10
Dánsko 7
Irsko 7
Litva 7
Slovensko 7
Finsko 7
Kypr 4
Estonsko 4
Lotyšsko 4
Lucembursko 4
Slovinsko 4
Malta 3
Kvalifikovaná většina 232/321
Zdroj: http://www.euroskop.cz/39562/119162/clanek/rada-evropske-unie/rozhodovani-v-rade-eu/
Tabulka 8 - Zastoupení zemí v Evropském hospodářském a sociálním výboru
Země Počet zástupců
Francie 24
Itálie 24
Německo 24
Velká Británie 24
Polsko 21
Španělsko 21
Belgie 12
Česká republika 12
Maďarsko 12
Nizozemí 12
Portugalsko 12
Rakousko 12
Řecko 12
Švédsko 12
Dánsko 9
Finsko 9
Irsko 9
Litva 9
Slovensko 9
Estonsko 7
Lotyšsko 7
Slovinsko 7
Kypr 6
Lucembursko 6
Malta 5
Celkem 317
Zdroj: http://www.euroskop.cz/47708/clanek/evropsky-hospodarsky-a-socialni-vybor/
Tabulka 9 – Zastoupení zemí ve Výboru regionů
Země Počet zástupců
Francie 24
Itálie 24
Německo 24
Velká Británie 24
Polsko 21
Španělsko 21
Belgie 12
Česká republika 12
Maďarsko 12
Nizozemsko 12
Portugalsko 12
Rakousko 12
Řecko 12
Švédsko 12
Dánsko 9
Finsko 9
Irsko 9
Litva 9
Slovensko 9
Estonsko 7
Lotyšsko 7
Slovinsko 7
Kypr 6
Lucembursko 6
Malta 5
Celkem 317
Zdroj: http://www.euroskop.cz/47710/clanek/vybor-regionu/
Tabulka 10 – Ratifikace ústavy
Členský stát Procedura Předpokládané datum Předchozí evropská referenda
Schválena Spolkovou radou 25. května 2005
Schválena Senátem 28. dubna 2005 Schválena dolní komorou 19. května 2005Schválena i dalšími (regionálními) parlamenty, naposled i Vlámským regionálním parlamentem 8. února 2005
ŽÁDNÉ
Kypr Parlamentní
Referendum vyloučeno Schválena Sněmovnou 30. června 2005 ŽÁDNÉ Česká
republika
Referendum (vládní návrh dosud není schválen
Parlamentem) Referendum odloženo 2003: přistoupení
Dánsko Referendum Původně stanoveno na 27. září 2005 Nyní odloženo (datum není stanoveno)
1972: přistoupení
Návrh na ratifikaci bude předložen Parlamentu na podzim 2005. Rozhodná zpráva pro ratifikační proces a
prezentace zprávy parlamentu se předpokládá na podzim 2005
Konzultativní referendum:
1994: přistoupení
Francie Referendum Referendum 29. května 2005 negativní NE: 54,8 %
Schválena Spolkovou radou 27. května 2005
ŽÁDNÉ
Řecko Parlamentní Schválena Parlamentem 19. dubna
2005 ŽÁDNÉ
Maďarsko Parlamentní Schválena Parlamentem 20. prosince
2004 2003: přistoupení
Irsko Parlamentní + Referendum
Referendum odloženo.
Bílá kniha má být prezentována v září 2005.
smlouva (dvakrát)
6. dubna ratifikován v Senátu
Konzultativní referendum:
1989: možný návrh ústavy Lotyšsko Parlamentní Schválena Parlamentem 2. června 2005 2003: přistoupení Litva Parlamentní Schválena Parlamentem 11. listopadu
2004 2003: přistoupení
Lucembursko Parlamentní (dvě
hlasování) + konzultativní referendum
Schválena Komorou (první čtení) 28.
června.
Pozitivní referendum 10. července 2005:
ANO: 56,52 % NE: 43,48 %
Konečné schválení sněmovnou 25. října 2005.
ŽÁDNÉ
Malta Parlamentní
Referendum vyloučeno Schválena Parlamentem: 6. července
2005 2003: přistoupení
Nizozemsko Parlamentní (první a druhá komora) +
konzultativní referendum
Referendum 1. června 2005 negativní NE: 63 %
účast: 62 % (neoficiální výsledky) ŽÁDNÉ
Polsko Prozatím není rozhodnuto
Parlamentu se 5. července nepodařilo schválit ratifikační proceduru.
Rozhodnutí musí přijmout příští parlament
2003: přistoupení
Portugalsko Referendum Referendum původně stanoveno na 2.
nebo 9. října společné s komunálními
volbami ŽÁDNÉ
Slovensko Parlamentní Schválena parlamentem 11. května
2005 2003: přistoupení
Slovinsko Parlamentní Schválena parlamentem 1. února 2005 2003: přistoupení
Španělsko Parlamentní (Kongres a
Schválena Kongresem 28. dubna 2005 Schválena Senátem 18. května 2005
ŽÁDNÉ
Švédsko Parlamentní
Návrh zákona o ratifikaci by měl být předložen parlamentu v létě, mohl by být schválen v prosinci 2005, nyní odloženo britskou vládou 6. června 2005)
1975: pokračování členství v ES
Zdroj: http://www.evropska-unie.cz/cz/article.asp?id=3214&page=1