Dispozicí, která vyvolává sporné otázky je i vklad podniku do obchodní společnosti. Nejasné je zejména vymezení přiměřeného použití smlouvy o prodeji podniku.
V ustanovení § 59 odst. 5 ObchZ je výslovně připuštěna možnost, aby byl podnik předmětem vkladu společníka do obchodní společnosti. Podnik je považován za nepěněžitý vklad.128 Dle § 59 odst. 2 ObchZ musí být vlastností každého nepěněžitého vkladu ocenitelnost, tj. že jeho hospodářská hodnota je zjistitelná a využitelnost, tj. že obchodní společnost může nepěněžitý vklad hospodářsky využít ve vztahu k předmětu podnikání.
Tomuto požadavku nevyhovuje postup, při němž by na společnost byly převáděny věci, popř. jiné majetkové hodnoty, které by byly využitelné jen tak, že by je společnost prodala a výtěžek prodeje by představoval teprve zdroj pro krytí potřeb činnosti společnosti.129
Hodnota vkládaného podniku, jakožto nepeněžitého vkladu musí být uvedena ve společenské smlouvě, zakladatelské smlouvě nebo zakladatelské listině, nestanoví-li zákon jinak (§ 59 odst. 3 ObchZ). U společnosti s ručením omezeným a akciové společnosti musí být hodnota podniku stanovena na základě posudku zpracovaného znalcem nezávislým na
128 Obecně rozlišujeme mezi vkladem pěněžitým, který Obchodní zákoník vymezuje jako “souhrn peněžních prostředků” a vkladem nepěněžitým, jež je chápán jako “souhrn jiných penězi ocenitelných hodnot”.
Pojmovým znakem vkladu je také to, že společník pěněžné prostředky nebo pěnězi ocenitelné hodnoty vkládá za účelem nabytí nebo zvýšení účasti ve společnosti a s cílem podílet se na výsledku podnikání společnosti.
129 Faldyna, F., Pokorná. J, Tomsa, M. a dal., Obchodní právo, Meritum, Aspi, Praha, 2005, str. 185
společnosti, jmenovaným za tím účelem soudem.130 Znalecký posudek musí obsahovat popis, vymezení podniku (§ 59 odst. 4 ObchZ).
V § 59 odst. 7 Obchodní zákoník pamatuje i na možný vznik rozdílu hodnoty podniku v době založení a v době jejího vzniku. Nedosáhne-li v době vzniku společnosti hodnota podniku částky stanovené při jejím založení, je společník, který splatil tento vklad, povinen doplatit rozdíl v penězích. V případě vkladu podniku po vzniku společnosti je společník povinen doplatit rozdíl v hodnotě podniku v době ocenění a době splacení.
Důsledkem nesplnění této povinnosti společníka by byl vznik práva společnosti domáhat se splacení vkladu soudní cestou nebo i postup, který se uplatní při prodlení společníka se splacením vkladu.131 Společenská smlouva nebo stanovy společnosti můžou určit, že společník má povinnost doplnit hodnotu vkladu jinak než v penězích, nikoli však zbavit společníka závazku zaplatit rozdíl v hodnotě vkladu.132
Na vklad podniku do obchodní společnosti se dle 59 odst. 5 ObchZ přiměřeně použijí ustanovení o smlouvě o prodeji podniku, tj. ustanovení § 476 – 488a ObchZ.
Jelikož zákon hovoří o “přiměřeném” použití, je třeba vždy zvažovat zda a do jaké míry se ustanovení o smlouvě o prodeji podniku aplikují.133 V některých případech můžou nastat interpretační problémy.
130 Dále § 59 odst. 3 ObhcZ stanovuje: “Návrh na jmenování znalce nebo znalců podává zakladatel, budoucí zakladatel nebo společnost (dále jen „navrhovatel“). Účastníky řízení jsou navrhovatel a znalec a místně příslušným soudem je obecný soud navrhovatele. Soud není vázán návrhem osoby znalce. Soud odvolá na návrh společnosti jmenovaného znalce, pokud porušuje závažným způsobem své povinnosti. O návrhu na určení nebo odvolání znalce musí soud rozhodnout do 15 dnů od doručení návrhu. Odměnu za zpracování posudku znalce hradí společnost a stanoví se dohodou. Nevznikne-li společnost, hradí odměnu společně a nerozdílně zakladatelé. Jestliže se strany na výši odměny nedohodnou, určí ji na návrh kteréhokoliv účastníka soud, který znalce jmenoval.”
131 Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M. a kol., Obchodní zákoník. Komentář, 11. vydání, Praha : C.H.Beck, Praha, 2006, str. 211
132 Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M. a kol., Obchodní zákoník. Komentář, 11. vydání, Praha : C.H.Beck, Praha, 2006, str. 210
133 Srov. čl. 41 Legislativní pravidla vlády ČR schválená usnesením vlády ze dne 19. března 1998 č. 188 v
Jedním z problémů přiměreného užití ustanovení o smlouvě o prodeji podniku bylo po určitou dobu právní posouzení přechodu závazků spojených s podnikem dle § 477 ObchZ.
Při řešení této otázky s několika různými stanovisky. Vzhledem k chápání vkladu jako souboru aktiv, hodnot vkládaných do obchodní společnosti134, nikoliv i pasiv, by se dalo dovodit, že na vznikající obchodní společnost závazky spjaté s podnikem nepřecházejí.
Naproti tomu, účelem kogentního ustanovení § 477 ObchZ je vyloučit možnost samostatného převodu aktiv sloužících provozování podniku, bez přechodu souvisejících závazků. Z toho někteří autoři dovozují přiměřenost aplikace tohoto ustanovení.135 Důvod a význam takovéto právní úpravy spočívá nepochybně v ochraně práv věřitelů.
Odpověď na to, zda na společnost, do které je podnik vkládán přecházejí i závazky přinesla judikatura. Nejvyšší soud ČR rozhodl nasledovně: "jelikož společnost vzniká až dnem, ke kterému byla zapsána do obchodního rejstříku (§ 62 odst. 1, § 175 ObchZ), a až od tohoto dne může nabývat práv a povinností, je vyloučeno, aby v období od svého založení (§ 57, 162 ObchZ) do vzniku „provozovala“ podnik, který byl předmětem vkladu zakladatele. Nelze než dospět k závěru, že (při absenci jiné dohody) je podnikatel vkládající podnik do společnosti (jako její zakladatel) až do okamžiku, kdy předmět vkladu přejde na společnost, nadále oprávněn tento podnik provozovat s vědomím, že okamžikem
posledním znění, cit: “Slova „přiměřeně“ ve spojení s odkazem na jiné ustanovení téhož nebo jiného právního předpisu lze použít výjimečně; vyjadřuje volnější vztah mezi tímto ustanovením a vymezenými právními vztahy. Používá se například obratu „Pro ... platí přiměřeně § ... odst. ...“.
134 Pelikánová, I., Komentář k obchodnímu zákonníku, 2. díl, Linde, Praha, 1995, str. 47
135 Rabanová, M., Podnik jako předmět vkladu do obchodní společnosti, Obchodní práva, 2000, č. 2
vzniku společnosti na tuto přejdou i práva a závazky vzniklé v období od založení do vzniku společnosti."136
Tímto rozhodnutím dal Nejvyšší soud rovněž odpověď na to, ke kterému momentu závazky přecházejí. Jelikož obchodní společnost vzniká dnem zápisu do obchodního rejstříku, až tímto dnem je způsobilá nabývat práva a závazky. Soud rovněž připustil přechod závazků jenž vznikli v období mezi založením a vznikem společnosti.
I když judikatura potvrdila, že závazky spojené se vkládaným podnikem přecházejí na společnost; skutečnost, že vklad je chápan jako aktívum, určitá hodnota komplikuje nalezení jednoznačného právního důvodu, na základě kterého by tyto závazky přešly na společnost. Byl uveden názor, že "závazky přecházejí na zakládanou obchodní společnost ze zákona automaticky."137 Jiní autoři se domnívají, že musí jít o smlouvu, kterou se
"společnost zavazuje převzít závazky společníka související se vkládaným podnikem nebo jeho částí."138
Aplikace ustanovení o možnosti věřitele podat odpor dle § 478 ObchZ a ručení společníka, který vkládá podnik do společnosti za závazky související s podnikem dle § 477 odst. 3 ObchZ je také možná.139 Naopak stěží si lze představit použití ustanovení o smlouvě o prodeji podniku týkající se odpovědnosti za vady. Následky vadného plnění vyplývajícího z povinnosti splatit vklad upravuje § 59 ods. 2 ObchZ. V případě, že na
136 Citace z odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.03.2003, sp. zn. 29 Odo 717/2002. Srov.
rovněž usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.08.2002, sp. zn. 29 Odo 64/2002: “ Obchodní zákoník nepřipouští vložení závazků do obchodní společnosti jinak než v rámci vkladu podniku nebo jeho části.
Do základního kapitálu akciové společnosti je však možno, při splnění zákonem stanovených podmínek, vložit obchodní podíl ve společnosti s ručením omezeným. Vkladem tohoto podílu přechází ze zákona na společnost i závazek splatit dlužný vklad příslušející k tomuto podílu.”
137 Pohl, T: Několik praktických problémů obchodních společností, Právník, 1995, č. 3
138 Dědič, J. a kol.: Obchodní zákoník – komentář. Prospektrum, Praha 1997, str. 187 (citováno dle Rabanová, M., Podnik jako předmět vkladu do obchodní společnosti, Obchodní práva, 2000, č. 2
139 Srov. Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M. a kol., Obchodní zákoník. Komentář, 11. vydání, Praha:
C.H.Beck, Praha, 2006, str. 210
společnost nepřejde majetkové právo k předmětu nepěněžitého vkladu, přestože se nepeněžitý vklad považuje za splacený, je společnost povinna vrátit nepeněžitý vklad, který převzala a společník, který se k poskytnutí tohoto vkladu zavázal, je povinen zaplatit hodnotu nepeněžitého vkladu v penězích.
Ustanovení § 479 a 480 ObchZ týkající se práv z duševního vlastnictví a pracovněprávních vztahů je rovněž možné aplikovat pro vklad podniku do obchodní společnosti. O přechodu jiných majetkových hodnot, ke kterým se příslušné právo nabývá zápisem do zvláštní evidence, nabývá společnost až účinností tohoto zápisu (předměty průmyslového a duševního vlastnictví).
Dle ustanovení § 60 ods. 2 ObchZ je vklad v tomto ustanovení vybraných druhů nepěněžitých vkladů splacen uzavřením písemné smlouvy o vkladu, které stranou bude správce vkladu. Výše zmíněné se týká i podniku. Dále Obchodní zákoník stanovuje pro úspěšné splacení vkladu podniku kromě smlouvy o vkladu podniku i předání podniku nebo jeho části správci vkladů. O tomto předání sepíše spráce vkladu a osoba splácející vklad zápis. Smlouvy o vkladu musí zajistit dohled správce vkladu nad plněním do vzniku společnosti. O jaký typ smlouvy se jedná není úplně jednoznačné, pravděpodobně je potřeba smlouvu považovat za smlouvu nepojmenovanou dle § 269 ObchZ. Jejími náležitostmi bude především označení účastníků, označení předmětu vkladu, projev vůle směřující ke splacení vkladu a ustanovení o zajištění dohledu správce. 140
Z ustanovení § 59 odst. 2 ObchZ vyplývá, že povinnost splatit nepeněžitý vklad, t.z. i vklad spočívající v podniku, má společník před zápisem výše základního kapitálu do obchodního rejstříku. Výše základního kapitálu se do obchodního rejstříku zapisuje jenom
140 Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M. a kol., Obchodní zákoník. Komentář, 11. vydání, Praha:C.H.Beck, Praha, 2006, str. 217
u společnosti s ručením omezeným a akciové společnosti, a proto se tato povinnost vztahuje výlučně na společníky těchto kapitálových společností.
Obchodní zákonník v ustanovení § 60 určuje, že vlastnické právo ke vkladům nebo jejich částem splaceným před vznikem společnosti, popřípadě jiná práva k těmto vkladům přecházejí na společnost dnem jejího vzniku.
Zákon tak stanovuje, kdy přechází vlastnické právo k věcem tvořícím podnik, jakož i práva a jiné majetkové hodnoty, které jsou součástí podniku. Společnost vzniká dnem, ke kterému byla zapsána do obchodního rejstříku (§ 62 odst. 1 ObchZ).
Jesliiže patří do podniku nemovitost, která je předmětem zápisu do katastru nemovitostí, vlastnické právo společnost nabývá až vkladem vlastnického práva do katastru nemovitostí, který je možno uskutečnit na základě písemného prohlášení vkladatele učiněného dle § 60 odst. 1 ObchZ obsaženého ve smlouvě o vkladu podniku (§
59 odst. 5 ObchZ).
V souvislosti s převodem nemovitosti, jež je součástí podniku je nutno respektovat ustanovení § 46 odst. 2 ObčZ, které obsahuje požadavek, aby byly projevy vůle účastníků na písemné a na téže listině.
Tomuto požadavku ne vždy musí vyhovovat právní úkon, kterým se zakládá povinnost vkladová (např. prohlášení o převzetí závazku k novému vkladu učiněné se souhlasem valné hromady společnosti)141 Důsledkem nerespektování povinnosti učinit projevy vůle na téže listině je neplatnost právního úkonu (§ 40 ObčZ).
141 Rabanová, M., Podnik jako předmět vkladu do obchodní společnosti, Obchodní právo, 2000, č. 2
8. Obchodní závod v návrhu Obchodního zákoníku
Autoři návrhu připravované úpravy obchodního práva v Českého republice – Obchodního zákoníku zamýšlejí pojetí institutu podniku v mnohých ohledech změnit.
Změnou na první pohled viditelnou je opuštění termínu podnik a přechod k pojmu
„obchodní závod“, užívaného předválečnou doktrínou.142 Část podniku bude nazývána
„pobočka“. K zajištění shodné interpretace pojmů v právním řádě návrh Obchodního zákoníku stanovuje, že jestli jiné právní předpisy uvádějí pojmy „podnik“ nebo
„organizační složka podniku“ je nutné rozumět „závod“ a „pobočku“ dle návrhu Obchodného zákoníku.143
Zavedení pojmu obchodní závod a opuštění pojmu podnik je odrazem snahy vyčlenit pojem podniku ve smyslu komunitárního, především koncernového práva.
Samotný obsah pojmu obchodní závod je rovněž odlišný od pojímaní podniku dle současné právní úpravy. Obchodní závod (dále jen „závod“) je „podnikatelem vytvořený organizovaný soubor obchodního jmění, který z jeho vůle slouží k provozování podnikatelské činnosti.“
Tato definice v sobě obsahuje jiné legální definice (definice jmění a majetku), a proto k analýze pojmu obchodní závod bude nutno přiblížit si některé z nich.
142 K změně terminologie v návrhu Obchodního zákoníku důvodová zpráva k návrhu uvádí: „Návrh se pokouší vyhnout novátorským objevům v rovině obchodněprávního pojmosloví, ledaže by to bylo vhodné (typicky závod). „ Srov. Důvodová zpráva k návrhu Obchodního zákoníku, Obecná část, Hlavní princípy navržené úpravy a důvody její nezbytnosti (bod 3 Obecné části)
143 § 577 odst. 2 návrhu Obchodného zákoníku. Toto ustanovení se jeví proti smyslu přechodu od pojmu podnik k pojmu obchodní závod, když v důvodové zprávě k návrhu Obchodního zákoníku se uvádí, že stěžejním důvodem změny je “stále silnější tlak acquis na to, aby byl tento pojem užíván v subjektivním smyslu (leckdy ve smyslu soutěžitele).“
Stěžejní je pojem „jmění“. Záměrem nové právní úpravy, stejně jako je tomu v současném Obchodním zákoníku, je odlišovat mezi jměním fyzické osoby a jměním právnické osoby a i definice těchto pojmů zůstaly téměř nezměněny. Za jmění fyzické osoby – podnikatele je považován obchodní majetek a dluhy vzniklé v souvislosti s jejím podnikáním a za jmění právnické osoby, která je podnikatelem, je její obchodní majetek a dluhy. Závod je sám součástí jmění, avšak současně je jměním sjednoceným svým účelem tvořen.
Jednou ze součástí jmění je majetek. Co vše může být považováno za majetek nebo obchodní majetek a jak tento v návrzích nové soukromoprávní úpravy často frekventovaný pojem výkládat, není těmito návrhem Obchodního zákoníku ani Občanského zákoníku výslovně stanoveno.
Možnou odpověď nalezneme v důvodové zprávě k ustanovení § 878 odst. 1 návrhu Občanského zákoníku týkající se předmětu a obsahu vlastnického práva, které zní následovně: „Vše, co někomu patří, všechny jeho věci hmotné i nehmotné, je předmětem jeho vlastnického práva.“ 144 Toto ustanovení tedy vymezuje předmět vlastnického práva.
Důvodová zpráva k výše uvedenému ustanovení zdůrazňuje v souvislosti s výkladem o vlastnictví hmotných i nehmotných věcí a eliminací rozlišování mezi vlastnictvím hmotných věcí a „majitelstvím“ věcí nehmotných; skutečnost, že návrh předmětného ustanovení Obchod ního zákoní ku „opouští t er minologi cké odl išo vá ní předmětů, j ež jsou ve vlastnictví a jež jsou „ jen“ v majetku, neboť obsahový rozdíl mezi postavením vlastníka a „majitele“ není žádný.“ Proto lze usuzovat, že majetkem se myslí vše, co někomu patří, vlastnictví všech hmotných i nehmotných věcí. Případně je potřeba vzít do úvahy užší vymezení obchodního majetku podnikatele - fyzické osoby,
144 Ustanovení § 411 návrhu Občanského zákoníku vymezuje, co rozumíme věcí v právním smyslu. Jedná se o “vše, co je rozdílné od osoby a slouží k její potřebě.“ Ustanovení § 422 pak vymezuje věci hmotné a věci nehmotné.
který je tvořen jenom majekem, který tomuto podnikateli patří a slouží nebo je určen k jeho podnikání.
Z výše uvedeného definice obchodního závodu plyne zásadní rozdíl v složení současného pojetí podniku a obchodního závodu. Součástí obchodního závodu se totiž staly i dluhy.Přechod závazků spojených s podnikem je v stávající právní úpravě řešen v jednotlivých smluvních typech (smlouva o prodeji podniku, smlouva o nájmu podniku) anebo např. v případě bezúplatného převodu podniku dotvářen judikaturou.145 Důvodová zpráva k návrhu Obchodního zákoníku nikoli však už návrh samotný) uvádí, že „zákon sleduje snahu o zachování jednotnosti závodu jako věci hromadné, tedy převáděné uno actu v celku“. Věc hromadnou ve smyslu § 429 návrhu Občanského zákoníku, tj. „jako soubor jednotlivých věcí náležejících téže osobě, považovaný za jeden předmět a jako takový nesoucí společné označení.“ S přihlédnutím k vymezení věci v § 411 a věci hromadné v § 429 návrhu Občanského zákoníku146, je otázné zda začlenění dluhů do obchodního závodu není v rozporu s budoucí legální definicí věci hromadné a i definicí obecně příjímané právní vědou. Na druhou stranu tato definice přináší praktickou výhodu v odstranění pochýbností zda při jednotlivých dispozicích přecházejí i závazky.
Ustanovení § 8 odst. 2 návrhu Obchodního zákoníka stanovuje, že součástí závodu bude to, co zpravidla slouží k provozu závodu. Věc může být takto vymezena právně, ale i jenom fakticky, a to sloužením k provozu závodu. Jedná se o vyvratitelnou právní doměnku.
145 Srov. strana 50, Bezúplatný převod podniku
146 Ustanovení § 411 návrhu Obchodního zákona: „Věc v právním smyslu (dále jen »věc«) je vše, co je rozdílné od osoby a slouží k její potřebě.“ Ustanovení § 429 návrhu Obchodního zákona: „Soubor jednotlivých věcí náležejících téže osobě, považovaný za jeden předmět a jako takový nesoucí společné označení, pokládá se za celek a tvoří hromadnou věc.“
Náhradou za § 67a ObchZ má být ustanovení § 8 ods. 3 návrhu Obchodního zákoníka. Jako kriterium pro posouzení povinnosti předložit nabytí nebo převod obchodního jmění nebo jeho části nejvyššímu orgánu147 bylo zvoleno způsobení změny převažující povahy podnikání obchodní korporace. Spřesnění měřítek kdy je nutný souhlas nejvyššího orgánu a kdy nikoli bude ponechán judikatuře.
Část podniku, jenž bude hospodářsky a funkčne samostatná může být z vůle podnikatele oddělena. Takováto část podniku se bude nazývat „pobočka“. Taková pobočka nemusí být registrována v obchodním rejstříku, v případě, že bude do obchodního rejstříku zapsána, nazývá se „odštěpný závod“.
147 Srov. ustanovení § 76 a § 53 návrhu Obchodního zákonu
9. Závěr
V této práci jsem postupně analyzoval práva a povinnosti stran jednotlivých smluvních vztahů, kde jako předmět vystupuje podnik. Jednalo se o právní vztahy založené smlouvami zvlášť upravenými v Obchodním zákoníku (smlouva o prodeji podniku, smlova o nájmu podniku); zástavní smlouvou dle Občanského zákoníku; u bezúplatného převodu podniku smlouvou innominátní a nebo právními úkony, jež se týkají vkladu podniku do obchodních společností.
Za smysl diplomové práce považuji studium, hlubší pochopení zadaného tématu a pozdější uplatnění naučeného v každodením životě právníka. V práci jsou předestreny problémy, jenž byly řešeny judikatorou nebo mají ustálený doktrinální výklad, a tudíž by v praxi neměly činit velké obtíže. Nicméně rád bych na závěr předestřel otázky, jenž zůstávají neřešeny a v jestli se s nimi v budoucnu osobně potkám, budu jim věnovat zvýšenou pozornost.
V průběhu celé doby psaní této práce vystupovala do popředí kvantitativní a kvalitativní proměnlivost podniku. Právě tato je jedním z důvodů interpretačních problémů dispozic s podnikem, především není-li reflektováná právní úpravou. Byly to zejména otázky spojené se zástavou podniku a právní následky odstoupení od smlouvy o prodeji podniku.
Vznik a zánik zástavního práva k nově nabytým nebo zcizeným složkám podniku nebo registrace jednotlivých složek do příslušných registrů, kterých nezodpovězení v judikatuře, avšak především zákonou úpravou, učinilo z této dispozice záležitost velmi nejistou.
Další diskutabilní institut je odstoupení od smlouvy o prodeji podniku. Vypořádání stran po odstoupení od smlouvy a přechod práv a povinností i ze smluvních vztahů, jenž vznikli po prodeji podniku bude úkolem nelehkým. Problémy můžou vyvstat např. z přechodu práv a povinností vyplývajících z pracovných vztahů; převodu práv k ochranné známce nebo vynálezu, jenž má pro činnost podniku zásadní význam nebo změny podnikatelské činnosti.
Palčivým nadále zůstává problém interpretace „části podniku“ dle § 67a Obchodního zákoníku. Domnívám se, že v práci uvedené doktrinální výklady jsou správné a jestli těmito názory bude v případě nutnosti ovlivněna činnost soudců, půjde o krok správným směrem. Pozitivum je, že návrh Obchodního zákoníka obdobné nesnáze nespůsobuje.
Touto prací se snažím prokázat pochopení pojmu podniku a jednotlivých, nejdůležitějších právních vztahů, ve kterých je podnik předmětem. Doufám, že se to alespoň zčásti podařilo.
10. Resumé v anglickém jazyce
Enterpise as a subject-matter of legal relationships
The aim of the construed graduation theses is to interpretate legal notion „the enterprise“ and to explain rights and obligations of parties to a legal relationships in which enterprise figure as a subject-matter.
Interpretation of the notion enterprise is mainly related to its legal regulation in czech Commercial code, nevertheless analysis of enterprise in law of European union or retrospective to its meaning in former Czechoslovak legislation has not been omitted. The enterprise is in czech legal system understood as a subject-matter of legal relationships or particular contracts. It is comprised by material, immaterial and personel elements of business (e.g. personal things, real estates, all types of rights) Those various components are unified by common purpose and owned or related to one natural person or legal entity.
Principal part of the work is devoted to interpretation of various legal relationships created by contracts in which enterprise represents subject-matter of a contract. Not all of the contractual relations has been described, thesis contain only contract for the sale of the enterprise, contract of the lease of the enterpise and security contract. Attention has been paid to interpretation problems which might arise in those contractual contracts.
From other legal relations has been chosen those, which creates when enterprise represents non-capital contribution of a member of business corporation.
Final part of the thesis is devoted to a proposed regulation of the enterprise in proposal of new czech commercial law.
Seznam klíčových slov:
podnik – enterprise
prodej podniku - sale of the enterprise nájem podniku - lease of the enterprise
11. Použitá literatura a judikatura
Literatura
• Alexander, J.,Prodej podniku, souhlas akcionářů a výklad § 67a ObchZ, Právní rozhledy, 2006
• Baudyš, P., Zástavní právo k podniku, Právní rozhledy, Praha, 2003, č. 6
• Bejček, J., Eliáš, K., Raban, P. a kol., Kurs obchodního práva. Obchodní závazky, 4. vydání, Praha,C.H.Beck, 2007
• Čech, P.,Vymezení části podniku a působnost valné hromady, Právní rádce, 2006, č.
11
• Čech, P., Několik doplňujících poznámek k výkladu § 67a ObchZ, Právní rozhledy, 2007, č. 7
• Dědič, J. a kol.: Obchodní zákoník – komentář. Prospektrum, Praha, 1997
• Dekeuwer-Défossez, F., Blary-Clément É., Droit commercial, Montchrestien, Paris, 2007
• Dvořák, T., Ještě k zástavnímu právu k podniku, Právní rozhledy, Praha, 2003, č. 10
• Dvořák, T., Dispozice s podnikem, Právní rozhledy, 2003, č. 3
• Eliáš, K., Dvořák, T. a kol., Obchodní zákoník, Praktické poznámkové vydání s výběrem judikatury od roku 1900, Linde, Praha, 2006)
• Eliáš, K., K vymezení podniku v českém obchodním zákoníku, Právní rozhledy, 1993, č. 3
• Eliáš, K., Věc jako pojem soukromého práva, Právní rozhledy, 2007, č. 4
• Eliáš, K., Bejček, J., Hajn,P., Ježek, J. a kol., Kurs obchodního práva, Obecná část, Soutěžní právo, 5. vydání, Praha, C.H.Beck, 2007
• Eliáš, K., Prodej podniku a cenné papíry na řad jako jeho součást, Právní rozhledy,
2001, č. 8
• Eliáš, K; Dvořák,T. a kolektiv.: Obchodní zákoník, Praktické poznámkované vydání s výběrem z judikatury od roku 1900, Linde, Praha, 2006
• Faldyna, F., Pokorná. J, Tomsa, M. a dal., M., Obchodní právo, Meritum, Aspi, Praha, 2005
• Kavalec, J., Musílek, R., Obchodní zákoník s judikatorou a souvisejícími předpisy, C.H.Beck, Praha, 2007
• Knappová, M., Švestka, J. a kol., Občanské právo hmotné, Aspi, Praha, 2001
• Kopáč, L., Švestka, J., K některým následkům odstoupení od smlouvy o prodeji podniku, Právní rozhledy, 1997, č. 2
• Kopáč L. K problematice smlouvy o prodeji podniku. Právní rádce, 1994, č. 2
• Kulková, R., K zástavnímu právu po novelách občanského zákoníku, Právní rozhledy, 2002, č. 7
• Malovský-Wenig, A., Příručka obchodního práva, Českosloveský kompas v Praze, 1947
• Munková, J., Podnik jako adresát normy v soutěžním právu, Právní rozhledy, 2004, č.17
• Marek, K., Smluvní obchodní právo: kontrakty, Masarykova univerzita, Brno, 2006
• Mařík M. a kol., Metody oceňování podniku, Ekopress, Praha, 2003
• Pelikánová, I. a kol., Obchodní právo, 2.díl, 2. vydání, Codex Bohemia, Praha, 1998,
• Pelikánová, I., Převod a přechod práv při prodeji podniku podruhé, Právní rozhledy, 2001, č. 9
• Pelikánová, I., Problém převodu a přechodu práv, Právní rozhledy, 2001, č. 4
• Pelikánová, I., Obchodní podnik jako právní pojem, VI. Karlovarské právnické dny, 1996
• Pelikánová, I., Úvod do srovnávacího práva obchodního. Skripta, 1. vydání, Praha, C.H.Beck, 2000
• Pelikánová, I., Komentář k obchodnímu zákoníku, 1. díl, 4. vyd., Praha: ASPI Publishing, 2004
• Pihera,V.,Poznámka k „výkladu“ §67a ObchZ, Právní rozhledy, 2007,č.2
• Pihera,V., Opět k § 67a ObchZ, Právní rozhledy, 2007, č.12
• Plíva, S., Obchodní závazkové vztahy, Aspi, Praha, 2006
• Plíva, S., Některé problémy smlouvy o nájmu podniku, Právní fórum, 2005, č.2
• Pohl, T: Několik praktických problémů obchodních společností, Právník, 1995, č. 3
• Rabanová, M., Podnik jako předmět vkladu do obchodní společnosti, Obchodní práva, 2000, č. 2
• Randa, A., Soukromé obchodní právo rakouské, seš. I a II., Praha, 1894
• Richter, T., Zástavní právo k podniku z pohledu teorie a praxe dlouhodobého financování, Právní rozhledy, Praha, 2004, č. 3, 4
• Rosenbachová, J., Obchodní judikatura: Vybraná rozhodnutí českých soudů ve věcech obchodních, právních, pracovních a trestních souvisejících s podnikáním, Newsletter, Praha, 2001
• Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M. a kol., Obchodní zákoník. Komentář, C.H.Beck, Praha, 2004
• Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M. a kol., Obchodní zákoník. Komentář, 11. vydání, C.H.Beck, Praha, 2006
• Štenglová, I., Přehled judikatury ve věcech obchodních závazkových vztahů, 2.
vydání, Aspi, Praha, 2007