Servis na sportovních akcích

49

Martin Charvát k tématu media guidu na závěr podotkl: „Když není, je to pro toho novináře větší práce, což je ale vlastně dobře. Protože kdyby měli mít novináři všechno naservírované pod nos…Přijde mi, že většinu informací bys měl znát, anebo bys měl být schopný si je najít.“

50

ve stejnou chvíli, aby byli aktuální. Ten internet na velkém množství akcí ne úplně padá, ale začíná se dost loudat.“ Proto navrhuje v ideálním případě četnější wi-fi a pro fotografy připojení k internetu přes kabel. Přítomnost fotografů v tiskových střediscích zmínil i Petr Havlík, podle kterého by tiskové místnosti mohly být rozdělené zvlášť pro píšící novináře a zvlášť pro fotografy, stejně, jako tomu bývá mnohem častěji v zahraničí. Pro Roberta Tesaře je ideálním tiskovým střediskem místnost, která není průchozí a „obalená betonem“, tudíž je v ní pokrytí mobilními sítěmi. Jan Suchan neopomněl ani potřebu blízkých toalet.

Pro Jana Suchana, Františka Kunu a Roberta Tesaře je v tiskovém středisku podstatná existence televize, na které je možné sledovat aktuální dění zápasu, průběh závodu, anebo na které se promítají opakované záběry. Pokud mediální zástupci nesledují aktuální dění na televizích, potřebují vyhrazená místa k sezení v hledišti. Slovy Petra Vovse: „Z místa by měl být alespoň obstojný přehled a fanoušci by vám tam neměli nalít pivo do počítače.“ Na těchto místech by opět neměly chybět stolky, dostatečný počet elektrických přípojek a kvalitní připojení wi-fi.

Tomáš Jílek by v rámci komentátorského boxu rád našel více, než jen zápis o utkání se soupiskami s týmy hráčů. Podle něho by bylo velmi užitečné, pokud by týmy dodávaly i širší informační servis. Jeho slovy: „I v té naší hokejové extralize jsou velké rozdíly, jaký servis nám poskytnou jednotlivé týmy. Kdyby se to sjednotilo a ten servis byl všude podobný, tak by to přispělo k důvěryhodnosti soutěže.“ Podle Ondřeje Zamazala je nezbytné komentátorské stanoviště s výhledem na celé hřiště: „Někde není celá plocha vidět, protože vám vadí sloup, jinde jste umístěni do kabiny a musíte se vyklánět z okna. Ale to jsou takové detaily, se kterými si většinou poradíte, resp.

nesmíte se nechat rozhodit.“

Všichni respondenti na akcích vyžadují přístup ke sportovcům a trenérům, ať už v podobě přístupu do šaten, mixzóny nebo místnosti pro tiskové konference.

V rámci mixzóny má být podle Ondřeje Zamazala dostatečný prostor pro rozhovory, jelikož kamera potřebuje určitý odstup od respondenta. Také zdůraznil, že novinář na sportovní akci potřebuje „časný a bezproblémový přísun hráčů, které si vyžádá na rozhovor“.

František Kuna, Jan Daněk, Jaroslav Tomas a Petr Havlík oceňují, když se mohou mezi všemi těmito prostory pro média pohybovat, aniž by se střetávali s fanoušky. Jan Daněk

51

zároveň uvedl: „Bylo by fajn, aby tiskové středisko nebylo úplně daleko, aby bylo kousek od hlediště/místa pro novináře na tribuně. A nemělo by to být ani daleko od šaten nebo prostoru, kde je následně umožněná komunikace s hráči.“ Podobně se vyjádřil i František Kuna: „Je důležité, když se na akci čeká dost návštěvníků, tak aby člověk, který tam pracuje, nemusel chodit skrz ten dav. Což se stává a někde to vyřešit víceméně nejde. Ale když se na to myslí, tak je to fajn.“

Lukáš Michalík by si v rámci servisu pro média na sportovních akcích přál, aby prodleva mezi skončením utkání a rozhovory v tiskovém centru nebyla tak velká:

„Někde jsi na stadionu a čekáš hrozně dlouho, někde ti ty hráče dovedou hned.“

Jan Suchan uvedl konkrétní případ v rámci biatlonových závodů, kde je pro něj klíčové, aby směl do prostoru střelnice v koridoru za trenéry s dalekohledy. Jinak obecně požadavky shrnul: „Čím víc je míst, kam máte přístup, tím líp.“ Pro Petra Vovse je zároveň důležité „mít dostatek času na zpracování všeho potřebného“, což podle něho nebývá úplně pravidlem.

František Kuna ještě zmínil, že informační servis by šel rozšířit i o tzv. skupinové chaty pro média v aplikaci WhatsApp, které zažil na zahraničních sportovních akcích.

V rozsahu takového informačního servisu jsou online aktualizace dvacet čtyři hodin denně. Ať už se jedná o průběžné výsledky, změny v soupiskách, startovních listinách nebo možnostech rozhovorů se sportovci.

6.4.1 Akreditace

Do servisu pro média na sportovních akcích lze zařadit akreditace, které zajišťují mediálním zástupcům přístup na danou akci. Akreditace jsou dnes realizovány online, například přes formuláře na webových stránkách organizací nebo akcí. Jsou vyhrazeny termíny, v rámci kterých je potřeba si o ně zažádat. František Kuna uvedl příklad procesu akreditování: „Dostaneme e-mail od sportovního svazu nebo pořadatele akce, kde je napsáno, že za týden se otevírá akreditace na akci xy, potřebujeme k tomu to a to, uzávěrka akreditací je toho a toho. Nám poslední rok s akreditacemi pomáhá produkční.“ František Kuna k tomu dodal: „Uzávěrka je prostě jen nějaké plovoucí číslo v nějakém čase. Není to tak striktní, vychází se vstříc. Je to na domluvě.“

Podobně uzávěrky vnímá i Martin Charvát: „Žijeme v Česku, je tu tedy možnost, že žádný deadline není konečný.“ Radek Smekal se vyjádřil, že termíny osobně

52

dodržuje, ale že v českém prostředí uzávěrky problémem nejsou. Zdůraznil ale, že na větších a důležitějších akcích „hraje roli i důležitost média“.

Jan Daněk říká: „Když termín promeškáš, tak bys měl alespoň zavolat s omluvou a zda můžeš dorazit. Přijít v den akce a domáhat se vstupu, bez toho aniž by ses alespoň pár hodin dopředu ozval, je jednání bez respektu.“

Lukáš Michalík v akreditacích nevidí žádný problém, jelikož v hokeji i fotbale se všechny akreditace řeší před sezónou. Případné výměny akreditací na jméno také podle něho nejsou problémem, na kterém by se nedalo domluvit. Pro Českou televizi se všechny akreditace, kamerové platformy a jiné specifické podmínky podle Ondřeje Zamazala také řeší před sezónou a řeší to za ně oddělení produkce.

Jan Kodet nevidí potřebu pro akreditování se na místě bez jakékoliv předešlé domluvy:

„Rozumím tomu, že to musejí vědět pořadatelé dopředu a chápu to a respektuji.“

Z rozhovorů plyne, že mediální zástupci nemají speciální požadavky týkající se akreditací. Buď jsou za ně vyřizovány pro celou redakci produkčními týmy, nebo mají natolik kontaktů, že není problém si o ně zažádat i po uplynutí akreditační uzávěrky. Akreditaci na místě akce bez předešlé žádosti by sice uvítali, ale na druhou stranu respektují organizační nároky a nutnost zajištění akreditací dopředu. Jsou si vědomi toho, že pokud organizátor akce bude vědět počet mediálních zástupců dopředu, o to budou podmínky v rámci servisu pro média mnohem kvalitnější.

Výčet požadavků v této kapitole shrnuje Obrázek 6, který zároveň znázorňuje základní pohyb mediálních zástupců na sportovních akcích.

53

Obrázek 6: Základní pohyb médií na sportovní akci a jejich požadavky Zdroj: Vlastní zpracování

• stolek

• elektrické přípojky

• wi-fi

• pokrytí mobilními sítěmi

• toalety v blízkosti

• občerstvení + voda

• informační materiál

• televize

• krátká vzdálenost od tribun/míst s výhledem na sportovní dění/místnosti pro tiskovou konferenci

• online

• avízo o termínu akreditace

• možnost domluvy

• dostatečný prostor i pro kamery

• krátká vzdálenost od tiskového střediska/ komentátorského stanoviště

• časný a bezproblémový přísun hráčů

• oddělený vchod od fanoušků

• značení od parkování

• vyzvednutí akreditačního průkazu

• dodatečná - při promeškání termínu uzávěrky pro akreditace

• stolek

• elektrické přípojky

• wi-fi

• dostatečný přehled o sportovním dění

• krátká vzdálenost od mixzóny/tiskového střediska

• výhled na celé hřiště/

sportovní dění

• informační materiál

• občerstvení + voda

• wi-fi

54