Skandinávský model

Tento model vznikl ve Švédsku, je označován také jako sociálně demokratický model.

Hlavní myšlenkou je přiměřené zabezpečení všech obyvatel, která se spojuje s vysokou

1 LINDBECK, A. - PERSSON, M.,: The Gains From Pension Reform, 2002.

štědrostí státu. To souvisí s vysokým daňovým zatížením. Dávka je zásluhová s kombinací univerzální dávky. Model je založen na průběžném financování PAYG systémem. ²

1.2 ZPŮSOB FINANCOVÁNÍ PENZIJNÍCH SYSTÉMŮ

Existuje několik druhů způsobů financování penzijních systémů. Mezi hlavní dva krajní druhy patří průběžný systém (angl. PAY-AS-YOU-GO, PAYG) a fondový systém.

Způsob financování PAYG je založen na mezigenerační solidaritě a redistribuci. Současní přispěvovatelé platí do systému současným důchodcům. Fondový způsob již nespoléhá na mezigenerační solidaritu, současní přispěvatelé spoří na svůj vlastní důchod.

Za další poměrně novou metodu financování můžeme zmínit notional funding, nebo-li zdánlivě fondový přístup (NDC). Podle toku prostředků tento systém stále zůstává s PAYG financováním, ale ve skutečnosti se chová jako plně fondový systém. Je to způsobeno tím, že každý účastník systému má svůj zdánlivý individuální účet, na který se papírově připisují jím odvedené příspěvky a jejich zhodnocování v čase, které je závislé na hypotetické míře výnosnosti systému podle míry růstu základu objemu zaplacených příspěvků. Úspory jsou opravdu jen hypotetické, vybrané prostředky jdou na výplatu současných důchodců. V okamžiku, kdy pojištěnec odchází do důchodu je jeho výše přímo závislá na celkových úsporách svého individuálního účtu.

1.3 PROVOZOVATELÉ PENZIJNÍCH SYSTÉMŮ

Dále můžeme rozlišit zda penzijní systém je provozován pomocí veřejného nebo soukromého sektoru. Veřejným provozovatelem bývá nejčastěji stát. Pokud je provozovatelem stát, je stát zodpovědný za výběr příspěvků a výplatu penzí. Penze můžeme rozlišit na paušální penzi (flat-rate), kdy na stejnou dávku má nárok každý důchodce bez ohledu na výši příjmů, a penzi spjaté s výdělkem (earnings-related), která je závislá na výši mezd důchodců, kdy byli ekonomicky aktivní.

V případě soukromého sektoru je za výplatu penzí odpovědný soukromý sektor, ne vždy je to podmínkou u výběru příspěvků. Penzijní plány v soukromém sektoru jsou provozovány

2 VOSTATEK, Jaroslav: Sociální a soukromé pojištění, CODEX Bohemia, 1996.

zaměstnavateli, nebo občany v rámci penzijních fondů. Penzijní fondy vznikají a jsou provozovány podle zákona každého státu.³

V rámci klasifikace systému lze rozlišit také, zda je účast v penzijních systémech povinná či nikoli. U vyspělých států většinou platí, že státní penzijní systémy (nebo-li pilíře- vysvětleno níže) jsou povinné. U soukromých systémů záleží stát od státu, zda stát nařídí, aby účast byla povinná, nebo zda stát umožní, aby se každý účastník mohl sám rozhodnout, zda se bude účastnit na soukromém penzijním pojištění. Povinné soukromé systémy jsou více typické ve státech Jižní a Latinské Ameriky.⁴

1.4 PENZIJNÍ PLÁNY PODLE VYMEZENÍ BUDOUCÍCH PENZIJNÍCH DÁVEK

Podle tohoto hlediska můžeme rozlišit tři druhy systémů na dávkově definované (DB – defined benefit), příspěvkově definované systémy (DC – defined contribution) a hypotetické příspěvkově definované systémy (NDC – notional defined contribution).

NDC jsem popsala již výše, zde zmíním, že tento systém je provozován ve Švédsku.

V příspěvkově definovaném systému nejsou budoucí penzijní dávky předem odvoditelné podle příspěvků účastníka. Jsou závislé také na míře výnosu z investování těchto úspor.

Naopak dávkově definované systémy garantují určitou výši penzijních dávek podle různých faktorů, např. podle toho kolik a jak dlouho účastník do systému přispíval. Výše důchodu se pak počítá podle složitých vzorců, jako je to i v případě České republiky.⁵

1.5 PILÍŘE PENZIJNÍCH SYSTÉMŮ

Jak jsem již popsala v úvodu kapitoly, skutečné penzijní systémy se skládají z různých kombinací charakteristik systémů, z kterých vznikají penzijní podsystémy, které nazýváme pilíře. Znamená to, že jedinec se může účastnit několika druhů penzijních systémů najednou. Nejčastější varianta používaných systémů důchodového zabezpečení je tzv. třípilířový systém.

3 BEZDĚK, Vladimír: Penzijní systémy obecně i v kontextu české ekonomiky, I.díl, Praha 2000.

4 BEZDĚK, Vladimír: Penzijní systémy obecně i v kontextu české ekonomiky, I.díl, Praha 2000.

5 KREBS, Vojtěch a kol.: Sociální politika, ASPI, 2005.

Prvním pilířem se rozumí státem garantovaná penze. Tento pilíř je založen na průběžném financování a mezigenerační solidaritě. Z toho vyplývá, že je vysoce citlivý na vývoji makroekonomických parametrů a hlavně na demografickém vývoji.

Za druhý pilíř je nejčastěji považován systém, který provozuje zaměstnavatelský subjekt za účelem poskytování starobních důchodů. Tento systém a účast v něm může být povinná nebo dobrovolná. Tento sytém vykazuje odlišnosti v jednotlivých státech. Například v Maďarsku je tento pilíř povinný jen pro novou pracovní sílu, stávající pracovníci se mohou dobrovolně připojit.

Třetí pilíř je doplňkový k předchozím dvou pilířům. Účast v něm je zcela dobrovolná a poskytována soukromě občany pomocí penzijních fondů. Tento pilíř zvyšuje životní úroveň důchodců nad rámec, který poskytuje první a druhý pilíř. Tento pilíř nemusí nutně existovat v jednotlivých systémech. Některé státy mají pouze dva pilíře.⁶

V důsledku penzijních reforem vznikají různé možnosti penzijních systémů. Některé si berou za cíl zcela nahradit starý první pilíř druhým nebo třetím pilířem, který je poskytován soukromě, jako je to například v zemích Latinské Ameriky. S tím souvisí různé garance státu ve prospěch soukromých systémů. Další země se vydávají naopak jiným směrem, kdy první pilíř zůstává a další pilíře nemají za cíl jej nahradit, příkladem je Maďarsko nebo Polsko. Země západní Evropy lze rozdělit podle poměrů mezi jednotlivými pilíři zhruba do dvou skupin. Jednu z nich tvoří ty země, kde je silná pozice I. pilíře a tudíž se tyto země potýkají s naléhavou potřebou reforem, které z tohoto uspořádání vyplývají. Patří sem Německo, Rakousko, Itálie. Druhou skupinu tvoří země se silným II. pilířem, který je financován fondově. Sem patří Velká Británie, Švýcarsko, Nizozemsko.⁷

6 KREBS, Vojtěch a kol.: Sociální politika, ASPI, 2005, str.192.

7 BRDEK, Miroslav a kol.: Trendy v evropské sociální politice, ASPI, 2002, str.135.

2 Srovnání PAYG a fondového systému 2.1 PRINCIPY PRŮBĚŽNÉHO SYSTÉMU

Podmínka průběžného systému je, že přispěvatelé financují dávky těm, kteří dostávají dávky. Z toho vyplývá, že rovnováha systému je tehdy, kdy objem přijatých prostředků je shodný s objemem vyplaceným (nebereme v úvahu administrativní náklady). Částku, kterou by musel přispěvatel zaplatit bychom vypočítali poměrem počtu příjemců dávek ku počtu přispěvovatelů. Jelikož je průměrný důchod vždy nižší než průměrná mzda, museli bychom předchozí poměr vynásobit poměrem průměrného důchodu a průměrné mzdy (tzv. náhradový poměr) a dostali bychom částku, kterou musí přispěvatel zaplatit.

Z tohoto výpočtu vyplývá, že průběžný systém je závislý na věku odchodu do důchodu, náhradovém poměru a demografické struktuře. Pokud tyto parametry chce stát ovlivňovat, nejvíce obtížné až nemožné je to u demografické struktury, proto stát využívá poměrně snadné parametrické reformy a to změnu věku odchodu do důchodu, kdy se snižuje počet příjemců a zvyšuje se počet přispěvatelů. Změna náhradového poměru se děje pomocí toho, že vyplácené penze rostou pomaleji než mzdy.

Průběžný způsob kvůli svému způsobu výpočtu dávek, nastavení výše odchodu do důchodu a také kvůli myšlence mezigenerační solidarity je značně redistributivní. Nebyl by jen v podmínkách stabilního obyvatelstva. V případě mezigenerační redistribuce na tom vydělávají současní penzisté důsledkem nepříznivého demografického vývoje. Současní přispěvatelé musí přispívat vyššími částkami, aby stačily na pokrytí současných penzistů.

V budoucnu současní přispěvatelé nemají tak velké garance, že dostanou tolik, kolik si zaslouží, protože penzistů přibývá, zatímco ekonomicky aktivních ubývá. Další druh redistribuce je uvnitř generace, vyznačuje se přerozdělením mezi bohatými a chudými nebo podle pohlaví, tato redistribuce je ve prospěch žen, které mnohdy kvůli diskriminaci pobírají menší platy. Proto zde můžeme redistribuci chápat jako pozitivní. Důsledkem této redistribuce vidíme, že určité zájmové skupiny na PAYG systému vydělávají, proto ho upřednostňují a ve prospěch něj lobují.⁸

8 KUBÍČEK, Jan a kol.: Hospodářská politika, Plzeň: Aleš Čeněk, 2006.

2.2 PRINCIPY FONDOVÉHO SYTÉMU

Naspořené účastníkovi prostředky penzijní fond investuje do různých investičních instrumentů, kterými jsou úspory zhodnocovány. Výnos účastníka je snížen o náklady spojené s vedením fondu. Výplata penzí může probíhat pomocí nákupu anuit. Jedná se o pravidelnou platbu až do konce života. Výše anuit je stanovena pojišťovnami tak, aby neprodělaly. Dochází tak k redistribuci od lidí s nízkým věkem dožití k lidem dlouhověkým. Výše tudíž závisí na očekávané době dožití, kterou určují pojišťovny, a na objemu úspor. Účastníci proto musejí přispívat tím vyšší část své mzdy, čím rychleji rostou v ekonomice průměrné reálné mzdy. Tím docílí toho, aby si udrželi svou životní úroveň, kterou si stanoví, nebo na kterou byli zvyklí. Dále záleží na výnosnosti penzijních fondů, která je variabilní, proto ji často reguluje stát. U fondového systému je obvyklá redistribuce od mužů k ženám v případě, kdy poskytovatelé anuit jejich výši stanovují podle obecných úmrtnostních tabulek. Je totiž prokázané, že ženy se obecně dožívají vyššího věku než muži.⁹

Nedostatkem fondového systému je fakt, že má vyšší náklady na správu. Náklady jsou snižovány úsporami z rozsahu, což může vést k drastické reklamě, která má za cíl získat co nejvíce účastníků, ale také zvyšuje mnohonásobně náklady.

2.3 RIZIKA SPOJENÉ S FONDOVÝM A PAYG SYSTÉMEM

Podle Bezděka můžeme shrnout několik druhů rizik, které jsou založeny na studii Börsch-Supan (1997).¹⁰ Je důležité tato rizika znát, aby se mohlo rozhodovat o optimální volbě penzijního systému v zemi tak, aby byly splněné dané cíle země v oblasti penzijního zabezpečení.

2.3.1 Politické riziko

Pod politickým rizikem rozumíme takovou možnou situaci, kdy se mění výše vyplácených dávek kvůli politickému rozhodnutí. Politikové jsou ovlivnitelní a musí čelit nátlaku

9 KUBÍČEK, Jan a kol.: Hospodářská politika, Plzeň: Aleš Čeněk, 2006.

10 BEZDĚK, Vladimír: Penzijní systémy obecně i v kontextu české ekonomiky, I.díl, Praha 2000.

různých zájmových skupin. Jelikož politikové mají jediný cíl: být zvoleni, často těmto nátlakům podléhají. Pokud zájmová skupina upřednostňuje přerozdělování bohatství, bude obhajovat tradiční PAYG systém. Tyto zájmové skupiny nejčastěji zastupují levicové strany nebo odbory. Proto je PAYG systém více ohrožen tímto rizikem a největší nejistota spočívá v legislativních změnách. Zneužity mohou být také penzijní fondy, kde záleží na tom, jakou pravomoc dovolí stát fondům. Jak vidíme, ani jeden ze systémů není plně chráněn.

2.3.2 Riziko kapitálového trhu

Výnosnost PAYG systému závisí na tempu růstu počtu přispěvatelů do systému a tempu růstu reálných mezd, zatímco výnosnost fondového systému závisí na reálné výnosové míře z kapitálu.¹¹ Riziku kapitálového trhu je plně vystaven fondový systém. Existuje zde riziko inflace, kdy uspořené peníze ztrácí svou reálnou hodnotu, dále riziko míry výnosnosti dosahované penzijními fondy. Čím více budou penzijní fondy investovat do instrumentů s vysokým výnosovým procentem, tím rizikovější tato investice bude.

I přesto je výnosnost penzijních fondů vyšší než nejvyšší výnos z PAYG systému. ¹²

2.3.3 Riziko na trhu práce

Vysoká míra nezaměstnanosti způsobuje problémy hlavně u PAYG sytému, u kterého klesá počet přispěvatelů. Dlouhodobá nezaměstnanost však může škodit i ve fondovém systému, kde si občan nenaspoří částky, které jsou nutné. Dalším neblahým vlivem je zdanění práce, kdy roste cena práce na úkor kapitálu. Zaměstnavatelé nahrazuji práci kapitálem a tím roste nezaměstnanost. Pracovníci to řeší tím, že vstupují na trh šedé ekonomiky, kde práce není zdaněna a je zde vyšší poptávka po práci.

U PAYG systému se cíl snížit nezaměstnanost pře s cílem zvýšit počet přispěvatelů. Záleží na vládě, který cíl upřednostňuje. Pokud je to snížení nezaměstnanosti vzniká zde problém předčasných odchodů do důchodu. Občané nejsou motivováni déle setrvávat v pracovním poměru. Tito občané získávají čistý zisk z předčasného odchodu do důchodu.

11 KUBÍČEK, Jan a kol.: Hospodářská politika, Plzeň: Aleš Čeněk, 2006.

12 BEZDĚK, Vladimír: Penzijní systémy obecně i v kontextu české ekonomiky, I.díl, Praha 2000, str.31.

Tento problém u fondových systému je vyřešen tím, že důchod je adekvátně snížen, nezpůsobuje proto finanční nerovnováhu, jako je to u PAYG systému.

2.3.4 Riziko morálního hazardu

Riziko morálního hazardu můžeme popsat ze dvou hledisek. Prvním je fakt, že pracovníci, kteří mají možnost získat stejnou výši důchodu jako ostatní při menší námaze a při nižším počtu odpracovaných let, udělají to. To se týká možnosti předčasných odchodů do důchodu. PAYG systém umožňuje toto chování. Druhým hlediskem je situace, kdy jedinec je schopen ovlivnit svou dlouhověkost lepším zdravotním stylem. Ale pojišťovna, u které nakupuje anuity, toto neumí poznat a nabízí anuitu podle průměrné zbývající délky života pro danou generaci.

2.3.5 Demografické riziko

Všechny penzijní systémy jsou vystaveny demografickému riziku, v případě fondového je riziko nižší. Jsou vystaveny změně struktury populace, míře plodnosti a úmrtnosti. Dnešní demografický vývoj se potýká s tzv. stárnutím populace, který se vyznačuje nízkou mírou plodnosti a rostoucí délkou života. V současnosti se PAYG systémy ocitají v deficitech v důsledku toho, že se snižuje počet přispěvatelů a zvyšuje počet důchodců.

Efekt demografického vývoje má vliv na celou ekonomickou rovnováhu, na výši mezd a celkový růst HDP. Pokud ekonomicky aktivní lidé musí platit vyšší část své mzdy, aby uživili početnější obyvatelstvo v důchodovém věku, má to vliv na jejich spotřebu a celkový HDP.

Tomuto problému se budeme výlučně věnovat v další části práce. Zde můžeme souhlasit s názorem Thomsona, který zmínil Bezděk. „Na nepříznivý demografický vývoj jsou více citlivější PAYG systémy, protože důchodové dávky budou dříve či později upraveny ve snaze snížit deficity penzijních systémů.“¹³

13 BEZDĚK, Vladimír: Penzijní systémy obecně i v kontextu české ekonomiky, I.díl, Praha 2000, str.30.

3 Demografický vývoj

Jak jsem již předeslala výše, PAYG systémy jsou vysoce citlivé na demografický vývoj, důsledkem něj se v dnešní době potýkají s finanční neudržitelností. PAYG sytém je v rozhodující míře závislý na poměru počtu důchodců a plátců příspěvků. Tento poměr je především určen věkovým složením obyvatelstva, které je poznamenáno stárnutím populace. Pokud se tento poměr zvyšuje, tzn. zvyšuje se počet jedinců v důchodovém věku, zvyšují se i výdaje na vyplácené důchody. Pokud se bude i nadále tento poměr zvyšovat, hrozí, že současní plátci nebudou mít jistotu, že se jimi zaplacené příspěvky vrátí. Demografický vývoj je dnes největší riziko, které ovlivňuje rovnováhu penzijních systémů. Demografický vývoj je dlouhodobý. Problémy s ním spojené musí vláda řešit dnes, ale rozhodovat musí v závislosti na predikci budoucího věkového složení obyvatelstva. Tuto predikci poskytuje demografická prognóza nebo projekce.

3.1 VÝVOJ STRUKTURY POPULACE

Do roku 1830 se obecná míra úmrtnosti pohybovala v rozmezí 35 a 40 ‰ a obecná míra porodnosti v rozmezí 40 a 50 ‰. Od roku 1830 se obecná míra porodnosti a úmrtnosti snižuje. Úroveň porodnosti a úmrtnosti poklesne až na 15 ‰ pro úmrtnost a na 20 ‰ pro porodnost. Po celou předchozí historii lidstva se tyto hodnoty udržovaly na 35 až 40 ‰ pro úmrtnost a 40 až 50 ‰ pro porodnost a najednou došlo k tomuto poklesu. Tento vývoj nese název demografická revoluce (nebo první demografický přechod).

Pod pojmem demografický přechod se rozumí zásadní změna reprodukce obyvatelstva.

Tento proces začal v době průmyslové revoluce. Lidé se začali stěhovat do měst za pracovními příležitostmi. Na venkově bylo dítě ekonomickým přínosem ve městě už jen zátěží. Důsledkem toho se zmenšovaly rodiny a tím klesala porodnost. S průmyslovou revolucí souvisel i rozvoj vědy a techniky, což se projevilo ve zdravotnictví, zlepšovala se zdravotní péče a tím klesala úmrtnost jak starších obyvatel tak kojenecká.

Druhý demografický přechod počal v 60. až 80. letech, tentokrát souvisí již jen ve změně vývoje porodnosti, která klesá pod záchovnou úroveň. Pro jednotlivce je důležitý rozvoj své osobnosti a založení rodiny odkládá na později. Tento odklad je zjednodušen rozvojem antikoncepce, z které se stává prostředek na plánování rodiny.

Celá demografická revoluce a její příčiny znatelně ovlivnily důchodové systémy, které nebyly na tyto změny připravené. Důchodové systémy se musí vypořádat se stárnoucí populací, která přímo souvisí s nízkou porodností, kdy počet starých osob narůstá a počet mladých klesá. Je to důsledkem změny funkce dítěte, kdy rodiče již nespoléhají na své děti, že je ve stáří zabezpečí, ale na společnost, nebo-li na stát. Pocit odpovědnosti sám za sebe nabyl hodnoty až v posledních letech.

3.2 ZÁKLADNÍ POJMY

3.2.1 Porodnost, plodnost, úhrnná plodnost

Porodnost je proces rozmnožování. Vztahuje se k celé populaci a vyjadřuje se pomocí obecné míry porodnosti. Je to poměr počtu narozených ke střednímu stavu obyvatel.

Výsledek nám říká, kolik dětí se narodí na 1 000 obyvatel. Další možnost je pracovat s obecnou mírou plodnosti, která nám říká, kolik dětí se narodí na 1000 žen v plodném věku, tj od 15 do 49 let. Dalším ukazatelem, který zde budeme používat je úhrnná plodnost, ta nám říká, kolik dětí připadá na jednu ženu v plodném věku. Aby byla zachována reprodukce a žena nahradila sama sebe, musela by být úhrnná plodnost 2,1.

3.2.2 Střední délka života

Střední délka života je průměrný počet let, kterého by se osoba dožila, kdyby úmrtnost byla stejná jako u narození. Tento předpoklad je nerealistický. Lepší vypovídací schopnost bychom dosáhli, když bychom vyloučili kojeneckou úmrtnost, která je na počátku života vysoká. Výhodou je možnost srovnávat více populací. Budeme ji používat i ve srovnání v důchodovém systému ČR.¹⁴

3.2.3 Stárnutí populace

Je proces přechodu od progresivní populace, kde převažuje počet mladých lidí (tj. I. biologická generace do 14 let), k populaci regresivní, kde převažuje počet starších osob (tj. III. biologická generace od 50letých). Poměr III. biologické generace a I. biologické generace nám popisuje Sauvyho index stáří, který nám říká, kolik prarodičů

14 KOSCHIN, Felix.: Demografie poprvé, Oeconomica, 2005.

připadá na jedno dítě. V roce 2003 se tento index pro ČR rovnal 2,2 , to znamená, že na jedno dítě připadá 2,2 prarodiče.

Dále se používá index ekonomického zatížení, který se rovná podílu všech ekonomických generací a II.ekonomické generaci, která je od 20-64letých. Vypovídá o tom, kolik osob musí ekonomicky činná osoba včetně sama sebe živit. Dále je pro nás zajímavý index závislosti starých (tzv. šedé zatížení), který má lepší vypovídací schopnost. Tento index je podíl III.ekonomické generace (65- a víceletí) a II.ekonomické generace a říká nám, kolik osob v důchodovém věku musí ekonomicky aktivní osoba živit.

Ke stárnutí populace dochází důsledkem snižování porodnosti nebo snižování úmrtnosti.

Pokud převažuje snižování porodnosti, hovoříme o relativním stárnutí, kdy roste podíl starých lidí. U druhého případu hovoříme o absolutním stárnutí, kdy roste střední délka života. Tyto procesy probíhají obvykle současně. Stárnutí populace má negativní dopad na poměr 65+/20-64letých. Proto je potřebné znát tento vývoj i do budoucna.

3.2.4 Populační prognóza a projekce

Populační prognóza a projekce jsou odhady budoucího vývoje věkové, pohlavní struktury obyvatelstva a také počtu obyvatelstva. Populační prognózy se snaží poskytnout nejspolehlivější předpověď budoucího demografického vývoje. Demografická projekce vychází ze skutečnosti. Projekce jsou modelem, který nám ukazuje, jak se změní budoucí populační vývoj za předpokladu daných úrovní plodnosti, úmrtnosti a migrace. Projekce se

Populační prognóza a projekce jsou odhady budoucího vývoje věkové, pohlavní struktury obyvatelstva a také počtu obyvatelstva. Populační prognózy se snaží poskytnout nejspolehlivější předpověď budoucího demografického vývoje. Demografická projekce vychází ze skutečnosti. Projekce jsou modelem, který nám ukazuje, jak se změní budoucí populační vývoj za předpokladu daných úrovní plodnosti, úmrtnosti a migrace. Projekce se

In document Hlavní práce5296_xsemj06.pdf, 408.5 kB Stáhnout (Stránka 10-0)