tabulkami. Na konci každého dílu je rejstřík, seznam použité literatury a citací.
Počet stran se pohybuje okolo 1 000, rozsáhlejší, nebo kulturně pestřejší oblasti (Pláně, Jihozápad) mají dokonce dva díly, nebo dva svazky jednoho dílu.
Jedná se zřejmě o nejvýznamnější dokument náležející k současnému fondu této knihovny. Pokud se týče celkového pohledu, přehledu o celé oblasti, nebo o několika kmenech, patří tato série k nejlepším v celosvětovém měřítku.101
6.3.2 Kanien´ kéha´ Okra´ shón
Kanien´ kéha´ Okra´shón102 je velice zajímavým dokumentem poukazujícím na neobvyklost fondu Knihovny Náprstkova muzea. Tento dokument je totiž psán v původním jazyce kmene Mohawků. Jeho hodnota je tedy spíše ilustrační (dokumentační).
Z anglicky psané předmluvy se dovídáme o důvodu vzniku této jistě netradiční knihy. Byla sepsána učitely mohawských dětí, jako pomůcka pro výuku tradiční indiánské slovesnosti a také jazyka. Jedná se o soubor mohawských mýtů, legend a pověstí. Ty se však dosud tradovaly pouze ústně, proto jsou známé v různých variantách. Je tedy právem každého, kdo je chce předat dále, upravit si příběh podle jeho vlastní znalosti.
Kniha se současně snaží tyto příběhy zachytit, dokud jsou známé.
Upadající znalost tradiční slovesnosti a jazyka znamenala pro její zpracovatele mnoho problémů. Nejen, že příběhy kolují v mnoha podobách, z nichž musela být vždy vybrána jen jedna, ale také se často potýkali s jejich překladem z angličtiny zpět do původního jazyka. Některé výrazy totiž v těchto jazycích nemají vzájemné protějšky a mnoho obratů má svůj symbolický význam, ovšem pouze při zachování správných a přesných výrazů.
Tato práce si jistě zaslouží uznání a čestné místo ve fondu Náprstkovy knihovny, přes svou nesrozumitelnost pro všechny nezasvěcené.
Kanien´ kéha´ Okra´shón však dnes již není ani ojedinělým projektem, ani jediným dokumentem podobného druhu v Knihovně Náprstkova muzea.
101 Poselství, 2006. s. 7.
102Kanien´ kéha´ Okra´ shón : a Mohawk stories. R. Philips, illustrator. M. Willis, editor. Albany : The University of the State of N. Y., 1976. 264 s.
Přestože se samozřejmě jedná o výjimečné dílo, není jedinečným a i zde je uloženo několik podobných, jako Haa Tuwunaágu Yis,103 Haa Sluká104 a Mýty Lakotů.105 Nejsou to však již díla plně psaná mizejícím jazykem. Haa Tuwunaágu Yis a Haa Sluká jsou psány anglicky, obsahují však tlingitské pasáže.
6.3.3Mýty Lakotů
Mýty Lakotů, aneb, když ještě po zemi chodil Iktómi je nejnovějším projektem tohoto typu a je také nejlépe zpracovaným. Opět se jedná o sbírku dávných mýtů psaných původním jazykem. Tím je tentokráte lakotština, neboť se jedná o Lakotské legendy. Jsou však psány vždy pouze na jedné polovině stránky, zatímco na druhé jsou psány jazykem překladu, v našem případě tedy česky, pro okamžitou kontrolu správnosti pochopení textu. Tím se řadí k moderním bilingválním textům. Na konci knihy jsou připojena stručná gramatická pravidla a poměrně obsáhlý lakotsko - český slovníček.
Zvláště v poslední době šíření jazyka Lakotů se jedná o často vyhledáva- né a ceněné dílo plnící funkci učebnice jazyka a sbírky dávných mýtů, sloužící k bližšímu porozumění indiánské spirituality.
Dokumenty psané v těchto jazycích mají svou vysoce specifickou hodnotu, nejsou však nejvhodnějším materiálem pro běžné studium této problematiky. Naprostá většina fondu uloženého v Knihovně Náprstkova muzea je v anglickém jazyce, i přesto, že mnoho dokumentů již bylo přeloženo do češtiny. To je způsobeno snahou o získávání nejnovějších poznatků.106 Tím Knihovna splňuje informativní funkci o v Česku dosud neznámých dílech, čímž dokonce napomáhá vzniku jejich samizdatových překladů. Jak již bylo zaznamenáno výše, ve fondu jsou zastoupena také česká díla, a to v podobě diplomových prací, překladů zahraničních děl, nebo významných českých děl.
103 Haa Tuwunaágu Yis, for Healing Our Spirit : Tlingit Oratory. Ed. By Nora Marks Dauenhauer a and Richard Dauenhauer. Seattle : University of Washington Press, 1990. 569 s.
104 Haa Sluká, our ancestors : Tlingit Oral Narratives. Ed by Nora Marks Dauenhauer a and Richard Dauenhauer. Seattle : University of Washington Press, 1993. 514 s.
105 Mýty Lakotů : aneb, Když ještě po zemi chodil Iktómi. Sestavil, z lakotštiny přeložil, komentářem a slovníkem opatřil Jan F. Ullrich. Vyd. 1. Praha : Argo, 2002. 383 s.
106 Je logické, že většina nových děl k tomuto předmětu, vzniká v USA a jsou tedy psána anglicky.
Nejvíce se však čeština uplatňuje v beletrii, které tvoří podstatnou část. Menší měrou jsou zde zastoupena díla německá, francouzská, slovenská, ruská a polská.
Právě na základě současného fondu byla zpracována kapitola Význam severoamerických kultur. Jedná se o díla uvedená v Seznamu použité literatury, označená jako Prameny ke kapitolám o Severoamerických kulturách a o dokumentech jim věnovaných. Vesměs se jedná o běžně dostupná díla, uložená i v mnohých jiných knihovnách, proto není připojen popis jednotlivých exemplářů, ale o to podrobněji je popsán, či spíše použit jejich obsah, což charakterizuje jak zaměření těchto dokumentů, tak celkový sledovaný předmět zájmu této práce ve smyslu severoamerických kultur. V analytickém popisu tohoto fondu je lze považovat za běžně využívanou složku, tedy jakýsi odborný základ fondu. A tak spolu s výše popsanými specifickými dokumenty vytváří vysoce obsáhlý fond, pokrývající potřeby většiny kategorií uživatelů s různými stupni odbornosti.
Svým rozsahem od tematické beletrie po nanejvýše specifické dokumenty představuje současný fond nejucelenější a nejhodnotnější sbírku dokumentů věnovaných Severoamerickým kulturám na území České republiky.
7 Význam severoamerických kultur
„Bílí se vždycky snažili přinutit Indiány, aby se vzdali svého způsobu života a žili jako běloši – aby začali rolničit, tvrdě pracovali a dělali to co oni – a Indiáni nevěděli, jak to dělat, a ani to dělat nechtěli…Kdyby Indiáni zkusili nutit bílé, aby žili jako oni, byli by se bílí bránili; a s mnoha Indiány tomu bylo zrovna tak.“
Wamditanka (Velký orel)107
Tento citát svědčí o snahách změnit způsob života, který není pokládán za správný, hodnotný a rovnocenný. Toto přesvědčení je jistě způsobeno převážně neznalostí, neochotou pochopit a přijmout nové, nepoznané. A tak, místo snahy o zachycení těchto unikátních kultur, je hlavním rysem osidlování Ameriky honba za zlatem a jako vedlejší produkt snaha vymýtit a vyhubit vše, co by jí bránilo, či ji činilo nepohodlnou.
Samozřejmě, ne všichni smýšlejí tímto způsobem.108 Věda a vědci se však o Indiány zajímali jen povrchně a neúplně a teprve od poloviny 19. stol vzniká amerikanistika - věda o dějinách a hmotné i duchovní kultuře Indiánů.109