Text práce (2.591Mb)

(1)

Univerzita Karlova v Praze

Filozofická fakulta

Ústav informačních studií a knihovnictví

Studijní program: informační studia a knihovnictví Studijní obor: informační studia a knihovnictví

Eva Kochová

Dokumenty o severoamerických kulturách ve fondu Knihovny Náprstkova muzea v Praze

Bakalářská práce

Praha 2006-08-08

(2)

Vedoucí bakalářské práce: PhDr. Anna Stöcklová Oponent bakalářské práce:

Datum obhajoby:

Hodnocení:

(3)

Prohlášení:

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a že jsem uvedla všechny použité informační zdroje.

V Praze, 8. srpna 2006

………..

podpis studenta

(4)

Identifikační záznam

KOCHOVÁ, Eva. Dokumenty o severoamerických kulturách ve fondu Knihovny Náprstkova muzea v Praze [Documents about northamerica´s cultures in fund of Library of Naprstek´s museum]. Praha, 2006-08-08. 65 s., 8 s. příl. Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví. Vedoucí diplomové práce Anna Stöcklová.

Abstrakt

Cílem práce je popis a analýza fondu Knihovny Náprstkova muzea z hlediska významu pro studium severoamerických kultur. Zahrnut je i životopis Vojty Náprstka jako zakladatele Náprstkova muzea a muzejní knihovny, s rozhodujícím vlivem na jejich vznik, vývoj a zaměření, čímž se v důsledku stala Knihovna Náprstkova muzea jedinečným zdrojem dokumentů o severoamerických kulturách na území České republiky. Práce je věnována dokumentům o severoamerických kulturách v historickém, speciálním i současném fondu knihovny, s přihlédnutím k jejich významnosti, či specifickým hodnotám. Na základě těchto dokumentů byla vytvořena i kapitola o významu severoamerických kultur, jakožto vyměření předmětu citovaných a popisovaných dokumentů. [Autorský abstrakt].

Klíčová slova

Knihovna Náprstkova muzea, muzejní knihovny, Náprstkovo muzeum, Vojta Náprstek, severoamerické kultury, Indiáni Severní Ameriky, scrap-book, speciální dokumenty

(5)

Obsah

1 Předmluva ... 6

2 Úvod ... 8

3 Vojtěch Náprstek ... 9

3.1 Anton Fingerhut ... 9

3.2 Anna Homová ... 9

3.3 Mládí a studia ... 10

3.4 Spojené státy Americké ... 11

3.5 Zbytek pobytu v USA a návrat do vlasti ... 13

4 Náprstkovo muzeum asijských, afrických a amerických kultur ... 16

4.1 Expozice indiánských kultur ... 16

5 Knihovna ... 17

5.1 Budování knihovny a vytváření jejího fondu ... 18

6 Dokumenty o severoamerických kulturách ... 23

6.1 Severoamerické kultury v Historickém fondu ... 23

6.1.1 Grammar and Dictionary of the Lakota Language ... 24

6.1.2 The American Indian. ... 24

6.1.3 The American Indians, their history, condition and prospects. ... 25

6.1.4 Poznámky z cesty do Dubuque ... 26

6.1.5 Seznam dokumentů o Severoamerických kulturách v Knihovně ... 29

Vojtěcha Náprstka: ... 29

6.2 Speciální fond ... 34

6.2.1 Scrap-books ... 34

6.2.2 Přednáška o Dakotech ... 37

6.3 Současný fond ... 39

6.3.1 Handbook of North American Indians ... 39

6.3.2 Kanien´ kéha´ Okra´ shón ... 40

6.3.3 Mýty Lakotů ... 41

7 Význam severoamerických kultur ... 43

7.1 První lidé v Americe ... 43

7.2 Vývoj jednotlivých kultur Severní Ameriky ... 44

7.3 Indiánské války ... 47

7.3.1 Válka Malé Vrány ... 48

8 Závěr ... 49

9 Seznam použité literatury: ... 52

9.1 Prameny ke kapitolám životopisu Vojty Náprstka, jeho knihovny a muzea: ... 52

9.2 Prameny ke kapitolám o Severoamerických kulturách a o dokumentech jim věnovaných: ... 55

10 Přílohy ... 57

(6)

1 Předmluva

Téma Severoamerických kultur v Knihovně Náprstkova muzea si zaslouží pozornost z mnoha důvodů. Ve své podstatě se jedná o kompilaci dvou různých témat.

Prvním z nich je Knihovna Náprstkova muzea a její fond. Jedná se o velmi významnou knihovnu se specifickým posláním. Její fond je však příliš rozsáhlý, než aby mohl být popsán v jediné bakalářské práci. Pro jeho charakteristiku a analýzu bylo tedy vybráno hledisko severoamerických kultur, neboť tato literatura je zejména v poslední době stále vyhledávanější a zároveň právě tato knihovna je základním zdrojem v České republice pro její zpřístupňování.

Cílem práce je analýza a popis fondu Knihovny Náprstkova muzea z pohledu jeho přínosu k tématu Severoamerických kultur. Základním východiskem byl tedy tento fond, konkrétně jeho příruční, historická a etnografická část věnovaná Americe.

Příruční část fondu byla použita k tvorbě teoretických částí, zvláště živo- topisu Vojty Náprstka a budování jeho knihovny. Knihovna Náprstkova muzea totiž registruje veškeré dokumenty, které se jí, či Vojty Náprstka dotýkají.

Původci jejich většiny jsou navíc právě zaměstnanci této Knihovny a tak jsou ve zdejším příručním fondu uloženy i unikátní dokumenty, jinde nedostupné.

Nedostupný je z části také historický fond Knihovny. Protože však obsahuje unikátní prameny pro zpracování tématu severoamerických kultur, je mu v této práci věnována značná pozornost. Do textu je také zahrnuta rešerše, vytvořená pro toto téma z Historického katalogu. Důvodem pro její zveřejnění je právě nedostupnost jak dokumentů, tak i Katalogu. Tím se tato rešerše stává unikátním pramenem.

Rešerše vytvořená z odborného fondu je pro účel a rozsah bakalářské práce příliš rozsáhlou, přestože z celkového fondu je třeba vyčlenit pouze Americkou část a tu dále prozkoumat z etnografického hlediska. Nicméně pro účely analýzy a popisu fondu byly vybrány zásadní, typické, či naopak vysoce specifické dokumenty tak, aby tento fond byl co nejlépe ilustrován a vynikl jeho význam pro zájemce o tuto problematiku.

(7)

Tato analýza je zasazena do celkového rámce, který obsahuje několik dalších částí. Jednou z nich je kapitola věnovaná Severoamerickým kulturám, což pokládám za důležité z hlediska vymezení předmětu zájmu, který je sledován.

Dále životopis Vojty Náprstka, jako zakladatele Knihovny, jenž jí vtiskl svůj ráz a určil její osud. Ten je snad poněkud více obsáhlý, je to však dáno Náprstkovým pestrým a aktivním životem, který učinil z Vojty Náprstka významnou českou osobnost. Samotný popis fondu je uveden vznikem Knihovny, pro zasazení do kontextu. Zařazena byla také stručná kapitola věnovaná Náprstkovu muzeu, jelikož Knihovna je jeho nedílnou součástí a vznikla právě pro jeho potřebu.

Pro přehlednost a doplnění textu jsou připojeny přílohy, které vždy na pří- slušném místě odkazuji, právě tak jako citace pomocí průběžného číslování dle normy ISO 690 a ISO 690 – 2. Tato norma je také použita pro zpracování konečného seznamu použité literatury a rešerše historických dokumentů.

Na tomto místě bych chtěla poděkovat všem, kteří se podíleli na vzniku této bakalářské práce. Můj dík patří zaměstnankyním Knihovny Náprstkova muzea, především paní Marcele Linkové, za její ochotu a přínosné konzultace.

Také vedoucí této bakalářské práce PhDr. Anně Stöcklové.

(8)

2 Úvod

Vojta Náprstek¹ patří k významným českým osobnostem. Jedním z jeho významných počinů bylo založení Knihovny. Ve skutečnosti se jedná o jeho osobní knihovnu, kterou záhy po svém návratu z USA, v roce 1865, zpřístupnil nejširší veřejnosti.

Časem začala knihovna sloužit muzeu, které bylo založeno až později.

Jejich další osud byl silně provázán, v návaznostech na změnách zaměření muzea měnilo se i zaměření knihovny. Během času z Průmyslového muzea stalo se Náprstkovo muzeum asijských, afrických a amerických kultur. Tak i Knihovna Náprstkova muzea stala se knihovnou odbornou a to zejména etnografickou.

Původní Náprstkovy snahy však sledovaly rozšíření Národního muzea. To pro něj za svého pobytu v Americe sbíral všelijaké kuriozity a knihy. Ve své době však tento dar nedošel patřičného uznání a pro jeho část dokonce nebylo nalezeno umístění, proto jej Náprstek přechovával ve svých prostorách a na vlastní náklady zpřístupňoval. Dnes však Náprstkovo muzeum a také jeho Knihovna spadá pod Národní muzeum. Nadále však sídlí v původních prostorách, v Domě U Halánků, na Betlémském náměstí.²

A tak se na onom místě v srdci Čech můžeme ocitnout nejen v africkém pralese, nebo ve stepích asijských, ale také na Divokém Západě, mezi Indiány a jejich zvláštní a osobitou kulturou, která již učarovala nejednomu návštěvníku tohoto muzea. Tato kultura však je příliš složitou, ač se tak na první pohled nezdá a skrývá v sobě mnoho souvislostí a skrytých významů, které prostý návštěvník muzea nemůže při sebepečlivější prohlídce odhalit. A tak se zdrojem pro pochopení tohoto nádherného, barevného světa z dětských snů stává knihovna, která nabízí mnoho cenných pramenů k jeho poznání.

Stala se také pramenem pro hrubý náčrt vývoje a popisu severoamerických kultur, pro vytvoření představy, co pojem Severoamerické kultury znamená a v čem spočívá jejich jedinečnost a význam.

1 Viz příloha č. 2: Vojta Náprstek.

2 Viz příloha č. 3: Dům U Halánků.

(9)

3 Vojtěch Náprstek

„Píšeme-li o dětech, zkoumáme rádi vlastnosti rodičů, kterými z mladé, poddajné duše, jako sochař z měkké hlíny, dovedli vymodelovat mistrovské dílo.

A knihovna Náprstkova muzea je milovaným dítětem svého zakladatele. Všechny vlastnosti jeho se v ní zrcadlí, jako se odrážejí vysoké, prach země přezírající a k nebi toužící stromy v křišťálově čisté hladině vody. Celý život Náprstkův je nakreslen jeho knihovnou.“³

3.1 Anton Fingerhut

Otec Vojtěcha Náprstka, Antonín Fingerhut se narodil 22. 5. 1775 v ryze české rodině Náprstků, žijících v Tuchlovicích u Kladna, ale při zápisu do matriky mu bylo příjmení poněmčeno na Fingerhut.⁴ A. Fingerhut se vyučil v Praze sladovníkem a v roce 1822 se oženil s ovdovělou Annou Novákovou, s níž měl dva syny, Ferdinanda a Vojtěcha. Zemřel po desetiletém manželství, dne 17. 10. 1832.⁵

3.2 Anna Homová

Panímaminka od Halánků, Anna Fingerhutová, rozená Homová, se narodila 25.4. 1788 v mlynářské rodině. Ve 12 letech se však stala polovičním sirotkem a musela do služby ke svým strýcům. Odtud se vyvdala za Jana Nováka, s nímž měla několik dětí, přežil však jen syn Antonín. Poté, co roku 1819 ovdověla, se o tři roky později znovu provdala za Antona Fingerhuta.⁶ Když i on zemřel, převzala veškerou starost o rodinu, dům a živnost. Byla to žena pracovitá,

3 KOTTNEROVÁ, Ludmila. Náprstkova knihovna, s. 38.

4 Jeho potomky stálo potom mnoho námahy, aby dosáhli práva používat původního jména Náprstek.

Sám Vojta Náprstek, přestože sám používal tohoto jména, v jeho české podobě dokonce i v Americe, byl úředně veden jako Adalbert Fingerhut. - ŠOLLE, Zdeněk. Vojta Náprstek a jeho doba. (dále citováno jako V. N. a jeho doba)

5 V. N. a jeho doba, s. 18.

(10)

energická a zkušená, velká dobroditelka pražské chudiny, kterou znalo celé město. Na své syny měla velký vliv, předala jim své životní hodnoty a názory.⁷

Při náročném zaměstnání se však výchově svých synů nemohla cele věnovat, proto oba bratři trávili mnoho času u své tety, paní Barbory Serafinové.

Navíc jim matka sehnala vychovatele, „preceptora“ a zároveň knihvedoucího:

Jiřího Krämera. Toho si však mladý Vojtěch příliš nevážil.⁸

3.3 Mládí a studia

Základní vzdělání získal Náprstek ve škole u sv.Jiljí a v deseti letech vstoupil na Akademické gymnasium, jehož ředitelem byl v té době Josef Jungmann. Tato osobnost má též svůj podíl na Náprstkově vlastenectví, které mu bylo důležitým již od mládí.⁹ Navíc se tam Vojta Náprstek spřátelil s Josefem Fričem, Janem Krejčím, Josefem Jirečkem a dalšími studenty, kteří viděli v J.

Jungmannovi svůj vzor a hrdě se hlásili ke své národnosti. Často se scházeli ve Vojtově studentském pokojíku ke „zpěvu národních písní“, pořádali česká divadelní představení a horlivě se účastnili příprav vlasteneckých bálů, pozvedajících národní uvědomění v kruzích pražského měšťanstva. O prázdninách se vydávali na venkov, kde rozdávali lidem české knihy a časopisy a pořádali vlastenecké besedy, jak V. Náprstek popsal ve svých denících.¹⁰

Střední školu dokončil Vojta Náprstek roku 1846. Jeho snem byla orientalistika, kterou chtěl studovat ve Vídni. Matčiným přáním však bylo, aby zůstal v Praze a vystudoval práva. Nakonec svolila ke kompromisu, aby Vojtěch práva vystudoval na vídeňské univerzitě, kde navštěvoval přednášky známého orientalisty Augusta Pfitzmayera, odpovídající jeho touze po poznání cizokrajných zemí, jejich jazyků a kultur, kterou v něm probudila už na střední škole četba. Každou volnou chvilku věnoval tedy sebevzdělávání v oborech,

7 Dle jejího vzoru věnoval se Vojta Náprstek dobročinnosti. Zároveň si však uvědomoval nutnost ženské emancipace a vzdělání všeobecně. Jak sám řekl: „Toť žena, které děkuji za smysl pro všeobecné blaho, žena, jež mi dala víru v samostatnost ženy, jejíž neúnavná píle mi poskytla, čeho mám potřebík uskutečnění svých snah!“ - V. N. a jeho doba, s. 20.

8 Vojtěch Náprstek : největší český demokrat.

9 V. N. a jeho doba.

10 Do dnešních dní se však zachoval pouze 1 psaný jeho rukou, existuje však „Kostra k deníku Náprstkovu“, dílo Julia Zeyera – ŠOLLE, Zdeněk. Zachované deníky Vojty Náprstka….

(11)

které ho zajímaly (např. studium arménštiny), zvláště když studium práv se mu jevilo jako těžké břemeno.

Pobyt ve Vídni dále rozšířil Náprstkův rozhled a utvrdil jej v pokrokových, protihabsburských názorech, sdílených většinou, hlavně slovanského, vídeňského studentstva. A tak se pilně věnoval činnosti ve slovanských studentských spolcích, což mu brzy vyneslo i nežádoucí pozornost vídeňské policie.¹¹ Také publikoval ve „Včele“ Karla Havlíčka Borovského a udržoval s ním i přátelské styky.¹² Když 13. března padla vláda nenáviděného knížete Metternicha, Vojtěch Náprstek vystoupil na shromáždění vídeňských studentů s požadavkem svobody tisku. V těchto bouřlivých dnech také stanul na vídeňských barikádách jako praporečník slovanského studentstva. Na podzim však byla revoluce potlačena a Vojtovi nezbylo než uprchnout z rakouské monarchie. Po strastiplné cestě dorazil do Hamburku a v druhé polovině října odplul do Spojených států Amerických, kde zakotvil na dlouhých deset let.¹³

3.4 Spojené státy Americké

Odchod do Ameriky pro Vojtu Náprstka neznamenal pouze nucený odsun z Evropy, ale i přirozené pokračování jeho životních plánů. Amerika byla prvotní etapou ke splnění jeho orientalistického snu, jakousi „přestupní stanicí“. Právě zde chtěl nabýt mnohých zkušeností, vždyť USA byly na první příčce v pokroku, v technických vymoženostech, ale také jej zajímala jejich státní správa, republika a - svoboda.

Jeho odjezd byl však v rozporu s přáním jeho matky a tak Náprstkovi nezbylo, než jej do poslední chvíle tajit, aby pak pro jeho ospravedlnění využil tíživé politické situace. To však znamenalo, že byl odkázán na finanční pomoc svých přátel, kteří se ovšem o zaplacení dluhů hlásili Vojtově matce.

Zakrátko po jeho příjezdu do USA; spolu s jeho tehdejší životní družkou, Katinkou Krákorovou, též před matkou zatajovanou; zůstal bez dalších finančních prostředků. Měl sice doporučení od několika svých přátel, avšak všechny tyto naděje ukázaly se lichými. A tak se živil různými náhodnými

11 Dokonce byl na několik dní zatčen.

12 V. N. a jeho doba.

13 Vojta Náprstek : největší český demokrat.

(12)

pracemi, například kamenictvím a později truhlářstvím. Teprve po dvou letech nastalo usmíření s jeho matkou a její peněžní pomoc umožnila mu obhájit svou existenci. Odstěhovali se tehdy s Katinkou z New Yorku do Milwaukee ve Wisconsinu, kde si Náprstek otevřel vlastní podnik, knihkupectví.¹⁴

Ačkoli Milwaukee bylo v podstatě německým městem, kde Náprstek zakotvil v demokratických německoamerických kruzích, jeho dům i obchod se staly přirozeným střediskem českých vystěhovalců.¹⁵ Jejich sdružování věnoval Náprstek mnoho času a úsilí. Byli to většinou prostí lidé, které z vlasti vyhnala bída. Náprstkova rada a nezištná pomoc mnohým z nich usnadnila první kroky do nového života. Náprstek jim pomáhal při zakládání krajanských spolků, zasílal jim zdarma české knihy a nabádal je, aby si založili po vzoru jiných národnostních skupin vlastní český časopis, který by jim v mateřském jazyce poskytoval potřebné informace o staré vlasti i o Spojených státech a usnadňoval jim praktickou radou život v nových podmínkách. Založení prvních čechoamerických novin se však Náprstek na americké půdě už nedočkal, neboť v roce 1858 mu matka vymohla na rakouských úřadech amnestii a Vojta se vrátil do rodné Prahy.¹⁶

Ovšem jak již bylo výše řečeno, v době Náprstkově bylo Milwaukee převážně německým městem, a proto roku 1852, kdy Náprstek své noviny začal vydávat, byly také jeho Milwaukee Flugblätter německé. Vydání těchto novin se stalo významným počinem, neboť byly nezávislými a skutečně svobodomyslnými. Náprstkovi navíc sloužily k anoncování knih z jeho prodejny a půjčovny. Milwaukee Flugblätter pochopitelně narážely na odpor konzervativních a reakčních kruhů v celém Wisconsinu. Nakonec v dubnu 1854 vychází poslední ročník.¹⁷

Tyto noviny byly odrazem nejen Náprstkova svobodného smýšlení, ale také jeho kulturního a politického života, který byl dosti aktivní. Navštívil například jižní státy Unie, kde jím otřásly výjevy z trhu na černé otroky, a s vládní delegací se dostal až mezi dakotské indiány, od nichž si přivezl cenné dary pro své pozdější národopisné sbírky.

14 Nejednalo se však pouze o prodejnu knih, ale také o jejich půjčovnu a veřejnou čítárnu. Navíc se zde prodávaly krom hudebnin i hudební nástroje. Dokonce papírnické zboží, galanterní potřeby, hračky apod.

15 V. N. a jeho doba

16 V. Náprstek : největší český demokrat.

17 V. N. a jeho doba, s.113

(13)

Z chronologického hlediska by nyní měla následovat výprava k Dakotům, jíž se Náprstek zúčastnil. Počátkem roku 1856 uspořádala vláda spolu s Německou společností pro podporu vystěhovalců výpravu pověřenců k dakotským Indiánům na řece Missouri, aby s nimi smluvili náhradu za to, že musili stále ustupovat novým osadníkům, kteří je vytlačovali z jejich odvěkých lovišť. Jako pro všechny utlačované, i pro Indiány vzplanuly Náprstkovy sympatie. A tak se začal učit dakotsky z knihy Grammar and Dictionary of the Dakota Language. Od vedoucího výpravy, Dr Hűbschmanna, si vyžádal svolení, aby směl výpravu provázet jako „guard“.¹⁸ Dostal je, a tak dne 11. dubna 1856 byli již v St. Paul, v Minnesotě, jak si poznamenal ve zmíněné knize.¹⁹ Odtud výprava vyrazila proti proudu řeky Minnesota. V polovině května dorazila až k Pajutazze Mission, kam za ní přišli osadníci a Indiáni až od Lac dui Parle a od Big Stone Lake na hranicích Minnesoty a Severní a Jižní Dakoty. ²⁰

Tuto výpravu si Vojta Náprstek zpracoval jako Poznámky z cesty do Dubuque a ty se staly dokumentem uloženým v jeho knihovně, proto bude tato kapitola zařazena níže.

3.5 Zbytek pobytu v USA a návrat do vlasti

Sbírky pro Národní muzeum byly podstatnou složkou jeho činnosti v Americe. A tak v červnu 1855 zahájil akci, kam svolal několik národně uvědomělých Čechů v Milwaukee na schůzku, na níž bylo usneseno: „Uznáváme za povinnost nás Čechů v Americe roztroušených pro vzdělání národu našeho a pro rozmnožení užitečných vědomostí ve vlasti naší české všemožně oučinkovati.

Uznáváme české Národní muzeum v Praze za nejdůležitější ústav k tomuto cíli, a protož uzavíráme, vyzvati Čechoslovany ve Wisconsinu bydlící peníze sbírati, za které se koupiti mají důležité vědecké knihy a výtečné mapy v Americe vydané, pak přírodniny a jiné vzácněny amerikánské, co se vše jakožto dar do Prahy Národnímu museum odešle.“²¹ Tato činnost nebyla však náležitě oceněna a

18 Zejména z Náprstkovy činnosti poradce mnohých Čechů v Milwaukee v právních otázkách vyplynula jeho funkce veřejného notáře, jímž byl ustanoven dekretem guvernéra státu Wisconsin 23.

dubna 1855. - V. N. a jeho doba, s. 117

19 KODYM, Stanislav. Dům U Halánků, s. 44 (dále citováno jako Dům U Halánků).

20 V. N. a jeho doba, s. 117

(14)

Národní museum jen s nelibostí přijalo Náprstkův dar, jednaloť se o osobu politicky nepohodlnou.

Přes tuto politickou ostražitost vůči němu, podařilo se přec Anně Fingerhutové vymoci pro svého syna amnestii a tak se Vojta Náprstek 25.února 1858 vrací do rodné Prahy.

Zde se obklopuje přáteli, soustřeďuje ve svém okolí české kulturní a politické osobnosti své doby a ve zbylém čase pomáhá matce s řízením rodinného podniku.

Roku 1862 navštívil světovou výstavu v Londýně, což se stalo mezníkem v jeho životě, neboť právě zde v něm dozrála myšlenka na zřízení českého průmyslového muzea. Prvním krokem k tomuto cíli stala se výstava předmětů v Londýně zakoupených, spojená s přednáškami. A tak se Vojta Náprstek stává populárním pro široké kruhy české veřejnosti. Právě tehdy zahájil svůj osvětový program směřující ke kulturnímu a sociálnímu povznesení českého lidu²², třebaže, jak již bylo zmíněno výše, této myšlence se věnoval již za svého pobytu v USA. Náprstkovy výklady o výstavách, muzeích a knihovnách, o nutnosti styku s cizinou a hlavně o svobodě a republikánském zřízení se mnohdy stávaly přímo směrnicemi pro český veřejný život, i když si Vojta Náprstek na osobní popularitu nepotrpěl a u většiny akcí, které vyvolal v život, stál skromně v pozadí, spokojen tím, že se dobré dílo podařilo.²³

Díky odkazu Anny Fingerhutové podařilo se Vojtěchu Náprstkovi otevřít soukromé České průmyslové muzeum v roce 1874.“

Krom prospěšného života veřejného vedl Vojta Náprstek samozřejmě též život soukromý. V něm se záhy objevila Josefa Křížková, zaměstnankyně a pomocnice jeho matky. Blíže se sblížili 5. března 1859 na bále dělníků od Haasů.²⁴ Když se však ptal na svolení ke sňatku s Pepičkou své matky, ta odpověděla: „Nemám nic proti tomu, avšak pokud jsem já živa, chci být sama paní v domě.“²⁵ A tak se svatba konala až 25.2. 1875, poté, co panímaminka 19.

23 Vojta Náprstek : největší český demokrat. Dále: „Charakteristickým rysem Náprstkovy činnosti byl především jeho živý zájem o sociální problematiku, jejíž řešení hledal v důsledné emancipaci širokých vrstev národa od feudální ideologie ve všech oblastech společenského života v duchu vědeckého poznání, opřeného o materialistické chápání světa a o důsledný demokratismus. V tom byl typický synem své generace, která kladla veliký důraz především na osvětovou činnost. Proto i Náprstek zasvětil šíření nových poznatků z oblasti vědy, techniky a kultury prakticky celý svůj život.“

(15)

října 1873 zemřela. Čekání se jistě vyplatilo a bylo to manželství velice šťastné, avšak bezdětné, proto snad Náprstek se svou ženou vychovali několik sirotků. ²⁶

Vedl tedy Vojta Náprstek jistě spokojený život po osobní i profesní dráze.

Věnoval se i politice, byl zvolen poslancem zemského sněmu za stranu staročechů, aktivněji se však prosazoval v orgánech pražské městské samosprávy.²⁷

Později, uprostřed všenárodních příprav na národopisnou výstavu v Praze, ho však stihl záchvat mrtvice, kterému Vojta Náprstek 2. září 1894 podlehl. V jeho osobě odešel člověk ryzího charakteru, velký humanista a demokrat, jenž svým dílem do písmene naplnil slova, která si jako student zapsal do deníku. „Úkol života záleží v zdokonalování sama sebe. Žít pro jiné a ne pro sebe, toť povinností člověka.“²⁸ To bylo Nápstkovo životní vyznání a dílo, které z něho vzešlo, zapsalo jeho jméno trvalým písmem do dějin české kultury.²⁹

26 V. N. a jeho doba

28 Zápisek z deníku Vojty Náprstka.

(16)

4

Náprstkovo muzeum asijských, afrických a amerických kultur

Ve smyslu společných cílů byla Náprstkova knihovna nedílnou součástí muzea. Při postupné přeměně programu muzea se však s knihovnou vytvářela stále hlubší obsahová souvislost.³⁰

Již za svého pobytu v Americe nasbíral Náprstek mnoho cenného etnografického materiálu pro Národní muzeum. Měl tedy jisté zkušenosti ve shromažďování tohoto materiálu. Základem jeho sbírky se však staly předměty z londýnské světové výstavy, kterou navštívil roku 1862.

V roce 1874 otvírá Náprstek své České průmyslové muzeum. Založení průmyslového muzea bylo činem vskutku průkopnickým, neboť obdobné ústavy existovaly v té době pouze v nejvyspělejších západních zemích. Postupem času ovšem v muzeu nad technickými novinkami, vynálezy i technologickými postupy převážily dary českých krajanů žijících ve světě a též cestovatelů. Muzeum tak získalo sbírky etnografické i uměleckoprůmyslové z Evropy i zámoří. Toto shromažďování národopisných sbírek souvisí s Náprstkovými osvětovými snahami, s jeho názorem o potřebě českého lidu obeznámení se s životem a kulturou jiných národů a tím přispívat ke vzájemné úctě a spolupráci všech lidí na světě bez rozdílu barvy pleti, jazyka a náboženství.³¹ Proto v roce 1932, kdy bylo muzeum zestátněno, se přejmenovalo na Náprstkovo muzeum všeobecného národopisu. Za 2. světové války byly sbírky rozděleny mezi jiná muzea a od roku 1962 je Náprstkovým muzeem asijských, afrických a amerických kultur.³²

4.1 Expozice indiánských kultur

30 MACHYTKA, Jan. Knihovna Náprstkova muzea…, s. 41.

31 ZAHRADNÍČEK, Vladimír. Náprstkov odkaz, s. 31.

32 Národní museum : Náprstkovo muzeum asijských, afrických a amerických kultur.

(17)

Z hlediska tématu Severoamerických kultur v knihovně Náprstkova muzea je zajímavé zmínit se také o tematických exponátech vystavených v 1.

patře přístavby domu U Halánků, kde Náprstkovo muzeum sídlí.

Tato expozice představuje průřez americkou kolekcí Náprstkova muzea.

Jejím cílem je prezentovat řemeslnou a uměleckou tvorbu původních obyvatel obou amerických kontinentů, poukazujíc tak i na základní aspekty jejich duchovní kultury.

Základ americkým sbírkám položila Náprstkova dakotská kolekce, poté šlo zejména o dary krajanů usedlých v zámoří a sympatizujících s Náprstkem či o předměty shromážděné českými cestovateli. Po 2. světové válce získalo muzeum další sbírky nejen dary, ale i výkupem ze starožitností a převodem z jiných oblastních muzeí, kde cizokrajná etnografika neodpovídala tamnímu tematickému zaměření. Větší ucelené soubory prezentované v expozici pochází od Phlilipa Oberländera, jenž muzeu roku 1909 věnoval větší část předmětů dokumentujících kulturu severozápadu Severní Ameriky.³³

Expozice v 1. patře je členěna geograficky, podle příslušných kulturně- historických celků, tedy na Severní, Střední a Jižní Ameriku. Severní Amerika je návštěvníkům představena ukázkami kultury etnik nejsevernějších oblastí (Arktida: Eskymáci), oblasti Východních lesů a Velkých jezer, Tichomořského pobřeží, Kalifornie a pouštní Arizony. Usedlé zemědělské kmeny jihozápadu Spojených států reprezentuje zejména bohatá keramická kolekce. Sbírka zahrnuje figurální dřevořezby, masky, kožené oděvy, mokasíny a vaky vyšívané urzoními ostny a korálky, péřové čelenky, košíky, dýmky i válečné zbraně. Kultury severoamerického kontinentu jsou zachyceny ve své podobě z 19. a 20. století.³⁴ Celá expozice je vybavena uceleným textovým doprovodem.³⁵

5 Knihovna

34 Národní museum : Náprstkovo muzeum asijských, afrických a amerických kultur.

(18)

Náprstkova láska ke vzdělání a moudrosti se jistě odráží v jeho vztahu ke knihám. Upřednostňoval knihy odborné, určené k poučení, hojně však nakupoval též beletrii.³⁶ Byl horlivým, důkladným a svědomitým čtenářem,³⁷ který se budování své knihovny věnoval prakticky po celý svůj život. A tak:

„Ona je jeho zpovědí, jeho vyznáním víry. (…) Nelze ji porovnávat s druhými knihovnami, je jim nepodobna směrem i účelem, za kterým byla Náprstkem založena. Každý odbor její zrodil se z jeho pátrání po pravdě, na všech je znáti jeho přemýšlení.“³⁸

5.1 Budování knihovny a vytváření jejího fondu

Knihovna Náprstkova muzea jistě odráží do dnešních dnů svého zakladatele a to nejen obsahovým složením fondu, ale také jeho kvalitami: „U shromažďovaných publikací projevil Náprstek velké pochopení pro bibliografické, dokumentární a dobové znaky jednotlivých výtisků pro individuální vlastnosti knihy. Zabýval se a sbíral i okrajové doklady, které se pro jejich těžkou dostupnost staly právě těmi nejcennějšími.“³⁹

Již v mládí věnoval se sestavování své studentské knihovničky. Z původní sbírky 400 titulů⁴⁰, označených oválným razítkem s nápisem:

„Z Fingerhutových“, či „Z Vojtových“,⁴¹ bylo jich mnoho spáleno jeho matkou poté, co byl Náprstek pro své vlastenectví pronásledován rakouskými úřady.

Zbylé jsou v jeho knihovně uložené dodnes a tvoří tak její nejstarší základ.⁴² Druhou etapou jeho života a též vytváření jeho knihovny, dal by se označit jeho pobyt v Americe, kde Náprstek vedl svůj knihkupecký krám, půjčovnu a veřejnou čítárnu, která se brzy stala společenským salónem. V jejich fondu byla zastoupena většina významných děl pokrokových myslitelů, například

36 Dům U Halánků, s. 114.

37 Dům U Halánků, s. 110.

38 KOTTNEROVÁ. Náprstkova knihovna, s. 38 (dále citováno jako Kottnerová).

39 DOLEJŠÍ. Náprstkův kulturní odkaz, s. 72 (dále citováno jako Dolejší).

40 Dolejší, s. 75, údaj k roku 1845.

41 SECKÁ. Vojta Náprstek a jeho knihovna, 1994. s. 31. (dále citováno jako Secká, 1994).

42 Dolejší, s. 75.

(19)

Voltaira, Rousseaua, Heineho, také Jeffersona, Owena a dalších.⁴³ „Již z těchto několika fakt a vybraných autorů vidíme, že Náprstek usiloval v daných podmínkách o správný výběr literatury, o aktuálnost knihovny získáváním nově vydané produkce, o hodnotné složení knihovního fondu.“⁴⁴

Toto období je předobrazem jeho kulturní činnosti, již rozvinul po svém návratu do Prahy v domě u Halánků, kde se jeho knihovna a čítárna staly základem salónu, kde se soustřeďoval veškerý významný život český.⁴⁵

Tento salon nebyl samozřejmě založen jen na Náprstkově činnosti, ale také na knihách. Pro svou knihovnu si ze své půjčovny vybral Náprstek publikace nejdůležitější a jemu nejmilejší.⁴⁶ Navíc před odjezdem do vlasti začal shromažďovat nejvýznamnější publikace anglo-amerického světa. Přivezl z Ameriky mnoho pro svou knihovnu, celé tři velké bedny plné knih a časopisů.⁴⁷

A tak od svého návratu z USA roku 1858 budoval Vojta Náprstek ve svém domě U Halánků svou knihovnu z trosek, které přežily dobu policejní reakce, z knih, které si přivezl⁴⁸ a hlavně téměř okamžitě po příjezdu začal s nákupem nových knih,⁴⁹ ve snaze zachytit nejširší proudy naší knižní kultury 60. let.⁵⁰

Ačkoli se knihy získávaly především nákupem, nebyl to jediný Náprstkův zdroj. Některé publikace, převážně zahraniční provenience⁵¹, přijímal Náprstek jako dary⁵² od svých přátel, kteří tak vyjadřovali svou symbolickou účast na jeho

Stal se například iniciátorem ženského emancipačního hnutí, vyjádřeného Americkým klubem dam, majícím své středisko v domě U Halánků,kde se jeho členky účastnily přednášek, (V. N. a jeho doba, s. 171) pořádaných pro ně Náprstkem v jeho čítárně, kterou jim dal k dispozici.

46 Dolejší, s. 75

47 Secká, 1994, s. 31.

49 Náprstek však nenakupoval knihy pouze pro svou knihovnu, ale také ( a sice ve značné míře) pro knihovny zakládané americkými Čechy. Jak sám napsal: „Milerád přispívám na rozmnožení bibliotek, nelze mi však všem žádostem tak vyhověti, jak bych si toho přál.“ – V. N. a jeho doba, s.

171.

50 Machytka, s. 42.

51 Machytka, s. 44: dary nejenže pocházely většinou ze zahraničí, ale také tvořily asi 55% zahraniční literatury knihovny.

52 Machytka, s. 43: „Dary nebyly rozhodující složkou výstavby fondu knihovny. Přesné údaje neexistují, ale pro ilustraci postačí hrubý výpočet, který provedl J. Dolejší (str. 37), pro rok 1878:

Z celkového počtu 1135 přijatých knih, ročníků časopisů, nebo jiných tiskových jednotek připadá na dary 432 svazků, tj. 38%.“

(20)

práci.⁵³ Tyto dary měly svoji specifickou hodnotu, neboť se často jednalo o jedinečné publikace, či celé soubory nevyčíslitelné hodnoty.

Do fondu se také dostávaly celé knihovny a pozůstalosti, například knihovna spisovatele V. V. Zeleného, paní M. Bittnerové či Julia Zeyera.⁵⁴

Knihovna se tedy velmi rychle rozrůstala, zvláště když se Náprstek stal v domě U Halánků zcela samostatným pánem.⁵⁵ Tento rozvoj lze zřetelně ilustrovat na faktu, že v polovině 60. let 19. století čítala knihovna 4 351 svazků (krom tenkých, nevázaných brožur), kdežto po Náprstkovo smrti činil její fond 63 517 jednotek, z toho 46 562 svazků knih či časopisů.⁵⁶ Záhy tak vyvstala potřeba knihovníka, který by knihovní fond zorganizoval. Vojta Náprstek k tomuto účelu získal roku 1866 Františka Šlechtu, který sestavil v roce 1872 první katalog z řady zamýšlených seznamů.⁵⁷ V roce 1873 převzala jeho místo Klára Špecingerová, která se tak stala první českou knihovnicí.⁵⁸ Postupem času se zde vystřídalo ve funkci knihovníka mnoho osobností. Jmenujme ještě alespoň pana Stanislava Kodyma, který vypracoval pravidla knihovnického zpracování materiálu pro tuto knihovnu, Dr. Bohumíra Lifku, nebo Dr. Milenu Seckou, CSc., současnou ředitelku této Knihovny.

Během postupného budování byla knihovna určována k plnění různých úkolů. Sloužila Náprstkovi v době jeho studií, sloužila jako veřejná čítárna a půjčovna v Milwaukee, jako centrum české inteligence v Praze, později stala se součástí muzea. Od poloviny let osmdesátých proto začíná vzrůstat její význam speciální odborné knihovny etnografické a orientalistické.⁵⁹ Speciální oddělení publikací týkajících se mimoevropských kultur (z hlediska historického, etnografického, antropologického, umělecko-průmyslového, uměnovědného či jazykového apod.) však vzniklo až v roce 1960.⁶⁰

Z tohoto hlediska byla Náprstkovi nejmilejší sbírka, která se stala nejúplnější a po sběratelské stránce snad nejvzácnější sbírkou – byl to soubor

53 Machytka, s. 43.

55 Kodym, s. 111.

57 Kodym, s. 111.

58 SPUNAROVÁ, Taťjána. Klára Špecingerová, první česká knihovnice. 1983.

59 V. N. a jeho doba, s. 184. S touto přeměnou klesla sice návštěvnost veřejnosti v knihovně, stala se však velmi podstatnou pro etnografy, cestovatele a orientalisty.

60 Machytka, s. 98.

(21)

originálů japonských a čínských knih a literatura pojednávající o Číně a Japonsku. Tyto skupiny literatury byly tak rozsáhlé, že se svou speciálností i množstvím soustředěných svazků staly unikátními ve světovém měřítku.“⁶¹

V popředí však stála Amerika, zastoupená množstvím průvodců, cestovních příruček, pracemi Smithsonova Institutu z různých oborů vědy a umění a dalšími dokumenty.⁶²

Vzhledem k tomuto vývoji se dnes fond Knihovny Náprstkova muzea skládá ze tří složek:

1. Knihovna Vojtěcha Náprstka = tzv. Historická knihovna.

2. Odborná knihovna 3. Krajanská knihovna

Historická část fondu je vázána na jejího zakladatele, Vojtěcha Náprstka.

V současnosti je již uzavřena a ve své většině převezena⁶³ do depozitáře v zámeckém areálu v Liběchově. Přesto se, byť se tak děje pouze výjimečně, stále doplňuje. Jinak zůstává zachována jako historický celek v původním uspořádání a zpracování.⁶⁴ Původní Náprstkovy knihy jsou sepsány v Historickém katalogu. Ten registroval název a původce díla spolu s místem a rokem vydání.⁶⁵ Navíc existuje Lístkový jmenný katalog, sestavený dobrovolnicemi z Amerického klubu dam. Tento katalog však není využíván.

Odborná knihovna se specializuje zejména na knihy týkající se mimoevropských kultur, ať již z hlediska historického, etnografického, antropologického, umělecko-průmyslového, uměnovědného či jazykového apod.

Tato knihovna je živá a již několik let roste především zásluhou mezinárodní výměny odborných publikací a z darů. Její zaměření úzce navazuje na sběrný program muzea a byla základním zdrojem pro zpracování tématu severoamerických kultur v této Knihovně. Je zpracována pomocí Lístkového

61 Dolejší, s. 111

63 Část fondu je uložena v historickém interiéru Čítárny Amerického klubu dam. - Náprstkovo muzeum.

64 Náprstovo muzeum, 2004.

65 Jedná s o svazkový jmenný a věcný katalog, zpracovaný p. Stanislavem Kodymem a paní Boženou Čermákovou.

(22)

jmenného a věcného katalogu.⁶⁶ Ten byl vytvořen podle specifických potřeb knihovny a využívá vlastního věcného třídění.

Sbírka krajanských zahraničních tisků byla již od počátků budování historické knihovny jejím unikátním celkem.. Jde o knihy, drobné tisky, kalendáře a především o noviny a časopisy, vydávané našimi krajany po celém světě. Tato sbírka je ve své podstatě ojedinělá v celosvětovém měřítku a Knihovna Náprstkova muzea jí proto v posledních desetiletích věnovala mimořádnou pozornost.⁶⁷ Po jejím roztřídění a uspořádání vypracovali Dr.

Zahradníček a paní M. Linková Lístkový jmenný katalog a také tištěný Katalog monografií a periodik.

6 Dokumenty o severoamerických kulturách

66 viz příloha č. 1: Katalog.

67 Vojta Náprstek : největší český demokrat, 1994.

(23)

Severoamerické kultury patří do fondu Knihovny Náprstkova muzea již od jejích počátků a jsou dodnes významnou složkou jejího fondu. Ten se, jak již bylo zmíněno výše, dělí na historický a současný.

Pro zpracování fondu Knihovny Náprstkova muzea však nemůže postačit rozdělit jej na současný a historický, s opomenutím specifických součástí tohoto fondu. Jedná se o dokumenty, které svým vznikem patří sice do fondu historického, jsou však stále zpřístupňovány a dodnes plně využívány. Tvoří tak jakýsi přechod k fondu současnému.

Současným fondem je zde nazývána odborná knihovna, respektive ta část jejího fondu, označená jako Amerika. Pro potřeby zpracování tématu Severoamerických kultur pochopitelně pouze Severní. I ta však zahrnuje nejrůznější dokumenty, které nemusí mít přímou souvislost s tímto tématem, pro vědecké bádání však je důležitá i znalost okolního prostředí. A tak fond odborné knihovny zahrnuje kromě vědeckých monografií také slovníky, encyklopedie a odborná periodika, přičemž jen monografií je více jak 25.000 svazků.

6.1 Severoamerické kultury v Historickém fondu

Část fondu obsahující americké reálie byla Vojtovi Náprstkovi jistě blízká. Vždyť už v mládí snil o cestě do Ameriky, symbolu svobody a pokroku a velmi pravděpodobně sháněl potřebné informace. Také během jeho desetiletého pobytu v USA zajisté mnohé dokumenty sháněl, jak pro svou osobní potřebu, tak pro své knihkupectví. Tento zájem nepolevil ani poté, co se Náprstek navrátil do vlasti. Naopak, snažil se předávat své zkušenosti a znalosti tam získané a také je nadále prohlubovat a aktualizovat.

6.1.1 Grammar and Dictionary of the Lakota Language

(24)

První důležitější knihou je z hlediska tématu severoamerických kultur v Náprstkově knihovně „Grammar and Dictionary of the Lakota Language.

Collected by the members of the Dakota Mission. Edited by Rev. S. R. Riggs, A.

M. Washington City, 1852.“ Tato kniha byla Náprstkovou učebnicí dakotštiny, když se v roce 1856 účastnil výpravy k Dakotským Indiánům. Chtěl tehdy lépe pochopit jejich zvyky a obyčeje, k čemuž mu byl jejich jazyk velmi potřebným.

Také si připravil řeč, ve které Indiánům sděloval své přátelské úmysly. Tato kniha je dodnes v knihovně uložena a na titulní straně je označena Náprstkovým podpisem spolu s poznámkou: St. Paul, Minn. 11./4. 1856.⁶⁸

Přesto tato kniha zřejmě není zahrnuta v Historickém katalogu, který původní Náprstkovy knihy registruje. K heslu „Severoamerické kultury“ je zde počítáno 54 publikací. Jejich seznam je umístěn na konci této podkapitoly. Jsou věnovány různým pohledům na tuto problematiku, zabývají se např. jednotlivými kmeny, jejich uměním či chorobami… Pro následující podrobnější popis byly tedy vybrány dvě z nich, jež severoamerické kultury pojímají souborně a všeobecně.

6.1.2The American Indian.

Jedná se o velmi obsáhlé dílo E. M. Hainese⁶⁹, věnované Indiánům mnoha kmenů.

V úvodu knihy se zabývá především jejich stručnému představení, zejména z pohledu všeobecného povědomí. Již v druhé se však věnuje jejich původu a srovnání několika teorií, např. jejich považování za potomky deseti ztracených izraelských kmenů. V kapitole třetí navazuje indiánskými tradičními vyprávěními, které se často zabývají právě jejich příchodem na svět a nesou společné prvky a představy napříč množstvím kmenů. Ve čtvrté tyto připodobňuje k izraelským a zkoumá potvrzení této teorie z hlediska jazykových podobností, společného života v kmenech, atd. Další kapitoly jsou věnovány jazykovým skupinám, rozdělení kmenů, jejich totemům, jednotlivým náležitostem, jež jsou typické pro indiánský život, jako např. tancům, kanoím, medicinmanům, proroctvím, znalostem medicíny a anatomie, nebo výmluvnost a

68 Kottnerová, s. 41.

69 HAINES, E. M. The American Indian. Chicago, 1888.

(25)

používání metafor, hudbě a poezii atd. Stále se ale vrací k „Izraelitské teorii“ a k podobnostem, jež podporují její pravděpodobnost. Jednotlivým tématům je vždy věnována celá kapitola, jichž je celkem 56 na 821 stranách.

Jak je psáno na prvním listě, tuto jistě výjimečnou knihu: „Dal pan Bedřich Jonáš z Racine, Wis. Na památku 70tých narozenin Vojty Náprstka. 2.

ledna 1897.“ Krom této vepsané dedikace je tento exemplář⁷⁰ unikátním také díky vlepení Náprstkova ex libris a hlavně novinového listu, nalepeného na vnitřní straně desek. Tato stránka vystřižená z jakýchsi německy psaných novin, ovšem bez popisku, zobrazuje několik výjevů ze života Indiánů.⁷¹ Na titulní stránce a několika dalších, převážně ilustrovaných, je kniha označena modrým razítkem s nápisem Vojta Náprstek.

6.1.3The American Indians, their history, condition and prospects.

Druhou vybranou knihou je dílo H. R. Schoolcrafta.⁷² Nejedná se sice již o tak podrobné, ani systematické zpracování tématu, avšak autor zde nesleduje žádný vnější cíl,⁷³ kterým by mohla utrpět objektivita jeho pohledu, což by mohlo vést ke zkreslené interpretaci některých skutečností.

Tato kniha je věnována podobným tématům, jako dílo E. M. Hainese, jsou však sestavována do tematických celků, které spolu souvisí, byť pouze vzdáleně. Právě to však dokazuje hlubokou znalost různých souvislostí.

Například kapitola Jazyk : lekce gramatické struktury, zahrnuje podkapitoly:

Mnemonické symboly Severoamerických Indiánů : „umění obrázkového písma“;

Geografická terminologie Spojených Států odvozená z indiánských jazyků;

Zprávy o antikvitách Západu. Původ a historie rasy zahrnuje podkapitoly:

Wyandotské mýty o stvoření a jiné náboženské epochy; nebo Indiánská hudba, písně a poezie. K teoriím bývají připojeny i konkrétní příklady, např. písně, dopisy, nebo „indiánská“ slovíčka. Poněkud nejasný je pouze výběr kmenů, od nichž jsou jednotlivé ukázky brány.

70 Viz příloha č. 4: The American Indian.

71 Viz příloha č.5: Novinová ilustrace.

72 SCHOOLCRAFT, H. R. The American Indians, their history, condition and prospects. Buffalo, 1851.

73 Za jaký by se v předchozím případě dalo považovat sledování „Izraelitské teorie“. Čímž rozhodně nechci snižovat hodnotu knihy The American Indian.

(26)

Opět se jedná o unikátní exemplář označený exlibris Vojty Náprstka a razítkem na titulní stránce, ilustrovaných i dalších stranách. Zvláštností je pak na zadních deskách vlepený leták: To the American people. Zřejmě byl do knihy přidán již nakladatelem, neboť jej lze zároveň použít jako objednací lístek.

6.1.4 Poznámky z cesty do Dubuque

O průběhu pobytu výpravy u Indiánů se dozvídáme z Náprstkových poznámek Tyto zápisky jsou dochovány ve třech částech. Od 17. do 30. 5. 1856 jsou na 11 lístcích linkovaného papíru, přičemž události z 20.5. jsou zvlášť a v poněkud rozšířené verzi. Zápisky od 31.5. do 15.6. jsou v jiném sešitku.

Poznámky jsou psány velmi zběžně, většinou tužkou a za použití zkratek a azbuky, jejich rozšifrování nebylo tedy snadné ⁷⁴

Jelikož tato kapitola byla výše vynechána, přestože je plně spjata s tématem této práce a mnoho vypovídá nejen o Náprstkovi, ale také jeho vztahu k Indiánům a hlavně o nich samých, připojuji alespoň jejich přibližné, zkrácené znění:

K sobotě 17. května je uveden popis tábora, zřejmě se tedy jedná o první či druhý den pobytu zde. Také si všímá indiánských zvyků a rozmlouvá s Indiány o vztahu muže a ženy. Od Dr. Danielse dostává koženou košili.

V neděli 18. května navštívili kostel, kde kázal p. Robertson v řeči Dakotů. Připojena je také poznámka: „Pakování indiánských vzácností.“⁷⁵

19. května navštívil školu pana Pierre, kde byl přítomen jejich zkoušení a zpěvu.

K 20. 5. jsou připojeny nejen rozsáhlejší poznámky, ale též malý dakotský slovníček, poukazující, kterým směrem se ubíral Náprstkův zájem, např.:

Maraska tona? = Mnoho-li žádáš?

Henačič ukta. = Dám ti toto.

Henoun maja kukta. = Nedáš mi to zítra?

74 ŠOLLE, Zdeněk. Americký pobyt Vojty Náprstka. 1985, s.. 167 (dále citován jako Šolle, 1985).

75 Šolle, 1985, s. 167.

(27)

Dále si zaznamenal návštěvu 2 Vachpetonů a 1 Sisetona od Lac dui parle, kteří k němu přišli s následující žádostí⁷⁶: „Slyšeli jsme, že se hodláš vrátit a proto spěcháme k tobě přednésti některé naše žaloby, bys je sdělil našemu otci vičeštajatapi ve Iruniraska (….)⁷⁷ My ti to napíšeme, ale přece bysme to rádi sami oustně tobě pověděli, co nám na srdci leží. Slíbili nám zorati pole, ale dosud neučinili takřka ničehož - slíbili nám pilu a mlýn v tento rok – máme kováře, s kterým jsme hodně spokojeni neb je hodný, pracovitý muž, a rádi bychom ho tedy zde podrželi. On ale nás chce nyní opustit. Domníváme se, že proto, an mu taky ledacos slíbeno bylo, co nevyplnili. Slíbili náčelníkům domy vystavět, ale posud se nic nestalo; a rádi bychom je měli hotové. Pan Gorman nezaopatřil nám v patřičný čas potravy, a pak nerozdělil peníze náčelníkům, které pro rozdělení mezi Indiány vybyly. Máme 50 acrů zoráno, ale neudělali nám zábradlí; museli ho naši okičito – vojáci – vystavit, slíbili jim za to plat, ale posud ho nedostali. (…) Žádné zorané pole pro Sisitou a jen jediné pro Wachpetou. Slíbili nám plat náš roční každý červenec, a přáli bychom si, aby se nám pokaždé v tom čase platilo; nechceme to mít na podzim. - Slibovali nám školy, ale posud žádné nemáme. – Nemám žádné „hoes“, musíme s rukama vše hrabat. – Co se mne týká, dal jsem si loni schovat brambory u p. Robertsona, teď jsou všechny zkažené a shnilé a nic za to nedali.“⁷⁸

Tato žádost je jistě projevem důvěry indiánských náčelníků. Jistě se však nejedná o smlouvu, jež byla cílem výpravy. Ve skutečnosti: „O obsahu úmluvy obou stran nic nevíme, jen o tom někdy Náprstek vyprávěl, jak si připravil a namemoroval pozdravnou dakotskou řeč, kterou byli oba rudí náčelníci Čanda- huppa-sunta a Zitki-adan-dutta, přes ledovou nevšímavost – jak jim mrav kázal – nesmírně překvapeni. Vykouřili s „velkým náčelníkem“ dýmku míru, kterou pak dostal Náprstek darem, a pak si vyměnili po divošském zvyku jména, jenže si Náprstkovo příjmení trochu přizpůsobili na Na-poš-tan. A ještě jednu památku si Náprstek odnášel darem od svých nových pobratimů – bělavou, jirchovou pokrývku z buvolí kůže, ozdobenou nákresy a figurami, do jaké se Indiáni zavinovali jako do pláště. Tato pokrývka je posud v Náprstkově muzeu a je to

76 přednesenou Injan Manem (Walking Stonem) – Šolle, 1985, s. 168

77 Vynechána Náprstkova námitka, že není plnomocným jednatelem a jeho žádost o písemnou formu.

Též jeho projev sympatií a dosvědčení povšimnutí si nepravostí, na Indiánech páchaných.

78 Zde se jedná o čisté, doslovné přepsání žádosti, ovšem bez okolních poznámek Náprstkem učiněných.

(28)

vzácný kus, jen tři musea prý se tím mohou pochlubit!⁷⁹ Tehdy, když se potulovala po prériích severoamerických statisícová stáda buvolů⁸⁰, tohoto skotu, který poskytoval Indiánům skoro vše, co k životu potřebovali, byla to věc obyčejná. Ale dnes i zbylí buvoli i rudokožci jsou odkázáni do určitých rezervací.“⁸¹

Ve středu 21.5. se Náprstek zúčastnil tzv. Medicine Dance, jehož průběh popsal ve svých poznámkách a též připojil plánek rozmístění tanečníků a okolních propriet, k obřadu potřebných. Připojil i popis ženských a mužských šatů. Nedaleko konal se pohřeb staré ženy.

Náprstek nebyl jen divákem, ale ptal se také na význam některých ceremonií.

Následující den cítil Náprstek nevolnost a měl obavy z nemoci, přesto dále shání předměty pro svou sbírku.

Ovšem 23.5. cítil se zřejmě lépe, neboť odjel ke komusi na návštěvu a oběd.

V sobotu, 24. května, hodlal navštíviti veliké tee-pee a dokončit svou sbírku, tento úmysl byl však zmařen připlutím parníku. Náprstek tedy rychle balí své věci a svou sbírkou plní „kistnu 4´ dlouhou, 15´´ širokou a 22´´ vysokou“.

Poté však ještě odchází na botanickou exkursi a návštěvu „tradera“. Na slavnostní oběd je pozván kapitánem lodi. O 17. hodině vyplouvají. Již na noc však kotví.

25. května, krátce po vyplutí loď opět zastavuje, na dohled od „Wabasha tipi“, a tak naposledy přichází několik bílých přátel i Indiánů na loď. Náprstek tak získává ještě několik předmětů. Také si poznamenává: „O náčelnících Indiánů; - když to, co jim od vlády slíbeno, se nevyplní, tak to předhazují náčelníkům a mají je za odpovědné; ti pak se vymlouvají, že jim to tak agent řekl, a agent se vymlouvá na superintendenta. Indiáni často vyhrožovali smrtí svým náčelníkům, jestli se jim to nevyplní, co jim slíbeno.“⁸²

Poté, co jim další plavbu překazilo počasí, vydávají se konečně v pondělí 26. května na cestu. Přenocovali u Fort Ridgely. A tak se od Pajutazze Mission výprava vracela po řece zpět. Zápisky Náprstkovy věnují se dále jeho spolucestujícím a cestovním zážitkům. Také ovšem zaznamenává jména všech těch významných pevnůstek, stanic a míst, která několik let po Náprstkově

79 Tato pokrývka je v muzeu vystavena do dnešních dní, ovšem s poznámkou, že ji Náprstkovi věnoval Malá vrána, neboli Ta-oya-te-duta, náčelník Santee Siuxů.

80 Míněni bizoni, též pokrývka je z kůže bizona.

81 Dům U Halánků, s. 44-45.

82 Šolle, 1985, s. 171.

(29)

Návratu z Ameriky se stala proslulá při velkém indiánském vzbouření v této oblasti, jako právě Fort Ridgely, New Ulm, Mankato, Traverse des Sioux, Henderson, Shakopee, nebo Fort Shelling. Po ukončení výpravy zajel Náprstek ještě ze St. Paul do St. Antony a Minneapolis. Pak plul dále přes Red Wing, Wabasha, Winona a La Grosse do Dubuque. Odtud se vrátil přes Chicago, kde byl 15. června, do Milwaukee.⁸³

Náprstkovy zápisky z této cesty jsou cenným a v české řeči jedinečným autentickým svědectvím současníka o tom, jak vypadal v polovině předminulého století život na pomezí civilizace v severní části amerického Středozápadu. Též nám dávají nahlédnout do vnitřního života Náprstkova, manifestuje se v nich jeho demokratismus a humanismus, projevující se zde v jeho vztahu k indiánskému obyvatelstvu.⁸⁴ Není zde však zaznamenáno, jak naopak jejich způsob života, zejména jejich pojetí vlády a demokracie, zapůsobilo na něj. Domnívám se, že právě to jim v očích Náprstkových zajistilo největší úctu. Ovšem jeho poznání tohoto aspektu jejich života mohlo být poznamenáno změnou jejich chování v daných podmínkách, přestože: „Svědectvím velkého zájmu Náprstkova o Indiány a jeho hlubokých znalostí indiánského národopisu a folklóru je jeho přednáška o dakotských indiánech⁸⁵, kterou přednesl 27. července 1857 v Milwaukee; její obsáhlý text (27 stran) se zachoval v Náprstkově písemné pozůstalosti. Náprstek tehdy v Milwaukee také vystavil svou sbírku indiánského folklóru, kterou pak poslal Národnímu muzeu Prahy.“⁸⁶

Jak během této výpravy, i během svého pobytu v USA využíval příležitosti ke sbírání cenného etnografického materiálu pro pražské Národní muzeum.

6.1.5 Seznam dokumentů o Severoamerických kulturách v Knihovně Vojtěcha Náprstka:

85 zřejmě tedy Santijských Siouxech

(30)

Severoamerické kultury zahrnuté v Historickém fondu knihovny jsou ve své většině unikátními prameny, na území České republiky uložené pouze v Knihovně Náprstkova muzea, registrované Historickým katalogem. Ten je však pro veřejnost nedostupný a tak je následující rešerše⁸⁷ unikátním pramenem informací o těchto dokumentech. Jedná se o následující dokumenty:

 Anthropological Papers. Smithsonian Institution. Bureau of American Ethnology. No. 33 – 42. Washington, 1953.

 BAKER, Theodor. Über der Musik der Nordamerikanischen Wilden.

Leipzig : Breitkopf & Härtel, 1882.

 BOAS, Franz. Contribution to the ethnology of the Kwakiutl. New York : Columbia University Press, 1925. Vol 3.

 BOSSERT, H. Th. Geschichte des Künstgewerbes aller Zeiten & Völker.

Berlin : E. Wasmuth, 1929.

 CATLIN, G. Die Indianer u. die unter den wildesten ihrer Stäme erlebten Abenteur von G. Catlin. Berlin, 1924.

 DENGLER, Hermann. Indianer : die Indianerstämme d. Osten u. d. Prärien Nordamerikas nach Darstellungen aus Zeit von 1590 – 1850. Stuttgart : Frankh, [1923].

 DIETSCHY, Hans. Die amerikanischen Keulen und Holzschwerter in ihrer Beziehung zur Kulturgeschichte der Neuen Welt. Leden : Brill, 1939.

 DODGE, Richard Irwing. Our wild Indians : thirty-three years’ personal experience among the red men of the great West. Hartford : A. D. Worthington, 1882.

 DRABSCH, Gerhart. Die Indianergeschichte. Mit 30 Holzschnitten von Alfred Zacharias. Berlin : Wiking verlag, [194-?].

 HAINES, Elijah Middlebrook. The American Indian (Uh-nish-in-na-ba).

Chicago : The Mas-sin-na’-gan, 1888.

87 Tato rešerše byla zpracována 17. 5. 2006 PhDr. Hanou Popelovou CSc., z důvodu nepřístupnosti katalogu. Ten však neregistruje plné informace o dokumentech, a tak bylo nutné záznamy doplnit, zpravidla pomocí katalogu Library of Congress. Tato rešerše byla vytvořena ke klíčovému slovu

„Severoamerické kultury“, které je přiřazeno 54 citivaným dokumentům, dále související hesla:

„Kanada a Britská Kolumbie“ 57 publikací, „Amerika Severní“: 52 publikací, „Mexiko“:60 publ.,

„Spojené státy americké – tichomořské: Alaska, Arizona, Dakota, Idaho, Kalifornie, Montana, Nové Mexiko, Nevada, Oregon, Utah, Washington, Wyoming, Yellowstone“: 102 publikací.

(31)

 HOPKINS, Sarah Winnemucca. Life among the Pintes, their wrongs and claims. Ed. by Mrs. Horace Mann. Boston : Upham, 1883. 268 s.

 HOUGH, Walter. Exploration of ruins in the White mountain Apache reservation, Arizona. Washington, 1930.

 HOUGH, Walter. Decorative designs on Elden pueblo pottery, Flagstaff, Arizona. Washington, 1932.

 HRDLIČKA, Aleš. Tuberculosis among certain Indian tribes of the United States. Washington : Governement Printing Office, 1909. 48 s.

 HRDLIČKA, Aleš. Notes on the San Carlos Apache. Lancaster (Pa.), : The New era printing company, 1905.

 HRDLIČKA, Aleš. New examples of American Indian skulls with low forehead. Washington, 1908.

 HUNT, Jerome. Catholic wocekiye wowapi. Fort Totten (North Dakota) : Printed at the Catholic Indian Mission, 1907.

 JACKSON, A. T. Picture – writing of Texas Indians. Austin (Texas) : The University, [1938].

 JACOBSON, Oscar Brousse. Kiowa Indian art watercolor paintings : in color by the Indians of Oklahoma. Nice (France) : C. Szwedicki, [c 1929].

 JAMES, George Wharton. Old missions and mission Indians of Kalifornia.

Los Angeles : Cal., B. R. Baumgardt, 1895.

 KRAUSE, Aurel. Die Tlinkit Indianer : Ergebnisse einerReise nach der Nordwestküste von Amerika und der Beringstrasse, ausgeführt im Auftrage der Bremer Geographischen Gesellschaft in den Jahren 1880-1881 durch die doctoren Arthur und Aurel Krause, geschildert. Jena : H. Costenoble, 1885.

 KRIEGER, Heinrich. Das rassenrecht in den Vereinigten Staaten. Berlin : Junker und Dünnhaupt, 1936. 361 s.

 LOCKWOOD, Frank Cummins. The Apache Indians. New York : Macmillan, 1938. 348 s.

 LOUKOTKA, Čestmír. Náboženství Indiánů. Přehledných dějin náboženských soustav celého světa díl II. Praha : Vesmír, 1926. 182 s.

 LOUKOTKA, Čestmír. Indiáni severoameričtí : Nástin etnograficko – historický. Praha : Česká grafická Unie, 1931. 251 s.

 MASON, Otis Tufton. Cradles of the American aborigines. Washington,1889.