Nejstaršími severoamerickými kulturami jsou sandijská112 a abilenská113. Obě kultury potvrzují Hrdličkovu teorii, neboť představují „období asijské tradice“.
První kulturou, která se na novém území vyvinula je folsomská kultura – dle stejnojmenného naleziště v Novém Mexiku, její stopy však nacházíme prakticky na celém území dnešních USA.114
Dosud se jednalo pouze o kultury lovců, které procházely dlouhodobým vývojem. Ovšem mezi lety 3 000 – 3 500 došlo v Americe k „neolitické revoluci“
a zrodila se první zemědělská kultura – cochiská. Na tu navázala další zemědělská kultura pěstitelů kukuřice115 - kultura „výrobců košíků“ (cca 200 př.n.l.- 400 n.l.), původem na severoamerickém jihozápadě. Na obou březích Severní Ameriky se však zhruba ve stejné době objevuje kultura mušlových či odpadkových hromad.
V době úpadku výrobců košíků rodí se na jihozápadě kultura obyvatel skalních měst. Tato města byla později Španěly nazvána „puebla“. Dodnes se zachovalo např. největší – Mesa Verde. Pueblané bezprostředně vycházeli z kultur Hohokam a Mogollon, sami však významně rozvinuli zemědělství a také náboženství.
Velice zajímavými se jeví kultury východní a centrální části USA, jejichž příslušníci vytvářeli tzv. moundy, v češtině někdy též nazývané mohylami. Jedná se o různorodé navršeniny zeminy, jejichž význam není dosud objasněn a které zřejmě byly také určeny různým účelům, pravděpodobně v závislosti na jednotlivých kulturách. Jedná se o kulturu adenskou, hopewellskou a mississippskou. Později však se tito lidé přesunuli přes Mexiko dále na jih, kde v předkolumbovském období žilo 80% původních obyvatel. To znamenalo novou migrační vlnu v Severní Americe.
V době příchodu prvních Evropanů zde žilo minimálně 400 indiánských kmenů hovořících vlastním jazykem. Projdeme-li Severní Amerikou od severu,
112 podle jeskyně Sandia v dnešním novém Mexiku – Indiáni bez tomahavků, s. 25.
113 Její sídliště se nacházelo v lokalitě Abilene ve státě Texas. – Indiáni bez tomahavků, s. 25.
114 Indiáni bez tomahavků, str. 26.
115 Kukuřice nahrazovala všechny druhy obilí a stala základní složkou jídelníčku až do příchodu bělochů.
setkáme se s Eskymáky, lesními loveckými kmeny amerického severu (Athabasky), Indiány Velkých jezer a přilehlých oblastí, Severozápadními Indiány (Haidskými a Tlingitskými rybáři), Kalifornskými Indiány (rozlohou zahrnující i území Oregonu), Jihozápadními Pueblany a Dakoty z oblasti prérií.116
Každá z těchto oblastí udržovala vlastní kulturu, proto je velmi těžké mluvit o nich ve všeobecné rovině. Jednotlivé zvyky se dokonce mohly lišit i na úrovni jednotlivých kmenů. Tyto rozdíly jsou dané životním prostředím, dobou příchodu i vlivem okolních kmenů. Přesto nalézáme mnohé společné rysy.117
Rozdíly nacházíme již na úrovni správních jednotek a to od nejjednodušší rodinné skupiny a vesnické komunity118 až ke složité konfederaci vysoce organizovaných kmenů.119 Od těchto rozdílů se odvíjí mnohé další, např.
v postavení žen, rozdělení rolí v rodinách, nebo typech obydlí.120 Zajímavé je také, že Severoameričtí Indiáni používali v každodenním životě řadu způsobů, jak uchovávat nejen významné události z dějin, ale i tradice, obřady a písně a jak zaznamenávat jednání týkající se kmene nebo jednotlivce. Tyto důležité pomůcky paměti - psané texty amerických Indiánů shromaždované v průběhu věků - využívaly mnoho důvtipných značek a symbolů co do tvaru a komplexnosti navzájem značně odlišných. Našli bychom mezi nimi starodávné záznamy na kůře Odžibvejů a Delawarrů, vampumové pásy Irokézů, na kůži malované piktogramy prérijních kmenů121, u Eskymáků rytiny v mrožovině nebo kosti, vyřezávané totemové sloupy u kmenů severozápadního pobřeží a barevné pískové obrazy u společností na jihozápadě, k nimž patřili Navahové - abychom vyjmenovali alespoň některé. Později se objevila abeceda Čerokíjů, kterou
116 Viz příloha č.8: Mapa oblastí.
117 Jako příklad lze uvést chápání bohatství moře i země jako darů Síly Zrození, které se výrazně projevovalo v každodenním životě původních obyvatel Ameriky. Krása moře, země a oblohy vyvolávala vděčnost silám na obloze, na obzoru, na zemi i pod hladinou – ačkoliv tento výběr mohl mezi jednotlivými oblastmi kolísat. - TAYLOR, Indiáni Severní Ameriky, s. 132 (dále citováno jako Taylor).
118 Taylor, s. 13.
119 Nepochybně nejlépe organizované a nejvíce demokratické aliance byly irokézské konfederace na severovýchodě, jakou byla slavná Huronská konfederace čtyř kmenů a Irokézská liga. – Taylor, s.
14-16.
120 Obydlí amerických Indiánů, výsledek věky trvajících pokusů, byla vymýšlena a vyvinuta tak, aby v případech nutnosti chránila před deštěm , větrem, horkem i chladem, zatímco plán vesnice bral v úvahu potřebu ochrany a náboženských a sociálních potřeb kmene. Např. Dlouhý dům odrážel mnoho z vnějšího projevu jejich ekonomického a sociálního systému. Za těchto okolností klíčové prvky ekonomické spolupráce, solidárnost rodu a pravidlo vzájemné dohody našly základní vyjádření a naopak tyto hodnoty „se budovaly pro vesnici prostřednictvím příbuzenských vztahů a konečně na kmenové rovině.“-Taylor, s. 55-61.
121 Viz příloha č. 9: Zimní kronika.
sestavil Sequoya a ta umožnila, aby se od roku 1828 publikovaly čerokíjské noviny, zatímco abeceda Kríků - ač vznikla za přispění misionářů - vedla v subarktické oblasti k rozšíření téměř univerzálního jazyka, užívaného od konce 19. století dodnes. Jinak se dějiny kmene učili mladí chlapci nazpaměť, případně jako písně.122 Dalším způsobem uchování informací, byť jiného typu, jsou mapy.123
Některé ze jmenovaných způsobů mohly sloužit také jako prostředky komunikace, jenže kontakty mezi lidmi odlišných jazykových skupin vyžadovaly existenci pružného dorozumívacího prostředku. Nejvíce se proto rozšířilo dorozumívání pomocí posunků, kteréumožňovaly komunikovat až třikrát rychleji než mluveným slovem. Domlouvání posunky bylo starodávné a všude běžné.
Posunkový jazyk byl důležitým a účinným prostředkem komunikace bourajícím jazykové bariéry a jeho znalost často umožňovala uskutečnit rozsáhlé transakce.124
Dalším společným prvkem v kultuře všech Indiánů byla především jednota pohledu na svět přírody, kde vše bylo předmětem tajemných souvislostí a vlivů. To také ovlivňovalo každodenní život, umění a kulturu a podobně - mělo to tedy dalekosáhlý účinek na většinu věcí.125
122 Taylor, s. 27.
123 Rozsáhlé cestování, které Indiáni podnikali při svých obchodních výpravách po celém kontinentu a někdy zřejmě ještě dál, vyžadovalo podrobnou znalost geografie procházeného území, a proto si Indiáni všeobecně vážili hodnoty map, jež jim to umožňovaly. Později se styky s Euroameričany se původní techniky map sice změnily, přesto si zachovaly své základní rysy.
Zhotovování map je v Americe prastaré, neboť existuje prokazatelný doklad o tom, že jednoduché kartografické principy obsahují na mnoha místech prehistorické sklaní malby, zdokumentované na Velkých pláních i jinde. – Taylor, s. 82.
124 Vedle posunkového jazyka vyvinuli američtí Indiáni složitý systém symbolů umožňující komunikovat na lovu nebo na válečné výpravě. Ten byl založen na zvláštním způsobu mávání oblekem nebo přikrývkou a na kouřových signálech. Mnohé signály byly posunky převedené do většího měřítka. Charakter signálu byl ovlivněn okolním terénem. Taylor, s. 79-82.
125 Svým způsobem se zde projevuje podobnost s křesťanstvím, ovšem s různými obměnami.