Učitelka Lada

5.1 Učitelka Lada

Pro začátek stačí chuť se učit. Ve skutečnosti ovšem potřebujete dostatek odvahy, otevřenost, zdravé sebevědomí, upřímnost, motivaci a moud-rost.

Moje první osobní zkušenost se supervizí se váže k minulému školnímu roku, kdy mi byla nabídnuta individuální supervize v Pedagogicko-psychologické poradně na Praze 6. Původně se jednalo o „záskok“ za kolegyni, které se domlu-vený termín nehodil. Ráda jsem nabídku přijala a s velkou dávkou zvědavosti jsem se těšila na setkání.

Po úvodním milém přivítání jsme si určili, co je obecným cílem supervize, jakých témat se dotkneme, kolik máme na celé setkání času, kdy další témata nebudeme otevírat, ale uděláme krátké shrnutí a uzavření supervize. Celá supervize se nesla v příjemném a bezpečném prostředí. Hlavní téma, které jsem si zvolila, byla komunikace s rodiči. Druhým důležitým tématem bylo přijímací řízení na víceletá gymnázia. Byly mi poskytnuty jak informace, kte-ré jsem mohla použít při argumentaci s rodiči, ale také náměty na zamyšlení pro mě i rodiče typu: Kdo chce, aby se dítě dostalo na gymnázium (dítě nebo rodič)? Je to pro Vaše dítě to nejdůležitější? Zaměřily jsme se také na možnosti, jak pomoci dětem, aby v omezeném prostředí třídy dokázaly ventilovat své napětí vhodnou cestou. Byly mi nabídnuty jednoduché a efektivní techniky, které nejsou náročné na čas a pomůcky, ale splní svůj účel. Tato supervize mi připomněla, jak je důležité, při řešení jakékoli situace ve škole, začít od obecného cíle: Co je dobré pro děti, co je profi tem dětí?

Čerstvé zkušenosti z individuální supervize jsem sdílela na pedagogické radě, kde jsme se v rámci učitelského sboru rozhodli vyzkoušet také supervizi skupinovou. Za to velmi děkuji vedení školy, které nás v rozhodnutí podpořilo.

Druhá zkušenost se supervizí tedy následovala ve škole, kde učím. Je to malá škola jen s 1. stupněm a s maximálním počtem patnácti žáků v ročníku. Na začátku proběhlo: úvodní vzájemné seznámení, defi nování obsahu, cílů a pra-videl supervize (otevřenost, konkrétnost a zachování důvěrnosti informací), formulování témat, která jsou pro nás důležitá a chceme se jim věnovat. Začali jsme komunikací s problémovým rodičem. Ujasnili jsme si postupy, práva a povinnosti, které jako učitelé máme při komunikaci se zákonným zástupcem žáka. Otevřeně přiznávám, některé informace byly pro mě nové.

Během supervize měl každý dostatečný prostor pro vyjádření svého názoru.

Někdo se do diskuse zapojoval více, jiný přenechával slovo ostatním a byl více posluchačem. Ujasnili jsme si, co je v kompetencích školy, ale co už je na straně rodičů, i jakou odbornou pomoc mohou zajistit rodiče pro své děti, od konkrétních metod, terapeutických skupin, až po organizace.

V průběhu druhé supervize, která proběhla v přípravném týdnu, jsme se zaměřili na témata budoucího školního roku. Byli jsme odpočatí a plní energie.

Změnili jsme organizaci prostoru, vytvořili kruh ze židlí a lavice nechali za sebou. Kruh se mi osvědčil i při práci s dětmi, všichni jsme na stejné úrovni s otevřeným prostorem uprostřed. Úvodní rozehřívací aktivita s obrázkovými kartami nás příjemně naladila. Věnovali jsme se hlavně nastavení komunika-ce mezi pedagogy, jaká máme očekávání pro nový školní rok. Bylo potřeba se vyrovnat i s personálními změnami a zejména s problémy, které vznikly díky nefunkčním vztahům na pracovišti v minulém školním roce. V hlavě mi utkvě-la pro mě podstatná informace, jak je důležité při pedagogických poradách dodržovat časovou dotaci, vymezit si prostor pro práci, pro soukromý život a respektovat nastavená pravidla. Při setkání panovala atmosféra otevřenosti, nadšení a optimismu pro nový školní rok.

Následující supervize proběhla během školního roku v týdnu, kdy byla obnovena prezenční výuka, v době další adaptace. Hlavním tématem byla opět komunikace, ale přešli jsme z obecného nastavení ke konkrétním příkladům.

Věnovali jsme se komunikaci mezi pedagogy, která částečně probíhala za ztížených podmínek v online prostředí. Před samotnou supervizí jsem měla rozporuplné pocity. Na jedné straně jsem věděla, že je skvělá příležitost otevřít ožehavá témata v komunikaci, na druhé straně jsem cítila únavu z uplynulých dní a chuť si jít odpočinout. Setkání probíhalo u nás ve škole, seděli jsme opět v kruhu na židlích, což nám umožňovalo větší otevřenost. Zpočátku byla nálada v kolektivu napjatá až hmatatelně. Nejdříve jsme problém pojmenovali a po krocích jsme se dostávali k jeho příčině. Do porozumění a řešení konkrétní situace se postupně zapojovali téměř všichni. Různé úhly pohledu, zkušenosti, vyjasnění si jednotlivých rolí v učitelském sboru, nezávislý pohled a vedení paní supervizorky nás nakonec dovedly k tak potřebnému uvolnění a novému náhledu.

Paralelně s obdobím, kdy probíhaly supervize ve škole, jsem se přihlásila do kurzu Zipyho kamarádi. Je to program, který učí děti sociálním a emočním dovednostem a podporuje je ve zvládání stresových situací. Součástí kurzu Zipyho kamarádi jsou také tři metodická supervizní setkání. Naskytla se mi tak možnost porovnat supervizi na pracovišti, a naopak s lidmi, které jsem poprvé

poznala na kurzu. Sezení probíhala v Pedagogicko-psychologické poradně na Praze 6 a poslední sezení formou online.

Na začátku supervizních setkání byla vymezena opět základní pravidla komunikace. V průběhu setkání jsme sdíleli zkušenosti z používání metodik při práci s dětmi. Každý si mohl zadat zakázku na metodické vedení a zamyslet se nad situací/tématem, které chce otevřít, a v čem by potřeboval poradit/pod-pořit.

Věnovali jsme se například: možnostem a různým variacím při používání metodik v třídním kolektivu, při individuální práci, i v online prostředí, vztahům a komunikaci mezi dětmi, komunikaci s rodiči, online výuce, třídním pravi-dlům, organizaci výuky, dětem se specifi ckými vzdělávacími potřebami, tématu, jak pracovat s novým kolektivem. Předávali jsme si tipy: na další podpůrné materiály, odkazy, organizace, aktivity, terapeutické skupiny, postupy. Sdíleli jsme radostné okamžiky, které jsme zažili během práce s metodikou Zipyho či Jablíkovi kamarádi (www.zipyhokamaradi.cz).

Velký přínos vidím ve vzájemném obohacování. Každý přicházíme z jiného pracovního prostředí, kde fungují různé strategie zvládání podobných témat.

Sdílení, podpora, potvrzení, že i ostatní se potýkají s podobnými úkoly, je velmi povzbuzující. Supervize s téměř neznámými lidmi může nabídnout k řešení situ-ace, na které bychom si ve své škole, s ohledem na minulost, netroufl i. Nabízí řešení situací s větším nadhledem a odstupem. Setkání ve škole pod odborným vedením naopak přináší možnosti vyřešit konkrétní problémy s konkrétními lidmi přímo na místě a v praxi naživo.

Odborné vedení může být velkým pomocníkem. Supervizor podporuje např.

rovnováhu v komunikaci, aby nedošlo k nekonstruktivnímu sklouznutí do emocí, pomáhá formulovat a interpretovat výroky jednotlivých osob, napo-máhá konsenzu, spolupráci, dodává podporu, působí jako klidná síla i jako inspirátor dalších možných řešení, pomáhá vidět jiné úhly pohledu, aby nedo-cházelo k zacyklení, udržuje si neutrální postoj, nestrannost.

Obdivuji fl exibilitu a pohotovost supervizorky Veroniky, protože veškeré náměty, které vzešly z našich řad, byly řešeny spatra velmi profesionálně a s patřičnou hloubkou i rozsahem, znalostmi a zkušenostmi, s respektem a vlídným přístupem k účastníkům supervize.

Pokud má supervize přinést smysluplné plody, je podle mě nutné, aby přítom-ní měli potřebnou dávku odvahy, otevřenosti, zdravého sebevědomí, upřímnosti, úcty k sobě i k ostatním, vnitřní motivace a moudrosti. Zároveň by se z kon-krétních odhalení měli chtít poučit a vyvarovat se obdobným situacím.

Ze své zkušenosti mohu supervizi doporučit všem, kteří chtějí pro svůj vývoj, jak osobní, tak pracovní, odbornou zpětnou vazbu, další úhly pohledu k pochopení dané situace v širší perspektivě. Supervizi také ocení ti, kteří od setkání očekávají konkrétní i obecná doporučení, podporu, stmelení a ozdra-vení kolektivu, nasměrování, které může zabránit zbytečným nedorozuměním a ušetřit mnoho energie.