VZDĚLÁNÍ A KRIMINALITA

Vedle pozitivních efektů vzdělání na zdraví a participaci občanů bývá nejčastěji dis-kutován také přínos vzdělání v oblasti kriminality. „Pokud vezmeme v úvahu vysoké společenské náklady na kriminalitu, i  pouze malé snížení kriminality spojené se vzděláním může být ekonomicky významné.“ (Lochner, Moretti, 2003). Fakt, že se úroveň kriminality (resp. evidované kriminality⁶²) liší dle vzdělání, lze pozorovat na datech z různých zemí; konkrétně bývá častěji spojena s nedokončeným středoškol-ským vzděláním. Např. nedokončení střední školy v USA zvyšuje pravděpodobnost, že jedinec skončí ve vězení, o 0,76% pro bílé Američany a 3,4 % pro černochy (tam-též). Data z výzkumu amerického Úřadu pro justiční statistiky ukazují, že většina amerických vězňů nedokončila střední vzdělání – konkrétně 75 % vězňů ve státních věznicích, 59 % vězňů ve federálních věznicích a 69 % vězňů v místních věznicích (Harlow, 2003).

Tabulka 2. Srovnání vzdělanostní struktury obyvatelstva a vězňů v ČR

Vzdělání Vzdělanostní struktura

obyvatelstva ČR (v %) Vzdělanostní struktura vězňů v ČR (v %)

bez vzdělání 0,5 0,2

základní

(vč. neukončeného) 18,5 46,2

střední bez maturity 34,9 40,3

střední s maturitou (vč. nástavbového

a vyššího odborného) 32,9 11,9

vysokoškolské 13,2 1,4

Poznámka: Struktura obyvatelstva je vypočtena na základě dat Českého statistického úřadu ze Sčítání lidu, domů a bytů k 26. 3. 2011 (nejsou zahrnuti ti, kteří nejvyšší dosažené vzdělání neuvedli). Vzdělanostní struktura vězňů v ČR vychází také z dat Českého statistického úřadu, resp. Generálního ředitelství vězeňské služby ČR; jedná se o evidenci odsouzených a obviněných osob ve věznicích a vazebních věznicích k 31. 12.

2011. Porovnání je proto pouze orientační.

Také v České republice lze jednoduchým srovnáním vzdělanostní struktury obyvatel-stva a obviněných a odsouzených vězňů (viz tabulku 2) předpokládat určitý vliv vzdě-lání na kriminalitu, i když jde pouze o zjednodušený předpoklad. Mezi vězni se na-chází znatelně více osob se základním vzděláním a naopak méně osob s maturitním

62 Pro přesnost uveďme, že ve výzkumech, kde se pracuje s mírou kriminality, jsou jako měřítko krimi-nality většinou použity počty zatčení nebo uvěznění spíše než počty skutečně spáchaných trestných činů, jež je obtížné získat.

a vysokoškolským vzděláním oproti běžné populaci. Téměř 87 % vězňů v ČR nemá vzdělání s maturitou.

Řada studií také nabízí propočty snížení výdajů na kriminalitu při růstu vzdělání.

Např. americká Alliance for Excellent Education (2013) uvádí, že při zvýšení počtu absolventů středních škol – mužů o 5 % by stát ušetřil 19,7 mld. USD ročně.

3.5.1 Příklady výzkumů zkoumajících vliv vzdělání na snižování kriminality

Shrneme-li základní důvody, proč lze u vzdělání očekávat vliv na snižování krimina-lity, jedná se např. o to, že vzdělání zvyšuje zisky z legálního zaměstnání a stejně tak zvyšuje náklady spojené s nezákonnou činností. Dále může přímo ovlivňovat finanč-ní i psychickou odměnu ze samotného trestného činu a nepřímo působit na naše pre-ference a následně tak vstupovat do rozhodování jedince (Lochner, Moretti, 2003).

Samotná školní docházka může zabraňovat kriminalitě s ohledem na čas strávený ve škole a omezené možnosti porušování zákona při pobytu ve škole. Roli zde hrají i so-ciální interakce žáků, které však nemusí vždy nutně působit kladně (Lochner, 2010).

Negativní vztah mezi vzděláním a kriminalitou byl potvrzen řadou studií, což však nemusí nutně potvrzovat kauzální vztah. Existují však příklady výzkumů, které se snažily vliv možných skrytých proměnných vyloučit a příčinný vztah mezi vzděláním a kriminalitou potvrdily. V roce 2001 Lochner a Moretti zveřejnili článek „The Ef-fect of Education on Crime: Evidence from Prison Inmates, Arrests, and Self-Report-s“⁶³, kde se snažili použitými metodami dokázat, že vzdělání jednoznačně kriminalitu ovlivňuje. Vycházejí zde z ekonomického modelu rozhodování, a to za použití růz-ných dat tak, aby jednotlivé výsledky vzájemně ověřili⁶⁴. Pro ověření kauzality pou-žívají instrumentální proměnnou, konkrétně změny v letech povinné školní docház-kyv USA v různých obdobích. Všechna použitá data i metody potvrzují významný vliv vzdělání na zatčení a uvěznění, a to i při kontrole dalších proměnných. Záro-veň se většina tohoto efektu zdá být zprostředkována skrze příjem. Autoři ukazují, že vliv vzdělání na snížení kriminality je větší u černochů než u bílých Američanů – jeden dodatečný rok vzdělání snižuje pravděpodobnost uvěznění u bílých Američanů o 0,1 %, zatímco u černochů o 0,37 %. Dále odhadují, že téměř čtvrtina rozdílu v míře uvěznění mezi bílými a černými Američany, která v roce 1980 dosahovala 2,4 %, by mohla být odstraněna, pakliže by průměrné vzdělání černých Američanů vzrostlo na úroveň vzdělání bílých Američanů. Důležitým zjištěním je, že pravděpodobnost míry

63 V dalších letech vydán v upravených verzích.

64 Jedná se o individuální data ze sčítání obyvatelstva o uvězněných z let 1960, 1970 a 1980, agregovaná data na úrovni kohort od FBI o zatčeních (Uniform Crime Reports) a data z Národního longitudinálního výzkumu mládeže – pro kontrolu, zda změny v kriminalitě nejsou náhodou způsobeny vzdělanostními roz-díly co do pravděpodobnosti zatčení či uvěznění.

uvěznění se snižuje po absolvování 8. třídy, k největšímu poklesu pak dochází v době absolvování střední školy⁶⁵. Co se týče jednotlivých druhů kriminality, bylo zjiště-no, že vliv vzdělání je nejvíce patrný u vražd, napadení a krádeží motorových vozidel (Lochner, Moretti, 2003).

Vliv vzdělání na kriminalitu může být zkoumán také s využitím experimentálních studií. Jako příklad je často zmiňován pilotní program EMA (Educational Main-tanance Allowances), který testoval finanční příspěvky v Anglii v letech 1999–2002 ve výši 40 £ týdně pro nízkopříjmovou mládež ve věku 16–18 let, které měly podpořit jejich docházku do školy. Ve stejnou dobu byla zhruba polovina testovaných oblastí také vybrána pro další projekt s cílem snížit míru krádeží. Sabates a Feinstein využili těchto programů k porovnání, jak se změnily statistiky odsouzených za krádeže před a po zavedení programů v oblastech, kde byly realizovány oba dva programy, pouze jeden z nich či žádný z nich. Ukázalo se, že působení obou dvou programů najednou snížilo míru krádeží o 5,5 % ve srovnání s oblastmi, kde nebyl realizován ani jeden z programů (Sabates, Feinstein, 2007 in Lochner, 2010).

3.5.2 Jak je vysvětlován vztah vzdělání a kriminality

Existuje několik možností, jakými může vzdělání ovlivňovat kriminalitu. Feinstein (2002) shrnujepět hlavních mechanismů, jimiž jsou (1) příjem, (2) dostupnost času, trpělivost a vyhýbání se riziku, (3) delikvence a požitek z kriminality, (4) mezigene-rační efekt a (5) přímý efekt vzdělání na kriminalitu.

Vliv příjmu je dobře popsán v modelech, které pracují s teorií lidského kapitálu. Zá-kladním předpokladem zde je, že vzdělání zvyšuje náklady, které jsou spojeny s pří-padnou kriminální činností, a  tudíž pro vzdělanějšího člověka je méně výhodné páchat trestnou činnost. Navíc co se týče trestu, je pravděpodobné, že bude náklad-nější pro vzdělanáklad-nějšího člověka, neboť případně stráveným časem ve vězení přijde o možný příjem, který je u vzdělanějšího člověka v průměru vyšší (Lochner, Moret-ti, 2003).

Lochner (2004, 2010) se zabýval vztahem mezi vzděláním a kriminalitou za pomo-ci modelu životního cyklu.⁶⁶ Zde se snažil vysvětlit, že vzdělání ovlivňuje kriminalitu právě skrze příjem. Předpokladem je, že lidé maximalizují svoje příjmy, a  to jak ze zaměstnání, tak z kriminální činnosti. Hlavním tématem v tomto modelu je pak právě rozhodování jedince mezi legitimní prací a  kriminální činností. Negativní vztah mezi vzděláním a kriminalitou je zde vysvětlen tak, že vzdělání zvyšuje úroveň lidského kapitálu a očekávané příjmy, což dále zvyšuje náklady obětované příležitosti

65 Při kontrole proměnných, jako je věk, stát, místo bydliště, kohorta, vliv roku.

66 V článku z roku 2010 vychází ze své dřívější práce „Education, Work, And Crime: A Human Capital Approach“ (2004).

páchat trestnou činnost. Protože také zvyšuje hodnotu ušlého času a ušlé práce, zá-roveň pro vzdělanějšího jedince rostou i náklady spojené s případným uvězněním.

Vzdělání je zde chápáno jako investice do lidského kapitálu, která zvyšuje legální pra-covní příležitosti, a tedy snižuje motivaci pro trestné chování. To však nemusí pla-tit v případě tzv. kriminality bílých límečků, kdy může naopak vzdělání kriminalitu ovlivňovat pozitivně. Vzdělání totiž zvyšuje příjmy bez ohledu na to, zda se jedná o činnost legální, či nikoli, a tedy znalosti a schopnosti získané ve škole mohou být využity i pro trestnou činnost. Ve svém modelu Lochner také předpokládá, že ná-klady příležitosti účastnit se kriminality rostou kromě vzdělání také s věkem, neboť i s věkem získáváme více schopností, resp. dosahujeme vyšší úrovně lidského kapitá-lu, a tedy potenciálně příjmu. Je třeba zdůraznit, že Lochnerův model je však výlučně ekonomickým modelem jednání; rozhodování může být ovlivněno i jinými faktory, např. společenskými normami. Také výzkum Machinaa Meghira (2000) poukázal na důležitost příjmů při vysvětlování kriminality (konkrétně na majetkovou kriminali-tu).⁶⁷ Podle jejich propočtů by  10 % zvýšení příjmů v prvním příjmovém kvartilu sní-žilo celkovou majetkovou kriminalitu o 0,7 %.

Ačkoliv je nejčastěji ve vztahu vzdělání a kriminality zkoumán faktor příjmu, i psy-chologické charakteristiky, konkrétně orientace na budoucnost (trpělivost) a vy-hýbání se riziku, jsou také důležitými faktory. Trpělivost může být získaná vzdělá-ním a může odrazovat od kriminálního jednání, protože lidé trpělivější, více orien-tovaní na budoucnost si více uvědomují případné tresty spojené s kriminálním jed-náním. V takovém případě se lze domnívat, že by vzdělání mělo mít efekt především na kriminální činy, u nichž se předpokládá dlouhá doba odsouzení (Lochner, 2010).

K podobným závěrům dospěl i Oreopoulos (2007 in Machin, Marie, Vujić, 2010), který shromáždil řadu studií vyznívajících v závěr, že mladí lidé, kteří nedokončí ško-lu, jsou často krátkozrací a více zaměření na okamžité náklady, které škola přináší (stres spojený se zkouškami, nezajímavost kurikula, ušlá mzda apod). Naopak vzdě-lání může zvyšovat trpělivost, a proto i šanci, že vzdělanější studenti budou více při-hlížet k budoucím výdělkům, což v důsledku může snižovatpravděpodobnost, že by se zapojili do trestné činnosti. Zároveň může snižovat kriminalitu i tím, že může po-silovat vyhýbání se riziku s ohledem na možné tresty z případné trestné činnosti. Také může ovlivňovat účast v trestné činnosti tak, že přímo ovlivňuje psychické náklady spojené s porušováním zákona (Lochner, Moreti, 2003).

Jedním z dalších možných psychologických faktorů je požitekz trestné činnosti, který bývá zmiňován jako jeden z mechanismů, skrze které vzdělání ovlivňuje krimina-lituzejména u  mladistvých. Feinstein (2002) zmiňuje výzkum Farringtona (2001), v němž se ukázalo, že zatímco páchání trestné činnosti u starších mužů je spojeno

67 S využitím dat z kriminálních statistik z Anglie a Walesu mezi lety 1975 a 1996 a dat z výzkumu pří-jmů.

zejména s materiálními důvody, u mladistvých především právě s požitkem. Dále upozorňuje na to, že vzhledem k vysokému podílu kriminality u mladistvých je ten-to fakten-tor požitku velmi důležitý, což posiluje význam vzdělání při boji s kriminaliten-tou.

Ve vztahu vzdělání a kriminality byl také prokázán mezigenerační efekt, i když jeho povaha není přesně známa. Mohou zde hrát roli faktory jako životní prostředí, ge-netika, problémy se zaměstnaností, rodičovská očekávání, mezigenerační učení, ro-dinná morálka. Bylo dokázáno, že s  kriminalitou mladistvých jsou spojeny např.

špatné rodičovské dovednosti (tvrdá či nevypočitatelná disciplína, slabý dohled nebo odmítnutí ze strany matky).⁶⁸ Školní prostředí a vzdělání obecně by teoreticky mohlo přinést pozitivníefekt na tyto rodičovské dovednosti, i když pouze v omezené míře.

(Feinstein, 2002) Meghir, Palme a Schnabel (2012) zkoumali přenos vlivu vzdělání generace rodičů na kriminalitu generace dětí, a to s využitím efektu vzdělávací re-formy ve Švédsku. Ve svém výzkumu mezigenerační vliv vzdělání na kriminalitu po-tvrdili. Tento výsledek přisuzují vyšším rodinným zdrojům, ale také lepším rodičov-ským schopnostem (konkrétně na straně otců), které pozitivně působí na sociální schopnosti dětí (konkrétně synů) a vyhýbání se kriminálnímu chování, aniž by se však nutně muselo zlepšit jejich postavení na trhu práce.

Na závěr uveďme, že z hlediska poznatků využitelných při tvorbě vzdělávací politiky směrem k redukci kriminality Lochner (2010) např. uvádí, že nejvyšší efekt vzdělá-vání na kriminalitu se zdá být v posledním ročníku střední školy, proto lze předpo-kládat, že politiky zaměřené na dokončení střední školy by měly být nejúčinnější (viz výše). Naopak programy orientované na snižování kriminality u vysokoškoláků by měly pravděpodobně efekt nižší, neboť míra kriminality je již u absolventů středních škol relativně nízká. Obecně pak největšího efektu mohou dosáhnout programypří-mo zaměřené na žáky náchylné k nezákonnému jednání. Lochner dále opět pouka-zuje na důležitost vlivu příjmu a uzavírá, že by stačilo kriminalitu redukovat zvýše-ním schopností na trhu práce. Nicméně empirická data ukazují, že tato taktika není zrovna snadná. Snaha eliminovat riziko spojené s nedokončení školy zdá se přesto být účinnější metodou než pokusy tento neúspěch kompenzovat později.