VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
2020 Karolína Pavlíčková
VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ
Studijní obor: Mezinárodní obchod
Biopotraviny v retailových řetězcích
(Bakalářská práce)
Autor: Karolína Pavlíčková
Vedoucí práce: Ing. Alena Filipová, Ph.D.
Čestné prohlášení:
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně s využitím literatury a informací, na něž odkazuji.
V Praze dne 4. 12. 2020. ………..
Karolína Pavlíčková
Poděkování:
Touto cestou bych velice ráda poděkovala paní Ing. Aleně Filipové, Ph.D. za její ochotu, podnětné rady, připomínky a milou spolupráci při vedení mé bakalářské práce.
Obsah
Úvod ... 1
1 Biopotraviny jako produkt ekologického zemědělství ... 3
1.1 Ekologické zemědělství... 3
1.1.1 Vývoj ekologického zemědělství ve světě ... 3
1.1.2 Vývoj ekologického zemědělství v ČR ... 9
1.2 Biopotraviny ... 13
1.2.1 Výhody a nevýhody biopotravin jako produktu ekologického zemědělství ... 13
1.3 Kontrola a značení biopotravin ... 16
1.4 Produkce biopotraviny v České republice ... 19
1.4.1 Rozsah výroby biopotravin ... 20
1.5 Distribuce biopotravin v ČR ... 21
1.6 Vývoz a dovoz biopotravin ... 24
1.7 Nabídka a poptávka po biopotravinách ... 27
1.8 Názory spotřebitelů (odborné studie) ... 30
2 Praktická část ... 33
2.1 Metodika ... 33
2.2 Vlastní terénní šetření – nabídka biopotravin v online retailových řetězcích ... 35
2.2.1 Supermarkety, hypermarkety ... 35
2.2.2 Drogérie ... 39
2.2.3 Internetové obchody ... 42
2.2.4 Specializované prodejny... 47
2.2.5 Přehled bio sortimentu v jednotlivých online prodejnách ... 50
2.3 Vlastní terénní šetření – dotazování zákazníků... 52
2.3.1 Vyhodnocení jednotlivých otázek ... 52
2.3.2 Navržená doporučení na základě dotazníkového šetření ... 65
Závěr... 68
Seznam literatury ... 71
Seznam zkratek ... 82
Seznam obrázků ... 83
Seznam tabulek ... 83
Seznam grafů ... 84
Přílohy ... 85
Úvod
V České republice se trh s biopotravinami vyvíjí již spousty let. Zájem o biopotraviny se rok od roku pomalu zvyšuje. Právě větší zájem ze strany spotřebitelů je podnícen i zvýšeným zájmem o své zdraví a šetrnost k životnímu prostředí. Lidé si více začínají uvědomovat odpovědnost vůči přírodě, ve které žijí a zajímat se také o to, co potraviny obsahují a odkud pochází.
Biopotraviny, jakožto produkt ekologického zemědělství, jsou produkovány bez použití umělých hnojiv, chemických pesticidů či geneticky modifikovaných organismů s šetrnějším přístupem k životnímu prostředí na rozdíl od zemědělství konvenčního. S konzumací biopotravin se lidé pomalu navrací zpět ke své původní stravě, na kterou byli po tisíciletí zvyklí a která je pro lidstvo zcela přirozenou.
Hlavním cílem této bakalářské práce je zhodnotit aktuální nabídku biopotravin na českém trhu v online prostředí a provést cenové srovnání. Dílčím cílem je také vyhodnocení postoje spotřebitelů k biopotravinám, a to pomocí zjištění motivů pro nákup biopotravin, nejčastějších překážek, místa koupě či cenového podílu biopotravin na celkovém nákupu.
Mimo jiné byla u spotřebitelů zkoumána i cenová hranice vybraných biopotravin. Na základě vyhodnocených dat z terénního šetření je vytyčen cíl navrhnout doporučení maloobchodním řetězcům. Stanovení tomuto cíli předcházela modifikace původního záměru, kterým bylo provést tento výzkum v kamenných retailových řetězcích. Vlivem koronavirové situace a vládních opatření bylo nutno tento cíl změnit a přesunout se tak do online prostředí. E-shopy potravin patří k významnému prodejnímu kanálu biopotravin, jehož význam neustále roste.
Bakalářská práce na téma Biopotraviny v retailových řetězcích je rozčleněna do dvou částí, a to na teoretickou a praktickou. V teoretické části se čtenář dozví důležité poznatky a teoretická východiska týkající se ekologického zemědělství a biopotravin, které slouží jako výchozí rámec pro terénní šetření v praktické části, ale současně i pro pochopení kontextu celé problematiky. Čtenář je seznámen s definicí ekologického zemědělství a jeho vývojem jak ve světě, tak v České republice. Následně je představeno téma biopotravin s jejich pozitivními i negativními dopady. V kapitole je dále věnována pozornost jejich kontrole a značení, produkci v České republice, distribuci, vývozu a dovozu a nabídce s poptávkou po biopotravinách, jejichž součástí je i samotná propagace biopotravin. V závěru teoretické části jsou uvedeny názory spotřebitelů, které jsou podloženy vědeckými studiemi.
Praktická část této práce se věnuje zhodnocení nabídky biopotravin na českém online trhu a jejich cenovému srovnání. Srovnání se týká jak ceny biopotravin s konvenčními potravinami, tak i srovnání cen biopotravin mezi internetovými prodejnami navzájem.
Následně se praktická část skládá z vyhodnocení dat dotazníkového šetření se zaměřením na respondenty ve věku 18 až 30 let. Původním záměrem bylo zkoumat postoj zákazníků napříč všemi věkovými skupinamy, ale opět kvůli koronavirové situaci a nemožnosti osobního dotazování byl tento záměr modifikován a přesunut do online prostředí. Tím, že byl dotazník sdílen především přes sociální síť Facebook, nebylo možné získat dostačující počet respondentů vyšších věkových kategorií, tudíž bylo zvoleno zaměření na respondenty ve věku 18 až 30 let, u kterých byl vzorek dostatečně reprezentující. Na základě zjištěných výsledků byla navržena doporučení v rámci biopotravinového trhu. Relevance závěrů by mohla být limitována většinovým zastoupením vysokoškolsky vzdělaných respondentů nebo studentů vysokých škol.
1 Biopotraviny jako produkt ekologického zemědělství
V této kapitole je čtenář seznámen s podrobným popisem ekologického zemědělství a jeho vývojem. Dále jsou definovány biopotraviny, které jsou v této práci klíčové. Uvedeny jsou i jejich výhody a nevýhody a samotná produkce biopotravin v České republice. Následně se čtenář dozví více o kontrolách a značení biopotravin, produkci biopotravin a jejich distribuci. Poté je přiblížen vývoz a dovoz biopotravin, a to především ze třetích zemí. Dále se čtenář dozví podrobnější informace o nabídce a poptávce po biopotravinách v ČR a o jejich propagaci. Mimo jiné se čtenář seznámí se spotřebitelskými názory z odborných publikací.
1.1 Ekologické zemědělství
Ekologické zemědělství se řadí mezi tradiční podoby zemědělské výroby opírající se o přísnou legislativu, kontroly a certifikace. Dozorčím orgánem v České republice je Ministerstvo zemědělství. Ekologický systém produkce je šetrný k životnímu prostředí upřednostňující kvalitu nad kvantitou. Ekologický způsob zemědělství zaručuje více etický přístup k životním podmínkám zvířat a zároveň platí i pro dodavatelský řetězec od dodávek surovin až po maloobchodní prodej. Mezi hlavní atributy ekologického zemědělství patří zákaz užití chemických pesticidů a umělých hnojiv, dále zákaz jakékoliv genetické modifikace organismů a přísné omezení veterinárních antibiotik (Ministerstvo zemědělství 2009b).
Mezinárodní federace hnutí ekologických zemědělců IFOAM definuje ekologické zemědělství jako „produkční systém zachovávající zdraví půd, ekosystémů a lidí. Opírá se o ekologické procesy, biodiverzitu a koloběhy přizpůsobené místním podmínkám namísto využívaní vstupů s nepříznivými dopady. Ekologické zemědělství kombinuje tradici, inovaci a vědu ve prospěch společného prostředí a podporuje spravedlivé vztahy a dobrou kvalitu života všech zúčastněných.“(IFOAM 2008)
1.1.1 Vývoj ekologického zemědělství ve světě
Koncept dnešního ekologického zemědělství má své kořeny v německy a anglicky hovořících zemích. Myšlenka tohoto typu zemědělství se zrodila na konci 19. století a počátky vzniku ekologického zemědělství souvisí s významnou industrializací a s ní spojenou
urbanizací (Lockeretz 2007). Ačkoliv ekologické zemědělství je zajisté spojeno s obdobím před industrializací (Jones 2011), k pojmenování tohoto typu zemědělství došlo až na přelomu 20. století (Etienne 2012). Již v prvních desetiletích minulého století lidstvo čelilo nejen ekonomickým a sociálním problémům, ale také ekologickým. Používání syntetických hnojiv a pesticidů spolu s intenzifikací zemědělství zapříčinilo poškození kvality potravin a způsobilo také problémy týkající se půdní úrodnosti. Ekonomické problémy zapříčiněné levnějšími dovozy a zadlužeností (kvůli nákupu zemědělských strojů, hnojiv a pesticidů) přinutily malé a střední farmáře skončit s farmařením. Právě to přispělo spolu s urbanizací k poklesu venkovského tradičního způsobu hospodaření (Lockeretz 2007).
Ve střední a západní Evropě můžeme datovat počátky vzniku ekologického zemědělství do období po první světové válce. Především v německy mluvících zemích se začaly formovat nové zemědělské směry. Jedním z těchto směrů je přírodní zemědělství, které důsledněji využívá biologické znalosti. Přírodní zemědělství v praxi znamenalo to, že lidé žili své životy na venkově, sami si pěstovali plodiny a vykonávali fyzickou práci, kterou si udržovali zdraví a výkonnost. Jelikož rostla urbanizace, lidé ve městech přírodní zemědělství nemohli vykonávat a museli se proto přestěhovat na venkov. Tato metoda rovněž podporuje vegetariánství, tudíž je v rozporu s chovem zvířat, které je náročné na potřebu velkých ploch pro pěstování krmiva. Také je spojeno s energetickými ztrátami při péči o zvířata, s vysokým pracovním nasazením a s vysokými náklady. Přírodní zemědělství je považováno za první ucelený systém hospodaření, které se navrací zpět k přírodě. Druhým tehdy rozvíjejícím se směrem je biodynamické zemědělství, jehož zakladatelem je Dr. Rudolf Steiner. Biodynamické zemědělství bere přírodu jako vyvážený celek a aplikuje takové postupy, které jsou v souladu s přírodním koloběhem. Aby vše bylo ve zdravém přírodním koloběhu, musely nastat změny v oblasti hospodaření s krmivy pro zvířata, omezení pěstování plodin náročných na živiny, péče o hnůj, kompostování a užití organických hnojiv. Ve 30. letech minulého století byly provedeny rovněž první srovnávací pokusy, které dokázaly vyšší kvalitu bioproduktů oproti konvenčním.
Dnes je biodynamické zemědělství rozšířeno nejvíce v Evropě, ale aplikuje se po celém světě.
Zemědělci zabývající se touto zemědělskou metodou mají vlastní svaz Demeter1. Další vlna rozvoje ekologického zemědělství je spojena s obdobím po druhé světové válce, kdy docházelo ke značné industrializaci a nárůstu negativ s ní spojených. Především v německy mluvících zemích a ve Skandinávii se začal formulovat nový koncept nesoucí název organicko-biologické zemědělství, jehož myšlenky začal prosazoval Dr. Hans Müller. Jeho úsilí spočívalo
1 Ochranná certifikace Demeter se užívá nad rámec ekologického zemědělství, a to po splnění přísných kritérií. Potraviny nesoucí označení Demeter se vyznačují nejvyšší kvalitou.
v zachování tradičního selského způsobu života namísto žití v industrializovaném prostředí.
Právě v té době vzniklo známé motto „zdravá půda – zdravé potraviny – zdraví lidé“. Tato metoda organicko-biologické zemědělství spočívá v tom, že kvalitní potraviny mohou pocházet pouze ze zdravé půdy, která nesmí být nijak stimulována minerálními hnojivy, ani pesticidy.
V současnosti se k tomuto směru hlásí privátní značky, jako například Bioland, Naturland, Bio Ernte atd. (Urban a Šarapatka 2003, str. 29-32).
Sedmdesátá léta byla důležitým milníkem pro ekologické zemědělství. Do této doby se jednalo pouze o různé alternativní směry v rámci vývoje. Obzvláště důležitým rokem pro ekologické zemědělství byl rok 1972, kdy ve Francii vznikla Mezinárodní federace hnutí ekologického zemědělství – IFOAM (International Federation of Agricultural Movements).
V té době značně vzrostlo povědomí o ekologickém zemědělství a bylo stále více důkazů o pozitivních dopadech produktů z ekologického zemědělství. IFOAM je mezinárodní organizací, která se zabývá problematikou udržitelného ekologického zemědělství. Nyní sdružuje více než 800 členů ze 120 zemí a sídlí v německém Bonnu (IFOAM 2020b).
Zdroj: (IFOAM 2020a)
Výrazný rozvoj ekologického zemědělství nastal v devadesátých letech 20. století, kdy došlo k oficiálnímu uznání ekologického zemědělství v Evropě. V roce 1991 byla vydána první legislativní norma o ekologickém zemědělství a označování zemědělských produktů a potravin.
Jednalo se o nařízení Rady EHS č. 2092/91 určující postupy pro kontrolu, certifikaci a značení produktů ekologického zemědělství, tedy bio produkty. V nařízení bylo uvedeno, že kvůli stoupající poptávce spotřebitelů po potravinách a produktech vyprodukovaných ekologickým způsobem se vytváří nový trh pro tyto produkty, pro které je třeba stanovit minimální zásady, aby ekologické potraviny mohly takovéto označení nést (Nařízení Rady EHS č. 2092/91).
Následný obrázek je původním logem pro označení produktů z ekologického zemědělství dnešní EU.
Obrázek 1: Logo mezinárodní organizace IFOAM
Zdroj: (Nařízení Rady EHS č. 2092/91)
Nařízení Rady EHS č. 2092/91 bylo několikrát novelizováno a nyní je substituováno nařízením Rady č. 834/2007 a nařízením Komise č. 889/2008, ve kterém byla pravidla pro značení produktů z ekologického zemědělství zpřísněna (Ministerstvo zemědělství 2018).
Nový právní rámec pro ekologické zemědělství v rámci EU vstoupí v platnost od začátku roku 2022. Jedná se o nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. 848/2018, o ekologické produkci a označování ekologických produktů a o zrušení nařízení Rady (ES) č.
834/2007. S novou legislativou dojde k posílení kontrolního systému s cílem zvýšit důvěru spotřebitelů pro ekologické zemědělství. Dále budou usnadněna pravidla pro menší zemědělce, kteří chtějí přejít na ekologické zemědělství. Budou stanovena nová pravidla pro dovoz ekologických produktů, aby odpovídala normám EU. A navíc bude rozšířen i sortiment produktů, které budou moci být uvedeny na trh jako ekologické (Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 848/2018).
V současné době je ekologické zemědělství stále více praktikováno a je zastoupeno ve více než 180 zemích světa. Celková zemědělská půda ekologického zemědělství se rozprostírá na 71,5 milionů hektarech a největší plochy jsou situovány v Austrálii (35,7 milionů hektarů).
Plocha obhospodařovaná ekologickým zemědělstvím světově zaujímá 1,5 % z celkové zemědělské půdy a v roce 2018 bylo registrováno více než 2,8 milionů ekofarem (nejvíce v Indii). Hodnota světového trhu ekologických produktů je odhadována na více než 95 miliard euro, přičemž USA z toho představují více než 40 miliard euro a Evropa více než 37 miliard euro. Ačkoliv tržby ekologických produktů zaznamenávají pozitivní růst, největší koncentrace světové poptávky po bio produktech zůstává stále v Severní Americe a Evropě. Nejvyšší spotřebu bio potravin na obyvatele mají ve Švýcarsku a Dánsku (IFOAM a FiBL 2020, str. 19- 23).
Obrázek 2: původní logo pro ekologické produkty
Skupina IFOAM se snaží zvýšit povědomí o pozitivních dopadech ekologického zemědělství mezi spotřebiteli, firmami i státními úřady a Organizace spojených národů začala vyzývat ke změnám v zemědělské politice. Příkladem, jak IFOAM zvyšuje povědomí o těchto pozitivech, může být kampaň „Honest food“, která vyzývá všechny k tomu, aby konzumovali potraviny udržitelně. Tím má na mysli konzumaci bio produktů, sezónních a lokálních potravin a větší zastoupení konzumace rostlinných produktů. Lidé se stále více začínají zajímat o udržitelnost životního prostředí, s čímž souvisí i ekologické zemědělství (IFOAM a FiBL 2020, str. 29), (Honest Food 2020).
Organizace IFOAM mimo jiné představila i Strategický plán 2017–2025, ve kterém zdůrazňuje svou vizi osvojení si udržitelného zemědělství mezi širokou veřejností v souladu s principy ekologického zemědělství mezi lety 2017 až 2025. V návaznosti na předchozí odstavec, v dnešní době se neustále zvyšuje povědomí o ekologickém zemědělství, které může být globálním řešením, jak předcházet půdní kontaminaci, úbytku biodiverzity a také již zmíněné klimatické změně. Ekologické zemědělství je tudíž moderním a inovativním konceptem přispívajícím k udržitelnosti zemědělství, které má pozitivní dopad jak na planetu, tak na člověka (IFOAM 2017). Na druhé straně, (Brzezina et al. 2017) ve studii uvádí, že jelikož v EU rostou importy potravin z ekologického zemědělství nad domácí produkcí (platí i pro potraviny všeobecně), tak právě to zvyšuje využití více paliva na transport a tím pádem rostou emise skleníkových plynů, které mají negativní dopad na změnu klimatu.
V Evropě hraje důležitou roli regionální divize IFOAM Organics Europe. Zastřešuje všechny organizace zabývající se ekologickým zemědělstvím a v dnešní době reprezentuje více než 200 členů ze 34 evropských zemí. Spolu s Evropskou komisí a dalšími organizacemi se podílí na utváření spravedlivého, udržitelného a zdravého zemědělského systému v Evropě s jejich projektem Vision 30 (IFOAM EU 2020).
Zdroj: (IFOAM 2020c)
Obrázek 3: logo regionální organizace IFOAM Organics Europe
Projekt Vision 30 shrnuje budoucí směřování ekologického zemědělství v Evropě a také definuje vize a cíle evropského ekologického zemědělství do roku 2030. Vizí je férový, ekologický a uvědomělý přístup zemědělství. V projektu je vytyčen cíl dosáhnout více než poloviny evropské zemědělské půdy obhospodařované v souladu s ekologickými zásadami.
K dosažení cíle projektu IFOAM podporuje inovace vedoucí k produktivnějšímu zemědělství, vetší biodiverzitě, lepší kvalitě potravin a lepším dodavatelským řetězcům. Součástí projektu je také analýza situace z roku 2015, SWOT analýza a návrhy strategií pro ekologické zemědělství v Evropě do roku 2030. Potenciální risky a příležitosti, které mohou ovlivnit ekologické zemědělství, jsou např. klimatické změny, rostoucí populace, stárnutí obyvatelstva, nové technologie rozvojových zemí, digitalizace atd. (IFOAM EU 2015).
V Evropské unii, která je druhým největším trhem ekologických produktů, byla vyměřena celková plocha pro ekologické zemědělství 13,4 milionů hektarů k roku 2018, což reprezentuje číslo 7,5 % z celkové zemědělské půdy. Mezi lety 2012 a 2018 tak vzrostl počet ploch určených pro ekologické zemědělství o 34 %. z Obrázek 4 lze vyčíst, že Česká republika v rámci Evropy patří k zemím s největším podílem ekologických ploch reprezentující hodnotou 14,8 %. Českou republiku předčilo už jen Rakousko, Estonsko, Švédsko a Itálie (Eurostat 2020).
Zdroj: (Eurostat 2020)
Obrázek 4: Procentuální podíl ploch pro ekologické zemědělství v EU
1.1.2 Vývoj ekologického zemědělství v ČR
Na rozdíl od vyspělých zemích ve střední a západní Evropě, trend ekologického zemědělství se dostal do tehdejšího Československa až na sklonku socialistické éry. V té době byl zemědělský systém nastaven odlišně a jakékoliv změny byly odmítány. Většina zemědělských podniků byla kolektivizována nebo zestátněna. Právě spotřebitelé přispěli ke vzniku ekologického zemědělství na našem území. Občané se začali více zajímat o svůj zdravotní stav. Navíc byly publikovány první zprávy o zhoršeném zdravotním stavu obyvatel v porovnáním se západními evropskými zeměmi. V Československu bylo tehdy evidováno vysoké množství pacientů s onkologickým onemocněním, s čímž souvisela i fakta o nižší pravděpodobné době dožití a o výskytu reziduálních látek v potravinách, které jsou pro konzumenty škodlivé. Poprvé se také začaly objevovat různé publikace zabývající se zdravou výživou jakožto hlavní možnou prevencí před civilizačními chorobami. V té době také začaly vznikat různé směry alternativní výživy, mezi které patřilo i vegetariánství. Právě tito zastánci alternativních směrů, kteří se zabývali zdravou výživou, začali zájemcům doporučovat chemicky neošetřené potraviny. Narazili však na problém. Nabídka těchto potravin byla na domácím trhu relativně nízká. Na základě toho začaly vycházet první sešity o ekozahradě, které sloužily jako manuál pro ty, kteří si chtěli sami vypěstovat chemicky neupravené potraviny (Urban a Šarapatka 2003).
Základy ekologického zemědělství v České republice položila již před Sametovou revolucí „Odborná skupina pro alternativní zemědělství“ v roce 1988. Příslušníci skupiny byli zejména agronomové z Moravy a vědečtí a odborní pracovníci z Československé vědeckotechnické společnosti (ČSVTS). Poznatky přejímali především ze zahraničních zdrojů, zejména od organizace IFOAM. Významnými přínosy přispěli i reformně orientovaní novináři spolu s tehdy povolenými organizacemi ochránců přírody. Před revolucí, tedy před rokem 1989, se v přechodném období na ekologické zemědělství nacházely tři podniky: ZD Dubicko (zelinářství Leština), Nové Losiny v Jeseníkách a Starý Hrozenkov v Bílých Karpatech (dnešní ZD Starý Hrozenkov, který funguje dodnes a je nejstarším ekologicky hospodařícím statkem v České republice). V roce 1989 vyšel první Bulletin alternativního zemědělství, který je dodnes s pozměněným názvem vydáván Svazem ekologických zemědělců PRO-BIO2. Krátce po změně politického režimu se konala na našem území první mezinárodní konference s účastí organizace IFOAM, kterou uspořádala ČSVTS v lednu 1990. Stala se tak zahajovací akcí pro
2 PRO-BIO je jediným celostátním sdružením ekozemědělců, zpracovatelů a prodejců biopotravin.
počátek ekologického zemědělství v Československu. Následně byly přijaty rámcové směrnice IFOAM a poskytnuty první dotace na podporu ekologicky hospodařících podniků za součinnosti Ministerstva zemědělství ČR. Vzniklo pět svazů. Nejstarším z nich je Svaz PRO- BIO, který aktivně působí v České republice dodnes. Vyplácení dotací netrvalo dlouho a roku 1992 bylo zrušeno, což následně způsobilo stagnaci ploch ekologického zemědělství. V roce 1993 ve spolupráci s Ministerstvem zemědělství se svazy ekologického zemědělství shodly na jednotných směrnicích. Společně zavedly národní známku „BIO“ a nařídily jednotnou kontrolu a certifikaci biopotravin. Kontrolní systém byl akreditován organizací IFOAM, což se podílelo na umožnění exportu českých bioproduktů. Následně roku 1998 došlo k znovuobnovení finanční podpory. O rok později vznikla organizace KEZ o.p.s., která byla jedinou kontrolní organizací až do roku 2005. Dále v roce 2000 byl přijat zákon o ekologickém zemědělství v ČR, jenž přispěl k jeho výraznému rozvoji. Jednalo se o zákon č. 242/2000 Sb., který je jednotný s legislativou Evropské unie. Ve stejném roce se také začaly prodávat biopotraviny v supermarketech, a navíc se Česká republika dostala na tzv. „Seznam třetích zemí“, díky kterému mohla vyvážet do zemí Evropské unie. (Urban a Šarapatka 2003, str. 35-38), (Bioinstitut 2006).
K tehdy největšímu rozvoji ekologického zemědělství došlo mezi lety 1997-2003 z důvodu obnovení dotací. V roce 2003 bylo vyplaceno ekozemědělcům cca 7,7 mil. EUR (230 mil. Kč). Po vstupu ČR do Evropské unie byly vypláceny dotace ekologicky hospodařícím podnikům navíc i z fondů EAGGF (Evropský zemědělský podpůrný a záruční fond).
Ministerstvem zemědělství ČR byl vytvořen Akční plán pro rozvoj ekologického zemědělství do roku 2010. Akční plán měl za cíl např. posílení postavení ekologického zemědělství v ČR a zvýšení konkurenceschopnosti zemědělství v EU. Také v něm byl vytyčen hlavní cíl dosáhnout 10 % podílu zemědělské půdy v ekologickém zemědělství (Ministerstvo zemědělství 2004).
Rok 2006 byl pro ekologické zemědělství především významný tím, že Ministerstvo zemědělství pověřilo další dvě organizace ke kontrole biopotravin: ABCERT GmbH a Biokont CZ, s.r.o. Nyní na našem území působí čtyři organizace zodpovědné za kontrolu a certifikaci biopotravin (viz
Kontrola a značení biopotravin). V rámci nového Programu rozvoje venkova 2007- 2013 došlo k navýšení vyplácení dotací pro ekologické zemědělce (Ministerstvo zemědělství 2006, str. 127).
Druhý Akční plán byl sestaven na období 2011-2015. Hlavním cílem bylo dosažení 15%
podílu ekologické zemědělské půdy a navýšení podílu biopotravin na tuzemském trhu na 3 %.
V tomto Akčním plánu je také zhodnoceno předchozí období do roku 2010, kdy hlavní cíl dosažení 10% podílu ekologické zemědělské půdy byl pozitivně naplněn. Již v polovině roku 2010 bylo dosaženo 10,42 % (Ministerstvo zemědělství 2011, str. 1-7).
Třetí Akční plán v pořadí v letech 2016-2020 má za cíl podporovat růst ekologického zemědělství a více propagovat produkci biopotravin. Již nedochází k žádnému zásadnímu vývoji. Také zde byly zhodnoceny výsledky předchozího Akčního plánu. Tyto cíle Akčního plánu 2011-2015 nebyly naplněny, neboť na konci roku 2015 bylo dosaženo 12% podílu ekologicky obhospodařované půdy, namísto stanovených 15 %. Dále nebyl naplněn ani 3%
podíl biopotravin na českém trhu, který dosáhl pouze 0,7 %. Dalším nedosaženým cílem byl stanovený 20% roční nárůst spotřeby biopotravin, který dosáhl v průměru 6,8 % ročně (Ministerstvo zemědělství 2016).
Tabulka 1: Vývoj ekologického zemědělství v ČR v letech 1990-2018
Zdroj: (Ministerstvo zemědělství 2019, str. 6-7), vlastní zpracování
Dle údajů z Tabulka 1 k 31.12.2018 (nejaktuálnější dostupná data) ekologicky hospodaří 4 606 ekofarem, což čítá nárůst o 207 ekofarem oproti roku 2017. Celková výměra půdy se dále navýšila o 18 191 ha na celkový počet 538 223 ha. Česká republika patří k zemím, kde průměrná velikost ekofarmy je výrazně větší než průměr v rámci Evropské unie. Také České republice náleží přední příčky s největším podílem ekologických ploch v EU (viz Obrázek 4). Přesto, že je ekologické zemědělství v ČR na velmi dobré úrovni, v porovnání s ročními výdaji na obyvatele v EU je ČR velmi pod průměrem. Spotřeba biopotravin na obyvatele v ČR za rok 2018 byla 416 Kč. V EU v roce 2018 byl průměr 76 EUR ve spotřebě biopotravin na obyvatele, což je zhruba 1 980 Kč (Ministerstvo zemědělství 2019), (ČTK 2020).
Graf 1 znázorňuje vývoj ekologického hospodaření od roku 1990 do současnosti. Je zde zobrazen vývoj výměry půdy (ha) a vývoj počtu ekofarem.
Zdroj: (Ministerstvo zemědělství 2019, str. 6-7), vlastní zpracování
0 500 1,000 1,500 2,000 2,500 3,000 3,500 4,000 4,500 5,000
0 100,000 200,000 300,000 400,000 500,000 600,000
1990 1992 1994 1996 1998 2000 2002 2004 2006 2008 2010 2012 2014 2016 2018 Celková výměra půdy v EZ (ha) Počet farem v EZ
ha
Graf 1: Vývoj ekologického zemědělství v ČR v letech 1990-2018
počet ekofarem
1.2 Biopotraviny
Pod pojmem biopotraviny se rozumí produkty pocházející ze surovin ekologického zemědělství, které se řídí pravidly zákona o ekologickém zemědělství č. 242/2000 Sb. a v souladu s nařízením Rady ES č. 834/2007 a jeho prováděcími nařízeními Komise ES č.
889/2008 a č. 1235/2008. Biopotraviny mohou být rostlinného či živočišného původu.
Souběžná produkce biopotravin a konvenčních potravin je na ekofarmě zakázána (Zákon č. 242/2000 Sb.).
Produkce biopotravin upřednostňuje kvalitu nad kvantitou, na rozdíl od industriálního zemědělství. Na potraviny v biokvalitě nesmí být použity chemické konzervanty, barviva, různá dochucovadla ani další chemické přidané látky. Dále nesmí obsahovat reziduální látky, léčiva, geneticky modifikované suroviny a také nesmí přijít do styku s ionizujícím zářením. Při jejich zpracování se tedy používají ty nejkvalitnější suroviny v souladu s tradičním způsobem zpracování (Ministerstvo zemědělství 2009a).
1.2.1 Výhody a nevýhody biopotravin jako produktu ekologického zemědělství
Spotřebitelé stále více nakupují biopotraviny, a to jak celosvětově (Statista 2020), tak i na tuzemském trhu (Ministerstvo zemědělství 2020). Spotřebitelé biopotravin jsou ochotni zaplatit prémiovou cenu za biopotraviny, které všeobecně stojí o 10 % více než konvenční potraviny. Vyšší cena je dána mimo jiné i tím, že farmáři mají nižší úrodnost a vyšší produkční náklady (Wang et al. 2017). Dle agentury STEM/MARK je nejčastější bariérou nákupu biopotravin právě jejich cena. Zůstává tedy stále větší množství lidí, kteří biopotraviny vůbec nenakupují (STEM/MARK 2019). Biopotraviny nemohou být nabízeny v tak vysokém množství, neboť o ně stále není takový zájem a většina obyvatel preferuje při nákupu
„nebiopotraviy“. Důvody vyšších cen jsou mimo jiné spojovány se zpracováním a transportem, jelikož biopotraviny jsou zpracovávány a transportovány v mnohem menších počtech, nevznikají tedy úspory z rozsahu. Marketing biopotravin není dostatečným a náklady na něj jsou vysoké v porovnání s relativně malým prodejem. Produkce biopotravin je tedy mnohonásobně dražší a úspory z rozsahu nemohou být dosaženy (FAO 2020). Příkladem vyšší nákladnosti výroby mohou být drůbeží ekochovy, které požadují výběhy a velké plochy v chovných prostorech (na rozdíl od chovů klecových). Ekodrůbež je navíc chována mnohem delší dobu a musí se krmit biokrmivem, na které jsou také vyšší náklady. Výsledkem je tedy
dražší maso, ale ve výrazně vyšší kvalitě. Je tedy čistě na spotřebiteli, pro co se rozhodne.
Spotřebou těchto bioproduktů je navíc podporováno k přírodě šetrné ekologické zemědělství (Ministerstvo zemědělství 2009a).
Podle PRO-BIO Svazu ekologických zemědělců mohou být biopotraviny stejně zdravé, nebo nezdravé, jako konvenční potraviny, avšak největší rozdíl je ve způsobu jejich produkce (PRO-BIO 2010). Kvalitu biopotravin ovlivňuje několik parametrů, jako jsou tvar, barva, velikost, chuť, skladování, žádoucí a nežádoucí obsažené látky, a navíc i environmentální aspekty, do kterých spadá vliv produkce, zpracování, distribuce, spotřeba energie, pracovní prostředí zemědělce, způsob chovu zvířat aj. Výsledkem ekologického zemědělství jsou tedy produkty, které neničí prostředí, netrápí zvířata a neobsahují zdraví ohrožující látky. Tyto potraviny neobsahují reziduální látky, pesticidy, antibiotika, hormony a jiné chemické látky, za to mají vyšší zastoupení látek, vitamínů, minerálů a antioxidantů (Dlouhý a Urban 2011), (Mie et al. 2017), (Baranski et al. 2014). Ovšem některé studie neprokazují vyšší výskyt vitamínů u biopotravin (Kirchmann et al. 2016). Co se reziduí týče, povolený maximální limit reziduí v potravinách je přísně monitorován a není stanoven specificky jen pro biopotraviny. Ačkoliv biopotraviny mohou obsahovat nižší počet reziduí, nejsou zde téměř žádné důkazy o tom, že by to mělo nějaký vliv na zdraví člověka (Pearson et al. 2011). Existuje celá řada studií, která prokazuje příznivý vliv konzumace biopotravin pro člověka. Oxfordská studie (Chiu et al.
2015) za zabývá vlivem pesticidů a reziduálních látek v ovoci a zelenině na plodnost mužů. Ti, kteří konzumovali ovoce a zeleninu s vysokým obsahem pesticidů a reziduí, měli v porovnání daleko nižší kvalitu spermií. V průměru jim bylo zjištěno o 49 % méně celkového počtu spermií.
Nejen u biopotravin se lze se setkat i s výskytem mykotoxinů (toxinů z plísní) a jiné bakteriální kontaminace. Spotřebitelé mohou nabýt dojmu, že výskyt plísní u biopotravin může být vyšší. To však studie vyvrací. Norská studie uvádí, že výskyt mykotoxinů v obilovinách vypěstovaných ekologickým způsobem byl mnohem nižší (Bernhoft et al. 2010). Výskyt mykotoxinů souvisí daleko více s nesprávným skladováním než se způsobem pěstování.
Obecně tedy platí, že biopotraviny mohou obsahovat plísně stejně jako potraviny konvenční (PRO-BIO 2010).
Dále i u biopotravin může dojít k občasnému výskytu reziduálních látek. European Food Safety Authority (EFSA) publikovala, že konvenční potraviny obsahují asi 44 % reziduálních látek, zatímco biopotraviny pouze 6,5 % (FiBL 2020, str. 7). Jak je ale možné, že biopotraviny tyto látky vůbec obsahují? Příčinou je neohleduplné chování konvenčních zemědělců, kteří aplikují chemické látky a postřiky za větrného počasí. Potraviny pak obsahují stopy
reziduálních pesticidů, aniž by je ekozemědělci vůbec použili (Rozsypal 2012). Mimo jiné je i důvodem, proč biopotraviny takové látky vůbec obsahují i fakt, že i přes přísné kontroly organizací nastávají podvody v produkci biopotravin (Kuehne 2020). To zajisté porušuje důvěru spotřebitelů v kvalitu biopotravin. Potraviny s označením bio jsou pak prodávány za mnohem vyšší ceny, aniž by splňovaly kritéria, která biopotraviny splňovat mají (Xinhua 2019), (MENA Report 2020).
Dalším diskutovaným tématem je vliv produkce biopotravin na trvalou udržitelnost a životní prostředí. Toto téma je mezi spotřebiteli čím dál tím populárnější a lidé se o životní prostředí a udržitelnost více zajímají (Sáiz-Manzanares et al. 2020). Ať už se lidé snaží třídit odpad, šetřit s vodou, redukovat jednorázové plasty, žít minimalisticky nebo opětovně používat nejrůznější obaly, přispívají tak k dlouhodobé udržitelnosti a ochraně klimatu. S tím také souvisí i konzumace biopotravin, se kterou lidé podporují trvalou udržitelnost a správné životní prostředí. Současné produkční metody a technologie používané v zemědělství s sebou nesou negativní vliv na přírodní zdroje, prostředí a živé organismy. V minulosti tomu přispěla hlavně industrializace a chemizace zemědělství. Dnes má moderní zemědělství za cíl produkovat co nejlacinější potraviny a neohlížet se při tom na ostatní aspekty. Mezi současné problémy industriálního zemědělství patří například vyplavování živin, snižování úrodnosti půdy, eroze, snižování biodiverzity, neadekvátní zacházení se zvířaty, znečišťování zásob pitné vody a ohrožení zdraví a kvality života konzumentů. Ekologické zemědělství má nicméně za cíl produkovat kvalitní potraviny, zachovat přirozenou úrodnost půdy, chovat zvířata co nejpřirozenějším způsobem, vytvořit pestrou biodiverzitu a hospodařit tak, aby se negativně neovlivňovalo prostředí. Tím vším přispívá ekologické zemědělství svou produkcí ke kvalitnímu životnímu prostředí a k trvalé udržitelnosti (Dlouhý a Urban 2011).
Na straně druhé, spotřeba fosilních paliv a energie při transportu má negativní environmentální dopad. Jak již bylo dříve uvedeno, největší koncentrace poptávky po biopotravinách je v Severní Americe a Evropě. Největší producenti biopotravin jsou však Asie a Afrika, což má za důsledek několik tisíc kilometrů dlouhou cestu biopotravin do cílových zemí. Transportem bioproduktů ze zahraničí vznikají CO2 emise, které se negativně podílejí na změně klimatu a do jisté míry snižují přínos biopotravin pro životní prostředí (IFOAM a FiBL 2020). Znamená to tedy, že biopotraviny tímto způsobem nepřispívají k udržitelnosti a stejně tak mohou znečišťovat životní prostředí. K udržitelnosti a pozitivnímu dopadu na životní prostředí více než biopotraviny přispívají lokálně vypěstované potraviny od místních farmářů (Osmansku 2019). Francie také v roce 2019 zakázala prodej v prodejnách sezónního letního bio ovoce a zeleniny od prosince do dubna, které je přes zimu pěstované ve
sklenících ve Francii. Jedná se např. o bio rajčata, papriky, lilky nebo okurky. K vypěstování tohoto druhu bio ovoce a zeleniny během zimních měsíců je často zapotřebí využití vyhřívaných skleníků. Za použití této metody pěstování se však produkují emise uhlíku (Archyde 2019). Studie provedená francouzskou Agenturou pro Životní prostředí a energetiku (Environment and Energy Management Agency) ukázala, že letní ovoce a zelenina pěstované ve sklenících přes zimu vyprodukuje až sedm krát vyšší emise CO2 než ekvivalent vyprodukovaný v letní sezóně (Boulard et al. 2011). Tento zákaz ale neovlivňuje dovozy z jiných zemí, které také produkují uhlíkové emise. Záměrem francouzské vlády bylo změnit chování spotřebitelů, a to upřednostňováním sezónních produktů (Archyde 2019).
V návaznosti na CO2 emise, ekologicky obhospodařované půdy ukládají mimo jiné větší množství uhlíku do humusu, čímž zabraňují nárůstu atmosférického CO2, tudíž stabilizují klima. Také se méně využívá syntetický dusík k hnojení, proto jsou v půdě emise dusíku ve formě N2O výrazně sníženy. Navíc N2O má až 300krát větší vliv na klima než CO2. Tudíž zachování přirozené funkce ekosystému přispívá k trvale udržitelnému rozvoji a má pozitivní vliv na naše klima (Bioinstitut 2007, str. 15).
1.3 Kontrola a značení biopotravin
Aby byla zachována důvěra konzumentů, biopotraviny musí podléhat mnohem přísnějším normám, než je tomu u konvenčních potravin. Všechny potraviny, konvenční i bio, jsou kontrolovány Státní zemědělskou a potravinářskou inspekcí, Státní veterinární správou ČR a Hygienickou službou. Na rozdíl od konvenčních potravin, veškeré biopotraviny je nutné zaregistrovat na Ministerstvu zemědělství, kde podléhají dalším kontrolám nezávislých organizací, ve kterých je jim přidělena certifikace bio. Mezi státní kontrolní orgány patří Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský, který zodpovídá za dodržování legislativy týkající se krmiv a norem o zdraví a životních podmínkách zvířat. Soukromé kontrolní subjekty ručí za kontrolu týkající se vydávání osvědčení o původu biopotravin a dalších bioproduktů. Na území České republiky působí 4 soukromé kontrolní orgány: KEZ o.p.s., ABCERT AG, Biokont CZ, s.r.o. a BUREAU VERITAS CERTIFICATION CZ, s.r.o. (Ministerstvo zemědělství 2009c).
Těmto orgánům přidělilo Ministerstvo zemědělství kódy, které povinně musí být uvedeny na obalech biopotravin, které jsou vyprodukované, kontrolované a certifikované v ČR:
• CZ-BIO-001 pro KEZ, o.p.s.
• CZ-BIO-002 pro ABCERT AG
• CZ-BIO-003 pro Biokont CZ
• CZ-BIO-004 pro BUREAU VERITAS CERTIFICATION CZ, s.r.o.
Kontrola musí být vykonávána minimálně jednou ročně. Kontrolní organizace navíc od roku 2014 musí vykonávat namátkové neohlášené inspekce u nejméně 10 % klientů a minimálně u 5 % klientů odebrat vzorek bioproduktů a biopotravin ke kontrole. V souladu s bezchybnými výsledky kontroly získá ekologický podnik na svou produkci bio certifikát.
Pokud ekologický podnik nedodržuje stanovené normy pro bioprodukci či biopotraviny, Ministerstvo zemědělství udělí pokutu nebo odstraní subjektu právo na značení biologem či zakáže prodej výrobků a stáhne je z trhu (Ministerstvo zemědělství 2012), (Ministerstvo zemědělství 2019).
Rozpoznání biopotravin je přesně stanoveno způsobem jejich značení. Na českém trhu nesou takovéto výrobky název bio, eko či organic a musí obsahovat také evropské logo; kód kontrolní organizace; informaci o původu surovin, z nichž se skládá a české národní logo v případě, že potravina byla vyprodukována v České republice (Ministerstvo zemědělství 2009a).
České logo BIO obsahující nápis „Produkt ekologického zemědělství“ se též označuje jako tzv. biozebra. Značení lze použít pouze v souladu s ustanovením zákona č. 242/2000 Sb.
o ekologickém zemědělství. Veškeré bioprodukty vyprodukované v České republice musí nejen nést toto logo, ale zároveň i číselný kód kontrolní organizace (CZ_BIO_xxx). Pro tuzemské biopotraviny určené pouze pro zahraniční trh české logo biozebry být může, ale nemusí.
Zdroj: (Ministerstvo zemědělství 2009d)
Evropské logo označující ekologickou produkci je vymezeno nařízením Rady (ES) č.
834/2007 o ekologické produkci a označování ekologických produktů. Grafický znak musí být na potravině doprovázen číselným kódem i kódem kontrolní organizace. Použití tohoto loga
Obrázek 5: Logo ČR pro označení ekologické produkce
znamená, že potravina byla vyprodukována, zpracována či balena v jedné ze zemí EU a na základě toho certifikována. Balené biopotraviny vyprodukované, kontrolované a certifikované na území ČR mohou, ale nemusí obsahovat evropské biologo. Takto označené produkty musí obsahovat minimálně 95 % složek pocházejících z ekologického zemědělství (Nařízení Rady (ES) č. 834/2007).
Zdroj: (Ministerstvo zemědělství 2009d)
Pro biopotraviny vyprodukované ve třetích zemích dovezené do Evropské unie je evropský grafický znak zcela dobrovolný. Když je však použit, musí být doplněn číselným kódem kontrolní organizace a rovněž původem zemědělské suroviny, a to následovně:
• „zemědělská produkce EU“ – tzn. zemědělská surovina byla vyprodukována v EU,
• „zemědělská produkce mimo EU“ – tzn. zemědělská surovina byla vyprodukována ve třetích zemích,
• „zemědělská produkce EU / mimo EU“ – tzn. část zemědělských surovin byla vyprodukována v EU a část ve třetích zemích (Nařízení Rady (ES) č. 834/2007).
S tímto značením biopotravin souvisí i fakt, že skutečný původ použitých surovin je nedohledatelný a na obalu jsou pouze uvedeny výše zmíněné údaje.
Pokud jsou biopotraviny recertifikovány v České republice, musí obsahovat české logo biozebry. Takovéto značení biopotravin může způsobit zmatek pro spotřebitele. Například bio fazole z Číny balené v České republice mohou nést české logo biopotravin. Je to tedy poněkud zavádějící a zákazníka to může uvést v omyl (Ministerstvo zemědělství 2009d).
V zahraničí existuje celá řada značení biopotravin, které mají mnohem přísnější požadavky než ty dané legislativou EU. Jedná se především o privátní značky certifikované dle vyšších soukromých standardů. Mezi takovéto značky patří například Demeter označující biopotraviny nejvyšší kvality, dále Bioland, Natur Land a Bio Austria. Kvalitu těchto privátních značek garantují neziskové organizace (ČTPEZ 2015).
Obrázek 6: Logo EU pro označení ekologické produkce
1.4 Produkce biopotraviny v České republice
Retailové řetězce neustále rozšiřují nabídku biopotravin na českém trhu (Media Guru 2020). Sektor ekologické produkce se snaží reagovat na dynamický růst poptávky se zvyšujícím se zájmem o biopotraviny. Jak lze vidět v Tabulka 2, počet registrovaných subjektů v ekologickém zemědělství představuje po sečtení 5 667 subjektů. I v příštích letech je očekáván rostoucí trend počtu ekofarem v ekologickém zemědělství. Ke konci roku 2018 bylo registrováno 4 606 ekofarem, z nichž 309 ekofarem působilo jako výrobce biopotravin a 103 ekofarem bylo registrováno současně na distribuci biopotravin. Celkový počet ekologických subjektů byl meziročně navýšen o 4,7 %. Registrovaných výrobců biopotravin bylo 750 subjektů, což představuje v porovnáním s rokem 2017 meziroční nárůst o 11,3 %. Důležitou skupinu pro rozvoj trhu s biopotravinami představují distributoři biopotravin, kteří se starají o uvádění biopotravin do oběhu spolu s vývozem a dovozem bez jakéhokoliv dalšího zpracování (jako zpracování se rozumí i značení biopotravin, a navíc i jejich balení). Meziroční nárůst o 26,5 % subjektů nám potvrzuje zvyšující se zájem o trh s biopotravinami. Celkový počet distributorů se zvýšil na 945 subjektů. Také byl zaznamenán nárůst dovozců ze třetích zemí, kterých bylo registrováno 306. Vývozců biopotravin do třetích zemí představovalo 165 subjektů. Současně na trhu s biopotravinami působí řetězce provádějící maloobchodní prodej, které se však od roku 2006 dle zákona o ekologickém zemědělství nemusí registrovat. To platí pouze v případě, pokud prodávají balené biopotraviny ve spotřebitelském balení a skladují je jen v přímé souvislosti s prodejním místem (Ministerstvo zemědělství 2019).
Tabulka 2: Počet registrovaných subjektů v ekologickém zemědělství
Typ ekologického podnikatele 2017 2018
Meziroční změna (%) Ekologičtí zemědělci 4 399 4 606 4,7 Výrobci biopotravin 674 750 11,3 Distributoři biopotravin 747 945 26,5 Dovozci biopotravin ze 3. zemí 251 306 21,9 Vývozci biopotravin do 3. zemí 142 165 16,2
Zdroj: (Ministerstvo zemědělství 2019, str. 13-14), vlastní zpracování
Z pohledu druhu ekonomické aktivity v roce 2018 patřilo k nejčastěji provozovaným činnostem zpracování a konzervování masa a výroba masných výrobků, dále poté zpracování
a konzervování ovoce a zeleniny, výroba mléčných výrobků a výroba vína a vinných hroznů.
K největšímu nárůstu došlo v kategorii výroby nealkoholických nápojů a výroby sucharů a sušenek. Největší příbytek nových výrobců zaznamenala kategorie výroby ovocných a zeleninových šťáv. Naopak k úbytku výrobců došlo u kategorie zpracování mléka a výroby mléčných výrobků (Ministerstvo zemědělství 2019).
1.4.1 Rozsah výroby biopotravin
Na konci roku 2018 dosáhl celkový obrat výroby biopotravin 4,23 mld. Kč. V porovnání s předchozím rokem 2017 se jedná o meziroční nárůst o 18,1 % (ÚZEI 2020). Následující Tabulka 3 znázorňuje přehled 10 největších výrobců biopotravin dle velikosti obratu na českém trhu.
Zdroj: (ÚZEI 2020), vlastní zpracování
Největší podíl z celkového obratu biopotravin byl zaznamenán v kategorii Ostatní zpracované potraviny3 (49 %), zejména u podkategorie cukr. Následovala podkategorie Pekařské výrobky (13 %) a Ovoce a zelenina (11 %). Nadpoloviční většina výrobců uvedla, že v roce 2018 utržila za biopotraviny necelé 2 mil. Kč, což představovalo jejich podíl na
3 Pod pojmem Ostatní zpracované potraviny se rozumí podkategorie: cukr, kakao, čokoláda a cukroviny, káva a čaj, koření a aromatické výtažky, hotové pokrmy, homogenizované potravinářské přípravky a dietní potraviny, ostatní jinde neuvedené potravinářské výrobky.
Tabulka 3: Přehled TOP 10 výrobců biopotravin na českém trhu dle obratu, 2018
celkovém obratu 3,5 %. Na druhé straně u 32 % výrobců biopotravin tvořil podíl biopotravin na celkovém obratu 75 až 99 % a u 17 % výrobců činil podíl biopotravin na celkovém obratu firmy 99 až 100 % (ÚZEI 2020).
V Graf 2 je zobrazen podrobnější podíl podkategorií na celkovém obratu výroby biopotravin (ÚZEI 2020).
Zdroj: (ÚZEI 2020), vlastní zpracování
1.5 Distribuce biopotravin v ČR
Distributoři se starají o uvádění biopotravin do oběhu včetně vývozu a dovozu bez jakéhokoliv dalšího zpracování. Distribuční kanály jsou rozděleny dle ÚZEI (Ústav zemědělské ekonomiky a informací) do 7 kategorií: Maloobchodní řetězce, Velkoobchod s bio/potravinami, Lékárny, Specializované prodejny, Nezávislé prodejny biopotravin, Další výrobci biopotravin a Ostatní distribuční cesty. Distributoři na českém trhu nejčastěji nabízeli biopotraviny v roce 2018 skrze dalšího výrobce potravin (18 %), dále přes maloobchod (15 %) a lékárny (12 %). Podíl ostatních distribučních cest (36 %) zahrnuje především prodej přes e- shopy (20 %), drogerie (5 %), přímý prodej (4 %) a prostředníky (2 %). V dnešní době na českém trhu působí velké množství maloobchodních prodejen, např. maloobchodní řetězce,
Graf 2: Podíl hlavních kategorií potravin na celkovém obratu výroby, 2018
obchody zdravé výživy atd. Biopotraviny jsou nabízeny všemi nadnárodními maloobchodními řetězci, z nichž někteří mají vlastní privátní značky biopotravin. Příkladem mohou být řetězce Albert se značkou Nature’s promise, Billa s Naše Bio, Kaufland s K-BIO, Lidl s Bio organic a Tesco s Tesco Organic (ÚZEI 2020). Důležité je podotknout, že privátní značka Nature’s promise nenabízí všechny produkty v bio kvalitě. To může být pro spotřebitele zavádějící a může si myslet, že všechny produkty označeny touto privátní značkou jsou bio. Privátní značka Nature’s Promise nabízí více než 200 produktů, z čehož více než polovina je v bio kvalitě. Téměř všechny obchodní řetězce stále nabídku biopotravin rozšiřují. Čím dál tím větší prostor biopotravinám dává řetězec Lidl, který nabídku biopotravin staví přímo naproti hlavnímu vstupu do prodejny a sortiment se nachází ve speciálních bio regálech. Širokou nabídku biopotravin nabízí i online supermarkety jako Rohlík.cz nebo Košík.cz (viz vlastní terénní šetření) (Media Guru 2020).
Speciální bio regály a bio koutky v maloobchodních řetězcích nejsou žádnou výjimkou.
Přispívají k lepší orientaci spotřebitele. Výjimku však tvoří bio ovoce a zelenina, které se většinou nachází mezi konvenčními. Jedním z důvodů je i to, že nabídka ovoce a zeleniny v bio kvalitě není příliš velká (Hamplová 2009).
Biopotraviny jsou také nabízeny i v některých družstevních prodejnách (COOP), v nezávislých prodejních sítích (např. Brněnka) a v prodejnách zdravé výživy a biopotravin.
Rostoucí trend zaznamenávají navíc i farmářské obchody, které se soustředí především na regionální produkty včetně biopotravin (např. Sklizeno, Náš grunt, Dobrej špajz). Dále se biopotraviny dají zakoupit v drogeriích, které jsou významným místem prodeje, především v dm drogerii, která nabízí privátní značky dm Bio a babylove a v drogerii Rossmann se značkami BabyDream a EnerBio (ÚZEI 2020).
Čeští spotřebitelé v roce 2018 nakupovali nejvíce biopotraviny v maloobchodních řetězcích, respektive v supermarketech a hypermarketech (36,2 %), kde utratili 1,6 mld. Kč.
Dále pak biopotraviny pořizovali v prodejnách zdravé výživy a biopotravin, ve kterých spotřebitelé nakoupili za 749 mil. Kč a v drogériích s útratou za 661 mil. Kč. Velký nárůst obratu prodeje biopotravin zaznamenaly také lékárny s útratou v hodnotě 342 mil. Kč. Došlo také k nárůstu odbytu v gastronomických zařízeních, především u školního stravování, kde bylo na biopotraviny vynaloženo 209 mil. Kč. Důležitým prodejním kanálem jsou e-shopy, přes které spotřebitelé utratili 545 mil. Kč a jejichž význam stále roste. Nejméně čeští spotřebitelé nakupovali skrze faremní a ostatní přímý prodej, konkrétně v hodnotě 228 mil. Kč (ÚZEI 2020).
Jak již bylo řečeno, e-shopy nabývají stále více na popularitě a takovýmto příkladem on-line obchodu jsou Freshbedýnky.cz, které jsou jedním z nejznámějších e-shopů s nabídkou vysoce kvalitních biopotravin. Zákazník si zde vybírá již předem sestavené bedýnky s ovocem nebo zeleninou v biokvalitě, které firma doveze na požadovanou adresu, nebo si připravený nákup zákazník sám na pobočce vyzvedne. Sortimentem nejsou pouze bedýnky s ovocem a zeleninou, spotřebitelé mají navíc možnost vybrat si z rozsáhlého množství produktů v biokvalitě – ovoce, zelenina, bylinky, houby, pečivo, maso a ryby, mléčné produkty, mražené potraviny, obiloviny, oleje, a dokonce i některé alkoholické nápoje (cidre, burčák) a mnoho dalších. Freshbedýnky se před několika lety spojily se Sklizeno. Sklizeno je síť kamenných prodejen potravin se zdravou výživou (Freshbedýnky 2020). Dalším e-shopem s podobným konceptem je SvětBedýnek. Nabídku bedýnek oproti Freshbedýnky.cz mají daleko širší, zato ne všechny bedýnky jsou v biokvalitě. Na druhou stranu doručují předpřipravené bedýnky do domu zcela zdarma, ale to pouze ve vybraných regionech. Navíc složení bedýnek upravují každý týden podle sezónnosti, tudíž jsou bedýnky každý týden originální. Kromě předpřipravených bedýnek nabízejí obdobný sortiment jako Freshbedýnky (Svět Bedýnek 2020).
Ekofarmy v ČR patří k těm, které převyšují průměrnou velikost v rámci EU (Ministerstvo zemědělství 2019). Příkladem ekofarmy může být Biofarma Pod Hájkem, která nabízí bio hovězí maso a bio uzeniny z hovězího masa. Vedle bio hovězího masa nabízí na farmě i restauraci a ubytování. V roce 2020 se stala ekofarmou roku (Bio-info 2020). Dalším příkladem je Biofarma DoRa zaměřující se na produkci kozích výrobků, jako jsou sýry, jogurty a mléko. Mimo jiné své produkty nabízí i na e-shopech Rohlík.cz, Košík.cz a Světbedynek.cz. Biofarma DoRa získala v minulosti několik ocenění jako jsou Biopotravina roku 2003, Farma roku 2003 a další (Biofarma DoRa 2020).
1.6 Vývoz a dovoz biopotravin
Většina českých výrobců biopotravin nabízí sortiment na českém trhu, avšak někteří své výrobky dále exportují. Nejčastěji výrobci vyváží na Slovensko, zatímco největší objem biopotravin směřuje do ostatních zemí EU4, do zemí mimo EU a do Německa.
Od vstupu České republiky do Evropské unie se vývoz a dovoz biopotravin sleduje minimálně, na rozdíl od vývozů a dovozů ze zemí mimo EU. Dovoz biopotravin ze třetích zemí je upravován nařízením Komise (ES) č. 1235/2008. Na základě toho jsou dovezené biopotraviny uváděny na trh EU a jejich normy jsou považovány za rovnocenné těm v EU.
Takováto rovnocennost předpisů pro ekologické zemědělství byla uznána unií například pro Argentinu, Austrálii, Kanadu, Kostariku, Indii, Izrael, Japonsko, Nový Zéland, Švýcarsko, Tunisko, Norsko a USA. Každá z těchto zemí má přesně vymezenou škálu produktů, kterou smí jako bio do EU dovážet. Od října 2017 je povinností vytvářet potvrzení o kontrole (COI=certificate of inspection) prostřednictvím systému TRACES (TRAde Control and Expert System), což utváří jednotný elektronický systém EU. Jeho záměrem je potvrdit stanovená pravidla dovezených produktů. Novinkou od roku 2019 jsou navíc i dodatečná pravidla pro dovozy z problematických zemí, jako jsou Čína, Ukrajina, Kazachstán, Moldavsko a Ruská federace, u kterých se musí provádět laboratorní testy na zbytky pesticidů (Hrabalová 2019).
V Graf 3 je zobrazen objem importovaných biopotravin do České republiky ze třetích zemí. V roce 2018 bylo dovezeno přibližně 22 896 tun biopotravin. Oproti roku 2017 to znamená meziroční nárůst o 22 %. Prudký nárůst v roce 2013 byl vyvolán novými importy pšenice a řepky z Moldávie (12,03 tis. tun). Výrazný pokles dovozu v roce 2015 byl zapříčiněn především sníženým objemem dovozu z Filipín, konkrétně dovozem kokosového oleje a z Ukrajiny, kde byl snížen objem dovozu u zpracovaného a konzervovaného ovoce (ÚZEI 2020).
4 Ostatními zeměmi EU se rozumí všechny země EU mimo ty sousedící s ČR (Slovensko, Německo, Rakousko, Polsko)
Zdroj: (ÚZEI 2020) , vlastní zpracování
Z následujících zemí jsou každoročně dováženy biopotraviny na český trh: Čína, Ekvádor, Japonsko, Kanada, Mexiko, Peru, Turecko, Ukrajina a USA. V roce 2018 byly také opět dovezeny biopotraviny z Brazílie, Indonésie, Jižní Afriky, Kosova, Moldávie, Nepálu, Tchaj-wanu a Vietnamu. Nejvíce biopotravin bylo importováno z Indie (7 609 tun), což reprezentovalo 33 % z celkového dovozu biopotravin. Nejvíce zastoupen byl dovoz sušeného ovoce, třtinového cukru, kakaových bobů, mangového pyré a potravinových doplňků. Následně nejvíce biopotravin bylo dovezeno z Kuby (4 269 tun) a poté z Ukrajiny (3 587 tun) (ÚZEI 2020).
Zdroj: (ÚZEI 2020) , vlastní zpracování 0
5,000 10,000 15,000 20,000 25,000 30,000
2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018
Tuny
Rok
Graf 3: Vývoj dovozu biopotravin do ČR ze třetích zemí mezi lety 2009-2018
33%
16% 19%
9%
9%
5%
9%
Indie Kuba Ukrajina Argentina Kazachstán Kolumbie
Ostatní země méně než 2 % Graf 4: Objem importovaných biopotravin ze třetích zemí (%) za rok 2018
Dle ÚZEI je dovoz biopotravin klasifikován do 8 kategorií – Ostatní potravinářské výrobky; Zpracované a konzervované ovoce a zelenina; Obiloviny, luštěniny a olejnatá semena; Rostlinné a živočišné oleje a tuky; Nápoje; Mlýnské a škrobárenské výrobky;
Zpracování a konzervování masa a výroby masných výrobků a Zpracování a konzervování ryb, korýšů a měkkýšů (ÚZEI 2020).
Největší objem dovezených biopotravin za rok 2018 zaznamenala kategorie Ostatní potravinářské výrobky5 (15 236 tun) s podílem 67 %, u kterých měla největší zastoupení podkategorie cukr. Největší množství třtinového cukru bylo dovezeno z Indie (7 121 tun), Kuby (4 269 tun) a Argentiny (2 085 tun). Druhou nejvíce zastoupenou kategorií dovezených biopotravin bylo Zpracované a konzervované ovoce a zelenina (4 166 tun). Nejvíce z této kategorie byla zastoupena podkategorie mražené ovoce dovezené především z Ukrajiny (3 202 tun) a dále také z Indie (430 tun), Turecka (136 tun), Vietnamu (80 tun) a Kosova (73 tun). V pořadí třetí skupinou s největším podílem na dovozu byla kategorie Obiloviny (kromě rýže), luštěniny a olejnatá semena (3 237 tun) s největší zastoupením podkategorií lněná semínka dovezená z Kazachstánu (1 999 tun). Následovala kategorie se čtvrtým největším podílem na dovozu Rostlinné a živočišné oleje a tuky (234 %). Z této kategorie se nejvíce importoval kokosový olej z Filipín (134 tun) a Srí Lanky (68 tun). Z kategorie Nápoje bylo nejvíce dovezeno destilovaného alkoholu ze Spojených arabských emirátů (10,7 tun) a vína z Chile (0,6 tun). Mlýnské a škrobárenské výrobky představovaly pouze import škrobu z Japonska (0,8 tun) a dovoz ostatních kategorií biopotravin v roce 2018 nebyl vůbec realizován (ÚZEI 2020).
5 Kategorie Ostatní potravinářské výrobky zahrnuje podkategorie cukr, kakao, čokoláda a cukrovinky, káva a čaj, koření a aromatické výtažky, hotové pokrmy a ostatní potravinové doplňky.
1.7 Nabídka a poptávka po biopotravinách
Zvyšující se zájem lidí o negativní dopady zemědělství na životní prostředí a lidské zdraví je hlavní hnací silou proč poptávka po biopotravinách za posledních 20 let neustále roste.
Žádné studie ale nepotvrzují pozitivní vliv konzumace biopotravin na zdraví člověka (Pearson et al. 2011), (Baranski et al. 2014).
V roce 2018 tuzemští spotřebitelé projevovali největší zájem o kategorii biopotravin Ostatní zpracované potraviny, které tvořily přibližně 41% podíl na maloobchodním obratu biopotravin. Největší podíl v této kategorii tvořila podkategorie ostatní zpracované biopotraviny, které přestavují zejména kávu a čaj, doplňky stravy a hotové pokrmy. Druhou nejvíce poptávanou skupinou biopotravin byla kategorie Mléko a mléčné výrobky s 20%
podílem, následována kategorií Ovoce a zelenina s podílem přesahující hodnotu 17 %.
Následující graf znázorňuje podrobnější podíl podkategorií biopotravin v rámci nejvíce poptávané kategorie Ostatní zpracované potraviny za rok 2018. Z Graf 5 je tedy patrné, že největší zájem mají zákazníci o ostatní zpracované potraviny (ÚZEI 2020, str. 14).
Zdroj: (ÚZEI 2020), vlastní zpracování 3% 3%
0%
4%
10%
25%
6%
20%
29%
luštěniny vejce med cukr
kakao, čokoláda a cukrovinky káva a čaj zpracované koření a aromatické výtažky hotové pokrmy (vč. dětské výživy) ostatní zpracované potraviny Graf 5: Podíl podkategorií biopotravin v rámci kategorie Ostatní zpracované potraviny za rok 2018
Sortiment českých biopotravin je rozsáhlý a zahrnuje celou škálu potravin. Jedná se především o mléko a mléčné výrobky, mezi které patří například jogurty, sýry, tvarohy atd., poté pečivo, koření, mouku, těstoviny, dětskou výživu, vejce, maso, ovoce, zeleninu, sušené ovoce, víno a mnoho dalších. Jak již bylo uvedeno, u některých biopotravin nabídka nepokrývá zájem spotřebitelů. Jedná se zejména o biopotraviny typu vejce, ovoce, zelenina a med. Dále se český spotřebitel potýká s nedostatkem biopotravin, který v České republice vyprodukovat nelze, tudíž se sortiment v českém maloobchodě bez zahraničních dovozů neobejde (Ministerstvo zemědělství 2009a).
Samotná propagace biopotravin je nedílnou součástí pro poskytování informací veřejnosti. Propagaci ekologického zemědělství a biopotravin mají na starost oborové a další nevládní organizace, a to hlavně díky pravidelné podpoře ze strany Ministerstva zemědělství spolu s dalšími veřejnými či soukromými zdroji (Ministerstvo zemědělství 2019).
Na podporu informovanosti a povědomí veřejnosti o biopotravinách se konají různé druhy propagačních aktivit, mezi které se řadí např. Září – Měsíc biopotravin a ekologického zemědělství. Tato propagační akce v měsíci září se koná každý rok po dobu 16 let. Je podporována Ministerstvem zemědělství a klade si za cíl informovat spotřebitele v oblasti biopotravin a ekologického zemědělství. Jedná se o největší propagační akci ze strany Ministerstva zemědělství a pravidelně se jí účastní několik desítek aktérů. Na akci se spotřebitelé mohou seznámit s jednotlivými farmáři a výrobci biopotravin a ochutnat tak jejich produkty (Ministerstvo zemědělství 2019). V rámci kampaně Září – Měsíc biopotravin a ekologického zemědělství byl vyhlášen absolutní vítěz soutěže Česká biopotravina roku 2020, kterou se stalo sušené hovězí maso z Mitrovského dvora na Vysočině. Soutěž Česká biopotravina je již devatenáctou v řadě a nabízí tuzemským výrobcům biopotravin zviditelnit své výrobky jak mezi samotnými odborníky, tak mezi veřejností. Soutěž každoročně pořádá PRO-BIO Svaz ekologických zemědělců a podporuje ji Ministerstvo zemědělství a Státní zemědělská a potravinářská inspekce. Do soutěže se letos zapojilo celkem 150 biopotravin a biovín. Absolutní vítěz soutěže získá zdarma vstupenky na světový veletrh biopotravin BioFach (EnviWeb 2020), (PRO-BIO 2020). BioFach je největším světovým veletrhem biopotravin, doplňků stravy a bio kosmetiky, který se každoročně koná v únoru v německém Norimberku. Účast českých výrobců biopotravin je finančně podporována Ministerstvem zemědělství. Součástí veletrhu jsou i odborné kongresy, které slouží jako diskusní platforma pro předávání znalostí, výměnu informací a představení nových trendů v oblasti ekologického zemědělství (Ministerstvo zemědělství 2019, str. 52-53). Další propagační akcí Ministerstva
