Vysoká škola ekonomická v Praze
Fakulta informatiky a statistiky
Rodinné chování v Česku
DIPLOMOVÁ PRÁCE
Studijní program: Kvantitativní metody v ekonomice Studijní obor: Ekonomická demografie
Autor: Bc. Kryštof Vinický
Vedoucí diplomové práce: Mgr. Ondřej Nývlt, Ph.D.
Praha, prosinec 2021
Prohlášení
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci Rodinné chování v Česku vypracoval zcela samostatně za použití uvedených pramenů a literatury.
V Praze dne 6. prosince 2021 ...
Bc. Kryštof Vinický
Poděkování
Tímto bych chtěl poděkovat Mgr. Ondřeji Nývltovi, Ph.D. nejen za veškeré nápady, rady a připomínky týkající se této práce, ale především za trpělivost a vstřícnost.
Abstrakt
Tato diplomová práce se zabývá analýzou vývoje rodinného chování v České republice od roku 1990. Období posledních třiceti let na tomto území je důležité především z toho důvodu, že se naplno začaly projevovat změny spojené s druhou demografickou tranzicí a došlo tak tedy i k přeměně rodinného chování. Vývoj rodinného chování je sledován prostřednictvím plodnosti, sňatečnosti, rozvodovosti, nesezdaného soužití a část práce je též věnována problematice sladění rodinného a pracovního života a v neposlední řadě také situaci na trhu s byty. Důležitou součástí práce je analýza dat z vlastního dotazníkového šetření, které je zaměřené na prostředí, ve kterém respondent vyrůstal, dále na jeho současnou rodinnou situaci a jeho pohled na rodinu a také propojení bytové situace a rodiny.
Klíčová slova
Rodinné chování, bydlení, rodina, plodnost, sňatečnost, rozvodovost, nesezdané soužití, druhá demografická tranzice, dotazníkové šetřené, Česká republika, domácnost
JEL klasifikace
J 13
Abstract
This diploma thesis analyzes the development of family behaviour in Czech Republic since 1990. Last 30 years in history of this nation is very important especially due to changes of demographic transition which caused the change of behaviour as well. Development of family behaviour is observed via fertility, marriage, divorce, unmarried cohabitation and another part of this thesis is devoted to the issue of balancing/reconcelling family and professional life and the situation on the housing market. An important part of the work is salso analysis of data from my own questionarre survey where I focused on several facts:
the environment in which the respondent was raised, his current family situation and also his point of view to a family and connection between housing situation and family.
Keywords
Family behavior, housing, family, fertility, marriage, divorce, unmarried cohabitation, second demographic transition, questionnaire survey, Czech Republic, household
JEL Classification
J 13
Obsah
Úvod ... 12
1 Teoretická část ...14
1.1 Rozbor literatury ...14
1.2 Základní pojmy ... 17
1.3 Sladění rodinného a pracovního života a bytová politika ... 24
1.4 Použité prameny ... 26
2 Vývoj rodinného chování od roku 1990 ... 31
2.1 Vývoj plodnosti ... 31
2.2 Vývoj sňatečnosti a rozvodovosti ... 38
2.3 Nesezdané soužití ... 44
2.4 Vývoj domácností ... 46
2.5 Sladění rodinného a pracovního života ... 50
2.6 Současná bytová situace ... 52
3 Výsledky z vlastního dotazníkového šetření ... 57
3.1 Základní sociodemografické ukazatele ... 57
3.2 Rodinné prostředí, ve kterém respondent vyrůstal/a ... 60
3.3 Současná rodinná situace ... 64
3.4 Bytová situace ... 70
Závěr ... 76
Použitá literatura ... 78 Přílohy ... I Příloha A: Dotazník – Rodinné chování v České republice. ... I
8
Seznam obrázků
Obrázek 1 – Počet živě narozených dětí na 1 000 žen v daném věku v Česku v letech 1990, 1995, 2000, 2005, 2010, 2015, 2019 (data: ČSÚ, vlastní zpracování) ... 31 Obrázek 2 – Průměrný věk matky při narození dítěte v Česku v letech 1990–2019 (data:
ČSÚ, vlastní zpracování) ... 32 Obrázek 3 – Úhrnná plodnost v Česku v letech 1991–2019 (data: ČSÚ, vlastní zpracování) ... 34 Obrázek 4 – podíl živě narozených dětí mimo manželství (v %) v Česku v letech 1990–2019 (data: ČSÚ, vlastní zpracování) ... 35 Obrázek 5 – Počet živě narozených dětí podle věku a rodinného stavu matky v Česku v roce 2020 (data: ČSÚ, vlastní zpracování) ... 36 Obrázek 6 – Počet živě narozených dětí podle věku a rodinného stavu matky v Česku v roce 1990 (data: ČSÚ, vlastní zpracování) ... 36 Obrázek 7 – Průměrný věk matky při narození dítěte podle rodinného stavu v Česku v letech 1990–2019 (data: ČSÚ, vlastní zpracování) ... 37 Obrázek 8 – Míry sňatečnosti podle věku nevěsty v Česku v letech 1990–2019 (data: ČSÚ, vlastní zpracování) ... 38 Obrázek 9 – Míry sňatečnosti podle věku ženicha v Česku v letech 1990–2019 (data: ČSÚ, vlastní zpracování) ... 39 Obrázek 10 – Vývoj příčin zániku manželství v Česku v letech 1990–2019 (data: ČSÚ, vlastní zpracování) ...41 Obrázek 11 – Úhrnná rozvodovost a průměrná délka trvání manželství při rozvodu v Česku v letech 1990–2019 (data: ČSÚ, vlastní zpracování) ... 42 Obrázek 12 – Průměrný počet osob žijících v sezdaných a nesezdaných soužití ve věku 20–
49 let v Česku v letech 2016–2018 (data: VŠPS, (Nývlt, 2020)) ... 45 Obrázek 13 – Sezdané a nesezdané soužití s dětmi do věku 15 let a podíl nesezdaných soužití na celkovém počtu soužití s dítětem do 15 let v Česku v letech 2008–2018 (data: VŠPS, (Nývlt, 2020)) ... 46 Obrázek 14 – Počet domácností a průměrný počet členů v domácnosti v Česku v letech 2005–2020 (data: EU-SILC, vlastní zpracování) ... 47 Obrázek 15 - Relativní vývoj jednotlivých typů domácností v Česku v letech 2005–2020 (data EU-SILC, vlastní zpracování) ... 48 Obrázek 16 – Podíl domácností jednotlivců mužů a žen podle věku v Česku v roce 2019 (data:
ČSÚ, vlastní zpracování) ... 49 Obrázek 17 – Podíl domácností jednotlivců mužů a žen podle rodinného stavu v Česku v roce 2019 (data: ČSÚ, vlastní zpracování) ... 50 Obrázek 18 – Míry zaměstnanosti mužů a žen ve věku 15–64 let podle věku nejmladšího dítěte v Česku v letech 2005–2020 (data: LFS, vlastní zpracování) ... 51 Obrázek 19 – Počet zkrácených a plných pracovních úvazků a podíl zkrácených úvazků na celkovém počtu pracovních úvazků v Česku v letech 2009–2020 (data: VŠPS, vlastní zpracování) ... 52 Obrázek 20 – Bazický index cen nemovitostí vztažených k roku 2010 v Česku v letech 2011–
2019 (data: ČSÚ, vlastní zpracování) ... 53
9
Obrázek 21 – Průměrná kupní cena v jednotlivých krajích a v ČR podle typu nemovitosti za roky 2017–2019 (data: ČSÚ, vlastní zpracování) ... 53 Obrázek 22 – Podíl průměrné ceny bytu k průměrnému ročnímu příjmu v Česku v letech 2007–2020 (data: ČNB, (Golka, 2021)) ... 54 Obrázek 23 – Počet dokončených bytů v Česku v letech 2007–2020 (data: ČSÚ, vlastní zpracování) ... 55 Obrázek 24 – Počet zahájených a dokončených bytů podle jejich typu v Česku v letech 2009–
2020 (data: ČSÚ, vlastní zpracování) ... 55 Obrázek 25 – Rozdělení respondentů podle pohlaví, N=238 (data: dotazníkové šetření Rodinné chování v České republice, vlastní zpracování) ... 57 Obrázek 26 – Rozdělení respondentů podle věku, N=238 (data: dotazníkové šetření Rodinné chování v České republice, vlastní zpracování) ... 58 Obrázek 27 – Rozdělení respondentů podle obvyklého místa bydliště, N=238 (data:
dotazníkové šetření Rodinné chování v České republice, vlastní zpracování) ... 58 Obrázek 28 – Postavení v práci respondentů, N=238 (data: dotazníkové šetření Rodinné chování v České republice, vlastní zpracování) ... 59 Obrázek 29 – Nejvyšší dokončené vzdělání respondentů, N=238 (data: dotazníkové šetření Rodinné chování v České republice, vlastní zpracování) ... 59 Obrázek 30 – Odpovědi na otázku, zda respondenti vyrůstali do svých čtrnácti let převážně s oběma biologickými rodiči, N=238 (data: dotazníkové šetření Rodinné chování v České republice, vlastní zpracování)... 60 Obrázek 31 – Příčiny toho, proč daná osoba převážně nežila s oběma biologickými rodiči, N=52 (data: dotazníkové šetření Rodinné chování v České republice, vlastní zpracování) 61 Obrázek 32 – S kým vyrůstali osoby v případě, že ne s oběma biologickými rodiči, N=52 (data: dotazníkové šetření Rodinné chování v České republice, vlastní zpracování) ...61 Obrázek 33 – Rozdělení péče o domácnost v rodině podle věku nejmladšího dítěte, N=207 (data: dotazníkové šetření Rodinné chování v České republice, vlastní zpracování) ... 62 Obrázek 34 – Zastoupení rodičů v zaměstnání v rodině podle věku nejmladšího dítěte, N=207 (data: dotazníkové šetření Rodinné chování v České republice, vlastní zpracování) ... 63 Obrázek 35 – Osoby, které měli hlavní slovo v domácnosti do čtrnácti let věku respondenta, N=207 (data: dotazníkové šetření Rodinné chování v České republice, vlastní zpracování) ... 63 Obrázek 36 – Partnerská situace respondentů, N=238 (data: dotazníkové šetření Rodinné chování v České republice, vlastní zpracování) ... 64 Obrázek 37 – Počet dětí u respondentů, N=238 (data: dotazníkové šetření Rodinné chování v České republice, vlastní zpracování) ... 64 Obrázek 38 – Preferovaný typ soužití, N=238 (data: dotazníkové šetření Rodinné chování v České republice, vlastní zpracování) ... 66 Obrázek 39 – Odpověď na otázku, zda respondenti osobně vnímají rozdíl mezi manželstvím a dlouhodobým partnerstvím bez uzavření sňatku, N=238 (data: dotazníkové šetření Rodinné chování v České republice, vlastní zpracování) ... 67 Obrázek 40 – Hodnocení hlavních předpokladů pro založení rodiny, N=238 (v %) (data:
dotazníkové šetření Rodinné chování v České republice, vlastní zpracování) ... 67 Obrázek 41 – Ideální rozdělení péče o domácnost podle věku nejmladšího dítěte, N=238 (data: dotazníkové šetření Rodinné chování v České republice, vlastní zpracování) ... 68
10
Obrázek 42 – Ideální zastoupení rodičů v práci podle věku nejmladšího dítěte, N=238 (data:
dotazníkové šetření Rodinné chování v České republice, vlastní zpracování) ... 69 Obrázek 43 – Priority mezi prací, zájmy a rodinou, N=238 (data: dotazníkové šetření Rodinné chování v České republice, vlastní zpracování) ... 69 Obrázek 44 – Podíl osob, které si myslí, že mají vhodné bydlení pro rodinný život, N=238 (data: dotazníkové šetření Rodinné chování v České republice, vlastní zpracování) ... 71 Obrázek 45 –Podíl osob, které se snažili najít bydlení, které by bylo vhodné pro rodinný život v případě, že již takové bydlení nemají, N=66 (data: dotazníkové šetření Rodinné chování v České republice, vlastní zpracování) ... 71 Obrázek 46 – Důvody, které vedli k tomu, že se respondenti zatím nesnažili najít vhodné bydlení pro rodinný život, N=39 (data: dotazníkové šetření Rodinné chování v České republice, vlastní zpracování)... 72 Obrázek 47 – Odpověď na otázku, zda by lepší bydlení pozitivně ovlivnilo jejich reprodukční plány (kladena osobám, které nemají vhodné bydlení pro rodinu a zároveň ho zatím nehledali), N=39 (data: dotazníkové šetření Rodinné chování v České republice, vlastní zpracování... 72 Obrázek 48 – Problémy, se kterými se setkali osoby, které nemají vhodné bydlení pro rodinný život, ale snažili nebo se snaží ho najít, N=27 (data: dotazníkové šetření Rodinné chování v České republice, vlastní zpracování) ... 73 Obrázek 50 – Souhlas s tvrzením ohledně bydlení u lidí, které nemají vhodné bydlení pro rodinný život a zároveň ho hledali, nebo hledají, N=27 (data: dotazníkové šetření Rodinné chování v České republice, vlastní zpracování) ... 74 Obrázek 51 – Souhlas s tvrzením ohledně bydlení u lidí, které již mají vhodné bydlení pro rodinný život, N=172 (data: dotazníkové šetření Rodinné chování v České republice, vlastní zpracování) ... 75
11
Seznam tabulek
Tabulka 1 – Sňatky podle vzdělání snoubenců v Česku v letech 1990, 2005 a 2019 (data:
ČSÚ, vlastní zpracování) ... 40 Tabulka 2 – Příčiny rozvodu na straně žena a muže v Česku v letech 1990, 2005, 2019 (data:
ČSÚ, vlastní zpracování) ... 43 Tabulka 3 – Nesezdaná a sezdaná soužití v Česku v letech 2008–2018 (data: VŠPS, (Nývlt, 2020)) ... 44 Tabulka 4 – Ideální počet dětí podle počtu sourozenců, s kterými respondent vyrůstal do svých 14 let (data: dotazníkové šetření Rodinné chování v České republice, vlastní zpracování) ... 65 Tabulka 5 – Ideální věk pro narození prvního dítěte a nejvyšší možný věk pro narození dítěte mužům a ženám (data: dotazníkové šetření Rodinné chování v České republice, vlastní zpracování) ... 66 Tabulka 6 – Rozdělení domácností do příjmových skupin a nakládání s příjmem v domácnostech (data: dotazníkové šetření Rodinné chování v České republice, vlastní zpracování) ... 70
12
Úvod
Rodina je pojem, který v demografii, ale například také v sociologii a obecně v sociálních vědách patří mezi ty nejdůležitější. Rodina se řadí mezi hlavní pojmy nejen ve vědecké sféře, ale také na individuální úrovni všech lidí. Pro mnohé je rodina základ celého bytí. Týká se všech, a přitom si každý pod tímto pojmem může představit trochu něco jiného. Vnímání rodiny se může lišit nejen u odlišných jedinců, může být jinak chápaná v různých generacích, ale také v různých životních fázích jednotlivce.
Člověk je tvor, který nežije sám, ale drží se v určitých společenských skupinách, právě rodina je označována jako nejdůležitější a základní společenskou skupinu (Krebs, 2007).
Rodinné chování je důležité hned z několika hledisek a zkoumá se v různých oborech.
Z demografického hlediska má rodinné chování výrazný vliv na vývoj reprodukce dané populace, tím pádem ovlivňuje stárnutí obyvatelstva, což je problém především ve vyspělých zemích – v současné době jde o velmi probírané téma. Svými hodnotami, postavením a výchovou ovlivňuje děti, a tedy formuje budoucí společnosti, udává, jakým směrem se bude vyvíjet. Tímto pohledem na rodinu se zabývá především sociologie. Díky větší rovnoprávnosti a rozpadu klasických rolí v rodině, ve které muž býval živitelem rodiny a žena se starala o děti a domácnost, je velmi probírané tématem sladění rodinného a pracovního života, kdy se řeší, zda je možné založit rodinu a zároveň pracovat. Rodinné chování, v tomto případě hlavně počet a struktura rodin, může mít vliv i na plánování kapacit základních a mateřských škol nebo třeba na vývoj bytové situace, které bude v této práci věnována kapitola. Z výše uvedeného je zřejmé, že jde nejen o aktuální téma, ale zároveň o téma velmi důležité, a to z mnoha hledisek.
V posledních třiceti letech došlo k výrazným změnám týkající se rodinného chování a o to zajímavější tento pojem v současnosti je. Největší změny v této oblasti nastaly v průběhu druhé demografické tranzice, jejíž proces započal na začátku druhé poloviny minulého století v západní Evropě. Na území České republiky se změny začaly projevovat až v devadesátých letech, kdy došlo mimo jiné k výrazným politickým a ekonomickým změnám.
V důsledku se v současnosti, podobně jako v ostatních moderních společnostech, rozvolňují dříve jasně definovaných norem toho, co je patřičné chování a správná životní situace v určitém věku (Hamplová, Šalamounová, Šamanová, 2006).
Kromě již výše zmíněných faktorů jsem si toho téma vybral proto, že k němu mám osobně velmi blízko. Rodina pro mě představuje to nejdůležitější z celého života, dalo by se říct jeho smysl. To je dle mého názoru převážně dáno prostředním, ve kterém jsem vyrůstal.
Pocházím z velké rodiny, což dokazuje fakt, že mám šest sourozenců a někteří z nich už mají své děti. Toto samozřejmě není jen o počtu, ale také o „intenzitě“ vztahu. Někteří moji sourozenci už založili své nové rodiny, a přesto se skoro všichni scházíme téměř každých čtrnáct dní na chalupě. Tento přístup mám už od malička, kdy se celá rodina pravidelně scházela a nedovedu si představit, že by tomu bylo jinak. Jak již bylo řečeno, rodina se dá vnímat v různých životních fázích jinak. Mě osobně nejvíce zajímá fáze plánování a obecně řečeno zakládání nové rodiny. To je samozřejmě do velké míry dáno tím, že jsem ve věku,
13
kdy většina již lidí zakládá nebo už má založenou svou vlastní rodinu a já začínám cítit, že se do této fáze pomalu dostávám. O to víc mě zajímá pohled mých vrstevníků na danou problematiku.
Dalším faktorem, proč jsem se rozhodl věnovat tomuto tématu, je, že jsem se již dotkl rodinného chování na území České republiky v mé bakalářské práci, kde hrála podstatnou roli bezdětnost, která je bezpochyby důležitou součástí okruhu rodinného chování.
Základním cílem této práce je analýza rodinného chování v České republice za posledních třicet let. Celá práce je rozdělení do tří hlavních kapitol, které se dále dělí na další podkapitoly.
První neboli teoretická část je psána za účelem seznámení čtenáře s danou problematikou.
Na úvod je provedena rešerše dosavadní literatury, přičemž se klade důraz na literaturu popisující situaci především v České republice. Kromě rozboru literatury jsou okomentovány základní pojmy, které se vyskytují v dalších částech práce. Jak již bylo zmíněno, důležitou částí je otázka sladění rodinného a pracovního života a také situace na trhu s byty, z tohoto důvodu bylo zapotřebí vypracovat jakýsi úvod do této problematiky.
Poslední oddíl je věnován popisu zdrojů, ze kterých je nejčastěji čerpáno.
V analytické části je popsán vývoj v posledních třiceti letech na našem území, v tomto období se naplno začaly projevovat změny druhé demografické tranzice. Analyzovány jsou klasické demografické charakteristiky ovlivňující formování a rozpad rodin, patří mezi ně například sňatečnost, rozvodovost, plodnost a podobně. Kromě těchto základních ukazatelů se klade důraz na složení domácnosti a další domácnostní charakteristiky. Pozornost je též věnována problematice sladění rodinného a pracovního života, která v současné době výrazně promlouvá do vývoje rodinného chování. Další kapitola je věnována vývoji a vlivu bytové situace na rodinné chování. V současnosti dochází k výrazným změnám na trhu s byty a bude zajímavé sledovat, zda a když tak jakým způsobem ovlivňuje tato oblast rodinné chování na našem území.
Stěžejní část celé práce je analýza vlastních dat, která popisují současný stav. Z tohoto důvodu je této analýze věnována celá poslední kapitola. Celé šetření je zaměřeno na mladé lidi, kteří teprve plánují založení rodiny, nebo již rodinu založili, ale jejich rodinná situace ještě není jednoznačně daná. Proto jsou zde zahrnuty pouze osoby ve věku od osmnácti do třiceti čtyř let. Dotazník je rozdělen do čtyř hlavních oblastí. První z nich je určena především pro základní socio-demografické vymezení. Druhá část se věnuje otázkám týkajícím se prostředí, ve kterém respondent vyrůstal. Následuje sada otázek ohledně současného a vlastního pohledu na rodinu, rodinného plánování a podobně. Poslední část vlastního dotazníku je zaměřena na propojení oblasti bydlení a rodinného života.
14
1 Teoretická část
Úvodní kapitola slouží k vymezení teoretického rámce této práce. Teoretická část je důležitá především pro seznámení a pochopení základní teorie týkající se daného tématu. Tato kapitola je rozdělena na dílčí oddíly.
V první řadě je uveden rozbor literatury. V rámci rešerše jsou vypsány hlavní práce, články nebo také knihy, věnující se rodinnému chování jako celku, tak jeho částem, ze kterých je tvořen, jako je například plodnost, sňatečnost, alternativní formy partnerského soužití a podobně. Klade se důraz na české práce, respektive práce týkající se situace v České republice.
Druhá část se věnuje základním teoretickým východiskům a pojmům, které slouží jako důležitý podklad celé této práce.
Následující oddíl je zaměřen na seznámení s vybranými faktory, které výrazným způsobem ovlivňují rodinné chování v současné době. Prvním z těchto faktorů je otázka sladění rodinného a pracovního života, poté je důležité seznámit čtenáře s bytovou situací, jelikož její vývoj je v současné době velmi probírán a zároveň nalezení vhodného bydlení představuje jeden z důležitých předpokladů založení rodiny.
Poslední část této kapitoly je věnována základním pramenům dat, ze kterých je v práci dále čerpáno. Jak již bylo zmíněno, důležitou součástí je analýza vlastních dat. Toho bylo docíleno pomocí dotazníkového šetření, z tohoto důvodu je nutné uvést základní metody a přístupy při získávání dat.
1.1 Rozbor literatury
Rodinné chování je v současné době relativně oblíbené téma. Kromě toho, že jde o téma poměrně obsáhlé, je to dáno i tím, že v posledních třiceti letech došlo v této oblasti k výrazným změnám. Na rodinného chování se lze podívat z různých úhlů, navíc jeho vývoj může mít dopad v oblastech zkoumaných nejen v demografii. To je jednoznačně vidět například i na tom, kolik sociologických prací na toto téma vzniká.
Jednou z nejnovějších prací je kniha „Domácnosti v Česku. Změny rodinného chování po roce 1989“ od Ondřeje Nývlta (Nývlt, 2020). Tato obsáhlá práce se zabývá vývojem domácností na našem území. Kromě obecných změn domácností v rámci druhé demografické tranzice se zabývá například problémem sladění rodinného a pracovního života a vlivem domácnostních charakteristik na kvalitu života dětí. Autor na závěr vytvořil prognózu vývoje domácností do roku 2050 v Česku, a to ve třech možných scénářích.
Jedním z poznatků je například fakt, že proces formování rodinných a nerodinných soužití není dán pouze demografickými změnami, ale celkově odráží vývoj celé společnosti. To jen podporuje skutečnost, že největší změny na území České republiky nastaly po roce 1989, kdy nejenže se začaly projevovat účinky druhé demografické tranzice, ale došlo také
15
k výrazným politickým a společenským změnám. Dalším bezpochyby zajímavým faktem vycházejícím z této práce je, že tradiční pojetí rodiny (sezdaná rodina s dětmi) je nahrazována mnoha alternativními možnostmi (Nývlt, 2020).
„Vzdělání a přechod k otcovství v České republice: reflexe dvou společenských kontextů“
(Šťastná, Kyzlinková, 2019) je článek, ve kterém se autorky zabývají, v demografii často opomíjené, analýze reprodukčního chování mužů. Týká se chování ve dvou obdobích, které jsou rozděleny rokem 1990, tento přelom je charakteristický společenskými a ekonomickými změnami, ale také odlišnými reprodukčními vzorci. Největší rozdíl mezi obdobími je v tom, že před rokem 1990 hrálo roli odlišné rodinné prostředí. Například zkušenost se sourozenci zvyšovala u mužů se základním vzděláním šanci na stát se otcem a u vysokoškoláků znamenal rozpad úplné rodiny v dětství nižší ochotu založit rodinu. Forma rodinného zázemí po roce 1990 nehraje takovou roli, výrazně důležitější je nejvyšší dosažené vzdělání (Šťastná, Kyzlinková, 2019).
Obě autorky spolu o tři roky dříve napsaly také příspěvek „Reprodukční plány mladých mužů v ČR“ (Šťastná, Kyzlinková, 2016). I v něm je kladen důraz na mužskou populaci, avšak zaměřuje se na ochotu mladých mužů založit v budoucnu rodinu. Jedním z mnoha zajímavých výsledků je fakt, že pouze 57 % bezdětných mužů ve věku 25–29 let chce ve svém životě založit rodinu. Mezi hlavní důvody určující rodinné plány patří vzdělání, partnerská historie a samozřejmě také vnímání hodnoty dítěte v životě člověka. Velkou roli v tomto směru hraje právě vzdělání, kdy nejhůře jsou na tom muži se základním vzděláním.
Vysokoškolsky vzdělaný muž má o 86% větší šanci, že nezůstane bezdětným, oproti muži, který dokončil pouze základní školu (Šťastná, Kyzlinková, 2016).
Anna Šťastná se jako spoluautorka tomu tématu věnuje i v dalším článku „Plánování, načasování a důvody odkladu narození prvního dítěte v České republice“ (Šťastná, Slabá, Kocourková, 2017). Jeho hlavním cílem byla analýza faktorů na individuální rovině, které vedou k odkládání narození prvního dítěte v pořadí. Autorky došly k závěru, že jedním z hlavních vlivů odkladu plodnosti do vyššího věku je expanze terciálního vzdělání v České republice po roce 1990. Toto je vidět především u přístupu mladých žen, u kterých hraje výraznou roli materiální zajištění a faktory související se studiem. Ženy navíc vstupují do mateřství později, než by chtěly, což je dáno například absencí vhodného partnera nebo zdravotními komplikacemi (Šťastná, Slabá, Kocourková, 2017).
Jednou z dalších sociologických prací je „Bezdětnost a rodiny s jedním dítětem“ od autorky Renáty Kyzlinkové (Kyzlinková, 2013). Tato práce se týká oblasti plodnosti, a to konkrétně bezdětnosti a jedináčků. Ukázala, že osoby s nižším vzděláním děti spíše neplánují, naopak s nimi počítají především partnerství, ve kterých muž dosáhl vyššího vzdělání než žena.
Mezi další zjištění výzkumu patří například to, že důvod vedoucí ke změně původní představy o založení rodiny byl u žen zdravotní stav nebo absence partnera, u mužů ke změnám vedly důvody týkající se bytové a finanční nejistoty. Práce také ukázala, že rodiče jedináčků odkládají narození dítěte do vyššího věku než rodiče, kteří mají nebo alespoň plánují více dětí než jedno (Kyzlinková, 2013).
Další příspěvek věnující se bezdětnosti a jedináčkům je „Kde se berou jedináčci? Faktory související s jednodětností v ČR.“ (Hašková, Dudová, Pospíšilová, 2019). Z této práce například vyplývá, že vyšší podíly žen pouze s jedním nebo žádným dítětem jsou ve městech.
16
Zároveň jsou matky s jedním dítětem a bezdětné ženy častěji zastoupeny v takových typech zaměstnání, které umožňují seberealizaci, jsou fyzicky náročné, nebo obecně v nich je obtížné kombinovat rodinný a pracovní život. Čím vyšší je věk dítěte, tím nižší je pravděpodobnost, že si matky pořídí další, to znamená, že si matky jednoho dítě pořídí druhé relativně rychle po narození prvního, nebo naopak zůstanou pouze s jedním (Hašková, Dudová, Pospíšilová, 2019).
Z hlediska změny rodinného chování hraje důležitou roli sladění rodinného a pracovního života, tomuto tématu se věnuje například Nývlt v příspěvku „Ženy v rodinných domácnostech s dětmi a jejich postavení na trhu práce v kontextu vývoje po roce 1989“
(Nývlt, 2016). V současné době stále platí, že žena zůstává doma s dítětem do jeho tří let.
Mezi důvody patří například nedostatek zařízení denní péče o dítě či nedostatečná nabídka alternativních (částečných) úvazků od zaměstnavatele. Výraznou roli v této problematice hraje vzdělání – čím je vyšší, tím nižší nezaměstnanost se u žen objevuje, a to bez ohledu na věk dítěte. Kromě tématu sladění rodinného a pracovního života se autor krátce zabývá hlavními body druhé demografické tranzice, přičemž v pár odstavcích klade důraz na změnu struktury domácností. V tomto ohledu došlo k největším změnám ve formě nárustu domácností jednotlivců, a to na úkor úplných domácností (Nývlt, 2016).
Analýza rodinného chování za použití dat z výběrových šetření VŠPS a EU-SILC byla předmětem příspěvku „Rodinná soužití s dětmi v České republice z pohledu výběrových šetření v domácnostech.“ (Nývlt, Šustrová, 2012). Z hlediska tohoto článku bylo důležité popsat a vysvětlit jednotlivé výhody a nevýhody výběrových šetření. Z demografického hlediska důležitým zjištěním je fakt, že dochází k velkému nárůstu mimomanželské plodnosti, ale ta neodpovídá složení rodinných soužití podle věku nejmladších dítěte. Je to dáno tím, že k uzavření manželství dochází až po narození prvního dítěte, tím pádem se děti mimo manželství nerodí samotným matkám, ale převážně nesezdaným párům (Nývlt, Šustrová, 2012).
Manželství v současné době jistě nemá takový význam, jak tomu bylo v minulosti.
Jednoznačně dochází k nárůstu počtu nesezdaných soužití, někdy označovaných jako manželství na zkoušku. O hlavních bodech partnerské soužití českých párů píše článek z roku 2011 „První partnerská soužití českých žen a mužů a rostoucí význam kohabitací“
(Šťastná, Paloncyová, 2011). Kromě úvodu, ve kterém zasazují své téma do kontextu demografických změn, se autorky věnují pohledu na manželství jako produktu/služby sňatkového trhu. Z tohoto hlediska může být nejvýhodnější žít v nesezdaném soužití, jelikož tyto osoby pořád zůstávají přítomny na sňatkovém trhu, a navíc k tomu čerpají výhody života ve dvou. Z hlediska možnosti partnerství, ale také uzavření manželství se na tom jeví být nejlépe vysokoškolsky vzdělaní muži, naopak nejhůře jsou na tom muži se základním vzděláním. Ti nejčastěji volí tradiční rodinný model, kdy je žena v domácnosti a muž má roli živitele. Nicméně je pro ně těžké, aby dostáli své role právě kvůli horšímu uplatnění na trhu práce. Tato práce ukazuje, že nesezdané soužití představuje v České republice běžnou formu partnerského soužití, a to na úkor sňatečnosti mužů a žen (Šťastná, Paloncyová, 2011).
Tomuto tématu se věnuje i Dominika Sladká, která se ve svém článku z roku 2021
„Z nesezdaného soužití do manželství: záleží na vzdělanostní homogamii?“ (Sladká, 2021) snažila odpovědět na otázku, zda vzdělanostní homogamie v páru v nesezdaném soužití
17
vede k manželství. Výsledky analýzy chování vypovídají o tom, že z hlediska vstupu do manželství není mezi páry se stejnou a odlišnou úrovní vzdělání není významný rozdíl.
Nicméně v případě, že muž v Česku dosáhl nižšího vzdělání než žena, existuje vyšší „riziko“, že pár vstoupí do manželství. Toto tvrzení neplatí například v Rakousku, kde je rozdíl mezi kohabitací a manželství nižší než u nás. Hlavním zjištěním je, že „selektivní přechod do manželství není univerzálním procesem a závisí na významu kohabitací v dané zemi.“
(Sladká, 2021).
Změna struktury domácností sebou přináší i otázky týkajících se hospodaření a finančního chodu domácností. Tradiční rodinný model, kdy pouze muž chodí do práce, vydělává peníze a je živitelem, už dávno není jediným. S přibývajícími typy partnerského soužití je čím dál zajímavější zaměřit se na rozdělení financí. Jednou z mála prací věnující se tomuto tématu je článek „Nesezdané soužití – společné bydlení bez společné peněženky?“ (Hamplová, 2015). V této práci se autorka zaměřila na rozdíl z hlediska hospodaření mezi sezdanými a nesezdanými páry žijícími společně. Výsledem jsou dva hlavní poznatky. Prvním je, že manželské páry sdílejí své finance výrazně častěji než páry nesezdané. Za druhé lze velkou část rozdílů připsat sociodemografickému složení obou typů párů, avšak nelze takto vysvětlit všechny rozdíly. Poměrně velká část současných párů nehospodaří společně, a to by mohlo mít dopad na nejen studium rodiny (Hamplová, 2015).
1.2 Základní pojmy
Pojem rodina samo o sobě lze velmi těžko jednoznačně definovat. Těžké je to z toho důvodu, že rodina má jasný význam pro každého, avšak ten konkrétní význam může být pokaždé trochu jiný. S jednou z definic přišel například Krebs, který rodinu definuje takto: „Rodina je prvním modelem společenství, se kterým se dítě setkává a které zásadně determinuje jeho osobní vývoj a vztahy k ostatním osobám, ale i společenským skupinám, je východiskem přenosů specifických modelů chování při vytváření jeho dalších vztahů ve společnosti.
Rodina je tak významným přínosem pro celou společnost, pro její civilizační, kulturní a mravní úroveň.“ (Krebs, 2007).
Z této definice vyplývají dva hlavní body. Jednak je rodina základní společenskou jednotkou a jednak je její funkcí výchova dětí. Výchova potomků hraje klíčovou roli při udávání vývoje budoucí společnosti (Krebs, 2007). Tento převážně sociologický pohled na to, co je a co dělá rodina, je z hlediska této práce nutné doplnit i hlavní funkcí z pohledu demografie.
Demografie se od počátku zabývá především dvěma jevy, za prvé úmrtím a za druhé narozením. Právě rození, přesněji reprodukce představuje druhou hlavní funkci rodiny. To znamená, že rodina ovlivňuje nejen velikost populace a společnosti, ale také její postoje a hodnoty.
Rodinu lze rozdělit na několik typů. Obecně se dělí na prokreační a orientační, kdy rodina orientační představuje tu, do které se dítě narodí. Lze mluvit o pohledu dítěte na rodinu. Na druhé straně rodina prokreační představuje novou rodinu, takovou, kterou jedinec v průběhu svého života sám založí. V tomto případě tedy nejde o pohled dítěte, ale o pohled dospělé osoby, a tedy rodiče (Preslová, 2015). Avšak z hlediska této práce je nejdůležitější dělení rodiny je na úplnou a neúplnou. Úplná rodina představuje situaci, kdy alespoň jedno
18
dítě žije v rodině s oběma biologickými rodiči. V případě, že dítě žije pouze s jedním rodičem, ať už kvůli úmrtí druhého nebo například po rozvodu, mluvíme o rodině neúplné.
Důležité je zdůraznit, že z hlediska statistiky se za rodinu považuje i bezdětná rodina, jinak řečeno manželský pár, a také tzv. bezdětné soužití, což představuje vztah druha a družky (Pavlík, Kalibová, 2005). Existuje i další členění rodiny, které ale z hlediska této práce není nikterak podstatné, čistě pro ukázku jedno z možných dělení je na rodinu funkční, dysfunkční atd.
Rodinné chování lze popsat jako souhrnné označení pro několik souvisejících, převážně demografických charakteristik a pojmů. Kromě již okomentované rodiny lze za další velmi důležitý pojem označit domácnost. Právě v demografii se častěji, než pojem rodina používá právě pojem domácnost. Pojmy rodina a domácnost jsou si velmi blízké a v některých případech dochází k mylnému sjednocení jejích významů.
V demografii se pojem domácnost začal používat poměrně nedávno. Za prvé je to dáno tím, že hlavní demografické charakteristiky se pojí převážně s jednotlivcem, což se týká například plodnosti, migrace či úmrtnosti. Navíc z historického pohledu nebylo zapotřebí sledovat domácnosti zvlášť, jelikož jednotlivé demografické procesy byly v rámci domácnosti předem dány. Například rozpad byl zapříčiněn jenom ovdověním, rození dětí probíhalo jen v sezdaných soužití. Dalším faktorem je podobně jako u rodiny nejednoznačná definice. Nejen v jednotlivých zemích, ale také v jednotlivých šetření lze domácnost definovat jiným způsobem (Nývlt, 2020).
V současné době se ustálily tři pojmy týkající se domácnosti – bytová, hospodařící a cenzová domácnost. Všechny zároveň byly použity ve sčítání lidu, domů a bytů, což lze označit za základní demografický zdroj dat. Z těchto tří jmenovaných je označení bytová domácnost nejstarší. Představuje společenství osob, které společně bydlí v jednom bytě. Bytová domácnost může obsahovat několik hospodařících i cenzových domácností (Bytové domácnosti).
Nicméně kvůli vývoji domácnosti bylo zapotřebí definovat ji i jiným způsobem. Hospodařící domácnost představuje skupinu lidí, kteří bydlí ve stejném bytě a zároveň společně hospodaří. Tyto osoby společně hradí výdaje na chod domácnosti, týkající se například nájmu nebo jídla. Hospodařící domácnost může být tvořena jednou nebo více cenzovými domácnostmi (Hospodařící domácnosti).
Posledním typem je cenzová domácnost. Jde o nejmladší z těchto tří pojmů. Představuje nejdetailnější uskupení osob bydlící v jednom bytě, odvozované na základní příbuzenského vztahu. Cenzové domácnosti se dělí na dílčí skupiny. V případě, že domácnost představuje manželský pár, nebo nesezdané soužití, mluvíme o úplné rodině. Naopak neúplná rodina zahrnuje pouze jednoho z rodičů s alespoň jedním dítětem. Vícečlenná nerodinná domácnost je takový typ domácnosti, ve které žijí společně hospodařící osoby, které mohou být jak příbuzné, tak nepříbuzné a zároveň netvoří rodinnou domácnost. V poslední řadě mluvíme o domácnosti jednotlivce tvořené právě jednou osobou (Cenzové domácnosti).
Neoddiskutovatelnou roli zde má i porodnost. Jde o jeden ze základních demografických procesů vůbec a spolu s úmrtností tvoří demografickou reprodukci. Pokud se rození dětí omezí pouze na populaci žen, mluvíme o plodnosti neboli fertilitě, která udává počet
19
narozených dětí ženám v konkrétní populaci. Lze se zaměřit pouze na živě narozené děti, nebo naopak pouze na ty mrtvě narozené. V případě, že se zkoumají pouze živě narození, používá se termín čistá plodnost (Pavlík, Kalibová, 2005).
Nejjednodušší ukazatel, který se používá ve spojitosti s porodností, je hrubá míra porodnosti, která udává počet živě narozených vztažený na tisíc obyvatel středního stavu obyvatelstva. Tento ukazatel se však nepoužívá příliš často, jelikož bere v potaz i mužskou populaci a zároveň všechny ženy bez ohledu na věk, což z demografického pohledu představuje výraznou nevýhodu (Porodnost – základní ukazatele).
Dalším ukazatelem pro sledování plodnosti je obecná míra plodnosti. Výsledkem je poměr živě narozených dětí na tisíc žen v rodivém kontingentu. Ten představuje soubor žen v určité populaci, které jsou ve věku od 15 do 49 let. Tento věkový interval se používá z toho důvodu, že ženy jsou v tomto období plodné, jde o tzv. reprodukční období ženy (Porodnost – základní ukazatele).
Obdobným ukazatelem je specifická míra plodnosti podle věku, který udává počet narozených dětí ženám v určitém věku připadajících na tisíc žen ve stejném věku. Tuto specifickou míru lze vztáhnout i k jiným charakteristikám, než je pouze věk – například také ke vzdělání, rodinnému stav a podobně (Porodnost – Základní ukazatele).
Kromě těchto obecných charakteristik je možné sledovat plodnost dvojím pohledem. Jde o přístup longitudinální na straně jedné a o přístup transverzální na straně druhé.
Longitudinální přístup, který je také označován jako generační, udává pohled na plodnost přes jednotlivé generace. Není v něm důležitá celková plodnost v určitém roce, ale naopak klade důraz na plodnost žen narozených v konkrétní generaci. Transverzální přístup se zabývá plodností za jednotlivé kalendářní roky. Lze si to představit jako průřez v určitém období, i díky tomu se tento pohled označuje též jako průřezový (Roubíček, 1997).
Z pohledu longitudinálního se používá ukazatel konečné plodnosti. Podle něj lze zjistit průměrný počet živě narozených dětí za celé reprodukční období ženy, která se narodila v určitém roce. Pro výpočet tohoto ukazatele je nutné, aby ženy z této generace měli již ukončené reprodukční období (Pavlík, 1986). Jedním z nejdůležitějších a nejčastěji používaných ukazatelů v rámci plodnosti je úhrnná plodnost. Jde o podobně myšlený ukazatel jako konečná plodnost, pouze se v tomto případě díváme na plodnost přes průřezový pohled. Udává počet dětí, které by se narodilo jedné ženě během jejího reprodukčního období za předpokladu, že by se hodnoty míry plodnosti dle věku neměnily a zároveň by byla nulová úmrtnost žen do konce reprodukčního období (Porodnost – základní ukazatele).
Poměrně zajímavým ukazatelem je průměrný věk matky při narození dítěte. Už z názvu je patrné, že jde o průměrný věk matky, ve kterém se jí narodí nějaké dítě. Kromě tohoto obecného pohledu lze zkoumat průměrný věk matky při narození konkrétního dítěte v pořadí, kdy se velmi často pozoruje především věk matky při narození prvního dítěte (Pavlík, Kalibová, 2005). Tento ukazatel se často používá ve spojitosti s obnovou generací, je velmi úzce spjat s plodností a zároveň bezdětností. V současné době je tato charakteristika zajímavá především kvůli tomu, že dochází k výrazným změnám, a to hlavně u žen, které se právě staly matkami. Zároveň je důležité brát v potaz, že jde o průměr, který je výrazně
20
náchylný na výrazné výkyvy na jednu či druhou stranu, na druhou stranu tyto výkyvy nikdy nebudou výrazně extrémní díky omezenému reprodukčnímu věku žen.
Vhodné je alespoň krátce zmínit také bezdětnost, jelikož jde o relativně nový trend v rodinném chování. Bezdětnost neboli infertilita představuje, jak záměrné rozhodnutí se páru nemít dítě, tak fyziologickou neplodnost neboli nemožnost mít dítě (Pavlík, Kalibová, 2005). Toto téma v nedávné minulosti budilo velké emoce, ve společnosti nebylo příliš akceptované, jelikož šlo o něco nového, nezvyklého a neshodovalo se to s tehdejší představou o rodině a dá se říct také s představou o způsobu života, především pokud se jednalo o dobrovolné rozhodnutí vedoucí k bezdětnosti. Bezdětnost se brala jako odchylka od běžné sociální normy (Hašková, 2004). V dnešním světě je tento trend čím dál tím častější a společnost se už na bezdětné jedince nedívá skrz prsty.
Jak bylo nastíněno, lze bezdětnost rozdělit na dobrovolnou a nedobrovolnou. Mezi osoby dobrovolně bezdětné bychom zařadili ty, které se z nejrůznějších důvodů rozhodnou nemít děti. Tyto lidé často vidí rodičovství jako břemeno, jako nějakou přítěž a bez dětí se cítí být svobodní. Z toho pramení označení childfree (Hašková, 2009). Na druhé straně jsou osoby, které by chtěly dítě, ale fyziologické, osobní nebo strukturální faktory jim to neumožní. Opět i zde je příhodné označení tentokrát pro nedobrovolnou bezdětnost a to childless (Hašková, 2009). Hranice mezi pojmy childfree a childless není jasná (Hašková, 2004). To lze doložit tím, že bezdětnost lze rozdělit na dočasnou a trvalou, dočasná dobrovolná bezdětnost se může záhy proměnit v trvalou nechtěnou bezdětnost.
Z hlediska rodinného chování je zajímavé propojení dvou důležitých oblastí a sice porodnosti a sňatečnosti, respektive manželství. Narození dítěte bylo v minulosti jednoznačně spjaté s manželstvím. Bylo téměř nemyslitelné, že by se mělo narodit nemanželské dítě, takové dítě bylo hanlivě označováno jako panchart nebo dokonce bastard a často se ocitlo na okraji společnosti (Nývlt, 2019). V současné době už tomu tak samozřejmě není, pohled společnosti na nemanželské děti je diametrálně odlišný.
Jedním z konkrétních a velmi často používaných ukazatelů této oblasti je podíl legitimity – představuje zastoupení dětí narozených mimo manželství na celkovém počtu narozených.
Další z možných ukazatelů je hrubá míra mimomanželské porodnosti, která udává poměr počtu živě narozených dětí mimo manželství na tisíc nevdaných žen. Obrácený pohled nabízí hrubá míra nemanželské porodnosti definovaná jako poměr živě narozených dětí v manželství na tisíc vdaných žen, avšak tento ukazatel se nezkoumá moc často (Pavlík, Kalibová, 2005). Z hlediska výchovy dítěte ovšem nehraje tak významnou roli, více než rodinný stav matky je při narození dítěte důležitý typ rodinného soužití až v dalším průběhu života dítěte (Nývlt, 2020).
Tímto lze snadno přejít na sňatečnost. Nejenže má sňatečnost spolu s rozvodovostí nepřímý vliv na reprodukci (Langhamrová, Šimpach, 2013), ale sama o sobě tvoří podstatnou složku rodinného chování. Stejně jako například u rodin a domácností i význam manželství v posledních zhruba třiceti letech výrazně změnil.
Hlavní teorií zabývající se manželským chováním je teorie sňatkového trhu (Šťastná, Paloncyová, 2011). Jako na jakémkoliv jiném trhu, i zde existuje nabídka a poptávka. Muž může nabídnout něco, co žena nemůže, a to platí i obráceně. Tento přístup je založen na
21
tradiční dělbě prací mezi mužem a ženou, kdy se žena stará o domácnost a vychovává děti a na druhé straně muž chodí do práce a stává se živitelem rodiny. Minimálně v minulosti bylo jednoznačně výhodné vstoupit do manželství, avšak současná situace je trochu jiná, což je ovlivněno například vstupem žen na pracovní trh, jelikož v tomto případě se role muže jako živitele oslabuje (Becker, 1981).
Kromě tohoto racionální pohledu na manželství je důležitý pohled společnosti na danou problematiku. Především před rokem 1990 byl názor na sňatek poměrně jasný. Pokud byl nějaký pár spolu, chtěl se osamostatnit, a hlavně pokud čekal dítě, bylo nemyslitelné, aby neuzavřel sňatek (Nývlt, 2019). Současná situace je výrazně jiná, což je jeden z důsledků druhé demografické tranzice, možná jen s výjimkou babiček, které své vnoučata tlačí do svatby.
Rozvod neboli z hlediska demografických charakteristik rozvodovost je pojem, který neodlučitelně patří ke sledování sňatečnosti. Rozvod je jednou z možných a v současné době také běžných forem ukončení manželství. Za zmínku stojí, že tomu není tak dávno, kdy rozvod neměl takovou formu jako dnes. V minulosti byl rozvod dvoufázový, a ještě předtím nebyl vůbec povolen. V první řade se jednalo o rozvod od stolu a lože, který nevedl k právnímu ukončení manželství, ale k tomu, že spolu manželé nadále nemusí žít. Druhá fáze se nazývala rozluka, v tomto případě již šlo již o definitivní ukončení manželství (Nývlt, 2019). Rozvody je samozřejmě možné sledovat z několika pohledů, jeden z těch nejdůležitějších je rozvodovost podle délky trvání manželství (Rozvodovost – Obecně).
Z hlediska demografické statistiky se sňatečnost sleduje kupříkladu pomocí ukazatele hrubá míra sňatečnosti. Jde o jednoduché vyjádření sňatečnosti, které udává počet sňatků na tisíc obyvatel středního stavu (Sňatečnost – Ukazatele).
Specifičtějším ukazatelem je obecná míra sňatečnosti, vztahuje se na počet sňatků osob ve věku šestnácti až čtyřiceti devíti let ku počtu sňatkuschopných osob ve stejném věkovém intervalu. Sňatkuschopnými osobami se rozumí svobodní, rozvedení nebo ovdovělí, jednoduše jde o ty, který mohou oficiálně uzavřít sňatek (Sňatečnost – Ukazatele).
Nicméně zajímavý ukazatel je úhrnná sňatečnost, vhodný je především k časovému a prostorovému porovnání, což lze doložit na faktu, že jde o nejčastěji používanou charakteristiku sňatečnosti pro mezinárodní porovnání. Představuje průměrný počet sňatků na sto, nebo tisíc osob. Podobným ukazatelem je konečná sňatečnost, která se vztahuje pouze ke konkrétní generaci žen a mužů, jde tedy o transverzální pohled na danou problematiku (Sňatečnost – Ukazatele).
Doplňující, ale velmi důležitou charakteristikou, je také průměrný věk při vstupu do manželství. V tomto případě se velmi často rozlišuje, zda se jedná o věk při uzavření sňatku muže nebo ženy, jelikož muži vstupují do manželství obecně později. Tento výpočet není nikterak náročný, jedná se o klasický průměr. I v tomto případě je možné použít transverzální, nebo průřezový přístup a sledovat tedy průměrný věk při vstupu do manželství konkrétní generace (Pavlík, Kalibová, 2005).
Zároveň je možné zmínit, že tento ukazatel měl v minulosti také jiný než čistě demografický význam, jelikož symbolizoval začátek pravidelného sexuálního styku. Tento pohled měl
22
význam například pro bezdětnost. V současné době tento dvojí pohled na průměrný věk při vstupu do manželství již neplatí, jelikož došlo k výrazným hodnotovým změnám (Nývlt, 2019).
Rozvodovost se sleduje obdobně jako sňatečnost. Hrubá míra rozvodovosti představuje počet rozvodů na tisíc obyvatel středního stavu v konkrétním období. Úhrnná rozvodovost, která se i v tomto případě používá pro účely mezinárodního srovnání, vyjadřuje podíl manželství, která skončí rozvodem. Jinak řečeno – představuje úroveň rozvodovosti manželství (Rozvodovost – Základní ukazatele).
V přítomnosti je čím dál tím více žádoucí nesledovat jenom rodinný stav, tedy stav. kdy je osoba buď svobodná, vdaná/ženatá, rozvedená nebo ovdovělá, ale i jednotlivé formy soužití, protože význam osoby, která je svobodná, není takový, jako tomu bylo v minulosti.
Největším trendem v této oblasti je nesezdané soužití, často označované jako faktické manželství. Tato situace představuje pár, který společně bydlí, žije spolu, muž a žena pouze nejsou svoji. Důležité je zmínit, že nejde čistě o trvalý postoj k partnerskému soužití, ale často má tento přístup jen dočasný charakter, v tomto případě se často mluví o tzv.
manželství na zkoušku (Schwartz, 2010). Tento netradiční postoj k partnerskému způsobu života je pro mnohé lidi výhodný. Lze si to ukázat například na teorii sňatkového trhu.
Osoby se snaží na tomto trhu najít nejlepšího možného partnera, aby tím maximalizovaly svůj užitek (Becker, 1974). Nicméně problém je v nedostatku informací, kterými jedinci disponují (Šťastná, Paloncyová, 2011). Jde o problém proto, že v realitě osoby nemůžou hledat partnery stejným způsobem v případě, že už jsou ženatí, zároveň se s rozvodem pojí výrazné náklady. Obecně lze říci, že náklady špatné volby jsou vysoké, což vede jednotlivé aktéry na tomto trhu k tomu, aby hledali ideálního partnera déle (Becker, 1981). Lidé žijící v nesezdaném soužití spolu bydlí, podílejí se na hospodaření, sdílejí intimní život, a tím pádem čerpají určité výhody manželství, a zároveň jsou stále účastníky sňatkového trhu. To znamená, že se lépe poznávají a v případě nějakých neshod nejsou náklady rozchodu takové, jako je tomu u rozvodu (Šťastná, Paloncyová, 2011). Tento typ soužití nicméně nelze chápat pouze jako manželství na zkoušku, ale může jít také o preferovaný typ soužití například i pro výchovu dítěte, což je poměrně častí v západní a severní Evropě (Nývlt, 2020).
Living Apart Together neboli česky oddělené společné soužití představuje typ partnerského soužití, ve kterém dvě osoby mají trvalý vztah, avšak bydlí odděleně (Hamplová, 2003).
Tento velmi specifický typ soužití si lze představit jako jakési dlouhodobé, ale zároveň
„vážné“ randění. Jde o jeden z nových typů svazku, které se začal objevovat v průběhu druhé demografické revoluce v důsledku nárustu individualizace a také ekonomické prosperity (Nývlt, 2016).
Dalším fenoménem jsou singles. Jde o takové osoby, které se z nejrůznějších důvodů rozhodnou pro to zůstat samy, jsou tedy bez jakéhokoliv partnera či partnerky. Těmto lidem život o samotě vyhovuje a nejsou schopni žít v domácnosti s někým jiným. Motivací jsou převážně hodnotové postoje, kdy například možnost plně se věnovat kariéře, koníčkům, cestování nebo svobody vstupovat do více sexuálních vztahů, převažují chuť a ochotu být v trvalém partnerském vztahu (Jandourek, 2009).
23
Oba tyto typy soužití, ať už jde o faktické manželství nebo o singles, představují výrazně odlišnou situaci, avšak podle rodinného stavu mohou všechny tyto formy spadat do kategorie svobodný/á. Z tohoto důvodu je vhodné brát v potaz nejen rodinný stav jako takový, ale zaměřit se na konkrétní typ partnerského soužití.
Označení druhá demografická tranzice je z hlediska rodinného chování a domácností klíčové téma. Právě v současném období získalo studium domácností na popularitě, jelikož došlo k výrazné proměně vzorce tradičního chování (Nývlt, 2020). Demografický přechod, ať už první nebo druhý, lze obecně charakterizovat jako zásadní změnu v rámci demografického chování populace. Doposud proběhly dva takové přechody, přičemž z hlediska této práce je důležitější právě ten druhý, který se nejčastěji nazývá druhá demografická tranzice. Jako autoři tohoto konceptu jsou označováni demografové Dirk van de Kaa a Ron Lesthaeghe (Nývlt, 2019).
První změny týkající se tohoto konceptu se začaly dít v šedesátých letech dvacátého století, a to především ve vyspělých zemích Evropy a severní Ameriky (Nývlt, 2019). Na území České republiky se změny pojící se s druhou demografickou tranzicí začaly projevovat až v devadesátých letech minulého století.
Za hlavní faktor stojící za těmito změnami je považovaná individualizace, a tedy důraz na seberealizaci, zájmy a práva jedince, což sebou nese také rovnoprávnost žen. Lze tedy mluvit o změně společenských hodnot (Fialová, 2000). Hlavním důsledkem je změna úlohy manželství ve společnosti, nárůst počtu nesezdaných soužití, rozpad tradiční formy rodiny, snížení velikosti domácnosti a také snižování plodnosti pod hranicí prosté reprodukce (Nývlt, 2019), která zajišťuje přirozenou obnovu populace.
Na začátku toho všeho byl objev, a hlavně rozšíření hormonální antikoncepce. Díky tomu ženy mohly plánovat založení rodiny, jelikož došlo k oddělení sexu od početí dítěte. K tomu přispěla i legitimizace potratů v některých státech (Nývlt, 2020). Z hlediska proměn rodin došlo k rozpadu tradičních rolí žen a mužů nejen v rámci domácnosti. Rostla zaměstnanost žen, která způsobila větší nezávislost na svém partnerovi nebo příbuzných (Becker, 1981).
Došlo k tomu i díky rozvoji sociálního státu, který ženám umožňoval samostatný život (Nývlt, 2007). Nejenže volba ženy opustit partnera neznamenala pád do absolutní chudoby, jako tomu bylo v minulosti, ale zároveň bylo možné opustit rodinu bez souhlasu druhého partnera (Nývlt, 2016). Docházelo ke snižování velikosti domácností, začaly vznikat tzv.
nukleární rodiny, které jsou tvořeny pouze jádrem, tedy rodiči a jejich dětmi (Nývlt, Šustrová, 2014). Kromě vzniku nukleární rodiny se objevil fenomén singles, který představuje samostatný způsob života. Výrazné změny se týkaly také pohledu na manželství.
Do té doby bylo nemyslitelné, aby žena například porodila a zároveň nebyla vdaná, manželství bylo jakousi povinností v rámci partnerského života. Společnost tedy v těchto nárocích povolila. V důsledku toho vznikají jiné formy soužití, jako je například faktické manželství. Docházelo k odkladu sňatku do vyššího věku a zvyšovala se též nemanželská plodnost. Podobně se společnost dívala i na rozvod, který začal představovat běžnou součást života, což vedlo k nárůstu počtu druhých sňatků. Zvyšující se důraz na jedince s sebou nesl pestré způsoby seberealizace, lidé více cestují, věnují se svým koníčkům a u mnohých dochází k oslabení významu rodiny (Nývlt, 2019). Vše vyústilo do zvyšování průměrného věku matek při porodu, především při narození prvního dítěte. Ženy odsouvaly reprodukci
24
do vyššího věku. Jedním z dalších důsledků těchto změn je pokles celkové plodnosti, a to až pod hranici prosté reprodukce. Při poklesu počtu narozených dětí dochází k relativnímu stárnutí obyvatelstva, jde o ovlivnění stárnutí populace „zespodu“ věkové pyramidy.
V rámci druhého demografického přechodu dochází také ke změnám týkajícím se úmrtnosti. Zvyšuje se naděje dožití, lidé se tedy v průměru dožijí vyššího věku, než tomu bylo v minulosti. Lidé jsou čím dál opatrnější, když jde o zdraví, lepší se životospráva, prevence a také informovanost obyvatelstva v této problematice. Samozřejmě dochází také ke zlepšování situaci ve zdravotnictví, avšak za hlavní důvod vedoucí ke zvyšování naděje dožití se uvádí právě starání se sám o sebe, jde o změny na individuální úrovni (Nývlt, 2019).
Výsledkem je tedy nejen relativní stárnutí obyvatelstva, ale také absolutní stárnutí. Jinak řečeno: rodí se méně dětí a zároveň se lidé dožívají vyššího věku, je tedy více starých lidí.
Jak již bylo řečeno, změny, které s sebou tento fenomén přinesl, se na našem území projevily později oproti vyspělým zemím hlavně severní a západní Evropy. Zároveň zde celý proces proběhl rychleji. Stejný průběh platí i pro země bývalého východního bloku. Důvodem je, že předchozí politické zřízení tyto přirozené změny do jisté míry potlačovalo (van de Kaa, 2002).
1.3 Sladění rodinného a pracovního života a bytová politika
Existuje spousta faktorů, které mají vliv na vývoj rodinného chování. V současné době se diskutuje o několika tématech týkajících se této oblasti, jedním z nich je možnost, respektive nemožnost sladění rodinného a pracovního života. Přestože i muži mohou být na rodičovské dovolené, týká se tento problém především ženské populace, jelikož ženy jsou a vždycky budou rodičkami, a právě ony se převážně starají o malé děti. Zrovnoprávnění mužů a žen vede k tomu, že ženy mohou pracovat stejně jako muži, nemusí již být jenom doma s dětmi.
Je poměrně jednoduché rozhodnout se pro jeden, či druhý způsob život, problém nastává v případě, když daná osoba chce obě oblasti propojit. Dalším problémem je fakt, že pouze jeden příjem nemusí stačit domácnosti s dětmi, tím pádem je žena „nucena“ chodit do zaměstnání (Hamplová, 2003). Toto téma je navíc možné chápat jako nástroj, kterým lze ovlivnit stárnutí obyvatelstva. Při možnosti sladění rodinného a pracovního života budou ženy motivovanější rodit a vhodné podmínky pro výchovu dětí jednak zamezí emigraci mladých lidí a na druhé straně naopak mohou přilákat mladé imigranty, kteří chtějí mít děti a zároveň se chtějí věnovat pracovní kariéře (Nývlt, 2020).
Naprostým základem je existence různých pracovních úvazků (Nývlt, 2016). Není možné, aby se žena mohla starat o malé dítě a zároveň chodila například do kanceláře každý všední den na osm hodin. Jednou z možných úprav je zkrácení délky pracovní doby, v tomto případě se mluví o tzv. zkrácených úvazcích (Nývlt, 2016). V některých případech je vhodná také práce z domova neboli home office, která se v současné době díky koronavirovým opatřením týkala velké části populace.
Dalším z možných omezení jsou kapacity nebo obecně dostupnost zařízeních denní péče o děti, ať už jde o mateřské školy nebo například jesle (Nývlt, 2016).
25
Neexistence snadného sladění práci a rodinného života může vést k velké karierní pauze po narození dítěte, což samo o sobě může demotivovat především mladé ženy k narození jak prvního, tak dalšího dítěte v pořadí (Nývlt, 2016). Ženy by v tomto případě totiž přišly o roky praxe, které jsou na trhu práce více než ceněné. Může dojít například k situaci, kdy muž a žena nastoupí na stejnou pozici ve stejný čas, avšak po pár letech se dané ženě narodí dítě a do práce se vrátí zhruba po třech letech na svou předchozí pozici, avšak zmíněný muž se během tří let mohl vypracovat na vyšší pozici. To samozřejmě zvýhodňuje obecně osoby, které nezůstanou doma s dětmi, ale plně se věnují kariéře.
Situace na trhu s byty představuje jeden z dalších faktorů, který má vliv na vývoj rodinného chování. V tomto případě lze mluvit o oboustranné vazbě, jelikož bytová politika musí brát v potaz populační vývoj (Potůček, 1995), v současné době má výrazný vliv stárnutí obyvatelstva, migrace, přičemž konkrétně jde hlavně o počet a složení domácností.
Z opačného hlediska může zlá situace na trhu s byty negativně ovlivnit rodinné chování.
Nedostatek dostupných bytů může vést k tomu, že se lidé mohou zdráhat založit rodinu a zároveň to může mít vliv i na celkové osamostatnění se od rodičů. Z tohoto hlediska jsou jednou z cílových skupin bytové politiky právě mladé rodiny s dětmi, jelikož pro výchovu dítěte je nutné bydlet v samostatném, jistém, bezpečném a také kvalitním bydlení, přičemž ve vztahu k pronajímateli je právě tato skupina znevýhodněna (Lux, Kostelecký, 2011).
Jedním z nejčastěji sledovaných ukazatelů používajícím se ve spojitosti s trhem bytů je samozřejmě cena nemovitostí. V tomto případě jsou určující dva faktory, jednak jde o konkrétní typ nemovitosti a na druhé straně také o její lokalitu. S cenou do velké míry souvisí také počet dokončených bytů, což je představuje další ukazatel. Problém v případě ceny je, že se pro lepší pochopení a interpretaci musí dát do nějakého kontextu, z toho důvodu se používá ukazatel price-to-income. Jde o poměr průměrné ceny bytu k průměrnému ročnímu příjmu. Udává, kolik ročních průměrných příjmů je zapotřebí ke koupi jednoho průměrně drahého bytů.
Trh s byty je jedním z nejméně efektivních trhů, má spoustu chyb a často dochází například k cenovým bublinám (Štrunc a Lux, 2019). Z toho důvodu je více než důležitou otázkou, jaké nástroje by mohly situaci na trhu s byty ovlivnit. Primární dělení nástrojů politiky bydlení je na poptávkové a nabídkové. Nabídkovými nástroji se myslí především podpora výstavby nových bytů, přičemž se klade důraz na takové byty, které by měli být primárně určené pro středně a nízko příjmové skupiny obyvatelstva (Krebs, 2007). Tyto nástroje mají ohlídat, že náklady spojené s bydlením nepřekročí jistou hranici a budou si ho schopné dovolit i domácnosti, které si nemohly dovolit vhodné bydlení na volném trhu (Škopíková, 2015).
Jednou ze zmiňovaných výhod podpory nabídky je v tom, že vyrovnání poptávky a nabídky na volném trhu není dostatečně rychlé (Lux, 2002). Na druhé straně představuje toto řešení určitý problém z dlouhodobého hlediska. Velmi často dochází k tomu, že se životní úroveň konkrétní rodiny časem zvýší, ta ale zároveň byt neopustí, což může postupně vést k vytvoření umělému nedostatku bytů (Lux, 2002). Obecně tyto nástroje mají jednu velkou nevýhodu, a to že bytová výstavba trvá poměrně dlouho, a tím pádem je možné vidět výsledky relativně pozdě. To znamená, že je zapotřebí provádět průběžné odhady a plánovat dopředu. Dalším možným opatřením, které do jisté míry tento problém řeší, je zjednodušení, a tím pádem zrychlení celého procesu výstavby nových bytů a domů.
26
Podpora poptávky představuje nástroje, které mají pomoci domácnostem se snížením výdajů na bydlení. Mají především formu příspěvků (Lux, 2011). Nespornou výhodou v porovnání s podporou nabídky je fakt, že výsledky těchto nástrojů se projeví výrazně rychleji a je tím pádem možné lépe reagovat na situaci na trhu. Na straně poptávky se nelze bavit pouze o její podpoře, ale naopak také o jejím ochlazení. Jednou z možných cest, jak tohoto docílit, je například omezování hypoték národní bankou. Tento zákrok se dotkne především osob, které si pořizují své první bydlení, často jde tedy o mladé rodiny. Další nástrojem sloužící pro ochlazení poptávky je úprava daně z převodu nemovitosti či daně z nemovitosti jako takové na straně státu a obcí, tento nástroj míří převážně na jinou skupinu obyvatel, a to především na investory, kteří si kupují druhé a třetí byty za účelem spekulace (Štrunc a Lux, 2019).
1.4 Použité prameny
V této diplomové práci jsou použitá data, která pocházejí z odlišných datových zdrojů, včetně vlastního dotazníku. Z tohoto hlediska je vhodné seznámit čtenáře se základní typologií statistických zjišťování a poté zmínit alespoň ty nejdůležitější zdroje, a hlavně popsat důležité rozdíly mezi nimi, které by se mohly promítnout ve výsledcích.
Je mnoho přístupů ke statistickému zjišťování. V rámci základní typologie lze mluvit o 4 typech, jde o vyčerpávající šetření, výběrové šetření, administrativní zdroje a také výkaznictví (Musil, 2018).
Vyčerpávající neboli také plošné šetření představuje způsob sběru dat, kdy se zjišťují zkoumané údaje za celou sledovanou populaci. To znamená, že je-li účelem získat informace za všechny obyvatele České republiky, je zapotřebí prošetřit úplně všechny obyvatele ČR. Je patrné, že tento typ šetření je výrazně časově a organizačně náročný, s čímž se pojí vysoké náklady na jeho realizaci. Z tohoto důvodu se taková šetření neprovádějí příliš často a když už ano, mají je na starosti velké organizace nebo instituce. Naopak nespornou výhodou je reprezentativnost, jelikož ve výsledku jsou dostupná data za všechny potřebné jednotky (Musil, 2018).
Kvůli zmíněným negativům plošného šetření vznikl dalším způsob získání dat, který se označuje jako výběrové šetření. V tomto případě se z celé zkoumané populace vybere jen určitý vzorek, nazývaný výběrový soubor a sledují se pouze osoby v něm obsažené. Výsledky získané takovýmto způsobem se poté velmi často zobecňují na celou sledovanou populaci, mluví se taktéž o základním souboru. Nejdůležitější otázka se týká způsobu výběru onoho vzorku. Výběr lze realizovat mnoha způsoby, avšak mezi ty základní patří záměrný výběr, anketa, kvótní a pravděpodobnostní výběr. U prvního jmenovaného vybírá pověřená osoby respondenty takovým způsobem, aby podle jeho úsudku byl výběrový soubor co nejreprezentativnější. Specifický způsob je kvótní výběr. Tato metoda je založená na stanovení určitých kvót (charakteristik) základního souboru, které se poté aplikují na výběrový soubor. Hlavními nevýhodami této metody je zdánlivá non-response a subjektivní prvek v podobě výběru respondentů tazatelem. Na druhé straně je pozitivem poměrně snadná realizace, pokud není stanový vyšší počet kvót, výhodou například jsou i nižší náklady. Anketa představuje typ výběrového souboru, který je založen na principu dobrovolnosti. Nejčastěji je sběr dat uskutečněn prostřednictvím dotazníku. Je oslovena
