Partnerská situace představuje jednu z klíčových oblastí rodinného chování. Obrázek 36 ukazuje, zda respondenti mají či nemají stálého partnera nebo partnerku. V případě, že nikoliv, liší se ještě odpovědi v tom smyslu, zda měli nějaký dlouhodobý vztah. 195 respondentů, tedy naprostá většina má současné době partnera/ku, 25 jedinců nemá partnera/ku a jsou zároveň bez zkušenosti s dlouhodobým vztahem a pouhých 18 osob je nezadaných, ale na druhé straně již měly nějaký dlouhodobý vztah.
Obrázek 36 – Partnerská situace respondentů, N=238 (data: dotazníkové šetření Rodinné chování v České republice, vlastní zpracování)
Obrázek 37 – Počet dětí u respondentů, N=238 (data: dotazníkové šetření Rodinné chování v České republice, vlastní zpracování)
Z obrázku 37 je vidět, že nejčetnější skupinou jsou bezdětné osoby, jelikož z celkových 238 respondentů jich bylo právě 120. 61 jedinců má v současné době právě jedno dítě a zbylých 57 osob má děti dvě. Z hlediska této práce je toto rozdělení vhodné, jelikož se klade důraz
0 20 40 60 80 100 120 140 160 180 200
Mám stálého partnera/ku, jsem
zadaný/á Nemám stálého partnera/ku,
ale měl jsem dlouhodobý vztahNemám stálého partnera/ku, a neměl jsem dlouhodobý vztah
Počet odpovědí
0 20 40 60 80 100 120
0 1 2
Počet odpovědí
Počet dětí
65
přdevším na osoby, které teprve budou zakládat vlastní rodinu a na druhé straně je důležité, že zastouepní osob s jedním a dvěmi dětmi je rovnoměrné.
Odpovědi ohledně ideálního počtu dětí jsou rozděleny podle počtu respondentů, se kterými daný jedinec do svých čtrnácti let převážně vyrůstal. Buňky zbarvené šedou barvou představuje jakési „přenesení“ rodinného modelu z dětství do rodiny, kterou jedinec sám založí. Například když respondent vyrůstal s jedním sourozencem a chtěl by přenést tento model, chtěl by ideálně mít dvě děti, proto je toto políčko s hodnotou 94 vyznačené šedě.
Právě tento zmíněný příklad vychází nejčastěji. Respondenti nejčastěji vyrůstali s jedním sourozencem, zároveň si nejvíce lidí přeje mít právě dvě děti, lze tedy konstatovat, že preference dvoudětného modelu v České republice nadále přetrvává. Zajímavé je, že 69 % ze všech jedináčků by chtělo mít alespoň dvě děti, dalo by se tak spekulovat o nespokojenosti s tím, že v dětství nevyrůstali s žádným sourozencem. Dvoudětný rodinný model je nejvíce preferovaný ve všech zbylých skupinách s výjimkou poslední. Dalo by se říci, že osoby, které žily v dětství s více než jedním sourozencem spíše inklinují k tomu mít méně dětí, než tomu bylo u jejich rodičů. Tento projev je nejlépe vidět u osob s třemi a více sourozenci, jelikož v takové skupině se nenašel ani jeden respondent, který by chtěl mít minimálně stejně dětí, jako to bylo právě u něj/ní v dětství. Z celkových 236 odpovědí bylo 18 nevím a takové odpovědi se objevovaly napříč všemi skupinami.
Tabulka 4 – Ideální počet dětí podle počtu sourozenců, s kterými respondent vyrůstal do svých 14 let (data: dotazníkové šetření Rodinné chování v České republice, vlastní zpracování)
Počet sourozenců, se ideálního věku při narození prvního dítěte a k tomu i nejvyššího ještě vhodného věku pro narození dítěte v tabulce 5, jelikož v této oblasti došlo v průběhu posledních třiceti let k výrazným změnám, což bylo možné sledovat například na obrázku dva. Z tohoto hlediska je vhodné znázornit i data týkající se mužů, a ne pouze žen, jako to v této oblasti často bývá.
Pro muže je ideální věk pro narození prvního dítěte v průměru 28,4 let, u žen je to 26,8. Při porovnání současných dat právě na obrázku 2 skutečný věk při narození prvního dítěte jednoznačně odpovídá mužské populaci, což je i logické, jelikož aby pár mohl mít dítě, musejí se na tom shodnout oba partneři, a to spíše nutí ženy k tomu počkat na svého partnera. Při pohledu na maximum a minimum ideálního věku je vidět, že u mužů je variační rozpětí výrazně vyšší, což se dalo očekávat především díky téměř věkově neomezené plodnosti mužské populace. Nejvyšší možný věk pro narození dítěte je u mužů v průměru 39,6 let, u žen 36,2. Rozdíl mezi ideálním věkem pro narození prvního dítěte a nejvyšším
66
stále vhodným věkem pro narození dítěte činí u mužské populace více než 11 let, u žen je pak tento rozdíl menší než 9,5 let.
Tabulka 5 – Ideální věk pro narození prvního dítěte a nejvyšší možný věk pro narození dítěte mužům a ženám (data: dotazníkové šetření Rodinné chování v České republice, vlastní zpracování)
forem partnerského soužití, přičemž se jednoznačně nejvíce mluví o nesezdaném soužití.
Podle výsledků z dotazníku, které je možné vidět na obrázku 38, stále výrazně převažuje preference manželství, respektive registrovaného partnerství. 189 respondentů uvedlo, že tato forma soužití je pro ně ideální. Na pomyslném druhém místě bylo podle očekávání nesezdané soužití, ke kterému se přihlásilo 45 osob. Zbylé dvě kategorie – otevřené nebo krátké vztahy a možnost být bez partnera – zvolily v obou případech pouze dvě osoby.
Obrázek 38 – Preferovaný typ soužití, N=238 (data: dotazníkové šetření Rodinné chování v České republice, vlastní zpracování)
Zajímavé je, že při pohledu na obrázek 39 nemá manželství takové „neotřesitelné“
postavení, jak by se mohlo zdát z předchozího grafu. 125 osob uvedlo, že pro ně osobně existuje rozdíl mezi manželstvím a dlouhodobým soužití partnerů bez uzavření sňatku, což je stále nejčetnější skupina, ale na druhé straně 65 respondentů uvedlo, že mezi těmito formami soužití jednoznačný rozdíl nevidí. Poté 48 osob uvedlo, že to nelze jednoznačně
0
67
říct a nemohly se tedy přiklonit ani na jednu stranu. Výsledky z obou grafů jednoznačně vypovídají o tom, že ve společnosti má manželství důležitou roli, ale jeho význam slábne, což je způsobeno především nárůstem nesezdaného soužití, které v tomto případě neplní pouze roli manželství na zkoušku, ale jde o cílenou formu soužití partnerů.
Obrázek 39 – Odpověď na otázku, zda respondenti osobně vnímají rozdíl mezi manželstvím a dlouhodobým partnerstvím bez uzavření sňatku, N=238 (data: dotazníkové šetření Rodinné chování v České republice, vlastní zpracování)
Založení rodiny představuje v životě jedince výraznou změnu a aby k takovému kroku došlo, musí být pro spoustu osob splněny určité podmínky. Důležitost těchto podmínek podle respondentů je vidět na obrázku číslo 40. Dotazované osoby hodnotily na škále od 1 do 5 důležitost následujících předpokladů: Dosažení určitého vzdělání, svatba, profesní jistota, finanční zajištění, vhodné bydlení a nalezení životního partnera. Nejdůležitějším faktorem pro založení rodiny bylo v 25 % případů právě poslední zmiňované nalezení vhodného životního partnera. Vhodné bydlení uvedlo jako nejdůležitější podmínku pro založení rodiny 19 %, finanční zajištění bylo na prvním místě u 18 %. Nejméně důležitá byla svatba (35 %) a dosažení určitého stupně vzdělání (25 %).
Obrázek 40 – Hodnocení hlavních předpokladů pro založení rodiny, N=238 (v %) (data: dotazníkové šetření Rodinné chování v České republice, vlastní zpracování)
0
68
Při sledování prostředí, ve kterém respondenti vyrůstali, byly kladeny otázky na rozdělení péče o domácnost a angažování rodičů v práci podle věku nejmladšího dítěte v domácnosti, stejné otázky byly položeny i v této části, avšak s tím rozdílem, že šlo o ideální rodinný model. Výsledné odpovědi na tuto otázku jsou zaznamenané na obrázku 41. Ideální formy rozdělení péče o domácnost jsou podle respondentů v zásadě pouze dvě, a to bez ohledu na věk dítěte. V naprosté většině lidé nejčastěji zvolili model, kdy se oba partneři starají o domácnost a děti rovným dílem. Druhý často zmiňovaný model je ten, kdy se žena převážně stará o děti a domácnost, přičemž muž jí vypomáhá. Oproti rodinným modelům, které respondenti zažili v dětství, lze zaznamenat dvě výrazné změny. Jednak u obou zmíněných skupin došlo k výraznému nárůstu a dále se téměř vůbec situace, kdy by se o domácnost starala pouze žena.
Zastoupení rodičů v práci je odlišné podle věku nejmladšího dítěte. V případě, že je dítěti 3 až 5 let, tak 130 respondentů preferuje model, ve kterém má žena méně náročné zaměstnání než muž. Druhá nejpočetnější odpověď byla pro model, ve kterém mají oba stejně náročné zaměstnání, takových bylo v dotazníku 96. Situace, kdy do zaměstnání chodí pouze muž, je ideální pro 10 respondentů. Pouze dvě osoby zvolily jako ideální, že jsou zaměstnaní oba rodiče, avšak žena má náročnější zaměstnání než muž. Ani jednou nebyla zmíněna možnost, kdy by byla zaměstnaná pouze žena, a to ani v domácnosti s nejmladším dítětem ve věku od 6 do 14 let. U odpovědí týkajících se rodin s nejmladším dítětem od 6 do 14 let ovšem došlo k výrazným změnám. Pouze pro jednu osobu je ideální model, ve kterém je zaměstnaný jenom muž. Dále došlo k výraznému nárůstu velikosti skupiny, podle níž mají mít oba rodiče stejně náročné zaměstnání (na 160 respondentů). 75 osob by i ve věku nejmladšího dítěte 6 až 14 let v domácnosti preferovalo model, kdy má žena méně náročné zaměstnání než muž.
Obrázek 41 – Ideální rozdělení péče o domácnost podle věku nejmladšího dítěte, N=238 (data:
dotazníkové šetření Rodinné chování v České republice, vlastní zpracování) 0 Rozdělení péče o domácnost v rodině podle věku nejmladšího dítěte
Rozdělení péče o domácnost v rodině s nejmladším dítětem ve věku 3–5 let Rozdělení péče o domácnost v rodině s nejmladším dítětem ve věku 6–14 let
69
Obrázek 42 – Ideální zastoupení rodičů v práci podle věku nejmladšího dítěte, N=238 (data:
dotazníkové šetření Rodinné chování v České republice, vlastní zpracování)
V současné době je obecně kladen důraz na individuální rozvoj jedince. Tím pádem není vhodné rozlišovat pouze mezi rodinou a prací, ale výraznou roli hrají též vlastní zájmy, ať už jde o velmi často zmiňované cestování, nebo například o sport a jiné. Z dat graficky znázorněných na následujícím obrázku je vidět prioritizace těchto tří oblastí. Nejvíce osob (104) klade na stejnou úroveň rodinu i zaměstnání, čemuž se má podřídit vše ostatní. 73 respondentů souhlasí s výrokem, že nejdůležitější ze všeho je vlastní rodina a jak zaměstnání, tak koníčky a zájmy řadí na vedlejší kolej. Relativně hodně osob se snaží skloubit všechny tři oblasti, tedy rodinu, zájmy a zaměstnání dohromady. Pro někoho možná trochu překvapivě pouze šest respondentů odpovědělo, že nejdůležitější ze všeho je zaměstnání a vše ostatní se tomu musí podřídit. Pro zbylých pět osob jsou ze všeho nejdůležitější vlastní zájmy a koníčky.
Obrázek 43 – Priority mezi prací, zájmy a rodinou, N=238 (data: dotazníkové šetření Rodinné chování v České republice, vlastní zpracování)
0 Zastoupení rodičů v zaměstnání v rodině podle věku nejmladšího dítěte
Zastoupení rodičů v zaměstnání v rodině s nejmladším dítětem ve věku 3–5 let Zastoupení rodičů v zaměstnání v rodině s nejmladším dítětem ve věku 6–14 let
0 20 40 60 80 100 120
Pro mě je nejdůležitější mít rodinu a děti, tomu podřizuji jak své zaměstnání, tak své koníčky a…
Zájmy, rodina i práce jsou stejně důležité.
Pro mě je důležitá jak rodina, tak zaměstnání, proto se obojí snažím skloubit dohromady Mé zaměstnání je pro můj život tak důležité, že
tomu musím podřídit jak rodinu, tak také své…
Pro mě jsou nejdůležitější mé zájmy a koníčky.
Tomu dávám přednost před rodinou i zaměstnáním
70
V rámci rodinného chování je také možné se bavit o příjmové problematice, přičemž jde o poměrně citlivé téma. Z tohoto důvodu jsou otázky formulované poněkud neobvykle.
Respondenti neměli uvádět přímo částku, kterou vydělají, ale měli pocitově zařadit svou domácnost do jedné z několika příjmových skupin. Tyto výsledky jsou poté spolu s nakládáním s příjmem v domácnosti zobrazené v kontingenční tabulce 6. Žádný z respondentů nepovažuje svou domácnost za chudou, šest považuje svou domácnost za bohatou. 58 respondentů prohlásilo, že jejich domácnost má nadprůměrný příjem a nejvíce respondentů (94) cítí, že jejich domácnost disponuje průměrným příjmem.
Dále je vidět, že nejběžnější typ hospodaření s penězi je, že se část peněz dá dohromady a část si každý ponechá, časté jsou i případy, kdy se dávají veškeré finance dohromady a také pravý opak, tedy že si každý ponechá své peníze. Podle těchto dat téměř neexistuje forma jakéhosi kapesného, kdy s penězi hospodaří pouze jedna osoba a svému partnerovi dává jeho díl. Při propojení těchto otázek jsou vidět nějaké zajímavosti. Například všechny bohaté domácnosti dávají veškeré peníze dohromady. Podobně i domácnosti s nadprůměrným příjmem mají tendenci spíše k tomu dávat peníze dohromady (takových případů bylo 20 a dalších 24 respondentů dává část peněz dohromady a část si ponechává).
Tabulka 6 – Rozdělení domácností do příjmových skupin a nakládání s příjmem v domácnostech (data: dotazníkové šetření Rodinné chování v České republice, vlastní zpracování)
Nakládání s příjmem v domácnosti
Zařazení současné domácnosti do příjmové skupiny Bohatá
První zpracovaná otázka v rámci bytové problematiky se týká toho, kolik respondentů si myslí, že mají vhodné bydlení pro rodinný život. Podle výsledků z obrázku 44 je vidět, že 72
% respondentů prohlásilo své bydlení za vhodné pro rodinný způsob života, kdežto 28 %